wz

Zpět!

1.list: Bůh existuje – nevyvratitelné důkazy Jeho existence!

Z textu e-mailu: “Pane doktore, rád bych věřil v Boha, kdyby jste mi poskytl nevyvratitelné důkazy o jeho existenci. Martin…”

Nejprve bych chtěl poprosit různé ”génie” s ubohým jedináčkem před svým jménem, popřípadě ty ještě větší ”supergénie” co nemají ani tento ubohý jedináček, respektive se zpravidla dokonce jedná o různé dvacetileté sopláky, kterým teče mléko po bradě a kteří sice vůbec nic neumí, ale ve své ubohosti si tím více myslí, že již spolkli všechnu moudrost světa a již dříve než si jakoukoliv práci na těchto webových stránkách přečtou, tak s jejím obsahem (ač ho vůbec ještě ani nečetli!) zásadně již dopředu absolutně nesouhlasí a nejrůznější práce na těchto webových stránkách čtou pouze proto, aby mi pak mohli psát své jízlivé e-maily plné fanatické zloby a nenávisti ve kterých se s velikým rozhořčením rozplývají nad ”ubohou a dementní úrovní mých prací”.

A proto tedy Vás prosím tedy vážený pane ”génie” (nebo ctihodná dámo ”génijko”) – nečtěte raději ani tuto další ”dementní práci” – a opusťte raději ihned tyto webové stránky. Pevně věřím, že na Internetu se nepochybně najdou i takové webové stránky (a není jich bohužel málo!!), které odpovídají Vaší "intelektuální" úrovni. Já ale Vaše přesvědčení a názory (pokud vůbec nějaké máte!!) plně respektuji – respektujte proto prosím také Vy přesvědčení a názory jiných lidí (třeba i moje) a smiřte se s tím, že jsou prostě i lidé, kterým (s ohledem na jejich zaměření, zájem nebo orientaci) se některé práce zveřejněné na www.henryklahola.nazory.cz jednoduše líbí a čtou je rádi, protože je zajímá jejich věcný obsah a nehledají v nich pouze “gramatické chyby”. A pokud se Vám tyto webové stránky nelíbí a zásadně nesouhlasíte s jejich obsahem, myšlenkami a názory, pak máte k dispozici jedno velice jednoduché a spolehlivé řešení, aby jste se nemusel(a) rozčilovat – jednoduše to vůbec nečtěte!!

Je pro mě s podivem, že může existovat někdo, kdo ztrácí svůj čas četbou webových stránek o kterých skutečně soudí, že je “napsal duševně nemocný člověk” či že jsou “výplodem jeho chorého mozku”. Já osobně cizí webové stránky, o nichž se domnívám, že je psali duševně nemocní lidé nikdy nečtu a lidé co vědomě čtou webové stránky o nichž se domnívají, že jsou “dílem duševně nemocného člověka” jsou ve skutečnosti sami duševně nemocní lidé, kteří by měli vyhledat dobrého psychiatra. Kromě toho věřím vážený pane génie nebo ctihodná dámo génijko, že po opuštění sfér webových stránek www.henryklahola.nazory.cz se Vám podaří nalézt na Internetu i takové webové stránky, které napsali i “duševně zdraví lidé”, ba možná dokonce právě i tací “duševně zdraví lidé”, kteří jsou “duševně zdravými” úplně stejným způsobem jako jste “zdravý” i Vy sám nebo Vy sama.

Doufám, že teď různé tyto výše zmiňované nafoukané psychopaty jsem odradil od dalšího čtení této práce a proto se teď již konečně můžeme společně věnovat oběma těmto “dvěma listům Martinovi”, respektive v této práci prvnímu listu Martinovi pod názvem “Bůh existuje – nevyvratitelné důkazy Boží existence”.

Nejprve ale vysvětlím, proč jsem se rozhodl o tomto vůbec psát. Osobně bych možná o tomto nikdy ani nepsal, nicméně čirá náhoda tomu chtěla, že jsem napsal dva velice obšírné e-maily, respektive, že jsem na Internetu našel studenta Martina, který – alespoň se mi to tak zdá – se skutečně úpřimně zabývá otázkami ohledem toho zda-li Bůh existuje anebo nikoliv, což bylo tématem jednoho z těchto mých dvou velmi obsáhlých e-mailu, který jsem napsal původně pouze pro Martina a poslal původně pouze tomuto Martinovi, respektive, který (s drobnými úpravami a vysvětlivkami) nyní zveřejňuji i pro Vás ostatní čtenáře mých webových stránek www.henryklahola.nazory.cz , jako “první list Martinovi”. Následně pak se student Martin se pro mne poněkud překvapivě ozval opět ve kterém projevil – alespoň opět se mi to tak zdálo – úpřimný zájem o poznání toho, jaký je tento Bůh, což zas se stalo tématem dalšího velice obsáhlého e-mailu, který jsem rovněž napsal původně pouze pro Martina a poslal původně pouze tomuto Martinovi, respektive, který (s drobnými úpravami a vysvětlivkami) rovněž zveřejňuji i pro Vás ostatní čtenáře jako “druhý list Martinovi” na mých webových stránek www.henryklahola.nazory.cz . Následně po napsání a odeslání tohoto druhého velice rozsáhlého e-mailu studentu Martinovi mně napadla myšlenka, že to, co jsem v obou těchto velice rozsáhlých e-mailech psal pro studenta Martina by s největší pravděpodobností zajímalo určitě i mnohé jiné mladé lidi, čímž se zrodil v mé hlavě nápad, že bych oba tyto rozsáhlé e-maily psané původně pouze pro Martina mohl v nějaké formě – po drobných úpravách - zveřejnit na mých webových stránkách www.henryklahola.nazory.cz .

Ostatně za zhruba jeden rok existence webových stránek www.henryklahola.nazory.cz jsem od mých skutečných veřejných ale i anonymních přátel a příznivců obdržel již vícero děkovných e-mailů plných uznání (někdy snad až přehnaného a nezaslouženého), právě tak jako i nenávistných e-mailů vyhrožující mi někdy dokonce i smrtí. Ale všiml jsem si také i to, že mezi mnohými mými pisateli jsou také i mladí lidé, přičemž někteří z nich mě velice mile překvapili tím, že jsou věřícími křesťany anebo alespoň lidmi, kteří úpřimně hledají svoji cestu k víře a k Bohu, což vyvrcholilo právě v samotném studentovi Martinovi, který mi svým zájmem o Boha udělal velikou radost.

