wz

Zpět na hlavní stránku!


Slovácko, Vlčnov: Starosta Jan Pijáček ocenil Filipa.

Mé hluboké dojetí z poctivého jednání malého chlapce Filipa, ze kterého by si celý národ měl vzít příklad, bylo veliké!

V knihovně jsem náhodně listoval v čísle slováckého regionálního deníku “Deník” (který je u lidí na Slovácku více znám pod bývalým názvem “Slovácké noviny”) ze dne 1.2.2008 (tuším pátek), ve kterém na mně mimořádně hluboký dojem udělal článek “Nalezené peníze školák odevzdal starostovy”, jehož autorem je jistý Pavel Bohun. Osobně již deset let rád občas jezdím do líbezného vlčnovského kostela a jsem velice rád, že lid této malebné slovácké vesnice, která bohužel nemá ani jen vlakové spojení s vnějším světem, má nejen hezký kostel, ale právě tak jeho mnozí lidé mají i ušlechtilou duši (a to dokonce i mladí lidé – u kterých bych to upřimně řečeno čekal rozhodně nejméně!). Kdo čte tisk, ten totiž všude na každém kroku můžeme číst o tom co kdo ukradl, co kdo zpronevěřil, co kdo vytuneloval, jaký podvod kdo udělal, koho kdo podplatil a podobně, že až svého času jsem byl z toho až tak otráven a zhnusen, že jsem si v Brně koupil, a na límečku svého kabátu určitou dobu nosil takový odznáček s vyobrazením naší zeměkoule a s nápisem “Zastavte zeměkouli – chci vystoupit!”

A i když jsem si říkal, že tento lid je novopohanským ateizmem skrz naskrz totálně načuchlý, a mravně tudíž totálně zvrhlý a zkažený, jsem velice štasten, když jsem se mezi tou obrovskou záplavou všelijakých těch hnusných a odporných novinových článků o tom co kdo kde ukradl, zpronevěřil či vytuneloval, mohl dočíst k mé veliké radosti také jednou i o tom, že se jednou jistý malý chlapec Filip Kružík zachoval mimořádně čestně a poctivě, když nalezenou tisícikorunovou bankovku, kterou zapomněl v bankovním automatu ve Vlčnově jistý velice roztržitý a pospíchající čtyřicetiletý tlustý a fousatý řidič staré ruské Lady 1300, nezištně odevzdal starostovi obce Vlčnova. Tento čestný, poctivý a šlechetný chlapec, kromě toho coby žák druhého ročníku základná školy má navíc na svém školním vysvědčení odshora až dolu jednu a tutéž známku, tj. samé jedničky. Jsem velice šťasten, že jsem po tak dlouhé době si konečně mohl v tisku jednou přečíst i něco dobrého, něco pozitivního, něco šlechetného, něco, co povznáší duši, prostě něco, po přečtení čeho člověk okamžitě pookřeje na duši, že i v tomto zlém a mravně úplně zkaženém světě se najdou ještě slušní, čestní, poctivý a nezištní lidé, a to dokonce i mezi malými dětmi, které coby příslušníci právě té nejmladší generace jsou pro nás ostatní na jedné straně obavou a na druhé straně zas velikou nadějí našeho národa. Uznání malému chlapci projevil i samotný Jan Pijáček, vlčnovský starosta zvolený do zastupitelstva obce Vlčnova říjnu 2006 za Občanskou demokratickou stranu (ODS).

Ale abych se jen tak nudně zde citově nerozplýval, asi z těchto novin které jsem si právě z této knihovny na chvíli vypůjčil, abych si je prolistoval a eventuálně si z nich i něco přečetl, tento článek úplně celý od slova do slova autenticky ocituji, protože ne úplně každý se – z různých důvodů – k tomuto konkrétnímu novinovému výtisku dostane (a vzhledem k tomu, že tento článeček je velice stručný, není problém ho ocitovat ho autenticky celý úplně “od slova do slova”:

