wz

Zpět na hlavní stránku!

Kolik stálo studium v letech 1994 – 2000?

Vzpomínky na stravování se ve vysokoškolské menze a na bydlení na Vysokoškolské koleji na Větrníku koncem druhého tisíciletí.

JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola začal je školním roce studovat jednak Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, jednak Právnickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě.

A teprve po dvou akademických letech 1994/1995 a 1995/1996, které byli doslova peklo znamenající dva krát týdně na úkor vlastního spánku a pohodlí “pendlovat” mezi Prahou a Bratislavou se konečně přes letní prázdniny roku 1996 podařilo JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi vybavit si přestup z Právnické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Poté již JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola konečně mohl obě své fakulty, tj. jak Právnickou fakultu, tak i Filozofickou fakultu studovat v jednom a témže městě, tj. v Praze, což nepochybně vzhledem k tomu, že nyní již odpadlo tak finančně náročné, tak i fyzicky dosti namáhavé noční cestování mezi Prahou a Bratislavou, znamenalo to objektivně pro JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu obrovskou úlevu.

Je pravidlem, respektive alespoň tedy přinejmenším v posledních letech druhého tisíciletí po Kristu tomu tak bylo, ba možná je tomu tak i nyní na počátku třetího tisíciletí po Kristu, že studenti nebydleli kdekoliv na kterékoliv koleji, ale zpravidla bydleli na té své “vlastní” vysokoškolské koleji.

To v praxi znamenalo, že drtivá většina těch studentů, kteří během svých vysokoškolských studií bydlela v Praze na vysokoškolských kolejí, bydlela převážně právě na té vysokoškolské koleji, která byla konkrétně určena pro jeho vlastní fakultu.

Tak tedy Vysokoškolská kolej Hvězda byla konkrétně určena zejména pro studenty a studentky Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, a taky je i pravda, že drtivá většina těch studentů a studentek Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kteří bydleli na vysokoškolských kolejích, bydleli právě na této Vysokoškolské koleji Hvězda.

Naopak zase Vysokoškolská kolej Větrník byla konkrétně určena zejména pro studenty a studentky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, a taky je i pravda, že drtivá většina těch studentů a studentek Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kteří bydleli na vysokoškolských kolejích, bydleli právě na této Vysokoškolské koleji Větrník.

A tak to bylo i jinde. Například na Vysokoškolské koleji Kajetánka bydleli zejména ti studenti a studentky, kteří či které studovali medicínu.

Zde je třeba říci, že samotný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr. Henryk Lahola v čase svých pražských vysokoškolských studií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a - později i po přestupu z bratislavské právnické fakulty na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze – též i Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze bydlel výlučně pouze na Vysokoškolské koleji Větrník. Poprvé se JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola na Vysokoškolské koleji Větrník ubytoval v pondělí dne 26.9.1994. JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola Vysokoškolskou kolej Větrník definitivně jednou pro vždy opustil dne 21.7.2000.

Ovšemže s určitými přestávkami. Přes letní prázdniny ve měsících července a srpen se Vysokoškolská kolej vůči vysokoškolským studentům zavírala, ne sice, že by zde apriórně zde nemohli bydlet, ale z finančního hlediska to pro drtivou většinu studentů bylo nedostupné jejich finančním možnostem. Například, za jednu jedinou noc, kterou jsem na Vysokoškolské koleji Větrník přespal ze čtvrtku 20.7.2000 na pátek 21.7.2000 jsem zaplatil až 195,- Kč. A to za pouhou tuto jednu noc, za jedno jediné přespání z onoho čtvrtku na pátek!!

Studenti, kteří studovali v osmdesátých letech a bydleli na koleji, tak údajně prý za toto ubytování platili pouhých 40,- Kč měsíčně.

Když to někdo slyší, tak se mně hned zeptá zda-li jsem se třeba nespletl, nepodřekl, respektive zda-li jsem nechtěl říci že “měsíčně”. Na to k jejich ještě většímu údivu je znovu musím ujistit že ne – nikoliv!! Ještě studenti, kteří studovali v akademickém roce 1989/1990 jako poslední bydleli na kolejích za 40 Kč měsíčně.

Poté “po revoluci” se každoročně, ba někdy i v průběhu akademického roku cena zvyšovala. Když jsem jednomu studijně staršímu kolegovi řekl v roce 1994 to kolik já platím na Větrníku kolejné, tak se mu málem zakroutila hlava a zavrávoral od toho šoku, tak že jsem ho musel přidržet, aby neomdlel a nespadl na zem!!

Nemá smysl rozebírat všechny zvyšování kolejného, uvedu pouze tolik, že v posledním akademickém roce, tj.v akademickém roce 1999/2000 jsem platil dokonce již více než 600 Kč měsíčně!

Od tohoto školního roku, tj. 1999/2000 což byl poslední akademický rok vysokoškolských studií JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy navíc došlo již k druhé takzvané “veliké reformě”, která v praxi znamenala, že došlo k jakési cenové diferenciaci za ubytování na vysokoškolských kolejích, prý v závislosti od toho jak jsou ty či ony vysokoškolské koleje “staré” či jak jsou “moderní”, jak jsou vybaveny, jak blízko nebo daleko se nacházejí od centra Prahy atd. Předtím totiž všichni studenti bydlící na kterékoliv vysokoškolské koleji patřící Univerzitě Karlově v Praze totiž platili úplně stejnou finanční částku jako “kolejné” za své ubytování.

Od akademického roku 1999/2000 s dalším zvýšením kolejného současně též i padlo do té doby existující “jednotné kolejné”, což nepochybně bylo pro studenty a studentky nespravedlivé, protože drtivá většina studentů a studentek bydlela tam, kam kde je tenkrát když začali studovat “ubytovali”.

A tedy za to, že třeba čirou náhodnou bydleli třeba možná na takzvané “drahé koleji” tudíž nebylo jejich vinou.

Demagogicky to “ti nahoře” prezentovali jako údajné promítnutí tržních podmínek i do ceny ubytování na vysokoškolských kolejích s tím, že prý ti, co bydlí na “luxusních kolejích” budou platit za “drahou kolej”, respektive, že prý budou existovat “levné vysokoškolské koleje” a “drahé vysokoškolské koleje”. Ovšemže ve skutečnosti to ale bylo po této “reformně” cen “kolejného” úplně jinak. Neexistovali totiž žádné takzvané “levné vysokoškolské koleje” a drahé vysokoškolské koleje” ale pouze vysokoškolské koleje “extrémně drahé” a ještě “dražší”!!

Oproti předešlému školního roku totiž došlo k dalšímu skonu, k dalšímu zvýšení ceny kolejného, a to bez jakékoliv výjimky na absolutně všech vysokoškolských kolejích a tedy i na těch absolutně nejlevnějších vysokoškolských kolejích. Rozdíl byl pouze v tom, že zatímco na takzvaných “levných kolejích” bylo toto navýšení “kolejného” veliké, tak na takzvaných “drahých kolejích” bylo toto navýšení “kolejného” ještě výrazně vyšší!

