wz

Zpět na hlavní stránku!


Reakce na ”Hyenismus vůči starobním důchodcům”!

Reakci na ”Hyenismus vůči starobním důchodcům” na adrese www.henryklahola.nazory.cz/Judikat.htm napsal v listu pan Josef Weisz a ve třech listech Silvia Weiszová.

List pana Josefa Weisze (manžel Anny Weiszové).

Úvodní redakční poznámka JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy: Provedl jsem redakční úpravy listu. Autor listu respektoval moji univerzální prosbu, a e-mail mi napsal bez diakritických znamének, která jsem zde doplnil. Dále – kromě jiného – jsem autorem v listě psanou oficiální značku "ČSSZ" jsem s ohledem na ostatní čtenáře pro jistotu rozepsal na plný název ČSSZ, tj. "Česká správa sociálního zabezpečení"atd.

Přeji příjemný dobrý den. Pane doktore, Vy mně neznáte ,ale já jsem Vás poznal, sice pozdě, ale přece z náhodně objevené Vaší internetové stránky. Moc Vám chci,sice pozdě, poděkovat za článek ,který jsem objevil čistě náhodou "Hyenismus vůči starobním důchodcům". Možná, že podle mé meilové adresy poznáte, kdo Vám děkuje a píše.

Jsem to já, manžel paní Anny Weiszové, o které se v www.henryklahola.nazory.cz/Judikat.htm v článku z 11.10.2007 zmiňujete. Krásně se to četlo a věřím, že po zasedání Krajského soudu v Ostravě dne 5.2.2008 se již tato kauza definitivně uzavře. Díky naší dceři a dalších zainteresovaných osob možná skončí pro manželku trauma "rozdělení republiky" .

Horší je, že v této situaci se nachází víc lidí, kteří nemají tu sílu bojovat s tím takzvaným “demokratickým aparátem”.

Moje žena už v roce 1993 měla zájem se mnou tady přijít ,ale na všemožných úřadech ČR neměla žádnou šanci ve svém věku a i právníci úřadu práce ji doporučovali to, že jedinou jistotu má čekat na důchod na Slovensku. A to bylo to nejhorší, ale jediné možné řešeni v dané době.

Věřte, bylo nám všelijak, nikoho tato otázka nezajímala ,jako ani nikoho nezajímalo, že bylo nějaké Československo.

Nebýt dcery, která si to vzala za své, nevím jak by to dopadlo. Tisk to nezajímá, televizi také ne. Jedině ,když si to dcera vyžádala, tak se to někde objevilo. Poslední vítězství na Krajském soudu také nikde nebylo uveřejněno.

Důvod je určitě jasný jak píšete, aby soc.správa ušetřila a nikdo nic nevěděl.

Dneska máme u sebe 92 roční matku mojí ženy a je to úplně stejně. Protože je ležák, tak jsme požádali o soc.výpomoc při ošetřování podle zák. myslím c.108. Nikde v tomto zákoně není uvedeno odkud dostává důchod, ale zase na to nemá narok, protože důchod bere ze Slovenska, ale trvalý pobyt má v Čechách. Zase se tam objevuje nějake nařízeni EHS z roku 71 a 72. Je to svinstvo, protože Slováci do zahraničí nic neposílají /pouze na adresu trvalého pobytu na Slovensku/ a Češi také ne.

To znamená, že tito staří lidé pro Česko nejsou lidé, i když tady mají trvalý pobyt, který kdyby nemusela, tak jej ani nechce.

Pro Slováky to nejsou lidi i když jim posílají důchod a pro Čechy to nejsou lidi, protože nemají důchod z České správy sociálního zabezpečení.

Kde jsme se to dostali ?

Je jasné, že se o maminku postaráme i bez pomoci České správy sociálního zabezpečení, ale i když jsem Čech, tak se pomalu za to začínám stydět. Ještě jednou Vám děkujeme a přejeme dobré zdraví a hodně úspěchů v další práci.

Opava

8.2.2008 Weisz Josef

Čtyři listy Silvie Weiszové (dcera Anny Weiszové).