Ovšemže jsem si plně vědom toho, že mnozí lidé jsou zuřivými nepřáteli Ježíše Krista, katolické církve, křesťanství ba dokonce i samotné víry v Boha jako takové. Avšak přesto, že jsem si vědom toho, že zveřejnění obou těchto dvou obšírných e-mailů, které jsem napsal a poslal studentu Martinovi, nepochybně u určité části těchto lidí opět vyvolá nový výbuch jejich ještě větší fanatické nenávisti vůči webovým stránkám www.henryklahola.nazory.cz a JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi osobně, přičemž jak z obsahu Internetu bylo vidět dokonce již i před samotným zveřejněním obou těchto obšírných e-mailů poslaných studentu Martinovi, jen ztěží bychom na Internetu našli jiné české nebo slovenské webové stránky vůči kterým je šířena rozsáhlejší nenávistná a dezinformační kampaň než proti webovým stránkám www.henryklahola.nazory.cz , která protagonisty této kampaně již před zveřejněním obou rozsáhlých e-mailů Martinovi musela stát na milióny korun z veřejných rozpočtů. Je až s podivem, že jeden relativně bezvýznamný nezávislý intelektuál a jeho webové stránky mohou vyvolat až takovou rozsáhlou vlnu fanatické nenávisti, že na šíření dezinformační kampaně proti webovým stránkám www.henryklahola.nazory.cz neváhají vyhodit nestydatě vysoké sumy peněz, které mnohonásobně přesahují veškerý obnos finančních prostředků, které nezávislý intelektuál JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola sám vydělal za celý svůj život.

A ovšemže tak jako již mnohokrát v minulosti, tak i tentokrát tuto práci bude číst i mnoho jiných lidí, než kterým je svým věcným obsahem určena, nepochybně ji bude číst i kopa kdejakých dvacetiletých psychopatických sopláků, kterým je víra zcela lhostejná, eschatologické otázky je absolutně nezajímají. A spíše než věcný obsah, tak i v této práci budou hledat pouze překlepy či gramatické a stylistické chyby, aby mi pak opět mohli psát své nenávistné e-maily plné fanatické zloby a nenávisti. Ba dokonce navzdory tomu, anebo spíše právě pro to, že obsah této práce se týká problematiky čistě náboženské, nepochybuji ani nejméně o tom, že mnohé nenávistné e-maily dostanu tentokrát dokonce i od některých samotných takových lidí, kteří se budou prezentovat jako údajní “věřící”. Přesto však na druhé straně nepochybuji ani o tom, že – tak jako i v minulosti, tak i tentokrát - bude i taková skupina věřících lidí plus lidí hledajících Boha, kteří si tuto práci se zájmem celou přečtou bez toho, aniž by vůči mně JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi kvůli obsahu této práce pociťovali nějakou zášť a nenávist. Ba někteří lidé možná dokonce budou i rádi, že jsem jim zprostředkoval objektivní pohled na tyto otázky o kterých dominantní názorotvorná masmédia nijak moc nemluví (pokud se o tom alespoň vůbec někdy zmíní, protože i o tom dosti pochybuji!), ba dokonce často i takzvaný náboženský tisk v důsledku sekularizačních vlivů, které se v něm projevují mi někdy spíše přijde jako tiskoviny programového rouhání se Bohu než jako skutečný náboženský tisk jako takový. A to je tak na úvod asi všechno.

Milý Martine (dodatečná poznámka pro ostatní čtenáře: nepopírám, že tento můj “1.list” poslaný Martinovi ve skutečnosti ani zdaleka nebyl prvním, s Martinem jsem si již před tím vyměnil vícero e-mailů ze kterých jsem se mimoděk postupně dozvěděl nejen Martinovo jméno a příjmení, ale i to kde bydlí, co studuje, jaké jsou jeho rodinné poměry plus další osobní věci do kterých nikomu nic není a proto je ani nezveřejňuji), děkuji Vám, že jste mi dovolil to, co jsem Vám já psal zveřejnit i na svých webových stránkách www.henryklahola.nazory.cz , aby si to kromě Vás Martine směli přečíst i další mladí lidé, kteří hledají svoji hodnotovou orientaci, kteří hledají víru v Boha, kteří váhají a tápají stejně jako Vy Martine s tím, zda-li Bůh skutečně existuje anebo nikoliv.

Slibuji Vám Martine, že plně respektuji a i nadále budu respektovat Vaše přání nezveřejnit Vaše příjmení. Plně chápu, že je mnoho problémů, které víří v hlavách Vás osmnácti až dvacetiletých mladých lidí. Jako bývalý katecheta rozumím pocitům mladých lidí a vím, jak těžce se Vám v současné nelehké době hledají odpovědi na složité existenciální otázky, které trápí Vaši mladou duši. Zejména pokud – jak píšete – jste vyrůstal v ateistickém prostředí, pak uznávám, že Vaše situace je výrazně těžší než byla třeba moje. Kromě toho ještě navíc, Vy mladí lidé přežíváte dobu, která Vám nejenže nedává odpověď na otázky, které Vás trápí, ale naopak, nabízí vám taková “řešení”, které z Vás dříve nebo později učiní ještě nešťastnější a nespokojenější lidi než jste nyní. A to je důvod pro který jsem se rozhodl Vám Martine, jako i ostatním mladým lidem pokusit se dát odpověď na základní problémy, které trápí duši zejména dnešního mladého člověka v současné ateistické České republice. Jde o ty klíčové všelidské problémy, nad kterými si i Vy Martine nyní v pochybnostech lámete svoji hlavu, prostě otázek, od jejichž správného vyřešení závisí skutečné štěstí v životě každého člověka. Uvědomuji si, že uspokojivé řešení těchto otázek není jednoduché. A vím i to, že snad jiní, teologicky nepochybně vzdělanější a schopnější lidé než jsem třeba já Martine by Vám spíše než moje maličkost měli o tomhle psát. Nicméně, když už jste se obrátili na mě Martine, pokusím se i já osobně Vám sdělit několik skromných myšlenek, ačkoliv nejsem Vaším vlastním farářem. A vedle Vás i ostatním mladým lidem, kteří si tohle přečtou. Ovšemže si nenamýšlím Martine, že Vás “tato jedna práce” přivede k víře. To ovšemže ne! Samotné poznání pravdy totiž ještě nestačí samo o sobě na to, aby jste uvěřili. Víra může totiž vzniknout pouze tam, kde se lidské poznání spojí s Božím působením v mysli člověka. Víra je Boží dar, který Bůh dává všude tam, kde nalezne nejen připravenou mysl, ale i dobrou vůli ochotné víru přijmout, respektive žít podle poznané pravdy. Pokud tato skromná práce pomůže splnit první podmínku víry: poučit rozum – pak nebyla tato práce psána zbytečně! Vše ostatní totiž již bude záviset pouze od Vaší dobré vůle spolupracovat s Boží milostí. Dříve než však ale budeme Martine řešit tyto problémy je nezbytné říci si několik slov o tom, jakými prostředky může člověk dojít k poznání skutečné pravdy!

