wz

Zpět na hlavní stránku!


2.list: O tom, jaký Bůh existuje a jaký nikoliv!

Z textu e-mailu: ”Pane doktore, jaký je Bůh? Je to dědeček s bradou za obláčkem? Tomu nevěřím! Prosím o odpověď. Martin…”

Varování!! Chcete-li správně porozumět tomuto druhému listu Martinovi, musíte si nejprve přečíst předcházející první list Martinovi:

1.list Martinovi: Bůh existuje – nevyvratitelné důkazy Jeho existence!

Nejprve bych chtěl poprosit různé ”génie” s ubohým jedináčkem před svým jménem, popřípadě ty ještě větší ”supergénie” co nemají ani tento ubohý jedináček, respektive se zpravidla dokonce jedná o různé dvacetileté sopláky, kterým teče mléko po bradě a kteří sice vůbec nic neumí, ale ve své ubohosti si tím více myslí, že již spolkli všechnu moudrost světa a již dříve než si jakoukoliv práci na těchto webových stránkách přečtou, tak s jejím obsahem (ač ho vůbec ještě ani nečetli!) zásadně již dopředu absolutně nesouhlasí a nejrůznější práce na těchto webových stránkách čtou pouze proto, aby mi pak mohli psát své jízlivé e-maily plné fanatické zloby a nenávisti ve kterých se s velikým rozhořčením rozplývají nad ”ubohou a dementní úrovní mých prací”.

A proto tedy Vás prosím tedy vážený pane ”génie” (nebo ctihodná dámo ”génijko”) – nečtěte raději ani tuto další ”dementní práci” – a opusťte raději ihned tyto webové stránky. Pevně věřím, že na Internetu se nepochybně najdou i takové webové stránky (a není jich bohužel málo!!), které odpovídají Vaší "intelektuální" úrovni. Já ale Vaše přesvědčení a názory (pokud vůbec nějaké máte!!) plně respektuji – respektujte proto prosím také Vy přesvědčení a názory jiných lidí (třeba i moje) a smiřte se s tím, že jsou prostě i lidé, kterým (s ohledem na jejich zaměření, zájem nebo orientaci) se některé práce zveřejněné na www.henryklahola.nazory.cz jednoduše líbí a čtou je rádi, protože je zajímá jejich věcný obsah a nehledají v nich pouze ”gramatické chyby”. A pokud se Vám tyto webové stránky nelíbí a zásadně nesouhlasíte s jejich obsahem, myšlenkami a názory, pak máte k dispozici jedno velice jednoduché a spolehlivé řešení, aby jste se nemusel(a) rozčilovat – jednoduše to vůbec nečtěte!!

Je pro mě s podivem, že může existovat někdo, kdo ztrácí svůj čas četbou webových stránek o kterých skutečně soudí, že je ”napsal duševně nemocný člověk” či že jsou ”výplodem jeho chorého mozku”. Já osobně cizí webové stránky, o nichž se domnívám, že je psali duševně nemocní lidé nikdy nečtu a lidé co vědomě čtou webové stránky o nichž se domnívají, že jsou ”dílem duševně nemocného člověka” jsou ve skutečnosti sami duševně nemocní lidé, kteří by měli vyhledat dobrého psychiatra. Kromě toho věřím vážený pane génie nebo ctihodná dámo génijko, že po opuštění sfér webových stránek www.henryklahola.nazory.cz se Vám podaří nalézt na Internetu i takové webové stránky, které napsali i ”duševně zdraví lidé”, ba možná dokonce právě i tací ”duševně zdraví lidé”, kteří jsou ”duševně zdravými” úplně stejným způsobem jako jste ”zdravý” i Vy sám nebo Vy sama.

Doufám, že teď různé tyto výše zmiňované nafoukané psychopaty jsem odradil od dalšího čtení této práce a proto se teď již konečně můžeme společně věnovat oběma těmto ”dvěma listům Martinovi”, respektive v této práci druhému listu Martinovi pod názvem ”O tom, jaký Bůh existuje a jaký nikoliv”.

Nejprve ale vysvětlím, proč jsem se rozhodl o tomto vůbec psát. Osobně bych možná o tomto nikdy ani nepsal, nicméně čirá náhoda tomu chtěla, že jsem napsal dva velice obšírné e-maily, respektive, že jsem na Internetu našel studenta Martina, který – alespoň se mi to tak zdá – se skutečně upřimně zabývá otázkami ohledem toho zda-li Bůh existuje anebo nikoliv, což bylo tématem jednoho z těchto mých dvou velmi obsáhlých e-mailu, který jsem napsal původně pouze pro Martina a poslal původně pouze tomuto Martinovi, respektive, který (s drobnými úpravami a vysvětlivkami) nyní zveřejňuji i pro Vás ostatní čtenáře mých webových stránek www.henryklahola.nazory.cz , jako ”první list Martinovi”. Následně pak student Martin se pro mne poněkud překvapivě ozval opět v dalším e-mailu, ve kterém projevil – alespoň opět se mi to tak zdálo – upřimný zájem o poznání toho, jaký je tento Bůh – respektive jaký není - což zas se stalo tématem dalšího velice obsáhlého e-mailu, který jsem rovněž napsal původně pouze pro Martina a poslal původně pouze tomuto Martinovi, respektive, který (s drobnými úpravami a vysvětlivkami) rovněž zveřejňuji i pro Vás ostatní čtenáře jako ”druhý list Martinovi” na mých webových stránek www.henryklahola.nazory.cz . Následně po napsání a odeslání tohoto druhého velice rozsáhlého e-mailu studentu Martinovi mně napadla myšlenka, že to, co jsem v obou těchto velice rozsáhlých e-mailech psal pro studenta Martina by s největší pravděpodobností zajímalo určitě i mnohé jiné mladé lidi, čímž se zrodil v mé hlavě nápad, že bych oba tyto rozsáhlé e-maily psané původně pouze pro Martina mohl v nějaké formě – po drobných úpravách - zveřejnit na mých webových stránkách www.henryklahola.nazory.cz .

