wz

Zpět na hlavní stránku!


Volby do obecního zastupitelstva obce Babice v pátek a sobotu 15. a 16. října 2010.

V roce 2010 se v České republice uskutečnili ve dnech pátek a sobota 15. a 16. října komunální volby, kterých se v obci Babice na Uherskohradišťsku zúčastnily celkově 4 kandidující subjekty. Zastupitelstvo obce Babice je patnáctičlenné a tudíž bylo možno postavit patnáctičlenné kandidátní listiny, což shodně využily všechny čtyři subjekty, které v Babicích kandidovaly.

Na základě losování se kandidujícím subjektem do obecního zastupitelstva obce Babice číslo jedna stala Česká strana sociálně demokratická (dále jen “ČSSD”) kandidující s patnácti nestraníky na kandidátní listině ČSSD v Babicích, číslo dvě Sdružení nezávislých obce Babice (dále jen “nezávislí”) kandidující s patnácti nezávislými kandidáty na kandidátní listině nezávislých, číslo tři Komunistická strana Čech a Moravy (dále jen “KSČM”) kandidující se 4 členy KSČM a jedenácti nestraníky kandidujícími na kandidátní listině KSČM a číslo čtyři Volba pro Babice (dále jen “lidovci”), kandidující s 5 členy KDU-ČSL a deseti nestraníky.

Těchto voleb jsem se zúčastnil jednak jako člověk, jednak jako občan, jednak jako člen Okrskové volební komise v obci Babice, a jako takový jsem celé dva volební dny v pátek i sobotu 15. a 16. října 2010 “přeseděl” ve volební místnosti dohlížeje na regulérnost a demokratičnost voleb, a poté co se v sobotu 16. října 2010 ve 14.00 hod. definitivně uzavřela volební místnost jsem se i osobně spolupodílel na sčítávání volebních hlasů, přičemž moje maličkost osobně společně i s jedním dalším členem osobně spočítala všechny hlasy z o něco více než 1/4 všech odevzdaných volebních lístků.

To co jsem právě napsal o odstavec výše však ale v žádném případě nic nemění na tom, že tento můj článek “Volby do obecního zastupitelstva obce Babice v pátek a sobotu 15. a 16. října 2010.” si v žádném případě nečiní nijaký nárok na postulát článku absolutně nestranného a nezúčastněného pozorovatele.

Ne, nic takového. Je to pohled můj, pohled na volby jak jsem je vnímal a viděl já svýma vlastníma očima, a jako takový je i tento můj pohled stejně tak zaujatý a subjektivní jako je i pohled kohokoliv jiného, komu výsledek dotyčného volebního klání není a ani nemohl být lhostejný. K  volbám jsem tudíž přistoupil i přistupoval ze zorného úhlu mého osobního politického přesvědčení a touhy kéž by po těchto volbách došlo k utvoření široké povolební koalice za účasti všech tří demokratických politických stran, respektive kandidujících subjektů, a jen z jejich řad by byl vybrán nový starosta, místostarosta i celá Rada obce a tedy utvořena koalice všech tří demokratických subjektů, které by si mezi sebe rozdělili všechny funkce na babické radnici bez jakéhokoliv podílu KSČM na těchto funkcích. Z toho pak plyne i mé osobní přesvědčení, že zatímco jakýkoliv hlas pro KSČM pokládám za krajně škodlivý a nežádoucí, naopak jakýkoliv hlas pro kteroukoliv z těchto tří demokratických volebních stran pokládám za přínosný a užitečný.

Přesto všechno se však ale v rámci daného úhlu pohledu, který je pohledem mými očima budu snažit být maximálně objektivní a nestranný v popisu, tak i v hodnoceních, abych tak čtenářům přinesl vyváženě spravedlivý a reálný pohled na komunální volby v Babicích v roce 2010. Každopádně však upozorňuji, že tento článek rozhodně nepíši pro nějaké komunistické fanatiky a tudíž lidem této kategorie doporučuji, aby tento můj článek vůbec ani nečetli.

