wz

Zpět na hlavní stránku!


Vzpomínka na takzvaný berlínský výlet.

Je to již velice dávno. Bylo to v druhé polovině osmdesátých letech před listopadovou revolucí v roce 1989. Totalitní režim v osmdesátých letech vedl obrovský zátah proti katolické církvi. Pamatuji na tu velikou kampaň spojenou s pronásledováním františkánského řeholního řádu. Pronásledováni byli ale také jezuité a salesiáni. Pronásledováni byli i další příslušníci takzvané “podzemní” katolické církve. Pronásledování se týkalo všech, kleriků i laiků. Tehdy, ba dokonce téměř až do poslední chvíle ještě nikdo netušil, že v listopadu 1989 dojde k pádu režimu. A ve všech těchto pronásledováních a protivenstvích ateistického režimu nás snad všechny občas napadali i ty nejchmurnější a nejpesimističtější myšlenky – co kdyby to třeba nakonec dopadlo až tak tragicky jako v Albánii Envera Hodžu, která se v únoru 1967 prohlásila za takzvaný “první ateistický stát” na světě, v důsledku čeho byli bez jakékoliv výjimky všechny církve a náboženské společnosti “zrušeny” a zakázány. A teď v osmdesátých letech dvacátého století po více než dvacetileté neexistenci jakýchkoliv náboženských aktivit v Albánii se tamní ateizmus dostal až tak daleko, že kdyby jste se třeba dvacetiletého Albánce někde v Tiraně zeptali zda-li věří v Boha, tak by vám de facto odpověděl protiotázkou, že “Co je to Bůh?”, či “Co znamená slovo Bůh” – protože slovo “Bůh” nikdy v životě ještě neslyšel. A poprvé v životě slyší vyslovení tohoto slova až nyní od Vás…

Takzvaná “podzemní” katolická církev měla mnoho obětavých biskupů – ať již to byl biskup Korec, biskup Krátký, biskup Davidek, biskup Zahradník a mnoho jiných na které si s velikou láskou a vděčností vzpomínám dodnes. Například biskup Jan Chryzostom Korec vzešel z řad jezuitského řeholního řádu, do kterého vstoupil dne 15.9.1939. V osmdesátých letech bydlel na čtvrtém poschodí domu na Vilové ulici č.7 v Petržalce a pracoval navenek jako výtahový technik, v důsledku čeho ho trochu znala dokonce i moje matka Milada Laholová, která v té době byla vedoucí domové správy Bytového podniku Bratislava III. ( později přejmenovaný na “Bytofond”), protože i v rajónu mojí matky pečoval o údržbu výtahů v domech, ve kterých byli výtahy instalovány. Brzy po listopadu 1989 se stal "tajný" biskup Korec diecézním biskupem nitranské diecéze a kardinálem, nyní má již více než osmdesát let a je již na odpočinku, kam odešel asi před rokem a v jeho úřadě diecéze v Nitře ho nahradil nový biskup ThDr.Viliam Judák.

Pokud jde o “podzemní” katolickou církev, pamatuji si celkem zhruba na dvě desítky biskupů. V případě že by došlo na nejhorší, určitě mnozí z nich byly připraveni ordinovat obrovské množství nových a dalších biskupů i kněží dříve, než by byli eventuálně zatčeni.