Ostatně za zhruba jeden rok existence webových stránek www.henryklahola.nazory.cz jsem od mých skutečných veřejných ale i anonymních přátel a příznivců obdržel již vícero děkovných e-mailů plných uznání (někdy snad až přehnaného a nezaslouženého), právě tak jako i nenávistných e-mailů vyhrožující mi někdy dokonce i smrtí. Ale všiml jsem si také i to, že mezi mnohými mými pisateli jsou také i mladí lidé, přičemž někteří z nich mě velice mile překvapili tím, že jsou věřícími křesťany anebo alespoň lidmi, kteří upřimně hledají svoji cestu k víře a k Bohu, což vyvrcholilo právě v samotném studentovi Martinovi, který mi svým zájmem o Boha udělal velikou radost.

Ovšemže jsem si plně vědom toho, že mnozí lidé jsou zuřivými nepřáteli Ježíše Krista, katolické církve, křesťanství ba dokonce i samotné víry v Boha jako takové. Avšak přesto, že jsem si vědom toho, že zveřejnění obou těchto dvou obšírných e-mailů, které jsem napsal a poslal studentu Martinovi, nepochybně u určité části těchto lidí opět vyvolá nový výbuch jejich ještě větší fanatické nenávisti vůči webovým stránkám www.henryklahola.nazory.cz a JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi osobně, přičemž jak z obsahu Internetu bylo vidět dokonce již i před samotným zveřejněním obou těchto obšírných e-mailů poslaných studentu Martinovi, jen ztěží bychom na Internetu našli jiné české nebo slovenské webové stránky vůči kterým je šířena rozsáhlejší nenávistná a dezinformační kampaň než proti webovým stránkám www.henryklahola.nazory.cz , která protagonisty této kampaně již před zveřejněním obou rozsáhlých e-mailů Martinovi musela stát na milióny korun z veřejných rozpočtů.

Je až s podivem, že jeden relativně bezvýznamný nezávislý intelektuál JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola – věřící křesťan a jeho webové stránky www.henryklahola.nazory.cz , kterých obsahem není nějaká politika (poznámka: jakékoliv politice či politizování se JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola naopak vždy důsledně vyhýbá!!), ale obsahem náboženských webových stránek www.henryklahola.nazory.cz je pouze čistě apolitická propagace náboženské víry, že mohou překvapivě vyvolat v ateistické České republice až takovou rozsáhlou vlnu fanatické nenávisti, že na šíření dezinformační kampaně proti náboženským webovým stránkám www.henryklahola.nazory.cz neváhají vyhodit nestydatě vysoké sumy peněz, které mnohonásobně přesahují veškerý obnos finančních prostředků, které nezávislý intelektuál JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola sám vydělal za celý svůj život; což bez ohledu na farizejské kecy pokryteckých českých politiků o údajné náboženské svobodě v České republice jen ukazuje na skutečnou míru této jimi proklamované ”svobody náboženství” v České republice.

Česká republika porušuje svobodu náboženství přinejmenším již tím, že v rozporu se svými zákony v praxi zpravidla nestíhá buď vůbec anebo pouze velice laxně či s velikými průtahy přistupuje ke trestnímu stíhání takové trestné činnosti jako je například trestní čin Hanobení náboženského vyznání podle ustanovení § 198 trestního zákona č.140/1961 Sb. v platném znění (dále jen: “trestní zákon”); trestní čin Pomluvy (pokud jsou obětí této trestné činnosti věřící lidé jako jednotlivci) podle ustanovení § 206 trestního zákona; trestní čin Poškozování cizích práv (pokud jde o šíření úmyslných dezinformací namířených proti věřícím lidem jako jednotlivcům či konkrétním náboženským institucím) podle ustanovení § 209 odst. 1 písm.a/ trestního zákona. Z těchto důvodů obrátil jsem se již písemně se svými stížnostmi na kompetentní orgány Evropské unie, Rady Evropy, Vysokého komisaře OSN pro lidská práva, Amnesty International a další vládní i nevládní organizace zaměřené na obranu lidských práv, aby se situací v oblasti lidských práv v České republice pokud jde o svobodu náboženství zabývaly. Současně vyzývám i všechny kompetentní představitele všech církví a náboženských společností působící v České republice, aby se i oni zamysleli nad problémy svobody náboženství v České republice a k otázce respektování či nerespektování svobody náboženství v České republice zaujali veřejně nějaké stanovisko.

A ovšemže tak jako již mnohokrát v minulosti, tak i tentokrát tuto práci bude číst i mnoho jiných lidí, než kterým je svým věcným obsahem určena, nepochybně ji bude číst i kopa kdejakých dvacetiletých psychopatických sopláků, kterým je víra zcela lhostejná, eschatologické otázky je absolutně nezajímají. A spíše než věcný obsah, tak i v této práci budou hledat pouze překlepy či gramatické a stylistické chyby, aby mi pak opět mohli psát své nenávistné e-maily plné fanatické zloby a nenávisti. Ba dokonce navzdory tomu, anebo spíše právě pro to, že obsah této práce se týká problematiky čistě náboženské, nepochybuji ani nejméně o tom, že mnohé nenávistné e-maily dostanu tentokrát dokonce i od některých samotných takových lidí, kteří se budou prezentovat jako údajní ”věřící”. Přesto však na druhé straně nepochybuji ani o tom, že – tak jako i v minulosti, tak i tentokrát - bude i taková skupina věřících lidí plus lidí hledajících Boha, kteří si tuto práci se zájmem celou přečtou bez toho, aniž by vůči mně JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi kvůli obsahu této práce pociťovali nějakou zášť a nenávist. Ba někteří lidé možná dokonce budou i rádi, že jsem jim zprostředkoval objektivní pohled na tyto otázky o kterých dominantní názorotvorná masmédia nijak moc nemluví (pokud se o tom alespoň vůbec někdy zmíní, protože i o tom dosti pochybuji!), ba dokonce často i takzvaný dnešní náboženský tisk, ve kterém se v současné době silně projevují různé sekularizační tendence mi někdy spíše přijde jako tiskoviny programového rouhání se Bohu než jako skutečný náboženský tisk jako takový.

