wz

Zpět na hlavní stránku!


Židé Židia Jom Kipur Pésach Chanuka Purim Roš Hašana Sukkot Šemini Aceret Simchat Tóra Tu bi Švat Lag ba Omer Šavuot Šabat Šekalim Sachor Para Hachodeš.

Tuto práci věnuji svátkům příslušníků “vyvoleného národa” Starého zákona. Dnes jsou vyvoleným národem Nového zákona ti, co uvěřili v  Ježíše Krista, před Kristem vyvoleným národem Starého zákona byli Synové Israele židé (poznámka: malé "ž" jsem použil proto, že mám na mysli náboženství a ne národnost!)!

Nejprve bych chtěl poprosit různé ”génie” s ubohým jedináčkem před svým jménem, popřípadě ty ještě větší ”supergénie” co nemají ani tento ubohý jedináček, respektive se zpravidla dokonce jedná o různé dvacetileté či ještě mladší sopláky, kterým teče mléko po bradě a kteří sice sami vůbec nic neumí, ale ve své ubohosti si tím více myslí, že již spolkli všechnu moudrost světa a již dříve než si jakoukoliv práci na těchto webových stránkách přečtou, tak s jejím obsahem (ač ho vůbec ještě ani nečetli!) zásadně již dopředu absolutně nesouhlasí a nejrůznější práce na těchto webových stránkách čtou pouze proto, aby mi pak mohli psát své jízlivé e-maily plné fanatické zloby a nenávisti ve kterých se s velikým rozhořčením rozplývají nad ”ubohou a dementní úrovní mých prací”.

A proto tedy Vás prosím tedy vážený pane ”génie” (nebo ctihodná dámo ”génijko”) – nečtěte raději ani tuto další ”dementní práci” – a opusťte raději ihned tyto webové stránky. Pevně věřím, že na Internetu se nepochybně najdou i takové webové stránky (a není jich bohužel málo!!), které odpovídají Vaší "intelektuální" úrovni. Já ale Vaše přesvědčení a názory (pokud vůbec nějaké máte!!) plně respektuji – respektujte proto prosím také Vy přesvědčení a názory jiných lidí (třeba i moje) a smiřte se s tím, že jsou prostě i lidé, kterým (s ohledem na jejich zaměření, zájem nebo orientaci) se některé práce zveřejněné na www.henryklahola.nazory.cz jednoduše líbí a čtou je rádi, protože je zajímá jejich věcný obsah a nehledají v nich pouze ”gramatické chyby”. A pokud se Vám tyto webové stránky nelíbí a zásadně nesouhlasíte s jejich obsahem, myšlenkami a názory, pak máte k dispozici jedno velice jednoduché a spolehlivé řešení, aby jste se nemusel(a) rozčilovat – jednoduše to vůbec nečtěte!!

Je pro mě s podivem, že může existovat někdo, kdo ztrácí svůj čas četbou webových stránek o kterých skutečně soudí, že je ”napsal duševně nemocný člověk” či že jsou ”výplodem jeho chorého mozku”. Já osobně cizí webové stránky, o nichž se domnívám, že je psali duševně nemocní lidé nikdy nečtu a lidé co vědomě čtou webové stránky o nichž se domnívají, že jsou ”dílem duševně nemocného člověka” jsou ve skutečnosti sami velice těžce duševně nemocní lidé, kteří by měli vyhledat dobrého psychiatra. Kromě toho věřím vážený pane génie nebo ctihodná dámo génijko, že po opuštění sfér náboženských webových stránek www.henryklahola.nazory.cz se Vám podaří nalézt na Internetu i takové webové stránky, které napsali i ”duševně zdraví lidé”, ba možná dokonce právě i tací ”duševně zdraví lidé”, kteří jsou tak těžce ”duševně zdravými”, jako jste ”zdravý(á)” i Vy sám nebo Vy sama!

Internet je svobodné médium s mnoha miliardami nejrozličnějších webových stránek – výběr máte téměř nekonečný. A určitě se tam najdou i podobná individua jako jste Vy sám, či Vy sama. Pokud by čistě hypoteticky náboženské webové stránky www.henryklahola.nazory.cz byli absolutně jedinými webovými stránkami na Internetu, chápal bych pak Vaše rozhořčení, protože uznávám, že ne každého musí zajímat náboženská víra. Takto ale náboženské webové stránky www.henryklahola.nazory.cz jsou pouze jedny z mnoha miliard různých webových stránek na Internetu a pokud se Vám osobně nelíbí, tak je prostě číst nemusíte, nikdo Vás k tomu určitě nijak nenutí.

A vzhledem k existenci mnoha miliard dalších webových stránek ani nejste z ”nouze” nějak nuceni číst takové webové stránky ”které se Vám nelíbí a s nimiž absolutně ve všem zásadně nesouhlasíte” proto, že by jste snad neměli eventuálně k dispozici na Internetu žádné jiné webové stránky tak, jako tomu u nás bylo například ve dvacátém století za bolševika u televize, kdy se lidé z nouze dívali třeba na televizi i navzdory tomu, že se jim nelíbila, protože žádné jiné televizní stanice u nás jednoduše tenkrát ještě neexistovali…

Doufám, že teď různé tyto výše zmiňované nafoukané psychopaty jsem odradil od dalšího čtení této práce a proto se teď již konečně můžeme společně věnovat tomuto tématu židovských náboženských svátků.

