wz

Zpět na hlavní stránku!


Technologie zkázy. O teorii tzv. oken amerického sociologa Josepha Overtona:

Jak se začíná cílená manipulace společnosti krok za krokem nejprve s diskusí o něčem absolutně nepřijatelném, posléze se to považuje již za vhodné a nakonec se společnost s novým zákonem smiřuje a zaštiťuje cosi, co bylo kdysi pro ni absolutně nemyslitelného.

Odkazovač: Ste zo Slovenskej republiky? Potom radšej kliknite myšou na tento modrý nápis a prepnite sa tým do slovenskej verzie!

Veškeré pokrokové lidstvo, jak oni sami sebe označují, naprosto přirozeně přijalo homosexuály a jejich subkulturu, jejich právo uzavírat manželství, adoptovat děti a obhajovat svou sexuální orientaci ve školách a mateřských školkách. Snaží se nám dokázat, že je to všechno údajně prý přirozený běh věcí.

Lžou Vám!

Lži o přirozeném běhu věcí popřel americký sociolog Joseph Overton, jenž popsal technologii změn společenských postojů k otázkám kdysi pro společnost tak zásadních.

(Joseph P. Overton (1960?2003), bývalý viceprezident centra Mackinac Center for Public Policy. Formuloval politickou teorii změn představ o problematice veřejného mínění, posmrtně nazvané "Overtonovo okno". Zemřel při leteckém neštěstí).

Přečtěte si o tom a pochopíte, jakým způsobem legalizují homosexualitu a tzv. "manželství" stejného pohlaví. Uvědomíte si s určitostí, že v Evropě bude již v příštích letech završena legalizace pedofilie a incestu. Mimochodem, stejně jako dětské eutanazie.

Co ještě můžeme akceptovat v našem světě pomocí technologie, o které píše Overton?

Funguje totiž spolehlivě.

Joseph Overton popsal, kterak byly pro společnost naprosto cizí myšlenky vyneseny ze smetiště veřejného opovržení, oprášeny a nakonec legislativně ukotveny.

Podle "Overtonova okna" existuje pro každou myšlenku nebo společenský problém tzv. okno možností. V rámci něj lze nebo nelze o myšlence široce diskutovat, otevřeně ji podporovat, propagovat a snažit se ji ukotvit legislativně. Okno se posouvá ze stádia "nemyslitelného", tzn. veřejné morálce úplně cizího a zcela zavrženého, do stádia "aktuální politiky", tj. stává se široce posuzovatelným, přijímaným masovým vědomím a fixovaným v zákonech.

Nejedná se jen o vymývání mozků jako takové: technologie je totiž mnohem delikátnější. Postupná systémová aplikace je efektivní proto, že jí pomáhá nenápadnost jejího působení na společnost, která se stává její obětí.

Rozeberme si na jednom příkladu, jak se začíná cílená manipulace společnosti krok za krokem nejprve s diskusí o něčem absolutně nepřijatelném, posléze se to považuje již za vhodné a nakonec se společnost s novým zákonem smiřuje a zaštiťuje cosi, co bylo kdysi pro ni absolutně nemyslitelného.

Zvolme si něco naprosto nepředstavitelné. Řekněme třeba kanibalismus, tj. myšlenku legalizovat právo občanů na pojídání jeden druhého. Je tento příklad dosti šokující?

Všem je jasné, že momentálně zatím není možnost propagovat kanibalismus (tj. v r. 2014), protože se společnost postaví proti. Taková situace znamená, že problém legalizace kanibalismu se nachází v nulovém stadiu "okna možností" a podle Overtonovy teorie ji lze označit za "nemyslitelnou".

Model nám však ukáže situaci, jak ono "nemyslitelné" bude realizováno, projde-li všechny fáze "oken možností"

TECHNOLOGIE.

Ještě jednou opakuji, Overton popsal TECHNOLOGII, která umožňuje legalizovat naprosto jakoukoliv myšlenku.

Vezměte prosím na vědomí, že nepředložil koncepci, ale pouze popsal spolehlivou technologii. Tedy takovou posloupnost činů, jejichž realizace vede k požadovanému cíli. Pozor! Tato technologie může být efektivní termonukleární zbraní ke zničení lidských společenství.

JDE TO BEZ JAKÝCHKOLIV POTÍŽÍ!

Téma kanibalismu je ve společnosti zatím ještě nepříjemné a zcela nepřijatelné. Uvažovat na toto téma není žádoucí ani v médiích, ani ve slušné společnosti. Zatím je to jev nemyslitelný, absurdní a zakázaný. Abychom uvedli do souladu prvním pohyb Overtonova okna, je nutné přesunout téma kanibalismu z oblasti radikálního do oblasti možného.

Vždyť máme svobodu slova, tak proč bychom nesměli pohovořit právě o kanibalismu?

Vše je dovoleno studovat a vše mohou vědci zkoumat: neexistují pro ně tabuizovaná témata. Existuje-li taková možnost, svolá se etnologické sympozium na téma "exotické rituály polynéských domorodců". A pak se během něj bude diskutovat o historii tohoto tématu, budou uskutečněny pokusy představit si ho z vědeckého úhlu pohledu. A tím dostaneme o kanibalismu hodnověrné informace.

Vidíte, ukázalo se, že o lidojedství lze hovořit věcně a přitom zůstávat v rámci vědecké slušnosti.

Overtonovo "okno" se posunulo. Znamená to, že se přezkoumání pozic ukázalo již zřetelně. Tímto je zajištěn posun od nepřijatelného negativního postoje společnosti ke vztahu mnohem pozitivnějšímu.

Současně s pseudovědeckou debatou se musí bezpodmínečně objevit nějaké "společenství radikálních kanibalů". Nevadí, bude-li aktivní pouze na internetu, neboť takových lidojedů si určitě všimnou a budou je citovat ve všech hlavních médiích.

Jedná se o další možnost vyjádření. Zadruhé jsou takové omračující zrůdy se zvláštní genezí potřebné k vytvoření obrazu radikální hrozby. Oproti jinému strašáku ? "fašistům, vyzývajícím spalovat na hranicích takové jako jsou oni" ? budou "nedobrými kanibaly". O hrozbách však pohovoříme níže. Na začátek stačí publikovat příběhy o tom, co si myslí o pojídání lidského masa britští vědci a nějaké lidské bestie s jinou úchylkou.

Výsledkem prvního posunu Overtonova "okna" se stalo, že nepřijatelné téma bylo uvedeno do oběhu, tabu se desakralizovalo a jednoznačnost problému byla zbourána.

A PROČ BY NE?

V nasledujícím kroku se "okno" posunuje dále a téma kanibalismu se přesunuje z radikální oblasti do oblasti možného.

V tomto stádiu pokračujeme v citacích "vědců". Přece se nemůžeme odvracet od vědeckých znalostí o lidožroutech? Každý, kdo odmítne na toto téma diskutovat, musí být ocejchován jako svatoušek a pokrytec.

Je nutné, aby bylo pro kanibaly vymyšleno mírnější označení, aby se fašisté všeho druhu neodvažovali věšet na jinak myslící devianty nálepku "Kanibal".

Pozor! Vytvoření eufemismu, tedy nahrazení nepříjemné skutečnosti výrazem jemnějším je velmi důležitý moment a pro legalizaci nemyslitelného nápadu je tato záměna nutná.

Pojem kanibalismus již neexistuje. Bude zaměněn třeba na antropofagii. Nicméně i tento výraz bude brzy nahrazen ještě jednou, protože i toto označení bude považováno za urážlivé.

Cílem vymýšlení nových pojmů je odvést pozornost od podstaty problému, odtrhnout formu slova od jeho obsahu ? a zbavit se tak svých ideologických odpůrců. Kanibalismus se změní na antropofagii, a poté třeba na antropofilii podobně jako zločinec mění příjmení a pas.

Souběžně s hrou na jména probíhá vytvoření podpěrného precedentu ? historického, mytologického, aktuálního nebo jen vymyšleného, co je však hlavní ? legitimního. Bude objeven nebo vymyšlen jako "důkaz" toho, že antropofilie může být v podstatě uzákoněna.

"Vzpomínáte si na legendu o obětavé matce, jež napojila žízní umírající děti vlastní krví?"

"O historii antických bohů, kteří pojídali všechny po sobě, u Římanů to bylo přece normální!"

"Tím více u křesťanů nám blízkých je s antropofilií vše v naprostém pořádku! Dosud rituálně pijí krev a jí maso svého boha. Z toho přece křesťanskou církev neobviňujete?

Hlavním úkolem bakchanálie této etapy je alespoň částečně vyloučit pojídání lidí z trestního postihu. Alespoň jednou v historickém okamžiku.

TAK JE TO POTŘEBA.

Poté, co je poskytnut legitimní precedent, objevuje se možnost posunout ?Overtonovo "okno" z oblasti možného do oblasti racionálního. Jedná se o třetí etapu. Na tomto místě je rozmělnění společného problému završeno.

"Touha je u lidí geneticky zakódována, spočívá v lidské podstatě".

"Někdy je nezbytné sníst člověka, protože existují nepřekonatelné okolnosti".

"Přece existují lidé, kteří si přejí, aby je snědli".

"?Antropofilové byli vyprovokováni!"

"Zakázané ovoce je vždy sladké".

"Svobodný člověk má právo se rozhodnout, co má sníst".

"Neskrývejte informace, ať každý ví, kdo je kdo ? ?antropofil nebo ?antrofob".

"Je vůbec v ?antropofilii něco škodlivého? Škodlivost není prokázána".

V povědomí veřejnosti se uměle vytvoří, "bitevní pole" a na obou stranách se nepochopitelným způsobem vynoří radikální příznivci a radikální odpůrci lidojedství.

Skutečné nepřátele, tj. normální a slušné lidi vyšší inteligence, kteří se právě díky své vysoké inteligenci nenechají zmanipulovat a ani nechtějí být lhostejní k porušení tabu lidojedství, se režim snaží vměstnat mezi radikální strašáky a zapsat do radikálních nepřátel. Role těchto strašáků spočívá v aktivním vytváření obrazu šílených psychopatů ? agresivních, fašizujících nepřátel antropofagie, údajně prý vyzývajících spálit zaživa lidožrouty, Židy, komunisty a černochy. Přítomnost v médiích zajišťují všem vyjmenovaným, kromě skutečných odpůrců legalizace lidojedství.

Sami tzv. ?antropofilové zůstávají jakoby uvnitř hrozeb "oblasti intelektu a vědy", odkud se vším patosem "zdravého rozumu a lidskosti" odsuzují "fašisty všeho druhu".

"Vědci" a novináři v této fázi dokazují, že se lidstvo v průběhu své historie čas od času pojídalo navzájem ? a že je to tedy normální. Nyní je možné téma ?antropofilie přesunout z oblasti racionální do kategorie populární. ?Overtonovo "okno" se posunuje dále dopředu.

V DOBRÉM SMYSLU..

Je nezbytné, aby byla popularizace kanibalismu podpořena populárním obsahem, vhodnými historickými a mytologickými osobnostmi a podle možností i těmi současnými, mediálními.

?Antropofilie masivně proniká do aktuálních zpráv a talkshow. Lidé jsou pojídáni v nových filmech, v textech písní a videoklipech.

Jeden z triků popularizace se nazývá "Rozhlédněte se kolem sebe!"

"Copak jste netušili, že jeden známý skladatel je... antropofil?"

"I jeden známý polský scénárista byl po celý život antropofilem a dokonce byl za to stíhán."

"A kolik jich sedělo v blázinci! Kolik milionů vyhnali a zbavili občanství!... Mimochodem, jak se vám líbí nový klip Lady Gagy "Eat me, baby"?

Propracované téma v této fázi uvádí v TOP a poté se nezávisle samoreprodukuje v masmédiích, showbyznysu a v politice.

Další efektivní způsob je vést o jádru problému aktivní a prázdné rozhovory na úrovni informačních operátorů (novinářů, vedoucích televizního vysílání, veřejných aktivistů...). Ti ovšemže vyloučí z diskuze nezávislé odborníky.

V okamžiku, kdy se už všichni začnou nudit a diskuse o daném problému zajde do slepé uličky, přichází vybraný profesionál a říká: "Pánové, ve skutečnosti je všechno úplně jinak. A nejde ani tak o to, ale o toto" - a určuje mezitím směr a tendenci, která se řídí posunem "okna".

K ospravedlnění zastánců legalizace lidojedství využívají zlidšťování zločinců pomocí formování jejich pozitivního obrazu, který nemá nic společného s charakteristikou zločince.

"Jsou to tvůrčí lidé. Snědl svou ženu. No a co?"

"Oni opravdu milují své oběti. Jíst, znamená milovat!"

"U ?antropofilů je údajně prý zvýšené IQ, v ostatním údajně prý dodržují přísnou morálku".

"?antropofilové jsou sami obětí, jejich život je k tomu donutil".

"Vychovali je tak" atd.

Takové vychytralosti jsou obsahem populárních talkshow.

"Budeme vám vyprávět tragický příběh lásky! Chtěl jí sníst! I ona chtěla totéž! Kdo jsme my, abychom je soudili? Možná je to láska? Kdo jste vy, abyste stáli na cestě lásce?!"

VLÁDNEME ZDE MY.

Posunujeme sa k páté fázi pohybu ?Overtonova "okna". Téma je připraveno na možnost přesunout ho z kategorie populární do sféry aktuální politiky.

Začíná příprava právního rámce. Lobistické skupiny se ve vládě konsolidují a vystupují ze stínu. Jsou publikovány sociologické průzkumy prokazující údajně vysoké procento zastánců legalizace kanibalismu. Politici začínají s pokusem veřejně se vyjádřit na téma zákonodárného ukotvení tohoto tématu. Do veřejného vědomí zavádějí nové dogma "zákaz pojídání lidí je zakázán". To je firemní specialita liberalismu ? tolerance jako zákaz tabu, zákaz na nápravu a varování před vražednými úchylkami pro společnost.

Společnost je (s výjimkou nejinteligentnějších jednotlivců) během poslední fáze pohybu okna z kategorie "populární" do "aktuální politiky" zlomena. Nejinteligentnější část populace bude ještě v kladení odporu proti zákonodárnému ukotvení ještě ne tak dávno nepředstavitelného pokračovat. Celkově je však společnost zlomena. Souhlasila s vlastní porážkou.

Jsou přijaty zákony, změněny (zničeny) normy lidské existence, dále se toto téma dozvuky nevyhnutelně dobere do škol a mateřských školek, a to znamená, že následující pokolení obecně vyroste bez šance na přežití. Tak to bylo s legalizací homosexuality (nyní vyžadují, aby se nazývali "gayové"). Před našimi zraky nyní Evropa legalizuje incest a dětskou eutanazii.

JAK TECHNOLOGII ZNIČIT.

Nejsnáze se "okno" popsané Overtonem posunuje v tolerantní společnosti. Tedy ve společnosti, která nemá žádné ideály a v důsledku toho jasné rozdělení dobra a zla.

Chtěli byste pohovořit o tom, že je vaše matka coura? Chcete o tom napsat do časopisu? Zazpívat píseň? A konec konců dokázat, že být courou je normální a dokonce nezbytné? Právě to je výše popsaná technologie. Opírá se o všedovolenost.

Neexistuje tabu.

Neexistuje nic svatého.

Neexistuje pojetí posvátnosti a samotná diskuse o ní je zakázána.

Všeho toho se nedostává. A čeho se dostává?

Existuje takzvaná "svoboda slova", která byla přeměněna na svobodu ztráty lidskosti. Před našimi zraky postupně odstraňují rámce, ohraničující společnost od propasti sebezničení. Teď je již cesta otevřena.

Myslíš si, že sám nejsi schopen nic změnit?

Máš naprostou pravdu, člověk sám nemůže naprosto nic.

Osobně jsi však povinen zůstávat člověkem. Člověk je schopen najít řešení jakéhokoli problému.

Co nezmůže jeden, udělají lidé, kteří jsou spojeni společnou myšlenkou. Rozhlédněte se kolem sebe.

Zdroj: zuhel.livejournal.com

-mk-

Strategie a taktika pěti etap homosexualistických ideologů a aktivistů na cestě k nastolení totalitní homofašistické diktatury homosexualitické ideologie ve státě.

Je k dispozici moc zajímavý dokument Arkadije Mamontova o svinstvu jménem LGBTI. Průřez od počátků - kde "to" vzniklo". Zajímavá návštěva na americké klinice, kde si homosexuální "páry" mohou tzv. "objednat" děti. Neméně zajímavé zjištění autorů, že homosexuálové muži si vybírají za "potomka" chlapce a ženy lesby děvče. A navíc jeden bezbožný protestantský pastor, co tzv. “oddává” homosexuální páry a který si svévolně vykládá Bibli po svém.

Homosexualistická ideologie jako součást tzv. projektu “na výměnu kulturních tradic a hodnot společnosti”.

 

Pět etap na cestě k zavedení absolutní nadvlády homosexualistických ideologů a aktivistů ve společnosti a ve státě:

1)První etapa je etapa prosazení tzv. “tolerance” k homosexuálům = heslo: "nechejte homosexuály žít po jejich způsobu života".