Úvodní redakční poznámka JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy: Provedl jsem redakční úpravy listu. Dále autorkou v listě psanou oficiální značku "ČSSZ" jsem s ohledem na ostatní čtenáře pro jistotu rozepsal na plný název ČSSZ, tj. "Česká správa sociálního zabezpečení", značku "MPSV" jsem rozepsal na "Ministerstvo práce a sociálních věcí", značku "US" na "Ústavní soud, značku "KS" na Krajský soud, značku “NSS” na Nejvyšší správní soud, značku “EU” na Evropská Unie, značku ESPLP na Evropský soud pro lidská práva atd.

První list Silvie Weiszové (dcera Anny Weiszové).

Vážený pane, jmenuji se Weiszová Silvia. Zastupuji maminku Annu Weiszovou ve věci československého důchodu. Náhodou jsem na Internetu objevila Vaši stránku, ve které mimo jiné, rozebíráte dopodrobna problém postižených starobních důchodců.

Přečetla jsem si to celé a musím Vám moc poděkovat. Vše jste rozepsal tak, jak to doopravdy je, jak se to táhne a hlavně Vy sám víte o co nám jde. ( hodně lidí tomu problému vůbec nerozumí).

5.2.2008 měla maminka nové stání u Krajského soudu v Ostravě. Soudce nakonec řekl větu : "protože neexistuje zákon, tak bohužel musím zrušit rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne .... "

Slovíčko "bohužel" bylo pro mě klíčové.

Po devíti letech všech soudních stání musím konstatovat, že jsem v životě nezažila větší zlo. To, co se děje ve věci československých důchodců je práce jednoho vysoce postaveného zaměstnance na MPSV a jeho propojení se soudkyní z NSS. Nechci je jmenovat.

Vážený pane, nevím jestli jste obeznámen také s postupem ministra Nečase po posledním plénu Ústavního soudu u maminky. Po rozhodnutí pléna Ústavního soudu jsem napsala stížnost Nečasovi na konkrétního nejmenovaného zaměstnance a došla mi odpověď, že je to nejlepší pracovník na Ministerstvu práce a sociálních věcí, a mimo jiné mi také v dopise sdělil, že v této věci nález pléna Ústavního soudu nebude respektovat. Dopis mám uložený. Takže naděje všech postižených, že se věci po nálezu pléna Ústavního soudu pohnou, je nyní nulová.

Tento klíčový zaměstnanec celé léta musel vědět o stížnostech od všech postižených, které chodili na Ministerstvo práce a sociálních věcí. Na něm záleželo, aby upozornil ministra na tuto věc a aby navrhnul další možné řešení. Těch postižených je cc. 3000. Já vím minimálně o padesáti lidech, kteří psali na Ministerstvo práce a sociálních věcí a podávali stížnosti.

Celý problém, který kolem důchodu vznikl, tak vznikl na popud toho, že moje maminka je podle úředníků na MPSV Slovenka se slovenskou národností a pracovala pouze na Slovensku.

Ona sice následovala svého manžela do ČR, neměla stejné rovné podmínky jako její manžel (Čech), ale jenom pro její národnost nebylo dopuštěno ministerstvem práce tuto dávku ji dát. Od této doby tuto dávku už nedalo ministerstvo nikomu.

Všichni poslanci, politici, senátoři, novináři říkají, že žijeme v demokratické společnosti, kde jsou si všichni rovní.

Po devíti letech soudních stání můžu říct, že tady žádná demokracie neexistuje, kdyby existovala, tak i pro samotného ministra, poslance, senátora, prezidenta, musí být každý nález Ústavního soudu svatý, i když se jim to nelíbí.

A když se tak neděje, tak žijeme pořád v totalitě.

Doufám, že se tento email dostane opravdu k Vám. Rozepsala bych se víc, ale nevím jestli jsem opravdu na správné emailové adrese.

9.2.2008 S pozdravem Weiszová Silvia , Praha

Druhý list Silvie Weiszové (dcera Anny Weiszové).

Betreff: RE: dobrý den. Odpověď! Dobrý den, jsem ráda, že jste se mi ozval. Přeposlala jsem Vaše www. stránky jiným postiženým, který se na mě obracejí. Nikdo z nich Vás nezná a o to víc jsou překvapení, že někdo stojí na jejich straně. Možná Vám také napíšou.