Na počátku vyvoleným národem Starého zákona z vůle Boží byli Židé, jako jediný národ u kterého sám Bůh dbal na to, aby tento vyvolený národ židovský měl pravou víru v Boha. Po Kristově oběti na Kříži vyvoleným národem nového zákona jsou všichni ti, co uvěřili v Ježíše Krista, tj. Židé i nežidé, respektive všichni lidé, kteří u věřili v Ježíše Krista bez ohledu na jejich národnost. V každém případě však ale historicky pokládáme Židy za naše starší bratry ve víře a proto teď v této práci chci ve stručnosti pojednat o hlavních židovských náboženských svátcích.

Roš Hašana.

Roš Hašana (doslovný překlad: hlava roka) je židovský nový rok. Připadá na prvý den sedmého měsíce, tedy na 1,Tišri a oslava trvá dva dni. Má několik významů. Otvírá celý řad svátečných dní, nazývaných veliké svátky, a je spojený s nejvýznamnějším svátkem židovského roku s Jom Kipur. Jom Kipur “dlouhý den” je rovněž postní den připadá na 10.Tišri. Obdobím mezi těmito dvěma svátky u Židů je obdobím vnitřní meditace a duchovní aktivizace. Nový rok je dnem účtování se všemi skutky předcházejícího roku. Židé se připravují na něj již během posledního měsíce starého roku, měsíce Elul. Příprava má i ritualizovaný charakter (předepsané modlitby, obřady), který však ale není jednotný. Tato příprava má vyvést Židy z náboženské lhostejnosti a obrátit myšlení Židů k Bohu, kterého příkazy během minulého roku porušili. Podstatou svátku je duchovní znovuzrození, analogické k novému měsíci. Tak jako se měsíc soustavně obnovuje, tak i židovský národ obnovuje svou duchovní vitalitu. Nový rok u Židů není oslavou hlučnou anebo dokonce spojenou s pitím alkoholických nápojů. Je to ponoření se do sebe sama, meditace, sebezkoumání. Podle židovské tradice Bůh rozhoduje na Roš Hašana o osudu každého člověka v nadcházejícím roce a zkoumá jeho minulé činy. Člověk má určený osud, ale ne plně determinovaný. Má tedy i svobodnou vůli a může svůj osud ovlivňovat a měnit. Na to slouží poznaní vlastních chýb a následné úpřimné pokání vedoucí na cestu smíření s Hospodinem.

Svátek Roš Hašana je zmiňován v Talmudu jako výroční den stvoření světa, přesněji řečeno jako výročí šestého dne stvoření světa. V tento den učinil první člověk Adam svoje první kroky a tak i Židé činí v tento den první kroky svého budoucího života. Na prvního Tišri připadá i den narození Izáka, den jeho obětování a den Samuelových narozenin. Nový rok je i vzpomínkou na začátek bytí, ale současně na den, na který se váže naděje do budoucnosti a přijde mesiášská říše pokoje a harmonie. Proto poukazuje nový rok na nejvzdálenější obzor židovstva a jeho naděje. Současně je to den odpovědnosti před Bohem. Každý je zodpovědný za sebe, ale všichni spolu za Izrael a Izrael za celý svět. Někdy se říká, že Bůh, svět a Izrael jsou tři sloupy na kterých spočívá židovský Nový rok.

Svátky pokání, jako se spolu označují Roš Hašana a Jom Kipur jsou čistě religiózní svátky. Všechny ostatní svátky židovského kalendáře mají vazbu na historické anebo přírodně – zemědělské události. Na Nový rok si připomínají základní idey tohoto svátku i v synagoze, v modlitbě Musaf. V jejich troch částech jsou zakomponovány tři základní myšlenky: První část Malchkijat (panstvo) oslavuje Hospodina jako Stvořitele a vládce světa, ve druhé části Sikchronot (vzpomínky), Ho oslavujeme jako spravedlivého, ale milosrdného soudce a v poslední části Šofarot (hukot šófaru) si připomínají Zjevení na Sinaji, které Židům připomíná Tóru a probouzí je z náboženské lhostejnosti. Stručné shrnutí tří idejí z předešlého odseku je: Bůh, který řídí svět, Bůh – soudce a Bůh – Vykupitel. Typickým prvkem novoročních obřadů v synagoze je troubení na šofar, připomínajíce hřmění během Zjevení na hoře Sinaj. Šofar Židy burcuje a napomíná. Jinak ale šofar je hudební nástroj vyrobený z rohu berana a preparovaný teplem.

Mimo synagogy, na břehu řeky anebo potoka, se modlí též modlitbu Tašlich, co symbolizuje odplavení hříchů tekoucí vodou. Je zajímavé že měsíc Tišri, ve kterém se začíná nový rok, je sedmý a ne první v pořadí. Souvisí to s příkazem, který dal Hospodin Židům po odchodě z otroctví v Egyptě: “A začněte počítat měsíce!” teda první měsíc je Nisan, ve kterém se uskutečnil odchod z Egypta, ale začátek roku je první den sedmého měsíce. Na nový rok si židé vzájemně blahopřejí slovy: “Lešana tova tikatevu”, případně si posílají pohlednice s tímto přáním. Lidovým zvykem je konzumace jablek s medem, v některých zemích se konzumují ryby neboť rybí hlava symbolizuje hlavu roka.

Jom Kipur.

