wz

Zpět na hlavní stránku!


Humor. Humorné příběhy o homosexuálech a mravně prohnilých režimech velebících a propagujících homosexuální perverzi.

I. První příběh: Homosexualita je kultovní fetiš liberálů, svobodných zednářů a jejich masmédií.

Skupina vysokoškolských studentů na pozvání Evropského parlamentu a Evropské komise navštíví několik budov Evropské unie v Bruselu. A mezi nimi i budovu Muzea evropského hudebního umění, které je celé věnováno zejména životu a hudebnímu dílu těch největších evropských hudebních skladatelů jako byly například Johann Sebastian Bach, Ludwig van Beethoven, Claude Debussy, Antonín Dvořák, George Frideric Handel, Joseph Franz Haydn, Francois Frédéric Chopin, Franz Liszt, Wolfgang Amadeus Mozart, Sergej Vasiljevič Rachmaninov, Bendřich Smetana, Richard Wagner a zejména Pjotr Iljič Čajkovskij, kterému je v tomto muzeu věnována absolutně největší a nejrozsáhlejší pozornost v tomto muzeu evropské hudby, ba dokonce uprostřed muzea má postaven veliký památník ze sochou v nadživotní velikosti.

Studenty tam uvítá samotný předseda Evropského parlamentu a ve svém krátkém projevu jim povídá cosi o velkém významu těchto hudebních skladatelů coby velikých Evropanů, kterým jsou věnovány expozice tohoto muzea Evropského hudebního umění.

Po skončení projevu předsedy Evropského parlamentu jsou studenti vybídnuti, že mají příležitost zeptat se předsedy Evropského parlamentu na cokoliv co se vztahuje k tomuto Evropskému Muzeu hudebního umění anebo i na cokoliv ve vztahu Evropského parlamentu a ostatních orgánů Evropské Unie ať již k tomuto jejich muzeu, či těmto velkým evropským hudebním skladatelům vůbec.

Přihlásí se jeden ze studentů, a když je mu dáno slovo, tak poukáže na tu skutečnost, že ruskému hudebnímu skladateli Pjotru Iljiči Čajkovskému je zde v tomto muzeu financovaném Evropským parlamentem věnována větší pozornost než komukoliv jinému ze všech ostatních hudebních skladatelů i navzdory tomu, že Rusko samotné není členským státem Evropské unie; a proto, řekl, či respektive zeptal se tento student doslova:

“Chtěl bych se pana předsedy Evropského parlamentu zeptat na to, zda-li je skutečně pravdivá ta informace, kterou jsem se dočetl v Evropské encyklopedii hudebního umění, totiž že tento námi Evropany nejvelebenější ruský hudební skladatel Piotr Iljič Čajkovskij byl homosexuál?”

Překvapivá a nebojácná otázka tohoto statečného studenta vyvolala všude kolem veliký šum, neboť bylo jasné, že touto vyřčenou otázkou tento student evropské liberály nemilosrdně píchl do jejich kuřího voka. Rovněž tak i předseda Evropského parlamentu byl z této úplně nečekané otázky tak velice zaskočen a zmaten, že úplně upřímně v rozpacích upřímně zakoktal:

“Ano! Pjotr Iljič Čajkovskij byl homosexuál … ale … ale … věřím, že to snad není úplně jediný důvod, proč si my všichni Evropané Piotra Iljiče Čajkovského tak velice uctíváme…”

Malý komentář od JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy:

Záměrně jsem vynechal jméno dotyčného předsedy Evropského parlamentu, jakož i rok kdy se tato událost odehrála.

Na závěr bych chtěl vyjádřit pouze své osobní přesvědčení o těchto třech nesporných faktech:

1.) Piotr Iljič Čajkovskij není v Bruselu tak veleben pro své čistě hudební skladatelské umění, ale právě pouze jen proto, že je to pro svobodné zednáře exemplární příklad velikého a slavného homosexuála.

2.) Kdyby Pjotr Iljič Čajkovskij nebyl homosexuál, tak by po něm “jako Rusovi” z řad liberálů z Evropského parlamentu či Evropské Komise ani jen pes neštěkl!