Ta druhá schránka: “Weisz....” je schránka mého táty. Děkuji za optání jestli potřebujeme pomoci. Moje maminka se z toho v roce 1995 psychicky sesypala, takže celou věc jsem za ni převzala já. Jenom já vím, co jsme v rodině zažívali a když si uvědomíte, že to vše se nemuselo stát, kdyby se republika nerozdělila. Anebo rozdělila, ale aby zákony nedělali mezi lidmi rozdíly, ale aby oba dva partneři si byli stejně rovní podle práva. Je strašné, když vidíte, že jenom proto, že se rozdělí republika, tak rodiče mluví o rozvodu. A to jenom proto, že oba manželé v tom druhém státě nemají stejná práva, protože najednou jsou si podle papíru navzájem “cizinci” atd.

Ale oni si řekli, že to vše překonají. Věděli jak to bude těžké, jen aby mohli zůstat spolu. Dnes můžu říct, že to bylo pro celou naši rodinu moc těžké, a já vím, že jsem mohla přijít o mámu, když jsem našla její dopis, kde se s námi loučila, protože ona sama už psychicky nezvládala celou situaci unést.

Na všech úřadech se dovídala, že je prý cizinka a nikoho nezajímalo, že její manžel je Čech, a celá rodina žije v ČR, a že tady ještě nedávno bylo nějaké Československo.

Já vůbec netušila, že situace u maminky může být opravdu tak špatná. To mi dodalo sílu, abych postupovala proti tomu zlu.

Postupně jsem se seznamovala i s dalšími postiženými starobními důchodci, kteří tuto situaci také psychicky nezvládali. Měla jsem obrovské štěstí, že jsem našla právničku a advokáta, kteří nám opravdu maximálně pomáhají. Sami řekli, že je to velice nespravedlivé, a doposud si za odvedenou práci nevzali nic. Sama vím ze zkušenosti jak je těžké najít v této věci právníka. Jiní starobní důchodci to štěstí neměli a to si také myslím, že resort Ministerstva práce a sociálních věcí to velice dobře ví, a proto ministr pořád doufá, že to postižení starobní důchodci vzdají, protože soudní pře jsou velice finančně náročné a postižení starobní důchodci nemají zpravidla ani žádné finanční prostředky.

Mamince by mělo Ministerstvo práce a sociálních věcí doplatit od r. 1999 doposud cca. 60.000 Kč. Přitom to je pouze samotná dlužná částka, protože žádné penále ministerstvu ani nevznikají a ani nenarůstají.

A tak si sám vemte, jestli tito postižení starobní důchodci si můžou dovolit platit právníka a advokáta, když se může stát, že se můžou po tolika letech soudního jednání natahování finančně propadnout k totální nule. A s tím asi kalkuluje Ministerstvo práce a sociálních věcí.

V roce 2004 jsme s moji právničkou napsali petici proti této diskriminaci, a zaslali ji ministrovi Škromachovi, avšak nedělo se vůbec nic. Po dosavadních pro Ministerstvo práce a sociálních věcí čtyřech prohrách, respektive po čtyřech krajně nepříznivých nálezech Ústavního soudu pro Ministerstvo práce a socíálních věcí se naopak ministři Špidla, a pak Škromach ještě více zatvrdili proti nám. Místo, aby věci řešili a nálezy Ústavního soudu respektovali, tak se ještě více obrátili proti postiženým starobním důchodcům. Nevím jestli tomuhle se říká u nás “demokracie”.

Já tomu říkám zneužití pravomoci veřejného činitele. Ale víme všichni jak by to bylo těžké dokázat. Není tady politická vůle celou věc řešit. Senátorovi Mejstříkovi jsem také napsala a požádala o pomoc, a asi když zjistil, že je to věc komplikovaná, tak už se více neozval. A tak to chodí i s každým poslancem z Poslanecké Sněmovny. Nijak nereagují. Anebo třeba napíší, že to předají MPSV. A to je v podstatě úplně totéž jako kdyby rovnou napsali, že můj list hodili do odpadkového koše…

To, co jste napsal na Vašich stránkách je opravdu vše tak, jak to je. To pozadí proč se věci nemění, tak to zase víme my , moje právnička a já. Ale je nám to na nic.