Jom Kipur (Dlouhý den) je nejvýznamnějším svátkem židovského kalendáře. Známy je též jako postný den, den smíření, anebo “sobota sobot”. Připadá na desátý den měsíce Tišri a je vyvrcholením dnů pokání. Je to jediný židovský svátek na který se vztahuje Tórou předepsaný úplný post, to znamená více než 24 – hodinové zdržení se jídla i nápojů. Zakázána je i jakákoliv práce. Pochopitelně, zákon zakazuje i tělesné požitky během celého dne postu. Nijaký ze zákazů nemá za cíl bezprostředné vyvolání tělesného utrpení. Nepřímo ale tyto zákazy vyvolávají i fyzické strádání, ale jejich cílem je prohloubení pokání. Součastí zákazů je i zákaz koupání se a krémování. Při návštěvě synagogy se upozorňuje na zákaz nošení kožené obuvy, která v minulosti symbolizovala přepych. Na Jom Kipur dává Hospodin odpuštění za některé hříchy z minulosti. Není to však nic jednoduché anebo dokonce automatické odpouštění. Je spojeno s předpokladem hlubokého duševního očištění od hříchů a upřimné pokání. Před tváří Hospodina se třeba zříci všech hříchů, třeba je vidět z bezprostředné blízkosti jako výsledek očištění následující smíření se s Hospodinem. Boží milost je veliká, ale odpuštění na základě duševního a tělesného pokání se týká jen hříchů vůči Hospodinu, nikoliv však hříchů, kterých jsme se dopustili vůči bližním. Na smíření mezi lidmi třeba odpuštění člověka (lidí), kterému (kterým) ublížili. Jinak řečeno – Hospodin se v těchto věcech nijak nemíchá mezi lidi. Proto se očekává, že hříšníci podle možností napraví to, co zlé v minulosti způsobili a pokusí se smířit se svými bližními. Jak vidíte, základní myšlenkou Jom Kipuru je smíření, očištění svědomí bojem proti zlu a pro dobro. Smíření s Bohem i s lidmi. Smíření mravního světa s jediným Hospodinem dějin. Jom Kipur dává důvěru v lidstvo, bez které jsou dějiny nesmyslné.

Podle starých zvyků zapaluje na Jom Kipur hlava rodiny dvě svíce, jednu doma a druhou v synagoze. Symbolizují dvě druhé tabule zákona, se kterými v tento den scházel Mojžíš z hory Sinaj. Jako všechny svátky i Jom Kipur se začíná večer předcházejícího dne. V synagoze se při této příležitosti shromažďují i ti, kteří zpravidla na židovské bohoslužby nechodí (jako například i JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola jehož dávný předek z otcovy strany byl Žid z kněžského kmene Leviho, a JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola je prvorozený syn, byť i jinak po celé generace jsme již dávno křesťané a jako křesťané jsem přijdou pouze z důvodů společenských a ne náboženských). Atmosféra a pocit jsou slavnostní a vážná. Věřící jsou oblečeni do bílých šatů symbolizující čistotu a nový život. První s modliteb je Kol-Nidre (všechny sliby). Vyjadřuje lítost a pokání za všechnx falešné sliby, ať již byli dány dobrovolně anebo pod nátlakem. Ranná modlitba na druhý den připomíná doby, kdy velekněz v Jeruzalémě vstupoval do svatyně a třikrát prosil o odpuštění: za sebe, za své bližní a za celý národ. I židé dnes prosí o odpuštění za své hříchy. Poslední modlitbou je Neila, závěrečná modlitba vyjadřující naději na odpuštění. Na den Smíření se též troubí v synagoze na šótar. Lidovým zvykem pocházejícím z dávných časů je “kappara” anebo též “kappores”. Vezme se kohout, případně hus či jiný kus drůbeže, zatočí se nad hlavou a současně se odříkává žalm číslo 107 plus modlitba “synové člověka” Tento obřad má naznačit přenesení hříchů člověka na zvíře. Staří židovští mudrcové však k tomu dodávají že tato židovská ceremonie bez upřimného pokání ani pro ně židy nemá žádný smysl.

Sukkot.

Čtyři dny po vážném Jom Kipure, večer 14 dne měsíce Tišri, přichází opět čas radosti. Je to Sukkot, svátek stánků (Sukkot znamená v hebrejštině plátno, stan). Známy je i pod jménem svátek Tabernachu. Tento svátek má dva významy. Připadá na podzimní čas, čas sbírání úrody na polích a čas vinobraní, je tedy zemědělským svátkem. Druhý význam svátku má své kořeny v historii a připomíná nám putování izraelského národa po poušti po odchodu z Egypta. Svátečný čas Sukkot trvá sedm dnů , ale těsně na něj navazují další dva svátky, Šemini Aceret a Simchat Tóra. V Izraeli se tyto dva svátky slaví společně v jeden den. Celé svátky tedy trvají v Izraeli osm dnů a mimo Izraele devět dnů. Těžištěm svátku Sukkot jsou první dva dny. Celé zmíněné období se nazývá Seman Simchatenu (čas naší radosti) a Torá (ba dokonce i evengelia Nového zákona!) se o tomto svátku vícekrát zmiňují. Například v třetí knize Mojžíšově Levitikus je ve 23, 43 napsáno: “V stanech budete bydlet po sedm dnů, aby vaši potomci věděli, že jsem svůj lid nechal bydlet ve stanech, když jsem ho vedl z Egypta”. Podle tohoto příkazu židé staví listím pokryté chaty anebo stany, které stojí na nádvořích židovských domů, anebo na jejich střechách. Tyto příbytky, ze kterých mají zpravidla největší radost děti, židům připomínají období putování po poušti, během kterého Izraelci bydleli ve stanech.Hospodin čtyřicet let vedl a ochraňoval vyvolený národ a vzpomínkou na to je sedm dnů sedění ve stanu anebo chatě přikryté listím. Malé a křehké obydlí ve kterém se židé zdržují jim připomíná to, kdo je Stvořitel světa a jediná Ochrana.