Když mám hodnotit to, kterého subjektu voliče se ukázali být nejhloupější, tak mohu ve všeobecnosti říci, že relativně nejhloupějšími voliči se ukázali být voliči volící v převažující míře lidovce. A druhými nejhloupějšími voliči se ukázali být voliči volící v převažující míře KSČM.

Když mluvím o hlouposti voličů nejde o nějaké mé osobní asociace ve vztahu ke kandidujícím subjektům, ale o objektivní poukázání na to, v kterém segmentu voličského spektra se našlo nejvíce hlupáků, kteří lidově řečeno “skopali” volební lístek. Jinými slovy – volební zákon jasně říká, že se dávají křížky, to však ale některým voličům nebránilo, aby dávali různé kroužky, faječky a jiná zákonem nedovolená označení. Popřípadě byli i takoví voliči, kteří “vyzobávaním” jednotlivých kandidátů udělili až šestnáct preferenčních hlasů namísto patnácti maximálně možnými. A mezi těmito volebními packali – které právem pokládám za hlupáky – bylo relativně nejvíce stoupenců lidovců, a na druhém místě pak stoupenců KSČM. Okrsková volební komise celkem 8 volebních lístků uznala za neplatné, a to ještě mohu říci, že byla velice až nad míru shovívavá a benevolentní, neboť kdyby to záviselo na mně, tak by podobný osud postihlo nejen těchto osm vysloveně “skopaných” volebních lístku, ale počet výrazně vyšší, neboť menší “kopance” se vyskytli i na některých dalších volebních lístcích, které však ale většina členů Okrskové volební komise byla ochotna uznat přesto všechno za platné.

Ba dokonce v dané souvislosti zazněla i nespravedlivá komunistická kritika mé osoby, že jsem velice přísný při právním hodnocení platnosti odevzdaného volebního lístku, protože údajně prý všichni ti, co se dopustili formálních pochybení při vyplňování volebních lístků měli být podle zcela neprokázaného komunistického tvrzení vesměs starší lidé.

Tuto argumentaci kategoricky odmítám jako pouhou ničím nepodloženou spekulaci, protože nebyl podán ani jen jeden jediný důkaz toho, že ten co takto “spackal” volební lístek byl skutečně starý člověk, a tudíž naopak neférovým je ten, kdo takto intelektuálně diskriminuje staré lidi tím, že na margo “spackaného” volebního lístku paušálně a bez jakýchkoliv důkazů zcela podjatě a dehonestujíce vůči intelektuálním schopnostem našich seniorů tvrdí, že “spackaný” volební lístek nutně musí být dílem nějakého starého člověka, ačkoliv velice dobře ví, že toto své tvrzení nemůže nijak dokázat.

Kromě toho nikdo nemůže popřít, že politicky jsem byl zcela nestranný v tomhle mém nekompromisním nahlížení na volební lístky s formálněprávními vadami jichž se dopustil jejich vyplňovatel, protože stejně neúprosný jsem byl vůči všem takto “skopaným” volebním lístkům bez ohledu na to, zda-li jejich vyplňovatelé chtěli hlasovat za KSČM anebo za lidovce, či za kohokoliv jiného.

Ba dokonce jedna jakási babka poté co došla do volební místnosti nám sdělila, že si doma zapomněla svůj občanský průkaz, přičemž neměla ovšemže u sebe ani cestovní pas, a tedy žádný relevantní doklad totožnosti, kterým by v souladu s požadavky volebního zákona mohla prokázat svou totožnost. Určitou částí členů Okrskové volební komise – naštěstí zaplať Pán Bůh pouze jen menšinovou – jsem byl opět napaden s tím, že i když dotyčná paní nemůže v souladu s požadavky zákona prokázat svou totožnost, že to nic nemění na tom, že s vidění dotyčnou paní i já osobně velice dobře znám, vím že skutečně žije v Babicích, ba dokonce i navštěvuje babický katolický kostel kde zatímco já obvykle sedávám na chůru, ona sedává v dolním podlaží, a dokonce chce volit lidovce.