Slavnostní večeři, u které nechyběl ani velký zmrzlinový pohár, si včera v hradišťském hotelu Koníček užíval žák druhé třídy základní školy ve Vlčnově Filip Kružík. Byla to pro něj odměna vlčnovského starosty Jana Pijáčka za to, jak školák naložil s bankovkou zapomenutou v místním bankomatu. Událost se seběhla v polovině ledna ve vestibulu Klubu sportu a kultury ve Vlčnově, kde je bankomat umístěn. Zvídavý Filip nahlížel, jak zařízení funguje, a přitom si všiml osoby vycházející od zařízení. Po chvíli žáček zjistil, že si dotyčný nevzal všechny peníze. Jedna z bankovek v přístroji zůstala. “Vyběhl jsem ven, ale ten člověk už tam nebyl, a tak jsem čekal, jestli se nevrátí, prozrazuje malý poctivec. Dovnitř vzápětí vešla žena, která si šla vybrat své peníze. “Kousek od bankomatu postával chlapeček, který mně upozornil, že v přístroji zůstala zapomenutá bankovka a on ji hlídá”, vzpomíná s úsměvem Bánovjanka Eva Miklíčková. Ta se s Filipem rychle dohodla odnést nález vlčnovskému starostovi. “Sepsali jsme zápis o tom, jak se to stalo, a i s penězi jsme jej uložili do trezoru. Přestože jsem to nechal vyhlásit místním rozhlasem, nikdo se zatím nepřihlásil, popisuje okolnosti nezvyklé příhody starosta. A jak chování nyní hodnotí dospělí aktéři příhody? “Pro mě ta událost byla mimořádně silným zážitkem. “Když si uvědomíte, že ten chlapec tam mohl jen tak stát a pozorovat, kdo si ty peníze vezme, je neuvěřitelné, jak se nakonec zachoval. Víte, poctivosti, té je dnes opravdu kolem nás málo, a když navíc natrefíte na její ryzí dětskou podobu, může to znamenat i to, že naše budoucnost ještě není úplně ztracena, poznamenává Miklíčková. Převaha špatnosti kolem nás podle ní existuje proto, že se o těch dobrých věcech tolik nemluví. Podobně uvažuje i Pijáček, když na téma slavnostní večeře poznamenává jen to, že lidská slušnost a čestnost jsou neodměnitelné. Filipova maminka Anna však na chování své ratolesti nespatřuje nic mimořádného. “Filípek byl nadšený z toho, že udělal něco dobře a dospělí si toho všimli. Vlastně se zachoval tak, jak je vychovaný, a takto vychovávat děti mi přijde normální,” přiznává Kružíková. /Pramen: Deník 1 února 2008/

Malá osobní poznámka: Ať již je člověk kdekoliv, doma, či někde u sousedů na Slovensku, v Polsku, v Německu, Rakousku či kdekoliv jinde, a listuje v nějaké místní knihovně nějaké noviny a časopisy, vždy mu velice srdce pookřeje, když si může přečíst něco o tom, že se někde odehrálo něco hezkého a ušlechtilého, co se tak výrazně vymyká takzvanému normálnímu chodu věcí” jak jsme na to zvyklí, když si čteme v tisku o “normálních” krádežích, zpronevěrách, tunelech, podvodech, manipulací s veřejnými zakázkami a úplatcích. Tím více člověka potěší, když se něco mimořádně ušlechtilého odehrálo dokonce v mé vlastní zemi – České republice, u které bych to z výše jmenovaných států, asi čekal skutečně nejméně. Ba tentokrát se to odehrálo dokonce tam na Moravě, respektive na Moravském Slovácku, ba dokonce v té části Moravského Slovácka, kde já sám bydlím. Ovšemže upřimně řečeno tohoto chlapce osobně neznám, jeho maminku a vůbec jeho rodinu taky neznám, pani Miklíčkovou taky neznám, ani jen netuším kde se ve Vlčnově nachází Klub sportu a kultury ve kterém se dotyčný automat na tak divném místě oproti quasi vrátnici nachází, ba dokonce v samotném Vlčnově jsem jakživ ještě nikdy v životě ani jen nebyl, respektive v podstatě ani přesně nevím, kde se obec Vlčnov vlastně vůbec nachází (byť i jinak ovšemže mám jisté neurčité tušení, že ten neznámý Vlčnov je zde na Moravském Slovácku někde kdesi poblíž…).

Co asi ale bude dál?