Teď zde vkládám důležitou poznámku pro ostatní čtenáře – chcete-li skutečně porozumět obsahu tohoto “druhého listu Martinovi” musíte si nejprve přečíst “první list Martinovi”. Ten, koho totiž nezajímá pouze hledání překlepů, gramatických chyb či stylistických chyb, ale ho skutečně zajímá také i věcný obsah tohoto “druhého listu Martinovi”, by si ve svém vlastním zájmu, respektive v zájmu posloupnosti výkladu v jeho logicky vzájemně navazující vědecké kontinuitě měl přečíst dříve než bude číst tento “druhý list Martinovi” právě “první list Martinovi”! Říkám Vám totiž všem zcela otevřeně, že četba tohoto “druhého listu Martinovi” bez toho, aniž bych si nejprve přečetl či přečetla “první list Martinovi” je pouze Vaší úplně zbytečnou ztrátou času, který by jste rozhodně mohl či mohla využít na něco užitečnějšího! Obsah tohoto “druhého listu Martinovi” pro Vás v tomto případě totiž zůstane zcela nesrozumitelný a nesmyslný. A to je tak na úvod asi všechno.

Milý Martine, Váš zájem mně velice mile překvapil. Pokud jde o Váš návrh že bychom si mohli začít tykat – nemějte mi to za zlé – ale odpovím asi takhle. Vůbec mi nevadí Martine, že jste mi v tom Vašem překvapivě dlouhém e-mailu začal sám tykat, osobně mi to vůbec nijak nevadí a absolutně nic proti tomu nemám. A i do budoucna pokud by jste mi třeba ještě někdy něco napsal Martine, tak klidně mi tykejte – je to v naprostém pořádku! Já osobně Vám Martine však ale raději budu i nadále vykat. Ba dokonce osobně se domnívám Martine, že zájmeno “ty” by mělo úplně zaniknout v češtině jako i ve všech ostatních jazycích ve kterých existuje (a to dokonce i v těch, které neumím!), právě tak jako žádné “ty” neexistuje například ani v angličtině, která je v současné době nejdůležitějším jazykem světa. Možná Vás to překvapí Martine, ale já zpravidla “vykám” každému člověku, a to dokonce i malým dětem navštěvující základní školní docházku. A tak tedy já “tykám” zpravidla až na několik málo výjimek pouze zvířatům Martine, jako například koním (například když koně vybízím k cvalu, zrychlení, zpomalení nebo zastavení) anebo psům (například když psa vybízím, aby hledal “stopu” nebo mu uděluji rozkaz k “útoku” atd.). A pokud někdy zatykám člověku Martine, je to spíše můj omyl než můj úmysl, přičemž za tímto mým omylem je buď rozčilení, anebo stres, spěch či pouze pouhé prořknutí se, potažmo “přepsání se”. Normálně ale Martine žádné lidské osobě “netykám”. Ovšemže uznávám Martine, že to je pouze můj osobní pohled a kterýkoliv jiný člověk se může na to plným právem hledět i úplně jinak než já. A jestliže mi tedy jiní lidé tykají anebo vykají je mi to lhostejné Martine, neboť ve vztahu ke své vlastní osobě na osobní zájmena “ty” a “vy” hledím téměř jako by se jednalo o identická synonyma. Jinak ale nemohu popřít Martine, že Váš i nadále trvající zájem o tyto otázky mně velice mile překvapil, upřimně řečeno jsem vůbec ani nečekal, že mi snad ještě vůbec někdy budete psát. Pokud jste mi již ale napsal Martine, musím říci, že Vaše dotazy a v podstatě i námitky jsou zcela logické a oprávněné, protože pokud jsem se již v mém předešlém e-mailu zabýval dokazováním, že existuje první nezapříčiněná příčina měl jsem snad i uvést jaká je tato první nezapříčiněná příčina. Proč jsem to neudělal to teď není podstatné Martine, faktem však je, že Vaše kritika je zcela legitimní a otázka “Jaký je Bůh” rovněž tak! Netuším sice jak dlouhý bude tento e-mail – což bude ale asi zejména ovlivněno tím Martine, jak dlouho mně nechají sedět dnes u počítače – nicméně tak či onak pokusím se tedy jaksi navázat na svůj předešlý e-mail, abych dále v tomto mém e-mailu detailněji analyzoval samotný pojem první nezapříčiněné příčiny, který byl zplozen v předešlém e-mailu, respektive pokusím se zde společně i s Vámi Martine zamyslet se nad tím jaké vlastnosti musí mít ta věci či osoba, respektive dotyčný subjekt “všeobecného bytí”, který se nazývá první příčina, respektive Martine jdeme společně zjišťovat vlastnosti tohoto absolutně prvního bytí. Postupovat míním Martine tak, že nejprve vyslovím vlastnost, poté vysvětlím tento pojem a nakonec i prokáži, že to tak skutečně je. Především je třeba uvést to Martine, že první bytí musí být absolutně jednoduché, co znamená to, že je opakem složeného. Složené je to Martine, co je složeno z nějakých částí. Tyto části Martine mohou být například fyzické části (například součásti nějakého stroje, buňky nějakého organismu, molekuly, atomy atd.) anebo nefyzické části, jako například když řekneme například to, že papír je bílý, tak tvrdíme, že je složen a to z jakési substance plus jejího akcidentu, kterým je právě dotyčná běloba. Anebo jiný příklad Martine, jestliže řeknu, že Vy Martin jste dobrý člověk, pak jste vlastně již z tohoto hlediska složeným bytím, protože se též skládáte z jakési podstaty, která má tu vlastnost, že je dobrá.