2)Druhá etapa je etapa tzv. “rovnoprávnosti” s homosexuály = heslo: "přijměte homosexuály mezi sebe, vždyť jsou to lidé jako vy, mají svá práva".

3) Třetí etapa znamená již vyzvednutí údajné výjimečnosti homosexuálů = heslo: "homosexuálové jsou výjimečný, nedotknutelný druh se svébytnou kulturou, jejich práva musí být chráněna zvláštními zákony".

4) Čtvrtá etapa znamení již vynucenou účast celé společnosti na životě homosexuálů = heslo: "celá společnost musí nejen respektovat dogmata homosexualistické ideologie, ale musí ji vnitřně přijmout za svou a aktivně podílet se na ní".

5) Vše nakonec vyvrcholí závěrečnou pátou etapou, kterou je již etapa nadvlády homofašismu nad celou společností a státem, etapou homofašistické perzekuce a homofašistického trestání celé společnosti = heslo: "kdo jakkoliv nebo v čemkoliv nesouhlasí s homosexualistickou ideologií nebo má cokoliv proti homosexuálům nebo homosexualistům, musí být velice přísně potrestán".

No...sami podle tohoto modelu zjistěte, kde se nacházíme nyní my, v naší společnosti. V USA už jsou na konci - na pětce...A bohužel ne jen v USA, ale homofašistická diktatura vládne i v Kanadě, ve Velké Británii, Francii, Holandsku, ve skandinávských státech atd.

 

 

Ptáte se: Co je to Homofašismus?

Definice pojmu homofašismus: Homofašismus je totalitní způsob organizování společnosti, kdy se prosazují zájmy homosexualistických ideologů a aktivistů, s kterými musí každý vždy a ve všem bezpodmínečně souhlasit a nikdo nesmí mít žádné, a to ani sebemenší námitky vůči jejich homosexualistické ideologii, jinak mu budou vyvozeny velmi vážné osobní následky jako: zesměšňování, pomlouvání, hanobení, pokuty, veřejné demonstrace proti jeho osobě, odepření práva na svobodný projev, ztráta zaměstnání, znemožnění podnikání nebo vědecké práce, ba někdy až uvěznění, a vždy poněkud absurdní onálepkování dotyčné oběti homofašistických pronásledovatelů slovem ”nenávist".

Homofašismus stále nabírá na síle. Pohleďme námatkově na alespoň některé jeho dosavadní nenávistné projevy:

1./ Homofašisté, respektive vládnoucí homofašistické režimy, respektive vládnoucí extrémistické krajně levicové neomarxistické režimy v Kanadě ale i jinde na západě a jejich všemocná média brutálně umlčeli obyčejného kanadského homosexuála Johna McKellar, který si odvážil veřejně nesouhlasit s homosexualistickou ideologií a propagandou vládnoucího extrémistického krajně levicového neomarxistického režimu v Kanadě. Během šesti let v letech 1997 - 2003 reprezentoval John McKellar, obyčejný kanadský homosexuál, hlas zdravého rozumu. Jako zakladatel organizace "Homosexuálové proti duhovému extremismu" - Homosexuals Opposed to Pride Extremism - HOPE čelil štvavému a nenávistnému osočování ze strany iluminátskych bankéřů a jejich heterofobickej agendě, respektive ze strany vládnoucího homosexualistického, respektive vládnoucího extrémistického krajně levicového neomarxistického režimu v Kanadě, jakož i ostatních homosexualistických, respektive extrémistických krajně levicových neomarxistických režimů na západě a jejich všudypřítomné homosexualistické propagandě v prakticky všech masmédiích v těchto západních zemích. A tak obyčejný kanadský homosexuál John McKellar a jeho organizace "Homosexuálové proti duhovému extremismu" - Homosexuals Opposed to Pride Extremism - HOPE se ztratila. Nevím, co se stalo, ale když jsem si přečetl následující řádky tohoto obyčejného kanadského homosexuála Johna McKellara, chápu proč. V roce 1999 tento obyčejný kanadský homosexuál John McKellar v časopise o životním stylu homosexuálů, gayů totiž řekl: "Chorobný a anonymní sex ve veřejných lázních a parcích je mnohem častější, než jsou to média ochotny připustit." Obyčejný kanadský homosexuál John McKellar popsal lázně pro gaye , homosexuály jako "špinavé, s pachem amylnitrátov a lidských výkalů. Amylnitráty se používají na déletrvající erekci, anální sex se děje po celou dobu, je jedno jestli s kondomem nebo bez něj. Někteří homosexuální muži tráví v lázních celou noc a mají sex i se šesti různými partnery. Je to zvířecí“. Obyčejný kanadský homosexuál John McKellar uvedl, proč homosexualisté, respektive na západě vládnoucí extrémistické krajně levicové neomarxistické režimy usilují o to, aby všude na světě homosexuálové „dostali do adopce děti co nejdříve, když jsou ještě malé, aby z nich udělali homofašistické ideology a propagandisty, i když nemusí být sami nutně homosexuály. To je důvod, proč chtějí vládnoucí neomarxisté touto neomarxistickou, extrémistickou homosexualistickou ideologií a propagandou i se všemi jejími zvrácenosti indoktrinovat a vymývat mozky dětí v co nejranějším věku“. Obyčejný kanadský homosexuál John McKellar poukazuje na tu skutečnost, že „ převažná většina homosexuálů nepodporuje homosexualistickou ideologii a propagandu, a ani pedofilní chování velké části homosexuálů.“ Tomuto obyčejnému kanadskému homosexuálovi Johnu McKellarovi je nejvíce líto tzv. "transsexuálů". "Tito totiž, více než kdokoli jiný, jsou nejvíce neurotičtí, zapleteni do drog, alkoholu a prostituce, protože mají totální chaos ve své sexualitě." Pokud jde o jejich bezplatné operace na tzv. "změnu pohlaví" a jejich stoprocentní financování vládnoucím extrémistickým homosexualistickým, respektive krajně levicovým neomarxistickým režimem, říká: "Nevěřím, že jim pomůže taková operativní tzv. "změna pohlaví" těmto transsexuálům či homosexuálům gayům, je to spíše pouze jen jejich mrzačení a ne léčení. Kromě toho gay homosexualistická komunita LGBTI je ze strany vládnoucího extrémistického krajně levicového neomarxistického režimu tak dobře financována, jako žádná jiná, a proto by si měla platit sama za tyto své nesmyslné a dobrovolné zákroky.“ Naopak pokud jde o terapii samotné homosexuality, obyčejný kanadský homosexuál John McKellar uznává, že „homosexualitu je možné vyléčit." Přiznává se, že sice zatím stále bojuje a měl i několik selhání, ale rozhodl se opustit neomarxistickou prorežimní "oficiální" homosexuální gay scénu, protože "to bylo příliš riskantní a homosexuální vztahy ho vždy vedly do slepé uličky." Obyčejný kanadský homosexuál John McKellar říká, že „reparativní terapie homosexuality je užitečná a potřebná při pomoci homosexuálům gayům a lesbičkám od jejich životního stylu. Více pozornosti by se mělo věnovat výhodám a příběhům o úspěchu spojeném s reparační terapií homosexuality.“ Tvrdí, že "sebeovládání a disciplina jsou nezbytné ctnosti v boji léčících se homosexuálů o převzetí kontroly nad jejich vlastní sexualitou." Obyčejný kanadský homosexuál John McKellar založil "Homosexuálové proti duhovému extremismu" - Homosexuals Opposed to Pride Extremism - HOPE v roce 1997 jako reakci na to, co nazývá "brigáda růžového trojúhelníku". To je odkaz na militantní homosexualisty a neomarxisty, kteří by rádi vnutili výše uvedené homosexuální chování i s celou homosexualistickou ideologií a propagandou zbytku lidstva. Na otázku, zda jeho organizace odsuzuje všechny homosexuální aktivity jako morálně špatné, obyčejný kanadský homosexuál John McKellar odpovídá: "Ne, já se nemíchám do osobních problémů. Zajímají mě politické záležitosti. Lidé mohou sami rozhodnout o morálních otázkách.“ Na otázku, jaký je jeho osobní postoj k morálce homosexuálních skutků, vyjádřil se, že by byl raději, kdyby lidé, zvláště z homosexuální komunity, "netušili odkud přicházím.“ Už v roce 1999 se tento obyčejný kanadský homosexuál John McKellar a jeho organizace "Homosexuálové proti duhovému extremismu" - Homosexuals Opposed to Pride Extremism - HOPE dostali do ostrého konfliktu s extrémistickou krajně levicovou neomarxistickou prorežimní organizací pokrytecky se skrývající za údajná lidská práva tzv. "Komisí pro lidská práva státu Ontario" sloužící homofašistické ideologii a propagandě vládnoucího extrémistického homosexualistického, respektive krajně levicového neomarxistického režimu v Kanadě, v důsledku čehož ho homofašisticky smýšlející extrémistický krajně levicový neomarxistický "Nejvyšší soud Kanady" mimo jiné obvinil také z tzv. "homofobie".

2./ V roce 2015 v USA v americkém státě Kentucky křesťan a vlastník firmy Blain Adamson, který sa stal terčem homofašistických útoků proto, že netlačil trička „homosexualistického pride pochodu“, získal podporu nečekaného spojence - lesbických podnikatelek. „Nikoho by jsme neměli nutit, aby dělal něco proti svému přesvědčení. Kdyby nás homosexuální, respektive lesbické podnikatelky oslovila nějaká organizace jako například Baptistická církev vo Westboro, velice pochybuji že bychom se s nimi pouštěli do nějakého podnikání. A byli bychom velice nahněvané, kdyby nás vládnoucí režim nutil tisknout proti-homosexuální trička,“ řekla Diane DiGeloromová, jedna ze dvou lesbiček, které vlastní firmu BMP T-shirts. „To není otázka homosexuality anebo normálnosti. Je to otázka lidskosti.“ Když Becketova nadace pro náboženskou svobodu - Becket Fund for Religious Liberty - zveřejnila prohlášení lesbičky Diane DiGeloromové, něco podobné uvedla rovněž i jej obchodná partnerka a lesbička Kathy Trautvetterová. „Člověk dá do svojí firmy svůj pot a slzy“ a „je to velmi osobní. ... Když se vžiji do situace pana Blaina Adamsona, dokáži se na to dívat z jeho strany,“ řekla Kathy Trautvetterová. Obě homosexuální, respektive lesbické podnikatelky Diane DiGeloromová i Kathy Trautvetterová takto bránili Blaina Adamsona, majitele obchodní společnosti Hands on Originals. Ten už od roku 2012 bojuje s homosexualistickou organizací Gay and Lesbian Services Organization - Organizace bojující za služby poskytované homosexuálům a lesbičkám, angl. skr. GLSO, jako i se samozvanou tzv. „Lexington-Fayetteovou městskou komisí pro lidské práva“, která samozřejmě že s organizacemi na ochranu všeobecných lidských práv a občanských svobod nemá absolutně nic společného. Naopak je to právě samotný pronásledovaný Blain Adamson, ktorý bojuje za své legitimní lidské právo odmítnout vytvářet poselství, s kterými nesouhlasí. Blain Adamson odmítá dělat na trička i jiné potisky. Nesouhlasí například s takovými, které explicitně propagují nějaký sexuální obsah. Nesouhlasí rovněž s propagací striptýzových klubů nebo násilí. Blain Adamson homosexualistické organizaci GLSO doporučil další obchodní společnosti, které by jim pro jejich Pride Festivalu takovéto trička zabezpečili. Navzdory tomu, že díky těmto Blainem Adamsonem poskytnutých informací tato homosexualistická skupina nakonec svá homosexualistická trička získala zadarmo, Blaina Adamsona i tak zažalovala. A to navíc i navzdory tomu, že dělal zakázky i pro členy homosexualistické LGBT komunity a některé z nich dokonca aj zamestnával. V rozhovore s Glennom Beckom tieto homosexuální, respektive lesbické podnikatelky uvedli, že „i když zatím nedostali odezvy z homosexuálních komunit“, jejich rozhodnutí postavit se za Blaina Adamsona bude mít mezi běžnými obyčejnými homosexuály a lesbami „téměř na 99% pozitivní odezvu“. Homosexuální, respektive lesbická podnikatelka Diane DiGeloromová společně i s homosexuální, respektive lesbickou podnikatelkou Kathy Trautvetterová bránili i oregonské pekaře, kteří se stali terčem homofašistických útoků poté, co odmítli upéct dortu na tzv. „svatbu“ osob téhož pohlaví. Počátkem rok 2015 kentucký soud sice rozhodl ve prospěch Blaina Adamsona, Komise se však proti tomuto rozhodnutí odvolala. Případu Blaina Adamsona se ujala Aliance na ochranu svobody - The Alliance Defending Freedom. Pokud Blain Adamson v odvolacím řízení prohraje bude muset tato trička pro homosexualisty vytisknout a navíc i nedobrovolně podrobit se vymývání svého mozku homosexualistickou ideologií a propagandou, respektive na vládnoucím homosexualistickým režimem USA vnucovaný homosexualistický takzvaný „výcvik v přijímaní rozmanitosti“.

3./ V březnu 2015 dva homosexuální italští módní návrháři Domenico Dolce a Stefano Gabbana, kteří jsou rovněž i spolumajitelé módní návrhářské firmy Dolce & Gabbana sklidili vlnu fanatické nenávisti a šikanování ze strany italských ale i jiných západoevropských a také i severoamerických prorežimních masmédií a homosexuální lobby LGBT obviňujíc v masmédiích oba tyto homosexuály z tzv. „homofobie“ za to, že se veřejně vyslovili ve prospěch přirozené rodiny, ve prospěch přirozeného manželství muže a ženy, jakož i práva všech dětí mít otce a matku; a současně i odmítli používání tzv. "náhradního mateřství" jako „výrobni dětí“ pro homosexuály, jakož i odmítli homosexuální adopce dětí a tzv. "homosexuální manželství". I tento případ dvou italských homosexuálů společně i s tisíci jiných případů homosexuálů a lesbiček, kteří například se z vlastní iniciativy dobrovolně léčí anebo alespoň po vlastní léčbě své homosexuality touží, což jasně dokazuje, že dnešní masmediálně všudypřítomní homosexualističtí ideologové, propagandisté a aktivisté sice kontrolují hlavní západoevropská a severoamerická masmédia, avšak v žádném případě nejsou ani zdaleka reprezentanty všech homosexuálů a lesbiček jak se to v masmédiích snaží lživě předstírat. Ba dokonce dá se říci, že dnešní homosexualističtí ideologové, propagandisté a aktivisté reprezentují v skutečnosti postoje a zájmy pouze jen agresivní militantní menšiny homosexuálů a lesbiček, zatímco převážná většina obyčejných homosexuálů a lesbiček je samotné jakož i jejich homosexualistickou ideologii a propagandu kategoricky odmítá a distancuje se od ní.

4./ V roce 2016 ve Francii učinil šokující prohlášení pro deník Avvenire Xavier Bongibault, předseda hnutí Plus gay sans mariage: "Existuje zřejmá snaha homosexuály umlčet. Většina homosexuální komunity se o návrh zákona o adopcích dětí homosexuály a o uzavírání tzv. homosexuálních manželství vůbec nezajímá", uvedl na adresu vládnoucího extremistického krajně levicového neomarxistického režimu neomarxistického diktátora Francoise Hollandeho a jeho vládnoucí neomarxistické tzv. "Socialistické strany" ve Francii francouzský homosexuál a deklarovaný ateista, který také vysvětlil, že byl ze strany homofašistů i vládnoucího neomarxistického režimu v důsledku tohoto svého výroku terčem výhružek.