Jako antikomunista a katolík bych ovšemže její hlasy pro lidovce ovšemže uvítal, a osobně je mi líto že lidovci a tedy jedna z nekomunistických volebních stran přijde o její volební hlasy, to však ale nic nemění na tom, že v otázkách volební korektnosti třeba být zásadově neúprosný, a zásadně nikdy neumožnit hlasování nikomu, kdo z důvodů ať již jakýchkoliv odmítá anebo i objektivně nemůže prokázat svou totožnost.

A nezáleží mi vůbec na tom, zda-li já jako jedinec dotyčnou osobu osobně znám anebo nikoliv. Kdyby například bez dokladu totožnosti chtěl volit třebas i můj vlastní otec či moje vlastní matka, i tak bych nekompromisně trval na tom, že člověkovi, který neprokáže svoji vlastní totožnost hlasování nesmí být umožněno, protože jsem v  souladu se zákonem nemohl ověřit, zda-li dotyčná osoba je skutečně tou osobou za kterou se vydává. A tedy i kdyby to byl třebas můj vlastní otec či moje vlastní matka nic to nemění na jejich povinnosti předložit mi k nahlédnutí svůj doklad totožnosti, bez něhož bych musel konstatovat že dotyčnou osobu neznám, respektive nemohu v souladu se zákonem ověřit to, zda-li je skutečně tou osobou za niž se vydává.

Navzdory určité kritice a menší verbální rozepři mezi členy Okrskové volební komise nakonec většina členů Okrskové volební komise musela v tomto případě uznat, že bez předložení dokladu totožnosti nelze nikoho připustit k volbám, a tak dotyčná paní odešla naprázdno. Přesto zde zůstala pachuť nespravedlivé komunistické kritiky, vždyť dotyčnou paní nikdo od voleb “nevyhodil”, dotyčná paní se klidně mohla vrátit zpátky domů, vzít si svůj zapomenutý doklad totožnosti a vrátit se pak zpátky do volební místnosti, a pokud by teď napodruhé svou totožnost v souladu se zákonem prokázala svým dokladem totožnosti, hlasování by jí bylo umožněno.

Lidsky je to možná kruté, ale pokud by byť i jen v jednom jediném případě upustilo od povinnosti předložit doklad totožnosti, bylo by to vlastně zpochybněním celého systému povinnosti prokazovat svou totožnost před volbami dokladem totožnosti, neboť kdokoliv by se mohl ohradit tím, že proč ode mě chcete vidět můj doklad totožnosti, když někomu jinému jste umožnili hlasovat i bez jeho předložení.

A co je ještě horší, zítra by pak například nějaké speciální komunistické autobusy z Uherského Hradiště, či ze Zlína anebo i odkudkoliv odjinud mohli třebas v duchu jakéhosi komunistického volebního inženýrství začít přivážet stovky falešných voličů nemajících trvalý pobyt v Babicích s úmyslem podvodně ovlivnit komunální volby v Babicích ve prospěch KSČM.

Když výše hodnotím hlupáctví voličů jednotlivých volebních seskupení může se to snad leckomu zdát i poněkud emocionálně vypjaté. A proto se na fakticky tutéž problematiku podívám z jiného úhlu pohledu. Respektive nikoliv z hlediska toho, která volební strana měla více volebních “packalů” a která méně, ale tentokrát pohledem na samotné kandidáty kandidujících subjektů z toho hlediska, který volební subjekt má na své kandidátní listině mezi svými kandidáty více intelektuálů, popřípadě budoucích intelektuálů.

V souladu s pravidly intelektuálem je každý úspěšný absolvent jakéhokoliv vysokoškolského studia doktorského, magisterského anebo alespoň toho nejnižšího bakalářského stupně, čehož dokladem je příslušný vysokoškolský akademický titul či tituly. A budoucím intelektuálem je pak zas každý student vysoké školy, který není intelektuálem, respektive který doposud ještě nedosáhl žádného, a tedy ani toho nejnižšího vysokoškolského akademického titulu alespoň bakalářského stupně.