Samozřejmě Martine, že byl bych nerad, aby jste tohle nesprávně pochopil jako nějaké lichocení. Ovšemže člověk nikdy neví Martine, teoreticky jsem se mohl ve Vás třeba i splést a dotyčný 10-stánkový e-mail jste mi třeba mohl napsat třeba pouze je tak z legrace, respektive, že Váš zájem o tyto otázky mohl být třeba pouze předstíraný. To by bylo sice velice smutné vzhledem ke zbytečné ztrátě mého času který jsem strávil psaním předešlého velice dlouhého e-mailu Martine, jako i času který ztratím psaním toho e-mailu a o ztrátě času psaním mých předcházejících e-mailů plus četbou Vašich e-mailů již ani nemluvě. Nicméně to ale nic nemění Martine na pravdivosti filosofické axiomy “Martin je dobrý člověk” v tomto vědeckém kontextu, protože i kdyby jste byl Martine třeba “zlý člověk” i v tomto případě z tohoto hlediska by to mělo totiž úplně tentýž význam, protože Vaše “dobrota” Martine je pouhým akcidentem a tedy nikoliv integrální součástí substance Vašeho bytí (Dasein). Jinými slovy chtěl jsem tím vyjádřit to Martine, že bytí je složeno i tehdy když nemá fyzické části. Stačí Martine, že má nějakou podstatu plus různé vlastnosti rozdílné od této podstaty. Aby bylo bytí absolutně jednoduché Martine, pak se nesmí skládat vůbec ze žádných částí a to ani fyzických a ani nefyzických. Důkaz – Martine – učiníme zde nepřímo! Jsou totiž možné pouze dvě možnosti Martine, a to ta, že buď je toto první bytí absolutně jednoduché anebo je složeno. Předpokládejme nyní čistě hypoteticky Martine, že toto první bytí je složeno. Jestliže je toto první bytí složeno Martine, pak má části! Jestliže má ale první bytí části Martine, pak ale nemůže být prvním bytím, protože části ze kterých by se skládalo tvoří složeninu, respektive jsou “dřívější” než tato samotná složenina. A tedy to tvrzení Martine, že první bytí je složené si vzájemně protiřečí s tvrzením, že je první. Z toho tedy plyne Martine, že jestliže je toto bytí skutečně první, musí nutně být absolutně jednoduché. Dále bych se rád alespoň ve stručnosti ještě jednou chtěl vrátit k tomu Martine, na co mně již jaksi při psaní mého předešlého e-mailu jednoduše nezbyl vůbec žádný čas. Mám tím na mysli konkrétně to tvrzení Martine – které jsem trochu nakousl v mém předešlém e-mailu – respektive mé tvrzení, že toto první bytí je jen jedno jediné, anebo jinými slovy řečeno, že existuje pouze jedna první příčina existence veškerého bytí. Tím chci říci to Martine – ostatně nakousl jsem to trochu již dokonce i v předešlém obsáhlém e-mailu – že veškeré účinky ve vesmíru, a to hmotné i nehmotné, pocházejí ať již přímo nebo nepřímo od téže jediné první příčiny. Anebo jinak řečeno Martine, že všechny věci ať již přímo anebo nepřímo mají pouze jediného původce. Ovšemže rozumím Martine tomu, že tato věc nemusí být úplně pochopitelná a tedy čistě hypoteticky, předpokládejme teď, že by snad existovalo vícero prvních příčin rozdílných od sebe. Dejme tomu Martine, že například dvě různé první příčiny. Jestliže jsou tedy tyto dvě první příčiny rozdílné od sebe Martine, pak je evidentní, že se něčím musí od sebe lišit!

A tak tedy to Martine, co je od sebe vzájemně odlišuje, již tohle samo o sobě činí jednu z nich složenou. A tedy – Martine – nemůže být první! Vidíme Martine, že dvě různé příčiny nemůžou být první. Tím spíše tedy Martine je absolutně nemyslitelná existence tří, čtyř anebo ještě vícero “prvních příčin” Musí být tedy Martine pouze jedna společná první příčina pro všechny účinky ve vesmíru. Dále je třeba říci Martine, že první bytí musí být nezměnitelné. Věci se totiž Martine mění tak, že buď něco přijímají anebo něco odevzdávají. Tak se například Martine mění papír na který si obyčejnou tužkou vlastnoručně píši nějaké derivace či integrály, ale v podstatě mění se tímto psaním i dotyčná tužka samotná se kterou píši. Měníte se i Vy samotný Martine, když získáváte nějaké nové vědomosti, a konec konců dokonce i “zapomínání” je rovněž změna! Jestliže Martine uchopíte a přemístíte třeba jednu knihu z jednoho místa na jiné místo, tak se vlastně také změnila, protože zanechala jednu svoji polohu v prostoru a získala jinou. Tyto změny Martine však ale nezpůsobují, že by se snad věc stala jinou věcí, respektive, že by změnila svoji podstatu. Proto jsou tyto změny Martine pouze změnami nepodstatnými, akcidentálními. Jestliže by jste ale třeba spálili nějakou knihu Martine, tak to by již byla změna podstatná. Věc se totiž mění podstatně tehdy Martine, když přestává být tím, čím byla a stává se novou věcí. První bytí se nemůže měnit ani podstatně a ani akcidentálně Martine, protože je absolutně jednoduché a první! Jako první bytí je totiž absolutně nezbytné Martine, a tudíž nemůže “nebýt”. Vyjma tohoto samotného prvního bytí veškerá ostatní bytí Martine jsou velice lehce postradatelná a tudíž existovat mohou ale i nemusí! Pouze samotné první bytí musí vždy existovat Martine a je pojmově absolutně nemyslitelné, aby neexistovalo!!