Druhý zemědělský význam svátku je též zmíněn v páté knize Mojžíšově Deuteronomium v 16, 13. Předpokládá se, že během Sukkotu je již bezpečně uskladněná a lidé mají větší pocit jistoty. Maimonides k tomu dodáva: “Člověk má v dobrých časech myslet na zlé. Bude pak vděčný všemohoucímu, pochváleno buď Jeho jméno, a bude mu to pohnutkou na skromný a mírný život. Proto opouštíme domy a jdeme do chat, abychom si připomenuli, jaká byla kdysi naše situace”.

Svátek Sukkot se oslavuje i v synagoze, kde se obyčejně nachází obecná Sukkot – chata. Typickým prvkem svátku je kytice skládající se ze čtyř plodů stromu, respektive ze čtyř prvků. Jsou to vždy zelené listy myrty, pruty potočné vrby, palmové listy (Lulav) a citrusový plod, který se nazývá Ertrog. Do kytice se vážou tři výhonky myrty, dva vrbové pruty a jeden Lulav, Ertrog se volně přiloží. Je několik symbolických významů této kytice, která se celá též někdy nazývá Lulav jako její jeden segment. Různé prvky kytice spolu svázány židům připomínají, že jsem si všichni rovní a že navzdory různosti je třeba držet spolu. Ertrog je zvláštní tím, že na něm současně visí několik let staré plody spolu s  novými. Symbolizuje proto kontinuitu minulosti a budoucnosti. V synagoze se židé modlí s kyticí v pravé ruce a s Ertrogem v levé, ale ruky drží při sobě. Po modlení židé mávají kyticí na čtyři světové strany nahoru a dole. Vyjadřuje to víru ve všudypřítomnost Stvořitele. Svátek Sukkot má v židovstve univerzální charakter, týká se celého lidstva. Během existence Chrámu v Jeruzalémě byli národy z celého světa pozvány na shromaždění a výměnu darů do Jeruzalému. Univerzální charakter svátku zdůrazňovalo i přinášení oběti za 70 národů světa. Odpovídá to mesiášskému ideálu židovství, jak o něm píše i židovský prorok Zachariáš: “Všichni, kteří zůstanou z rozličných národů, které táhly proti Jeruzalému, budou putovat z roku na rok, aby se klaněli králi Hospodinovi mocností a světili svátek stánků.

Šemini Atceret.

Šemini Atceret (svátek osmého dne) následuje za posledním dnem Sukkotu, ale neslávi se již pod širým nebem. Na tento den se židé již stahují do svých stálých příbytků. Svátečná modlitbas obsahuje prosbu za životodarný déšť a vyjadřuje touhu po požehnaném roku. V synagoze se v tichosti čítá kniha Kohelet (Kazatel) připomínající pominutelnost všeho pozemského. Šemini Atceret je, na rozdíl od univerzálního Sukkotu národním svátkem. Reprezentuje národní a náboženský svazek židovského lidu se Stvořitelem. V Izraeli se současně oslavuje Simchat Tóra, radost ze (Starého) Zákona, radost z Tóry, mimo Izraela se slávy až další den.

Simchat Tóra.

Je to svátek ukončení a současně otevření celoročního cyklu čtení Tóry, respektive pěti knih Mojžíšových – Pentetauchu. Celá Tóra je u židů rozdělená na jednotlivé části nazývané sidry. Součástí sobotní liturgie je postupné přečtení sidry několika, takto vyznamenanými lidmi. Postupnost čtení sider je pevně určená. Poslední i první sidra se čte na Simchat Tóra. Studium Tóry je u židů pokládáno nejen za povinnost, ale i za radost. Židé se těší ze studia zákona a z jeho plnění. Proto je tento židovský svátek radostný. V synagoze se vyberou všechny Tóry a Áron Ha-Kodešu (ze svaté truhlice) a nosí se v slavnostním a veselém průvodu. Pro děti je to den radosti a současně i první příležitosti vstoupit do synagogy.

Chanuka.

Je to svátek světel anebo opětovného zasvěcení jeruzalémského chrámu. Váže se nas historické události spojené s vítězným bojem Makabejců nad syrsko-řeckým králem Antiochusem – Epifanesem IV. roku 167 před Kristem.