Z hlediska intelektuální úrovně kandidátů nejvíce intelektuálů měla kandidátní listina nezávislých. Kandidátní listina nezávislých neměla žádného intelektuála toho nejvyššího doktorského stupně, měla však ale tři intelektuály toho prostředního magisterského stupně – dva inženýry: ing. Alexander Bilík a ing. Marián Selecký a jednoho magistra: Mgr. Richard Fritscher, a pak dále nezávislí měli ještě i jednoho intelektuála toho nejnižšího bakalářského stupně: Bc. Petr Macháček. Celkově tedy na kandidátní listině nezávislých kandidovali čtyři intelektuálové.

Z hlediska intelektuální úrovně kandidátů druhý nejvyšší počet intelektuálů měla kandidátní listina ČSSD, na které kandidovali celkem dva intelektuálové. Kandidátní listina ČSSD rovněž neměla žádného intelektuála toho nejvyššího doktorského stupně, měla však ale jednu intelektuálku toho prostředního magisterského stupně: Mgr. Ivana Stolaríková a jednoho intelektuála toho nejnižšího bakalářského stupně: Bc. Mário Mikulka. A dále pak kromě těchto dvou intelektuálů kandidátní listina ČSSD měla ve svých řadech též ještě i jednu další budoucí intelektuálku: vysokoškolská studentka Alžběta Novotná. Celkově tedy na kandidátní listině ČSSD kandidovali dva intelektuálové plus jeden budoucí intelektuál.

Mnohem horší na tom byli zbývající dva subjekty.

Z hlediska intelektuální úrovně kandidátů se na třetím místě umístili lidovci, kteří neměli absolutně žádného intelektuála toho nejvyššího doktorského stupně, ani toho prostředního magisterského stupně, ba dokonce ani jen toho nejnižšího bakalářského stupně. Lidovci měli pouze jen jednu budoucí intelektuálku: vysokoškolská studentka Vlasta Fajtlová.

Z hlediska intelektuální úrovně kandidátů nejhloupějšími zůstali kandidáti kandidujícími na kandidátní listině KSČM, která neměla nejen že absolutně žádného intelektuála nejvyššího doktorského, prostředního magisterského či nejnižšího bakalářského stupně, ale dokonce ani jen žádného budoucího intelektuála, tj. žádného vysokoškolského studenta či studentku.

Když už jsem hodnotil dotyčné čtyři kandidující subjekty z hlediska intelektuální úrovně kandidátů plus hlupáctví voličů dotyčných čtyř kandidujících subjektů, je snad ještě kvůli úplnosti pohledu s aspektem na ta kritéria a hodnoty, která současná moderní společnost pokládá za důležité podívat se na jednotlivé kandidátní listiny s aspektu na problematiku pohlaví a věku kandidátů. Jedná se jednak o ať již skutečná anebo i domnělá obvinění moderní společnosti, jednak že údajně prý ženy jsou oproti mužům diskriminované, potažmo též názor, že starší a méně vzdělaní lidé ubírají místa mladším a vzdělanějším.

Z hlediska pohlaví nejširší prostor pro politickou seberealizaci žen poskytli lidovci, na jejichž kandidátní listině kandidovalo až jedenáct žen a jen čtyři muži. Ostatní tři subjekty poskytli ženám už mnohem menší prostor pro jejich seberealizaci. Na kandidátní listině KSČM kandidovalo jedenáct mužů a čtyři ženy, na kandidátní listině ČSSD dvanáct mužů a tři ženy, a na kandidátní listině nezávislých kandidovalo třináct mužů a dvě ženy.