Ba dokonce Martine faktem je i ta skutečnost, že kdyby se čistě hypoteticky vzato první bytí úplně změnilo, tak by vlastně přestalo existovat. A nemůže se toto první bytí absolutně nijak změnit ani parciálně či akcidentálně Martine, protože nemá žádné částky - je totiž jednoduché! Tudíž první bytí Martine je ze své podstaty absolutně neměnitelné. A absolutně vůbec žádná změna není u tohoto prvního bytí myslitelná právě proto Martine, že toto první bytí je absolutně jednoduché, respektive, že ani jen v čistě hypotetické podobě nemůže v sobě ani jen obsahovat absolutně žádné možnosti byť i jen sebemenší potencionální změny, protože toto první bytí je čirým “uskutečněním” sebe sama. Dále je třeba Martine říci to, že první bytí je věčné. Když mluvím o věčnosti Martine, tak věčné znamená v daném kontextu to, že nemá v čase absolutně žádný začátek a ani konec své existence. Je tedy – Martine – od času absolutně nezávislé. V tomto prvním bytí Martine tedy není vůbec žádné minulosti a ani budoucnosti – jeho bytí je čirou přítomností! To, že první bytí nemá v čase počátek, logicky plyne z toho Martine, že je první, a že v čase neskončí jeho existence. A tedy z toho logicky vyplývá i to Martine, že se toto první bytí nemůže absolutně nijak – a to ani podstatně a ani akcidentálně . změnit. První bytí se tudíž absolutně nijak nedá ohraničit časem Martine, a tudíž první bytí je věčné. Dále je třeba říci Martine to, že první bytí je nehmotné, jeho substance je čistě spirituální (duchovní), respektive je to duch. Ostatně vždyť neexistuje žádná taková hmota Martine, která by neměla částice a byla neměnitelná. Každá hmota Martine má přece nějakou kvantitu, velikost, a tedy vlastně i částice. A proto Martine musí být první bytí nevyhnutelně nehmotné. To co je nehmotné Martine, a přesto existuje, nazývám pojmem “duch”. Protože duch je nehmotný Martine, nemá žádnou kvantitu, a není ohraničen ani prostorem a ani časem. Ba dokonce o první příčině se dá při určitém zjednodušení vyjádřit i tak Martine, že je všudypřítomná. Nicméně dokonce ani tohle tvrzení není zcela přesné Martine, protože by mohlo evokovat nesprávnou představu jako kdyby snad toto první bytí bylo nějak “ohraničeno”.

Je tudíž nezbytné Martine, abychom se o jeho přítomnosti v jiných bytích vyjádřili přesněji v tom smyslu, že absolutně všechno co existuje, existuje s něm! Tohle první bytí totiž úplně všechno proniká Martine, a tedy ho absolutně nic neohraničuje a ani ohraničovat nemůže. Ba dokonce nelze o tomto prvním bytí říci ani jen to Martine, že by ho snad někde bylo více či naopak někde méně. Toto první bytí je totiž všude “stejně” Martine, všechno proniká. Lze to vyjádřit i tak Martine, že je to nadčasový a nadprostorový duch. Čas a prostor existují totiž pouze od té doby Martine, odkdy existuje hmota, která je pouze druhotným a tedy zapříčiněným bytím. Dále je třeba říci Martine, že první bytí je osobná bytost. Anebo jinými slovy se to dá lapidárněji vyjádřit i tak Martine, že první bytí není “něco” ale “někdo”! Na to, aby nějaké bytí bylo “osobou” Martine, respektive uvědomělým subjektem činnosti kterou činí, musí mít rozum a svobodnou vůli. Tak tedy například zvíře není “osobou” Martine, protože nemá rozum a ani svobodnou vůli, a z toho důvodu zvíře vlastně není právně, morálně a ani fakticky nijak odpovědné za své činy. Zvíře totiž není uvědomělým subjektem svých činů Martine, činy zvířete jsou řízeny pouze pudy a instinkty, nikoliv však jeho intelektuální úvahou. Osobná bytost Martine je naopak schopna uvědomělé a svobodné činnosti. A to ji – Martine – činí zodpovědnou za její činy. Jako důkaz pro to Martine, že první bytí je osobní bytost poukazuji na tu skutečnost, že účinek nemůže být dokonalejší než příčina, pokud vznikl působením pouze této jediné příčiny. Anebo mohu to vyjádřit i tak Martine, že ani všechny “kvality” všech účinků společně nemohou být dokonalejší než samotná první příčina! Ještě bych chtěl poznamenat to Martine, že ve stvořené přírodě se vyskytují bytosti s rozumem a svobodnou vůlí. A tedy i v první příčině Martine, od které všechny účinky pocházejí musí být rozum a svobodná vůle. Ba dokonce nejenže je inteligentní a vševědoucí toto první bytí Martine, ale je inteligentní a vševědoucí dokonce v takové absolutní dimenzi, že již není absolutně ani jen čistě teoreticky možné, aby tuto svoji absolutní inteligenci a vševědoucnost mohlo ještě nějak více zdokonalovat. Ostatně to kromě jiného plyne i z toho Martine, že je toto první bytí absolutně nezměnitelné a tudíž jeho absolutní dokonalost je logicky nezbytná, jinak by zde totiž ještě byl potencionální prostor k dalšímu zdokonalení a tudíž i ke změně. Toto první bytí Martine je totiž inteligentnější a všeznalé v nekonečněkrát větší míře než všechny účinky dohromady. Vševědoucnost tohoto prvního bytí Martine má absolutní dimenzi v tom smyslu, že toto první bytí rozumí, zná a ví absolutně o všech věcech minulých, přítomných i budoucích, a to jak veřejných, tak i skrytých. Toto první bytí Martine ví například i to, co si my myslíme, ba dokonce i to, co si někdy v budoucnosti ještě jen budeme myslet. Vždyť jako první příčina je původcem všeho Martine, musí znát nejen své dílo, ale i činnosti z něho pocházející.