3.) A již vůbec by Pjotru Iljiči Čajkovskému nebyla bývala v dotyčném “evropském muzeu” věnována sebemenší pozornost, a to když už pro nic jiného, tak jednoduše přinejmenším proto, že jeho mateřská země – Ruská federace není členským státem Evropské unie!

 

II. Druhý příběh: Příběh z jistého vojenského odvodu v časech vietnamské války, kdy i v USA ještě existovalo otroctví.

Vládnoucí režim Spojených státu amerických (USA) až do roku 1973 nutil mladé osmnáctileté chlapce k nucené vojenské službě v armádě USA. A zejména v šedesátých letech dvacátého století toto vojenské otroctví v armádě USA bylo velice nepříjemné a nebezpečné, neboť v té době právě probíhala takzvaná vietnamská válka, v důsledku čehož americkým vojenským otrokům hrozilo nebezpečí, že budou poslání válčit do Vietnamu i ze všemi riziky, že při výkonu těchto nucených prací v armádě USA může zejména voják vyslaný do Vietnamu poměrně lehce utrpět v boji těžký pracovní úraz, popřípadě může v tomto boji i padnout, zemřít.

Nebylo se tedy čemu divit, že mnozí američtí chlapci kterým hrozila nedobrovolná takzvaná všeobecná branná povinnost se jí snažili všelijak vyhnout. Někteří, a to zejména ti bohatší to zkoušeli útěkem do Velké Británie, kde bylo vojenské otroctví zrušeno již v roce 1960, jiní dokonce i útěkem do Západního Berlína, kde bylo vojenské otroctví zrušeno již v roce 1945 a již nikdy více, a to ani po vzniku Německé Spolkové republiky v roce 1949 tak nebylo obnoveno. Popřípadě útěkem do Kostariky, či jinde, kde nebylo žádného vojenského otroctví.

Jiní, a to zejména ti chudší to zas zkoušeli simulováním různých nemocí a zdravotních potíží, aby nebyly odvedeni k nucené vojenské službě v armádě USA ze zdravotních důvodů.

Vládnoucí režim v USA si toho brzy povšiml, a ihned začal vyvíjet na odvodové lékaře nátlak, aby proti skutečným i domnělým simulantům a hypochondrům byli mnohem přísnější. Ba dokonce mnozí zkorumpovaní odvodoví lékaři, jakož i odvodoví lékaři mravně slabého charakteru se tomuto nátlaku vládnoucího režimu ochotně podřizovali, a mnoho skutečně nemocných mladých amerických chlapců zjevně protiprávně odvedli do armády.

O jednom takovémto prorežimním lékařském patolízalovi z americké lékařské odvodové komise, který se snažil za každou cenu odvést do americké armády doslova úplně každého brance jsem slyšel následovní příběh:

Na jednom odvodu do armády USA tento americký lékař se přísně zeptal prvního brance jaké má zdravotní potíže.

První branec americkému odvodovému lékaři odpoví:

“Já mám až pět dioptrijí. Já špatně vidím pane doktore…”

Lékař se pohrdavě zasměje a ještě pohrdavěji tomuto druhému branci odpoví:

“Podívejte se mladíku na naše kongresmany pracující ve federálním Kongresu USA, a také podívejte se na naše ministry pracující ve federální vládě USA, či na soudce Nejvyššího federálního soudu USA! Také oni všichni jsou špatně vidící!!!

A pak už jen za všeobecného smíchu všech kolem stojících nebo sedících vojenských důstojníků armády USA, vůči režimu USA patolízalsky servilních amerických novinářů, federálních vojenských lékařů a úředníků federální státní správy USA tento lékař cynicky mávne rukou a řekne:

“Odveden! Prosím další…!”

Přijde tedy druhý branec a řekne odvodovému lékařovi:

“Já mám křivé nohy. Já kulhám pane doktore…”

Lékař se pohrdavě zasměje a ještě pohrdavěji tomuto prvnímu branci odpoví:

“Podívejte se mladíku na naše kongresmany pracující ve federálním Kongresu USA, a také podívejte se na naše ministry pracující ve federální vládě USA, či na soudce Nejvyššího federálního soudu USA! Také oni všichni jsou kulhaví!!!

A pak už opět jen za všeobecného smíchu všech kolem stojících nebo sedících vojenských důstojníků armády USA, vůči režimu USA patolízalsky servilních amerických novinářů, federálních vojenských lékařů a úředníků federální státní správy USA tento lékař opět cynicky mávne rukou a řekne:

“Také odveden! Prosím další…!”