Takzvaná “podzemní” katolická církev nebyla žádnou centrálně organizovanou institucí. Ne, nic takového! Pod pojmem takzvané “podzemní” katolické církve je třeba chápat obrovské množství malých komunit věřících katolíků, kteří se na vlastní pěst spolu scházeli v nejrůznějších soukromých bytech, chatách, sklepech a jiných nemovitostech jejichž vlastníky, nájemci či uživateli byli jednotliví příslušníci dané komunity. A členové této komunity se scházeli na společných modlitbách, aniž by o jejich existenci věděli oficiální, státem trpění představitelé katolické církve, právě tak jako členové té které komunity “podzemní" katolické církve věděli pouze o své vlastní komunitě bez toho, aniž by cokoliv věděli o existenci či aktivitách ostatních obdobných komunit “podzemní” katolické církve jako je ta jejich vlastní. A právě tato obrovská a v podstatě až absolutní disfuze, nepropojenost a nezávislost jednotlivých komunit od jakýchkoliv jiných církevních i necírkevních struktur, ba dokonce i ode všech ostatních komunit měla za následek, že pro státní bezpečnost (StB) byla “podzemní“ katolická církev prakticky nezničitelná, neboť tím, že neexistovalo žádné její centrální vedení, nebylo ani vůči komu udeřit. Ovšemže tu – i tam se estébákům podařilo třeba i nabourat se nějak do některé z těchto komunit, ale to bylo vše. Hledali-li zde estébáci nějaké “nitky” jakéhosi “vyššího vedení”, které jednotlivé tyto komunity organizovalo, sjednocovalo či koordinovalo jejich činnost, tak vůbec nic nenašli jednoduše proto, že nic takového v praxi ani neexistovalo. Pak třeba mohli někdy i pozatýkat jednotlivé členy dotyčné odhalené komunity, mohli je podrobit výslechům, ba eventuálně někdy třeba i výslechům spojeným s mučením – ale přesto se absolutně nic o činnosti jiných obdobných komunit nedozvěděli, a to když již pro nic jiného, tak jednoduše proto, že členové jedné komunity sami o sobě nic určitého nevěděli o existenci a tím méně o vnitřní činnosti jiných obdobných komunit “podzemní” katolické církve.

V národě československém (anebo chcete-li českém a slovenském) je celkově tisíce takzvaných “spících” kněží, takže nejedná se o nic zvláštního. Proč? V osmdesátých letech dvacátého století (ale ostatně ne jinak tomu bylo i v předcházejících) desetiletích jednoducho v rámci aktivních věřících, kteří se aktivizovali v rámci nejrůznějších komunit “podzemní” katolické církve tisíce lidí tajně přijalo takzvanou kněžskou ordinaci s vědomím toho, že bezprostředně po této ordinaci se jakoby quasi nacházejí ve stavu suspenze ze svého kněžství ve smyslu církevního práva. V důsledku toho tito “kněží” nikdy nevykonávali kněžskou “moc”, nikdy nevysluhovali žádné svátosti, nikdy nesloužili mši svatou, ba dokonce ani jen svojí takzvanou primiční mši svatou nikdy neodsloužili, a i jinak navenek se všichni chovají tak, jako kdyby knězi nebyli, přičemž o jejich “tajném” kněžství nic neví dokonce ani jejich nejbližší příbuzní. Jsou "spící", ale pokud by nastal albánský vývoj či jiná podobně kritická situace, jsou připraveni se v ilegalitě aktivovat, aby sami sebou v "podzemí" kompenzovali věřícím a Církvi hromadně pozatýkané a uvězněné "oficální" duchovenstvo!

Ještě jsem neměl ani jen osmnáct let, když se mně osobně jistý pán (kterého nechci jmenovat) zeptal, zda-li bych byl připraven udělat něco, čehož vedlejším aspektem by byla pravděpodobná nutnost zemřít pro víru v Ježíše Krista, kdyby to bylo nezbytné. Já mu odpověděl, že pokud by mě o něco takového výslovně požádal náš římský otec papež, tak v každém případě ano – jsem připraven položit svůj život za víru v Ježíše Krista! Moje odpověď se mu velice líbila a řekl mi, že právě takové lidi hledají!!