Panování Antiochuse bylo poznamenáno despotismem a vyhrocenou náboženskou nesnášanlivostí. Zakázal obřady židovské víry, zneuctil jeruzalémský chrám a dopustil se mnohých násilností. Prvním důsledkem této hrůzovlády bylo vylidňování vesnic a měst, kterých obyvatelé utíkali do hor. Útekem do hor si zachraňovali životy i náboženskou svobodu. Po delším čase došlo k zoufalému povstání židovského obyvatelstva proti mnohonásobné přesile žoldnéřů krále Antiochuse. Vznik vesnice je spojen s vesničkou Modin, která byla sídlem Matatiáše z rodu Hasmonejovců. Bezprostředný popud pro vznik povstání dalo chování velitele žoldnéřů Appelese v Modine. Vůdcem povstání se stal Matatiáš a jeho synové Jochanan Gadi, Simon Tharsi, Juda Makabi, Eleasar Chavran a Jonathan Chopus. Jméno třetího z nich se stalo synonymem celé rodiny a pod tímto jménem vešlo povstání i do dějin. Nejprve se povstalci zdržovali v horách a podnikali jen menší akce, později se úspěšně vyspořádali aj s početnými žoldnéřskými oddíly vyslanými na potlačení povstání. V dlouhých bojích zahynula i většina Hasmonejovské rodiny, ale konec války přinesl osvobození země spod cizí nadvlády. Klíčový význam mělo osvobození Jeruzalému a jeruzalémského chrámu, který představoval náboženské centrum židovství. Po vstupe do chrámu se zjevil před zraky židovských vojáků obraz zpustošení a zneuctění všeho, co jim bylo svaté. Nezůstali však stát se založenými rukami, ani neoslavovali své vítězství, ale poradili se se znalci Zákona a podle jejich rad začali chrám čistit a připravovat na původní službu. Po očistění chrámu zapálili svítnik s věčným světlem, avšak při dolévání oleje do svítníka zjistili, že je k dispozici jen jedna malá nádoba opatřená pečetí velekněze, která obsahuje posvátný olej. Nejkratší čas na vyrobení nového oleje byl osm dní a malá nádoba obsahovala jednodenní množství. Tradice říká, že se stal zázrak a toto malé množství oleje vydrželo svítit po celých osm dní, které byly potřebné na výrobu nového oleje.

Na památku znovuzasvěcení chrámu zapalují v židovských domácnostech 25.Kisleva a během dalších osmi dnů vždy o jednu svíčku navíc. To znamená, že v první den se zapaluje jen jedna svíčka, na druhý den dvě a tak dále, až v poslední den se zapálí všech osm svíček. Chanukové svíčky staví zvyčajně do chanukového svítníka, který má devět ramen. Osm ramen je určených pro chanukové svíčky, poslední deváté rameno slouží pro upevnění takzvaného šamesa. Nejprve se zapaluje šames – svíčka a jejím pramenem chanukové svíčky. Při chanukových svíčkách se nemá pracovat, ani ženy nemají vykonávat domácí práce, kým tyto svíčky nedohoří. Tento zvyk má svůj původ v tom, že současně s Makabejci si židé připomínají Juditu, která taky ztělesňovala boj za národní a náboženskou svobodu a v židovských dějinách je ženským ekvivalentem Makabejců. Další zvyk připomínající Juditu je stůl s prostřenými mléčnými jedly, které připomínají, že Judita dodržela předpisy o dovoleném jídle i během hostiny v Holofernovém stanu. S postavou Judity též souvisí některé místní zvyky, například v Avignone, ve Francii, můžou ženy během svátku Chanuka do mužské části synagogy. Svátek Chanuka je veselým svátkem. Jeho popularita je dnes větší než v minulosti navzdory tomu, že se rátá mezi polosvátky. V evropských zemích bylo zvykem během hoření chanukových světel hrát společenské hry. Populární byl trendel, respektive stellein. Je to podoba krychle se čtyřmi symboly určujícími hodnotu získanou hráčem. Pro děti je chanuková oslava příležitostí na karnevalové průvody a jiné zábavy.

Tu bi – Švat.

Je to 15.den měsíce Ševat (Švat), Nový rok stromů. Oslavuje se v období dešťů, které je v Izraeli vhodné na sazení. Zároveň je to časová hranice na rozlišení věku stromu. V biblických časech se dodržoval příkaz Tóry, který požadoval neobírat ovoce stromů první tři roky po zasazení. V dnešním Izraeli je zvykem vysázet v období svátků nové sazenice. V synagoze je součástí oslavy podávání patnáctich druhů ovoce. Tu bi Švat je polosvátek. Tradice jej udržovala v čase diaspory, ale větší význam má v Izraeli, protože jeho zvyky se vážou na izraelskou krajinu.

Purim.

Svátek Purim připadá na 14.den měsíce Adar. Původ svátku je v historických událostech, opsán v biblické knize Ester. Stručně mohu děj knihy vlastními slovy převyprávět asi takhle: Židovská dívka Ester se stane manželkou perzského krále Ahasvera, vládnoucího v letech 485 až 465 před Kristem. Esterin tutor Mordechaj z rodu Benjamín, odhalí a znemožní spiknutí proti králi Ahasverovi. O nějaký čas vyjmenuje Ahasver za prvního ministra ctižádostivého poradce Hamana. Před Hamanem všichni lidé padají na kolena, jen Mordechaj odmítá vzdát mu tuhle poctu. Hamanova urazená ješitnost se obrací proti celému židovskému národu žijícímu v perzské říši. V zastoupení krále nařídí Haman vyvraždění všech Židů v Persii. Tu zasahuje do dění Ester, která neváhá riskovat vlastní život a zachrání Židy před záhubou. Král si vzpomene na Mordechajove zásluhy a vyjmenuje ho za prvního ministra namísto Hamana, kterého stihne zasloužený trest. Židé, kteří byli včas informováni o úkladech proti jejich životům se zachrání a odrazí nepřátelský útok.

Purim je radostný svátek, ale předchází mu jednodenný půst na 13.Adar, Taanit Ester (Esterin půst), který je památkou na tři dny půstu královny a všech Židů v Persii. Na další den 14.Adar byli Židé v celé říši mimo nebezpečí, ale ve městě Susy ještě probíhali boje. Z toho důvodu si Židé připomínají i 15.Adar jako Šušan Purim (Purim ve městě Susy).

