wz

Zpět na hlavní stránku!


14.list: Jak a proč Kristus uskutečnil vykoupení právě takovýmto způsobem?

Z textu e-mailu: “Pane doktore, nechápu logiku toho, proč musel “za nás” Kristus zemřít takovým krutým a nelidským způsobem? Martin…”

Varování!! Chcete-li správně porozumět tomuto 14.listu Martinovi, musíte si nejprve přečíst předcházejících třináct listů Martinovi:

1.list Martinovi: Bůh existuje – nevyvratitelné důkazy Jeho existence!

2.list Martinovi: O tom, jaký Bůh existuje a jaký nikoliv!

3.list Martinovi: Stvořil Bůh svět nebo ne?

4.list Martinovi: Co je to ten jednotící princip mého bytí?

5.list Martinovi: Intelektuál, který patří mezi intelektuální elitu lidstva…

6.list Martinovi: Jak Bůh vytvořil vesmír, jak Bůh vytvořil planetu zemi?

7.list Martinovi: Je něco po smrti těla anebo ne? A proč?

8.list Martinovi: Fenomény jako “Caelum”, “Tartarus”, “Exorcismus”…

9.list Martinovi: Jaká je podstata eschatologické dimenze existence člověka?

10.list Martinovi: Nevyvratitelné důkazy o existenci Krista jako člověka!

11.list Martinovi: Bůh a Jeho Zjevení: proroctví, zázraky a Kristus!

12.list Martinovi: Kristus je Bohočlověk – Kristus je osobou Bůh, přirozeností Bůh i člověk!

13.list Martinovi:Kristus vytvořil pouze jednu Církev – ty ostatní “církve” Kristus nezakládal!

Nejprve bych chtěl poprosit různé ”génie” s ubohým jedináčkem před svým jménem, popřípadě ty ještě větší ”supergénie” co nemají ani tento ubohý jedináček, respektive se zpravidla dokonce jedná o různé dvacetileté či ještě mladší sopláky, kterým teče mléko po bradě a kteří sice sami vůbec nic neumí, ale ve své ubohosti si tím více myslí, že již spolkli všechnu moudrost světa a již dříve než si jakoukoliv práci na těchto webových stránkách přečtou, tak s jejím obsahem (ač ho vůbec ještě ani nečetli!) zásadně již dopředu absolutně nesouhlasí a nejrůznější práce na těchto webových stránkách čtou pouze proto, aby mi pak mohli psát své jízlivé e-maily plné fanatické zloby a nenávisti ve kterých se s velikým rozhořčením rozplývají nad ”ubohou a dementní úrovní mých prací”.

A proto tedy Vás prosím tedy vážený pane ”génie” (nebo ctihodná dámo ”génijko”) – nečtěte raději ani tuto další ”dementní práci” – a opusťte raději ihned tyto webové stránky. Pevně věřím, že na Internetu se nepochybně najdou i takové webové stránky (a není jich bohužel málo!!), které odpovídají Vaší "intelektuální" úrovni. Já ale Vaše přesvědčení a názory (pokud vůbec nějaké máte!!) plně respektuji – respektujte proto prosím také Vy přesvědčení a názory jiných lidí (třeba i moje) a smiřte se s tím, že jsou prostě i lidé, kterým (s ohledem na jejich zaměření, zájem nebo orientaci) se některé práce zveřejněné na www.henryklahola.nazory.cz jednoduše líbí a čtou je rádi, protože je zajímá jejich věcný obsah a nehledají v nich pouze ”gramatické chyby”. A pokud se Vám tyto webové stránky nelíbí a zásadně nesouhlasíte s jejich obsahem, myšlenkami a názory, pak máte k dispozici jedno velice jednoduché a spolehlivé řešení, aby jste se nemusel(a) rozčilovat – jednoduše to vůbec nečtěte!!

Je pro mě s podivem, že může existovat někdo, kdo ztrácí svůj čas četbou webových stránek o kterých skutečně soudí, že je ”napsal duševně nemocný člověk” či že jsou ”výplodem jeho chorého mozku”. Já osobně cizí webové stránky, o nichž se domnívám, že je psali duševně nemocní lidé nikdy nečtu a lidé co vědomě čtou webové stránky o nichž se domnívají, že jsou ”dílem duševně nemocného člověka” jsou ve skutečnosti sami velice těžce duševně nemocní lidé, kteří by měli vyhledat dobrého psychiatra. Kromě toho věřím vážený pane génie nebo ctihodná dámo génijko, že po opuštění sfér náboženských webových stránek www.henryklahola.nazory.cz se Vám podaří nalézt na Internetu i takové webové stránky, které napsali i ”duševně zdraví lidé”, ba možná dokonce právě i tací ”duševně zdraví lidé”, kteří jsou tak těžce ”duševně zdravými”, jako jste ”zdravý(á)” i Vy sám nebo Vy sama!

Internet je svobodné médium s mnoha miliardami nejrozličnějších webových stránek – výběr máte téměř nekonečný. A určitě se tam najdou i podobná individua jako jste Vy sám, či Vy sama. Pokud by čistě hypoteticky náboženské webové stránky www.henryklahola.nazory.cz byli absolutně jedinými webovými stránkami na Internetu, chápal bych pak Vaše rozhořčení, protože uznávám, že ne každého musí zajímat náboženská víra. Takto ale náboženské webové stránky www.henryklahola.nazory.cz jsou pouze jedny z mnoha miliard různých webových stránek na Internetu a pokud se Vám osobně nelíbí, tak je prostě číst nemusíte, nikdo Vás k tomu určitě nijak nenutí.

A vzhledem k existenci mnoha miliard dalších webových stránek ani nejste z ”nouze” nějak nuceni číst takové webové stránky ”které se Vám nelíbí a s nimiž absolutně ve všem zásadně nesouhlasíte” proto, že by jste snad neměli eventuálně k dispozici na Internetu žádné jiné webové stránky tak, jako tomu u nás bylo například ve dvacátém století za bolševika u televize, kdy se lidé z nouze dívali třeba na televizi i navzdory tomu, že se jim nelíbila, protože žádné jiné televizní stanice u nás jednoduše tenkrát ještě neexistovali…

Vaše nenávistné útoky jsou pro mne pouze důkazem toho, že jednám správně a čím silnější bude intenzita Vašich nenávistných útoků, tím bude větší i motivace mé touhy sloužit Bohu a lidem, protože si připomínám slova mého Pána Ježíše Krista: ”Nenávidí-li vás svět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás. Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho. Protože však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí. Vzpomeňte si na slovo, které jsem vám řekl: Sluha není nad svého pána. Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat - jestliže mé slovo zachovali, i vaše zachovají. Ale to vše vám učiní pro mé jméno, poněvadž neznají toho,který mě poslal. Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, byli by bez hříchu. Nyní však nemají výmluvu pro svůj hřích. Kdo nenávidí mne, nenávidí i mého Otce. Kdybych byl mezi nimi nečinil skutky, jaké nikdo jiný nedokázal, byli by bez hříchu. Ale oni je viděli, a přece mají v nenávisti i mne i mého Otce. To proto, aby se naplnilo slovo napsané v jejich zákoně: 'Nenáviděli mě bez příčiny'. Až přijde ”Povzbuditel”, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví. Také vy vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od počátku” (Jn 15, 18 – 26). Naštěstí ale moje reálná situace ani zdaleka není až tak pesimistická jak to plyne z tohoto citátu mého Pána Ježíše Krista a i ti nejzuřivější nepřátelé náboženských webových stránek www.henryklahola.nazory.cz se v podstatě musí chtě – nechtě smířit s tím, že některé příspěvky na náboženských webových stránkách www.henryklahola.nazory.cz se jednoduše navzdory jejich nenávistnému vzteku některým čtenářům líbí, čtou je rádi a jsou jim duchovní posilou a oporou v jejich každodenním náboženském životě právě tak, jako zas jejich víra je naopak pro změnu zas posilou pro mne samotného. A tudíž jejich spolubratr ve víře v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola nechce a ani nemůže jejich důvěru zklamat ani kdyby se – obrazně řečeno – satan se všemi svými pozemskými služebníky ”na hlavu postavil”, protože na zemi a ani v pekle není té síly, která by mně mohla nějak přinutit zříci se mé víry a otevřeného hlásání své víry ostatním lidem dobré vůle.