Z hlediska věku kandidátů nejširší prostor pro politickou seberealizaci mladších lidí poskytla kandidátní listina ČSSD, jejichž věkový průměr kandidátů byl přesně 36 let. Druhou nemladší kandidátní listinou byla kandidátní listina nezávislých, jejichž věkový průměr kandidátů byl více než 42 let (přesněji: 42, 266666 let.). V pořadí třetí nejmladší kandidátní listinou byla kandidátní listina lidovců, jejichž věkový průměr kandidátů byl více než 47 let (přesněji: 47, 133333 let.). Nejstarší kandidátní listinou byla kandidátní listina KSČM, jejichž věkový průměr kandidátů byl téměř 51 let ( přesněji: 50, 666666 let.).

Legislativně zakotvený volební systém je zbytečně velice složitý, a pamatuji se, že velikou “zásluhu” na této složitosti má někdejší československý prezident Václav Havel. Pamatuji se, jak tenkrát před dvaceti lety v roce 1990 v jedné televizní diskusi komentoval nově přijatý zákon pro volby do Federálního shromáždění, respektive do obou jeho tehdejších komor Sněmovny lidu a Sněmovny národů. Václav Havel tenkrát řekl, že se mu nový zákon příliš nelíbí, protože on by uvítal širší možnost volit více jednotlivé osobnosti než politické strany. Kdosi mu tam tenkrát namítl, že vždyť je přece možné dávat až čtyři preferenční hlasy. Tento argument však ale Václav Havel odmítl řka, že to mu pouze umožňuje dát na kandidátní listině preferenční hlas kandidátovi před jiným kandidátem z kandidátní listiny téže politické strany, on by však ale si přál mít možnost vybírat jednotlivé kandidáty z vícera různých kandidátních listin. A tak tedy při schvalování zákona o volbách do městských a obecních zastupitelstev zákonodárci vyšli představám Václava Havla plně vstříc a schválili zákon, který já plným právem nazývám “Havlovský volební paskvil”.

A ačkoliv od roku 2001 máme sice nový zákon, duch toho Havlovského volebního paskvilu v něm přetrval dodnes. Nicméně ať již si já o “kvalitách” současného volebního zákona osobně myslím cokoliv, nic to nemění na tom, že se jedná sice o objektivně špatný, přesto však ale platný zákon, a proto nehledě na můj osobní hodnotící soud dotyčného zákona zastávám názor, že i legislativně špatný volební zákon je třeba nekompromisně zachovávat v maximálně možné míře jak je to jen co i jen trochu možné, a kategoricky odmítám svévoli každého, který by byť i třebas z hlediska zdravého lidského rozumu chtěl zákon jakkoliv obcházet a měnit, byť i jinak legální změnu zákona (tj. jeho novelizací v parlamentu) bych nepochybně s radostí uvítal.

Volební zákon do komunálních voleb dá se charakterizovat tak, že každý volič má tolik volebních hlasů, kolik členů má příslušné zastupitelstvo, potažmo kolik se jich volí v daném obvodě. V našem případě je v obci Babice patnáctičlenné obecní zastupitelstvo, a tedy každý volič má patnáct hlasů, a tedy až patnáct libovolných kandidátů může získat jeho hlas. Ovšemže nikdo z voličů nemůže dát sám o sobě žádnému kandidátovi více než jeden hlas. Vyskytlo se obrovské množství kopanců, kde mnozí z voličů zcela proti duchu volebního zákona zaškrtli křížkem volební stranu a pak ještě duplicitně navíc chtěli dávat i hlasy některým individuálním kandidátům z kandidátní listiny téže kandidující strany, kterou již zaškrtli. Kdyby to záviselo na mně, tak všechny takto “zpackané” volební lístky bych prohlásil za neplatné.

Nicméně respektuji ty, kteří se řídí sice právně nesprávným, přesto však ale doporučením Ministerstva vnitra vybízejícího k větší benevolenci vůči těmto formálně-právním chybám, tj. abychom v takovémto případě k nesprávně daným hlasům jednotlivým kandidátům z kandidátní listiny téže politické strany, kterou již celkově zakřížkovali pohlíželi pouze tak, jako kdyby tyto nesprávně dané duplicitní hlasy jednotlivým kandidátům nebyly vůbec dány.

