wz

Zpět na hlavní stránku!


Matt Talbot je můj vzor a příklad jako nejvíce následováníhodný světec naší doby.

Na svátek Nejsvětější Trojice v roce 1926 zemřel v Dubline – na ulici – jeden dělník, o kterém podivné věci vysvitly po smrti. Vysvitlo totižto, že byl velikým kajícníkem a asketem, kterého směle můžeme porovnat se sv. kajícníky prvních století. Byl to Matouš Talbot – Matt Talbot, jednoduchý dělník, člen Mariánské Kongregace.

Na jeho vnějšku nebylo badat nic mimořádného. Pracoval jako jiní, byl usilovný, vlídný, pozorný, komunikativní s kamarády. Jeho svatost jen náhodou byla objevená. Ve zmiňovaný den šel do kostela Nejsvětějšího Spasitele a na cestě zastihla ho v 63. roku smrt. Jako neznámého odnesli ho do nemocnice. Tam připravila mrtvolu ošetřující sestra na pohřeb. Tu vysvitlo všechno. Kolem celého těla měl dva krát otočenu těžkou vozovou řetěz. Druhou řetěz měl otočenou kolem jedné nohy, lano kolem druhé, lehkou řetěz kolem jedné ruky, kordu (žínku) sv.Františka kolem druhé. Řetěze byly zrezivělé a částečně vnikly až do kůže. Ale tělo bylo čisté. A takto vykonával tento člověk svoje každodenní práce.

Je to možné v našich časech?

Brzy vyšly najevo i jednotlivé podrobnosti ze života tohoto moderního kajícníka.

Přes mnohá léta vstával Talbot denně o druhé hodině ranní. Následně od druhé do čtvrté hodině ranní vždy klečel na posteli s vystřenýma rukama a modlil se. O čtvrté hodině ráno se oblékl a zas se modlil až do páté hodiny a pak šel do kostela, kde se na kolenou modlil křížovou cestu. Po křížové cestě byl na mši svaté a přistupoval i ke svatému přijímání. Během mše svaté vždy rovno klečel a ani na evangelium nevstával. Nemodlil se z knížky. Oči nikdy nepozvedl. Když šel z kostela, neohlížel se ani vpravo ani vlevo. V jeho chování nebylo nic zvláštního, jen jeho neobyčejná vážnost.

Z kostela vrátil se Matt do bytu. Tam si ohřál kakao, co mu sestra den předtím uvařila, snědl kousek chleba a šel do práce.

Přes oběd nešel domů, ale dle možností utáhl se kdesi do šopy a modlil se. Kým byl zdráv, nic si nevzal na jídlo. Někdy ho kolegové nabízeli, aby přijal od nich jakousi maličkost a jedl. Přijal a jedl, protože nechtěl aby komu napadlo, že nejí a tak se dozvěděl o jeho půstech. V 17.30 doma na kolenou snědl svou skromnou večeři. Pak se modlil až do 22.30 v pokoji. Spal všeho všudy pouze jen tři a půl hodiny denně.

Neděle byla Talbotovi vážným dnem. Od první mše svaté, tedy od 5.30 až do poslední, která se obyčejně končila o 13.30 – býval v kostele. Ustavičně klečel bez modlitební knížky. V neděli večer šel na schůzi kongregace do jezuitského kostela. Byl věrným horlivým kongreganistou a velikým ctitelem Panny Marie. A jak za třicet let nikdy nepřišel pozdě do práce, tak kým byl zdráv, nikdy nezmeškal ani jednu schůzi.

Doma si na kolenou odbavoval duchovní čtení. Nejmilejší knihou mu byla: “Dokonalá úcta k přeblahoslavené Panně Marii.” A když v této knížce četl, že někteří “sluhové” Panny Marie z lásky k ní nosily řetěze, i on se obtočil řetězy, které vyjma času nemoci v roce 1923, nosil až do smrti. I spal v těchto řetězech a to na tvrdé desce s dřevěným polštářem. Postel, aby to nebylo do očí, pokryl si bílou plachtou.

Jeho půst byl přísný V neděli jedl jen kolem 14. Hodiny, když přišel z kostela. Když měl lepší oběd, nejedl večer již nic. Jinak si vypil dříve než šel do kongregace čaje a snědl kousek chleba. V pondělí jedl jen suchý chléb a černý čaj. V úterý kromě předvečer nějakého svátku a měsíc červen jedl ráno kakao a kousek chleba s máslem. Každou sobotu postil se na čest Panně Marii o suchém chlebu a černém čaji. V předvečer svátků se co nejpřísněji postil. Přes celý půst se masa, másla a mléka ani nedotkl. Též přísně se postil i v červnu z lásky k Božskému Srdci. Mattova sestra tvrdila, že celý oběd si doma nikdy nedovolil.

A přitom pracoval tento chlap těžce celý týden.

Že byl Talbot i apoštolem, rozumí se samo sebou. Když mu ještě matka žila, podporoval ji skromným výdělkem – a vždy ještě zůstalo cosi i pro chudobných. Po smrti matčině upotřebil pro sebe týdně 6 šilingů, za války 10 šilingů. Všechno ostatní dával chudobným. Velkou lásku měl k čínským misím a velkodušně je podporoval. Své sestře vyprávěl, že už má troch kněží “hotových” , teď pracuje na čtvrtém, tj. tři krát složil sumu 30 funtů na vydržování seminaristu v misích.

Tedy sedm, respektive deset šilingů upotřebil na sebe a všechno ostatní šlo na dobré cíle. Uskutečnilo se i na něm, že chudoba všeobecně má více citu pro dobrou věc jako boháči.

Ano, Matt Talbot byl příkladem kajícnosti, lásky k Bohu a bližnímu! A znovu přizvukuji, co i jeden pán tvrdil, který Matta 25 let znal, že nebylo na něm badat nic co by do očí bilo. Byl jednoduchý v chovaní i v obleku. Jeho šaty byly chudobné, ale čisté.

A přece za starodávna nebyl taký. Do svého 25 roku mnoho starostí robil své matce!

Jeho výdělek putoval do hospody, oddával se pijatice, ba i obuv si prodal, jen aby bylo za co pít.

Matka ho se spjatými rukama prosila a napomínala.

Tu, když mu bylo 25 let, předstoupil před matku a řekl jí: “Od nynějška již nebudu pít, ani kapky víc!”

Matt zachoval slovo. Dal se na pokání, ba na svatost. Je svatým v dělnickém rouchu. Svatost si vypěstoval v škole ctnosti, v Mariánské kongregaci!

S velikým obdivem k tomuto velikému světci napsal dne 30.7.2012 JUDr,PhDr.Mgr. at Mgr.Henryk Lahola

Zpět na hlavní stránku!