Pak se dotyčný pán opět ztratil. Když se opět objevil objasnil mi v určitých hrubých rysech jednak fenomén “spících” kněží, jednak fenomén takzvaného “křoví” jehož cílem je zmást estébáky efektem umělého chaosu, který vede k jejich zmatku, neboť tím, že pak sledují i hodně falešných cílů jsou nuceni štěpit své síly. Šlo o to, že jak mi tenkrát naznačil mají zájem o co největší množství “spících” kněží a ruku v ruce s tím, mají zájem o paralelní budování i tohoto planého křoví – například tím, že občas jistá skupina svobodných mužů je “někam” odvezena (nejčastěji prý do východního Berlína) kde určitá jejich část (zpravidla polovina) je tam nějakým blíže nespecifikovaným biskupem (neřekl nic blíže o tom zda-li nějakým východoněmeckým katolickým biskupem, anebo nějakým katolickým biskupem ze “západu”, který pro tento účel přijede třeba skrze západní Berlín do východního Berlína anebo jiným způsobem přijede do NDR, eventuálně zda-li se jedná o vysvěcení od nějakého východoevropského ať již oficiálního či “podzemního” biskupa a tedy východní Berlín byl pak byl vybrán pouze čirou náhodou, potažmo kvůli dezinformaci estébáků, či z jiných důvodů). Ba dokonce – z obav před prozrazením - je to tak dokonale promyšleno, že až do poslední chvíle těsně před kněžským svěcením nikdo neví kdo bude vysvěcen, neví to nikdo z účastníků “výletu”, nevědí to dokonce ani oni samotní co vše organizují a neví to ani biskup. Těsně před svěcením probíhá totiž losování a tedy je pouze dílem iracionální slepé náhody – kdo bude mít štěstí. V praxi to sice vede k tomu, že mnozí velice vhodní adepti na kněze štěstí neměli, zatímco na druhé straně se občas kněžími stanou i takoví lidé, kteří jsou obyčejnými fanatiky a hlupáky, nicméně ale paradoxně právě tím, že se jedná o tak veliké fanatiky a hlupáky, tak by to o nich nikdo neřekl a nikdo je nepodezíral, že jsou kněžími. A tak je často nepodezírá ani StB a nechává je relativně na pokoji, zatímco jiné mnohem chytřejší a vhodnější lidi zcela logicky estébáci podezírají, že jsou “spící” kněží a tak je tvrdě pronásledují, ač mnozí z nich ve skutečnosti kněží právě z těchto důvodů nejsou. A tudíž je toto losování navzdory svým nedostatkům opravdu ten nejlepší systém jaký může být.

Ba co víc – všichni co se jednou takovéhoto “výletu” zúčastnili na sebe berou povinnost ale i právo coby samoukové se teologicky i filozoficky vzdělávat a číst příslušné knihy a skripta ve slovenském a českém jazyce z produkce oficiálních bohosloveckých fakult, z produkce různých samizdatových vydání, ale i z produkce zahraniční, pokud jsou ve slovenštině či češtině, které jim tento pán popřípadě další představení přidělí k četbě. Ba dokonce každý z účastníků tohoto "výletu" (bez ohledu na to zda-li se knězem stal anebo nikoliv – což ostatně se tento pán samotný ani jen nikdy nedozví protože je to tajné, a jako takové to ví pouze samotný biskup + hypoteticky i samotní přímý účastníci “výletu”, nicméně ti se vzájemně prakticky neznají, respektive nikdy předtím se neviděli a tudíž i tento pán se musí fakticky na každého dívat jako na eventuálního “spícího” kněze!) má právo i z vlastní iniciativy požadovat příslušnou literaturu teologickou, filozofickou, právní plus s dalších příbuzných oborů a naukových disciplin potřebných pro kněze (například: církevní právo, biblistika, pastorační teologie, hermeneutika, teodicea, kosmologie, pastorační psychologie, asketika, církevní dějiny, fundamentální teologie, dogmatika, patristika, katechetika, homiletika, eschatologie, ekleziologie, kristologie, mariologie, soteriologie, latina, koinéřečtina, aramejština, staroslověnština, sociální psychologie, sexuologie, metafyzika, retorika, penitenciologie, biblická archeologie a jiné vědní obory a disciplíny), a on v rámci možností se pokusí tuto požadovanou literaturu opatřit, vypůjčit či zprostředkovat k vypůjčení, aby se tak i dostala k tomuto zájemci o tuto literaturu, který se zúčastnil “výletu”. A tedy tento systém je velice lákavý prakticky pro každého, kdo velice rád čte knihy, protože skrze tohoto pána se mu pak otevřou obrovské poklady teologicko-filozofické literatury. A vzhledem k tomu, že těch lidí co milují knihy je mnoho, obrovský zájem předpokládám, že z tohoto důvodu bylo i o tyto “výlety”, a to zejména z řad těch lidí, co měli tak špatné kádrové posudky, že neměli jinak absolutně žádnou šanci aby mohli oficiálním způsobem cokoliv studovat. Pak se ten pán ztratil po druhé.