Doufám, že teď různé tyto výše zmiňované nafoukané psychopaty jsem odradil od dalšího čtení této práce a proto se teď již konečně můžeme společně věnovat tomuto – tentokrát - již vlastně ”čtrnáctému listu Martinovi”, respektive této práci čtrnáctého listu Martinovi pod názvem “Jak a proč Kristus uskutečnil vykoupení právě takovýmto způsobem?”

Nejprve ale vysvětlím, proč jsem se rozhodl o tomto vůbec psát. Osobně bych možná o tomto nikdy ani nepsal, nicméně čirá náhoda tomu chtěla, že jsem napsal dva velice obšírné e-maily, respektive, že jsem na Internetu našel studenta Martina (či spíše on našel mně), který – alespoň se mi to tak zdá – skutečně možná upřimně hledá svoji víru v Boha, zabýval se otázkami ohledem toho zda-li Bůh existuje anebo nikoliv, což bylo tématem ”prvního listu Martinovi”, respektive původně velmi obsáhlého e-mailu, který jsem napsal původně pouze pro Martina a poslal původně pouze tomuto Martinovi, respektive, který (s drobnými úpravami a vysvětlivkami) jsem zveřejnil i pro Vás ostatní čtenáře mých náboženských webových stránek www.henryklahola.nazory.cz , - kterých snad tyto otázky rovněž upřimně zajímají - jako ”první list Martinovi”. Následně pak student Martin se pro mne poněkud překvapivě ozval opět v dalším e-mailu, ve kterém projevil – alespoň opět se mi to tak zdálo – upřimný zájem o poznání toho, jaký je tento Bůh – respektive jaký není - což zas se stalo tématem dalšího velice obsáhlého e-mailu, který jsem rovněž napsal původně pouze pro Martina a poslal původně pouze tomuto Martinovi, respektive, který (s drobnými úpravami a vysvětlivkami) rovněž jsem zveřejnil i pro Vás ostatní čtenáře jako ”druhý list Martinovi” na mých náboženských webových stránkách www.henryklahola.nazory.cz . Následně po napsání a odeslání tohoto druhého velice rozsáhlého e-mailu studentu Martinovi mně napadla myšlenka, že to, co jsem v obou těchto velice rozsáhlých e-mailech psal pro studenta Martina by s největší pravděpodobností zajímalo určitě i mnohé jiné mladé lidi, čímž se zrodil v mé hlavě nápad, že bych oba tyto rozsáhlé e-maily psané původně pouze pro Martina mohl v nějaké formě – po drobných úpravách - zveřejnit na mých náboženských webových stránkách www.henryklahola.nazory.cz .

Navzdory mým předpokladům, ale moje kontakty se studentem Martinem se neskončili ani odesláním tohoto mého druhého velice rozsáhlého e-mailu – který jsem publikoval jako ”druhý list Martinovi” – protože Martin se opětovně ozval a to též dosti dlouhým e-mailem, ve kterém sice připustil existenci Boha, ba připustil i to, že Bůh dal snad první impuls, ale…” vyjádřil určité pochybnosti o tom, zda-li Bůh skutečně vytvořil vesmír jako takový, respektive zda-li třeba vesmír nevznikl sám od sebe od věčnosti na základě nějakého ustavičného vývoje hmoty jak učí takzvaný dialektický materialismus. Na jedné straně mně tento Martinův názor rozesmutněl, na druhé současně ale i potěšil, protože to bylo po prvé co Martin explicitně připustil existenci Boha, ba dokonce připustil i to, že Bůh dal nějaký ”první impuls” ke vzniku hmoty, byť i veškerý další vývoj hmoty a vesmíru fakticky podrobil materialistické vizi o ustavičném evolučním vývoji a zdokonalování bez ohledu na tohoto Boha, který tedy – podle Martina – dal sice prvotní impuls, aby z ničeho vznikla nějaká hmotná substance, ale tím se podle Martinova názoru role Boha definitivně skončila, Bůh od té doby je již úplně ”mimo hru”, Bůh od té doby je již tak nanejvýš pouze nějakým čistě pasivním pozorovatelem, aniž by se sám jakkoliv do dalších vývojových či evolučních procesů nějak vměšoval, ovlivňoval je či vplýval na ně. V reakci na tento Martinův e-mail následoval můj další e-mail, respektive – z hlediska ostatních čtenářů – můj třetí list Martinovi pod názvem ”Stvořil Bůh svět nebo ne?”.

Navzdory všem předpokladům, ale kontakty se studentem Martinem se neskončili ještě ani odesláním tohoto mého e-mailu – který jsem publikoval jako ”třetí list Martinovi” – protože Martin se zas opětovně ozval ještě jednou a to též asi podobně dlouhým e-mailem, ve kterém sice připustil nejen existenci Boha plus tu skutečnost, že Bůh dal nějaký ”prvotní impuls”, ale oproti minulosti navíc fakticky připustil i to, že Bůh je tvůrcem neorganické hmoty a to navíc i s tím, že i další vývoj této neživé hmoty Bůh přímo řídil a ovlivňoval. Současně ale Martin poukázal na kvalitativní rozdíl mezi hmotou organickou a neorganickou, respektive živou a neživou hmotou. A zpochybnil-li Martin tu skutečnost, že by Bůh měl i nad vývojem organické či takzvané živé hmoty tutéž absolutní moc jako měl nad vývojem hmoty neorganické, respektive takzvané neživé hmoty, tak tím spíše to zpochybnil u samotných lidských intelektuálních daností a schopností člověka, které jsou důsledkem milióny let trvající evoluce v intencích Darwinovy evoluční teorie aniž by Bůh jakkoliv sám stvořil, ovlivňoval či zasáhl do vývoje lidské inteligence, lidské ”psyché” anebo sociální inteligence člověka.

A ačkoliv jsem původně již neměl v úmyslu Martinovi psát, věřil jsem, že ten třetí list Martinovi je již poslední, přesto jsem se rozhodl, že mu tedy napíši ještě jednou a vyjádřím se i k těmto dalším novým otázkám, které Martin přímo či nepřímo v tomto svém posledním e-mailu nastolil, respektive ve čtvrtém listu Martinovi jsem se zabýval dokazováním existence lidské duše jako řídícího centra lidského ”Já”, přičemž částečně jsem v této souvislosti tak jaksi nakousl i otázku její nesmrtelnosti.

Student Martin se však opět ozval dalším relativně dlouhým e-mailem, na který následoval ”čtvrtý list Martinovi”, ve kterém jsem dokazoval existenci duše plus trochu jsem nakousl i otázku její nesmrtelnosti. Načež student Martin mi napsal další dlouhý e-mail, ve kterém tentokrát poukazoval tentokrát zas na jistá tvrzení se kterými se kdesi setkal, že údajně prý ”náboženská víra je nemoderní”, jako kdyby údajně náboženství patřilo pouze jakési vzdálené starověké a středověké minulosti, přičemž důkazem toho je to že ti údajně prý ti největší vědci a učenci naší planety by mněli být údajně vesměs samí ateisté až na několik malých zcela ojedinělých výjimek.

Vzhledem k tomu, že tento názor je absolutně nesprávný, protože pravý opak tohoto tvrzení je pravdou, rozhodl jsem se studentu Martinovi napsat ještě jednou, a také jsem mu i napsal opět velice rozsáhlý e-mail, který je s drobnými technickými úpravami publikován jako ”pátý list Martinovi”, ve kterém jsem se rozhodl napsat o největších intelektuálních kapacitách lidstva všech dob, které kdy lidstvo mělo; přičemž při rozebírání života této absolutní intelektuální elity lidstva jsem se nezabýval snad nějakým mechanickým memorováním životopisů těchto největších intelektuálů, tak jak jsem si je osobně zapamatoval, ale v této souvislosti zaměřil jsem svou pozornost zejména na ty skutečnosti, jaký měli tito největší intelektuálové naší planety osobní vztah k Bohu a k náboženství, a to nejen nějak čistě teoreticky, či formálně, ale i pokud jde také i o jejich osobní modlitbu plus jejich duchovní, náboženský život vůbec.