Ovšemže Martine, jde o poznávání různých pravd, a to nejen světonázorových, ale i přírodovědeckých, historických, jako i pravd z běžného života. První a nejbezprostřednější způsob poznávání je tedy poznávání cestou smyslů, a tedy zrakem, sluchem, hmatem, čichem a chutí. Ostatně tak jsme všichni začali poznávat tento svět již jako děti. Každý smysl má svůj tělesný orgán, který nám toto naše poznávání světa zprostředkovává. Tak třeba naše vidění nám umožňují oči, slyšení uši atd. A abychom mohli poznávat prostřednictvím našich smyslů, musí být splněny některé požadavky a to ať již ze strany našich smyslových orgánů anebo ze strany poznávaného objektu. Za první - zde se ze strany našich smyslových orgánů – Martine - žádá, aby tyto naše smyslové orgány byli zdravé a dobře vyvinuté společně i s nervovou soustavou, která přenáší podráždění smyslových buněk do příslušných smyslových center v sivé mozkové kůře, která zas nám jako subjektu umožňuje uvědomit si příslušný vněm.

Za druhé – našimi smysly poznávaný objekt – Martine – musí mít určité obligatorně specifické vlastnosti!

Za první - musí se Martine jednat o hmotný objekt; za druhé - musí být ten objekt dostatečně “veliký”; a za třetí – musí se nacházet v daných hranicích našeho smyslového poznávání!

Milý Martine, musíte si totiž uvědomit, že každé smyslové poznávání je ohraničeno “zhora” i “zdola”. Tak například jako mladý člověk milující moderní hudbu zajisté velice dobře víte, že například svým sluchem můžete poznávat pouze ty zvuky, kterých intenzita je mezi prahem slyšitelnosti a prahem bolestivosti. A v podstatě úplně totéž se vztahuje i na Váš zrak Martine! Za první - nelze zrakem vidět extrémně maličké objekty. A za druhé – nelze vidět vlastně ani extrémně veliké objekty (ledaže by byli velice vzdáleny!). A tak tedy Martine, pokud jsou naše smysly zdravé a plně funkční plus pokud se námi zkoumaný objekt nachází v hranicích našeho smyslového poznávání, pak se těmito smysly můžeme dozvědět určitou pravdu o námi zkoumaném objektu anebo jevu. Samozřejmě Martine, že při poznávání kumulativně do našeho poznávacího procesu zapojíme synchronně vícero našich smyslů, jako například zrak, sluch i hmat, případně i čich; a tak jsou naše poznatky bohatší, důkladnější a komplexnější.

Ovšemže nesvobodno Martine zapomínat na to, že smyslové poznání je vždy pouze povrchní poznání. Neumožňuje nám – Martine – vniknout po podstaty věci nebo jevu. Anebo jinak bych to mohl Martine vyjádřit i tak, že nám sice říká to jaký je objekt, nicméně již ale neříká to, co tvoří podstatu předmětu anebo jevu, respektive jeho esenci, tj.”bytnost” (Dasein).

V této práci – Martine – podstatou ve všeobecné rovině rozumím to, co činí věc věcí a co ji jako takovou odlišuje od jiných věcí. Ostatně takto se chápe podstata i v běžném životě. Zde však ale půjde především o poznávání podstaty věci, protože pouze poznáním skutečné podstaty věci – Martine – můžeme říci to, že danou věc anebo jev poznáme anebo nikoliv. Ovšemže poznání – Martine – které se uskutečňuje prostřednictvím našich smyslů nám umožňuje vytvářet si představy o poznaných předmětech. Je totiž velice důležité si uvědomit Martine, že pouze to si umíme představit, co jsme poznali cestou smyslů.Ovšemže to neznamená Martine, že by snad objektivně existovat mohlo pouze to, co si sami umíme představit a že neexistuje to, co se představit nedá.

Jako student “matfysu” (dodatečná poznámka pro ostatní čtenáře: podobně jako Martin, tak pod jeho vlivem vlastně i já již používám pojem “matfys” v tom širším slova smyslu, tj.pod pojmem “matfys” podle konkrétního textového kontextu pokud se mluví o školách rozumím buď všechny fakulty a vysoké školy na níž klíčovými vyučovanými předměty jsou matematika a fyzika; anebo pokud se daný kontext vztahuje spíše na učitele, tak se zde myslí prakticky na všechny vysokoškolské učitele matematiky anebo fyziky, popřípadě i obou těchto předmětů současně; anebo pokud má daný kontext vztah ke studentům, tak se zde myslí prakticky všichni studenti jejichž klíčovým studijním předmětem je buď matematika anebo fyzika, popřípadě i oba tyto předměty) víte Martine mnohem lépe než já, že dnes dokonce i v moderních přírodních vědách jako například třeba ve fyzice se již stále více a více upouští od “představ”, protože každá představa – Martine – například dejme tomu v oblasti mikrosvěta, při hlubším bádání jen stěžuje poznávání podstaty věci anebo jevu. Jestliže tedy Martine hodláme proniknout do podstaty věci anebo jevu, tak používáme na to zcela jiný způsob poznávání podstaty věci anebo jevu, respektive používáme na to jiný způsob poznávání, a to poznávání cestou rozumu. Náš rozum totiž Martine, nám umožňuje proniknout i do podstaty věci. Naším rozumem totiž Martine “vidíme” i skutečnosti neviditelné, nehmatatelné a smyslově nepřístupné, a tedy i vztahy mezi jevy vnějšími. Jestliže tedy Martine například vidím zpoza lesa stoupat kouř, tak ač sice oheň nevidím, přesto však najisto vím, že je tam i oheň. Anebo také – pokud jde o tvou oblíbenou fyziku Martine, tak nám oběma je velice dobře známa ta skutečnost, že ačkoliv sice svým zrakem atom nevidíme a nikdy ho ani neuvidíme, přesto však ho ale Martine poznáváme, a to dokonce i jeho složení z menších částic. Stejně tak Martine poznáváme i složení elektronového obalu atomů, a to přesto, že jsou elektrony neviditelné. Ale, ač je sice Martine zrakem nevidíme, tak poznáváme jejich účinky, respektive spektra, a z nich našim rozumem Martine usuzujeme na vlastnosti příčin těchto účinků. Jestliže tedy Martine chceme poznat i takové věci, které jsou pro nás zrakem neviditelné a smysly nepřístupné, tak činíme to našim Martine tak, že pozorujeme účinky těchto věcí a pomocí našeho rozumu usoudíme, jaká je příčina. Jestliže tedy Martine chci poznat podstatu věci anebo jevu, jako například, že chci znát to, co činí dejme tomu například stůl stolem, tak tedy je zapotřebí všimnout si vícero stolů, a hledat to, co mají společné, bez čehož bychom je nemohli pojmenovat jako stoly.