Vejde třetí branec, ale ten vůbec nic neříká a mlčí.

Odvodový lékař se na něho přísně podívá a pak se ho ironicky zeptá:

“A co vy mladíku? Vás co zase schází?!”

Mladíkovu tvář zalije červený ruměnec od studu, pak ale svůj stud snažíce se přemoci jakž takž horko těžce ze sebe vykoktává:

“Víte … pane … pane doktore … já … já… já…!”

Mezitím netrpělivý odvodový lékař armády USA netrpělivě čekajíce kým se dotyčný branec konečně vykoktá - jakouže to nemoc nebo zdravotní potíž má - už pomaly, bez ohledu na to, co mu bude řečeno se chystal tento odvodový lékař armády USA otevřít svá ústa, aby opětovně i tomuto třetímu branci a všem kolem zopakoval tu svou snad již tisíc krát donekonečna opakovanou otřepanou frázi:

“Podívejte se mladíku na naše kongresmany pracující ve federálním Kongresu USA, a také podívejte se na naše ministry pracující ve federální vládě USA, či na soudce Nejvyššího federálního soudu USA! Také oni všichni jsou … atd.!!!

Pak se ale mladík odrazu konečně vykoktal:

“… já … já jsem teplý!”

Když to dotyčný třetí branec dořekl, bylo to pro toho odvodového lékaře jako kdyby ho snad nečekaně praštili kladivem po hlavě – chvíli se nezmohl ani jen na jediné slovo.

Říci totiž i nyní na adresu všech kongresmanů federálního Kongresu USA, všech ministrů federální vlády USA a všech soudců Nejvyššího federálního soudu USA, že “Také oni všichni jsou teplí”…

No, to rozhodně se mu nezdálo být vhodné...!!

Vzhledem k přítomnosti novinářů mohl by se to totiž takovýto výrok paušálně označující všechny kongresmany Kongresu USA, všechny ministry federální vlády USA a všechny soudce Nejvyššího soudu USA za údajné homosexuály i rozkřiknout, a mohl by se možná mezi těmito americkými soudci, ministry či kongresmany najít výjimečně i nějaký slušný člověk, který by sám politicky mezi liberály nepatřil, a tudíž by se nejenže necítil být nijak poctěn tím, že byl veřejně označen za homosexuála, ale ba co víc, mohl by dotyčného odvodového lékaře za toto lživé nařknutí z homosexuality zažalovat u soudu za urážku na cti a pošpinění jeho dobrého jména.

A proto když se tento americký odvodový lékař jakž takž vzpamatoval ze svého překvapení, zmohl se pouze za všeobecného smíchu - a tentokrát se kolem stojící nebo sedící vojenští důstojníci armády USA, vůči režimu USA patolízalsky servilní američtí novináři, federální vojenští lékaři a úředníci federální státní správy USA pro změnu zas smáli právě tomuto zaskočenému americkému odvodovému lékaři samotnému – k tomu, že tomuto třetímu branci tento americký odvodový lékař pouze pohrozil ukazovákem pravé ruku a poněkud zmateně a popleteně tomuto třetímu branci řekl:

“Nono! Neojebávejte mně již více, vy lháři!”

Malý komentář od JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy:

Záměrně jsem vynechal jméno dotyčného amerického lékaře z dotyčné odvodové komise, jakož i jména všech dotyčných třech branců, kteří se podrobili vojenskému odvodu a rovněž i rok a místo, kde se tato událost odehrála.

Na závěr bych chtěl vyjádřit pouze své osobní přesvědčení o tomto nesporném faktu:

Já osobně mám zde veliké pochybnosti o skutečné pravdivosti tohoto příběhu. A i v případě, že by se tento pochybný příběh skutečně byl býval odehrál, tak ale celkem určitě nevěřím tomu, že by dotyčný třetí branec pouze homosexuální psychopatickou a neurotickou poruchu předstíral a nebyl tedy homosexuálem skutečným.