Jinak ale v samotném zákoně tato benevolence doporučovaná Ministerstvem vnitra nemá oporu. Volič tým, že dá křížek kandidující straně fakticky i právně tímto jedním křížkem volební straně dává každému jednomu z patnácti kandidátů jeden hlas. A tudíž v takovémto případě se křížky jednotlivým individuálním kandidátům z téže volební strany která již byla zakřížkována osobitně zvlášť nedávají. Já osobně se domnívám, že volební lístek stižený touto formálně-právní vadou by měl být po správnosti prohlášen za neplatný. Ministerstvo vnitra však doporučuje toto pochybení ignorovat a na volební lístek stižený touto formálně-právní vadou pohlížet tak, jako kdyby dotyčné křížky jednotlivým individuálním kandidátům z kandidátní listiny již zakřížkované volební strany nebyly vůbec dány. To co doporučuje ministerstvo vnitra je nehorázný alibistický oportunismus asi v daném duchu jako kdyby ministerstvo vnitra doslova říkalo: “ano, je to sice chyba, ale ignorujte ji, jako kdyby k ní vůbec nebylo došlo”.

Legálně volební zákon umožňuje realizovat volební právo třemi možnými způsoby. Nejčistším a nejkorektnějším způsobem je dát do kolonky některé z volebních stran svůj křížek a takovýto volební lístek poté vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Zakroužkováním některé z volebních stran byl dán hlas všem patnácti kandidátům dotyčné volební strany.

Druhý úplně opačný způsob hlasování je nedát křížek žádné volební straně jako celek, ale jednotlivým, maximálně patnácti kandidátům ze všech šedesáti kandidátů z daných čtyř volebních stran dát svůj hlas. Lidově se tomuto způsobu říká vyzobávání jednotlivých kandidátů.

A třetí způsob je jakýsi kombinační – kombinující oba dva předešlé modely. Jde totiž o to, že se jednak zakřížkuje některá z volebních stran, a současně se dá několika individuálním kandidátům – zásadně vždy pouze jen - z jiných volebních stran individuální hlas. V takovémto případě primárně platí jednotlivé hlasy pro takovéto jednotlivé kandidáty plus coby zůstatek, takzvané zůstatkové hlasy připadnou podle pořadí kandidátům ze zakroužkované volební strany.

Celkově ve volebním seznamu obce Babice bylo zapsáno 1459 voličů. V komunálních volbách v roce 2010 se hlasování zúčastnilo 867 voličů, což je téměř 60 % ( přesněji: 59, 42418 % hlasů.). Vzhledem k obrovské benevolenci většiny členů Okrskové volební komise v Babicích bylo jen pouhých 8 hlasů uznaných za neplatné. Jak už jsem vysvětloval výše, každý volič mohl odevzdat maximálně až 15 hlasů. A ovšemže byli i tací voliči, kteří neodevzdali všech patnáct hlasů, což je plně v pořádku, neboť rozhodnout se odevzdat libovolný nižší počet hlasů než maximálních patnáct je možné. Z tohoto hlediska tedy celkově v Babicích bylo odevzdáno 11411 hlasů. KSČM získala 4593 hlasů, což činilo více než 40 % všech platných hlasů ( přesněji: 40, 250296 % platných hlasů.), nezávislí získali 3355 hlasů, což činilo více než 29 % všech platných hlasů ( přesněji: 29, 401207 % platných hlasů.), lidovci získali 1881 hlasů, což činilo více než 16 % všech platných hlasů (přesněji: 16, 483955 % platných hlasů.) a ČSSD získala 1582 hlasů, což činilo téměř 14 % všech platných hlasů (přesněji: 13, 863698 platných hlasů.).

Z hlediska získaných mandátů v patnáctičlenném zastupitelstvu obce Babice bylo zvoleno šest zastupitelů za KSČM, pět zastupitelů za nezávislé, dva zastupitelé za lidovce a dva zastupitelé za ČSSD.