A tak abstrahováním vedlejších věcí Martine přijdeme k podstatě stolu, tj. že je to deska, která je podepřena přinejmenším jednou nohou. Ovšemže Martine, že takovýto vyabstrahovaný pojem “stolu” objektivně neexistuje, respektive existuje pouze v mojí subjektivní představě, respektive v mém rozumu, přesto však ale právě “to” tvoří hlavní poznatek o stolu. Našim rozumem Martine se tedy dozvím mnohem více a to ještě k tomu mnohem uspokojivěji a důkladněji než pouhou cestou prostřednictvím našich smyslů. A proto Martine naše rozumové poznání upřednostňujeme i před poznáním smyslovým.. Jestliže je tedy – Martine – ve vzájemné diskrepanci poznatek získaný skrze naše smysly s  poznatky získanými rozumem, pravdu dáme rozumu! Pokud tohle snad není úplně jasné – uvedu pro Vás Martine i dva příklady. První příklad je ten Martine, že v letních vedrech přijde vhod pití studeného, příjemně vychlazeného nějakého nealkoholického nápoje; a to tak, že tento nějaký nealkoholický nápoj labužnicky si při pití vychutnáváte například tím Martine, že ho někdy ve vedrech letních měsíců třeba pijete možná i skrze “slamku”. Nechci teďka Martine nějak moc se zabývat s optickým klamem na základě kterého se Vám jeví to, jako kdyby byla zlomena ta část “slamky”, která se nachází momentálně pod vodní hladinou. Faktem však ale je Martine, že tuto nepravdivou informaci tlumočenou Vašemu mozku Vaším zrakem jednoduše – a to celkem správně - ignorujete, a nevěříme ji, a to jednoduše proto, že Váš rozum Vám říká, že dotyčná slámka není zlomena. Dalším příkladem zas může být třeba nějaký Váš pan profesor, který Vám na matfysu” ve veliké aule přednáší fyziku anebo matematiku. Co si myslíte, že tento profesor asi vidí, když se na Vás coby studenta - sedícího na jeho přednášce v lavici a poslouchajícího jeho přednášku – podívá? Vidí Vás Martine sedět za lavicí, respektive přesněji řečeno vidí pouze Vaši hlavu, ramena a horní část Vašeho trupu. Naopak dolní část Vašeho trupu Martine a Vaše nohy sice přednášející profesor vůbec nevidí, protože jsou tyto části Vašeho těla skryty za, či spíše přesněji řečeno pod lavicí za kterou sedíte. A i nyní Martine, ačkoliv smysly, respektive profesorův zrak nepravdivě říká profesorovu mozku, že za lavicí se nachází pouze Vaše hlava, Vaše ramena a horní část Vašeho trupu, který je vidět, přesto však ale přednášející profesor úplně ignoruje tuto nepravdivou informaci, kterou mu tlumočí jeho vlastní zrak, protože profesorův rozum mu jasně říká, že za tou lavicí – z logiky věci - se musíte nacházet úplně celý, a tedy i ta Vaše dolní část Vašeho trupu i s Vašimi dolními končetinami Martine, ačkoliv tyto části Vašeho těla přednášející profesor nevidí, a ze svého místa vidět ani nemůže. Ovšemže ne všechno se dá poznat rozumem a smysly. Alespoň tedy ne přímo!

Kromě smyslového a rozumového poznávání – Martine - používáme totiž my lidé ještě i třetí způsob, a to poznávání skrze víru, respektive prostřednictvím autority. Ba dokonce až 95 % našich poznatků jsme získali právě touto třetí cestou, respektive uvěřili jsme tomu, že tomu je tak, ačkoliv jsme se osobně nepřesvědčili, popřípadě ani – z důvodů nejrozličnějších – možná ani nemohli přesvědčit svými vlastními smysly a rozumem o tom jak je to ve skutečnosti. Například většina z nás nikdy v životě nebyl na Americkém kontinentě, a přesto všichni věříme v jeho existenci. Drtivá většina z nás se narodila až po skončení druhé světové války, a přes to všichni věříme v to, že existoval nějaký Hitler, že existovalo nějaké nacistické Německo a že skutečně se i nějaká druhá světová válka odehrála.

Ba dokonce někdy Martine je tato víra i velice nebezpečně zneužívaná i různými manipulátory s veřejným míněním. Například Martine, kdyby nějaká vlivná celostátní televizní stanice ve večerním televizním zpravodajství před očima celého národa o Vás prohlásila, že jste “duševně nemocný člověk” – co by to pro Vás znamenalo? Ovšemže Vy osobně Martine by jste se tomu vysmál protože víte že je to bohapustá lež a nikdy jste v žádném blázinci nebyl, žádné léky nebral a nijak se ani neléčil. Také i Váš otec a Vaše matka Martine by se tomu rovněž vysmáli, protože i oni stoprocentně ví, že Vy nejste “duševně nemocný člověk”, že s Vámi nikdy žádné problémy neměli. Také Váš školský či jiný praktický lékař Martine – který Váš zdravotní stav zná lépe než kdo jiný – by se tomuto zcela absurdnímu nařčení zasmál, protože jako Váš osobní lékař velice dobře ví, že Vy ani omylem “nejste duševně nemocný člověk” jak by Vám Vaši nepřátelé chtěli podsunout!! A společně se všemi těmito lidmi snad ještě i tak nanejvýš dvě či tři stovky dalších lidí kteří Vás Martine velice dobře osobně znají – tj. jak Vašich příbuzných a blízkých přátel, tak i Vašich “blízkých” nepřátel, kteří všichni vnitřně velice dobře ví, že Vy určitě nejste “duševně nemocný člověk” – tj.Vaši přátelé byli touto veřejně vyřčenou lží byli rozhořčeni a Vaši nepřátelé zas škodolibě potěšeni (byť by si i oni byli vědomi její absurdity!). To by ale bylo – Martine - úplně všechno! Všichni ostatní občané Martine, prakticky lidé všech ostatních desíti miliónů občanů České republiky – kteří Vás znají méně či dokonce vůbec ne, a tedy nemůžou se osobně přesvědčit o skutečném stavu věcí – by těmto televizním lžím, že prý jste “duševně nemocný člověk” v podstatě v plném rozsahu uvěřili! A v podstatě úplně stejně tomu bylo například i v případě vypuštěné totální lži, že prý se “Laholovy webové stránky nevěnují ničemu jinému než vyzdvihování Laholových svých čtyř akademických titulů plus údajnému urážením lidí, kteří mají titulů méně než on…” I nyní ovšemže určitá menšina lidí, která si dala tu námahu, aby se obeznámila se skutečným obsahem webových stránek www.henryklahola.nazory.cz prokoukla protagonisty této kampaně jako notorické sedmilháře, zatímco ale většina ostatních lidí těmto lžím vzhledem ke své naprosté absenci vlastní zkušenosti s webovými stránkami www.henryklahola.nazory.cz slepě věří aniž by se osobně obtěžovala přesvědčit se o skutečném jejich obsahu.