Proč Nejvyšší správní soud – bez ohledu na příslušné nálezy Ústavního soudu ČR - rozhoduje tvrdohlavě po každé v těchto věcech opakovaně úplně stejně protiústavně, ač velice dobře ví, že mu to vždy Ústavní soud ČR pokaždé opakovaně zas zruší?

Proč ministerstvo nikdy nechtělo využít ustanovení zákona, podle kterého by mohl ministr provést změnu aniž by se tato osoba musela dále soudit? Vše navíc stojí opravdu na jednom vysoce postavenému úředníkovi z Ministerstva práce a sociálních věcí, který tam už působil před rokem 1989. Bez ohledu na zcela jednoznačné nálezy Ústavního soudu ČR - nechce si připustit, že se mýlil. On dokáže pokaždé ministra natolik ovlivnit, že to vypadá pokaždé úplně stejně. Vykřikuje nesmyslné cifry, které by podle něho v případě provádění této dávky, měla ČR údajně prý vyplácet všem starobním důchodcům do “celého světa”.

Nebyl zájem před vstupem do Evropské Unie tuto věc řešit, a teď po našem vstupu se zas vymlouvají na Evropskou Unii, která by se podle dotyčného pána na ministerstvu údajně prý postavila proti vyplácení starobních důchodů a sociálních dávek československým starobním důchodcům jenom u starobních důchodců s českým státním občanstvím.

S mojí právničkou už od roku 1998, co se známe, se snažíme na poslance apelovat, aby byl zákon o vyrovnávacím přídavku. Po každé samotní ministři resortu Ministerstva práce a sociálních věcí tento zákon shodili ze stolu.

Po posledním plénu Ústavního soudu České republiky jsme pak založili Občanské sdružení “Československo má vlast” a snažíme se také po právní stránce pomáhat těmto postiženým starobním důchodcům, kteří se na nás obrátí.

Nějak přestávám věřit, že se na české půdě něco změní. Je to bohužel přesně tak, jak říkají politici: "musíme se všichni koukat dopředu..." takže minulost se neřeší. Ta je podle nich prý už dávno vyřešená Smlouvou, a vymlouvají se na to, že se Smlouvu tenkrát také souhlasila Evropská Unie.

Já jim říkám, ano Evropská Unie souhlasila, protože je tam možnost odstranění tvrdosti zákona právě v těchto extrémních případech. Ale určitě právo Evropské Unie nepředpokládalo, že ministr vlády členského státu Evropské Unie si zvolí komisi, která starobního důchodce všelijak šikanózně posuzuje a hodnotí.. To je zas něco, co se u nás ponechalo a zakořenilo se ještě ze staré doby. Po třetím nálezu Ústavního soudu ministerstvo už i komisi zrušilo, ale problém stejně neřešilo. Nechci Vás pane doktore zatěžovat našimi starostmi, byť i mohla bych ovšemže psát ještě dál. Doma mám čtyři šanony dopisů a negativních odpovědí od našich zákonodárců

Cokoliv by jste chtěl popsat, rozepsat, ničemu se nebráním. Také jakýkoliv nápad z Vaší strany velice uvítáme. My v OS jsme si řekli, že dáme ministrovi Nečasovi čas do konce března, aby našel cestu k řešení. Jestli nic neučiní, budeme muset znova něco sami podniknout proti Ministerstvu práce a sociálních věcí. Nikdo, ba ani sdělovací prostředky u nás nemají tu sílu nám pomoci.

13.2.2008 S velikou úctou Weiszová Silvia, Praha

Třetí list Silvie Weiszové (dcera Anny Weiszové).