5./ Pekárna Ashers odmítla upéct dort se sloganem "Podpoř sňatky homosexuálů". Soud ji uznal vinnou z údajné diskriminace. Pokuta spolu se soudními náklady je bude stát téměř 100 000 EUR. Zarážející na tom je, že v Severním Irsku, kde se tento případ stal, homosexuální sňatky ani nejsou legální. Tzv. "antidiskriminační zákony", jejichž cílem údajně prý byla ochrana lidí před diskriminací, se dnes zneužívají na umlčování názorových odpůrců. Zákony, které údajně prý měly chránit menšiny, slouží vládnoucímu extrémistickému krajně levicovému neomarxistickému režimu ve Velké Británii k potlačení svobody projevu, svědomí a náboženské svobody. Co se přesně stalo? V květnu 2014 přišel do Pekárny Ashers v Severním Irsku zákazník - provokatér, který si objednal dort se sloganem "Support Gay Marriage" ( "Podpoř sňatky homosexuálů"). Pekařství odmítlo dort s takovýmto nápisem vyrobit, protože se s tímto heslem neztotožňovali, ba co víc odporovalo jejich křesťanskému přesvědčení. Zákazníkem byl Gareth Lee, militantní homosexualistický LGBT aktivista, který následně pekárnu udal, protože se údajně prý cítil být "diskriminován pro svou sexuální orientaci". Pekárna soud prohrála. Odvolali se proti nespravedlivému rozsudku, a znovu prohráli. Soud je v říjnu tohoto roku opakovaně uznal vinnými z údajné diskriminace na základě tzv. "sexuální orientace". Pekárna poukázala na tu skutečnost, že důvodem odmítnutí zakázky nebyla osoba, ale požadovaný text. Zákazníka totiž osobně neznali, a proto ani nevěděli jaká je jeho "sexuální orientace", takže je vyloučeno, že by toto bylo důvodem pro odmítnutí zakázky. Jediné, čím se zdánlivě "provinili" bylo, že odmítli napsat text, který byl součástí kontroverzní kampaně, se kterou hluboce nesouhlasili a odmítali ji podpořit. Stejně by odmítli zakázku, kde by klient požadoval vulgární text, pornografický obrázek, anebo dokonce byl urážlivě namířen proti samotným homosexuálům. Na obranu Pekárny, kterou vlastní křesťané, se postavili i obyčejní homosexuálové, kteří nesouhlasili s udáním LGBT aktivisty, ani s rozhodnutím soudu. Žurnalista Neil Midgley v titulku svého článku na The Telegraph uvedl: "Jako homosexuál jsem zděšen tím, že křesťanští pekaři jsou nuceni vzdát se své víry." Je podle něj ironií osudu, že někteří homosexuálové, kteří si vydobyli tolik práv a svobod, nejsou ochotni dopřát stejná práva a svobody těm, kteří s nimi nesouhlasí. Článek Neila Midgleyho jen znovu vynesl na světlo známý fakt, že dnes na západě zhruba dvě desetiletí vládnoucí neomarxisté a jejich radikální homosexualističtí LGBT aktivisté nemají podporu ani jen mezi samotnými obyčejnými homosexuály. Na obranu křesťanských pekařů se přidala i hvězda futuristického seriálu Star Trek, herec Patrick Stewart, který jasně řekl: "Každý má právo říci: "Ne, tohle uráží mé přesvědčení. Tohle neudělám." Irská politička Ann Widdecombe označila verdikt soudu za "právní nesmysl". "Nutit lidi, aby se podíleli na něčem s čím bytostně nesouhlasí je znakem totalitního režimu." Tzv. "antidiskriminační zákony", jejichž cílem údajně prý je ochrana lidí před diskriminací, se v skutečnosti zneužívají na umlčování názorových odpůrců. A tak zhruba v posledních dvaceti letech dnešnímu západnímu post-demokratickému světu vládnoucí neomarxističtí krajně levicoví extrémisté tyto své extrémistické krajně levicové neomarxistické zákony, které podle jejich lživě pokrytecké neomarxistické propagandy údajně prý měli "chránit menšiny", slouží ve skutečnosti jako bič k brutálnímu potlačování lidských práv a občanských svobod všech občanů, a to zejména svobody projevu, svobody svědomí a náboženské svobody.

6./ V roce 2016 ve Francii mluvčí homosexuální organizace HOMOVOX Nathalie de Williencourt sdělila: Ve Francii nás cenzurují, naslouchají jen homolobby z LGBT, jen oni vystupují v médiích, ovšem většina homosexuálů nesouhlasí, aby vystupovali v jejich jméně. My jsme si je nezvolili! Oni nás nemají co reprezentovat." Pro italský deník Tempi Nathalie de Williencourt dále hovoří: “My homosexuálové ani netoužíme po manželství. Heterosexuální pár je podstatně odlišný od homosexuálního. Už jen pro jednoduchý detail: homosexuálové nemůžou přirozeně zplodit dítě a proto potřebují jinou formu než je manželství.” Nathalie de Williencourt se dotkla i další podstatné záležitosti – dětí: “Věříme, že děti mají právo na otce a matku – nejlépe biologické, kteří se vzájemně milují. Dítě se rodí jako ovoce lásky mezi otcem a matkou a má právo je poznat. Pokud si homosexuální páry budou moci adoptovat děti, kterým byl tento základní fakt a cit od biologických rodičů odepřen, odepře se jim i ta druhá (možná poslední) šance na matku a otce! Adopce není právo dospělých. Adopce je tu pro děti, aby se jim 'darovali' rodiče, kteří je budou milovat. Bohužel tato koncepce je dnes postavená na hlavu.” Paříží se nesly transparenty s nápisy: "Všichni pocházíme z muže a ženy", "Jsem dítě, ne právo!", "Láska k manželství není homofobií!", "Rozdíly jsou klíčem k existenci", "Vím, odkud jsem přišel, ptám se, kam jdeme...?"

7./ Protestantský pastor Ake Green byl v roce 2004 ve Švédsku odsouzen na měsíc vězení za to, že v kostele v rámci bohoslužby ve svém kázání přečtením příslušných částí Písma Svatého Nového zákona i Písma Svatého Starého zákona informoval své věřící o tom, že Písmo Svaté (Bible) odsuzuje praktikování homosexuality.

8./ Italskou republikou v roce 2004 oficiálně navržený kandidát na eurokomisaře Rocca Buttiglione nominován na evropského komisaře pro oblast spravedlnosti a vnitra byl Výborem pro vnitřní věci Evropského parlamentu odmítnut z toho důvodu, že „se jako katolík a filozof vyslovil proti praktikování homosexuality“.

9./ Čtyři Švédové rozdali v roce 2004 na jisté střední škole ve Švédsku sto letáků proti homosexualistické propagandě na školách. Když byly švédským Nejvyšším soudem odsouzeni k trestu vězení plus dostali ještě i pokutu až dva tisíce eur, odvolali se proti tomuto nespravedlivému rozsudku k Evropskému soudnímu dvoru pro lidská práva, aby tam prosadili své právo na svobodu projevu. Rovněž ale i tento Evropský soud však v únoru 2012 tento nespravedlivý rozsudek švédského nejvyššího soudu potvrdil s tým, že rozhodnutí švédského nejvyššího soudu bylo údajně prý „přiměřené“, protože letáky byly údajně prý „zbytečně urážlivé“.

10./ Pracovnice matriky ve Velké Británii Lillian Ladeleová žádala, aby z důvodu svědomí byla zbavena povinnosti provádět homosexuální tzv. „svatební obřady“. Nadřízení ji proto vyhrožovali vyhazovem ze zaměstnání. Jelikož se Lillian Ladeleová plným právem cítila zastrašována a ponižována, iniciovala pracovněprávní proces, který sice vyhrála, nicméně druhá strana přednesla spor před „Evropský soud pro lidská práva“, kde je sice tento soudní spor stále otevřen, nicméně podle všech známek rozhodování tohoto soudu v minulosti rozhodne s největší pravděpodobností i tentokrát ve prospěch homosexualistů a proti normálnímu člověku.

11./ V Belgii bruselskému arcibiskupovi André-Josephu Leonardovi homosexualističtí výtržníci házeli při mši svaté a při přednášce na Katolické univerzitě v Lovani do obličeje dorty. Jeden z útočníků prohlásil: „Zasloužil si to za všechny gaye, co se doma stydí se ke své orientaci přiznat, a za všechny holky, co by chtěli jít na interrupci.“

12./ Ve Francii byl poslanec Národního shromáždění Christian Vanneste v roce 2006 byl odsouzen na pokutu 3000 euro za výrok, že homosexuální chování stojí morálne níže než heterosexuální.

13./ Gary McFarlane byl vyhozen ze zaměstnání z poradny Relate, protože z důvodu svědomí odmítal radit párům stejného pohlaví „jak zlepšit jejich sexuální vztahy“. Jelikož se Gary McFarlane plným právem cítil diskriminován za to, že postupoval podle vlastního svědomí, přednesl případ před soudem pro pracovní záležitosti, který však rozhodl, že vyhazov Garyho McFarlaneho byl údajně prý oprávněný.

14./ Vládnoucí homosexualistický režim ve Velké Británii všem školám, a to bez jakékoliv výjimky i křesťanským školám naoktrojoval tzv. „Směrnice o sexuální orientaci“ ( Sexual Orientation Regulations, SOR ), které jsou platné od roku 2007 a zakazují vyučovat křesťanskou sexuální morálku takovým způsobem, „jako by byla objektivně pravdivá“. A v roce 2014 zašel vládnoucí homosexualistický režim ve Velké Británii ve svojí politice porušování svobody náboženství ještě dál a přímo vnutil všem školám, a to i původně do té doby ještě „jakž takž“ křesťanským školám otevřenou homosexualistickou a genderovou ideologickou indoktrinaci křesťanských dětí.

15./ Na podzim 2007 se manžel Janne Damelle rozhodl pro rozvod svého manželství s tím, že je homosexuál. Proto se ocitli na soudě. Tento homosexuál žádající o rozvod svého manželství chtěl získat svěření dětí do své péče. Celý jeho postoj na soudě lze shrnout jednou větou. „Jsem gej, mám nárok na svá práva.“ A zabralo to. Sudca mu dal úplně všechno, co chtěl. Na konci mu soudce dokonce ještě řekl, „pokud by jste žádali více, mohl jsem vám to dát.“

16./ Anthony Priddis, anglikánský biskup z Herefordu ve Velké Británii byl v roce 2008 odsouzen k pokutě 47345 liber ( 63 tisíc eur ) a k povinné účasti v tzv. „kurzu rovných příležitostí“ ( equal opportunity training ), protože nebyl ochoten přijmout aktivního homosexuála na pozici svého asistenta pro práci s mládeží. Navíc musel biskup odmítnutému uchazeči zaplatit sedm tisíc liber tzv. „odškodného“ za údajnou „psychickou ujmu“ ( psychiatric injury ) a dalších šest tisíc liber za údajnou „citovou ujmu“ ( injury of feelings ).

17./ Polská ministryně pro rovnost Elzbieta Radziszewska byla pro svůj tzv. „homofobní výrok“ v jisté talkshow po mediální kampani vyloučena z poroty Novinářské ceny Evropské Unie „Společně proti diskriminaci“ ( Together against Discrimination ) za to, že řekla, že „katolické školy musí mít právo odmítnout aktivního homosexuála jako učitele, protože by to mohlo vést ke konfliktům s principy školy“.

18./ Na odborný kongres Akademie pro psychoterapii a pastorační činnost, který se konal ve dnech 20. – 24. května 2009 v Marburgu v Německu byla pozvána jako přednášející i lékařka Dr. Christl Vonholdtová, vydavatelka Bulletinu „Německého institutu pro mládež a společnost“, který publikuje vědecký výzkum na téma homosexuality ( www.dijg.de ), a Markus Hoffmann, vedoucí organizace „Řeka v poušti“ ( Wüstenstrom ), která nabízí pomoc lidem trpícím homosexualitou a toužícím po změně své homosexuality v heterosexualitu. Podobně jako předtím i na jiných kongresech, také v tomto případě homosexualistické hnutí LSVD ( Německé sdružení lesbiček a gayů Lesben- und Schwulenverband in Deutschland ) zahájilo v médiích nenávistnou kampaň a zastrašování, aby těmto dvěma renomovaným vědcům zabránilo na marburském vědeckém kongresu vystoupit, ba dokonce usilovali i o zrušení celého kongresu.

19./ Evropský komisař z České republiky pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti Vladimír Špidla prohlásil v listopadu 2009, že z tzv. „antidiskriminačních zákonů“ ve věci tzv. „sexuální orientace“ nesmí existovat absolutně žádná výjimka, a to ani z důvodů náboženství a svědomí.

20./ V Německu Stefan Schmidt, spolupracovník sdružení „Řeka v poušti“ ( Wüstenstrom ), která nabízí pomoc lidem trpícím homosexualitou a toužícím po změně své homosexuality v heterosexualitu pronesl 9. prosince 2009 na konferenci OECD o svobodě náboženství ve Vídni zprávu o útocích homosexualistů na práci tohoto sdružení: 1.) lživé označování členy sdružení Wüstenstromu za údajné „pravicové radikály a popírače holocaustu“; 2.) otevřený nátlak na organizátory a spolupracovníky Wüstenstromu, aby nepořádali svá fóra; 3.) výtržnosti i fyzické útoky homosexualistů během organizovaných akcí; 4.) homosexualistický nátlak na časopisy a vydavatelství, aby nezveřejňovaly informace o této organizaci, její práci a akcích; 5.) homosexualistický nátlak na poskytovatele zdravotnických služeb, pojišťovny a profesní organizace, aby zakázali léčbu, terapii homosexuality a její provádění aby trestali sankcemi.

21./ Britskou psychoterapeutku Lesley Pilkingtonovou pokrytecky požádal žurnalista Patrick Strudwick o terapeutickou pomoc, protože údajně prý „trpí svou homosexuální orientací“. V pokrytecky předstíraném zájmu absolvoval dvě terapeutická sezení a pak o nich publikoval svou lživou demagogickou správu v deníku The Independent. Terapeutce Lesley Pilkingtonové následně profesní sdružení pohrozilo vyloučením, protože údajně prý pracuje „bezohledně, bez respektu, dogmaticky a naprofesionálně“. Novináře Patricka Strudwicka naopak homosexualistická organizace „Stonewall“ ocenila jako „žurnalista roku“.

22./ Španělská homosexualistická levicová socialistická vláda Josého Zapatera napařila jisté křesťanské televizní stanici pokutu sto tisíc eur za to, že odvysílala sérii reklam za rodinu a proti homosexuálnímu životnímu stylu.

23./ Španělský soudce v oboru rodinného práva Fernando Calamita byl vládnoucím homosexualistickým režimem ve Španělsku potrestán desetiletým zákazem výkonu povolání a navíc i musel zaplatit 6000 eur žalobkyni za to, že v rámci výkonu své soudcovské funkce jako soudce vydal spravedlivý rozsudek, kterým odmítl povolit adopci malé dívky lesbickou partnerkou matky dítěte. Soud soudící tohoto soudce vydal nespravedlivý rozsudek ve kterém odsoudil tohoto soudce s tím, že tento souzený soudce tento spravedlivý rozsudek vydal údajně prý jako katolík a to na základě svých tzv. „homofobních názorů“.

24./ Ve Velké Británii v roce 2010 za vlády Tonyho Blaira tato vláda jednak přijala tzv. „zákon o stejném zacházení“, jednak interpretovala tzv. „zákon o regulování sexuální orientace“ takovým způsobem, že nutila církevní instituce že mají považovat zvrhle zvrácené homosexuální perverzní úchyláky jako tzv. „partnery téhož pohlaví“ za údajně prý tzv. „potencionální adoptivní rodiče“, v důsledku čeho všechny katolické adopční agentury ve Velké Británii museli najednou ukončit svou činnost, a to i přesto že mnohé z těchto adopčních agentur měli dlouhou a to i více než stoletou tradici své existence. Zrušeny byly z toho důvodu, protože tyto katolické adopční agentury v souladu se svojí katolickou vírou nemohli akceptovat zprostředkovávání adopcí dětí pro homosexuální a lesbické páry k čemuž se je pod pohrůžkou jejich zrušení snažil k tomuto nemravnímu postupu donutit současný homosexualistický režim vládnoucí momentálně ve Velké Británii. A k podobným barbarským případům došlo i v USA a ve Španělsku.

25./ V roce 2010 jistý pouliční kazatel ve Skotsku označil homosexualitu za hřích. Zatkla ho policie a soud mu napařil pokutu tisíc liber za tzv. „homofobní vyjádření“.

26./ Kandidát skotských „konzervativců“ Phillip Lardner byl v dubnu 2010 vyhozen z tzv. „konzervativní strany“, protože se na své internetové stránce vyslovil proti tomu, aby byly homosexuální svazky postaveny na roveň manželství, a vystoupil proti jejich státní podpoře.

27./ Míra všudypřítomného totalitního špehování a udavačství homosexualistického vládnoucího režimu ve Velké Británii zašla až tak daleko, že například v roce 2010 bylo 34000 malých dětí z mateřských školek ve Velké Británii tzv. „nahlášeno úřadům“ za to, že tyto malé děti z mateřských škol údajně prý používaly „homofobní“ nadávky. Podle svérázné interpretace vládnoucího homosexualistického režimu ve Velké Británii se tímto totalitním všudypřítomným špehováním a udavačstvím dokonce i samotných malých dětí z mateřských školek měla údajně prý „vymýtit šikana mezi dětmi“.

28./ Ve Velké Británii v roce 2010 britská křesťanská pediatrička Sheilu Matthewsová, doktorka s 18-náctiletou praxí, byla sesazena z Rady pro adopce v Northamptonshire kvůli svému přesvědčení, že děti na adopci se mají nejlépe v rodinách s matkou a otcem, v důsledku čehož odmítla hlasovat ve prospěch adopce dětí homosexuály.

29./ Ve Velké Británii v roce 2011 prominentní britské pisatelce úvodníků Melanii Philippsové bylo vyhrožováno smrtí poté, co v deníku The Daily Mail vyjádřila kritiku nařízení homosexualistického vládnoucího režimu ve Velké Británii, že se učitelé ve všech vyučovacích předmětech mají pozitivně vyjadřovat o homosexualitě. Novinářku Melanii Philippsovou za to e-maily, Internet a prorežimní mainstreamová média zaplavila nenávistí a výkřiky násilí.