Student Martin mi ale opět napsal velice dlouhý e-mail, ve kterém sice fakticky akceptoval skutečnost, že drtivá většina popředních světových vědců a učenců jsou věřící lidé, současně ale vyslovil určité pochybnosti do jaké míry je tato jejich náboženská víra skutečně imanentní součástí jejich přísně racionální vědecké osobnosti popředního světového vědce a učence a do jaké míry je snad pouze nějakým jejich soukromým ”vedlejším úletem”, přičemž tento svůj názor rozvinul na vizi údajné diskrepance v otázce ”Jaký vesmír Bůh vytvořil?”, pokud jde o přísně vědecký pohled exaktních přírodních věd se zdánlivě primitivním a dětinským výkladem, který podává ”o stvoření světa” náboženství. A i když to sice student Martin úplně takhle explicitně neformuloval, pochopil jsem, že pokud jde o narážku na náboženskou interpretaci ”stvoření světa”, že má zřejmě asi na mysli zdánlivý rozpor mezi vědou a formálně doslovným pochopením výkladu prvních tří kapitol první starozákonné knihy Mojžíšova ”Pentetauchu”, knihy Genesis; se kterou pokud jde o úplně celé Písmo Svaté Starého a Nového zákona mají dnes dnešní moderní racionalisticky smýšlející lidé naší doby největší potíže akceptovat vírou Boží zvěst o stvoření světa vzhledem k tomu, že se na první pohled zdánlivě diametrálně rozchází s tím, co nás o těchto skutečnostech učí naše moderní věda.

A opět jsem si byl vědom toho, že jsem před Bohem povinen, studentu Martinovi vysvětlit i tyto nejasnosti. Ostatně vždyť v dnešním racionalistickém světě prohnitého morem ateistického skepticismu se dokonce i mnozí samotní katoličtí věřící velice vehementně domáhají exaktních důkazů a racionálních logických argumentů a považuje se to v podstatě již za cosi úplně normálního a přirozeného, tak proč bych se mněl zlobil na studenta Martina, že i on vznáší tyto požadavky? Respektive ač sice já sám JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola sám pro sebe, respektive pro svoji vlastní víru absolutně žádné důkazy nepotřebuji, moje osobní víra není závislá od absolutně žádných důkazů, moje osobní víra by byla úplně tak neotřesitelná i kdybych vůbec absolutně nijaké důkazy neměl; nicméně nemohu ignoroval současnou dobu ateistického temna, dobu nevíry, skepse a pochybností; a tedy po zohlednění reality současné naší doby je mi jasné, že bez ohledu na můj osobní názor, respektive bez ohledu na mé osobní potřeby či nepotřeby nějakých exaktních důkazů a argumentů, jsem tyto důkazy a argumenty povinen poskytnout těm, kteří se jich domáhají a tedy v tomto případě i samotnému studentu Martinovi. A to byl též důvod, proč jsem napsal i e-mail věnující se otázce ”Jak Bůh vytvořil vesmír, jak Bůh vytvořil planetu Zemi.”, který jsem i pro Vás ostatní slušné čtenáře a čtenářky dobré vůle posléze protavil i do toho ”šestého listu Martinovi”.

To už jsem si myslel, že jsem studentovi Martinovi vysvětlil všechno kolem Boha a tudíž jsem předpokládal, že student Martin se již více neozve. Avšak ještě i tentokrát student Martin se ozval. Ve svém dlouhém e-mailu mi připomenul můj e-mail ve kterém jsem se zabýval dokazováním existence lidské duše, který pak vyvrcholil v dokazování nesmrtelnosti lidské duše. Zmiňoval tento můj e-mail (poznámka pro ostatní čtenáře: viz. čtvrtý list Martinovi) a tak trochu emocionální formou vyjádřil lítost nad tím, že jsem svou rozpravu či dokazování o nesmrtelnosti lidské duše nemohl dokončit, ale že jsem musel předčasně skončit, protože jsem byl u počítače vystřídán jednou paní knihovnicí ve prospěch jedné školačky. A současně mně poprosil, abych pokračoval ve své rozpravě o nesmrtelnosti lidské duše, čemuž jsem já vyhověl a na toto téma napsal studentu Martinovi dlouhý e-mail, který jsem protavil do ”sedmého listu Martinovi”.

Ne sice že by se toho o nesmrtelnosti lidské duše již nedalo toho více napsat, ale napsal jsem toho již více než dosti a tudíž jsem byl velice zvědav na to, zda-li se student Martin ještě i teď bude na toto téma ptát, anebo zda-li se třeba zeptá tentokrát již na něco jiného, či eventuálně již úplně přeruší se mnou veškerou komunikaci a již se více neozve. Avšak student Martin se i tentokrát ozval. V podstatě svým způsobem jaksi logicky a kontinuálně přešel od problematiky nesmrtelnosti lidské duše k problematice existence či neexistence pekla a nebe, plus ke konci zmínil jakýsi, cituji doslova ”televizní film o vymýtání satana – ďábla… ani neví zda-li to bylo na televizi Nova či Prima..atd.” s tím že chtěl, abych se nějak vyjádřil i k existenci či neexistenci i těchto skutečností.

A tak jsem i tentokrát napsal studentovi Martinovi další dlouhý e-mail kde jsem se zabýval existencí, nebe pekla, očistce a na konec i problematikou exorcismu; což jsem poté přetavil do ”osmého listu Martinovi”.

Student Martin se však ale ozval opět, přičemž v tomto e-mailu kladl velice zajímavé eschatologické otázky po podstatě smyslu lidského života, a po přečtení tohoto jeho snad intelektuálně (filozoficky) doposud nejhlubšího e-mailu mi bylo hned jasné, že na takovéto dotazy mám nejen právo, ale přímo povinnost mu odpovědět, protože nějakého ateistu, který by mi psal ”jen tak z legrace” by takové, filozoficky plus duchovně hluboce vnitřně procítěné a současně i logicky skloubené dotazy eschatologického charakteru asi jen stěží mohli samého napadnout i kdyby byl třeba tento nějaký ”ateistický vtipálek” sebevíc inteligentní (ledaže by to opsal z nějaké odborné teologické knihy karmelitánské duchovní mystiky – ale takovýto plagiát bych patrně rozpoznal asi taky).

Tento Martinův e-mail zajímající se o eschatologické otázky ohledem smyslu života jsem rozhodně nemohl ignorovat, a proto v mém předcházejícím e-mailu, který jsem poté protavil do ”devátého listu Martinovi” snažil jsem se studentu Martinovi vysvětlit, že hlavním smyslem lidského života rozhodně není a ani nemůže být ani rodina, ani práce, ani kariéra, ani vzdělání, ani honba za penězi či majetkem, ani honba za úspěchy ve sportu, vědě či umění a tedy ani honba za medailemi, vyznamenáními, diplomy, hodnostmi, akademickými či jinými tituly a ani nic podobného; respektive, že hlavním smyslem lidského života je a musí být pouze celoživotní upřimná víra a láska k Pánu Bohu, která se projevuje celoživotním úsilím o zachovávání všech Božích přikázání a příkazů, abychom my jako věřící lidé pak po skončení tohoto našeho relativně velice krátkého pozemského života získali věčnou blaženost v ”nebi” v Boží věčnosti, v Boží lásce.

Netrvalo velice dlouho a student Martin se opět ozval. Udělal mi osobně velikou radost, když mně informoval o tom, že hned tentýž den, co si přečetl můj ”eschatologický” e-mail, tak šel se podvečer podívat ke kostelu, a protože bylo otevřeno, tak vešel také dovnitř a prohlédl si interiér kostela. A na druhý den si troufnul ještě více – to dokonce přišel na večerní mši svatou, na kterou přišel asi čtvrt hodiny před jejím počátkem a sedl si do poslední lavice odkud sledoval celou mši svatou. Pak byl další den opět se podívat na večerní mši svaté, přičemž tentokrát si troufl sednout dokonce již mnohem více dopředu než pouze do poslední lavice, kde seděl včera. Pak další den na mši svaté sice nebyl, ale večer před spaním se doma modlil o to, aby další den našel dostatek ”kuráže”, respektive odvahy sednout si odvážně na této mši svaté do úplně první lavice, což jak student Martin s určitou subjektivní sebekritičností dodává není si zcela jist tím, zda-li k tomu skutečně již ”dnes” najde dostatek osobní odvahy, aby to udělal, zejména se obává toho, že obřad mše svaté zatím ještě nemá příliš ”v krvi”, a proto se bojí, že by tam během mše svaté třeba mohl stál nakonec jako nějaký ”dudek” nevědouce co má dělat, jak se má modlit během mše svaté atd. Současně student Martin se zmínil o tom, že již v minulosti kde – tu v nějakých útržcích zaslechl o osobě Ježíše Krista, kterého vždy chápal jako určitý symbol dokonalosti aniž by ho kdy historická autenticita této osoby nějak specificky zajímala, nicméně tentokrát si všiml, že kněz opakovaně mluvil o osobě Ježíše Krista, přičemž o něm nemluvil pouze jako o jakémsi symbolu, ale jako o skutečném reálném člověku z masa a kostí, který kdysi skutečně existoval. Dále student Martin mluvil o jakýchsi blíže nespecifikovaných kamarádech, kteří tvrdí, že – cituji doslova: ”Kristus je fake”, a že prý ”takový člověk nikdy neexistoval”. Student Martin podotkl, že na tuto otázku nemá žádný vyhraněný názor, v minulosti ho to nijak netrápilo, a že teprve v posledních měsících připouští, že Ježíš Kristus může být snad i skutečná osoba, avšak že si tím není vůbec jist jak to vlastně je, nicméně z kontextu mých e-mailu pochopil, že já pokládám rovněž existenci Ježíše Krista za hotový fakt, a proto se na mně obrátil s prosbou, pokud snad disponuji nějakými nevyvratitelnými důkazy a argumenty o tom, že Ježíš Kristus byl reálnou, skutečnou osobou, abych mu tyto důkazy poskytl; a že rád přijme za pravdivé, že Ježíš Kristus skutečně žil před dvěma tisíci lety bude-li mít pro tato tvrzení dostatek nevyvratitelných a hodnověrných důkazů a argumentů.