Tato právní skutečnost “zapomenuté bankovky v bankovním automatu”, se primárně bude právně posuzovat s ohledem na ustanovení § 853 zákona č.40/1964 Sb., občanský zákoník v platném znění /dále jen “občanský zákoník”/, kde je stanoveno, že občanskoprávní vztahy, pokud nejsou zvláště upraveny ani tímto, ani jiným zákonem, se řídí ustanoveními tohoto zákona, která upravují vztahy obsahem i účelem jim nejbližší. Vzhledem k tomu, že nelze racionálně předpokládat, že člověk, který tuto bankovku v bankovním automatu zapomněl – ať již tímto neznámým člověkem byl kdokoliv – tam tuto bankovku ponechal snad úmyslně, a tudíž že by se eventuálně tedy mohlo snad jednat o nějakou úmyslnou derelikci věci, tj.opuštění věci z vůle jejího vlastníka, zdravý rozum říká, že proto nezbývá nic jiného, než je posouzení této věci podle ustanovení § 135 občanského zákoníku, neboť co do obsahu i účelu má tato právní skutečnost bez nejmenších pochybností nejblíže právě k ustanovení občanského zákoníku o “ztracené věci”. Zde se podle ustanovení § 135 odst.1 občanského zákoníku stanoví, že kdo najde ztracenou věc, je povinen ji vydat vlastníkovi s tím, že není-li vlastník znám, je nálezce povinen odevzdat ji příslušnému státnímu orgánu. Nepřihlásí-li se o ni vlastník do jednoho roku od jejího odevzdání, připadá věc do vlastnictví státu. Jinými slovy, z dikce zákona “ztráta věcije takovou právní skutečností, která za splnění dalších zde předpokládaných podmínek přivodí zánik vlastnického práva dosavadního vlastníka, respektive je zde stanovena jednoroční prekluzivní lhůta, jejíž marné uplynutí bude znamenat ztrátu vlastnického práva dosavadního vlastníka, a tím i jeho čistě hypotetické možnosti domáhání se vrácení této ztracené věci, respektive po uplynutí této jednoleté lhůty (počítáno od doby, kdy byl nález odevzdán příslušnému státnímu orgánu), tato věc, respektive tato bankovka přechází ze zákona do vlastnictví státu. Podle ustanovení § 135 odst.2 občanského zákoníku je sice dále stanoveno, že nálezce má právo na náhradu nutných výdajů a na nálezné, které tvoří deset procent ceny nálezu, nicméně já osobně se domnívám, že tento chlapec by si plně zasloužil, aby jako veliké ocenění za tento jeho mimořádně šlechetný čin dostal tuto bankovku jako odměnu zpátky a tedy po uplynutí této jednoleté lhůty aby nedostal tento chlapec, potažmo jeho rodičové jen těch deset procent nominální hodnoty této bankovky, co jim oficiálně přiznává občanský zákoník. Dočtení se o tomto mimořádně šlechetném skutku dotyčného chlapce mi udělalo tak velikou radost, že jsem celý den na to myslel a dokonce se mi o tom i v noci když jsem spal snívalo. Ve snu jsem viděl člověka, který tuto bankovku v tom bankovním automatu zapomněl, a tento člověk mi řekl, že tento článek četl sice taky, nicméně že se přesto o vrácení této bankovky u starosty Jana Pijáčka nepřihlásí, a to proto, že hluboce věří, že šlechetnost bude odměněna stejnou šlechetností ze strany státu, respektive, že i když sice ze zákona má dotyčný chlapec jako nálezce právo pouze na 10 % z nálezu, tak tato bankovka po uplynutí dotyčného jednoho roku se přece jen skutečně odevzdá dotyčnému šlechetnému chlapci, potažmo jeho rodičům jako spravedlivá odměna za mimořádně šlechetný čin dotyčného malého chlapce, který si tudíž zaslouží být takto odměněn.

Ovšemže každý čtenář má teď právo si myslet cokoliv. Můžete si klidně myslet to, že to co se mi osobně snívalo ve spánku je moje osobní věc, která nemá absolutně nic společného s objektivní realitou, a že je to pouze nějaká moje osobní fantazie a podobně; a já plně uznávám, že v podstatě máte plnou pravdu! Právě tak si i můžete naopak myslet dokonce i to, že se mi třeba absolutně vůbec nic nesnívalo, a že jsem si třeba já osobně tohle absolutně všechno (anebo podle Vaší libosti třeba jen něco z toho) vymyslel či vyfabuloval; a také v podstatě i zde můžete mít třeba plnou pravdu! Nicméně tak či onak, ať již si o této věci utvoříte jakýkoliv osobní názor, nic to nemění na skutečnosti, že já osobně jsem toho názoru, že proto, aby se vyhovělo formální liteře zákona je třeba dotyčnou bankovku úředně uschovat na jeden rok, poté se ona stane “vlastnictvím státu”, stát však, i když sice po uplynutí dotyčného jednoho roku má nárok až 90 % hodnoty tohoto nálezu získat pro sebe, by se však ale neměl zachovat jako takováto černá díra, ale dotyčnou bankovkou jako mimořádnou odměnou” by měl odměnit tento dotyčný mimořádně šlechetný čin. Dotyčný malý chlapec si to jistě zaslouží

Úvahu napsal dne 5.února 2008

JUDr.PhDr.Mgr. at Mgr.Henryk Lahola

Zpět na hlavní stránku!