30./ Ve Velké Británii britského křesťanského lékaře Dr. Hanse-Christiana Raaba vyhodili v únoru 2011 ze zaměstnání ze státní protidrogové poradny na nátlak homosexualistických organizací, protože Dr. Hans-Christian Raab konstatoval obecně známý fakt souvislosti mezi homosexuálním způsobem života, užíváním drog a zneužíváním dětí. V jedné odborné zprávě totiž napsal: „Ačkoli většina homosexuálů nejsou pedofilové, je mezi pedofily nadprůměrně velký podíl homosexuálů a hnutí homosexuálů se překrývá s hnutím za akceptování pedofilie.“ Vyhozen ze zaměstnání byl Dr. Hans-Christian Raab paradoxně i přes to, že se tímto svým vyjádřením plně shoduje s dokumentem svého zaměstnavatele Ministerstva vnitra, v němž se konstatuje, že „20 – 33 % případů zneužití dětí je homosexuální povahy“.

31./ Parlamentní tajemník frakce Svaz 90/Zelení a poslanec německého spolkového sněmu Volker Beck se v dopise předsedovi Diakonického díla Evangelické církve v Německu Johannu Stockmeierovi ze dne 10.11.2011 domáhal vyloučení „Ofenzivních mladých křesťanů“ ( Offensive Junge Christen, OJC ) a „Bílého kříže“ z Diakonie za to, že homosexuálům toužícím po změně své homosexuality v heterosexualitu nabízejí pomoc a podporu při léčbě, terapii jejich homosexuality.

32./ Když přednášela špičková německá křesťanská sociologička Gabriele Kuby o gender mainstreamingu v roce 2011 v Jeně a v roku 2012 v Heilbronnu, nenávistnými demonstracemi samozvané skupiny Antifa a homosexualisté protestovali proti svobodě projevu této konkrétní křesťanské vědkyně.

33./ Křesťanský seminář v New Jersey v USA byl v roce 2012 soudem přinucen dát své prostory k dispozici pro svatby osob stejného pohlaví s odůvodněním, že „ústava povoluje zasahování do náboženské svobody v zájmu důležitějších společenských cílů“.

34./ Peter a Hazelmary Bullovi z Velké Británie odmítli dát dvěma mužům ve svém vlastním penzionu dvojlůžkový pokoj. V únoru 2012 jim soud uložil za to pokutu 3600 liber. Rovněž odvolací soud tento nespravedlivý rozsudek potvrdil s tím, že se jednalo údajně prý o porušení tzv. „zákona o rovnosti příležitostí“ ( Equality Act Regulations ), pretože dotyční dva muži byli homosexuálové.

35./ V Německu v prosinci 2012 požádal Autonomní referát leseb a gayů na univerzitě v Kolíně nad Rýnem ( LuSK ) univerzitu, aby zakázala přednášku profesorky Edith Düsingové u příležitosti 250. výročí narození Fridricha Schillera. Jediným důvodem bylo to, že profesorka Edith Düsingová podepsala „Prohlášení za svobodu a sebeurčení“. Za to byla obviněna z tzv. „homofobie“. Přednáška byla rušena půlhodinovým homosexuálním líbáním.

36./ V roce 2012 v Prešově na východním Slovensku si Zákazník - homosexualistický provokatér přes Internet objednal tisk materiálu obsahující lživou a demagogickou homosexualistickou ideologii a propagandu. Tiskař jeho objednávku odmítl vyřídit s odůvodněním, že obsah materiálu se příčí přesvědčení, hodnotám a víře, kterou vyznává. Slovenská obchodní inspekce konstatovala, že podnikatel údajně prý odmítl poskytnout službu na základě sexuální orientace objednavatele, čímž porušil tzv. "antidiskriminační zákon". Tiskař, který byl ze strany vládnoucího extremistického krajně levicového neomarxistického režimu Slovenské republiky vystaven takovémuto nehoráznímu nátlaku - aby měl už pokoj - tak se proto raději rozhodl omluvit a objednávku vybavil dokonce i úplně zadarmo.

37./ Všechny rakouské školy dostaly pokyn od vlády, že musejí vést tzv. „sexuální výchovu“ v duchu „plurality hodnot – respektu vůči homosexuálním a lesbickým stejnopohlavním formám partnerství … kritické diskuse s různými argumenty“. Vyučující a informační materiál s jiným názorovým stanoviskem nelze dále akceptovat. A tyto homosexualistické pokyny rakouská vláda naoktrojovala dokonce i křesťanským školám.

38./ V USA dva křesťanští pekaři dostali pokutu 150 tisíc dolarů za to, že odmítli upéct homosexuálům tzv. „svatební“ dortu.

39./ Křesťanským manželům Eunice a Owenovi Johnsonovým bylo odňato oprávnění vzít si děti do pěstounské péče, protože jako křesťané k nelibosti homosexualistického vládnoucího režimu odmítali prezentovat homosexuální životní styl jako něco pozitivního a navíc i trvali na tom, že budou děti brát na nedělní bohoslužbu. Soud na který se manželé obrátili rozhodl, že ochrana před diskriminací na základě tzv. „sexuální orientace“ má údajně prý přednost před ochranou před diskriminací na základě náboženského přesvědčení. Rovněž odvolací nejvyšší soud tento nespravedlivý rozsudek potvrdil.

40./ V roce 2014 firmou Mozilla / Firefox byl vyhozen její obchodní ředitel Brendan Eich, když vyšlo najevo, že před 6 lety přispěl na kampaň za normální přirozené manželství v Kalifornii.

41./ V USA v roce 2014 na sestru Jane Dominic z katolické školy Aquinas College v Severní Karolíně se spustila nenávistná verbální palba za to, že mluvila o učení církve na téma homosexuality.

42./ V roce 2014 kaplana skotské církve vyhodili za to, že na Facebooku uveřejnil příspěvek kritizující legalizaci “manželství homosexuálů” v Skotsku.

43./ V roce 2014 Univerzita vo West Indies vyhodila z práce svetově známeho odborníka na AIDS poté, co soudním úřadníkům v Belize řekl, že homosexuální chování je hrozbou pro veřejné zdraví.

44./ V USA v roce 2014 štát tzv. "prověřuje" massachusettskou katolickou školu za to, že stáhla ponuku práce pro muže, který žije v "manželství" s jiným mužem.

45./ V Kanadě v roce 2014 istý Kanaďan podal stížnost kvůli údajnému porušení lidských práv na svoji bývalou katolickou školu za projevy tzv. “homofobie”.

46./ V USA v roce 2014 společnost Disney pohrozila, že přestane financovat Skauty Ameriky, pokud nepovolí působit homosexuálním vedoucím.

47./ V USA v roce 2014 učitel z katolické školy žaluje svého bývalého zaměstnavatele za to, že byl propuštěný na základe tzv. "sňatku" s jeho homosexuálním partnerem.

48./ V Itálii v roce 2014 římské úřady navrhují zákaz aktivit spojených se Dnem otcův na školách, kam chodí děti, které vychovávají dvě “mámy”.

49./ V USA v roce 2014 prezident Barack Obama pohrozil představitelům americké armády, že když nebudou respektovat zrušení zákona, který zakazoval ptát se členů armády na jejich orientaci, budou muset ze svých pozicí odejít.

50./ V roce 2014 kanadští homosexualističtí aktivisté chtějí demonstracemi a peticí zabránit Američanovi podporujícímu rodinu, aby přednášel na pro-life konferenci.

51./ V USA v roce 2014 homosexualističtí aktivisté bojkotují úplně nový obchod s přírodními potravinami v Oregoně, ještě před tím, než se otevřel, protože jeho majitelé podporují přirozené manželství. Taktéž homosexualističtí aktivisté plánují blokovat dodávání tovaru do obchodu.

52./ V roce 2014 homosexualistickým aktivistům se podařilo uspořádat každoroční “Den ticha" na státních školách v USA, aby “se tak vykořenilo konservativní smýšlení".

53./ V USA v roce 2014 tím svatebních fotografů z Nového Mexika prohrál na americkém nejvyšším soudu, protože porušili zákon o “sexuální orientaci", když odmítli fotit "svatbu" leseb. Museli zaplatit pokutu 6 000 dolarů.

54./ V roce 2014 homosexualistický režim vládnoucí v USA zakázal dvěma pekařům provozovat pekárnu a vykonávat i jejich pekařskou živnost za to, že odmítli upéct svatební dortu pro dva homosexuály.

55./ V roce 2014 ve Veliké Británii zase pokutovali majitelku penziónu v Londýně za to, že odmítla ve svém vlastním penziónu ubytovat dva homosexuály.

56./ V USA v roce 2014 soudce v New Yorku uvalil pokutu 13 000 dolarů na katolické manžele Roberta a Cynthii Giffordovce, majitele farmy v oblasti Albany za to, že odmítli pronajmout svůj vlastní majetek lesbickému páru, který tam na jejich majetku chtěl uzavřít tzv. "homosexuální sňatek".

57./ V USA v roce 2014 Scott Brockie odmítl vytisknout ve své tiskárně materiály s homosexualistickou propagandou. Byl za to zažalován a soudní náklady ho stáli statisíce dolarů.

58./ V USA v roce 2014 Davidovi Parkerovi z Lexingtonu v Massachussets se nelíbilo, že jeho synovi a ostatním šestiletým prvňáčkům ve škole čtou homosexualistický příběh "King and king" končící homosexuální tzv. "svadbou" dvou mužů. Protestoval v škole, lidé z vedení školy na něj zavolali policii a Parker strávil den ve vězení. Na svobodu se dostal na kauci 1000 dolarů.

59./ Ve Velké Británii soudce z lidu Richard Page byl koncem roku 2014 „konzervativním“ ministrem spravedlnosti Chrisem Graylingem zbaven práva soudit poté, co v soukromém rozhovoru se svými kolegy konstatoval, že dítě nemá být adopčním řízením svěřeno mužskému homosexuálnímu páru, ale skutečným manželům. Prostě že je lepší, když dítě vychovává tatínek s maminkou, než dva „tatínci“. Richard Page byl shledán vinným z údajné diskriminace žadatelů pro jejich tzv. "sexuální orientaci" a z „rozhodování na základě svého náboženského přesvědčení“. A teď pozor: K soudní praxi se může vrátit až poté, co úspěšně absolvuje speciální „kurs rovného zacházení“. Byl též obviněn z údajného porušení soudní přísahy zavazující jednat „v zájmu dítěte“. Vzhledem k tomu, že přísaha, kterou Richard Page skládal, končí slovy „k tomu mi dopomáhej Bůh“, nemůže být rozsudek nad tímto soudcem již o nic absurdnější.

60./ V USA v prosinci 2014 krátce před vánoční přestávkou (městské rady) nechala washingtonská městská rada projít zákon, který by měl donutit křesťanské školy, aby uznali LGBT studentskou skupinu anebo aby jeden den hostili „gay pride“ na své akademické půdě, tj. přinutit náboženské školy k tomu, aby uznávali a umožnili financování a využívání svých zařízení skupinami zastávajícími postoje, které jsou v přímém rozporu s přesvědčením těchto škol ohledem manželství a sexuality.

61./ V České republice zaměstnanec mezinárodní IT firmy s pobočkou v Brně byl v roce 2014 vyhozen ze zaměstnání poté, co ve vnitropodnikové e-mailové komunikaci projevil nesouhlas s firemní podporou homosexualistické agendy, ideologie a propagandy.

62./ Ve Francii třiadvacetiletý Francouz Nicolas Bernard-Busse byl v roce 2014 uvězněn na čtyři měsíce za to, že přijel protestovat proti vládní homosexualistické agendě před televizní studio, a že měl na sobě tričko s obrázkem, který vládnoucí diktátorský Hollandův homosexualistický socialistický režim ve Francii a jeho média označují za nepřijatelný, údajně prý „extrémistický“ a "fašistický". Je na něm vyobrazena matka, otec, a dvě malé děti.

63./ V USA koncem ledna 2015 podal vyhozený náčelník hasičů Cochran stížnost (známou jako „obvinění z diskriminace“) americké Komisi pro rovnost příležitostí v zaměstnání. Náčelník obvinil město Atlanta z diskriminace na základe náboženského přesvědčení, protože ho vyhodili ze zaměstnání za to, že napsal knihu o křesťanství, kde se zmiňuje i homosexualita.

64./ V sobotu 30. ledna 2015 v Německu pokojná demonstrace asi 150 rodičů v Hamburku zneklidněných s pro-homosexuálními osnovami tzv. "sexuální rozmanitosti" na německých školách, školkách a jeslích a skorou sexualizací jejich dětí pokojně stáli s hesly jako "Držte se od našich dětí", "školka není bohémský klub" a "Ať jsou naše děti dětmi" vyjadřující tak nesouhlas s touto povinnou tzv. "sexuální výchovou", která se začíná již od jeslí jednak propagací homosexuality mezi jejich dětmi, jednak zaváděním nevhodné předčasné sexualizace jejich dětí; byla napadena násilním útokem ze strany homosexuálních aktivistů pokrytecky nesoucími ručně malovaná hesla oslavující "toleranci" spolu s homosexualisticky smýšlejícími radikálními ltralevičáky a anarchisty. Tito útočící homosexualisté a homosexuálové pokřikovali na křesťanské rodiče různé oplzlosti a nenávistná hesla, plivali na ně, házeli na ně vejce a malé pytlíky s výkaly a barvou. Navíc pokojně demonstrujícím křesťanským rodičům homosexualisté a homosexuálové roztrhali káble reproduktorů, vytrhali jim stránky z Bible a použili je na utření zadku, pak z nich udělali kuličky a házeli je na rodiče.

65./ USA v roce 2015 vyhlásili, že by Nigérii v boji s extremistickou islamistickou teroristickou skupinou Boko Haram pomohli jen tehdy, když Nigérie změní svoje zákony týkající se homosexuality, plánovaní rodičovství, antikoncepce a kontroly porodnosti, což je typická forma vydírání ze strany homosexualistického režimu USA, která je protichůdná k oficiálně vyhlašované údajné oddanosti Západu vůči „svobodě“. Oba státní tajemníci USA – John Kerry i jeho předchůdkyně, Hilary Clintonová – řekli, že podpora „práv“ homosexuálů je pro sféru americké zahraniční politiky programem s „nejvyšší prioritou“. Skutečnost, že nedostatek reakce USA na Boko Haram má politické důvody, podpořil i republikánský kongresman Steve Stockman, který řekl, že USA má „informace“, které by pomohli Nigérii znovu najít 200 dívek, které teroristická skupina Boko Haram unesla. Před rokem USA důrazně vyjádřily odsouzení zákona zakazujícího homosexuální aktivitu, který schválil nigerijský parlament.

66./ Ve Velké Británii dne 27. února 2015 londýnská Královská Univerzita King's College in London oznámila, že zvažuje požadavky homosexualistických aktivistů, aby portrét absolventa lorda Careyho, bývalého arcibiskupa z Canterbury, sňala z výstavy známých bývalých studentů ve své hlavní budově, protože je proti tzv. „manželství“ osob téhož pohlaví.

67./ V roce 2015 ve Velké Británii soudkyně Alison Russell rozhodla o násilném odejmutí patnáctiměsíční dcery její vlastní biologické tzv. "homofobní" mámě a odevzdání tohoto násilně odejmutého patnáctiměsíčního děvčátka dvojici homosexuálů, přičemž jeden z těchto dvou homosexuálů byl její vlastní biologický otec a bývalý manžel její vlastní biologické matky, a ten druhý z dvojice těchto homosexuálů byl homosexuální milenec a homosexuální souložník jejího výše zmiňovaného homosexuálního otce, respektive manžela. Navíc tato soudkyně Alison Russell do budoucna i zakázala jakýkoliv styk tzv. "homofobní" mámě s její vlastní biologickou dcerou, kterou porodila, kojila a až do doby násilného odejmutí své vlastní biologické patnáctiměsíční dcery o ni i jako máma s veškerou svou mateřskou láskou i pečovala. Matce byla soudním rozhodnutím ukončena rodičovská péče, která byla přenesena nejen na jejího bývalého homosexuálního manžela a otce dítěte, ale tato rodičovská péče byla přiznána navíc i jeho homosexuálnímu milenci a homosexuálnímu souložníkovi v jedné osobě, a to i přesto, že tento druhý homosexuál coby úplně cizí osoba sám osobě nemá absolutně žádný pokrevní a ani jiný rodinný a ani citový vztah k tomuto jeho milující biologické matce násilně odejmutému patnáctiměsíčnímu děvčátku. Podle rozsudku soudkyně Alison Russellové, dívka by neměla být ovlivněna matčiným negativním pohled na homosexuálního otce, protože by to údajně prý mělo "přímo vliv na její vlastní smysl pro identitu." Soudkyně Alison Russellová zdůraznila, že matka údajně prý manipulovala soud a pokusila se zdiskreditovat homosexuálního gay otce a jeho homosexuálního milence údajně prý - jak se soudkyně Alison Russellová vyjádřila - tzv. "homofobním a urážlivým způsobem". Podle názoru této pro-homosexualistické soudkyně Alison Russellové užila matka patnáctiměsíčního děvčátka údajně prý "stereotypní obrazy a popisy homosexuálů", "naznačila, že homosexuální muži a homosexuální vztahy se chovají sexuálně nemorálním způsobem", a řekla, že byl "sexuálně nevěrný i sám k sobě." A takto hrubě a bezcitně rozhodla pro-homosexualistická soudkyně Alison Russell i přesto, že sama připustila, že si je velice dobře vědoma, že patnáctiměsíční dívenka má velice silný citový vztah ke své matce, která ji doposud kojí a že si je velice dobře vědoma i toho, že tato patnáctiměsíční dívenka bude velmi smutná, protože ji "odpojí" od její vlastní matky, nicméně tato pro-homosexuálistická soudkyně Alison Russell uvedla, že to ji vůbec nevadí a že tato patnáctiměsíční dívenka se dle názoru této soudkyně Alison Russell bude údajně prý "adaptovat rychle na otce a jeho milence" s tím jak dále s neuvěřitelným pokryteckým cynismem dále tato pro-homosexualistická soudkyně Alison Russell uvedla, že údajně prý zde vidí potenciál, aby tato násilně unesená patnáctiměsíční dívenka a odevzdána dvěma homosexuálům mohla vyrůstat v údajně prý "happy" vyváženého a zdravého dospělého člověka, který takto údajně prý dosáhne svůj největší potenciál.