Dobrý večer,

nevím jestli jsem Vám již psala, že u maminky Anny Weiszové proběhlo u Krajského soudu 5.2.2008 v Ostravě nové stání. Soudkyně konečně, sice velice nerada řekla, že ji nic jiného nezbývá, než zrušit rozhodnutí ČSSZ ze dne 20.4.1999. Tak doposud nevíme co bude. Jak se zachová Česká správa sociálního zabezpečení Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Od jiných postižených starobních důchodců se kterými jsem v kontaktu vím, že ministr Nečas prý nařídil na resortu, že do konce března se musí najít řešení a provést změny ve vyplácení důchodů starobním důchodcům, který žijí v ČR, jsou českými občany a mají starobní důchod podle míněné Smlouvy.

Jak se to provede a jestli se to vůbec nějak provede uvidíme.

V žádném případě to ale mamce nemůže vrátit deset let soudního čekání , které ani nebylo způsobené její vinou. Dva roky ztratila vinou Nejvyššího správního soudu. Podali jsme Stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva do Strasbourgu. Myslím, že do května 2008 by jsme měli mít víc informací o naší stížnosti. Takhle jsme si řekli s moji právničkou, že do konce března 2008 počkáme a když ministr nesplní to, co slíbil, tak budeme dále pokračovat. Taky nám pak vlastně ani nic jiného nezbyde.

Jenomže to vše, co se těmto starobním důchodcům děje, nebude nikdy vyřešené, pokud tady někdo neřekne, že jsou to občané bývalého Československa, takže by měli mít stejná práva jako jakýkoliv jiný český důchodce.

Proč o tom píšu?

Tento problém je úplně nový a dozvěděla jsem se to od jiného postiženého starobního důchodce. Od roku 2007 platil nový zákon o sociálních službách. Postižení starobní důchodci, dostávali vyplácené peníze podle těžkosti své nemoci. To vše se provádělo do konce roka 2007 a vyplácelo se to podle místa trvalého pobytu.

Od roku 2008 Ministerstvo práce a sociálních věcí provedlo změnu v této dávce, pojmenovali ji na dávku v nemoci, která se vyplácí podle místa sociálního pojištění zdravotně postižené osoby. Takže ji můžou pobírat pouze osoby, které mají nějaký, ať již částečný nebo plný důchod z českého sociálního systému anebo minimálně rok platili peníze do českého sociálního systému. A osoby, jako je moje maminka, která pobírá plný slovenský starobní důchod, (ona si nikdy nemohla vybrat důchod - ten byl česko-slovenskou smlouvou ji stanoven) tak na stáří v případě nemoci, nebo invalidity nemá nárok na tuto sociální dávku.

Ptala jsem se na Slovensku jak to je , tam mi bylo sděleno, že slovenská strana má také tuto dávku, ale oni ji vyplácejí podle trvalého bydliště jen na Slovensku.

Nevím, která strana je víc spravedlivější,ale vždy nějakým způsobem bude v ČR diskriminována část starobních důchodců pobírajících plný slovenský starobní důchod.

Slovenská strana má všechny dávky podle trvalého pobytu, česká strana “po novém” vždy vychází z českého sociálního pojištění.

To mi přijde velice nelogické.Takže jsem si jistá, že tím, že vyřešíme částečně jeden důchodový problém, tak aniž by jsme něco udělali špatného, tak zase opět vstoupíme do nového problému.

Na resortu Ministerstva práce a sociálních věcí absolutně selhala komunikace, aby ten kdo vymýšlí zákonem nějakou dávku, tak aby postupoval tak, aby nevznikla nová diskriminace u starobních důchodců, kteří v žádném případě neměli možnost ovlivnit to, ze které strany budou svůj starobní důchod pobírat.

Moje právnička mi řekla, že už nějaký soud řešil tento problém a soud postiženému dal za pravdu.

Ale to vše znamená nový stres, nový čas . Kdybych věděla před deseti lety, co mě bude u všech soudu čekat, tak nevím jestli bych měla sílu se do toho soudního sporu se státem pouštět. Hřeje mě pouze pocit, že jsem to musela udělat. ( a musím Vám říct, že někdy jsem už myslela, že to vzdám, protože pravda opravdu u nás nevítězí , když jsem pořád dostávala záporné odpovědi od prezidenta republiky a od dalších vládních činitelů a nadále jsme prohrávali první soudy.) Musela jsem to podstoupit nejenom pro maminku, ale také pro jiné postižené starobní důchodce. Protože tito lidé opravdu nemají peníze a nevěděli jak dál s tímto problémem nakládat.