Kromě toho “ti nahoře” v souvislosti s touto takzvanou “reformou” výše kolejného když mělo dojít k diferenciaci na takzvané “levné koleje” a takzvané “drahé koleje” demagogicky – bez sebemenší znalosti skutečného stavu věci – všichni žvanili jakési kecy o tom, že prý dojde k určitému uvolnění a liberalizaci v tom smyslu, že prý se každý student i každá studentka bude moci údajně prý svobodně rozhodnout zda-li chce bydlet na levné koleji anebo naopak na luxusní koleji a tedy koleji dražší. Ve skutečnosti ale přestěhování studenta či studentky z jedné koleje na kolej jinou ani zdaleka nebylo tak jednoduché. Prakticky jedinou možností pro to bylo to, že jste si Vy sám či sama našel či našla někoho kdo byl ochoten či ochotna se přestěhovat na tu “Vaši” vysokoškolskou kolej, zatímco naopak Vy jste byl zase ochoten zaujmout naopak místo na “jeho” či “její” vysokoškolské koleji. Přitom veškerá iniciativa, jako i veškerá tíha a námaha takovéhoto hledání si někoho, kdo by si to byl ochoten vyměnit s Vámi byla pouze jen a jen na Vás. Že by snad jednotlivé vysokoškolské koleje, respektive jejich ubytovací kanceláře byli v tomhle nějak nápomocny – to tedy ani omylem ne! Ba právě naopak – jakékoliv oficiální úřady, orgány či instituce kolejí byli tím posledním, kdo by Vám jakkoliv vyšel vstříc, poskytl Vám nějakou pomoc, radu, zprostředkování atd. Prakticky jediný prostředek by ten, že jste na koleji kam jste toužil či toužila se přestěhovat měl nějakého kamaráda nebo kamarádku, který či která se tam kde bydlel či bydlela na Vaši prosbu eventuálně nějak pokusil či pokusila přeptat se ostatních tam ubytovaných studentů nebo studentek zda-li by náhodou z nich někdo neměl třeba zájem přestěhovat se na vysokoškolskou kolej…

Neříkám to snad pro to, že bych eventuálně já samotný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola byl právě touto takzvanou “diferenciací” nějak výrazně poškozen. Právě naopak! I v tomto neštěstí, které zvyšování kolejného nepochybně pro každého chudobného studenta je, tak konkrétně já JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola jsem alespoň měl jedno obrovské “štěstí v neštěstí”. Totiž přesněji řečeno, třeba říci, že v cenovém srovnání jednotlivých vysokoškolských kolejí byla Vysokoškolská kolej Větrník naštěstí ještě kolejí relativně tou nejlevnější! A to i navzdory tomu, že “kolejné” na Vysokoškolské koleji Větrník bylo v akademickém roce 1999/2000 již vyšší než 600,- Kč. měsíčně.

V těch nejdražších vysokoškolských kolejích však od Vás klidně požadovali i 1000,- Kč měsíčně. Mezi takovéto koleje patřila například Vysokoškolská kolej Kajetánka, kde bydleli převážně medici. Je sice pravda, že jejich pokoje byli výrazně mnohem lépe vybaveny, ba dokonce na každém pokoji byl dokonce i telefon, nicméně cena 1000,- Kč měsíčně byla tak či onak nemravně vysoká.

Já JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola jsem ať již na Vysokoškolské koleji Kajetánka ale i Vysokoškolské koleji Hvězda znal několik kamarádů ale i kamarádek – chudých studentů a studentek, kteří tudíž toužili přestěhovat se ze svých vysokoškolských kolejí na relativně jednu z nejlevnějších vysokoškolských kolejí, kterou byla Vysokoškolská kolej Větrník. A také jsem se jim i já JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola samotný pokoušel pomoci, avšak bohužel i mé úsilí pomoci těmto kamarádům a kamarádkám vyšlo úplně naprázdno, poněvadž ani mně – ač sám jsem na Vysokoškolské koleji Větrník bydlel – se nepodařilo najít vůbec nikoho, kdo by si to byl ochoten s nimi vyměnit a tudíž chtě – nechtě museli(y) zůstat až do konce svých vysokoškolských studií bydlet na těch vysokoškolských kolejích Univerzity Karlovy v Praze, kde byli “přideleni”.

Dokonce troufám si říci, že Vysokoškolská kolej Větrník byla relativně snad vůbec nejlevnější Vysokoškolskou kolejí Univerzity Karlovy v Praze. Myslím reálně – nikoliv nominálně. Z nominálního hlediska se nejnižší kolejné na vysokoškolských kolejích Univerzity Karlovy v Praze platilo na Vysokoškolské koleji Houšťka, protože na ni nikdo nechtěl bydlet a byla doslova “Černým Petrem” mezi všemi vysokoškolskými kolejemi Univerzity Karlovy v Praze, ba dokonce někteří mluvili o tom, že prý na “Houšťku” se chodilo bydlet za “trest”. A i když sice “kolejné”, které se platilo na Vysokoškolské koleji Houšťka bylo formálně nejnižší ze všech vysokoškolských kolejí Univerzity Karlovy v Praze a tedy nominálně formálně dokonce i nižší než na Větrníku, reálně však ale bydlení na Houšťce bylo mnohem dražší. Kolej Houšťka se nachází totiž až v Brandýse nad Labem, což je již jakási “Praha – venkov”, respektive již mimo dosah veřejné dopravní sítě pražské městské hromadní dopravy. A tudíž ke každodenní dopravě z Brandýse nad Labem do Prahy a zpátky bylo nezbytné používat dálkovou meziměstskou autobusovou doprava, protože žádné dopravní prostředky veřejné pražské hromadné dopravy až do Brandýse nad Labem, kde se nachází Vysokoškolská kolej Houšťka nejezdí. Ba lze říci, že pokud jde o “Koleje a Menzy Praha” tak ze všech jejich “pražských” kolejí pouze Vysokoškolská kolej Houšťka byla již mimo území hlavního města Prahy. A i když sice na Vysokoškolské koleji Houšťka se sice formálně platilo vůbec nejnižší kolejné. Ve skutečnosti ale když k ceně tohoto kolejného připočteme i náklady na každodenní meziměstskou autobusovou dopravu z Brandýse nad Labem do Prahy a zpátky, tak celkové náklady na bydlení na Vysokoškolské koleji Houšťka byly ve skutečnosti velice drahé!

