wz

Zpět na hlavní stránku!


Co je to svátost biřmování?

Svátost biřmování by měli přijímat pouze dospělí lidé, tj. zletilí katolíci a nikoliv nějací nezletilci!

Rekapitulujme si, jak to bylo v případě JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy: V neděli dne 14.5.1967 Henryk Lahola přijal svátost křtu v římskokatolickém farním kostele Blumentál – farnosti Bratislava–Nové Město, která je největší farností na Slovensku. Římskokatolický kostel Blumentál je zasvěcen Nanebovzatiu Panny Márie. Henryka Laholu v Blumentáli pokřtil římskokatolický kněz František Procházka. Později Henryk Lahola přistoupil k první svaté zpovědi a prvnímu svatému přijímání. Tímto prvním zpovědníkem Henryka Laholy byl římskokatolický kněz Anton Srholec a taky i Tělo Páně po prvé ve svém životě přijal Henryk Lahola rovněž z rukou téhož římskokatolického kněze Antona Srholce. A nakonec poté ještě mnohem více později přijal dne 28.5.1989 v římskokatolickém kostele Blumentál Henryk Lahola svátost biřmování od arcibiskupa Jána Sokola. Svého birmovního patrona si Henryk Lahola ve svých 22-letech vybral sám. Vybral si sv.Kazimíra, světce kterého Henryk Lahola vždy nejvíce obdivoval, který byl z řad všech svatých pro Henryka Laholu vždy ten největší vzor, který se Henryk Lahola podle možností a okolností vždy usiloval co nejvíce následovat a napodobovat ve svém praktickém životě. Sv.Kazimír žil v patnáctém století, přesněji řečeno letech 1458 až 1484, zemřel když mu ještě nebylo ani jen 26 let. Sv.Kazimír se narodil v roce 1458 v Krakově a byl to syn polského krále Kazimíra IV., princ krále z rodu Jagellonského. Byl polským korunním princem .

Sv.Kazimíra více než vznešený rod těšilo, že je dítětem Božím. Sv.Kazimír miloval Spasitele, rozjímal o jeho utrpení a rád se klaněl svátosti oltářní. Vynikal křesťanskými ctnostmi, zejména mravní čistotou a štědrostí vůči chudým. Peníze, které mu dával jeho otec – král Polský nevyužíval na rozmarné zábavy a hostiny s ostatními šlechtickými synky jak bylo jinak obvyklé, ale za tyto peníze pořádal hostiny pro chudé, staré, chromé, slepé a různé jiné žebráky a ubožáky, tedy lidi, kteří byli na sociálním okraji tehdejší společnosti. A nejenže tyto hostiny pořádal a financoval z peněz, které dostával od otce za účelem ”zábavy se šlechtickými kamarády a kamarádkami”, ale dokonce na těchto hostinách tyto všelijaké náhodně se dostavivší žebráky a chudáky z ulice i osobně obsluhoval! Když část uherské šlechty nebyla spokojená se svým králem Matyášem Korvínem nabídla uherskou korunu polskému králi Kazimíru IV pro jeho syna sv.Kazimíra. Sv.Kazimír však řekl, že nemá zájem ani o vlastní polskou královskou korunu. A tím méně o královskou korunu uherskou nebo korunu jakéhokoliv jiného království, čím velice rozzlobil i svého otce – krále Polského. Sv.Kazimír pak žil raději utáhnutý v ústraní, o samotě a v pokání. Pod svrchním oděvem dobrovolně nosil žíněné roucho. Úmyslně spával na tvrdé a studené kamenné zemi namísto toho, aby spal v jemné, měkké a teplé posteli. Často navíc spontánně v noci vstával a chodil se modlit ke svatostánku a rád se klaněl nejsvatější svátosti oltářní. Někdy se modlil i celou noc. Společnosti ostatních šlechtických synků a dcerek se zásadně důsledně vyhýbal. Nakonec když onemocněl na nějakou – pro tehdejší lékaře – ne zcela symptomaticky identifikovatelnou těžkou nemoc, královští lékaři doporučovali, že prý aby se oženil, že prý tak se uzdraví. Když to ale sv.Kazimír slyšel řekl: ”Pokud si mám za takovouto cenu zachránit svůj život, pak si přeji raději zemřít”. Sv.Kazimír zemřel na tuberkulózu dne 4.3.1484 ve věku 25 let. Sv.Kazimír zemřel jako svobodný a bezdětný panic a je pro Henryka Laholu nejvíce následováníhodným světcem. Proto si ho Henryk Lahola vybral za svého birmovního patrona a často se k němu modlí.

Teď si ale řekněme něco o svátosti biřmování v obecní rovině:

Svátost biřmování je plným právem nazývána jako svátost křesťanské dospělosti! Tudíž by bylo vhodné, aby svátost biřmování přijímali pouze dospělí, tj.zletilí lidé! Jako příklad bych tudy posloužil třebas i já JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola samotný, který jsem tuto svátost biřmování přijal až poté, co jsem dosáhl věku 22-let!!

