wz

Zpět na hlavní stránku!


Co je mešní stipendium?

Mešní stipendium (lat. stips, příspěvek, dar; pendere, zaplatit) je dar, který věřící dává prostřednictvím kněze církvi za to, aby užitky mše směřovaly k dárcově úmyslu (intenci). Každý celebrující kněz má právo přijmout od věřících mešní stipendium (finanční dar), aby určil užitky mše na jejich určitý úmysl (intenci). Svým stipendiem přispívají věřící na podporu církve, její činnosti (charita, školy), bohoslužeb (doprava kněze) a podporu kněží (tam, kde je to nutné). Stipendium tedy není dar knězi, ale Církvi. Mešní stipendium v žádném případě nevyjadřuje cenu mše! Není ani nezbytně nutné je platit: kněží by měl intenci přijmout i tak. V minulosti biskup stanovoval "obvyklou taxu" [BOROVÝ, K. Úřední sloh církevní. Příruční kniha praktického úřadování pro katolické duchovenstvo. 2., rozšířené vydání. Praha, 1887. Str. 423], která vyjadřovala lokální podmínky. Kněz nesměl po věřícím vyžadovat více než stanovenou "taxu", přitom mohl přijmout více, ale i méně, shledal-li k tomu důvod.

Kanonické právo a moudrost Matky Církve

Kanonické právo (dále jen "CIC") stanoví další podmínky nakládání s mešními stipendii. Jedno z důležitých ustanovení např. je, že každé mešní stipendium si žádá zvláštní mši svatou. Podle CIC 1983 je i dnes knězi dovoleno přijmout mešní stipendium. Protože by se mohlo zdát, že mši svatou je možné si zaplatit nebo koupit, má uvedený kodex 13 kánonů (945-958), které vylučují zneužití tohoto dovolení.

Kánony začínají tím, že se velmi doporučuje kněžím, aby také bez přijetí stipendia sloužili mši na úmysl věřících, hlavně chudých. Tento kánon byl do nového kodexu z roku 1983 vložen z kodexu z roku 1917. Další kánony např. připomínají, že ti, kdo dávají stipendium, přispívají k prospěchu církve a podílejí se tímto darem na její péči o vydržování duchovních a na jejích činnostech.

V této souvislosti je třeba důrazně připomenout, že mešní stipendium může být třeba jen nepatrné a nesmí je provázet ani zdání obchodu nebo spekulace. Na to upozorňují všichni duchovní a kanonisté. Vzhledem k tomu, že u nás nezbytná životní podpora kněží je zajištěna platem, peněžní obnos se tak stává spoluprací při podpoře apoštolské činnosti církve.

Jako nepochopení významu mešního stipendia je striktní stanovení ceny za mši svatou, resp. dalších svátostí, bez velmi malé možnosti vyjít vstříc chudým a nízkopříjmovým občanům, nebo aby drazí věřící byli vylučováni z možnosti dát odsloužit mši sv. na svůj úmysl díky nesplnitelným požadavkům.

Z toho co bylo řečeno výše vyplývá, že kněz má právo intence a stipendia přijímat. Měl by však sloužit, i když stipendium nemá, a přijmout intenci, i když na ni neobdrží stipendium. V každém případě je nutno zabránit dojmu, že se jedná o nějaký obchod se svátostmi (handel).

Dále platí, že musí být odslouženo tolik mší svatých na tolik úmyslů, kolik bylo přijato - byť nepatrných - stipendií. Je věcí provinčního sněmu nebo biskupské konference, aby dekretem stanovily výši stipendia na jeden mešní úmysl.

Místní podmínky rozhodují

Jestliže se kněží modlí za své lokální představené v místech, kde se nacházejí kaple, a pokud oprávněně trvá na tom, že nikdy Církev neopustilo, měli by kněží ve věcech kanonického práva z roku 1983 tyto principy dodržovat a nestanovovat pro 5 a půl věřících, kteří jsou vzorkem nízkopříjmových skupin seniorů, studující mládeže, resp. mnohočetných rodin, nepřekonatelné bariéry pro přijímání mešních stipendií.

Kdo totiž bude nejvíce poškozen těmito nesplnitelnými požadavky? Ve většině případů zemřelí v očistcových mukách, živí, kteří potřebují konkrétní milosti, protože se za ně bude sloužit logicky méně mší, než kdyby stipendium bylo stanoveno dobrovolně dle možností věřících.