Po třetí jsem toho pána viděl jen na malou chvilku červnu 1989 když se šel se mnou rozloučit – když i já Henryk Lahola jsem byl vybrán na “výlet” do Berlína. Nicméně tato věc je tajná a čistě hypoteticky bych o této věci mohl mluvit pouze se samotným papežem. Jinými slovy – prakticky to znamená, že – o tomto “výletě” a tím méně o jeho konkrétních výsledcích nesmím mluvit absolutně s nikým (dokonce ani s místními církevními představiteli ne). Jediné co mohu veřejně říci je pouze to, že vše proběhlo naprosto hladce a podle plánu. Velice jsme se totiž obávali z eventuálního narušení “výletu” ze strany ať již československých anebo východoněmeckých bezpečnostních orgánů. Naštěstí ale k absolutně ničemu takovému nedošlo a všichni účastníci “výletu” se “výletu” i zúčastnili a všichni se i v nejlepším pořádku – pokud je mi známo – vrátili z tohoto berlínského “výletu” i domů. Toť vše! Pak dva týdny nic a pak údajně obrovské bezhlavé zatýkání. Estébáci se dozvěděli, že byl nějaký “výlet” ale jinak nevěděli vůbec nic. Prý někteří účastníci “výletu” jak ti co se stali kněžími, tak i ti co se stali křovím byli prý zatčeni a vyslýcháni. Mně ale naštěstí nikdo nezatkl a tudíž o těchto “ex post” represích vím pouze z doslechu. Mně to prošlo. Ba dokonce díky milosrdenství a lásce Boží vůči mně to procházelo i nadále a to i navzdory tomu, že – jak mi ten pán trochu nelibě řekl – ze všech účastníků “výletu” prý já osobně vůči němu vznáším kvantitativně i kvalitativně nejvíce nároků na vypůjčování příslušné literatury, kterou je povinen nám vypůjčovat. Číst se musela ale i "povinná literatura". (Povinnou literaturu jsem začal číst s velikým předstihem dokonce od mých osmnácti let a tedy dlouze před "výletem"!) U "povinné četby" jsem něco četl rád, něco méně a něco dokonce pouze s velikým odporem a zhnusením (mám tým na mysli například povinnou četbu sexuologie a penitenciologie, kde jsem překvapeně zíral a nemohl uvěřit tomu, jaké odporné prasárny někteří lidé v této oblasti páchají).

Ovšemže jsem já JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola pevně doufal, že jednou režim padne o čemž svědčí i to, že jsem ke svým modlitbám kromě jiného často připojoval i modlitbu, která je inspirována modlitbou díky (chvalozpěvu) starozákonného kněze Zachariáše. A navzdory chabému světlu v dotyčném ne zcela útulném berlínském sklepě byli tam pořízeny dokonce i relativně až neuvěřitelně kvalitní fotografie. Většina z těchto fotografiích je sice z různých důvodů nevhodných k uveřejnění ( jednalo by se totiž o nepřímou indiskreci ve vztahu k tajemstvím berlínského “výletu” kvůli našim různým pozicím či různorodým modlitebním oblečením, potažmo na snímcích jsou zobrazeny i jiné osoby než Henryk Lahola, což je rovněž projevem indiskrétnosti a tudíž ani tyto fotografie nelze zveřejnit!), nicméně nalezl jsem dvě neškodné fotografie na kterých je pouze samotný Henryk Lahola a nikdo jiný a navíc i zde tento Henryk Lahola má oblečeno pouze “obyčejné” modlitební oblečení ze kterého nikdo nepozná zda-li je on kněz anebo pouze to křoví popřípadě cokoliv jiného (a není to zde ani podstatné vědět, protože to není důležité!).