Na tento list jsem odepsal studentovi Martinovi jeden z mých doposud nejdelších e-mailů, ve kterém jsem se zabýval různorodými historickými prameny, respektive různými písemnými svědectvími lidí, kteří žili v téže době jako na zemi ve své lidské podobě působil Ježíš Kristus anebo krátce po něm, a to včetně i písemných svědectví takových lidí, kteří byli buď vyhraněnými nepřáteli Ježíše Krista (zejména takzvaní ”pravověrní” Židé, kteří odmítli Ježíše Krista jako Mesiáše, plus římští pohané, jako i další pohané), anebo přinejmenším celek určitě to nebyli žádní křesťané. Tento e-mail jsem o několik dnů později pak přetavil do ”desátého listu Martinovi”, aby se s jeho obsahem mohli obeznámit i další čtenáři, které tato problematika historické autenticity skutečné existence člověka Ježíše Krista rovněž zajímá.

Po odeslání tohoto mého e-mailu se student Martin ozval opět ve svém obšírném e-mailu, ve kterém s velikým nadšením popisoval své první dojmy, které na něj učinila osobní přítomnost na mši svaté v místním katolickém kostele. Již dávno jsem nečetl nic takového, co by mi udělalo větší radost než popisování subjektivního prožitku ze mše svaté. Pak přešel k obsahu mého zatím posledního e-mailu. To co zde student Martin psal již bylo sice méně potěšující – avšak plně oprávněné, protože uznávám, že student Martin v tomto světe pochybovačnosti a nevíry má plné právo klást tyto otázky, zatímco moji povinností je pokusit se mu na ně co nejlépe odpovědět, respektive v daném konkrétním případě pokusit se studentu Martinovi co nejvíce přiblížit osobu Ježíše Krista a jeho postavení či poslání, což přímo souvisí i s problematikou Božího zjevení.

Student Martin plně akceptoval historickou autenticitu Ježíše Krista jako člověka, ba dokonce i doslova napsal, že teď již bez jakýchkoliv pochybností je mu úplně jasné, že Ježíš Kristus byl skutečný člověk, a nikoliv pouze nějakou vymyšlenou postavou. Současně však mi upřimně napsal, že ještě doposud mu není zcela jasné to, jaké poslání tato Kristova mise na zemi vlastně vůbec měla. Dokonce našel odvahu a – jak tvrdí - v kostele se faráře na to po mši zeptal (poznámka: osobně se však z kontextu toho co mi student Martin napsal se však spíše domnívám, že se na to student Martin zeptal spíše v zákristii než v kostele, plus že se sice na to zeptal katolického kněze, avšak tento konkrétní kněz nemusel být nutně samotným farářem. Student Martin totiž pojmy ”kněz” a ”farář” ještě doposud mylně chápe jako synonyma). A dotyčný farář(?) mu poměrně stručně odpověděl cosi v tom smyslu, že ”zde jde o Boží zjevení, kdy se Bůh od stvoření světa různými způsoby zjevoval lidem, až nakonec všechna tato Boží zjevení vyvrcholila v zjevení samotného Ježíše Krista”, a pak se studentu Martinovi tento farář(?) omluvil s tím, že kamsi chvátá na jakousi ”Biblickou hodinu” (poznámka: Podle mého osobního názoru Martine, zřejmě tím farář(?) asi zde myslel nějaké pravidelné místní společenství křesťanů, kteří se dobrovolně někde, například na faře scházejí s určitou konkrétní náplní činnosti, například modlitbami, diskusemi na určitá specifická témata – zde tedy zejména soudíc podle názvu asi biblická, popřípadě přednáškami pozvaných hostů na tato témata spojenou s otázkami účastníků atd. s tím, že vedoucím či moderátorem tohoto společenství je zřejmě asi právě tento farář(?)) a odešel pak kvapně pryč, což studentu Martinovi znemožnilo požádat ho o bližší vysvětlení oč se vlastně jedná, a tak tedy s žádostí o toto bližší vysvětlení se student Martin obrátil na mně.

Studentovi Martinovi jsem se snažil vyjít vstříc a vysvětlit mu poněkud blíže problematiku Božího zjevení. Student Martin na to reagoval opět velice dlouhým e-mailem, ve kterém přiznal, že ono je mu samozřejmě, že jasné, že osobnost Ježíše Krista není osobností jen tak úplně obyčejného člověka, ale že si je vědom toho, že Ježíš Kristus je mnohem více než nějaký obyčejný člověk, respektive, že chápe, že Ježíš Kristus je svým významem a postavením v dějinách lidstva a světa nepochybně mnohem ”větší” i ”významnější” osobností než je či byla osobnost kteréhokoliv jiného člověka v minulosti, přítomnosti či budoucnosti. Martin napsal, že díky mému poslednímu e-mailu (který jsem později přetavil do jedenáctého listu Martinovi) se student Martin o Ježíši Kristu dozvěděl toho sice více než věděl doposud, nicméně ale současně konstatoval, že přesto ještě mu stále není zcela jasné to, kdo to vlastně Ježíš Kristus je.

Proto tedy v mém předešlém emailu, který jsem po návratu do České republiky přetavil do ”dvanáctého listu Martinovi”) jsem se věnoval této problematice, ve kterých jsem při opomenutí tradičních rozšířených důkazů Božství Ježíše Krista, které jsem pouze ve zkratce zmínil, ale nijak se jimi nezabýval vzhledem k tomu, že tyto důkazy Božství Ježíše Krista jsou všeobecně známé, často používané, určitě je tudíž lze najít i všelikde na Internetu a tudíž se mi zdálo být zbytečné ”papouškovat” něco co už přede mnou řekli jiní (ač jinak já osobně tyto ”klasické” důkazy Božství Ježíše Krista rozhodně nijak nepodceňuji, ba dokonce v některých svých přednáškách rozvádím a vysvětluji i tyto důkazy, a nevylučuji, že v budoucnu to udělám třeba v rámci ”listů Martinovi” i zde, pokud si to Martin bude výslovně přát). A proto tedy vzhledem k tomu, že opakování ”klasických” důkazů o Božství Ježíše Krista, které teoreticky uvedli, rozebrali a vysvětlily jiní by byla z mé strany zbytečná duplicita, kdybych i já totéž papouškoval po jiných; a tudíž jsem ve svém dvanáctém listu Martinovi z těchto praktických didaktických důvodů rozebíral čtyři takové důkazy Božství Ježíše Krista, které jsou veřejnosti úplně neznámé a o kterých určitě nikdo nikdy neslyšel (leda ak na mé přednášce!). Ovšemže učinil jsem tak s vědomím a hlubokým přesvědčením, že student Martin jako inteligentní mladý muž (poznámka: ale stejně tak i čtenáři ”Listů Martinovi”) si tyto ”klasické důkazy” – o kterých jsem se právě proto alespoň zmínil – si tyto klasické důkazy o Božství Ježíše Krista i sami beze mě vyhledají na Internetu a přečtou, respektive abych byl přesnější – v třináctém listě Martinovi jsem úplně automaticky předpokládal, že se tak také i stalo…