Teď mně napadá Martine, že ještě jsem zapomněl na jednu velice důležitou věc, a proto se teď k tomu vrátím, respektive mám tím na mysli problematiku svobodné vůle tohoto prvního bytí. První bytí – Martine – je absolutně svobodné ve své činnosti. A to právě pro to Martine, že toto první bytí nepotřebuje absolutně nic na uskutečnění toho, co uskutečnit chce, protože je všemohoucí. To co toto první bytí chce Martine, chce absolutně, bezpodmínečně, a tudíž tohle všechno se již samotným chtěním – prvního bytí – automaticky uskutečňuje. Jiné věci může toto první bytí zas chtít podmíněně Martině, respektive v závislosti například od svobodného rozhodnutí člověka a tudíž někdy se neuskuteční to, co – první bytí – chce pouze takto podmíněně. O inteligenci a moci prvního bytí ostatně svědčí i jeho dílo Martine, a to ať již je to vesmír skládající se obrovského množství gigantických megagalaxií, či vnitřní “svět” člověka (například jeho genetický kód), anebo naopak mikrosvět atomu. Tam všude Martine vládne dosti složitá struktura, zákonitost a řád, která je projevem vůle a geniální inteligence. Jen naprostý blázen Martine si může myslet, že tohle všechno vzniklo jen tak samo od sebe - čirou náhodou! Jinými slovy – Martine – první bytí je osoba a to navíc osoba nikoliv je tak lecjaká. O prvním bytí lze říci to Martine, že je to osoba všemohoucí, vševědoucí a všudypřítomná. Jinými slovy dá se to vyjádřit i tak Martine, že první bytí je absolutně dokonalé, respektive to se dá vyjádřit i v nekonečném možném smyslu kumulovaných superlativů v tom smyslu, že toto první bytí je nekonečně hezké, nekonečně dobré, nekonečně spravedlivé, nekonečně milující, nekonečně milosrdné atd. Anebo jinými slovy se to dá vyjádřit i tak Martine, že jakákoliv dokonalost, která se nachází v účincích, taká musí být i v samotné první příčině, a to navíc ještě k tomu v míře absolutní, nekonečné. Je to ostatně tak Martine i z toho důvodu, že kdybychom u prvního bytí připustili byť i jen jednu jedinou nedokonalost anebo možnost zdokonalení, museli bychom připustit – alespoň teoreticky - i možnost změny.

První bytí je však neměnitelné Martine, a proto je absolutně dokonalé. Anebo mohu to vyjádřit i tak Martine, že v prvním bytí není žádné nedokonalosti. O kráse prvního bytí svědčí i obrovské množství veškeré té krásy, která je rozeseta v účincích, a to ať již jsou to krásné hory, překrásný hvězdný vesmír, nádherná rozkvetlá louka žlutých pampelišek a ve vzduchu létajících štěbotajících ptáčků, příjemná vůně čerstvého jitřního vzduchu spojena navíc s úchvatnou podívanou na rozbřesk slunce brzy ráno za svítání – to všechno já miluji Martine, protože všechno tohle mluví o nekonečné kráse prvního bytí. Ba dokonce se říká i to Martine, že “v jednoduchosti je krása” – což též svědčí o tom, že v absolutně jednoduchém bytí musí být absolutní krása. A pokud bych to, co jsem řekl doposud Martine měl nějak shrnout, tak bych první bytí definoval tak, že první bytí je všudypřítomný, vševědoucí a všemohoucí duch, který je absolutně dokonalý, jednoduchý, neměnitelný, nehmotný, věčný a nejvyšší, na nikom absolutně nezávislý ani v existenci a ani v činnosti, absolutně nijak nezničitelný i nedostižitelný. Tento výše definovaný duch Martine je lidskému rozumu odedávna velice dobře znám a rozličným způsobem nazýván. Pokud jde o nás Čechy Martine, v našem jazyce tomuto duchu my Češi říkáme slovem “Bůh”. Když jsem již tedy Martine vysvětlil to, jaký je Bůh, domnívám se, že bych ještě měl říci i to, jaký Bůh celkem určitě není! Předně tedy bych chtěl poukázat na to Martine, že představy a vědomosti mnohých lidí o Bohu jsou tak ubohé, že mnohé z nevěřících mladých lidí odradil od víry v Boha pouze takovýto primitivní názor na něho. Jak jsem již vysvětlil Martine, Bůh je čistý duch. A proto tedy Martine z našich představ třeba skutečně vyhodit obraz starce, sedícího na trónu, který drží v ruce žezlo a zeměkouli; jako i dědečka s bradkou sedícího někde mezi mráčky, který se na nás dobrácky blahosklonně usmívá anebo naopak na nás zlobí!

Plně s Vámi souhlasím Martine, že toto rozhodně Bůh není, respektive, že takovýto Bůh skutečně vůbec neexistuje. V tom se tedy plně ztotožňuji s Vámi Martine, kterého možná právě takovéto “poznatky” o Bohu přivedli k opačnému extrému – tj. k jeho popření, respektive k ateizmu. Dejte si však ale pozor Martine, a zamyslete se nad tím, zda-li s vyléváním “špinavé vody” nevyléváte z vaničky i dítě. Anebo jinak řečeno Martine – aby jste se zavržením takovýchto představ o Bohu nezavrhl i cosi pravdivé a hluboce lidské, co je v těchto představách ukryto. Připouštím Martine, že dokonce i v oficiálním katolickém katechismu pro děti se nachází otázka: “Kdo je Bůh?” načež je pak uvedena přibližně taková odpověď, že “Bůh je Pán celého světa a náš nebeský otec” (poznámka: dětský katechizmus momentálně při psaní tohoto e-mailu nemám k dispozici a tudíž připouštím, že moje citace “z hlavy” nemusí být doslovně úplně přesná). Otázkou však Martine je ale to, zda-li je to pravdy či nikoliv. Já si troufám říci Martine, že tato odpověď je pravdivá a hned to i vysvětlím proč tomu tak je! Bůh totiž – Martine – jako první příčina všech věcí je svrchovaným Pánem všeho a tedy i nás. A když tedy otcem je ten Martine, od koho pocházíme, je tedy i naším otcem, respektive je naší první příčinou. Chápu Martine, že možná že právě zde se často počínají tvořit nesprávné představy o Bohu, nicméně na ospravedlnění Církve bych chtěl poukázat na tu skutečnost, že malé dítě ještě není intelektuálně schopno pochopit pojem Boha čistě rozumem a tudíž malým dětem je nezbytné občas pomoci i takovýmito představami.