V každém případě však ale tyto dvě fotografie – jak je vidět – ukazují to, co je ve skutečnosti to nejdůležitější, totiž ukazují 22-letého Henryka Laholu jak se modlí k Bohu za Církev, za Boží lid ale ostatně i za sebe samotného, protože je toho velice mnoho za co má Henryk Lahola Ježíši Kristu děkovat (zda-li jsem se tenkrát modlil latinsky anebo po slovensky si z odstupem času s naprostou určitostí nepamatuji).

Henrykem Laholou odříkané osobní modlitby jsou kromě toho pro tehdejší dobu totalitního ateistického režimu navíc zde i více než výstižné i po jejich obsahové stránce. Prý vypadám na těch fotografiích jako "náměsíční narkoman"! Abych to tedy vysvětlil: celou předcházející noc jsem nespal (jsem vyfocen v situaci cca 36 hodin bez spánku!) a při pohledu na mou tvář je tato obrovská únava v důsledku spánkové deprivace i vidět...

Standardní dvě obyčejné fotografie modliteb JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy:

První “malá” fotografie – Na této fotografii je vidět 22-letého JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu jak se modlí zřejmě latinsky těmito slovy:
"Benedictus Dominus Deus Israel, quia visitavit et fecit redemptionem plebi suae et erexit cornu salutis nobis in domo David servi sui, sicut locutus est per os sanctorum, qui a saeculo sunt prophetarum eius, quod Jesus Christus salutem nos ex inimicis nostris et de manu omnium, qui oderunt nos."

Druhá “malá” fotografie – Na této fotografii je vidět 22-letého JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu jak se modlí zřejmě latinsky těmito slovy:
"Dominus faciendam misericordiam nobis servorum Dei et memorari testamenti sui sancti, iusiurandum, quod iuravit ad Abraham patrem nostrum, daturum se nobis, ut sine timore, de manu inimicorum liberati Jeso Christo serviamus in sanctitate et iustitia coram ipso omnibus diebus nostris."

Velkorozměrové dvě fotografie JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy.

Podívejte se ještě jednou na oba tytéž snímky v detailních velkorozměrných fotografiích:

První “výrazně veliká” fotografie – Tato fotografie ukazuje v podstatě totéž, avšak ve výrazném zvětšení oproti předešlému ”obyčejnému” snímku. Tato fotografie – a zejména pak výrazně detailně ”veliká” fotografie umožňuje divákovi si tento snímek detailně prohlédnout ještě jednou a vidět modlícího se 22-letého JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr,Henryka Laholu ještě jednou jak se modlí (eventuálně slovensky) těmito slovy:
Nech je zvelebený Pán, Boh Izraela, lebo navštívil a vykúpil svoj ľud a vzbudil nám mocného Spasiteľa z rodu Dávida, svojho služobníka, ako odpradávna hovoril ústami svojich svätých prorokov, že nás Ježiš Kristus oslobodí od našich nepriateľov a z rúk všetkých, čo nás nenávidia.”

Druhá “výrazně veliká” fotografie – Tato fotografie ukazuje v podstatě totéž, avšak ve výrazném zvětšení oproti předešlému ”obyčejnému” snímku. Tato fotografie – a zejména pak výrazně detailně ”veliká” fotografie umožňuje divákovi si tento snímek detailně prohlédnout ještě jednou a vidět modlícího se 22-letého JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr,Henryka Laholu ještě jednou jak se modlí (eventuálně slovensky) těmito slovy:
Hospodin preukázal milosrdenstvo nám Božím služobníkom a pamätá na svoju svätú zmluvu, na prísahu, ktorou sa zaviazal nášmu otcovi Abrahámovi, že nás vyslobodí z rúk nepriateľov, aby sme Ježišovi Kristovi bez strachu slúžili vo svätosti a spravodlivosti pred jeho Božou tvárou po všetky dni nášho života.”

Dne 1.6.2007 za účelem povzbuzení všech věrných synů a dcer katolické církve v bezbožné České republice napsal:

Váš spolubrat v Ježíši Kristu JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

 

Zpět na hlavní stránku!