Brzy následoval další velice dlouhý e-mail od studenta Martina, kde po prvé připustil, že Kristus je s největší pravděpodobností doopravdy Bůh, a že začíná rozumět tomu, že i když je to prý téměř šílené, avšak přece jen když je Bůh všemohoucí, tudíž musí být pro Boha možné úplně všechno, úplně cokoliv a tedy i být člověkem ať již fiktivním anebo skutečným či jak to vlastně je. S tímto teologicky naprosto kostrbatým a těžkopádným myšlením a uvažováním studenta Martina sice nemohou být stoprocentně spokojený, nicméně je obrovským pokrokem, že student Martin vůbec po prvé připustil, že Ježíš Kristus je skutečně ”s největší pravděpodobností Bůh”, i když z Martinova e-mailu je přece jen cítit, že o tom patrně ještě není úplně stoprocentně přesvědčen a že jeho určité pochybnosti zůstávají i nadále. Velikou radost mi Martin udělal tím, když napsal, že teď je již na devadesát procent nakloněn tomu, že se skutečně dá pokřtít a stane se křesťanem, ba dokonce už se i osmělil a nezávazně se zúčastnil ”Biblické hodiny” kde tuto otázku jako čistě hypotetickou i nastolil, výslovně také ale i uvedl, že to předkládá pouze jako čistě hypotetickou a teoretickou otázku aniž by tím cokoliv sliboval nebo se k čemukoliv zavazoval, a že se na to ptá pouze proto, že chce znát jejich osobní názor, přičemž výslovně student Martin uvedl, že pro něj rozhodující otázka není vlastně už ani tak to zda-li se křesťanem stát anebo nikoliv, ba dokonce rozhodující otázkou není již ani tak to, zda-li se má přijmout křesťanský svatý křest, že v těchto otázkách má již úplně jasno: ”chce být křesťanem a také se i chce nechat pokřtít!”; hlavní problém však ale spočívá v tom, že těch křesťanských církví je velice mnoho a určitě se nemůže nechat pokřtít u všech najednou a tudíž si bude muset vybrat jednu z nich, jakou však ale má jistotu, že si vybere správně, a tedy právě tuto problematiku dal předestřel před dotyčné laiky, vyjádřil se k tomu i kněz a nakonec se zeptal i mne.

Ovšemže – jak student Martin explicitně uvádí - netázale se mně proto, že by snad nevěděl, že mu budu doporučovat křest v církvi Římskokatolické, to je mu nade vše jasné, že moje volba, moje priorita a moje preference je právě Římskokatolická, nicméně očekává, že mu napíšu a objasním své racionální a logické argumenty pro to, proč právě Římskokatolická alternativa je tou nejlepší alternativou podle mojí osobní maličkosti, a proč tedy se domnívám, že by bylo racionální, logické a správné přijmout podle mého názoru křest právě v Římskokatolické církvi; a současně student Martin slíbil že bude nad mými argumenty, které mu poskytnu vážně uvažovat, přemýšlet, bude se vážně zamýšlet nad jejich opodstatněností, a i když sice apriorně rozhodně předem neslibuje, že argumenty které mu poskytnu bude automaticky akceptovat, nicméně očekává dostatečně logicky a racionálně zargumentované argumenty aby nad jejich obsahem mohl kriticky přemýšlet a ač sice mi předem rozhodně nedává žádný bianco slib na akceptaci mých argumentů, přesto však ale slibuje, že bude o nich vážně uvažovat a rozhodně je nebude brát jen tak ”na lehkou váhu”.

Pak následovalo zkouškové období a já měl obavy, zda-li se student Martin ještě ozve. Ale ozval se. Dokonce mně potěšil i tím, že se poprvé nezávazně rozhodl pro účast na schůzi katechumenů jejich farnosti a že vážně uvažuje, že se skutečně nechá pokřtít jako katolík, protože katolická církev je ze všech křesťanských církví první, respektive nejstarší. Současně se mi ale přiznal s tím, že pořád ještě plně nechápe to, proč Ježíš Kristus nutně musel zemřít takovým krutým způsobem a jak se to má logicky s tím, že my křesťané říkáme, že jako zemřel “za nás” a že z jeho smrti snad dokonce máme jakýsi vlastní profit. Na tyto otázky jsem reagoval dalším e.mailem, který zde protavuji do tohoto čtrnáctého listu Martinovi, kde vysvětluji proč to muselo být právě takhle a nijak jinak,¨.

Ostatně za zhruba jeden rok existence náboženských webových stránek www.henryklahola.nazory.cz jsem od mých skutečných veřejných ale i anonymních přátel a příznivců, a to zpravidla pouze samých hluboce věřících lidí obdržel již vícero děkovných e-mailů plných uznání (někdy snad až přehnaného a nezaslouženého), právě tak jako na druhé straně zas – pro změnu zas téměř výlučně od ateistů - i nemálo výsměšných, urážlivých či nenávistných e-mailů spílajícími mi do bláznů, ba dokonce i vyhrožující mi někdy dokonce i smrtí. Ale všiml jsem si také i to, že mezi mnohými mými pisateli jsou také i mladí lidé, přičemž někteří z nich mě velice mile překvapili tím, že jsou věřícími křesťany anebo alespoň lidmi, kteří upřimně hledají svoji cestu k víře a k Bohu, což vyvrcholilo právě v samotném studentovi Martinovi, který mi svým zájmem o rozličné náboženské otázky a teď ke konci dokonce i svým zájmem stát se křesťanem a naposled i ochotou přijmout katolický křest svatý udělal skutečně mimořádně velikou radost.

Ovšemže jsem si plně vědom toho, že mnozí lidé jsou zuřivými nepřáteli Ježíše Krista, katolické církve, křesťanství ba dokonce i samotné víry v Boha jako takové. Avšak přesto, že jsem si vědom toho, že zveřejnění obou těchto dvou obšírných e-mailů, které jsem napsal a poslal studentu Martinovi, nepochybně u určité části těchto ateistů opět zřejmě asi vyvolalo nový výbuch jejich ještě větší fanatické nenávisti vůči náboženským webovým stránkám www.henryklahola.nazory.cz a JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi osobně, plus dotyčný ”třetí list Martinovi”, a po nich další listy propagující náboženskou víru pokaždé opět ještě více a více přilili ”oleje do ohně jejich slepé ateistické nenávisti”, přičemž jak z obsahu Internetu bylo vidět dokonce již i před samotným zveřejněním vůbec i jen prvních dvou obšírných e-mailů poslaných studentu Martinovi, jen ztěží bychom na Internetu našli jiné české nebo slovenské náboženské webové stránky vůči kterým je v rozsáhlejším měřítku šířena rozsáhlejší nenávistná a dezinformační kampaň než proti náboženským webovým stránkám www.henryklahola.nazory.cz , která protagonisty této nenávistné a dezinformační kampaně již dokonce i před zveřejněním obou rozsáhlých e-mailů Martinovi musela stát na milióny korun z veřejných rozpočtů a dnes nikdo nepochybuje, že protagonisté těchto dezinformačních lžikampaní mají plnou podporu vládnoucího ateistického režimu.

Je až s podivem, že jeden relativně bezvýznamný nezávislý intelektuál JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola – věřící křesťan a jeho náboženské webové stránky www.henryklahola.nazory.cz , kterých obsahem není ani nijaká politika (poznámka: jakékoliv politice, aktuálnímu politickému dění, politizování či aktuálním kausám, které hýbou politickou scénou České republiky či Slovenské republiky se JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola naopak vždy důsledně a záměrně vyhýbá!!), ale obsahem náboženských webových stránek www.henryklahola.nazory.cz je pouze čistě apolitická propagace náboženské víry, že mohou překvapivě vyvolat v ateistické České republice až takovou rozsáhlou vlnu fanatické nenávisti, že na šíření dezinformační kampaně proti náboženským webovým stránkám www.henryklahola.nazory.cz neváhají vyhodit nestydatě vysoké sumy peněz, které mnohonásobně přesahují veškerý obnos finančních prostředků, které nezávislý intelektuál JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola sám vydělal za celý svůj život; což bez ohledu na farizejské kecy pokryteckých českých politiků o údajné náboženské svobodě v České republice jen ukazuje na skutečnou míru této jimi proklamované ”svobody náboženství” v České republice.