Homosexuální perverze je přece něco tak odporně a hnusně zvráceného, že každému člověku se zdravým rozumem a alespoň maličkou štipkou mravnosti je přece nad slunce jasné, že je i navzdory všemu tomu zlu a pudovému strachu ze smrti přece jen relativně přijatelnější třebas i rovnou smířit se třebas i s tou nejkrutější možnou smrtí někde ve vietnamské džungli ve válce proti komunistickým rebelům než namísto třeba i krutého a bolestivého umírání kdy voják na tropické nemoci chcípne, na válečná těžká zranění zdechne, je zavražděn svými “kamarády”, či skutečně padne v nelítostném boji, by měl natolik hluboko mravně poklesnout, že proto, aby si svůj bídný život zachránil, by měl simulantsky předstírat, že je odporně hnusný a zvrhlý homosexuální perverzní úchyl.

Jinak ve všeobecnosti rozumím jinak každému, kdo cokoliv – vyjma těžkých úchylních sexuálních psychopatických a neurotických poruch jako jsou homosexualita, pedofilie, zoofilie, nekrofilie atd. – simuluje, aby se vyhnul vojenskému otroctví, ale co je moc, to je moc ….

 

III. Třetí příběh: Jak mohlo malé dítě vydělat na liberálním debilovi s “teplým mozkem” pěkné peníze.

Předseda Evropské komise navštívil jistou základní školu, kde konkrétně poctil svou návštěvou žáky první třídy. Těmto malým dětem ve třídě probíhala právě vyučovací hodina takzvané sexuální výchovy. Předseda Evropské komise vytáhl stoeurovou bankovku, s tím že ji dá tomu žákovi nebo žákyni, který či která mu řekne rozumný “vědecký” názor na homosexualitu.

Dotyčné malé děti byly úplně zmateny, protože položená otázka byla pro ně příliš složitá a přesahovala hranice jejich chápání.

Pak se ale přesto přihlásil jeden žák, a poté co byl vyvolán řekl:

“Homosexualita je úplně normálním projevem zdravého životního stylu, a my všichni by jsme si z mnohých homosexuálů mohli vzít ve svém životě příklad!”

Jen co to předseda Evropské komise uslyšel, hned se na jeho tváři objevil blažený a šťastný úsměv od ucha k uchu zářícího absolutní spokojeností s vyřknutou odpovědí, a ihned “chytrému” žákovi podal dotyčnou stoeurovou bankovku.

Tento “chytrý” chlapec pohotově uchopí tuto stoeurovou bankovku, a pohotově si ji uschová do kapsy.

Pak když předseda Evropské komise měl se již k odchodu, zvědavost mu nedala, a šeptem se zeptal ředitelky dotyčné základní školy kdo je to ten chytrý žák.

Ředitelka školy předsedovi Evropské komise řekla jeho jméno a příjmení, a pak ještě dodala na vysvětlenou:

“Jeho atypické příjmení je dáno tím pane předsedo, že je to potomek ruských přistěhovalců, kteří se k nám přistěhovali po první světové válce. Ba dokonce představte si, že jeho otec, přesto, že se narodil již u nás je ultrapravoslavním ultraknězem. A tento chlapec je také extremistický ultrakřesťan !”

Když to předseda Evropské komise uslyšel velice se lekl. Vrátil se zpátky a zeptal se trochu zmateně dotyčného “chytrého” chlapce:

“Ty jako … oné … skutečně věříš tomu, že nějaký Bůh existuje?”

Chytrý chlapec mu lakonicky odpověděl, že ano.

V tom momentu blažený usměv na tváři předsedy Evropské komise ihned zmizel a vystřídal ho na předsedově tváři okamžitě morbidně bíložlutý kyselý výraz tváře vyjadřující hluboké zklamání a flustraci předsedy Evropské komise.

Též ředitelka školy s vyčítavým tónem svého hlasu tiše pošeptla do ucha předsedy Evropské komise:

“Slyšíte ho? Copak jsem Vám neříkala, že je to extremistický ultrakřesťan!”

Předseda Evropské komise se otočil a odchází pryč. Pak mu ale zvědavost nedá a přece jen vrátí se zpátky a zeptá se “chytrého” chlapce:

“Jak je to vůbec možné, že ty, ačkoliv tvůj otec je tak veliký tmář si schopen vyslovit tak úplně správný a tak velice rozumný názor na homosexualitu?”