Pojmenování svátků je odvozeno od slova pur (lós), někdy se označuje i za svátek losů. Podle tehdejších zvyklostí se losovalo o oděv a majetek zabitého nepřítele. Takovýto osud připravoval Haman i Židům, ale nakonec se losovalo o jeho majetek. Knihu Ester židé čtou v synagogách večer 13.Adara po skončení půstu. Během svátků Purim je zvykem konat dětské karnevaly anebo divadelní hry znázorňující události knihy Ester.

Pésach.

Pésach je svátkem svobody, dnem vzpomínky na události spojené a odchodem izraelitů z Egypta. Svátek se začíná večer 14.Nisana a trvá 8 dnů. První a poslední dva dny jsou svátky, čtyři dny mezi nimi polosvátky, během kterých je dovoleno vykonávat domácí práce. V Tóre jsou zaznamenány události, které si připomínají Židé během svátku Pésach. Byla to těžká práce v Egyptě, útlak a nakonec pokus o zničení židovského lidu ze strany faraóna. Hospodin si vzpomněl na svůj národ a přikázal Mojžíšovi a Áronovi, aby žádali u faraóna propuštění Židů z Egypta. Faraón váhal propustit židovský národ a proto Hospodin potrestal egyptskou krajinu strašnými pohromami, které poznáme jako deset egyptských ran. Poslední rána po které se faraón rozhodl propustit Židy, byla usmrcení všech prvorozených Egypťanů ve všech egyptských příbytků. Aby anděl smrti, který přešel během noci celou zemi, rozpoznal židovské domy, přikázal Hospodin Židům označit ráma a prahy jejich dveří krví beránka. Takto označené domy anděl smrti obcházel bez toho, aby někoho usmrtil. Od toho je odvozeno pojmenování svátku, slovo Pésach znamená obcházení anebo vyhnutí se. Vzhledem k tomu, že Židé odcházeli z Egypta náhle a v zhoně, nemohli si včas připravit vykynuté těsto na pečení chleba Odcházeli jen s nevykynutým těstem ze kterého pekli placky. Proto se svátek Pésach volá i svátkem nevykynutého těsta a symbolem je oplátka z nekynutého těsta, maces.

Pésach se oslavuje už více než 3300 let. Je tedy velice starým svátkem a během jestvování chrámu měl i svůj zemědělský význam. Patřil ke třem poutnickým svátkům. Na druhý den svátku Pésach se přinesla do chrámu jako oběť první úroda ječmene v množstve jednoho omeru. Zároveň se v tento den začal počítat omer, to znamená počítání 50-ti dbí mezi svátky Pésach a Šavuot. Slovo omer znamená snop, ale je zároveň synonymem pro objemovou míru, jeden omer představuje 2,25 litra. Počítaním omeru je definován svátek Šavuot jako i Lag ba Omer. Po zničení chrámu se dostal do popředí náboženský a dějinný význam svátku. Na Pésach se židé připravují během celého předcházejícího roku. Součástí přípravy jsou čtyři zvláštní soboty, když Židé čtou v synagoze namísto obvyklé jedné části (sidry) z Tóry dvě části. Jsou to tyto soboty:

1.Šabat Šekalim. Poslední sobota před 1.Adarem, nejpozději může připadnout na 1.Adar. Z druhé Tóry se čte místo o odevzdávání povinné dávky, polovice šekela od každého dospělého muže v prospěch chrámu (Exodus 30, 11 – 16).

2.Šabat Sachor. Sobota před začátkem svátku Purim, tedy před 14.Adarem. Čte se odsek o Amalekovcích, kteří přepadli israelity táhnoucími pouští (Deuteronomium 2, 17 – 19). První verš této sidry se začíná v originálu slovem “sachor”! (pamatuj!). A od toho pochází i název této soboty.

3.Šabat Para. Čte se čtvrtá kniha Mojžíšova na místě, kde se říká o použití popelu z červené jalovice (červená kráva = para Adama). Předpis o tělesném očišťování souvisí u židů s očišťováním lidské duše. K svátku Pésach mají židé přistoupit v tělesné i duševní čistotě.

4.Šabat Hachodeš. Poslední sobota před novým měsícem (před Nisanem) případně 1.Nisan, když na něho připadne sobota. Ve druhé sidre toho dne čteme o přípravách svátku Pésach a o událostech, které jsou se svátkem spojeny. (Exodus 12, 1 – 20). Poslední sobotu před začátkem Pésachu poznáme jako velikou sobotu (Šabat Haggadol). Tehdy jsou již přípravy na svátek v plném proudě.

Podle starého zvyku mají mít prvorození synové den před Pésachem půst, je však možné a přerušit tento půst, jestliže jde o hostinu uspořádanou na počest dokončení studia některého svazku Talmudu. Talmudické školy někdy vědomě rozvrhnou učební látku tak, aby ukončení studia jednoho ze svazků připadlo právě na den před Pésachem.