A tak mezi všemi vysokoškolskými kolejemi Univerzity Karlovy v Praze právě bydlení na Vysokoškolské koleji Větrník bylo objektivně tou absolutně nejlepší možností jakou chudobný student mohl mít. A díky Boží prozřetelnosti a lásce měl jsem i já JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola to neuvěřitelné štěstí, že od počátku až do konce mých vysokoškolských studií na Univerzitě Karlově v Praze v letech 1994 – 2000 jsem po celou dobu svých studií bydlel právě na Vysokoškolské koleji Větrník a to prakticky vždy v budově III. bloku na přízemí a to když se vchází zvenčí do budovy III bloku, tak se odbočilo “vlevo” a šlo se na pokoj číslo 003/III blok kde jsem bydlel po celou dobu mých vysokoškolských studií až do 3.7.2000, pouze z výjimkou prvního ročníku, kdy jsem bydlel sice v úplně téže chodbě kde je dotyčných 20 pokojů, pouze tuším na čísle 017 (ale tohle si již nepamatuji určitě). Z III.bloku Vysokoškolské koleje Větrník jsem se odstěhoval definitivně dne 3.7.2007 kdy jsem se z tohoto bloku definitivně odstěhoval zpátky do Bratislavy. Ještě jsem se později v červenci 2007 ale ještě jednou na dva dny vrátil na Vysokoškolskou kolej Větrník, kde jsem ještě jednou naposledy bydlel ve čtvrtek 20.7.2007 a pátek 21.7.2007, avšak tentokrát jsem již byl ubytován na nikoliv na bloku III, ale na bloku IV (tj. poslední blok Vysokoškolské koleje Větrník směrem jakoby jsme pěšky chtěli jít k Vysokoškolské koleji Kajetánka).

Ještě jsem zapomněl uvést, že tato “cenová diferenciace” byla již druhá takzvané veliká reforma. Tou předešlou tuším dva roky před ní byla změna metodiky kolejného, neboť původně se platilo “měsíčně” a ceny byli uvedeny v “měsíčních” sazbách a pouze když student nebo studentka z nějakého důvodu nebydlel nebo nebydlela celý měsíc, tak se to pak přepočítávalo na příslušný partikulární počet dnů. Například když nějaký student anebo studentka se odstěhoval či odstěhovala třeba v měsíci červnu dříve než dne 30.června, tak mu či jí vrátili zpátky příslušnou alikvotní částku, kterou dotyčný student nebo dotyčná studentka zaplatil(a) kolejné za měsíc červen. Ale jinak drtivá většina studentů i studentek, odhaduji že snad dokonce více než 90 % ze všech studentů a studentek co bydleli na Vysokoškolské koleji Větrník tuto kolej na konči školního roku opouštěli právě dne 30.června.

Výjimkou byl pouze JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola který při detailním studiu interních předpisů Kolejí a Menz Univerzity Karlovy v Praze zjistil, že “student je povinen opustit kolej do tří dnů po skončení akademického roku”. V této věci JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola tenkrát jednou dokonce navštívil i samotného kvestora Univerzity Karlovy v Praze ve Voršilské ulici a dozvěděl se od něj, že za první tři kalendářní dny měsíce července studenti a studentky platí za své ubytování na vysokoškolských kolejích “běžné kolejné” a teprve až ode dne 4.července musí platit za své ubytování podle komerčního sazebníku určeného pro turisty (tj. 195 Kč,- za jednu noc!). A ovšemže podle stejného “komerčního” sazebníku přes zbytek července, přes celý srpen a přes velkou část měsíce září v podstatě až do posledního dne, který předcházel oficiálně stanovenému prvnímu dni nástupu k “ubytování” platila i ta nepatrná skupina hrstka studentů a studentek, kteří na Vysokoškolské koleji Větrník zůstaly ubytováni přes celé letní prázdniny.

Ovšemže vedoucí Ubytovací kanceláře Vysokoškolské koleje Větrník měla každoročně veliký zájem na tom, aby všichni “běžní studenti se vystěhovali” z Vysokoškolské koleji Větrník nejpozději dne 30.června, a zpočátku došlo tenkrát “po prvé” dokonce i ke konfliktu, protože JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola se na základě těchto právních i finančních skutečností rozhodl, že zůstane na Vysokoškolské koleji Větrník bydlet až do 3.července, respektive, že teprve dne 3.července bude ochoten opustit Vysokoškolskou kolej Větrník a odejít na letní prázdniny. A tak JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola dne 30.června zpravidla pouze šel na Ubytovací kancelář, aby v hotovosti zaplatil kolejné za “následující tři dny měsíce července” Když to bylo tenkrát “po prvé” tak telefonovali úřednice z Ubytovací kanceláře Vysokoškolské koleje Větrník skrze svoji vedoucí dokonce i samotnému řediteli Kolejí a Menz na Voršilské aby, nakonec ač sice velice neradi se s touto skutečností museli smířit a opakovaně ji každoročně přinejmenším u JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy respektovat až do 3.července 2007.

Jeden můj kamarád – medik, jinak student z Etiopie mi řekl, který – jak jsem se od něj později v podstatě až na samém konci svých studií v roce 2000 dozvěděl, rovněž zůstával přes celé letní prázdniny bydlet na kolejích a ani na letní prázdniny nejezdil domů, ba dokonce mi řekl, že jeho případ prý není ani zdaleka ojedinělý a že prý na kolejích přes letní prázdniny zůstává obrovské množství zahraničních studentů a to převážně studentů právě z různých afrických zemí. Naposledy jsem se s tímto etiopským studentem osobně setkal ve čtvrtek 20.července 2007. Uvažoval jsem i nad tím, že se zeptám na to, proč právě afričtí studenti bydlí přes celé letní prázdniny na vysokoškolských kolejí za 195,- Kč denně. Zda-li je to tím, že jsou tak extrémně bohatý a tudíž jím to ani nepřijde tak mimořádně drahé, anebo třeba zas tak extrémně bohatí nejsou a uvedenou sumu pokládají dokonce i oni samotní za vysokou, avšak je jim to jedno. Protože například možná ubytování za ně platí někdo jiný, a jestliže je to takle, tak by mě zajímalo kdo.

Jeden polský student mi řekl, že za něj všechny náklady prý platí polská vláda a navíc ještě dokonce i jemu je prý placeno i jakési každoměsíční “stipendium”, což mně velice překvapilo, protože byl to první student studující v době mých studií, o kterém jsem slyšel, že by vůbec od někoho nějaké každoměsíční stipendium dostával. Tudíž mně tento Polák velice překvapil, když mi řekl, že prý on má v úmyslu zůstat v České republice i po skončení svých vysokoškolských studiích na Filozofické fakultě Univerzitě Karlově. Taky mě to i trochu rozčililo, protože se mi zdálo být málo pravděpodobné, že by tento jeho postup byl v souladu s úmysly polské vlády, respektive, že by ho polská vláda tak královsky financovala i kdyby věděla, že se už do Polska tento její “student” nikdy nevrátí. A to již nemluvě ani o tom, že absolutně nechápu to, jak je vůbec možné, aby katolík, který vzhledem ke svým specificky osobním podmínkám může klidně tak žít v Polsku i v České republice si z – alespoň pro mě osobně – absolutně nepochopitelných důvodů vybere ateistickou Českou republiku. To nad tím mi úplně zůstává rozum stát. Polsko je přece mnohem rozumnější země než současná totálně bezbožná Česká republika a náboženská víra tam ani zdaleka není až tak brutálně potlačována jako v České republice.