Chytrý chlapec se tajuplně usměje a poté předsedovi Evropské komise záhadně odpoví:

“Když mi dáte tisícieurovou bankovku, tak Vám toto tajemství prozradím!”

Předsedovi Evropské komise se to zdá být těch požadovaných tisíc euro přece jen hodně, a proto odchází. Nicméně ale nakonec přece jen zvítězí u předsedy Evropské komise zvědavost, a proto se ještě jednou vrátí zpátky k dotyčnému “chytrému” chlapci, vytáhne ze své kapsy peněženku, otevře ji, vytáhne z ní tisícieurovou bankovku, podá ji malému chlapci a řekne:

“Na! Tady máš svoji tisícieurovou bankovku!”

Tento “chytrý” chlapec pohotově uchopí i tuto tisícieurovou bankovku, a rovněž i ji si pohotově schová do kapsy stejně, jako to předtím udělal i ze stoeurovou bankovkou.

“Tak!” – řekne netrpělivě předseda Evropské komise – “A teď už mi prozraď to tajemství, proč ty, ačkoliv tvůj otec je tak veliký tmář si řekl tak úplně správný a tak velice rozumný názor na homosexualitu?”

Chytrý chlapec se usměje a racionálně odpoví:

“No přece proto, aby jste mi dal tu stoeurovou bankovku…!”

Malý komentář od JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy:

Záměrně jsem vynechal jméno dotyčného předsedy Evropské komise, dotyčného “chytrého chlapce, dotyčné ředitelky školy, jakož i místo a rok kde se tato událost odehrála.

Na závěr bych chtěl vyjádřit pouze toto své osobní přesvědčení ohledem této příhody:

Já osobně nevěřím v její autentičnost. A i kdyby se třebas skutečně něco podobného odehrálo, její opis je nepochybně přinejmenším hyperbolicky nadnesen. Navíc jsem ji musel i trochu pozměnit a část z ní vynechat čímž částečně utrpěla její humorná pointa, nicméně její problematický obsah ve vypuštěné části nebyl zcela v souladu s našim trestním zákoníkem, a já nechtěl riskovat zbytečné problémy s našim prohnilým liberálním režimem.

Další věci – a rovněž na úkor humorného vyznění pointy celého příběhu - jsem rovněž trochu pozměnil částečně z týž výše zmíněných důvodů, částečně ale též i z důvodu určité, alespoň té minimální úcty k našemu českému jazyku, který jsem rozhodně nechtěl až v tak přehnané míře sprznit demagogickými propagandistickými pseudotvary vypocenými z chorých mozků liberálních demagogických propagandistů, abych připustil propagandistické onálepkování otce dotyčného “chytrého” chlapce jako takzvaného – cituji doslova – “ultražidovského ultrarabína”, což dokonce navíc na rozdíl od “ultrapravoslavného ultrakněze” – čímž jsem to nahradil - navíc mohlo by být jinak i mnohými lidmi hodnoceno jako vyjadřování smrdící i mravně zvrhlým antisemitismem, od kterého se co nejrozhodněji distancuji; zatímco naopak pokud jde o nás ať již katolické anebo i pravoslavné křesťany, vnímáme demagogické označení prefixu “ulltra” plus křesťan, katolík, pravoslavní, kněz atd. jako něco co je spíše směšné poukazující na dementní pseudointeligenci liberálů, než na něco, co by nás křesťany nutně výslovně uráželo.

 

IV. Čtvrtý příběh: Příklad typického svobodozednářského politického kariéristy v naší současnosti.

Do blázince přivezou jistého europoslance coby nového pacienta, a službukonající lékař – který se do této frankofonní země na počátku třetího tisíciletí odstěhoval z České republiky - v právě přivezeném pacientovi ihned pozná svého někdejšího bývalého spolužáka ze zdejší vysoké školy. Službukonající lékař pocházející z České republiky se ho proto ihned zeptá:

“Co ti je?”

Tento přivezený pacient mu bez sebemenšího zaváhání odpoví:

“Vůbec nic! Jsem úplně normální!”

Službukonající lékař pocházející z České republiky vytáhne jakýsi tiskopis dotazníku anamnézy, a za součinnosti přivezeného pacienta začne ho proto rutinně vyplňovat.