Samozřejmě se může věřící zapřít, považovat vysoké mešní stipendium za jistou formu oběti, ale není to pravidlem. Přirovnávat mešní stipendium situaci věřících v Rakousku je nejenom pastorační nedůsledností, ale holým nesmyslem. A to i s ohledem na neutěšenou ekonomickou situaci těchto sociálních skupin výše uvedených v zemích koruny České.

Partikulární norma brněnské diecéze mimo jiné zmiňuje fakt, že "mešní stipendium nesmí provázet ani zdání obchodu nebo spekulace. Výše mešního stipendia je určena obyčejem, ledaže by provinční sněm nebo schůze biskupů provincie výši mešního stipendia určila pro celou provincii. Je samozřejmě možností stanovit výši stipendia ze strany legitimní církevní moci - ordinariátu, ale dnes to nikdo neudělá a to zvláště vzhledem k finanční diverzifikaci mezi věřícími.

Stanovená výše stipendia může být dobrovolná, nikoliv striktně zavazující.

Výše mešního stipendia určená obyčejem má právní sílu zákona za předpokladu, že obyčej schválen diecézním biskupem jakožto legitimním zákonodárcem (srov. kán. 23 CIC). Jedině diecézní biskup, resp. jiná autorita pověřená biskupem, je oprávněnou autoritou ke schválení a případnému upřesnění obyčeje a to zase s přihlédnutím k místní situaci věřících. Jiné mešní stipendium může schválit biskup v Německu, jiné bude na Ukrajině a zase jiné v Somálsku.

Duchovnímu není dovoleno požadovat vyšší mešní stipendium, než je určeno buď obyčejem, nebo rozhodnutím; může však přijmout i dobrovolně dané vyšší stipendium, ale i nižší (srov. kán. 952), přičemž se velmi doporučuje, aby duchovní i bez přijetí stipendia sloužili mši na úmysl věřících, a to hlavně chudých (srov. kán. 945 § 2). Duchovní mohou určit mešní užitky ve prospěch kohokoliv, živých i zemřelých (srov. kán. 901).

Na každý úmysl, pro který bylo dáno a přijato stipendium, třeba nepatrné, je nutné odsloužit mši zvlášť. Tato povinnost trvá i v případě, kdy bez zavinění kohokoliv přišla mešní stipendia nazmar (srov. kánn. 948, 949).

Je dovoleno, aby si celebrant ponechal pouze mešní stipendium ve výši předepsané, přičemž částka přesahující tento stanovený výměr musí být odevzdána ordináři (viz kán. 951 § 1), který ji použije na cíle stanovené právem (srov. kán. 946).

Kdo hodlá jiným předat mešní úmysly k odsloužení, předá je co nejdříve jemu známým kněžím, pokud ví, že proti nim není námitek; je povinen předat celé stipendium, pokud mu není s jistotou známo, že částka převyšující částku v diecézi stanovenou byla dána s ohledem na jeho osobu; povinnost odsloužit tyto mše ho váže až do doby, kdy obdrží potvrzení o převzatém závazku a převzatém stipendiu (kán. 955 § 1).

Každý biskup i kněz je povinen pečlivě zaznamenávat úmysly mší, které obdržel k odsloužení a které odsloužil. K záznamu obdržených a odsloužených mší se použije intenčního deníku, který schválil místní ordinář. Intenční deník kněze slouží pro záznam jak přijatých, tak odsloužených mší (srov. kán. 955 § 4).

Tedy jednoduše řečeno, pro zaznamenávání mešních úmyslů musí být vedena zvláštní kniha. Dekret římské Kongregace pro kněžstvo (1991) připomíná nebezpečí pohoršení nad obchodováním s posvátnými věcmi. A to prosím nejsme v nějakých vzdálených dobách! Zdání obchodu to totiž může mít i v 21. století! Současně zdůrazňuje význam almužny v křesťanském životě.

Do ordinářem schváleného intenčního deníku zapíše kněz mši svatou s mešním závazkem.

Mešní závazek, který je třeba zapsat do intenčního deníku je:

1°. závazek vzniklý z povinnosti sloužit mši za svěřený lid,

2°. závazek vzniklý na základě obdrženého mešního stipendia,

3°. závazek, který vznikl duchovnímu na základě obdržení úmyslů mší k odsloužení, a to i bez přijetí stipendia.

Duchovní provede zápis mešního závazku do intenčního deníku nehledě na to, zda případné mešní stipendium dostal před či po odsloužení mše. Intenční deník je nutné vést v listinné podobě.

Kdo se nezákonně obohacuje z mešního stipendia, bude potrestán nápravným nebo jiným spravedlivým trestem (kán.1385).

 

 

 

 

Zpět na hlavní stránku!