Samozřejmě že uznávám, že jsou možná i určité drobné regionální rozdíly. Například pokud jde o Českou republiku tak rozhodně na našem Moravském Slovácku (snad pouze s výjimkou obce Babice) je u nás větší náboženská svoboda než v takové Praze nebo Brně, a o takových třeba severních Čechách již ani nemluvě – tam je náboženský útisk možná ještě větší než v samotných Babicích. A na Slovensku je to podobně. Z hlediska náboženského je nepochybně větší náboženská svoboda na Slovensku než v totálně bezbožné České republice. Ale ani na Slovensku to není všude stejné. Absolutně nejhorší náboženská situace je na Slovensku v samotný Bratislavě, zatímco naopak absolutně největší náboženská svoboda na Slovensku je v několika malých podhorských vesnicích Vysokých Tater. Větší náboženský útisk než v České republice je již pouze v Holandsku a případně možná i ve skandinávských zemích. Naopak největší náboženská svoboda je v samotném Vatikánu a poté pak v Irské republice. A hned po Irské republice největší náboženská svoboda je právě v Polsku. Chápu, že jistě i Polsko má určité regionální rozdíly, respektive, že největší náboženská svoboda v Polsku je zřejmě v některých vesnicích z řad malých homogenně čistých katolických vesnic a to zejména pokud jde o malé vesnice v ekonomicky relativně zaostalých oblastech buď u hranic z Ukrajinou anebo v polských Vysokých Tatrách, zatímco je možné, že relativně nejmenší náboženská svoboda je i v Polsku v těch největších velkoměstech a to zejména v dělnických čtvrtích vybudovaných za bolševického režimu v padesátých letech. Nevím sice kde konkrétně v Polsku tento Polák bydlel, nicméně domnívám se, že i ta nejméně svobodná část Polska (tj. Nowa Huta u Krakowa) je nepochybně mnohem svobodnější než i ta nesvobodnější vesnice na Moravském Slovácku pokud jde o Českou republiku.

Nicméně velice mně překvapil i dotyčný etiopský student, který k mému obrovskému překvapení mi řekl, že ani on poté co vystuduje a bude promován za doktora medicíny, že se prý nehodlá vrátit do Etiopie, ale chce taky zůstat v České republice. Když jsem se ho velice překvapen ptal na důvody, tak mi to nevěděl vysvětlit žádnými logickými argumenty, pouze cosi “páté přes deváté” mlel něco o tom, že prý si není jist, zda by v Etiopii, která je prý z veliké části vyjma hlavního města ve většině oblastí ještě prý zemí bez jakékoliv infrastruktury a že prý se bojí, že by proto možná svoji profesi lékaře tam nemusel vůbec uplatnit. Načež jsem se ho zeptal, zda-li si je jist tím, že svoji profesi lékaře uplatní nějak v České republice. Chápu sice, že všechna masmédia v České republice i na Slovensku pořád naříkají, že prý údajně je u nás lékařů málo, pravda to však ale ve skutečnosti není. Ne snad že by v České republice či na Slovensku bylo hodně lékařů. To ovšemže netvrdím. Faktem však zůstává, že veliké množství neprivilegovaných českých a slovenských lékařů a ovšemže i neprivilegovaných lékařů coby příslušníků i jiných národností zde v České republice i ve Slovenské republice je dlouhodobě nezaměstnaná, nikdo jim nechce poskytnout žádnou práci, ba mnozí skončili již mezi samotnými bezdomovci a někteří jako bezdomovci již i bídně zemřeli, jednoduše v zimě umrzli, což si ty jako Afričan jednoduše zřejmě neuvědomuješ, že pokud bys nedej Bůh měl skončit jako bezdomovec, tak coby bezdomovci se ti bude žít mnohem lépe v Etiopii než v České republice. Bezdomovcům jak v Etiopii, tak i v České republice sice hrozí smrt hladem, bezdomovcům v České republice navíc ještě hrozí i smrt umrznutím, což v Etiopii zpravidla nehrozí. Nemluvě již o tom, že v České republice je u bezdomovců smrt umrznutím či smrt z naprostého fyzického vyčerpání organismu v důsledku nedostatku spánku (řekl jsem doslova “spánkové deprivace”) mnohem častější než eventuální smrt hladem. Zhruba takhle nějak (zhruba proto, že jsme spolu nemluvili česky) jsem se mu snažil vysvětlit reální situaci v České republice a to nejen jemu, ale i dalším jeho africkým kamarádům, kteří se mimoděk u něj zatímco já jsem mluvil u něj shromáždili. Ovšemže ti co již umí česky sledují masmédia a nechtěli mi příliš věřit. Bylo mi jich velice líto. Opět se potvrdilo známé pravidlo, že člověk, který nemá možnost se z vlastní trpké zkušenosti přesvědčit o opaku toho co hlásají dominantní názorotvorná masmédia, ten bude věřit těmto masmédiím do té doby kým se v této své slepé víře masmédiím sám “nespálí”. Vzpomněl jsem si na výrok, že “tisíc krát opakovaná lež se stává pravdou”. A Bohužel “pravdivost” tohoto výroku platí i dnes. A v podstatě se jim ani nedivím. Když všechny televizní stanice, všechny rozhlasové stanice, jako i absolutně veškerý tisk hlásá společně jednu a tutéž lež, proč by těmto médiím neměli věřit? To jim nemají věřit jen proto, že jim jeden člověk řekne, že oni všichni lžou plus vyloží jim to, jak je to ve skutečnosti?

Ne! Nic takového!! Síla víry médiím je neotřesitelná. Jediné co tuto slepou víru v média může zviklat je pouze vlastní osobní trpká zkušenost a nikoliv nějaké povídání někoho jiného. Dotyčným naivním africkým chlapcům se otevřou oči až si sami začnou hledat místo lékaře a ovšemže vůbec žádné nenajdou. Ovšemže režim má i na tohle ještě určité “záložní lži”, například jim v této situaci se bude snažit nakukat, že prý to je pouze projev obyčejného rasismu. Ovšemže jim nikdo neřekne, že lékařská místa jsou v České republice (ale i ve Slovenské republice a možná i jinde) určena pouze pro privilegované elity, a to bez ohledu na to zda-li se jedná o uplatnění “domácích” lékařů ve svém vlastním státě, anebo třeba i cizinců, ne však ale cizinců jen tak lecjakých, ale pouze privilegovaných, za kterými stojí silný kapitál ruskojazyčních, balkánských či jiných zahraničních mafií, které v příslušném směru uplácejí vysoké státní úředníky a politiky ve prospěch pouze těch “svých” lékařů a zdravotních sester, které sem oni sami přepraví. A ti ostatní nemají žádnou šanci…

Řekněme si teď ale něco i o Vysokoškolské menze na Větrníku, kde jsem se v čase mých vlastních vysokoškolských studiích na Univerzitě Karlově stravoval. Je zajímavé, že studenti a studentky bydlící na Vysokoškolské koleji Hvězda ač sice platili vyšší kolejné než studenti a studentky, kteří bydleli na Vysokoškolské koleji Větrník, tak navzdory této skutečnosti neměli na Vysokoškolské koleji Hvězda vůbec žádnou menzu. Alespoň tedy v letech 1994 – 2000 tomu tak bylo. Zda-li menzu měli “na Hvězdě” dříve to s úplnou určitostí nevím, ale domnívám se že ano. Nicméně ale koncem devadesátých let dvacátého století již studenti a studentky bydlící na hvězdě vůbec žádnou vysokoškolskou menzu neměli, v důsledku čeho se i oni museli chodit stravovat na “moji” Vysokoškolskou kolej Větrník do “naší” menzy. Někteří kolegové s právnické fakulty mi i s určitou dávkou závisti připomínali, že oni platí vyšší kolejné než my zde na Větrníku a přitom oni tam na Hvězdě ani jen menzu nemají. To naopak my jsme s výjimkou jednoho několikaměsíčního období měli Vysokoškolskou menzu na Větrníku vždy. Pouze v tom jediném období když tato menza nebyla, tak jsem někdy chodil na menzu do “Kajetánky”.