Jestliže je tedy Bůh náš otec Martine, a navíc je ještě k tomu i všudypřítomný, všemohoucí, věčný, nekonečný, mocný, dobrý a přitom navíc ještě i osobní bytost, pak se domnívám, že umíte pochopit to, že pro potřeby malých dětí se představa “otce” inkorporuje do představy jakéhosi hodného usměvavého dědečka, představa “Pána”, respektive “vládce” se zas inkorporuje do představy “Boha” sedícího na trónu, plus “věčnost” symbolizuje jeho sivá brady a vlasy, jeho “všemohoucnost” a “síla” je zas symbolizována tím, že drží v rukou zeměkouli, a jeho “všudypřítomnost tím, že se vznáší mezi hvězdami; což jsou všechno takové představy, které jsou způsobilé nejlépe malému dítěti zpřístupnit pojem o Bohu a zároveň vyvolat v jeho dětském srdci lásku k němu vždyť dědeček a vnoučata si obvykle tak znamenitě rozumějí. A zhruba takhle nějak Martine se tvořili prvotní představy malých dětí o Bohu u věřících rodičů. A pokud jde o představy o Bohu u ateistů a to i dospělých ateistů tak třeba konstatovat pouze to Martine, že jejich představy rozhodně nevznikali studiem křesťanských náboženských děl. A je smutnou skutečností Martine, že i v naší ateistické České republice mají naši ateisté – vědátoři – takovéto všelijaké zkomolené dětské představy o Bohu, čerpané z různých primitivních náboženských knih pro děti anebo z takzvaných “vědeckých” ateistických pojednaní. Ostatně stačí se pouze s nimi pustit do rozhovoru Martine, anebo si přečíst jejich publikace, a ihned to zjistíte. Takový Bůh Martine, jakého nám dokazuje křesťanská filozofie nám není těžce přijatelný, jestliže skutečně upřimně hledáme pravdu, a jsme ochotni opravit si své dosavadní názory o něm, ale zejména své životní postoje vůči němu. Je to totiž takový Bůh Martine, který skutečně nejlépe odpovídá našim nejvnitřnějším touhám, vůli i rozumu, prostě bytost, která si zaslouží naši nejvyšší úctu a obdiv. Bůh je bytost Martine, která nás naplňuje posvátnou bázní nikoliv však ale otrockým strachem! Copak si možno představit Martine, že by nějaká bytost byla našim Bohem, abychom se jí museli bát?

Nicméně to ale nic nemění na tom Martine, že Bůh právě tím, že je Bohem je takovou bytostí na které plně a ve všem závisíme a tudíž jsme povinni se jí bezpodmínečně podrobit! Možná se Vám to nezdá Martine, ale Bohu není a ani nemůže být lhostejno co si myslíme, co říkáme, co píšeme, anebo vůbec v tom nejširším slova smyslu co činíme!! A od toho Martine, zda-li Boha posloucháme anebo nikoliv, závisí vlastně i naše štěstí anebo neštěstí. Ačkoliv bázeň Boží sice nevyhnutně potřebujeme Martine, přesto však ale je nám potřebnější láska. A proto tedy Martine bytost, kterou uznáváme za svého Boha, musí být hodná naší lásky. Potřebujeme Boha Martine, který nás více miluje jako kdokoliv jiný či cokoliv jiného; Boha, v kterého pomoc ve své věrnosti pravdě a spravedlnosti Boží můžeme Bohu oprávněně důvěřovat dokonce i tehdy, i kdyby se třeba všichni lidé proti nám nenávistně postavili. Bez této lásky k Bohu Martine by zřejmě asi život každého slušného člověka v tomto zlém světě se musel velice brzy skončit jeho sebevraždou. Anebo jinak řečeno Martine, bez této lásky by byl náš život nesnesitelný. Potřebujeme Boha Martine, se kterým si můžeme povídat, respektive modlit se. Bůh – Martine - kterému bych se nemohl vyžalovat, vyplakat, svěřit či podělit se všemi svými radostmi i starostmi, Bůh ke kterému bych vždy neutíkal v okamihu když jsem na samém vrcholu svého blaha a štěstí anebo naopak na samém dně svého zoufalství, bolesti a utrpení, Boha kterého bych nemohl za nic co jsem spackal odprosit, o nic po čem toužím poprosit, či za nic čím mně obdařil mu poděkovat by nebyl Bohem mého srdce. Ano Martine, potřebujeme Boha, ve kterého můžeme doufat, a to i tehdy, když jsme se od něho vzdálili. Boha, který umí odpouštět i trestat Martine, který nám může pomoci i tehdy, když už jsou naše lidské sily na konci. Potřebujeme Boha Martine, protože potřebujeme mít někoho, kdo je mocnější než všichni naši nepřátelé a kdo nás může zachránit i tehdy, když se nám již zdá být všechno ztraceno. Potřebujeme Boha Martine, kterého moudrost, moc a láska je nekonečná! Anebo jinak řečeno Martine, potřebujeme Boha, respektive potřebujeme Otce u všemohoucího Pána, kterému by jsme spokojně mohli oddat své srdce, které je nespokojné do té doby kým nespočineme v nekonečně milující Boží náruči. Ovšemže naši nepřátelé tvrdí Martine, že prý tato potřeba lidského srdce “stvořila Boha”. Vymyslela si ho prý takového Martine, jakého potřebovala.