Česká republika hrubě porušuje svobodu náboženství přinejmenším již tím, že v rozporu se svými zákony v praxi zpravidla nestíhá buď vůbec anebo pouze velice laxně či s velikými průtahy přistupuje ke trestnímu stíhání takové trestné činnosti jako je například trestní čin Hanobení náboženského vyznání podle ustanovení § 198 trestního zákona č.140/1961 Sb. v platném znění (dále jen: ”trestní zákon”); trestní čin Pomluvy (pokud jsou obětí této trestné činnosti věřící lidé jako jednotlivci) podle ustanovení § 206 trestního zákona; trestní čin Poškozování cizích práv (pokud jde o šíření úmyslných dezinformací namířených proti věřícím lidem jako jednotlivcům či konkrétním náboženským institucím) podle ustanovení § 209 odst. 1 písm.a/ trestního zákona. Z těchto důvodů obrátil jsem se již písemně se svými stížnostmi na kompetentní orgány Evropské unie, Rady Evropy, Vysokého komisaře OSN pro lidská práva, Amnesty International a další vládní i nevládní organizace zaměřené na obranu lidských práv, aby se situací v oblasti lidských práv v České republice pokud jde o svobodu náboženství zabývaly. Současně vyzývám i všechny kompetentní představitele všech církví a náboženských společností působící v České republice, aby se i oni zamysleli nad problémy svobody náboženství v České republice a k otázce respektování či nerespektování svobody náboženství v České republice a zaujali veřejně nějaké stanovisko.

A ovšemže tak jako již mnohokrát v minulosti, tak i tentokrát tuto práci bude číst i mnoho jiných lidí, než kterým je svým věcným obsahem určena, nepochybně ji bude číst i kopa kdejakých dvacetiletých a mladších psychopatických sopláků, kterým je víra zcela lhostejná, eschatologické otázky je absolutně nezajímají. A spíše než věcný obsah, tak i v této práci budou hledat pouze překlepy či gramatické a stylistické chyby, aby mi pak opět mohli psát své nenávistné e-maily plné fanatické zloby a nenávisti. Ba dokonce navzdory tomu, anebo spíše právě pro to, že obsah této práce se týká problematiky čistě náboženské, nepochybuji ani nejméně o tom, že mnohé nenávistné e-maily dostanu tentokrát dokonce i od některých samotných takových lidí, kteří se budou prezentovat jako údajní ”věřící”.

Přesto však na druhé straně nepochybuji ani o tom, že – tak jako i v minulosti, tak i tentokrát - bude i taková skupina věřících lidí plus lidí hledajících Boha, kteří si tuto práci se zájmem celou přečtou bez toho, aniž by vůči mně JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi kvůli obsahu této práce pociťovali nějakou zášť a nenávist. Ba někteří lidé možná dokonce budou i rádi, že jsem jim zprostředkoval objektivní pohled na tyto otázky o kterých dominantní názorotvorná masmédia nijak moc nemluví (pokud se o tom alespoň vůbec někdy zmíní, protože i o tom dosti pochybuji!)!

Ba dokonce často i takzvaný dnešní náboženský tisk, ve kterém se v současné době silně projevují různé sekularizační tendence mi někdy spíše přijde jako tiskoviny programového rouhání se Bohu než jako skutečný náboženský tisk jako takový. Ba dokonce za tento můj názor na určitou část současného náboženského tisku v České republice mně jednou kritizoval jeden anonym pokládající se zřejmě asi za ”věřícího”, protože se zaštiťuje našimi významnými českými středověkými světci jako svatým Václavem, svatým Vojtěchem a svatým Janem Nepomuckým; ačkoliv já osobně se domnívám, že ten dnešní, sekularizační pseudonáboženský tisk, který pokládám nejen já, ale - čistě hypoteticky vzato kdyby mohli okamžitě vstát z mrtvých – pokládali by ho za tiskoviny programového rouhání se Bohu i samotný svatý Václav, svatý Vojtěch a svatý Jan Nepomucký, kdybych jim tento moderní český ”náboženský tisk” dal k četbě a byli by z jeho obsahu ještě více šokováni než jejich o několik staletí mladší bratr ve víře v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola, který je tudíž jako člověk žijící na přelomu druhého a třetího tisíciletí snad již na ledacos zvyklý.

Teď zde vkládám důležitou poznámku pro ostatní čtenáře – chcete-li skutečně porozumět obsahu tohoto ”čtrnáctého listu Martinovi” musíte si nejprve přečíst ”první list Martinovi”; po přečtení si ”prvního listu Martinovi” je třeba si přečíst ”druhý list Martinovi”; po přečtení ”druhého listu Martinovi” je třeba si přečíst ”třetí list Martinovi”, po přečtení ”třetího listu Martinovi” je třeba si přečíst ”čtvrtý list Martinovi”, po přečtení ”čtvrtého listu Martinovi”, je třeba si přečíst ”pátý list Martinovi”, po přečtení ”pátého listu Martinovi”, je třeba si přečíst ”šestý list Martinovi”, po přečtení ”šestého listu Martinovi” je třeba si přečíst ”sedmý list Martinovi”, po přečtení ”sedmého listu Martinovi” je třeba si přečíst ”osmý list Martinovi”, po přečtení ”osmého listu Martinovi”, je třeba si přečíst ”devátý list Martinovi”, po přečtení ”devátého listu Martinovi” si přečtěte ”desátý list Martinovi”, poté si přečtení ”desátého listu Martinovi” si přečtěte ”jedenáctý list Martinovi”, po přečtení ”jedenáctého listu Martinovi” je třeba si přečíst ”dvanáctý list Martinovi”, po přečtení “dvanáctého listu Martinovi” si přečtěte “třináctý list Martinovi” a teprve až poté čtěte tento ”čtrnáctý list Martinovi”. Ten, koho totiž nezajímá pouze hledání překlepů, gramatických chyb či stylistických chyb, ale ho skutečně zajímá také i věcný obsah tohoto ”čtrnáctého listu Martinovi”, by si ve svém vlastním zájmu, respektive v zájmu posloupnosti výkladu v jeho logicky vzájemně navazující vědecké kontinuitě měl přečíst dříve než bude číst tento ”čtrnáctý list Martinovi” právě všech třináct předešlých listů Martinovi, a to v chronologickém pořadí tak, jak po sobě následovaly! Říkám Vám totiž všem zcela otevřeně, že četba tohoto ”čtrnáctého listu Martinovi” bez toho, aniž bych si nejprve přečetl či přečetla v chronologickém pořadí i předešlých třináct listů Martinovi je pouze Vaší úplně zbytečnou ztrátou času, který by jste rozhodně mohl či mohla využít raději na něco užitečnějšího! Při nedodržení tohoto mého doporučení obsah tohoto ”čtrnáctého listu Martinovi” pro Vás v tomto případě totiž zůstane zcela nesrozumitelný a nesmyslný. A to je tak na úvod asi všechno.

Milý Martine, Vaším zájmen jsem pokaždé velice mile překvapen, stále se z něho těším a modlím se za Vás. Vzhledem k faktické platnosti hesla ”Člověk míní, ale Pán Bůh mění” Martine, či spíše ani ne tak Pán Bůh jako spíše všemocné, feministické ”paní tvorstva”, pod čím rozumím kteroukoliv z paní knihovnic, jelikož moc a nadvláda žen v dnešní době tak jako ostatně i všude jinde, tak i paní knihovnic ve veřejných knihovnách je absolutní, tak faktem zůstává, že vyjma toho předešlého e-mailu (poznámka pro ostatní čtenáře: předešlého, tj. třináctého ”listu Martinovi”) jsem nikdy nemohl napsat v plné míře všechno co jsem chtěl a s největší pravděpodobností ani dneska tomu nebude jinak, protože opět sedím a píšem tento e-mail ve veřejné knihovně, kde opět délka psaní tohoto e-mailu a tedy i jeho obsah bude kromě jiného dimenzována i tou skutečností, jak dlouho mně zdejší ”paní tvorstva” – knihovnice nechají sedět za počítačem. V tomto e-mailu Martine se tedy budu zabývat tím, proč náš Pán Ježíš Kristus musel za nás zemřít právě takovým způsobem jakým zemřel, aby nás vykoupil a spasil, a proč to muselo být pouze takhle a nemohlo to být nijak jinak – jako například, že by náš Pán Ježíš Kristus nezemřel což souvisí i s otázkou jak se mohlo uskutečnit naše vykoupení. Předně je si třeba uvědomit Martine, že Bůh je láska nekonečné dobro. A dobro má tu podstatnou vlastnost Martine, že se lidem dává, rado se nezištně rozdává. Ostaně právě tak je to i s těmito mými náboženskými webovými stránkami www.henryklahola.nazory.cz které jsem já též vytvořil s lásky k ostatním lidem a ne proto, aby mi snad osobně přinášeli nějaký mrzský zisk, a nejenže mi osobně žádný profit nepřinášejí, ale navíc mně stojí i hodně volného času, který já pro lidi z lásky k Pánu Bohu milerád obětuji. A tak jako já Martine, já sice nedokonalá, avšak přece jen vtělená láska k Bohu a lidem se takhle lidem nezištně rozdávám, tak v nekonečně větší míře se i Bůh Otec jako úplně dokonalá nekonečná Láska a nekonečné Dobro (jehož já jsem pouze slabým odvarem) se dokonale a od věčnosti dává svému Synovi a oba dva tj.Bůh Otec i Bůh Syn se v Duchu Svatém dávají navzájem. Takhle se ostatně kromě jiného i vysvětluje jestvování Boha v třech rozdílných osobách téže Božské podstaty Martine, tj. “Nejsvětější Trojici”.