A ať si nikdo nemyslí Martine, že víra se neuplatňuje také i ve vědě. Ovšemže Martine, že se víra používá i ve vědě, a to dokonce i velice často a velice obsáhle. Nicméně ale pokud jde o víru ve vědě, tak je třeba říci Martine, že kdybychom měli vždy dokazovat všechny poznatky které získáváme, tak náš postup při vědeckém bádání by byl téměř nemožný. Možná, že si Martine teď kladeš otázku, že prý oč zde vlastně jde při tomto způsobu poznávání, tj. vírou. Tento způsob poznávání – Martine - lze charakterizovat tak, že pojem věřit znamená přijmout určitou pravdu bez rozumového důkazu a to pouze kvůli autoritě mluvčího. Možná, že si Martine kladeš otázku, že prý co je nezbytné k tomu, aby někdo byl takovouto autoritou, Na to lze Martine odpovědět asi tak, že aby byl někdo touto autoritou, tak za prvé – musí pravdu o které mluví dobře znát (anebo se to alespoň tak navenek musí zdát!!); a za druhé – musí být čestný a pravdomluvný, a ovšemže opět buď ve skutečnosti anebo alespoň zdánlivě. Ze své osobní zkušenosti Martine velice dobře víme, že věříme jen tomu, o kom jsme ať již oprávněně anebo neoprávněně subjektivně přesvědčeni, že má potřebné vědomosti v oblasti o kterém mluví a kdo nás prozatím ještě nepodvedl. Čím někdo – Martine – podle našeho ať již oprávněného anebo neoprávněného subjektivního přesvědčení dokonaleji zná pravdu, respektive kdo právě tak podle našeho ať již oprávněného anebo neoprávněného subjektivního přesvědčení je ať již ve skutečnosti anebo pouze fiktivně charakternější a inteligentnější, tím je pro nás větší autoritou, respektive tím mu s větší jistotou věříme.

Kdyby jestvovala taková autorita Martine, která všechno dokonale zná a je dokonalá, že se ani mýlit a ani lhát nemůže, pak je to autorita skutečně objektivně ta nejvyšší autorita, které věříme dokonce i tehdy, kdyby náš rozum říkal něco jiného než tato autorita. Zřejmě se asi teď ptáte Martine, že “Proč?” Ihned Vám odpovím Martine! Oba dva velice dobře víme Martine, že jak Váš rozum Martine, tak i můj vlastní rozum se někdy může mýlit. Ba dokonce – Martine – nejen rozum nás dvou se může někdy mýlit, ale někdy se může mýlit rozum i těch nejgeniálnějších lidí, kteří jsou jinak nám oběma vzorem. Nikdo není neomylný! Totiž – abych byl úplně přesný Martine – i toto pravidlo má jednu výjimku! Existuje totiž – Martine - jedna taková veliká autorita, která je absolutně nejinteligentnější a současně i absolutně neomylnou! Je to totiž – Martine - ta absolutně největší autorita! Nevím Martine, jestli jsem schopen prokázat takové logické důkazy a racionální argumenty, který Vy osobně Martine shledáte jako naprosto nevyvratitelné důkazy Jeho existence. Nicméně tak či onak se tedy Martine v dalších částech pokusím dokázat právě existenci této absolutně největší autority, která je absolutně nejinteligentnější a absolutně neomylná. My věřící – Martine - tuto autoritu nazýváme slovem “Bůh”. Nicméně zůstává – Martine – nejprve odpovědět ještě na jednu důležitou otázku: kterou z těchto tří výše zmiňovaných cest si vyvolíme pro poznání a vyřešení problematiky existence či neexistence Boha – Smysly? – Rozum? – Víru? Pokud jde o naše smyslové poznávání Martine, již výše jsme si prokázali, že smyslové poznávání je povrchní; a to nemluvě již o tom, že smyslové poznávání lze objektivně použít pouze k prokazování hmotných skutečností. A tedy – Martine – smyslové poznávání tento náš problém nijako neřeší, respektive smyslové poznávání zde použijeme pouze jako pomocný nástroj. A co tak víra Martine? Nicméně i tohle má veliký problém! Vždyť koho si vybrat? Komu z lidí uvěřit v tak důležitých věcech? Vždyť právě v těchto věcech – Martine – lidé nejvíce bloudí, když je řeší pouze “čistou vírou”.