Během svátku se nesmí v židovských domácnostech nacházet nic kynutého, ani nejméně zjistitelný kousek kynutého těsta anebo potravin, které ho obsahují. Z těchto důvodů se před začátkem svátku dělá v každé domácnosti velmi pozorné a důkladné čištění celé domácnosti spojené s vyhledáváním a shromažďováním ostatků pečiva a podobných jídel. Hledání a shromažďování se zpravidla zúčastňují i děti. Všechny ostatky vykynutých potravin se nazývají chamec. Chamec se spálí ještě před začátkem svátků. Vela starostí je s přípravou svátku v kuchyních. Na přípravu jídel se vyberou nádobí určené speciálně na tento účel (Pésachové nádobí). Kromě nich možno použít z ostatních nádob ty, které možno zahřát až do červeného žáru, jako například varné plotny. Po této proceduře se stanou způsobilé na práce při přípravě jídel během Pésachu. Říká se, že jsou kašerns. Slovo je odvozeno od výrazu kašrut (dovolené, čisté, vhodné), který se vztahuje ve všeobecnosti na potraviny způsobilé na konzumaci podle židovských rituálních předpisů. Například u nás v Československu (anebo chcete-li v Čechách a na Slovensku) se setkávám častěji s výrazy jako kóšer, kóšerovat a podobně, jejichž smysl je též odvozen od slova kašrut. Na zmenšení nebezpečí kontaminace chomecu slouží různé židovské předpisy. Například běžný příbor se dá kašrútovat jen v tom případě, když je vyroben z jednoho kusu. V opačném případě by mohli malé kousky chomecu vniknout do mezery. Množství podobních předpisů podporuje očištění židovské domácnosti.

Všechny potraviny požívané během svátků jsou zvlášť přísně kontrolovány., a to od původních surovin až po finální výrobky. Suroviny přinesené do domácnosti se důkladně umyjí, také vejce, citróny a podobně. Přísně se kontroluje i víno, které má být vyrobeno a zapečetěno pod dohledem odborníků. V centru pozornosti je výroba macesu, která se řídí zvláštními předpisy. Židovské náboženské obce se vždy starali o to, aby chudí židé dostali macesy v odpovídající kvalitě a množství na svátky Pésach zadarmo.

Nejdůležitější událostí svátku Pésach je společná slavnostní večeře všech členů domácnosti, takzvaný séder anebo séderová večeře (Séder znamená uspořádání). Prostření stolu, rozložení jednotlivých pokrmů, pořadí jejich konzumace a množství dalších podrobností večeře se řídí podle séderové Hagady, která se vždy těšila veliké popularitě u dětí i dospělých. V Hagadě jsou zaznamenány i otázky, které klade nejmenší dítě hlavě rodiny. Tyto otázky mají souvislost s biblickým příkazem, dát dětem odpověď na otázky o význame Pésachu. Tóra zdůrazňuje tento příkaz vícenásobným opakováním. Večeře se koná v slavnostní atmosféře a při bohatém osvětlení. Každý účastník večeře má před sebou pohár s vínem. Nejhezčí číše naplněná vínem stojí na prázdném místě. Je to místo pro

Toužebně očekávaného hosta, kterým může být podle tradice prorok Eliáš. Prorok přinese zvěsť o skorém příchodu Mesiáše. Naši židovští bratři bohužel dodnes nepochopili, že tímto Mesiášem byl a je jedině Ježíš Kristus a nikdo jiný! A tak naši židovští bratři nadále čekají na (jiného) Mesiáše…

Na toto čekání proroka Eliáše se váže i zvyk otevřít dveře do domu a poslat malé děti ven, aby se podívali, zda-li divotvůrce náhodou nepřichází do domu. Séderový stůl obsahuje:

Tři na sebe položené macesy. Vrchný se volá Kohen, střední Lévi a spodní Izrael. Macesy jsou vzpomínkou na placky z nekynutého těsta, které jedli Židé po útěku z Egypta. Na stole je zelená bylina, takzvaná karpas, zpravidla petržlen anebo celer. Na stůl patří též horké byliny (maror), například křen. Horké byliny se před konzumací namočí do sklenice se slanou vodou anebo octem. Tento pokrm symbolizuje horkost osudu a slzy zoufalství Židů během otroctví v Egyptě. Další z pokrmů se nazývá charoset, což je směs roztlučených ořechů, mandlí, jablek a podobných plodů, všechno spolu zalité vínem. Červená barva charosetu je připomínkou na cihly, které museli Židé vyrábět během otroctví v Egyptě. Kost s malým množstvím pečeného masa je na séderovém stole jako vzpomínka na konzumaci pečeného beraního masa během poslední noci před odchodem z Egypta. Poslední předepsanou součástí na stole je alespoň jedno na tvrdo uvařené vejce. Tenká skořápka vajec nám připomíná křehkost lidského osudu. Kromě toho je vejce symbolem plodnosti a vzpomínkou na neúspěšný pokus faraóna zničit židovský národ.

Samotný popis pořadí jednotlivých úkonů večeře, který je popsán v rozšířené pésachově Hagadě, zde nebudu vypisovat. Smyslem slavností je zdůraznění působení vyšší moci v dějinách a vyzdvihnutí myšlenek humanity. V této souvislosti třeba zmínit, že v synagoze se podle předpisů třeba modlit oslavnou modlitbu známou jako “halel”. Modlí se však jen polovice z tohoto “halelu”. Tradice to zdůvodňuje následovně:

Po odchodě Židů z Egypta se faraón rozhodl pronásledovat své bývalé poddané. Egyptská jízda doběhla židovský lid při Rudém moři. Na Hospodinův příkaz se moře rozestoupilo a Židé přešli po suchém dně na druhou stranu. Když egyptská jízda táhla za Židy, Hospodin vrátil moře do původní hladiny a celá egyptská jízda se utopila. Tehdy chtěli nebeské chóry jásat, ale Hospodin jim řekl: Vy chcete zpívat a dílo mých rukou se utopilo v moři! Proto se ani židé v synagoze nemodlí celý “halel”.