A tak u Nejsvětější Trojice Martine od věčnosti probíhá nekonečná láska, nekonečné milování troch Božských osob: Otce, Syna a Ducha Svatého, kteří spolu tvoří Nejsvětější Trojici. Vesmír, Zem, člověk – to jsou projevy nekonečné Otcovy lásky Martine, a tato láska Boží od věčnosti touží projevit se i navenek, a tak činit nekonečně blaženými i ty, kterých si Bůh pro tento cíl vytvořil, totiž lidi. Bůh Otec stvořel svět z lásky, a to z lásky, která se chtěla rozdávat Martine, ale současně, která chtěla být milována i kýmsi mimo sebe sama.

Proto Bůh stvořil bytosti “na svůj obraz a podobu” Martine, jako bytosti schopné svobodné a dobrovolné lásky k Bohu, a tedy osobní bytosti. A právě proto Martine, že Bůh stvořil člověka jako osobu, a tedy bytost obdařenou rozumem a svobodnou vůlí, musel mu dát i příležitost, aby tuto svobodu mohl člověk i reálně uplatnit. Vždyť jinak by Bůh člověku dával něco zbytečného Martine, pokud by to člověk nemohl svobodně uplatnit. Bůh člověka zkouší Martine! Bůh stvořil člověka proto, aby jej učinil účastným na své nekonečné blaženosti Martine, která spočívá z dokonalého poznávání a nekonečného milování Boha a všeho ostatního tvorstva prostřednictvím Boha.

Tedy Bůh Martine v jistém smyslu člověka zbožstvil, neboť člověka učinil takto účastným na svém Božském životě. Bůh dal člověku milost posvěcující Martine, kterou člověka přijal za své nadpřirozené dítě, a tedy i dědiče nekonečné blaženosti. Bůh – Martine - učinil člověka blaženým a dokonalýmřádu přirozeném a už tu na zemi Bůh člověka “usadil do raja”. Člověk z Boží vůle Martine neměl poznat co je utrpení, bolest a smrt.

Ba ani pot neměl člověku téct po tváři Martine při podmaňování si přírody, která člověku sloužila věrně a do té doby, kým člověk věrně sloužil Stvořiteli: “Toto všechno budete mít, kým mně budete poslouchat!” – to byl jediný požadavek Otcovy stvořitelské lásky Martine!

Za svou lásku Bůh nechtěl nic jiného Martine než pouze lásku svého tvorstva, a na to měl svrchované právo i jako stvořitel všeho i jako Otec zbožstvených dětí. Milovat značí dávat se milovanému Martine! A čím více miluji Boha Martine, tím dokonaleji se dávám tomu, kterého miluji. Když někoho miluji nadevšecko, tak mu dávám to, co je ve mně cenné nadevšecko Martine, a to je moje svobodná vůle. Dávat někomu svoji svobodnou vůli Martine značí v praxi podřídit svoji vůli jeho vůli, a to znamená poslouchat ho. A poslušnost je ten nejdokonalejší projev lásky Martine!

A to poslušnost ne jen tak ledajaká Martine, ale uvědomělá a dobrovolná poslušnost vůči Bohu z lásky k Bohu. A proto Bůh žádá od lidí poslušnost Martine! A ovocím této poslušnosti mělo být poznání dobra Martine nekonečná blaženost!!

Naopak ovocím neposlušnosti je poznání zla, utrpení, bolest a smrt Martine, prostě ztráta nekonečné blaženosti: Ze všech stromů ráje smíš jíst. Ze stromu poznání dobra a zla, z toho nejez, protože v den, který by si z něho jedl jistě zemřeš!” (Gen 2,17). A člověk Martine, pokoušen a sveden ďáblem – satanem se rozhodl vědomě a svobodně, a tedy jako osoba zcela dobrovolně Bohu neposlušně se vzepřít, porušit Boží zákaz, respektive Boha neposlechnout. Člověk tím Martine opovrhl nekonečnou láskou Stvořitele, Otce. Člověk zneužil svoji svobodu k tomu Martine, aby Boha urazil.

Člověk chtěl se dokonale vyrovnat Bohu Martine! Člověk nechtěl být jeho milovaným dítětem Martine, ale rovnocenným partnerem. Člověk chtěl svrhnout jarmo synovské lásky a poslušnosti Martine, a stal se tak otrokem vlastního “já” a sluhou ďábla – satana. Velikost urážky Martine závisí od vznešenosti urazené osoby. Čím vznešenější a dokonalejší je osoba, kterou jsme povinni poslouchat, tím větší urážky se dopouštíme, když neposloucháme.

Bůh je osoba nekonečně vznešená Martine, a proto neposlušnost vůči Bohu je urážka nekonečná. Aby mohlo přijít k vyrovnání nekonečné urážky Martine, žádá se zadostiučinění nekonečné ceny. Tak si to žádá spravedlnost.

A protože hodnota činu závisí od vznešenosti osoby, která čin vykonává Martine, čin nekonečné ceny může vykonat jen osoba nekonečně vznešená. A v tom Martine je celá tragedie člověka. Člověk může Boha nekonečně urazit Martine, ale nemůže vyrovnat nekonečnou urážku Boží, protože lidská osoba na rozdíl od osoby Boží není nekonečně vznešená. Situace prvních rodičů po pádu Martine byla pro ně skutečně zoufalá a lidsky neřešitelná. Člověk urazil Martine, a bylo zapotřebí, aby člověk i usmiřoval, zadostiučinil. Ale člověk urazil Boha nekonečně Martine!

Proto aby mohlo dojít ke smíření Martine, musel by někdo z nás lidí, vykonat čin lidský a současně nekonečné ceny, aby bylo zadostiučiněné nekonečné Boží spravedlnosti. Na smíření a vykoupení Martine bylo nezbytné vykonat lidský čin nekonečné ceny.

A v tom tkví Martine nemožnost smíření mezi Bohem a člověkem. Ale Bůh Martine zjevuje svoji nekonečnou lásku i po druhé, aby člověk mohl přijít k cílu pro který Bůh člověka stvořil. Zjevila se Boží milost na spásu všem lidem…Ježíš Kristus za nás vydal sebe samého, aby nás vykoupil z každé nepravosti a očistil si vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích” (Tit 2; 11,14). Bůh tedy posílá na svět svého Syna, Věčné Slovo, vyjadřující Otcovu podstatu Martine, stává se člověkem tělem, aby nás vykoupil z otroctví hříchu, do kterého jsme upadli neposlušností prvních lidí. Bůh sám se stává člověkem Martine, aby se člověk znovu mohl stát Bohem. Ano Martine, jedině Syn Boží, nekonečná druhá Božská Osoba, když vezme na sebe naši lidskou přirozenost, jestliže se stane jedním z nás lidí, jedině On může vrátit člověku milost posvěcující, a tak umožnit člověku návrat do Otcovy náruče, získat nekonečnou blaženost. Zajímavá je ta otázka Martine, jak se mělo uskutečnit toto vtělení Božího Syna, aby bylo možné vykoupení. To je v podstatě hlavní problém Martine na který chci v tomto e-mailu odpovědět. Jestliže budu chtít Martine správně odpovědět, musím hned na počátku vyjasnit některé pojmy, které zejména teď budu dále používat, byť i nakousl jsem je již v mém předposledním e-mailu (poznámka pro ostatní čtenáře: “ve dvanáctém listu Martinovi”). Jde o důležité pojmy přirozenosti” a “osoby” Martine! Slovem “přirozenost” věci anebo bytí rozumím Martine podstatu věci chápanou jako princip, respektive zdroj činnosti, ze kterého všechna činnost nějakého bytí vychází. Rozličné bytí Martine, ať již jsou to lidé, zvířata, rostliny nebo kameny jsou schopny rozličných činností.