Navíc teď Martine řeknu něco, za co mně možná mnozí budou pokládat dokonce za kacíře, takže mám dokonce snad málem i pochybnosti jestli to vůbec mám napsat. Totiž abych byl úpřimný Martine, lidé, co pravidelně chodí do kostela, navštěvují bohoslužby a modlí se sice otázku existence či neexistence Boha vyřešila správně, avšak vyřešila tuto otázku pouze jen na základě víry, nikoliv však ale též i na základě rozumu. A v tomhle já vidím Martine v podstatě Achillovu patu jejich víry. Osobně se totiž Martine Vám mladým lidem ani nijak nedivím, že v této ateizmem prosáklé době se většina z Vás mladých lidí energicky domáhá poskytnutí logických důkazů a racionálních argumentů dokazujících existenci Boha, ba dokonce že tím podmiňujete i svoji víru. Já tomuhle rozumím a jsem si vědom toho, že my věřící lidé jsme Vám mladým lidem v podstatě tyto logické důkazy a racionální argumenty i povinni poskytnout. Bohužel ale Martine někteří duchovní tento problém do jisté míry podceňují, ba dokonce i jeden rakouský biskup se kterým jsem o tomhle soukromě mluvil mi říkal, že důležitá je akceptace existence Boha, zatímco není podstatné to, zda-li jde o akceptaci Boží existence, která byla kreována pouze na základě víry anebo i na základě rozumu. Já osobně však ale tento názor nesdílím. Ovšemže je pravda Martine, že i ti lidé, kteří akceptovali existenci Boha pouze na základě víry sice věří že Bůh existuje, věří že Bůh stvořil svět, věří že mají duši, věří že tato duše je nesmrtelná atd. Věří tomu však ale Martine pouze na základě víry bez rozumového důkazu, respektive na základě důvěru v autoritu člověka, který jim to řekl, například proto, že jim to řekla maminka, tatínek, kněz, učitel anebo přítel. Jenže zde je nasnadě otázka Martine – co se stane pak, když třeba i tyto autority třeba samy zapochybují, zakolísají anebo dokonce přímo odpadnou od víry? Je pak dále vůbec myslitelná další existence takovéto “víry”, která se opírá pouze o recipovanou víru skrze autoritu člověka díky jehož vlivu a autority jsem tuto víru v existenci Boha akceptovali, a to beztoho aniž bychom pro ni měli i nějaký rozumový důkaz? A na to Martine, abych snad uvěřil přímo samotnému Bohu coby té absolutně nejvyšší autoritě, to nejprve musím mít zas nejprve jistotu, že skutečně existuje. Ba dokonce Martine, někdy je to ještě horší, někdy totiž “odpad od víry” tohoto jejich člověka – autority ani není zapotřebí, někdy dokonce stačí pouze to, že tento člověk pouze zemře! Nepopírám Martine, že několik lidí, a to vesměs mladších lidí než jsem já samotný jsem přivedl k víře i já, anebo abych byl přesnější ne vlastně ani tak já, jako spíše Boží milost, jejichž jsem já byl pouze nástrojem působení této Boží milosti, která jim pomohla zprostředkovat jim poznání Boha. Mnozí z těchto lidí Martine jsou ode mě mladší dokonce i o jednu generaci a tudíž je jen zcela normální a přirozené, že já s největší pravděpodobností zemřu dříve než oni. A proto jsem se usiloval jednak o to Martine, aby tito lidé víru přijali zejména na základě svého rozumového poznání, plus aby mně osobně v  žádném případě nepokládali snad za nějakou “autoritu” jejich náboženského života, v důsledku čehož poté co uvěřili v Boha a stali se katolíky jsem s nimi veškeré své kontakty radikálně přerušil. Děsila mně vždy totiž představa Martine, že by třeba někdo mohl zapochybovat o víře v Boha pouze kvůli takovému bezvýznamnému detailu jeho všedního života jako bude moje smrt. Kdyby totiž každá kdejaká všední hloupost měla zamávat s vírou člověka Martine, cožpak by náboženská víra byla ještě vůbec myslitelná? A tedy je to začarovaný kruh Martine! Nezůstává nám tudíž nic jiného Martine něž rozum. A rozumem Martine – ovšemže nikoliv pouze mým osobním rozumem, ale především rozumem všelidským se pokusím podat uspokojivou odpověď na tyto Vaše otázky.

Konec konců Martine vždyť rozum je i ve vědě tou nejvyšší normou pravdy. A žádná teorie Martine neobstojí, pokud je v rozporu s rozumovými principy. A proto i já Martine jednoznačně preferuji rozumové řešení problému a tudíž se i zde pokusím vyložit vědecký názor na svět. Poznávání cestou rozumu Martine je charakteristické tým, že při dokazování určitých pravd se vychází z jistých, jasných a samozřejmých principů. Tyto principy Martine se nedokazují, alespoň ne ten první, který je základním principem rozumového poznávání, tj. princip kontradikce (protiřečení). Dále při tomto dokazování Martine použiji i princip kausální (příčinnosti), který též nebudu zde dokazovat, protože v té formě, v jaké ho uvedu, se s ním ve vědě běžně pracuje. Princip kontradikce můžeme vyjádřit asi tak Martine, že tatáž věc, pokud se na ni díváme z téhož hlediska nemůže současně být i nebýt. Ovšemže Martine – ihned to vysvětlím. Jestliže tvrdím například Martine, že pán A.B. je člověk, nemohu současně tvrdit že není člověk. Ovšemže Martine úplně jiné by to bylo tehdy, pokud bych ho posuzoval z dvojakého hlediska, například z hlediska biologického i morálního. Pak bych třeba Martine mohl říci že je člověk (tj.jako jedinec biologického druhu) a současně i není člověk (jako například, že je mravně zvrhlý, surový, bezcitný, bezohledný…atd.). Avšak z jednoho a téhož hlediska – Martine – nemohu něco tvrdit a současně to i popírat. Matematicky by se to dalo vyjádřit asi tak Martine, že jestliže platí vzorec, že A = B, tak současně nemůže platit, že “A se nerovná B”. Ještě úplně jinak by se to Martine dalo vyjádřit i tak, že jestliže tvrdím Martine to, že nějaký papír je bílý, tak nemohu současně tvrdit i to, že tento papír není bílý. Tento logický princip Martine umožňuje jakékoliv dorozumívání se mezi lidmi, a to proto, že zákony myšlení jsou pro všechny lidi identické a neměnící se.

Mohl bych dokonce říci Martine, že tyto všelidské zákony myšlení nám “moderním” lidem například umožňují poznávat kultury intelektuálního myšlení i těch lidí, kteří žili před statisíci lety, jako naopak ovšemže platí i to, že i nám budou rozumět lidé třeba i po dalších tisíciletích. Ten druhý princip Martine, kterým je princip kausality říká, že každý účinek musí mít svoji příčinu. Pod pojmem účinek je třeba Martine rozumět to, co vždy nebylo takové jaké je nyní a tedy muselo nějak vzniknout. Tak tedy například účinkem v daném smyslu jste i Vy Martine, jsem jim i já, je jím i Váš dům, i ten vysoký Topol nedaleko Vašeho domu, je jím i Slunce na nebi, jsou jimi i hvězdy na noční obloze…atd. Pod pojmem příčina je třeba Martine zas rozumět to, co dalo vznik účinku. Tak tedy Martine například příčinou kouře je oheň; příčinou vyhození studenta z vysoké školy pro špatný prospěch je to, že doma věnoval učení jen málo času anebo dokonce čas vůbec žádný; nebo naopak příčinou absolvování dvou či více vysokých škol s vynikajícím prospěchem je to, že student věnoval doma učení hodně času, popřípadě dokonce veškerý svůj volný čas (tj. studijní úspěchy studenta jsou bez sebemenších pochyb přímo úměrné délce času, který tento student věnoval samostudiu ze svého volného času!!) atd. Jestliže chceme dokonale poznat nějaký účinek Martine, musíme poznat příčinu, respektive – přesněji řečeno – všechny příčiny, které působili při jeho vzniku.