68./ Rodina McArthur, která vlastní pekařskou firmu Ashers, byla britským okupačním režimem v okupovaném severním Irsku obviněna, že údajně prý diskriminuje homosexuály v prodeji svých výrobků, údajně prý z jakési britským okupačním režimem v okupovaném severním Irsku blíže nijak nespecifikované údajné tzv. „nenávisti“ k tzv. „homosexuální sexuální orientaci“. V květnu 2014, Ashers odmítla vyzdobit dortu s heslem „Podporujeme manželství homosexuálů“, protože toto heslo je v rozporu s jejich křesťanskou vírou. Gareth Lee, homosexualistický LGBT aktivista, který si objednal dortu, následně je zažaloval u britského okupačního orgánu v okupovaném severním Irsku tzv. „Komisi pro stejné zacházení pro Severní Irsko“. A po několika měsících v roce 2015, se Komise rozhodla pokračovat tzv. „právními kroky“ proti Aahers, respektive nutit je, aby finančně tzv. „odškodnili“ pana Lee z toho důvodu, že byl údajně prý tzv. „diskriminován“ kvůli své tzv. „homosexuální sexuální orientaci“.

69./ V roce 2015 Patricia Jannuzziová, učitelka náboženství s 30-letou praxí na tzv. „katolické“ střední škole Nepoškvrněné v Sommerville, v New Jersey v USA byla vyhozena ze školy za to, že na svém osobním profilu na Facebooku napsala komentáře podporující oficiální postoj Katolické církve k rodině a homosexuálnímu tzv. „manželství“.

70./ Organizace Christian Legal Centre (CLC) v roce 2015 vyzvala „politiky k naléhavým opatřením“ v souvislosti s výsledky výzkumu, podle kterého se křesťané ve Veliké Británii bojí o své pracovní místa za to, že mají tradiční křesťanský postoj vůči sexu a manželství.

71./ V roce 2015 ve Veliké Británii vyhodili ze zaměstnání katolického učitele za to, že svým kolegům v škole rozdával pohlednice propagující kampaň proti homosexuálním tzv. „manželstvím“.

72./ V roce 2015 ve Veliké Británii soudce odsoudil pouličního evangelizátora, který dostal pokutu za to, že v ulicích Taunton a Somerset citoval jeden verš z Bible, který odsuzuje homosexuální chování. Soudce Shamim Ahmed Qureshi z Bristolského královského soudu nařídil pokutu Mikovi Overdovi, bývalému výsadkáři, který se stal křesťanem a evangelizátorem, a to ve výši 200 liber (297 amerických dolarů) a uložil mu zaplatit 1200 liber (1780 dolarů), které zahrňovali 250 liber )371 dolarů) jako kompenzaci homosexualistickému aktivistovi, který podal stížnost. Mikovi Overdovi tak bylo nařízeno zaplatit náhradu za způsobení údajné „emocionální škody“ homosexualistickému aktivistovi, který se k němu agresivně přiblížil a vyžadoval od něho diskusi na toto téma. Nedošlo k žádnému ublížení, zranění, ani krádeži, jen k jednoduché neshodě nad teologií, za co dostal Mike Overd pokutu.

73./ Křesťanská rodina O'Connorova jako vlastník pizzerie Memories Pizza, konkrétně pan Kevin O'Connor společně i se svojí dcerou ve městečku Walkerton v americkém státě Indiana v USA byli navštíveni jistým místním novinářem, který jim položil hypotetickou otázku zda-li by teoreticky uspořádali tzv. „svatební hostinu“ homosexuálům, na což majitelé zdejší pizzerie mu odpověděli, že v restauraci obslouží všechny zákazníky, ale s odvoláním se na zdejší zákon o náboženské svobodě státu Indiana by odmítli se podílet na tzv. „svatební oslavě“ osob téhož pohlaví, protože jejich náboženské přesvědčení jim nedovoluje poskytovat služby homosexuálním tzv. „svatebčanům“. Po tomto prohlášení se na rodinu O'Connorovu spustila vlna fanatické zuřivé nenávisti ze strany homosexualistických extremistů, kteří se rodině O'Connorově začali vyhrožovat smrtí, na adresu restaurace zveřejňovali negativní online hodnocení a dalšími způsoby obtěžovali rodinu. Během několika hodin byly sociální sítě plné výzev k bojkotu pizzerie a rodina O´Connorových obdržela desítky výhrůžek smrti a podpálení podniku. To přinutilo O'Connorovce zavřít podnik, který vlastnili devět let. Americké státy Connecticut, New York a Washington ohlásily, že přestávají subvencovat dopravní spojení do Indiany. Korporace vyhrožují přemístěním svých sídel do jiných států a redukcí pracovních míst v Indianě. Hollywood zde pozastavil natáčení jednoho ze svých braků a různé popové hvězdičky ruší svoje koncerty. Provoz pizzerie musel být přerušen, neboť její majitelé jsou ohroženi na životech i majetku. Indianští zákonodárci ze zbabělé obavy o své politické přežití odhlasovali novelu zákona o náboženské svobodě, jež bere „práva homosexuálů“ v ochranu a republikánský guvernér Michael Pence ji svým podpisem obratem stvrdil. Pod vlivem sekularistického nátlaku ze strany korporací guvernér Mike Pence prohlásil, že Zákon o náboženské svobodě státu Indiana neochrání křesťanské pekaře či květináře před postihem, odmítnou-li poskytnout své služby tzv. „svatebním“ hostinám osob stejného pohlaví.

74./ V USA ve státě Colorado Jack Phillips, pekař a majitel Cakeshop, byl v roce 2015 žalován u soudu za to, že odmítl upéct tortu pro tzv. "homosexuální svatbu", protože by to by bolo v rozporu s jeho náboženským a mravním přesvědčením. Odvolací soud ve státě Colorado rozhodl, že se pekař Jack Phillips údajně prý dopustil jakési "nezákonné diskriminace na základě tzv. sexuální orientace" když odmítnout péct svatební dort pro tzv. "homosexuální svatbu" i když by to bylo porušením jeho náboženské přesvědčení. Pan Jack Phillips bude tedy nucen péct svatební dorty pro homosexuální deviantní úchyláky anebo bude ze strany vládnoucího homosexualistického režimu vystaven nespravedlivým pokutám a jiným perzekučním šikanám.

75./ V roce 2015 v USA se manželé Parkerovci čirou náhodou dozvěděli o tom, že bez jejich vědomí a proti jejich vůli se jejich syn v školce učí o údajné „normálnosti“ homosexuálních „rodin“ a vztahů. Poněvadž s tím nesouhlasili, navštívili ředitele školy a chtěli si uplatnit zákon umožňující vynětí dětí z takovéhoto „vyučování“. Ředitel však namísto slíbené dohody zavolal policii a otec dítěte David Parker byl zatčen. Byl mu navždy zakázán vstup do všech škol města i v případě, že by byli jeho děti v nebezpečí. Navíc rodiče Parkerovi byli vládnoucím homosexualistickým režimem posláni na tzv. „dovzdělávání“ k jedné z nejradikálnějších pro-homosexualistických skupin v USA. Tam padlo i vyjádření homosexualistů o tom, že malé děti jsou nejlepší přijímatelé pro-homosexualistické převýchovy, pretože jsou tací mladí, naivní, nezkušení a ovlivnitelní. Oficiální stanovisko vládnoucího homosexualistického režimu USA lapidárně vyslovil též americký federální soudce Mark Wolf, který s neskrývanou drzostí zcela otevřeně rodičům řekl: "Učitelé mají právo na změnu myšlení vašeho dítěte“.

76./ V roce 2015 byla přijatá novela zákona, který se stal součástí homosexualistické politické agendy ve Švýcarsku. Konkrétně se jedná o novelizaci tzv. „Trestního práva o rasismu“, do kterého teď patří i kritérium tzv. „sexuální orientace“. Politický cíl je jasný: v budoucnu budou moci být jakákoliv kritická vyjádření o homosexuálním způsobu života, ať již založené na náboženské, anebo jiné argumentaci, soudně stíhatelné jako údajný „rasismus“ anebo jeho forma. A tak panuje totalitární nedemokratická snaha vládnoucího homosexualistického režimu ve Švýcarsku umlčet každého, kdo má odlišný názor na homosexuální způsob života pod záminkou boje proti údajné diskriminaci.

77./ LifeSiteNews přinesl 11. srpna 2015 zprávu, že švýcarského biskupa z města Chur, Vitusa Huondera, zažalovala homosexualistická organizace Pink Cross. Huondera obžalovali za údajný tzv. „zločin z nenávisti“, protože 31. července 2015 ve veřejné diskusi v německém městě Fulda argumentoval proti homosexuálnímu způsobu života Písmem Svatým Starého zákona. Zástupce biskupa Huondera, Guiseppe Gracia pro Life SiteNews řekl: „Tento soudní proces je snahou potrestat svobodu náboženství a projevu těch, kteří mají odlišný názor.“ Webová stránka švýcarských biskupů uvádí, že Huondera nežalovala jen mužská homosexualistická organizace Pink Cross. První žalobu podala ženská zastřešující homosexualistická organizace.

78./ V USA americká demokraticky zvolená výkonní okresní úřednice Kim Davisová ze státu Kentucky je obětí homosexualistického pronásledování v USA za to, že odmítla vydávat homosexuálním „manželům“ potvrzení o uzavření manželství. Je pronásledována vládnoucím homosexualistickým režimem za to tedy, že odmítla být svého druhu sňatkovou podvodnicí. Když tedy v uterý dne 1.9.2015 odmítla požadavek dvou místních homosexuálů, aby jim na úřadě okresu Rowan vystavila tzv. "sobášní list", zatkl ji vládnoucí americký homosexualistický režim poté co "soud" ve čtvrtek 3.9.2015 nařídil její uvěznění. Navzdory teroru a zastrašování ze strany vládnoucího amerického homosexualistického režimu Kim Davisová statečně vyhlásila, že nemohla jednak jinak, protože by to bylo v rozpore s Božím zákonem a jejím svědomím. Vzhledem k tomu, že Kim Davisová nemohla být, coby demokraticky zvolená osoba, ze své funkce jen tak svévolně odvolána, byla účelově postavena před "soud". Federální soudce David Bunning po rychlé soudní frašce vynesl "rozsudek", nad kterým zůstává rozum stát – Kim Davisová byla poslána za mříže na tak dlouho, dokud nezmění své původní rozhodnutí nevydávat homosexuálním párům potvrzení o uzavření manželského svazku!

79./ V říjnu 2015 ve Velké Británii ve Skotsku homosexualističtí ideologové a propagandisté z organizace Time for Inclusive Education (TIE) podporující homosexualistickou ideologii LGBT, zahájili petiční akci, v níž požadují, aby všem dětem od pěti let věku povinně a to i proti vůli rodičů těchto dětí byli v školách vymývány mozky a byli indoktrinováni homosexualistickou ideologií LGBT. A tuto svou homofašistickou tzv. „petici“ odeslali Veřejnému petičnímu výboru skotského parlamentu. Tato homofašisická tzv. „petice“ je trojským koněm sloužícím k vnucení ideologického pohledu homosexualistických ideologů a propagandistů všem žákům. Toto homosexualistické tzv. „vzdělávání o LGBT“ pokud by bylo zavedeno by porušovalo lidská práva – přinejmenším – u křesťanských rodičů“. Lidskoprávní legislativa jasně říká, že stát musí respektovat právo rodičů na takovou výchovu a vzdělávání pro jejich děti, které se shoduje s náboženským, mravním a filozofickým přesvědčením rodičů. A tento homofašistický požadavek homosexualistických ideologů a propagandistů zavést „povinnou výuku“ této homosexualistické ideologie a to navíc bez jakékoliv výjimky pro rodiče a žáky, kteří s ní nesouhlasí, je v přímém rozporu s lidskoprávní legislativou. Přesto však cílem tohoto homofašistického návrhu je vymývání mozků a indoktrinace dětí homosexualistickou ideologií, respektive agresivně vtloukat žákům do hlavy mravně zvráceně zvrhlé názory homosexualistických ideologů a propagandistů na morálku a sexuální etiku, které jsou v diametrálním protikladu vůči mravním názorům hlavního proudu křesťanství vnucením zvrhle zvráceného homosexualistického ideologického pohledu všem žákům, ať chtějí, nebo ne. Tento homofašistický návrh by navíc nutil křesťanské učitele volit mezi svou křesťanskou vírou a prací učitele, respektive prováděním vymývání mozků homosexualistickou indoktrinací dětí. Tento homofašistický návrh je sám o sobě aktem hrubé netolerance vůči většině křesťanů a jejich přesvědčení. Otázkou jen zůstává zda-li by křesťanští členové Národního svazu učitelů (NUT), kteří platí příspěvky, mohli od NUT očekávat nějakou pomoc, když jim bude hrozit, že přijdou o své učitelské pracovní místo.

80./ Dne 14. října 2015 v Německu měla v Berlíně premiéru hanobící nenávistná propagandistická pseudodivadelní lžihra s názvem Strach. Protagonisty této hanobící nenávistné propagandistické pseudodivadelní lžihry jsou lidé známí tím, že veřejně vystupují proti homosexualistické ideologii, potratům, předčasné sexualizaci dětí a genderové ideologii: Birgit Kelle, Gabriele Kuby, Hedwig von Bevoerfoerde, Beatrix von Storch a Frauke Petry. Herci této hanobící nenávistné propagandistické pseudodivadelní lžihry vystupovali na jevišti pod jejich jmény, tváře měli zakryté jejich fotografiemi a chovali se jako nenávistná a agresivní zombie. Dva lidé, kteří tuto hanobící nenávistnou propagandistickou pseudodivadelní lžihru hru viděli, z ní citovali takovéto věty: „Střel zombie přímo do tváře, protože jedině tehdy budou opravdu mrtvá.“ O týden později se Beatrix von Storch stala obětí homofašistického žhářského útoku, kdosi zapálil její automobil. Další týden bylo spáleno auto patřící Hedwig von Beverfoerde, oheň se rozšířil do jedné z budov jejich rodinné firmy a zcela ji zničil. Následujícího dne se na Internetu objevil anonymní dopis, v němž se píše, že se stala terčem útoku, protože ve Stuttgartu organizuje pravidelné demonstrace proti zavedení agresivních homosexualistických školních osnov o LGBT. Adresa její rodinné firmy byla použita při registraci demonstrací na policii. Katolický blogger a filosof Dr. Josef Bordat oznámil a okomentoval tento homofašistický žhářský útok a okamžitě obdržel několik výhružek smrtí. Ze strachu z homofašistických útočníků svůj blog na Internetu dočasně zrušil.

81./ V USA úředníci, kteří mají náboženské výhrady proti potratu nebo tzv. homosexuálnímu „manželství“, mají odstoupit z funkce. Toto vyhlásil v listopadu 2015 Anthony Kennedy, soudce Nejvyššího soudu USA na právnické fakultě „Harvard Law School“ v Cambridge v americkém státě Massachusetts. Jistý student se ho tam zeptal, jak se mají chovat vládní úředníci, kteří rozhodnutí Nejvyššího soudního dvora o potrate a homosexuálním „manželství“ odmítají. Mají právo jednat podle svého morálního přesvědčení? Podle názoru soudce Kennedyho jsou povinní plnit platný zákon. Jinými slovy úředníci, kteří odmítají tzv. „homosexuální manželství“ z důvodu víry anebo svědomí, nemají v USA právo odvolávat se na své morální výhrady a odmítat tzv. „oddat" homosexuální páry podle platného zákona.