Službukonající lékař pocházející z České republiky vyplňuje tedy dotyčný tiskopis dotazníku anamnézy, pak ale najednou zvedne hlavu a zeptá se přivezeného pacienta:

“Jsi svobodný anebo jsi se někdy i oženil?”

Přivezený pacient odpoví službukonajícímu lékařovi:

“Ovšem, že jsem se oženil, a to dokonce až dvakrát jsem se oženil!”

“Jak to…?” – zeptá se překvapeně službukonající lékař.

Přivezený pacient vysvětluje:

“Prvý krát jsem se oženil z lásky. A po druhý krát zas z rozumu!”

“Cože?” – řekne udiveně službukonající lékař pocházející z České republiky a pak se zeptá: “Jak to myslíte?”

“No…” začne vysvětlovat přivezený pacient: “Po prvé jsem se oženil s mladou, asi dvacetiletou vysokou, štíhlou, hezkou modrookou a blonďatou Němkou atletické postavy, a to jen proto, že se mi velice líbila její měkká a jemná světlebledá hebká pokožka, její hezké dlouhé nohy a nádherné lahodně symetrické křivky jejího ženského těla….”

“A pak?” – zeptá se nervózně službukonající lékař.

“Pak…” – odpoví lakonicky přivezený pacient – “…jsem vystoupil z katolické církve!”

“Copak ti přeskočilo kamaráde?” – podiví se tomu službukonající lékař – “Proč si vystoupil z katolické církve?”

“To proto…” – vysvětluje přivezený pacient – “…abych se mohl s klidným svědomím rozvést s manželkou!”

“Pro Kristovy rány!” – zeptá se zvědavě službukonající lékař: “A proč jste se chtěl rozvést s tak hezkou atraktivní kočkou?”

“To proto…” pokračuje přivezený pacient ve vysvětlování:

“…abych jak všem svobodným zednářům a vládnoucím eurobyrokratickým liberálům v Bruselu, tak i vládnoucím liberálům v naší zemi jasně ukázal, že jsem pravý Evropan, respektive proto, že jsem se za každou cenu chtěl oženil s takovou starou, škaredou, plešatou a bezzubou ženou romské národnosti!”

“Nerozumím!” – pokývá nechápavě službukonající lékař hlavou a pak se zeptá:

“Nechápu, a nezlob se kamaráde prosím za moji upřímnost, ale já osobně skutečně doopravdy nějak příliš moc nechápu to, proč, podle mého osobního názoru, jsi se s tak přece jen málo atraktivní druhou ženou chtěl za každou cenu oženit?”

“I toto opět proto…” vysvětluje dále přivezený pacient: “…abych jak všem svobodným zednářům a vládnoucím eurobyrokratickým liberálům v Bruselu, tak i vládnoucím liberálům v naší zemi jasně ukázal, že jsem pravý Evropan!”

“Aha!” zadumaně si při vyplňování dotyčného tiskopisu dotazníku anamnézy řekne spíše jen sám pro sebe dotyčný službukonající lékař: “To tedy znamená, že jsi ženatý!”

“No to už taky nejsem!” – skočí mu do úvah přivezený pacient.

“Jak to?” – zeptá se opět službukonající lékař: “Co bylo dál?”

“Dále pak…” - vysvětluje přivezený pacient:

“…jsem se s tou Romkou rozvedl a vzápětí jsem s jejím strýcem uzavřel registrované partnerství homosexuálů, přestěhoval jsem se do jejich romské osady, kde jsem téměř každodenně souložil jak s mým novým homosexuálním registrovaným partnerem, tak i ze všemi ostatními mužskými romskými homosexuály s dotyčné romské osady, a nakonec jsem ještě založil i několik nadací zaměřených “na výchovu a sociálně právní ochranu dětí a mládeže”; a tyto mnou založené nadace “na výchovu a sociálně právní ochranu dětí a mládeže” ihned dostaly všechny možné i nemožné granty a dotace od všech možných i nemožných feministických a homosexuálních organizací z celého světa.”