Ačkoliv je mi to osobně velice líto, celkově hodnotíc volby musím konstatovat, že jejich výsledek byl pro levici volební debakel. V celkovém politickém spektru Nezávislé lze pokládat za určitý politický střed, Volba pro Babice zase politicky inklinuje ke KDU-ČSL. Jediným levicovým seskupením ve volebním klání byla tedy ČSSD. A tedy ze všech čtyř kandidujících subjektů v Babicích zůstala zde pouze jen tato jediná levicově orientovaná volební strana, která získala pouhé dva mandáty z patnácti možných a umístila se na úplně posledním místě. Tudíž je to obrovský volební debakel politické levice v Babicích.

A když se mluví o volebním debaklu levice, logicky to evokuje myšlenku, že pak tedy zvítězila pravice. Není však tomu tak. Zvítězila KSČM, kterou nelze pokládat za pravicovou stranu. A ještě méně lze KSČM pokládat za levici. Až do krvi jsem odhodlán oponovat a hádat se s tím, kdo by mi tvrdil, že údajně prý i KSČM je levice. Ne, nic takového. KSČM není žádná levice a nikdy ani nebyla. KSČM je extremistická zločinecká organizace fašistického typu – strana fanatických estébáků, strana rudých stalinistických fašistů, červených vrahů, sadistických hrdlořezů a jiných obyčejných kriminálních zločinců.

Komunisty znám sám velice dobře – nikdo mi nemusí o nich nic říkat. Ve dnech 5 listopadu až 8 prosince 1987 mně drželi ve vězení v Justičním paláci chtějíc mě usvědčit z trestního činu podle § 109 trestního zákona podle první hlavy trestných činů proti republice. Nezlomili mně! Nikdo mně nepřinutil k přiznání se k politickému trestnému činu, a tak na svátek Neposkvrněného početí Panny Marie dne 8 prosince mně museli pustit. Nepatřím mezi chvástaly a ani mezi hrdiny, a otevřeně se přiznám i k tomu, že mi ve vězení bylo velice úzko a že jsem se estébáků velice bál. A čím více mi vyhrožovali – tím větší byla moje úzkost a strach. Modlil jsem se však ve vězeňské cele každý večer svatý růženec a Panna Maria mi u svého syna Ježíše Krista vyprosila mé propuštění z vězení přímo na svůj svátek Neposkvrněného početí Panny Marie. Zpočátku jsem se modlil sám, postupně se ke mně přidali i další političtí vězni, ke konci se nás modlila většina. Hle jaká je síla vroucí modlitby! Je to síla Kristova kříže, který ve jménu Páně vítězí i nad fanaticky nenávistným bolševickým srpem a kladivem.

Zatím jsem ještě nic nemluvil o jednotlivých kandidátech. Nejsem si zcela jist tím, jak by jsem to měl formálně systematizovat, pouze tak nějak cítím, že by jsem měl začít od nejslabších směrem k nejsilnějšímu, a proto nejprve něco napíši o kandidátech babické levice, pak o kandidátech babického středu a pravice, a nakonec o KSČM, která je stranou sui generis, a která jako taková do civilizovaného světa vůbec nepatří.

V politických podmínkách obce Babice jediným levicově orientovaným politickým subjektem zúčastnivším se komunálních voleb v roce 2010 byla ČSSD. Z kandidátní listiny ČSSD byli do obecního zastupitelstva obce Babice zvoleni dva lidé: Marcel Litoš a Jiří Bajaja. Z kandidátní listiny ČSSD nejvíce hlasů obdržel kandidát číslo tři Marcel Litoš, kterému odevzdalo svůj hlas 214 voličů. Pan Marcel Litoš je široké babické veřejnosti znám jako skvělý bývalý amatérský fotbalista. Pan Jiří Bajaja byl kandidát číslo deset, získal 199 hlasů, a je zase široké babické veřejnosti znám jako skvělý automechanik na kterého si vzpomene každý babický majitel automobilu, když se mu pokazí a potřebuje ho tedy opravit. A pro všechny případy kdyby někdo odstoupil, pak jako první náhradník je zde kandidát číslo jedna Bc. Mário Mikulka, státní zaměstnanec, který získal 192 hlasů. Druhým náhradníkem je kandidátka číslo jedenáct Jana Trávničková a třetím náhradníkem je kandidát číslo dvě Jan Stolarík. Tolik tedy babická levice.