Někteří studenti a některé studentky se i ptali(y) JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy, že prý co pro to udělal, aby on bydlel na Větrníku. Vysvětlil jim, že vůbec nic. Jednoduše v roce 1994 coby novopřijatého studenta Filozofické fakulty Univerzity Karlovy ho zcela logicky ubytovali na Větrníku. A ptali se, že proč zrovna na Větrníku, že proč třeba ne na Hvězdě, když v témže školním roce začínal i se studiem práv, načež jsem jim vysvětlil, že Hvězdy nepřicházela v úvahu, protože v roce 1994 jsem studium na Právnické fakultě začínal v Bratislavě a ne v Praze, do Prahy na pražskou Právnickou fakultu jsem pouze přestoupil v roce 1996, předtím jsem však ale z hlediska Kolejí a Menz Univerzity Karlovy v Praze figuroval pouze jako student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a tedy z hlediska tehdejších pravidel o ubytovávání novopřijatých studentů Univerzity Karlovy v Praze v roce 1994 mě vlastně – zaplať Pán Bůh – na jinou vysokoškolskou kolej ani ubytovat nemohli.

Pokud jde o stravování se v menze rád bych připomněl, že za první koaliční vlády České republiky pod předsednictvím Prof.Doc.Ing.Václava Klause skládající se v letech 1992 – 1996 ze čtyř koaličních politických stran – Občanská demokratická strana (ODS), Křesťanskodemokratická strana (KDS), Občanská demokratická unie (ODA), Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová !KDU – ČSL) – bylo jídlo v menze z veliké části (zhruba cca 50 %) dotováno státem. Někteří v té době dokonce říkali, že se stravujeme za “facku”.

A podobně tomu bylo i v letech 1996 – 1998 za druhé koaliční vlády České republiky pod předsednictvím Prof.Doc.Ing.Václava Klause skládající se nyní již pouze ze tří politických stran, a to z Občanské demokratické strany (ODS), Občanské demokratické unie (ODA), Křesťanské a demokratické unie – Československé strany lidové. V roce 1998 došlo k nějakým sporům v této vládě, ba dokonce i ke sporům v samotné Občanské demokratické straně (ODS) a tato vláda jednak padla, jednak část lidí odešla z Občanské demokratické strany a vytvořili si vlastní politickou stranu Unii Svobody (US).

Po pádu Prof.Doc.Ing.Václava Klause odešla ODS do opozice a byla vytvořená pod předsednictvím Tošovského, do té doby guvernéra České národní banky, takzvaná “vláda odoborníků”, ve skutečnosti však ale vlastně menšinová koaliční vláda dvou menších parlamentních politických stran, a to právě dotyčné narychlo vytvořené Unie Svobody (US) pod předsednictvím JUDr.Mgr.Hany Marvanové a Křesťanské demokratické unie – Československé strany lidové pod předsednictvím Ing.Josefa Luxe, přičemž z této politické strany Ing.Josefa Luxe pochází i pan Sokol, který sotvaže sám usedl do svého ministerského křesla (někteří říkají, že to bylo dokonce přímo v tentýž den co nastoupil do své funkce!!), tak první co udělal bylo to, že okamžitě zrušil Vyhlášku Ministerstva Školství, Mládeže a Tělovýchovy, respektive okamžitě zrušil všechny dotace na jídlo pro vysokoškolské studenty a studentky Vysokoškolských menz v České republice. Byl to obrovský šok, protože menzovné, respektive jídlo ve Vysokoškolské menze na Větrníku najednou prudce podražilo. A ještě i to mu bylo málo, hned v zápětí se začal ohánět s jakýmsi návrhem nového vysokoškolského zákona, který chudobným studentům vyhrožoval takzvaným “školným”. Širší veřejnost si ho pamatuje spíše jako protikandidáta současného prezidenta Prof.Doc.Ing.Václava Klause v posledním kole prezidentské volby v roce 2003, ve kterém byl Prof.Doc.Ing.Václav Klaus zvolen prezidentem České republiky.

Čirá náhoda tomu tak však chtěla, že já tohoto Sokola znám přece jen lépe než většina našich občanů. Všichni studenti Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze ať již studují absolutně jakýkoliv obor či obory studia jsou povinni absolvovat zkoušku “Základy Filosofie” A v aule Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze v budově na ulici Jana Palacha č.2 ve školním roce 1994/1995 prakticky každý den od pondělí do pátku někdo přednášel a každý den to byl někdo úplně jiný, a tedy pět různých přednášejících. Všichni přednášející byli akademickou hodností profesoři anebo alespoň docenti, pouze tento Sokol byl v té době pouhým magistrem. Slyšel jsem sice cosi o tom, že veliký filozof Patočka když ještě žil tak byl jeho tchánem, ale nic bližšího o tom nevím. V akademickém roce 1994/1995 Mgr.Sokol přednášel v pátek a ve čtvrtek zase přednášel Prof.Doc.Phdr.Milan Machovec. A já osobně jsem navštěvoval po celý akademický rok 1994/1995 jak čtvrteční přednášky Prof.Doc.Phdr.Milana Machovce, tak i páteční přednášky Mgr.Sokola. Ba dokonce v akademickém roce 1994/1995 jsem navštěvoval i dva nepovinné a dobrovolné semináře z filozofie. V zimním semestru akademického roku 1994/1995 (tj. v prvním semestru akademického roku 1994/1995) to byl jeden seminář Mgr.Sokola a také jsem od něho do svého vysokoškolského indexu dostal i jeden jeho “zápočet”. V letním semestru akademického roku 1994/1995 (tj. v druhém semestru akademického roku 1994/1995) to byl zas jeden seminář Prof.Doc.Phdr.Milana Machovce, od kterého jsem dostal nejen “zápočet” ale později také i “jedničku”, protože jsem k němu šel i na zkoušku.

Já osobně jsem sice ani jednoho z nich předtím vůbec neznal a i na jejich přednášky jsem chodil zejména z počátku spíše jen pro to, že mi v tom čase v mém celodenním studijním seznamu samých seminářů a přednášek od sedmé či osmé hodiny ranní do hodiny osmnácté či ještě pozdější jednoduše čirou náhodou zůstalo v daném čase volné místo.