82./ V roce 2015 v Itálii jeden z výrobců tradičních pečivových pochoutek, obchodní společnost Melegatti na sociální síti pustila do oběhu reklamu na svá pečiva, přičemž vzápětí se jim kvůli této jejich reklamě na pečivo dostalo štvavého a nenávistného homosexualistického mediálního lynčování. Reklamní slogan chtěl být vtipný a využil při tom slova z Bible, ke kterým se pousiloval o obchodně-marketingový rým: “Miluj bližního svého jako sebe samého, stačí, když bude v pohodě a pohlaví opačného.” Po tom, čo se tento obchodně-marketingový obrázek objevil na sociální síti, začali se šířit obvinění z tzv. „homofóbie“ a tzv. „heterosexizmu“. Homosexualističtí ideologové a aktivisti vystupující ve svévolně uzurpované roli samozvaných tzv. „obránců lidských práv“ - kteří paradoxně vůči tomu že se vydávají za údajných „obránců lidských práv“ – právě naopak netrpělivě očekávají protidemokratický homofašistický zákon omezující svobodu projevu, který bude v rozporu s lidskými právy takovéto výroky trestně kriminalizovat. Kromě toho tito homofašisté s autentickou satanskou zlobou a pokrytectvím úplně v pravý opak překroutili křesťanské biblické učení o sodomském hříchu – který je v skutečnosti podle autentického Božího učení jedním ze čtyř nejtěžších hříchů volajících svojí obrovskou satanskou zlobou a vzpourou vůči nebeskému Otci k Bohu do nebe po Boží pomstě za tento ohavní do nebe volající hřích sodomie - když se homofašisté nechali slyšet, že tzv. „homofobie“ skončí údajně prý jako jeden z hlavních hříchů a bude trestána peklem. Obchodní spoločnosť Melegatti v strachu před perzekucí ze strany vládnoucího homosexualistického režimu tento svůj obchodně-marketingový obrázek raději z Internetu odstranila pryč a na témže místě na Internetě poskytla homofašistům své ospravedlnění. Bohužel její případ nebyl v Itálii ani zdaleka ojedinělým. Ještě většího homofašistického šikanózního štvaní se dostalo obchodní společnosti Barilla, výrobci těstovin, když se její ředitel veřejně vyjádřil pro rozhlasovou stanici, že jejich marketingově-reklamné spoty budou vždy obsahovat přirozenou tradiční rodinu. Rovněž v v tomto případě se ředitel obchodní spoločnosti Guido Barilla po dlouhodobém homosexualistickém šikanózním mediálním štvaní se raději homofašistům ospravedlnil a přislíbil homofašistickým ideologům své tzv. „dovzdělávání se v oblasti lidských práv“ - čím se pod touto homofašistickou propagandistickou frází myslelo podstoupení dobrovolného vymývání svého mozku homosexualistickou ideologií a propagandou tzv. „dovzděláváním se“ v homosexualistické ideologii.

83./ V roce 2015 se australští katoličtí biskupové kvůli své obraně normálního přirozeného manželství stali ze strany homosexualistů terčem nenávistné a šikanózní tzv. „antidiskriminační stížnosti“, podle níž brožura katolické mravouky o manželství, kterou australští katoličtí biskupové šíří na obranu normálního přirozeného manželství údajně prý má nějak ponižovat homosexuály a transexuály. Tzv. „Antidiskriminační komise“ v ostrovním státě Tasmánie naplánovala slyšení ohledně této stížnosti, kterou podala údajně prý údajná „žena“ a „politička“, ve skutečnosti však ale muž a politik ze strany zelených, který ostentativně s ženským křestním jménem i příjmením sám sebe ostentativně a samozvaně nazývá „Martine Delaney“, který se sice ve skutečnosti narodil jako muž, nicméně ale nyní ostentativně a samozvaně vystupuje jako kdyby byl ženou. Tento „Martine Delaney“ tvrdí, že brožura australských katolických biskupů obsahující katolické morální učení o manželství a nazývající se „Nezahrávejte si s manželstvím“ údajně prý se jen naoko zabývá právy homosexuálů, ale ve skutečnosti údajně prý nějako má poškozovat cituji doslova „blaho párů stejného pohlaví a jejich rodin v celé Tasmánii“. Tasmánský katolický arcibiskup Julian Porteus Hobart je hlavním terčem této homosexualistické nenávistné a šikanózní tzv. „antidiskriminační stížnosti“. Australští katoličtí biskupové uvedli, že nemají v úmyslu znevažovat důstojnost homosexuálů a transexuálů. Zároveň však ale australští katoličtí církevní představitelé vyjadřují vážné znepokojení nad pokusem omezit svobodu náboženského vyznání v Austrálii a zejména v Tasmánii.

84./ V březnu 2016 ve Velké Británii 69-letý anglický soudce Richard Page - který působil jako rodinný soudce v Kentu přes 15 let - byl vládnoucím homosexualistickým režimem Velké Británie svévolně zbaven svého soudcovského úřadu. K tomuto kroku proti anglickému soudci Richardu Pageovi přikročil britský ministr „spravedlnosti" Michael Gove a předseda Nejvyššího soudu Lord Thomas z Cwmgieddu poté, co tento neuvěřitelně statečný anglický soudce Richard Page v případě osvojení dítěte upřednostnil svěření dítěte žadatelem - muži a ženě, a to i přesto, že v duchu vládnoucí homosexualistickej ideologie ve Velké Británii a v souladu s požadavky vládnoucího homosexualistického režimu ve Velké Británii platí v těchto případech nepsané pravidlo, že jsou v těchto případech soudci ve Velké Británii fakticky zásadně vždy povinni upřednostňovat homosexuální páry tvořené osobami stejného pohlaví před heterosexuálními manželskými páry, které tvoří muž a žena. A tato "vzpoura zdravého rozumu" ze strany anglického soudce Richarda Pagea byla tedy pro vládnoucí homofašistický homosexualistický režim ve Velké Británii něčím zcela neuvěřitelným, že se tento odvážný anglický soudce - disident opovážil v rozporu s vládnoucí homosexualistickou ideologií a politikou vládnoucího homosexualistického režimu ve Velké Británii postavit otevřeně proti požadavkům vládnoucího homosexualistického režimu ve Velké Británii a rozhodnout jako soudce přesně opačně než od něj očekával vládnoucí homosexualistický režim ve Velké Británii, protože při svém rozhodování o adopci dítěte v rozporu s příkazy vládnoucího homosexualistického režimu Velké Británie právě přesně naopak upřednostnil heterosexuální manželský pár před dvojicí homosexuálů. Nenávistná represivní reakce ze strany vládnoucího totalitního homofašistického režimu Velké Británie na sebe nenechala dlouho čekat. Anglický soudce Richard Page byl bez ohledu na jinak často používané lživé propagandistické fráze o údajné nezávislosti soudců a soudnictví nejenže okamžitě odstraněn ze svého soudcovského úřadu ale navíc ještě k tomu vládnoucí totalitní homofašistický režim Velké Británie rozhodl i o tom, že tento soudce - disident Richard Page je pro totalitní státní ideologii vládnoucího homofašistického režimu Velké Británie natolik ideologicky nebezpečný, že i proti své vůli se musí podrobit tzv. "reedukačnímu kurzu", což je fakticky "kurz" násilného vymývání mozků homofašistickou homosexualistickou ideologií a propagandou vládnoucího homofašistického totalitního režimu dnešní Velké Británie.

85./ V České republice v roce 2016 podle čerstvého homofašistického návrhu novely Trestního zákona se připravuje zákon, který má kriminalizovat odpůrce a kritiky sodomie, homosexualistické ideologie a propagandy. Dne 19.4.2016 tuto znepokojivou informaci přinesl český denník „Lidové noviny“ (dále jen „plátek“), který však ale se svým až šokujícím typickým krajně levičáckým extrémistickým neomarxistickým nadšením uvítal tento protidemokratický návrh novely českého trestního zákoníku hrubě porušujícího lidská práva a omezujícím svobodu projevu jehož cílem je zavést i v České republice stejný homofašistický teror proti odpůrcům sodomie, homosexualistické ideologie a propagandy jaký dnes již bohužel panuje v mnohých západních zemích. Tento plátek se kromě jiného odvolává i na jakousi údajně prý právničku, která se údajně prý jmenuje Klára Kalibová a která má údajně prý pocházet z jakési neznámé organizace „In Iustitia“ s tím, že tato Klára Kalibová údajně prý – za nadšeného jásotu a veliké homofašistické radosti tohoto plátku – uvádí, že trestné bude dokonce už i jen to, pokud někdo v souladu se skutečností pouze jen pravdivě na adresu sodomitů konstatuje, že „Homosexuálové jsou devianti“.

86./ V roce 2016 ve Francii za citování Bible uložili pokutu ve výši 5000 €. Odvolací soud v Paříži odsoudil v listopadu 2016 francouzskou političku a bývalou ministryni pro bydlení, Christine Boutin, za její údajné "projevy nenávisti" vůči homosexuálům. V rozhovoru pro intelektuální politický časopis Charles v březnu v roce 2014, Boutin přiznala, že homosexuální chování považuje za "ohavnost." Christine Boutin musela zaplatit pokutu ve výši 5000 eur (což je více než 5,500 amerických dolarů) a také 2000 eur jako odškodné každé ze tří homosexualistických organizací: "Mousse," "Le Refuge," a "Inter-LGBT." Tato částka jí byla udělena za to, že citovala z Bible. Ve dvou odlišných případech se v knize Leviticus vzpomíná slovo ohavnost, konkrétně v 18. kapitole, 22. odstavci. V angličtině a ve francouzštině se to píše stejně: "Nesmíš pohlavně obcovat s mužem jako se pohlavně obcuje se ženou. To by byla ohavnost! "Tento rozsudek jasně naznačuje, že křesťané nesmí vyjadřovat svůj souhlas s tímto Božím biblickým zákazem odsuzujícím homosexuální chování, pokud za to nechtějí být stíhán jako za údajný trestný čin." Veřejný prokurátor a tři vysoce postavení soudci sedmé vyšetřovací komory odvolacího soudu v Paříži se shodli na tom, že Christine Boutin údajně prý spáchala trestný čin porušením francouzských tzv. "protirasistických" zákonů, které ukládají specifické a mimořádně vysoké sankce za očerňování, urážku na cti a veřejné podněcování k násilí nebo nenávisti vůči skupině osob vymezené podle pohlaví, věku , národního nebo etnického původu, postižení a nejnovější i podle tzv. "sexuální orientace." Trestní tribunál v Paříži na základě svého rozsudku potvrdil dřívější odsouzení v prosinci 2015 a uznal skupinu "Inter-LGBT," která nebyla přítomna u soudu během prvních výslechů, za poškozenou. Christine Boutin se netají tím, že nesouhlasí s registrovanými partnerstvími homosexuálů. Byla na čele boje proti právnímu uznání partnerství párů stejného pohlaví v roce 1998, jakož i proti jejich "oddávání", které ve Francii se uzákonilo v roce 2013. Bývalá členka parlamentu a dlouhodobá předsedkyně strany křesťanských demokratů, Christine Boutin, založila také v roce 1993 "Alianci za životní práva" v současnosti i "Aliance Vita." je to hlavní proud hnutí za život, který bojuje hlavně proti potratům a eutanazii a snaží se pomáhat těhotným ženám. Tato skupina se nezapojuje do politických debat ohledně zrušení legálních potratů. Během rozhovoru pro časopis Charles, se Christine Boutin snažila mluvit o homosexualitě takovým způsobem, jakým se vypráví v katolickém katechismu a dbala na to, aby rozlišovala mezi osobami a jejich činy. To však nestačilo, a přesto musela projít podrobným výslechem. Žurnalistka položila Christine Boutin během jejich rozhovoru otázku, zda slova jejího poradce, který se vyjadřuje otevřeně k homosexuálnímu chování nebyly v "rozporu" s jejím prohlášením pro jiný časopis v roce 1999, když řekla: "homosexuální chování je ohavností jak se o tom velmi jasně píše ve Starém a Novém zákoně. "Boutin na to odpověděla," Vůbec to není v rozporu. (...) Nikdy jsem homosexuály neodsoudila. Opravdu nikdy. Není to možné. Za ohavnost považuji homosexuální chování a ne člověka - homosexuála." "Přiznává tedy, že významový odstín mezi danými pojmenování je velmi malý", ptá se žurnalistka. Christine Boutin odpověděla: "Oh, ne, to vůbec neznamená totéž! Osobně si myslím, že i mezi hříchem a hříšníkem je velký rozdíl. Hřích je nepřípustný, ale hříšníkovi bude pokaždé odpuštěno! Tyto dva pojmy jsou zcela odlišné. Nesou v sobě drobný rozdíl, který lidé ne vždy spatří. Já sama se přátelím s homosexuály! A to vám slibuji, že jsou to moji skuteční přátelé. Co se však týče jejich sexuálního chování, ať dělá každý tak, jak byl na to stvořen. Neříkám tak jak chce, ale jako byl stvořen. "Díky mé víře vím, že stejně jako Bůh miluje homosexuála, miluje i mě. Chci vám poděkovat, že jste mi dali možnost vysvětlit můj postoj, protože opačně dochází ke značným nejasnostem. Homosexuálové jsou hříšníci jako já. Všichni jsme hříšníci. Já hřeším také, také jsem hříšná (zasměje se). Nikdy však ode mne neuslyšíte velebit hřích, i když jsem ochotna hřích odpustit. "Toto jsou slova, za které byla Christine Boutin soudní stíhána a dvakrát odsouzena, na soudu prvního stupně a pak na odvolacím soudu. Tisk vládnoucího extremistického krajně levicového neomarxistického režimu ji odsoudil za údajné tzv. "nenávistné projevy vůči homosexualitě", ačkoliv ve skutečnosti byl to právě prorežimní tisk vládnoucího extremistického krajně levicového neomarxistického režimu ve Francii, který ji pln homofašistické nenávisti označila za tzv. "Homofobní". O několik dní později, byla Christine Boutin vládnoucími homofašisty dokonce přinucena vystoupit s veřejným prohlášením, že použila "nevhodné výrazy."

87./ V roce 2016 v USA křesťanským pečovatelům byla zakázána adopce pro jejich "znepokojující" postoj k homosexuálnímu rodičovství. Křesťanskému manželskému páru, který namítal, aby děti, které oni sami opatrovali, byli adoptovány homosexuály, bylo řečeno, že si je nemohou adoptovat pro jejich "znepokojující" postoj k homosexuálnímu rodičovství. Křesťanský manželský pár se totiž rozhodl adoptovat si děti poté, co se doslechli, že těmto dětem měli být přisouzeni dva homosexuálové, kteří byli označeni za "potenciální rodiče". Manželé, kteří měli tyto děti na starosti na začátku roku jako pečovatelé, řekli, že potřebují mámu a tátu. Ale i přesto, že sociální služby jejich opatrovnictví označilo za "úžasně pečlivé a laskavé", oponovali tím, že postoje manželů by mohly být "škodlivé pro dlouhodobé potřeby dětí". Sociální pracovník řekl, že když se manželé dozvěděli, že děti by měly být přiděleny dvěma homosexuálům, zůstali v šoku a zeptali se, jestli to není žert. Tehdy se manželé rozhodli adoptovat si tyto děti, jelikož cítili, že to bude pro jejich emocionální zdraví nejlepší. Nicméně na základě tohoto vyjádření, výbor, který zasedal, jejich žádost zamítl: "Po doslechnutí se, že příští adoptivní rodiče jsou homosexuálové, jste, v souvislosti s touto budoucí náhradou, sdíleli názory, které jsou znepokojující." Je zvláštní, že se výbor se stejnou vážností nezabýval tím, jaký dopad bude mít životní styl dvou homosexuálních mužů na psychický vývin dětí. Profesor Lynn D. Wardle, který se specializuje na ústavní právo, rodinné právo a bioetiku, se ve své studii o rodičovství homosexuálů vyjádřil o negativním působení na děti, které jsou vychovávány homosexuálním párem: "Vychováván homosexuálními rodiči přináší pro děti potenciální závažný defekt, včetně zvýšeného vývoje homosexuální orientace dětí a emocionální a poznávací nevýhody kvůli absenci rodiče, který je opačného pohlaví. "Kritičtější pohled na takové rodičovství však přinesl případ z New Orleans z roku 2015, kdy se na soudu vyjádřili čtyři dospělí, Katy Faust, Dawn Stefanowicz, BN Klein a Robert oscar Lopez, kteří jako děti byli vychováváni homosexuálními rodiči: "Měl jsem problémy se svou sexuální orientací. Měl jsem nevysvětlitelné nutkání mít sex se staršími muži, kteří byli ve věku mých otců, avšak sotva jsem si uvědomoval, co vlastně dělám, "řekl Lopez. "Také jsem mluvil s jinými, již dospělými, kteří byli vychováváni homosexuály a mnoho z nich mělo podobný příběh jako já, plný bolesti a škody způsobené absencí biologického rodiče. Mnoho z nich se to však bojí nahlas říct, protože se obávají homosexuální lobby, (respektive vládnoucího extremistického krajně levicového neomarxistického režimu USA,) který by je začal šikanovat.