Naopak babický politický střed až eventuálně pravice byla v Babicích reprezentována dvěma politickými subjekty. Jedními jsou nezávislí a druhými je “Volba pro Babice” inklinující mírně ke KDU-ČSL.

Nejprve tedy řekněme si o těch slabších – o lidovcích. Z kandidátů této volební strany nejvíce hlasů získal jejich kandidát číslo dvě Martin Molek, který získal 198 hlasů, a druhý nejvyšší počet získala jejich kandidátka číslo jedna Jana Palánková, která získala 166 hlasů. Prvním náhradníkem je vedoucí potravin Marie Körberová se 150 hlasy. Dalšími dvěma náhradníky, kteří získali shodně 147 hlasů jsou jednak Jiří Ryšánek, člen KDU-ČSL, jednak nestraník Marek Berecka.

S nezávislých nejvíce hlasů získal kandidát číslo sedm Zdeněk Gajdošík, který získal 284 hlasů. Pak jako druhý a třetí zastupitel byli zvoleni kandidátka číslo čtyři Jitka Baštincová a kandidát číslo třináct Mojmír Čevela. Jak Jitka Baštincová, tak Mojmír Čevela získali shodně 263 hlasů. Čtvrtým zastupitelem byl zvolen ing. Alexander Bilík, kandidát číslo jedna, který získal 257 hlasů. Já jako věřící katolík se velice modlím k Pánu Bohu všemohoucímu, aby se právě ing. Alexander Bilík stal našim novým starostou. A jako poslední pátý byl do zastupitelstva zvolen též i kandidát číslo šest Pavel Horňák, který získal 254 hlasů. Těsně za branami zastupitelstva zůstal Jiří Skřivánek, který se svými 252 hlasy se stal prvním náhradníkem, a Mgr. Richard Fritscher, který zas se svými 251 hlasy se stal druhým náhradníkem.

A nakonec ještě se zmíním o nejsilnějším subjektu, kterým se stala neostalinistická babická KSČM, za kterou bylo zvoleno těchto šest lidí za zastupitele: Miloslav Maňásek, Vlastimil Kraváček, Marie Mikulková, Milan Býček, Vladislav Juráň a Jiří Daněk.

Modlím se, aby byla uzavřena koalice všech tří demokratických volebních stran, která očistí babickou radnici, výbory a komise od komunistů, kteří do civilizovaného světa nepatří, v civilizované společnosti nemají co hledat.

Modlím se a věřím, že představitel nejsilnější demokratické volební strany ing. Alexander Bilík bude skvělým starostou plus z téže volební strany by mohl vzejít ještě jeden z radních, kterým by například mohla být Jitka Baštincová.

Skvělým místostarostou by zas byl buď Bc. Mário Mikulka anebo Jana Palánková, v každém případě však ale když starostou bude představitel nejsilnější demokratické volební strany, bylo by jen vhodné aby místostarostou se stal představitel zas některé z obou menších demokratických volebních stran a to s tím, že ta menší demokratická volební strana, která místostarostu nezíská by tedy měla dva radní.

Takto by byla babická radnice spravedlivě obsazena představiteli všech tří demokratických volebních stran v poměru dva radní, a z nich jeden starosta by připadl pro nezávislé, coby nejsilnější demokratické volební straně, jeden radní, který bude místostarostou by zas připadl jedné z obou demokratických volebních stran, tj. ať již lidovecké “Volbě pro Babice” anebo ČSSD, zatímco té druhé z obou dvou těchto menších demokratických volebních stran která by místostarostu nezískala, by získala namísto něj jako kompenzaci dva radní.

Tento komentář napsal v sobotu dne 16. října 2010 JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

Zpět na hlavní stránku!