Prof.Doc.Phdr.Milan Machovec dnes již bohužel není více mezi námi – zemřel. Velice jsem si Prof.Doc.Phdr.Milana Machovce oblíbil, kdysi po roce 1996 jsem ho dokonce dvakrát navštívil i v jeho prostém bytě, vědomí, že jsme oba dva příslušníci jednoho a téhož národa (tj. Čechoslováci) a zejména pak společná úcta k našemu prvnímu prezidentovi a otci vlasti, kterým Prof.Tomáš Garique Masaryk bezesporu byl a oddanost humanitním a demokratickým ideálům Prof.Tomáše Garique Masaryka nás později dosti spojovala; byť i já osobně jsem na rozdíl od pana profesora usiloval se Masarykovy ideály navíc ještě skloubit i s ideály ekonomicky vysoce produktivní a výkonné beztřídní společnosti katolického Božího státu kde by neexistovalo ani privátní vlastnictví a ani měna, která jinak v kapitalistických státech slouží jako prostředek tržní směny.

A já JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola jsem byl takový ničema, že dokonce ani jen na pohřbu Prof.Doc.Phdr.Milana Machovce jsem nebyl (za co se ovšemže velice stydím), ačkoliv jsem chtěl jít, pak mi do toho ale něco vešlo a tak jsem do Prahy nakonec nejel. Mgr.Sokola zas osobně natolik neznám jako Prof.Doc.Phdr.Milana Machovce. Taky jsem po obligatorní zkoušce z filozofie o něm dlouho nic již ani neslyšel. Až v roce 1998 když v Praze kandidoval ve volbách do Poslanecké Sněmovny Parlamentu České republiky tak jsem si na nějakých předvolebních plakátech všiml, že je již docentem a později se stal ještě i profesorem a děkanem Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. No a v roce 2003 kandidoval na prezidenta České republiky, no ale to už víte i Vy samotní.

Protože JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola již od roku 1994 studoval v Praze na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a z tohoto titulu během akademického roku (tj.mimo období letních prázdnin) i bydlel na koleji ”Větrník” na bloku č.III. v Praze 6 – ”Petřiny”. Teď “po přestupu” když kromě studia na Filozofické fakultě rovněž i ve studiu Právnické fakulty pokračoval dále v Praze, odpadlo tak úmorné a zejména pak - pro chudého-nemajetného studenta JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu – velice finančně náročné permanentní cestování mezi Prahou a Bratislavou. Poté mohl JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola v klidu bydlet na koleji ”Větrník” v Praze 6, odkud v pohodě chodil do Prahy 1, kde nedaleko řeky Vltavy se nachází jak fakulta filozofická, tak i právnická – obě tyto fakulty jsou v Praze od sebe navzájem vzdáleny pouze nějakých sto metrů. Oproti peklu předešlých dvou akademických let 1994/1995 a 1995/19996 - kdy musel každotýdenně dvakrát týdně v noci jezdit mezi Prahou a Bratislavou – byla to nyní doslova pohoda!

Boháči rádi žvaní jakési blbé kecy o údajně vedlejších negativních důsledky “transformace ekonomiky”. Po pádu bolševického režimu v Československu novopečení (ba často vlastně spíše “stranovopeční”) papaláši po volbách v roce 1990 tvrdili, že prý “radikální ekonomická reforma” potrvá jen dva roky. Ba dokonce, že prý po ní bude údajně prý lépe! A jak se ukazuje dotyčná “reforma” trvá již sedmnáctý rok a je rok od roku stále hůře a hůře. Často si říkám, že to už hůře ani být nemůže, pak však ale vzápětí doslova žasnu nad neuvěřitelnou vynalézavostí našich vysokých státních úředníků a politiků, kteří mi dokáží, že může být ještě hůře. Když jsem jednou během svých vysokoškolských studií komusi řekl, že nyní já platím jako kolejné 21,-Kč denně a on mi zas řekl, že on ještě ve školním roce 1989/1990 platil pouze 40,-Kč měsíčně, tak to jsme byli oba dva velice překvapeni. Mé osobní překvapení pak vzápětí vystřídal obrovský vztek z toho, že já vlastně za pouhé dva dny bydlení zaplatím více než on zaplatil za celý měsíc! A za pouhých devatenáct dnů já tedy zaplatím zhruba tolik, jako on zaplatil za celý ročník studia!!

Když jsem tohle povídal jednomu současnému studentovi ihned se mně zeptal jestli chci slyšet kolik kolejného musí platit on nyní! Podíval jsem se na něj, a na jeho tváři jsem zpozoroval pobavený úsměv, z čehož mi došlo, že on nyní platí s největší pravděpodobností asi ještě výrazně více než nějakých necelých šest a půl stovky, které jsem musel ke konci svých vysokoškolských studií v posledním akademickém roce 1999/2000 platit já JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola. Proto jsem ho raději ihned poprosil ať “pro smilování Boží” mi to rozhodně v žádném případě neříká tu cifru, neboť pokud by mně z toho trefil šlak (neřekl jsem přímo infark, protože alespoň zatím i navzdory mé obezitě mi srdce funguje vzhledem k mému věku úplně normálně), tak to bych mohl čekat cerebrární smrt do pěti minut, což je možná desetkrát rychleji než by přijela nějaká sanitka.

Kromě toho není třeba připomínat ani to, že situace sociálně slabých studentů se prakticky i ve všech ostatních ekonomických ukazatelích nadále prudce zhoršuje. Současných chudých studentů je mi velice líto. V porovnání s námi jsou to úplný chudáci. Právě tak jako zas my jsme byli úplnými chudáky v porovnání se studenty, kteří končili vysokoškolská studia v roce 1989/1990, což bych vzhledem k mému věku za normálních okolností nebýt boleševického režimu spřed roku 1989 bych byl já taky. Ovšemže chápu, že bohatí studenti mají ze zdražování obrovskou radost, protože se takhle zbavují konkurence ze strany chudobných studentů. Ba dokonce je mi známo, že bohatí studenti dokonce přímo touží po zavedení takzvaného “školného”, protože to školné by totálně vyfaulovalo ze hry všechny chudobné studenty. Pak by se již nestudovalo na základě toho co máte v hlavě, ale na základě toho co máte v peněžence!!

Není podstatné, že já již dávno nejsem studentem. Osobně mám rád chudé, nemajetné studenty a cítím s nimi. Proto otázku eventuální existence nebo neexistence takzvaného školného pokládám ze jednu z nejdůležitějších otázek politického života a vždy budu tvrdě proti jakémukoliv takzvanému školnému, a to bez ohledu na to, že mně osobně se to již nijak dotknout nemůže. Nynější studenti jsou prostě moji mladší kolegové a nesouhlasím s tím, aby byli zatěžováni touto asociální, hyenistickou daní za realizací jejich práva na vzdělání, které patří mezi jedno z nejzákladnějších lidských práv!!

Vždyť právě tak jedním ze základních lidských práv je i právo na život! A když někdo přišel s nápadem na zavedení “školného”, tak třeba v budoucnu by nějaký pravicový magor mohl přijít s nápadem na zavedení jakéhosi “životného” což by byl podobný poplatek jako takzvané “školné”, akorát tedy s tím rozdílem, že tomu kdo nezaplatí “školné” hrozí vyhazov ze školy, zatímco tomu, kdo by nezaplatil “životné” by hrozilo to, že ho režim nechá popravit!