Třeba však ale jednoznačně říci Martine, že Bůh není výplodem fantazie anebo pouhou tužbou srdce, ale reálnou bytostí, která nekonečně převyšuje všechno lidské myšlení a touhy. Bůh sám se nám představil nejen jako nejlepší milující otec Martine, ale dokonce jeho láska k nám šla tak daleko, že se nám zjevil v člověku Ježíši Kristu. Řekl jsem Martine, že potřebujeme Boha se kterým si můžeme povídat, ke kterému se můžeme modlit. Možná, že si teď Martine kladete otázku, že jak jsem to vlastně myslel, zda-li si skutečně lze povídat s Bohem? Jak jsem ale již Vám vysvětlil Martine, Bůh je osobní bytost a mezi osobami může přijít k osobnímu styku. A nejběžnějším projevem tohoto osobního styku Martine je rozhovor. Osoby si vyměňují své myšlenky Martine, respektive mezi lidmi tuto výměnu zprostředkovávají slova. Jestliže chci někomu odevzdat své myšlenky Martine, musím je nejprve nějak “zhmotnit”, respektive musím je změnit na zvuky, písmo anebo gesta, abych mohl působit na příslušné smyslové orgány přijímatele, který je zase pomocí své mozkové činnosti “odhmotní” a přijme svým rozumem. Bůh jako čistý duch Martine je všudypřítomný a všemohoucí, a i když sice může, ale také i nemusí používat tento způsob komunikování myšlenek. Bůh totiž Martine může přímo působit na náš rozum. Vyjádřil bych to tak Martine, že Bůh nám může vnukat své myšlenky. Jinými slovy Martine, výměna myšlenek mezi mnou a Bohem je možná. A tedy – Martine – s bohem si skutečně můžeme povídat! Ba dokonce nejenže můžeme Martine, ale vlastně i musíme a toužíme po tom. Vždyť Bůh je mým otcem Martine, a já jako jeho výtvor, respektive jako jeho dítě ho nemůžu ignorovat bez toho, aniž bych si tím sám neuškodil. Možná, že jste teď třeba Martine zvědav na to, že jak se lze modlit. Budete možná velice překvapen Martine, ale velice jednoduše! Tak, jak si povídáme s jinými osobami Martine, právě tak si povídáme i s Bohem. Svými vlastními slovy říkáme Bohu o svých radostech, bolestech a potřebách Martine, mluvíme s ním o jeho dobrotě, lásce a kráse, chválíme ho i děkujeme mu, prosíme ho i odprošujeme Ano Martine, máme na to hodně důvodů. Jste zdravý, bohatý, nadaný, studujete dobrou školu, kde máte dobré profesory i spolužáky Martine? Máte dobré rodiče, přátele, sousedy, zná, dožil jste se dnešního dne Martine, za to všechno třeba děkovat Bohu, protože jste to dostal zadarmo a množství jiných to nedostali, respektive mnohým jiným to nebylo přáno.

A ovšemže Martine – platí to i obráceně! Trpíte tělesně anebo duševně Martine, někteří lidé Vás nenávidí a bezdůvodně na Vás útočí, máte nejrozličnější zdravotní problémy, bolesti křeče, znechucení, neúspěchy, cítíte se někdy neschopný povstat z pádů, hříchů, neúspěchů, roztržitý či rozrušený a tedy neschopný koncentrovat se, soustředit se na studium, práci, či jiné své povinnosti co by jste udělat měl, avšak nemáte do toho chuti, nechce se Vám a nenacházíte dostatek vnitřních sil se k tomu přinutit, ačkoliv rozum Vám říká, že jste povinen to udělat – hele kolik důvodů pro to Martine, aby jste i Vy prosil o pomoc toho, který všechno může, který i tehdy může pomoci kdy věda i lidé selhávají. Cítíte Martine, že jste doposud nežil jako Boží dítě, trápí Vás hřích, nevšímavost vůči němu, byl jste zlý vůči svým bratrům a sestrám, kteří a které jsou také Božími dětmi, byl jste lajdák při plnění si svých povinností vůči Bohu, vůči společnosti, vůči svým povinnostem řádně studujícího a vzdělávajícího se vzorného studenta a tedy proste Boha o odpuštění Martine, slibte Bohu že se polepšíte Martine, vždyť Bůh je nekonečně milosrdný. A když oslavujete Martine Boží velikost, moc, krásu, dobrotu milosrdenství a lásku k nám, tak nezapomeňte ho oslavovat nejen slovy, ale i skutky! Hele Martine, toto jsou čtyři důvody, pro které máme s Bohem rozmlouvat, Boha oslavovat, Bohu děkovat, Boha prosit ale též i Boha odprošovat. Možná si zvědav Martine i na to, jak lze s Bohem mluvit? Často – Martine – pouze velice krátce! Někdy dokonce Martine pouze jediným slovem, větou, vzdychem – jen ať to jde upřimně od srdce! Vždyť ostatně Martine často i s lidmi mluvíte zřejmě velice krátce, jako například: Jak se máte? Držte se! Nebojte se! Nashledanou! Sbohem! Čau! Atd. Copak snad zde Martine nemohou tomu analogicky odpovídat i naše krátké vzdychy k Bohu: Pomoz! Ochraňuj mne! Děkuji ti! Jaký si dobrý! Miluji tě! Chci žít jen pro tebe! Pomoz tatínkovi, mamince, bratrovi, sestře, strýcovi, bratranci…! Odpusť mi, Otče…! To jsou ty nejhezčí rozhovory a naším Otcem Martine, nejsou to nějaké namemorované modlitby které posléze recitujeme, ale je to hluboký výron našeho srdce a to výron lásky k Otci u vědomí toho, že i Otec náš nebeský nás velice miluje. Přičemž s Bohem ovšemže můžete i déle rozmlouvat Martine – svými vlastními slovy! Bůh Vám Martine vždy nějakým způsobem odpoví, i když se Vám to možná zpočátku nebude zdát, i když se Vám zpočátku možná dokonce bude zdát i to, že Bůh mlčí, že nevyslýchává Vaše modlitby. Někdy Vám Martine Bůh odpoví vyslyšením Vaší prosby, jindy nepřímo skrze lidi, knihou, vnuknutím a podobně. Nic za to nedáte, nic Vás to nestojí Martine – a tedy zkuste modlitbu a uvidíte. Ale na jedno bych Vás chtěl upozornit Martine – nezapomínejte, že skutečně se modlíme pouze do té doby, kým si uvědomujeme co říkáme. A tak tedy Martine ty různé bezduché a neuvědomělé “odbavování” nějakých tradičních namemorovaných formulek nejsou modlitbou (byť i někteří věřící si to myslí), to už je urážka Boha. Aby jste mi správně rozuměl Martine, já rozhodně nejsem proto naučeným modlitbám, jako je například Otčenáš (který bych Vám dokonce doporučoval naučit se zpaměti!!), ale pouze proti jejich bezmyšlenkovitému recitování. Nejsem si jist, zda-li jste se s  modlitbou Otčenáš již někdy setkal Martine, v každém případě Vám ho však teď ocituji v češtině, aby jste se ho mohli naučit a modlit se: “Otče náš, jenž si na nebesích, posvěť se jméno tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen.”

S projevem své hluboké úcty k Vám Martine

Váš starší kamarád JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

Zpět na hlavní stránku!