88./ V roce 2016 v Itálii Institut Dcer Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v Tridentu na severu Itálie musel nejmenované učitelce zaplatit odškodné za údajnou hmotnou újmu ve výši 25 000 euro, a dalších 1 500 euro museli zaplatit pak zas italské prohomosexuálnej aktivistickej organizaci s názvem Radikální sdružení za jasná práva, a nakonec ještě dalších 1 500 euro museli zaplatit místním odborům. Případ začal v roce 2014 rozhovorem mezi učitelkou a tehdejší ředitelkou vzdělávacího zařízení, sestrou Eugenií Libratoreovou, která se doslechla, že učitelka žije v milostném vztahu s jinou ženou. Sestra, která byla do září 2015 představenou, se jí na tuto skutečnost zeptala s tím, že je její povinností chránit nezletilé žáky školy. Učitelka odmítla odpovědět, ačkoli jí sestra Libratoreová řekla, že k vyřešení problému postačí, když tyto zvěsti potvrdí, nebo vyvrátí, a za tohoto předpokladu by ve škole mohla zůstat. Přes tento slib zaměstnankyně nebyla ochotna řeholnici se svou osobní situací seznámit, což matku představenou vedlo k závěru, že neochota odpovědět „se rovná potvrzení, že je lesba“. Pracovněprávní soud v Roveretu prohlásil, že údajně prý „předpokládaná homosexualita učitelky nesouvisí s dodržováním vzdělávacího plánu školy“. Soud dále vytkl škole údajnou „kolektivní diskriminaci“, neboť rozhodnutí vedení školy údajně prý „postihuje každého, kdo se potenciálně zajímá o zaměstnání v institutu“. Alexander Schuster, právní zástupce učitelky, která raději zůstala v anonymitě, dodal: „Tento rozsudek jasně říká jednu věc, a to, že zaměstnavatelé se nesmějí svých zaměstnanců dotazovat na jejich soukromý život, ani je diskriminovat za jejich životní volby, a to ani z náboženských nebo filosofických důvodů. Užívání antikoncepce, soužití beze sňatku, rozvod nebo potrat jsou soukromá rozhodnutí člověka a zaměstnavatele se netýkají.“ I přes katolický ráz školy a své osobní výhrady řekla sestra Libratoreová učitelce, že by „mohla přimhouřit oko, kdyby [učitelka] souhlasila s tím, že problém vyřeší“. Toto „vyřešení problému“ učitelka pochopila jako výzvu ke změně životního stylu. V důsledku toho se cítila uražena narážkou, že homosexualita je „problém, nemoc nebo něco, co je třeba léčit,“ jak vypověděla. Katolické zařízení obvinění z diskriminace od počátku odmítalo a tvrdilo, že především nebyl důvod obnovit pracovní smlouvu, která přirozeně vypršela. Soudce se přesto přiklonil na stranu učitelky a ocitoval zákon o zákazu diskriminace na pracovišti (v Itálii platný od roku 2003), který zakazuje „diskriminaci, ať přímou, či nepřímou, na základě náboženství, osobního přesvědčení, postižení, věku nebo sexuální orientace“. Italské zákony obsahují ustanovení o náboženské svobodě, které uvádí, že rozdíly v zacházení na základě náboženského přesvědčení v rámci náboženských organizací se nepovažují za diskriminaci, jestliže povaha náboženského přesvědčení v dané souvislosti nebrání výkonu povolání. Soudce však rozhodl, že údajně prý „v tomto případě se prokázala diskriminace na základě sexuální orientace, nikoli diskriminace kvůli náboženskému přesvědčení“.

89./ V USA v roce 2016 agentura Spojených států amerických, "Administrativa sociálního zabezpečení" - Social Security Administration, v dubnu 2016 oznámila, že všichni jejich zaměstnanci musí povinně podstoupit vymývání mozků homosexualistickou ideologickou propagandou o tzv. "Rozmanitosti LGBT a jejich začlenění do společnosti". V této souvislosti se čtrnáctiletá kariéra křesťana Davida Halla stala ohrožena poté, co odmítl podrobit se vymývání mozků tímto homosexualistickým ideologickým propagandistickým videem "o homosexuálech, bisexuální, transsexuálové, homosexuální rozmanitosti a jejich začlenění ve společnosti". Dlouhodobý zaměstnanec agentury, 42-letý David Hall, jehož křesťanská víra nepovažuje sodomii za zdravou, normální, či dobrou, si byl vědom, že tato homosexualistická ideologická indoktrinace je namířena proti jeho upřímné křesťanské víře. Nadřízení mu rozkázali, aby shlédl 17 minutové video, které zahrnuje tzv. rady "jak zvýšit kulturní povědomí v rozmanitém prostředí zahrnující všechny". David Hall to odmítl s vysvětlením, že toto tzv. "Školení" schvaluje hříšné chování. "Nebudu schvalovat hřích," vysvětlil David Hall pro WCIA-TV. Protože se odmítl zúčastnit homosexualistického ideologického LGBT školení, byl služebně pokárán a následně suspendován bez nároku na plat. David Hall vysvětlil, že toto tzv. "Školení" byla jen homosexualistická ideologická propaganda a První dodatek ústavy USA a klauzule o svobodném vyznávání náboženství mu dávala ústavní právo neúčastnit se na tomto školení o "ohavnosti". David Hall si uvědomil, že by mohl ztratit práci, ale věří, že křesťané by měli proti homosexualistické LGBT agendě zaujmout neodbytný postoj. "Chci, abych těmto i jiným křesťanům dodal odvahu se postavit za své přesvědčení." Zároveň dodal, že sice i ostatní jeho kolegové sdílejí stejné přesvědčení, ale brání jim v tom strach, aby sa tomuto homofašistickému nátlaku vzepřeli.

90./ V říjnu 2016 ve Francii homofašističtí LGBTI aktivisté surově zbili muže před jeho rodinou. Stalo se to o víkendu, kdy se odehrála ve francii PRO-FAMILY demonstrace. Demonstrace se zúčastnili desítky tisíc Francouzů. Zastánci přirozené rodiny, požadují od vlády, aby zrušila zákony, které umožní manželství osob stejného pohlaví. Do ulic však ale vyšli i homofašističtí aktivisté LGBTI s úmyslem rozpoutat homofašistický teror proti zastáncům zdravé přirozené rodiny. Na YouTube se z demonstrace se objevilo video, na kterém je vidět, jak homofašistickí aktivisté LGBTI napadli muže, který je zastáncem přirozené rodiny a před zraky jeho rodiny ho surově mlátí.

91./ Homofašisté, respektive vládnoucí homofašistické režimy, respektive vládnoucí extrémistické krajně levicové neomarxistické režimy v Kanadě ale i jinde na západě a jejich všemocná média brutálně umlčeli obyčejného kanadského homosexuála Johna McKellar, který si odvážil veřejně nesouhlasit s homosexualistickou ideologií a propagandou vládnoucího extrémistického krajně levicového neomarxistického režimu v Kanadě. Během šesti let v letech 1997 - 2003 reprezentoval John McKellar, obyčejný kanadský homosexuál, hlas zdravého rozumu. Jako zakladatel organizace "Homosexuálové proti duhovému extremismu" - Homosexuals Opposed to Pride Extremism - HOPE čelil štvavému a nenávistnému osočování ze strany iluminátskych bankéřů a jejich heterofobickej agendě, respektive ze strany vládnoucího homosexualistického, respektive vládnoucího extrémistického krajně levicového neomarxistického režimu v Kanadě, jakož i ostatních homosexualistických, respektive extrémistických krajně levicových neomarxistických režimů na západě a jejich všudypřítomné homosexualistické propagandě v prakticky všech masmédiích v těchto západních zemích. A tak obyčejný kanadský homosexuál John McKellar a jeho organizace "Homosexuálové proti duhovému extremismu" - Homosexuals Opposed to Pride Extremism - HOPE se ztratila. Nevím, co se stalo, ale když jsem si přečetl následující řádky tohoto obyčejného kanadského homosexuála Johna McKellara, chápu proč. V roce 1999 tento obyčejný kanadský homosexuál John McKellar v časopise o životním stylu homosexuálů, gayů totiž řekl: "Chorobný a anonymní sex ve veřejných lázních a parcích je mnohem častější, než jsou to média ochotny připustit." Obyčejný kanadský homosexuál John McKellar popsal lázně pro gaye , homosexuály jako "špinavé, s pachem amylnitrátov a lidských výkalů. Amylnitráty se používají na déletrvající erekci, anální sex se děje po celou dobu, je jedno jestli s kondomem nebo bez něj. Někteří homosexuální muži tráví v lázních celou noc a mají sex i se šesti různými partnery. Je to zvířecí“. Obyčejný kanadský homosexuál John McKellar uvedl, proč homosexualisté, respektive na západě vládnoucí extrémistické krajně levicové neomarxistické režimy usilují o to, aby všude na světě homosexuálové „dostali do adopce děti co nejdříve, když jsou ještě malé, aby z nich udělali homofašistické ideology a propagandisty, i když nemusí být sami nutně homosexuály. To je důvod, proč chtějí vládnoucí neomarxisté touto neomarxistickou, extrémistickou homosexualistickou ideologií a propagandou i se všemi jejími zvrácenosti indoktrinovat a vymývat mozky dětí v co nejranějším věku“. Obyčejný kanadský homosexuál John McKellar poukazuje na tu skutečnost, že „ převažná většina homosexuálů nepodporuje homosexualistickou ideologii a propagandu, a ani pedofilní chování velké části homosexuálů.“ Tomuto obyčejnému kanadskému homosexuálovi Johnu McKellarovi je nejvíce líto tzv. "transsexuálů". "Tito totiž, více než kdokoli jiný, jsou nejvíce neurotičtí, zapleteni do drog, alkoholu a prostituce, protože mají totální chaos ve své sexualitě." Pokud jde o jejich bezplatné operace na tzv. "změnu pohlaví" a jejich stoprocentní financování vládnoucím extrémistickým homosexualistickým, respektive krajně levicovým neomarxistickým režimem, říká: "Nevěřím, že jim pomůže taková operativní tzv. "změna pohlaví" těmto transsexuálům či homosexuálům gayům, je to spíše pouze jen jejich mrzačení a ne léčení. Kromě toho gay homosexualistická komunita LGBTI je ze strany vládnoucího extrémistického krajně levicového neomarxistického režimu tak dobře financována, jako žádná jiná, a proto by si měla platit sama za tyto své nesmyslné a dobrovolné zákroky.“ Naopak pokud jde o terapii samotné homosexuality, obyčejný kanadský homosexuál John McKellar uznává, že „homosexualitu je možné vyléčit." Přiznává se, že sice zatím stále bojuje a měl i několik selhání, ale rozhodl se opustit neomarxistickou prorežimní "oficiální" homosexuální gay scénu, protože "to bylo příliš riskantní a homosexuální vztahy ho vždy vedly do slepé uličky." Obyčejný kanadský homosexuál John McKellar říká, že „reparativní terapie homosexuality je užitečná a potřebná při pomoci homosexuálům gayům a lesbičkám od jejich životního stylu. Více pozornosti by se mělo věnovat výhodám a příběhům o úspěchu spojeném s reparační terapií homosexuality.“ Tvrdí, že "sebeovládání a disciplina jsou nezbytné ctnosti v boji léčících se homosexuálů o převzetí kontroly nad jejich vlastní sexualitou." Obyčejný kanadský homosexuál John McKellar založil "Homosexuálové proti duhovému extremismu" - Homosexuals Opposed to Pride Extremism - HOPE v roce 1997 jako reakci na to, co nazývá "brigáda růžového trojúhelníku". To je odkaz na militantní homosexualisty a neomarxisty, kteří by rádi vnutili výše uvedené homosexuální chování i s celou homosexualistickou ideologií a propagandou zbytku lidstva. Na otázku, zda jeho organizace odsuzuje všechny homosexuální aktivity jako morálně špatné, obyčejný kanadský homosexuál John McKellar odpovídá: "Ne, já se nemíchám do osobních problémů. Zajímají mě politické záležitosti. Lidé mohou sami rozhodnout o morálních otázkách.“ Na otázku, jaký je jeho osobní postoj k morálce homosexuálních skutků, vyjádřil se, že by byl raději, kdyby lidé, zvláště z homosexuální komunity, "netušili odkud přicházím.“ Už v roce 1999 se tento obyčejný kanadský homosexuál John McKellar a jeho organizace "Homosexuálové proti duhovému extremismu" - Homosexuals Opposed to Pride Extremism - HOPE dostali do ostrého konfliktu s extrémistickou krajně levicovou neomarxistickou prorežimní organizací pokrytecky se skrývající za údajná lidská práva tzv. "Komisí pro lidská práva státu Ontario" sloužící homofašistické ideologii a propagandě vládnoucího extrémistického homosexualistického, respektive krajně levicového neomarxistického režimu v Kanadě, v důsledku čehož ho homofašisticky smýšlející extrémistický krajně levicový neomarxistický "Nejvyšší soud Kanady" mimo jiné obvinil také z tzv. "homofobie".

92./ V roce 2015 v USA v americkém státě Kentucky křesťan a vlastník firmy Blain Adamson, který sa stal terčem homofašistických útoků proto, že netlačil trička „homosexualistického pride pochodu“, získal podporu nečekaného spojence - lesbických podnikatelek. „Nikoho by jsme neměli nutit, aby dělal něco proti svému přesvědčení. Kdyby nás homosexuální, respektive lesbické podnikatelky oslovila nějaká organizace jako například Baptistická církev vo Westboro, velice pochybuji že bychom se s nimi pouštěli do nějakého podnikání. A byli bychom velice nahněvané, kdyby nás vládnoucí režim nutil tisknout proti-homosexuální trička,“ řekla Diane DiGeloromová, jedna ze dvou lesbiček, které vlastní firmu BMP T-shirts. „To není otázka homosexuality anebo normálnosti. Je to otázka lidskosti.“ Když Becketova nadace pro náboženskou svobodu - Becket Fund for Religious Liberty - zveřejnila prohlášení lesbičky Diane DiGeloromové, něco podobné uvedla rovněž i jej obchodná partnerka a lesbička Kathy Trautvetterová. „Člověk dá do svojí firmy svůj pot a slzy“ a „je to velmi osobní. ... Když se vžiji do situace pana Blaina Adamsona, dokáži se na to dívat z jeho strany,“ řekla Kathy Trautvetterová. Obě homosexuální, respektive lesbické podnikatelky Diane DiGeloromová i Kathy Trautvetterová takto bránili Blaina Adamsona, majitele obchodní společnosti Hands on Originals. Ten už od roku 2012 bojuje s homosexualistickou organizací Gay and Lesbian Services Organization - Organizace bojující za služby poskytované homosexuálům a lesbičkám, angl. skr. GLSO, jako i se samozvanou tzv. „Lexington-Fayetteovou městskou komisí pro lidské práva“, která samozřejmě že s organizacemi na ochranu všeobecných lidských práv a občanských svobod nemá absolutně nic společného. Naopak je to právě samotný pronásledovaný Blain Adamson, ktorý bojuje za své legitimní lidské právo odmítnout vytvářet poselství, s kterými nesouhlasí. Blain Adamson odmítá dělat na trička i jiné potisky. Nesouhlasí například s takovými, které explicitně propagují nějaký sexuální obsah. Nesouhlasí rovněž s propagací striptýzových klubů nebo násilí. Blain Adamson homosexualistické organizaci GLSO doporučil další obchodní společnosti, které by jim pro jejich Pride Festivalu takovéto trička zabezpečili. Navzdory tomu, že díky těmto Blainem Adamsonem poskytnutých informací tato homosexualistická skupina nakonec svá homosexualistická trička získala zadarmo, Blaina Adamsona i tak zažalovala. A to navíc i navzdory tomu, že dělal zakázky i pro členy homosexualistické LGBT komunity a některé z nich dokonca aj zamestnával. V rozhovore s Glennom Beckom tieto homosexuální, respektive lesbické podnikatelky uvedli, že „i když zatím nedostali odezvy z homosexuálních komunit“, jejich rozhodnutí postavit se za Blaina Adamsona bude mít mezi běžnými obyčejnými homosexuály a lesbami „téměř na 99% pozitivní odezvu“. Homosexuální, respektive lesbická podnikatelka Diane DiGeloromová společně i s homosexuální, respektive lesbickou podnikatelkou Kathy Trautvetterová bránili i oregonské pekaře, kteří se stali terčem homofašistických útoků poté, co odmítli upéct dortu na tzv. „svatbu“ osob téhož pohlaví. Počátkem rok 2015 kentucký soud sice rozhodl ve prospěch Blaina Adamsona, Komise se však proti tomuto rozhodnutí odvolala. Případu Blaina Adamsona se ujala Aliance na ochranu svobody - The Alliance Defending Freedom. Pokud Blain Adamson v odvolacím řízení prohraje bude muset tato trička pro homosexualisty vytisknout a navíc i nedobrovolně podrobit se vymývání svého mozku homosexualistickou ideologií a propagandou, respektive na vládnoucím homosexualistickým režimem USA vnucovaný homosexualistický takzvaný „výcvik v přijímaní rozmanitosti“.