Zdá se Vám to absurdní? Ujišťuji Vás, že mně také! Nicméně takzvané “školné” ve své právní podstatě v určitém ohledu není o nic méně absurdní než toto takzvané “životné” (vysvětlení: v obou případech, tj. jak v právu na život, tak i v právu na vzdělání se jedná totiž o základní lidská práva, a tudíž v případě všech lidských práv, a tedy i těchto dvou výše zmíněných lidských práv nemůže být jejich respektování podmiňováno placením jakýchkoliv daní, poplatků či jiných dávek; ale veškerá základní lidská práva je nezbytné respektovat bezplatně jako i bezpodmínečně!!).

Pokud bych se měl vrátit ještě dále do počátku jakéhosi samotného počátku naší “zdražovací” anabáze, tak třeba říci, že dokonce ještě o mnoho měsíců dříve než byl schválen předcházející vysokoškolský zákon, tj.zákon č.172/1990 Sb. "o vysokých školách"; tak došlo již tenkrát k prvnímu s nekonečné série bezhlavého zdražování všeho možného a nemožného, a to ke zdražení dopravy, kde pro srovnání lze uvést například to, že jízda rychlíkem 2 třídy z Bratislavy do Prahy která v roce 1989 stála ještě 64 Kč (dneska se za tuto sumu z Bratislavy nedovezete ani jen po slovensko – českou hranici, ba dokonce se nedovezete ani jen do slovenské obce Kúty!!), stojí dnes v rozmezí 280-290 Kč, ba možná i více (nevím, protože takovýmto “hurádirektsystémem” mezi Bratislavou a Prahou jsem osobně nikdy necestoval). Další ceny - potraviny, městská hromadná doprava, skripta, kolejné, menzovné atd. se začaly zvyšovat od 1 ledna 1991.

Já osobně jsem odjakživa kupoval podle ceny – to nejlevnější. Jde-li např.o potraviny, pak v roce 1989 stálo 1500 gramů kmínového chleba (vysvětlení: česky se řekne “Kmínový chléb”, slovensky sa povie “Rascový chlieb”) – který jsem já kupovával - pouhých 4,2O Kč.

Takzvaný “slovenský balený chlieb”, který byl balen v takové fólii a byl zejména mezi bohatými lidmi velice oblíben jako finančně “drahý” a zřejmě tedy možná i mimořádně kvalitní chléb – stál v roce 1989 “pouhých” 6,00 Kč. Teď sice říkám “pouhých”, nicméně v té době jsem ho nekupoval, protože se mi viděl být jako zbytečně velice drahý a tudíž jsem v té době upřednostňoval nákup výrazně levnějšího knínového (po slovensky: rascového) chleba, který byl totiž od něj téměř o třetinu levnější.

V čase mých vysokoškolských studií v letech 1994 – 2000 jsem v Praze VI – Petřiny v Obchodním domě Delvita kupoval takzvaný Šumavský chléb (který má asi 1200 gramů) za 14,90 Kč,- a i dnes (tj. v roce 2007) kupuji tentýž Šumavský chléb kupuji v Babicích za 22 Kč,- a ovšemže jak tenkrát v v devadesátých letech v Praze a tak i dnes v Babicích preferuji nákup šumavského chleba především z toho důvodu, že je tento chléb relativně nejlevnější z toho co je k dispozici.

Přitom pokud jde o 1500 gramové chleby, tak tyto dnes (tj. v roce 2007) klidně stojí nějakých 36 nebo 38 Kč,-

Ba dokonce někteří bohatí lidé jsou týchž 22,-Kč ochotni bez mrknutí oka vyhodit i za všelijaké “minichlebíky” které mají často pouze nějakých směšných 600 gramů hmotnosti!

V rámci veřejné pražské městské hromadné dopravy stála jízdenka ještě v roce 1990 jak v Praze, tak i v Bratislavě, Brně a zřejmě i kdekoliv jinde pouhou 1 Kč. Dokonce ještě i v roce 1991 když jsem začínal v Brně studovat Biskupské Gymnasium tak jedna jízdenka brněnskou šalinou (tj. po česky: tramvají, po slovensky: električkou) stála ještě pouhou jednu korunu!

V čase mých vysokoškolských studií koncem devadesátých let dvacátého století cena jízdenky zvedla až na nějakých 1O Kč za pouhou jednu jízdu, a a navíc ještě k tomu i tato jízdenka pražské veřejné městské hromadné dopravy byla navíc ještě k tomu časově omezena na pouhých 3O minut jízdy – zatímco žádné takovéto takzvané “časové omezení” jízdenky vůbec neexistovalo - a to již ani nemluvě o tom, že "běh času" absolutně nic nestaví, a to ani dlouhé stání na křižovatce, nebo stání v důsledku silničního kolapsu pražské městské dopravy, kratší stání v důsledku nějaké poruchy, nebo dokonce i nutnost přesednout si, respektive počkat si na zastávce na další spoj atd.

Osobně jsem sice já JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola naposledy byl v Praze dne 15.prosince 2005 v souvislosti s mojí čtvrtou promocí, z toho druhou doktorskou promocí, respektive konkrétně se jednalo o moji promoci na doktora filzofie Univerzity Karlovy v Praze. Od té doby jsem již více v Praze nikdy nebyl. Tudíž netuším kolik dnes stojí jízdenka pražské veřejné hromadné dopravy. Tuším že v roce 2005 to bylo nejméně dvacet korun za jednu jízdu a možná že i více, protože to s určitostí nevím, neboť vzhledem k nemravně vysokým cenám jsem z hlavního pražského vlakového nádraží směrem k Masarykovu nádraží a pak dlouhou ulicí směrem k Náměstí Republiky a skrze něj do Celetné ulice a pak dále ku Karolinu šel nejkratší možnou cestou pěšky a stejnou nejkratší možnou cestou z Karolina zpátky na pražské hlavní nádraží jsem šel rovněž pěšky a tudíž přesně ani nevím kolik ta jízdenka stála v roce 2005, přičemž o tom to kolik stojí tato jízdenka dnes v roce 2007 a tedy zhruba dva roky od té doby co jsem byl v Praze zatím úplně naposled nemám sebemenšího tušení.

Také ceny vysokoškolských skript a učebnic narostly závratně. Jen pro srovnání tedy například dvojdílná skripta Prof.Švestka a kol."Občanské právo hmotné" z roku 1982 která se užívala přinejmenším ještě i v akademickém roce 1990/1991 (a možná že dokonce ještě i později) stály spolu pouhých 3O Kč, z toho první díl těchto vysokoškolských skrip “Občanské právo hmotné” stál 16 Kčs a druhý díl těchto vysokoškolských skript “Občanské právo hmotné” stál 14 Kčs. To již v roce 1996 tyto dvě učebnice první a druhý díl “Občanské právo hmotné” od Prof.Doc.JUDr.Jiřího Švestky a spol. byli již zhruba dvacetkrát dražší, a pokud snad jsem tento odhad (přesnou částku si již totiž nepamatuji) nepodcenil, tak ale celkem určitě jsem ho nepřehnal. V roce 2005 anebo snad krátce předtím tyto původně dvě skripta a později dvě tmavozelené knížky jaksi nově přerozdělili ze dvou do tří dílů a vím že to stojí již minimálně více než tisícovku!!