Odchod z Egypta má bezprostřední vztah k současnosti. Osvobození před tisíckami let chápeme jako mezník, když se židé stali svobodným národem v duchovním smyslu slova. Každodenní život, dějinné a civilizační procesy způsobují otřesy duchovní identity jednotlivců i národů. Proto židé cítí nezbytnost oslavovat svátek Pésach, který je přivádí k výchozím bodům židovských dějin, posiluje židovskou identitu, a rekapituluje cestu k současnosti. Dějiny posunují židy od minulosti do současnosti. Během svátku Pésach zaměňují židé současnost za první pésachovou noc v slavné dávné minulosti, přičemž činí tak židé proti ateismu a tedy ve jménu své duchovní budoucnosti.

Lag ba Omer.

Lag (třicátý třetí), omer (snop), přesněji řečeno jr to 33.frn počítání omeru, o kterém jsem již psal v souvislosti se svátkem Pésach plus ještě se zmíním v souvislosti se svátkem Šavuot. Celý čas omeru se pokládá za smuteční období. Nekonají se oslavy, ani svadby, někteří věřící si na znamení smútku nestřihají vlasy. Smutek Židé formálně zdůvodňují vzpomínkou na oběti křižáckých výprav ve středověku. Přitom některé z těchto výprav ani nezasáhli do bojů, ale údajně způsobili veliké oběti mezi židovským obyvatelstvem v Evropě, hlavně v Německu.

Původní příčina smutku je však ale ve skutečnosti starší. V čase omeru zuřila mezi žáky Rabi Akibu smrtelná epidemie, které podlehlo hodně lidí. Na 33.den omeru epidemie se náhle skončila. Proto se pokládá Lag ba Omer za radostný den uprostřed smutečního období. Můžou se konat svatby, zábavy a jiné projevy radosti. Lag ba Omer považujeme za polosvátek věnován dětem a mládeži.

Šavuot.

Šavuot anebo svátek týdnů, po česky označován i jako Letnice, připadá na 6. a 7.den měsíce Sivan. V Izraeli se však ale oslavují společně v jeden den. Svátkem týdnů se nazývá pro způsob, jakým se určuje jeho datum. Tento datum je odvozen od svátku Pésachu. Když začneme počítat po prvním dnu svátku Pésach tak, že druhému dni Pésachu přiřadíme číslo jedna a počítáme 49.dnů, tedy 7 celých týdnů, tak na další 50-tý den připadne začátek svátku týdnů. Druhý den Péssachu a první den Šavuot jsou tytéž dni v týdnu. Tento výpočet počátku svátků nebyl v minulosti jednoznačně přijat, protože příslušná stať Tóry se vykládala rozličnými způsoby. Současný výpočet pochází od Farisejů.

Svátek týdnů patří k třem poutnickým svátkům (Šaloš regalim) spolu se svátky Sukkot a Pésach. Během poutnických svátků musel každý dospělý izraelita navštívit chrám v Jeruzalémě. Všechny tři poutnické svátky mají vazbu na zemědělské události. Sukkot je svátek vděky za ovoce, Pésach souvisí s úrodou ječmene jako první obilniny a Šavuot má vazbu na žatvu pšenice, která představovala a dodnes představuje základní obilninu izraelského zemědělství. Během existence chrámu se výsledky první úrody přinášely do chrámu.

Talmud označuje svátek Šavuot jako aceret (ukončení). Myslí se tím úroda, která je v šase svátku dozretá a připravená na sběr a uskladnění, ale to je i dokončení, poslední ozvěna svátku Pésach. Kromě zemědělského mají všechny tři poutní svátky i náboženský význam. Šavuot je svátkem připomínajícím zjevení se Hospodina na hoře Sinaj. Je vázán na přijetí Tóry a Božích přikázání izraelským lidem. Je proto veselým svátkem, symbolizuje silu Tóry a spojitost člověka s přírodou. Náboženský význam svátku začal převažovat nad zemědělským po zničení jeruzalémského druhého chrámu a odchodu židovského obyvatelstva do diaspory. Svátek týdnů nemá v protikladu s jiným poutním svátkem svůj vlastní, specifický symbol. Vysvětluje se to tím, že předmětem oslavy je Tóra, která má taký všeobecný význam, že nemůže být ohraničen jedním kultovým předmětem.

Ze světa mystiky pochází zvyk noc před prvním dnem svátku bdít a číst Tóru a časti známé mystické knihy Zohar (záře). Od popřední postavy židovské mystiky Izáka Luriu pochází uspořádání jednotlivých částí, které se během noci čtou. Výběr z Tóry, Talmudu a z knihy Zohar naznačuje, žr všechny zmíněné knihy představují jednotu a jsou jen částmi a odnožemi jednoho učení.

V první den svátku se konzumují jen mléčné výrobky a med. Tento zvyk má své zdůvodnění v biblické knize Velepíseň (4, 11), kde je přirovnávaná Tóra k mléku a medu. Z dávné minulosti pochází lidový židovský vtip, který charakterizuje Šavuot a ostatní poutnické svátky takto: Sukkot je svátek, během kterého se může jíst jen na chatě, Pésach je svátek, během kterého je zakázáno jíst kynuté těsto, a Šavuot je svátek, během kterého se může jíst cokoliv a kdekoliv.

Seznámení se se židovskými svátky Vám zprostředkoval Váš křesťanský spolubrat

JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

Zpět na hlavní stránku!