93./ V březnu 2015 dva homosexuální italští módní návrháři Domenico Dolce a Stefano Gabbana, kteří jsou rovněž i spolumajitelé módní návrhářské firmy Dolce & Gabbana sklidili vlnu fanatické nenávisti a šikanování ze strany italských ale i jiných západoevropských a také i severoamerických prorežimních masmédií a homosexuální lobby LGBT obviňujíc v masmédiích oba tyto homosexuály z tzv. „homofobie“ za to, že se veřejně vyslovili ve prospěch přirozené rodiny, ve prospěch přirozeného manželství muže a ženy, jakož i práva všech dětí mít otce a matku; a současně i odmítli používání tzv. "náhradního mateřství" jako „výrobni dětí“ pro homosexuály, jakož i odmítli homosexuální adopce dětí a tzv. "homosexuální manželství". I tento případ dvou italských homosexuálů společně i s tisíci jiných případů homosexuálů a lesbiček, kteří například se z vlastní iniciativy dobrovolně léčí anebo alespoň po vlastní léčbě své homosexuality touží, což jasně dokazuje, že dnešní masmediálně všudypřítomní homosexualističtí ideologové, propagandisté a aktivisté sice kontrolují hlavní západoevropská a severoamerická masmédia, avšak v žádném případě nejsou ani zdaleka reprezentanty všech homosexuálů a lesbiček jak se to v masmédiích snaží lživě předstírat. Ba dokonce dá se říci, že dnešní homosexualističtí ideologové, propagandisté a aktivisté reprezentují v skutečnosti postoje a zájmy pouze jen agresivní militantní menšiny homosexuálů a lesbiček, zatímco převážná většina obyčejných homosexuálů a lesbiček je samotné jakož i jejich homosexualistickou ideologii a propagandu kategoricky odmítá a distancuje se od ní.

94./ V roce 2016 ve Francii učinil šokující prohlášení pro deník Avvenire Xavier Bongibault, předseda hnutí Plus gay sans mariage: "Existuje zřejmá snaha homosexuály umlčet. Většina homosexuální komunity se o návrh zákona o adopcích dětí homosexuály a o uzavírání tzv. homosexuálních manželství vůbec nezajímá", uvedl na adresu vládnoucího extremistického krajně levicového neomarxistického režimu neomarxistického diktátora Francoise Hollandeho a jeho vládnoucí neomarxistické tzv. "Socialistické strany" ve Francii francouzský homosexuál a deklarovaný ateista, který také vysvětlil, že byl ze strany homofašistů i vládnoucího neomarxistického režimu v důsledku tohoto svého výroku terčem výhružek.

95./ Pekárna Ashers odmítla upéct dort se sloganem "Podpoř sňatky homosexuálů". Soud ji uznal vinnou z údajné diskriminace. Pokuta spolu se soudními náklady je bude stát téměř 100 000 EUR. Zarážející na tom je, že v Severním Irsku, kde se tento případ stal, homosexuální sňatky ani nejsou legální. Tzv. "antidiskriminační zákony", jejichž cílem údajně prý byla ochrana lidí před diskriminací, se dnes zneužívají na umlčování názorových odpůrců. Zákony, které údajně prý měly chránit menšiny, slouží vládnoucímu extrémistickému krajně levicovému neomarxistickému režimu ve Velké Británii k potlačení svobody projevu, svědomí a náboženské svobody. Co se přesně stalo? V květnu 2014 přišel do Pekárny Ashers v Severním Irsku zákazník - provokatér, který si objednal dort se sloganem "Support Gay Marriage" ( "Podpoř sňatky homosexuálů"). Pekařství odmítlo dort s takovýmto nápisem vyrobit, protože se s tímto heslem neztotožňovali, ba co víc odporovalo jejich křesťanskému přesvědčení. Zákazníkem byl Gareth Lee, militantní homosexualistický LGBT aktivista, který následně pekárnu udal, protože se údajně prý cítil být "diskriminován pro svou sexuální orientaci". Pekárna soud prohrála. Odvolali se proti nespravedlivému rozsudku, a znovu prohráli. Soud je v říjnu tohoto roku opakovaně uznal vinnými z údajné diskriminace na základě tzv. "sexuální orientace". Pekárna poukázala na tu skutečnost, že důvodem odmítnutí zakázky nebyla osoba, ale požadovaný text. Zákazníka totiž osobně neznali, a proto ani nevěděli jaká je jeho "sexuální orientace", takže je vyloučeno, že by toto bylo důvodem pro odmítnutí zakázky. Jediné, čím se zdánlivě "provinili" bylo, že odmítli napsat text, který byl součástí kontroverzní kampaně, se kterou hluboce nesouhlasili a odmítali ji podpořit. Stejně by odmítli zakázku, kde by klient požadoval vulgární text, pornografický obrázek, anebo dokonce byl urážlivě namířen proti samotným homosexuálům. Na obranu Pekárny, kterou vlastní křesťané, se postavili i obyčejní homosexuálové, kteří nesouhlasili s udáním LGBT aktivisty, ani s rozhodnutím soudu. Žurnalista Neil Midgley v titulku svého článku na The Telegraph uvedl: "Jako homosexuál jsem zděšen tím, že křesťanští pekaři jsou nuceni vzdát se své víry." Je podle něj ironií osudu, že někteří homosexuálové, kteří si vydobyli tolik práv a svobod, nejsou ochotni dopřát stejná práva a svobody těm, kteří s nimi nesouhlasí. Článek Neila Midgleyho jen znovu vynesl na světlo známý fakt, že dnes na západě zhruba dvě desetiletí vládnoucí neomarxisté a jejich radikální homosexualističtí LGBT aktivisté nemají podporu ani jen mezi samotnými obyčejnými homosexuály. Na obranu křesťanských pekařů se přidala i hvězda futuristického seriálu Star Trek, herec Patrick Stewart, který jasně řekl: "Každý má právo říci: "Ne, tohle uráží mé přesvědčení. Tohle neudělám." Irská politička Ann Widdecombe označila verdikt soudu za "právní nesmysl". "Nutit lidi, aby se podíleli na něčem s čím bytostně nesouhlasí je znakem totalitního režimu." Tzv. "antidiskriminační zákony", jejichž cílem údajně prý je ochrana lidí před diskriminací, se v skutečnosti zneužívají na umlčování názorových odpůrců. A tak zhruba v posledních dvaceti letech dnešnímu západnímu post-demokratickému světu vládnoucí neomarxističtí krajně levicoví extrémisté tyto své extrémistické krajně levicové neomarxistické zákony, které podle jejich lživě pokrytecké neomarxistické propagandy údajně prý měli "chránit menšiny", slouží ve skutečnosti jako bič k brutálnímu potlačování lidských práv a občanských svobod všech občanů, a to zejména svobody projevu, svobody svědomí a náboženské svobody.

96./ V roce 2016 ve Francii mluvčí homosexuální organizace HOMOVOX Nathalie de Williencourt sdělila: Ve Francii nás cenzurují, naslouchají jen homolobby z LGBT, jen oni vystupují v médiích, ovšem většina homosexuálů nesouhlasí, aby vystupovali v jejich jméně. My jsme si je nezvolili! Oni nás nemají co reprezentovat." Pro italský deník Tempi Nathalie de Williencourt dále hovoří: “My homosexuálové ani netoužíme po manželství. Heterosexuální pár je podstatně odlišný od homosexuálního. Už jen pro jednoduchý detail: homosexuálové nemůžou přirozeně zplodit dítě a proto potřebují jinou formu než je manželství.” Nathalie de Williencourt se dotkla i další podstatné záležitosti – dětí: “Věříme, že děti mají právo na otce a matku – nejlépe biologické, kteří se vzájemně milují. Dítě se rodí jako ovoce lásky mezi otcem a matkou a má právo je poznat. Pokud si homosexuální páry budou moci adoptovat děti, kterým byl tento základní fakt a cit od biologických rodičů odepřen, odepře se jim i ta druhá (možná poslední) šance na matku a otce! Adopce není právo dospělých. Adopce je tu pro děti, aby se jim 'darovali' rodiče, kteří je budou milovat. Bohužel tato koncepce je dnes postavená na hlavu.” Paříží se nesly transparenty s nápisy: "Všichni pocházíme z muže a ženy", "Jsem dítě, ne právo!", "Láska k manželství není homofobií!", "Rozdíly jsou klíčem k existenci", "Vím, odkud jsem přišel, ptám se, kam jdeme...?"

Atd.atd. atd….

To je dnešní teror homofašistické loby. Homofašisté došli až k tyranii. Zkřižte jim nějak cestu a budou vás bojkotovat, přijdete o práci, zaplatíte pokutu a povláčí vás po vládních institucích, soudech anebo vás zatknou, uvrhnou do žaláře či podobně.

A nemluvíc již o tom, že když někdo nesouhlasí se sexem mezi dvěma muži, který se vyzdvihuje na úroveň normálnosti, zákonnosti a manželství - takovíto lidé jsou vláčeni jedovatými médii a veřejně odsouzeni, aby v nich svět navždy viděl ”nenávistné tyrany”. A kam toto všechno spěje? Do toho jistého bodu jako i každý jiný fašistický režim - do úplného vyhlazení jakékoliv opozice. Všechny rozdrtit!! Bez milosti - Pozabíjet je všechny!!!

Toto se stane, když se svědomí trýzněnému vinou za své homosexuální zvrácenosti připomene pravda - odpovídá násilím, protože nemůže strpět, když má zaznít pravda.

Proto tedy toto homosexualistické svědomí ustoupí do pozice oběti a hledá soucit - a tuto roli hraje dokonale - pokud nezacítí správnou chvíli na protiúder a když ta chvíle nastane, nemá slitování. Všechno, co mu stojí v cestě, zničí.

Když Vy homosexualisté chcete aby homosexuálové mohli mít sex s týmž pohlavím, prosím jak se komu líbí! Přáli bychom si sice opak, protože my křesťané víme, že tímto hříchem sodomie vystavujete Vy všichni svůj věčný život vážnému nebezpečí věčného zatracení v pekle, ale zastavit nikoho nemůžeme. Avšak, toto ani zdaleka není to jediné, co Vy homosexualističtí ideologové a aktivisté chcete.

Vy homosexualisté chcete rozdrtit každého, kdo si myslí, že to, co homosexuálové dělají, je špatné.

Avšak když někdo praktikuje sex s týmž pohlavím, to je skutečně špatné a je to i proti přirozenému řádu přírody a přímé porušení morálního zákona!

A má to navíc nešťastné důsledky nejen pro jeho další život, ale i ten současný. Zvýšené užívání drog, promiskuita, alkoholizmus, sebevraždy, deprese, pohlavně přenosné choroby, výrazně nižší věk úmrtí - všichni tito démoni slídí v podsvětí homosexuálů a i jediné slovíčko, které chce homosexuály uchránit před touto cestou, je homosexualistickými aktivisty a ideology přijato s bojovným hřmotem skutečné nenávisti.

Svět homosexualistů se hemží démony, kteří chtějí zničit duše lidí a čekají na slabá místa homosexuálů narušeného vztahu s rodiči anebo traumata ze zneužívání či množstva dalšího zla, za které mohou homosexualističtí ideologové a aktivisté, kteří mají pokřivený pohled na svou zvrácenou homosexualistickou ideologii, kterou ďábel - Satan udržuje při živote.

Intenzita nenávisti vůči opozici této homofašistické tyranii je jasným ukazovatelem, že za tím vším stojí otec lži, Ďábel – Satan který tu celou homosexualistickou ideologii a hnutí řídí.

Už jen z tohoto důvodu musíme být my křesťané zásadně proti výše popsané homosexualistické tyranii homofašismu.

Bůh vám žehnej.



Závěrečná poznámka:

A na závěr bych chtěl sdělit, že se velmi obávám, že celá táto salámová metoda homosexualizace společnosti povede nejen že k homofašistické totalitní diktatuře jednadvacátého století, která pokrytecky pod záminkou údajných lidských práv hodlá lidská práva postavit proti člověku a porušování lidských práv hodlá vydávat za lidská práva, ale obávám se, že tato pod falešnou maskou údajných “lidských práv” nastupující homosexualistická totalitní diktatura jedenadvacátého století bude možná znamenat v budoucnu i milióny povražděných, umučených a popravených za jejich tzv. "homofobii", a tedy může být v budoucnosti homofašistický režim i horší totalitní diktaturou než byla diktatura komunismu a fašismu ve dvacátém století.

Samozřejmě, že toto co jsem napsal není v žádném případě namířeno proti obyčejným běžným homosexuálům. Ostatně homosexualističtí ideologové, propagandisté a aktivisté reprezentují obyčejné běžné homosexuály asi v stejné míře jako za minulé totality komunistické v předešlém století komunistický režim reprezentoval údajně prý „dělnickou třídu", a ve jménu dělnické třídy tehdy vládnoucí komunisté surově točili s osudem celého národa, včetně osudu samotného dělnictva v jejichž jménu dle svých slov komunisté údajně prý vládli a své vlastní diktatuře samotní vládnoucí komunisté tehdy pokrytecky říkali "diktatura proletariátu".

Jsou tedy dělníci vinni za zločiny komunismu? Ovšemže ne! A právě úplně stejně tak ani nejsou obyčejní běžní homosexuálové odpovědni za to, co údajně prý v jejich jménu činí homosexualističtí ideologové, propagandisté, aktivisté a zejména vládnoucí krajně levicoví kulturní neomarxisté plus novináři z řad kulturně neomarxistické krajní levice, kteří posledních dvacet let s totalitní důsledností svou propagandou kontrolují prakticky všechna média v západních zemích. A ačkoliv obyčejní běžní homosexuálové nemají s homosexualisty absolutně nic společného, to ještě neznamená že v budoucnu by nemohla být nastolena krvavá totalitní homosexualistická diktatura, která bude opět podobně jako za komunistů ve jménu údajných práv homosexuálů surově točit s osudem celého státu a národa, včetně osudu samotných obyčejných homosexuálů jejímž výsledkem mohou být možná i miliony umučených, popravených či jinak povražděných lidí včetně obyčejných běžných homosexuálů, jejichž "vinou" bude tzv. „homofobie"...

Ještě na závěr Vám dlužím vysvětlení pojmu homosexualista: Homosexualista neznamená apriorně homosexuál. Homosexualista znamená, že jde stoupence a šiřitele homosexualistické ideologie. Homosexualista sám o sobě být sice homosexuálem teoreticky být může ale také vůbec nemusí. Ba dokonce z hlediska statistiky více než devadesát procent homosexualistů jsou ve skutečnosti sami o sobě heterosexuálové, kteří jsou navíc z Rockefellerových, Sorosových, Gatesových, Rotchildových a dalších nadací bohatých multimiliardářů placení ideologové a aktivisté homosexualismu, a to bez ohledu na to, že oni samotní jsou až na úplně ojedinělé výjimky všichni sami osobě heterosexuálové. A tudíž ani možná budoucí krvavá totalitní homosexualistická diktatura v jedenadvacátém století neznamená, že protagonisty této krvavé totalitní diktatury a diktátory se stanou samotní homosexuálové.

Hlavním celosvětovým cílem svobodných zednářů a ostatních vládnoucích krajně levicových kulturních neomarxistů, respektive Rockefellerových, Sorosových, Gatesových, Rotchildových, Turnerových a dalších nadací bohatých dolarových multimiliardářů je radikální celosvětové snížení početního stavu populace na pouhou půl miliardy obyvatel na celé planetě Zemi, a forma jak tohoto radikálního snížení počtu obyvatel planety Země chtějí dosáhnout spočívá v celosvětové masivní propagaci a podpoře šíření antikoncepce, potratů, euthanasie, sterilizací, juvenilní justice, ateizmu, rodové genderové ideologie a homosexualistické agendy spojené i se zaváděním tzv. „sexuální výchovy“ či přesněji řečeno sexuálního tréninku s cílem mravně zkazit děti již od nejranějšího dětství tím že se už dvouleté děti učí masturbovat plus s vymýváním mozků malých dětí rodovou genderovou a homosexualistickou ideologií spojené s úsilím z co největšího množství dětí – ideálem pro vládnoucí neomarxisty by bylo pokud možno úplně ze všech dětí - udělat homosexuály plus vymývat jim dále též mozky nejen učením že homosexuální chování je údajně prý úplně normální a že je homosexualita údajně prý nijak nezměnitelná, ale ve zcela zjevném vnitřním rozporu též indoktrinace dětí rodovou genderovou ideologií, že pohlaví údajně prý neexistuje, a tedy že každé dítě si může libovolně zvolit zdali je chlapeček anebo holčičkou, a že navíc tuto svou volbu může zcela libovolně i kdykoliv změnit a rozhodnout se třeba zítra opačně; a v neposlední řadě i ideologií multikulturalismu spojené se sociálním inženýrstvím umělého míchání ras a národů s cílem vytvořit sociálně úplně vykořeněného člověka zbaveného všech mravních zábran, zásad, hodnot a ideálů, který by se tudíž již více nebouřil a nevystupoval proti v dnešním západním světě již dvě desetiletí vládnoucím těmto krajně levicovým ideologiím kulturních neomarxistů.

 

Opsal dne 21.11.2016 JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

Zpět na hlavní stránku!