Již veliký starořecký filosof Aristoteles, který žil v letech 384 – 322 před Kristem, jeden z největších filosofů vůbec – Martine – rozlišuje při každém účinku čtyři příčiny. První příčinou Martine je příčina kausální či účinná, tj. ta, která způsobuje věc a na kterou se tážeme v tom smyslu, že “Kdo způsobil věc?” nebo “Od koho je věc?” (příkladem této první příčiny je již ten výš zmiňovaný oheň a jeho účinkem je kouř). Druhou příčinou Martine je příčina látková či materiální, která zas určuje to, z jaké látky věc pochází, respektive to, z čeho ta věc je (příkladem této druhé příčiny je například to, že stůl je ze dřeva). Třetí příčinou Martine je zase příčina formální či tvarová, na kterou se tážeme “Jaká je věc?”, respektive která zas určuje to, jaký je tvar který věc anebo látka nabyla a tím se tedy stala takovou jaká je (příkladem této třetí příčiny je to, že například, dveře jsou obdélníkové a ne tedy například čtvercové). A nakonec čtvrtou příčinou Martine je zas příčina cílová anebo účelový, na kterou se tážeme “Na co je věc?”, respektive která byla determinována samotným cílem pro který věc vznikla (příkladem této čtvrté příčiny je například i samotná existence webových stránek www.henryklahola.nazory.cz jejichž cílem je propagace víry v Ježíše Krista, v důsledku čehož čistě hypoteticky vzato kdyby například JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola nebyl křesťanem, tak by tyto webové stránky nikdy ani nevytvářel). Anebo Martine mohu uvést ještě i jiné příklady, které všechny tyto čtyři příčiny jaksi blíže k sobě syntetizují. Tak tedy Martine vezměme si například nějakou sochu. Kausální či účinnou příčinou této sochy – Martine - je sochař, který ji vytvořil. Látkovou či materiální příčinou téže sochy – Martine - je mramor ze kterého byla dotyčná socha vyrobena. Pokud jde zas o příčinu formální či tvarovou – Martine – touto příčinou je samotný tvar této sochy, který sochař vtiskl do mramoru. A pokud jde o cílovou anebo účelovou příčinu – Martine – touto příčinou je například ta skutečnost, že například tato socha se má stát okrasou parku anebo oslavou nějaké významné osobnosti, kterou tato socha představuje. A jestliže chceme Martine dokonale poznat nějakou věc, účinek, pak tedy musíme znát všechny tyto čtyři příčiny. A ovšemže Martine, není vždy jednoduché je nalézt.

Je posláním vědy – Martine – odhalovat příčiny věcí, jevů, a to ať již jde o atomy anebo nemoci či historické události. Pouze tehdy poznáme věc dokonale Martine, jestliže známe všechny příčiny, které působili při jejich vzniku. Třeba si uvědomit Martine, že při vzniku nějakého účinku může působit i vícero příčin téhož druhu, například vícero příčin účinných. Při dalším dokazování Martine je třeba si velice dobře uvědomit, jaké vztahy platí mezi příčinou a účinkem, abychom předešli mnohým nedorozuměním. Za prvé Martine platí, že příčina má vždy časovou prioritu než účinek, který je touto příčinou zapříčiněný. Anebo ještě lapidárněji bych to Martine mohl vyjádřit i tak, že účinek nikdy nemůže vzniknout dříve než vznikla příčina, která tento účinek způsobila. Za druhé Martine platí, že jestliže nějaký účinek pochází pouze od jedné jediné příčiny, musí býti v  tomto účinku méně “dokonalosti” než v jeho příčině. Anebo ještě lapidárněji lze říci Martine, že účinek nemůže převýšit svou vlastní příčinu. Pokud si to správně pamatuji Martine, tak tedy například ve fyzice nám ve škole říkali, že ze stroje nelze odebrat více energie než jsme do stroje dodali. Za třetí Martine platí, že různé příčiny způsobují ve stejných podmínkách různé účinky. A také zde Martine platí i to, že tatáž příčina za týchž podmínek způsobuje vždy tentýž účinek. A pomoci těchto principů Martine, kterých platnost předpokládám budu dále řešit tento náš problém. Rozdělení příčin na tyto čtyři druhy Martine dále představuje osnovu celého pojednání. Budeme totiž my dva společně hledat čtyři příčiny vesmíru jako celku, protože nic ve vesmíru není takové Martine, co by nebylo účinkem. Při hledání účinné příčiny vesmíru Martine přijdeme k existenci první příčiny – k existenci Boha. Když už jsem tedy načrtl program a metodu této práce Martine, nesmíme zapomenout ještě na jedno. Tento problém jde řešit cestou filozofie. Slovo “filozof” Martine označuje člověka, který miluje moudrost a pravdu, tj. po řecky φιλειν = milovat, σοφια = moudrost. A proto i nás Martine nesmí nic jiného při tomto hledání vést, jako pouze láska k pravdě,kvůli které, jestliže to bude nezbytné, jsme ochotni zříci se ať již nynějších názorů anebo co bude ještě těžší – našeho dosavadního způsobu života, jestliže je v rozporu s tím, co zde rozumem prokážeme. Jestliže tedy tato ochota a láska v nás neexistuje, pak je úplně zbytečné psát i číst takovéto pojednání.