Trochu zmatený službukonající lékař chtějíc si v tom chaosu udělat alespoň jaký taký systematický pořádek rekapituluje více méně spíše jen pro sebe:

“Tak! Vystoupil jsi z katolické církve, dvakrát jsi rozvedený, po druhém rozvodu jsi navíc uzavřel takzvané registrované partnerství homosexuálů, a homosexuálně perverzně se sexuálně stýkáš s několika mužskými homosexuály bydlícími společně v romské osadě, a nakonec založil jsi několik nadací majících v náplni násilnou homosexualizaci dětí s cílem vychovat z nich homosexuály, jakož i militantně ideologickou feminizaci vtloukanou do hlav dětí, které budou mít to neštěstí, že padnou do tvých spárů… Člověče, copak jsi ztratil i poslední štipku svědomí? Proč to vlastně děláš?”

Přivezený pacient odpoví:

“To proto abych všem svobodným zednářům a vládnoucím eurobyrokratickým liberálům v Bruselu, tak i vládnoucím liberálům v naší zemi jasně ukázal, že jsem pravý Evropan!

Pak na chvíli přivezený pacient zaváhá, ale nakonec upřímně řekne:

A taky…kdybych tohle nedělal…. nikdy by svobodní zednáři neměli zájem protlačit mně na nějakou kandidátní listinu ve volbách do Evropského parlamentu, a to ještě navíc k tomu i na tak popřední místo, aby si mě lidé “zvolili” za svého poslance do Evropského parlamentu!”

Službukonající lékař pocházející z České republiky se s údivem podívá na tohoto přivezeného pacienta a uznanlivě řekne:

“Člověče! To kdybys byl českým státním občanem, tak to by jsi se s těmi tvými politickými názory ohledem feministických a prohomosexuálních ideologických otázek, a zejména pak feministickými a homosexuálně perverzními mravními zásadami a postoji nepochybně ihned v České republice mohl stát generálním ředitelem snad všech českých rozhlasových a televizních stanic, zejména pak šéfem té mravně nejzvrhlejší a nejperverznější státní České televize, šéfem nadace Člověk v tísni, šéfem nadace Naše dítě, šéfem sdružení i webu Žába na prameni, též web Okoun by jsi mohl vést, dále pak okamžitě stát se i šéfem české Wikipedie i Necyklopedie, šéfem takzvané Rady vlády České republiky pro lidská práva či šéfem takzvaného výboru Vlády České republiky pro sexuální menšiny, popřípadě ministrem vlády České republiky pro lidská práva, ba dokonce by se o tobě doslova a do písmena tvrdě popraly snad asi téměř všechny jak ty největší parlamentní, ale i ty téměř všechny menší mimoparlamentní české politické strany, aby tě k sobě získaly do té své ať již parlamentní či mimoparlamentní prohnilé protikřesťanské feministicko – homosexuální partaje perverzních úchylů, a mohli tě umístit na čelné a volitelné místo své kandidátní listiny ať již ve volbách do Evropského parlamentu, tak i ve volbách do Poslanecké Sněmovny Parlamentu České republiky, ba dokonce ihned by tě i ve vládě České republiky vyjmenovali za nového českého eurokomisaře do Evropské komise namísto dosavadního Špidlu – Pidlu břídila, který ani navzdory svým velikým sympatiím k feministkám a perverzním homosexuálním úchylům přece jen tobě nepochybně v mravní oblasti nesahá ani jen po kolena, a mohl by se tedy od tebe ještě mnoho zlého naučit…”

Malý komentář od JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy:

Záměrně jsem vynechal jméno dotyčného europoslance, jakož i jméno dotyčného českého lékaře jakož i místo a rok kde se tato událost údajně odehrála. Jak jsem si ověřil, osoba europoslance dotyčného jména a příjmení sice skutečně existuje, to však ale ani v nejmenším vůbec neznamená, že by snad dotyčný europoslanec musel mít cokoliv společného s literární osobou europoslance, jehož domnělý příběh je popisován zde v tomto popisovaném literárním příběhu.

Na závěr bych chtěl vyjádřit pouze toto své osobní přesvědčení ohledem této příhody:

Já osobně nevěřím v její autentičnost! Navzdory zvrácené zvrhlosti naší doby já osobně nevěřím, že by vůbec někde v zahraničí mohla existovat až tak extrémně perverzně zvrhlá zvrácená bestie jako je literární postava europoslance nacházejícího se v tomto popisovaném příběhu, neboť až takto extrémně perverzně zvrhlá bestie když už, tak může skutečně existovat pouze jen v naší neznabožské České republice a nikde jinde!!!

Zpět na hlavní stránku!