Jestliže jde třeba o ty kameny Martine, anebo o jakékoliv neživé tělesá vůbec, tak tyto se vzájemně přitahují, mají určitou setrvačnost, respektive snahu zachovat svůj pohybový stav beze změny. Gravitace a setrvačnost patří k přirozenosti,podstatě hmotných věcí. Rostliny kromě toho navíc Martine jsou schopny ještě látkové přeměny, metabolismu, a tedy již vykonávají dokonalejší činnosti jako neživá hmota. Dále jsou schopny růst Martine! Přirozenost rostlin je tedy dokonalejší Martine, neboť je schopna vícero činností navíc. Zvířata zas Martine mají zase ještě více činností než rostliny. Zvířata Martine jsou schopny poznávat vnější svět, pociťovat smysly, pohybovat se z místa na místo.

Přirozenost zvířat Martine jako princip, zdroj činnosti je tedy dokonalejší. U nás lidí kromě těchto činností Martine, které máme společné s rostlinami a zvířaty, existuje ještě i činnost rozumu a vůle, respektive činnost našeho lidského myšlení a svobodného chtění a rozhodování se.

Proto i princip těchto činností Martine, tj. lidská přirozenost” je dokonalejší jako u zvířat. Přirozeností bytí Martine rozumím jeho podstatu, které přivlastňujeme všechny činnosti, které toto bytí vykonává. K pojmu přirozenosti čiže podstaty věci jako principu Martine, ze kterého vychází všechna činnost subjektu činnosti, přicházíme zkušeností, protože žádná činnost nemůže existovat jen tak sama od sebe, tedy jako podstata. Musí být pouze jakýmsi případkem, respektive akcidentem, patřícím k jakési podstatě Martine, existujícím samostatně, ze kterého tato činnost vychází. Jestliže jde o přirozenost takovéhoto bytí Martine, které je schopno uvědomělých a ze svobodného rozhodnutí vůle pocházejících činností, které nemožno přisoudit nikomu jinému, tehdy mluvím o “osobě”! Čin vykonaný osobou patří této osobě Martine, nemožno ho od ní oddělit, ani jinému přivlastnit, je za něj plně odpovědná, protože ho vykonala uváženě a svobodně. Osoba je majitelem svých činů Martine! Z toho plyne Martine, že ani nějaké malé dítě či nějaký blázen nejsou plnoprávní osoby, ačkoliv mají lidskou přirozenost, protože nejsou ještě schopny zodpovídat se za své činy.

Jen u normálních dospělých lidí je možno v tomto smyslu mluvit o právech, povinnostech a zodpovědnosti za činy Martine! Všichni lidé Martine tedy mají tutéž “lidskou přirozenost”, ale co je individualizuje je jejich osoba, která je nesdělitelná a neopakovatelná v jiné lidské osobě.

Jinými slovy Martine lze říci, že na světě jsou tedy lidé téže “lidské přirozenosti, ale nemohou být na světě dvě téže lidské “osoby”! Majiteli této “lidské přirozenosti Martine jsou tedy různé osoby. Doufám Martine, že Vás od čtení neodradila tato abstraktní teorie o pojmu “přirozenosti” a “osoby”, ale bylo skutečně nezbytné si to říci kvůli přesnosti při vyjadřování se o Ježíšovi Kristovi.

O Bohu lze říci Martine, že jestvuje ve třech rozdílných Božských osobách, ale všechny tři mají tutéž podstatu a také i tutéž přirozenost. Tyto tři Božské osoby se nazývají Otec, Syn a Duch Svatý. Jestliže mluvíme o Ježíšovi Kristovi jako o Vykupitelovi Martine, pak teologicky přesně se o něm vyjadřujeme tehdy, jestliže říkáme, že Ježíš Kristus měl po vtělení dvě přirozenosti, a to Božskou a lidskou, ale jen jednu osobu, a to druhou Božskou osobu, které přivlastňujeme všechny činnosti vycházející z Kristovy Božské i lidské přirozenosti.

Teda Ježíš Kristus je Bůh i dokonalý člověk s lidským tělem i duší Martine, ale ne s lidskou osobou. Ježíš Kristus je jediná osoba – druhá Božská osoba Martine, které se přivlastňují všechny činy Ježíše Krista, a to ať již konané jeho Božskou vůlí a rozumem, anebo lidským rozumem, vůlí, smysly, tělem. Druhá Božská osoba Ježíše Krista je majitelkou všech Kristových činů lidských i Božských. A právě díky tomu bylo možné uskutečnit i vykoupení Martine, protože jen když se lidské činy přivlastní Božské osobě, jen tehdy mohou mít nekonečnou hodnotu. A to bylo nezbytné pro vykoupení Martine! Hřích, kterého se dopustili první rodiče jako reprezentanti lidského pokolení Martine, zasáhl svými následky lidskou přirozenost. Všichni lidé přicházejí na svět ním postiženi.

Není to však ale Martine hřích, který patří naší osobě. Vždyť my jsme ho sami nespáchali, proto ani není našim osobním hříchem a ani za tento hřích nemůžeme v tomto smyslu před Bohem zodpovídat. Nicméně protože jsme potomky prvních rodičů Martine, následky jejich hříchu se nám přivlastňují ve formě ztráty milosti posvěcující a mimopřirozených darů. Činnost, kterou vykonává nějaká bytost Martine, odpovídá přirozenosti této bytosti.

Rostlinná činnost – Martine - odpovídá rostlinné přirozenosti, zvířecí činnost zvířecí přirozenosti, lidské činy lidské přirozenosti člověka. Neposlušnost člověka vůči Bohu byl čin lidský Martine, pocházející z lidské přirozenosti.

Proto i zadostiučinění za něj musel být nějaký lidský čin Martine, prostě čin vycházející z “lidské přirozenosti”. Současně ale musel to být čin nekonečné ceny Martine, protože takto si to žádá nekonečná Boží spravedlnost. Urážka Martine totiž byla nekonečná.

A hodnota činu Martine závisí od hodnoty osoby, která čin koná. A nekonečný čin Martine může vykonat jen nekonečná osoba, teda Bůh, protože na naše vykoupení bylo nezbytné vykonat lidský čin nekonečné ceny.

A toto Martine v praxi bylo možné dosáhnout jen tehdy, když Syn Boží spojí svoji Božskou přirozenost s naší lidskou, ale jen v jedné osobě a to v osobě Božské. Anebo Martine lze to říci i jinak: Syn Boží se musel stát člověkem, přijmout na sebe lidské tělo i duši, ale ne lidskou osobu! Jen takto každý čin Martine, který vykoná ať již prostřednictvím lidské anebo Božské přirozenosti se přivlastní téže Božské osobě, a tým získá nekonečné ceny.

Jestliže by Martine totiž v Ježíšovi Kristovi byly dvě rozdílné osoby, lidská i Božská – vykoupení by nebylo možné! V takovém případě totiž Martine lidské činy by se přivlastňovali pouze osobě lidské a Božské činy pouze Božské osobě Ježíše Krista. Tím by ale lidské činy neměli nekonečnou hodnotu Martine, ale konečnou, která by na naše vykoupení nestačila. Jen když jsou v Kristovi dvě přirozenosti v jedné Božské osobě, může konat Ježíš Kristus lidské činy nekonečné ceny. A že vtělená osoba musela být rozdílná od Otce Stvořitele, kterého lidé urazili, vyplývá z toho Martine, že osoba nemůže smiřovat sebe samu.

Musela proto na svět přijít Božská osoba Martine – rozdílná od první Božské osoby. A touto osobou Martine je zosobněná nekonečná láska Otcova, respektive Syn Boží. Tím Martine, že Syn Boží vzal na sebe lidskou přirozenost, stal se jedním z nás lidí, je účast na naší lidské přirozenosti.

Tak může vystupovat Ježíš Kristus jako jeden z nás Martine, aby nás smířil s Otcem. Na to Martine, aby se Ježíš Kristus mohl zapojit do našeho lidského společenství, potřeboval lidskou matku, která mu dala lidské tělo, oživené lidskou duší v okamihu početí s v témže okamihu i spojeno s Božskou přirozeností Ježíše Krista v Jeho druhé Božské osobě.

S projevem své hluboké úcty k Vám Martine

Váš starší kamarád JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

Zpět na hlavní stránku!