Maminka se v roce 1996 psychicky zhroutila a já byla z toho tak zoufalá, že jsem nevěděla jak dále pokračovat. Nabrala jsem sílu a řekla jsem si, že není možné, aby se nám kvůli rozpadu Československé republiky rozpadla rodina.

Začala jsem řešit věc soudně za ní. Všichni postižení starobní důchodci to cítili a pořád cítí jako velkou nespravedlnost, jako obrovskou křivdu. Mě samotnou by nikdy nenapadlo, že nálezy z Ústavního soudu si státní správa dokáže vykládat úplně jinak, než jak jsou napsány. A že ani ten nález z Ústavního soudu není pro naši státní správu svatý. Za to by přece měl být v demokratické společnosti někdo potrestán!! Proč za to máme být fakticky potrestaní my, kteří poukazujeme na to, že někde sociální systém selhal. Nikde žádná omluva. Pořád jen čekáte a čekáte.

Pane doktore, já Vás budu dále informovat jak se věc vyvíjí. Jestli byl splněn slib ministra Nečase, který dal všem postiženým starobním důchodcům a jestli se věci již konečně pohnuly vpřed.

Pane doktore, jestli můžete tento problém uveřejnit mimo naši republiku, bylo by to dobré. Myslím, že státy v EU by měli vidět jak se v naší republice obchází náš nejvyšší pilíř a ochránce našich lidských práv. A jak je vše ještě posvěceno vládními činiteli. Nevěřím, že by v jiné společnosti toto bylo možné.

Dne 5.3.2008 Děkuji

s pozdravem a s úctou Weiszová Silvia

Čtvrtý list Silvie Weiszové (dcera Anny Weiszové).

Dobrý večer,

byl to anglický denník The Prague post. Ten vychází v Praze hlavně pro cizince. Pokusím se ho najít a pošlu Vám to na Vaši adresu. Jinak to bylo snad už ve všech novinách.

Dnes maminka dostala snad konečně rozhodnutí z Krajského soudu v Ostravě, kde soudkyně po devíti letech soudních tahanic zrušila úplně první rozhodnutí z Okresní správy sociálního zabezpečení v Opavě z roku 1999. Ale konec ještě není. Též musíme čekat na nové rozhodnutí z České správy sociálního zabezpečení. Takže je to pořád dokola. A peníze z dorovnání pořád nikde.

Jak jsem Vám již minule psala, konec nebude nikdy, protože pořád budou na Ministerstvu práce a sociálních věcí vymýšlet nové a nové zákony, do kterých se tito postižení starobní důchodci prostě nevejdou. A to jenom proto, že mají plný slovenský starobní důchod.

Důchod, který tito postižení starobní důchodci v žádném případě nemohli ovlivnit.

Myslím si, že by široká mezinárodní veřejnost měla být s tím obeznámena takže se záporným dopadem rozdělení společného státu o kterém se u nás, ale nikde vůbec nemluví a politici doposud tento problém neřešili ačkoliv o tom věděli už od roku 1996.

Měli by být obeznámeni, kteří obyvatelé na rozdělení nejvíce doplatili a proč. Přesto, že se mluvilo o pokojném rozdělení a dělení majetku společného státu. Tak takhle tady někdo rozdělil starobní důchodce na české a slovenské aniž by tito starobní důchodci něco tušili.

Já osobně jsem ve spojení asi s dvaceti takto postiženými starobními důchodci. Jsou mezi nimi také čeští manželé, kteří nikdy nepřekročili hranice ČR a přesto pobírají slovenský starobní důchod. Od Ministerstva práce a sociálních věcí dostávají dopisy ve znění " nikdy jste pro ČR nepracoval"(!!!!!!).

Jestli by se Vám to povedlo dát do cizích sdělovacích prostředků, není ­ pro mne problém mluvit anglicky anebo německy.

Dne 10.3.2008 Děkuji , a s úctou Weiszová

 

 

 


Zpět na hlavní stránku!