Kolejné se ještě v roce 1989 se platilo pouhých 4O Kčs měsíčně, kolejné na jedné z nejlevnějších pražských kolejí, respektive koleji Větrník ještě se ve školním roce 1998/1999 platilo ve výši 19,40 Kč za jeden den, jinak na drtivé většině pražských kolejí se platí více a to dokonce někde i o hodně více než 2O Kč denně, přičemž kolejné naopak na těch absolutně nejdražších pražských kolejích (a to mluvím pouze o kolejném pro studenty, kteří jsou občany ČR) se už v některých případech za pouhý den pobytu příliš neliší od sumy, kterou před necelým desetiletím předtím platily na stejných kolejích za celý měsíc, nemluvě již o tom, že samotná kultura bydlení (zejména pokud jde o studijní klid) se prudce zhoršily v důsledků poskytování ubytování různým turistům z komerčních důvodů (neboť je to lákavý "kšeft") kteří navíc obvykle se přišli do Prahy pouze pobavit (nebo přinejmenším rozhodně ne studovat) a adekvátně tomu se i chovají.

Obdobně tak i 1 oběd v menze stál ještě v roce 1989 pouhých 2,70 Kčs, v roce 1998 po odnětí všech dotací již dokonce 18 Kč!!

A takhle bych mohl pokračovat dál. Netuším kolik se “menzovné” za jídlo platí ve vysokoškolské menze nyní. Ba dokonce kdosi mi říkal, že prý v současné době Vysokoškolská menza na Vysokoškolské koleji na Větrníku již dokonce vůbec ani neexistuje. Je sice pravda, že Vysokoškolská menza na Větrníku již v čase mých vysokoškolských studií se na sobotu a neděli zavírala, respektive již tenkrát posledním jídlem v týdnu byl páteční oběd a další nejbližší jídlo po pátečním obědě byla až pondělní snídaně. A taky i koncem akademického roku posledním jídlem byl oběd dne 30.června a po celý červenec a srpen plus kus září byla menza zavřena úplně (alespoň tedy pro samotné vysokoškolské studenty, a to dokonce i pro ty studenty, kteří přes letní prázdniny zůstali bydlet i nadále na vysokoškolských kolejích. Pro srovnání například s Jugoslávií za vlády koalice národního porozumění mezi levicovou Socialistickou stranou Srbska pod vedením Ing.Slobodana Miloševića a pravicovou Radikální stranou Srbska pod vedením JUDr.Vojislava Šešelja v červenci 1990 v Bělehradě byla menza přes celé letní prázdniny v roce 2000 otevřena, ba co víc dozvěděl jsem se, že menza je otevřena po celých 365 dnů v roce a tedy i přes víkendy, i přes prázdniny, jako i přes veškeré svátky, a tedy po každý den bez jakékoliv výjimky mohou studenti a studentky zůstat po tři jídla denně.

Bohužel údajně nyní sedm let od té doby, co americká CIA a britská MI5 zinscenovala říjnový puče v roce 2000 v Jugoslávii, tak již ani v Jugoslávii bohužel takovýmto ke studentům vlídným způsobem menzy více již nefungují a k restrikcím došlo údajně prý již i zde.

Nikdy však ale nezapomenu na jednu skupinku jugoslávských studentů, kteří koncem devadesátých let navštívili v Praze naši Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a v této souvislosti po několik týdnů dokonce i bydleli na Vysokoškolské koleji Větrník a stravovali se také ve vysokoškolské menze na Větrníku. Já JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola jsem v čase mých vysokoškolských studií na Univerzitě Karlově v Praze byl celodenně v totálním presu a absolutně nikdy jsem neměl čas na nějaké rozhovory s kamarády a kamarádkami. Jedinou výjimkou byli rozhovory v průběhu konzumace večeře v menze na Větníku, kam jsem dokonce často chodíval oblečen i v obyčejném domácím oblečení ve které, bych si rozhodně jít na fakultu někde na přednášky či semináře jíti netroufl – bylo by to totiž na akademické půdě urážlivé vůči učitelům a učitelkám, ba dokonce i vůči studentům a studentkám. Ale na Větrníku ať již na koleji či v menze jsem si udělal pohodlí a po večerním návratu ze školy jsem se okamžitě převlékl do domácího oblečení a odešel do menzy na večeři. A na večeři na Větrníku do menzy po několik týdnů chodili(y) i dotyční jugoslávští studenti a dotyčné jugoslávské studentky. Když odcházeli, tak jsem se několik jugoslávských studentů a studentek v menze na Větrníku během jejich večeře zeptal na jejich osobní dojmy z Prahy. Jeden student mi ironicky odpověděl, že ho nejvíce překvapilo to, že prý jsou Češi tak velice pobožní. Vzhledem k tomu, že v převážné většině jsou Češi převážně úplně bezbožní lidé, nebyl jsem si zcela jist kam tím míří a proto jsem ho požádal o to, aby upřesnil jak to vlastně myslí. Načež on ironicky k pobavení všech přítomných dodal, že ho velice překvapilo prý to, že jsou Češi tak extrémně pobožní, že poslední jídlo které každotýdenně sní je páteční oběd a pak večeři již v pátek nemají žádnou, v sobotu a ani neděli nic nejí a tedy že se prý Češi po pátečním obědě postí až do pondělního rána. Což byla zcela evidentní narážka na to že zatímco u nich v Jugoslávii vysokoškolské menzy běžně fungují třikrát denně po všech 365 dní kalendářního roku (alespoň tedy v té době “za Miloševiće” tomu tak bylo), tak v České republice v letech 1994 – 2000 menza na Vysokoškolské koleji Větrník (a zřejmě tomu tak bylo na úplně všech vysokoškolských menzách Univerzity Karlovy v Praze) fungovala pouze od pondělní snídaně do pátečního obědu, přes letní prázdniny ale ani přes vánoční a velikonoční prázdniny nefungovala vůbec, a taky vůbec nefungovala ani přes svátky, ba dokonce poslední den přede dnem, který zavdával některou z výše uvedených příčin uzavření vysokoškolské menzy bylo poslední jídlo již na oběd a večeře žádná!

Nevím jestli je to pravda anebo nikoliv, ale pokud je to pravda, tak to současní studenti to jsou již v porovnaní s námi úplní chudáci. Ti totiž – pokud se ta strašná, ba až neuvěřitelná informace zakládá na pravdě – vysokoškolskou menzu na Vysokoškolské koleji Větrník nemají dokonce vůbec!! A obávám se velice, že ti ještě další studenti co přijdou po nynějších vysokoškolských studentech budou na tom ještě mnohem hůře…

A.)Obyčejná malá fotografie JUDr.Phdr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy v “domácím oblečení” vyfotografována jedním z kamarádů JUDr.Phdr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy těsně po večeři ve vysokoškolské menze na Větrníku!

B.)Velkorozměrná fotografie JUDr.Phdr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy v “domácím oblečení” vyfotografována jedním z kamarádů JUDr.Phdr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy těsně po večeři ve vysokoškolské menze na Větrníku!

Váš dnes 26.10.2007 starší bývalý kolega

JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

 

Zpět na hlavní stránku!