Možná, že již máte pocit Martine, že příliš dlouho teoretizuji, ale věřte mi, že je to důležité. Ano, ovšemže vidím Martine otázku na Vašich rtech: “Existuje Bůh?”. A také i teď již hodlám Vám Martine, jako i dalším mladým lidem na tuto otázku odpovědět. Uvědomuji si, že to je ta hlavní myšlenka Martine, která Vás osobně jako i milióny dalších mladých lidí z různých zemí a národů světa tak velice znepokojuje a na které v podstatě vlastně nakonec závisí i celý náš osobní život. Já osobně sice vím, že existuje Bůh, nicméně ale teď jakoby na chvíli se skláním k Vám Martine a jakoby tedy alespoň na chvíli budu společně s Vámi předpokládat, že Bůh neexistuje, avšak současně navrhuji, abychom se my oba Martine, tj. Vy i já společně ptali našeho rozumu, co si ten o tom myslí. A začněme uvažovat – Martine - logicky a po pořádku! Především tedy Martine, pokud si všímáme věcí kolem nás, tak zjišťujeme, že se mění. A tyto změny – Martine - jsou buď podstatné anebo nepodstatné, tj. akcidentální. Při podstatné změně Martine, jak již samotný název říká, se jedna podstata mění na jinou anebo jiné podstaty, a tak se tvoří nové bytí. Naopak při akcidentální změně Martine nevzniká nové bytí, protože podstata se nemění. Abychom tedy my dva Martine mohli v těchto úvahách dále pokračovat musíme si opět definovat několik pojmů. Bytí (Dasein), které vzniklo Martine, a tedy vždy neexistovalo je účinek. To bytí Martine, které způsobilo vznik účinku je příčina. Ty účinky Martine, které se stali příčinami jiných účinků jsou zapříčiněné příčiny. Objasním Vám to Martine například na tomto příkladu – můj otec je účinkem svých vlastních rodičů, respektive mého děda a babky. Ale současně je – Martine - i jednou z příčin existence JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy. A tedy – Martine – je on zapříčiněnou příčinou, respektive příčinou, která sama je účinkem jiné příčiny (tj. prarodiče!). A tak tedy Martine proměnlivost věcí, která můžeme kolem sebe vnímat nás svádí k tvrzení, že všechno co nyní existuje Martine, jsou bytí, která někdy v minulosti vznikla a tedy která kdysi v minulosti vůbec neexistovala! Anebo mohu to vyjádřit ještě i jinak Martine, a to tak, že všechny nyní existující bytí jsou účinky. Opět však ale Martine stojíme před složitým problémem, respektive před tvrzením zda-li toto tvrzení obstojí před zdravým rozumem anebo nikoli. Objektivně totiž Martine nyní jsou myslitelné pouze dvě možnosti, které si vzájemně protiřečí a tedy se vzájemně vylučují. První varianta totiž říká Martine, že všechny jestvující bytí jsou pouhými účinky a tedy všechny někdy vznikli; zatímco druhá varianta říká, že všechny jestvující bytí nejsou účinky, a tedy že alespoň jedno z bytí jestvuje tak, že vůbec nikdy nevzniklo. A teď je nasnadě taková otázka Martine, že která z těchto variant je pravdivá – ta první anebo ta druhá? Já osobně Martine se domnívám, že ta druhá a ihned i vysvětlím proč tomu tak je. Jestliže by totiž byla pravdivá ta první varianta Martine, která tvrdí, že všechny bytí jsou účinky, to tedy zcela logicky znamená, že všechny museli vzniknout. Jestliže ale všechny vznikli Martine, to by znamenalo, že byla i taková doba, kdy žádné z těchto bytí neexistovalo, respektive přesněji řečeno byla taková doba, kdy vůbec nic neexistovalo!

Pak ale Martine ani nyní nic neexistuje, protože z ničeho bez působení něčeho existujícího opět jen toto “nic” může existovat! To je ale v rozporu s realitou Martine, protože my – prakticky úplně všichni – bez jakékoliv výjimky se shodneme alespoň na tom, že nyní “něco” existuje. Existujete například Vy Martine, který budete číst tento můj e-mail; a existuji například i já Martine, který teď sedím ve veřejné knihovně a který teď hledím nějakým rozumným způsobem pokud možno co nejrychleji dopsat tento velice dlouhý e-mail, který Vám právě píši Martine, protože právě teď byl vystřídán kolega co seděl u sousedního počítače vedle mě plus pani knihovnice mi sdělila, že o tři minuty budu vystřídán i já a tudíž již o tři minuty zmlkne rychlopalba mých deseti prstů po klávesnici jejich počítače, a mám tedy nejvyšší čas, abych tohle téma co nejrychleji v nějakém logickém celku uzavřel, abych Vám Martine pak tento e-mail mohl ihned odeslat, vylogovat se a pustit nervózně přešlapující kolegyni, co čeká již za mými zády, aby mně vystřídala u počítače.

Ještě Martine, vrátíc se na chvíli k samotnému tématu – jestliže tedy existují nějaké účinky, respektive bytí, která vznikla; pak ale to znamená, že musí existovat alespoň jedno takové bytí, které nevzniklo, respektive, které není účinkem, ale které je nezapříčiněnou příčinou těchto účinků. A tak tedy Martine rozumem přicházíme k poznání existence alespoň jedné jediné nezapříčiněné příčiny, od které ostatní vzniknuvší bytí, respektive účinky nějakým způsobem ať již přímo anebo nepřímo pocházejí. Možná, že ještě Martine si teď budete klást otázku zda-li je tato nezapříčiněná příčina pouze jedna anebo zda-li jich třeba může být i více. Mohl bych o této otázce napsat několik stránek, kde bych jednoznačně prokázal, že existuje pouze jedna jediná nezapříčiněná příčina, respektive, že jakási pluralita existence více než jedné nezapříčiněné příčiny není myslitelná. Nicméně na to již ale Martine bohužel nemáme čas. A tak tedy Martine v této věci se omezím pouze na poukázání na tu skutečnost, že jestliže existuje pouze jedna jediná nezapříčiněná příčina, pak tedy i celý vesmír a vůbec absolutně všechno co v něm existuje má svůj jednotný řád, jednotný harmonický původ právě v této jedné jediné první nezapříčiněné příčině. A tak tedy výsledek této mé úvahy shrnu do konstatování Martine, že všechno to, co nyní existuje nemůže existovat jen tak samé od sebe, respektive, že všechno muselo vzniknout. Musí tedy být alespoň jedno takové bytí Martine, které samo o sobě není účinkem, ale je první nezapříčiněnou příčinou ostatních vzniknutých bytí. Ovšemže Martine, že je absolutně nelogické klást si otázku, že prý “Odkud pochází tato první nezapříčiněná příčina?”, protože tuto otázku Martine je logické klást si pouze při účincích. Jestliže tedy Martine je toto první bytí nezapříčiněné, tak nemůže pocházet o ničeho jiného. Jinak Martine osobně sice nepředpokládám, že by jste mi ještě chtěli někdy v budoucnosti psát, nicméně pokud by jste mi ale přece jen napsal, protože by Vám při Vašem hledání světonázorové orientace a smyslu života něco nebylo z náboženské oblasti jasné, tak rád Vám odpovím budu-li vědět. Úpřimně Vám přeji mnoho úspěchu ve vysokoškolském studiu a zejména pak mám z Vás skutečně velikou radost Martine, že se o tyto věci zajímáte a slibuji Vám, že se budu za Vás modlit, aby volba Vaší světonázorové orientace byla správná.

S projevem své hluboké úcty k Vám Martine

Váš starší kamarád JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

Zpět!