Podobně jako křest vtiskuje duši nezrušitelné znamení křesťana, tak biřmování zas uděluje křesťanovi nezrušitelné znamení bojovníka Kristova. Touto svátostí se věřící katolík ve své křestní milosti posiluje a utvrzuje, aby svou víru veřejně vyznával a podle ní také žil. Biřmování je totiž svátost, ve které nás Kristus naplňuje Duchem Svatým, aby jsme svoji víru, kterou jsme křestem svatým přijali skutečně i vyznávali, podle víry také žili, víru statečně bránili před všemi nepřáteli Ježíše Krista a pokud by to bylo nezbytné tak abychom byli za svoji víru připraveni i trpět, ba dokonce i zemřít pro víru v Ježíše Krista abychom schopní byli!!

Ve svátosti biřmování dochází život milosti – který jsme ve svatém křtu přijali – k plné zralosti! V hloubi své duše si ve svém srdci plně uvědomuji, že zatímco svým křtem svatým jsem se já JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola z pohanského psa odsouzeným k věčnému zatracení v pekle stal Božím dítětem; tak svátostí biřmování jsem se zas z křesťanského dítěte stal dospělým vojákem Ježíše Krista v boji proti všem nepřátelům Kristovým. A samotné slovo “birmovka” značí posilnění, upevnění (z latinského “confirmo”, tj.upevňuji).

Ostatně apoštol sv.Pavel zde říká: “Poté již nebudete jako děti, kterými lecjaká nauka jako vítr lomcuje sem i tam a zmítá lidskou úskočností a chytráctvím a svádí na cestu bludu. Budeme vyznávat pravdu a láskou budeme všestranně růsti v tom, který je hlavou Církve, v Kristovi” ( Efez. 4, 14 - 15).

Anebo jak řekl evangelista sv.Jan: “A z vnitřku toho, kdo věří ve mne potečou řeky živé vody jak je napsáno v Písmu: To řekl o Duchu, kterého měli přijat ti, co uvěřili v něho” ( Jn 7, 38 – 39).

Anebo jak řekl evangelista sv.Lukáš v knize Skutků: “Když se apoštolé, co byli v Jeruzalémě doslechli, že Samaří přijalo Slovo Boží, vyslali k nim Petra a Jana. Přišli a modlili se za ně, aby přijali Ducha Svatého, protože ještě na nikoho z nich nesestoupil, byli pouze pokřtěni ve jménu Pána Ježíše Krista. Tehdy pokládali na ně ruce, aby přijali Ducha svatého” ( Sk 8, 14 – 17).

A na dalších dvou místech ve Skutcích je napsáno: “Zeptal se jich Pavel: Přijali jste Ducha Svatého když jste uvěřili? Oni mu odpověděli: Ani jsme neslyšeli o tom, že je Duch Svatý…Když to slyšeli, dali se pokřtít ve jménu Pána Ježíše Krista. A jak Pavel pokládal na ně ruce, sestoupil na ně Duch Svatý…” ( Sk 19, 2 a 5 – 6).

Úplně poprvé se v historii Církve ale biřmování odehrálo u apoštolů. A došlo k tomu deset dnů od nanebevstoupení našeho Pána Ježíše Krista. Na tuto velikou událost apoštoly připravoval samotný Ježíš Kristus. Více krát apoštolům připomínal, že jim pošle ochránce Ducha Svatého, “ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám říkal.” Duch Svatý bude s nimi navěky. Před svým nanebevstoupením Ježíš Kristus řekl: “Když sestoupí na vás Duch Svatý, dostanete sílu a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku i v Samaří až po kraj světa” ( Sk 1, 8).

Sami apoštolé se zejména po nanebevstoupení Pána Ježíše Krista horlivě připravovali modlitbou a toužebně očekávali příchod Ducha Svatého. Ve Svatém Písmu můžeme číst: “Všichni jednomyslně setrvávali na modlitbách spolu se ženami i s Marií, matkou Ježíšovou… (Sk 1, 14).

Pravidelně uděluje svátost biřmování biskup. Vysluhovatel svátosti biřmování poznačí čelo biřmovance znamením svatého kříže, maže jej při tom svatým křižmem, což je smíšenina posvěceného olivového oleje a balzámu a říká: “N., Znamenám tě znamením kříže a posiluji tě křižmem spasení ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého”.

I při této svátosti (podobně jako při svátosti křtu) se dává biřmovanci nové jméno některého světce (zpravidla toho ke kterému se nejraděj modlí, například v mém případě tímto světcem je sv.Kazimír), aby biřmovanec měl vzor svatého života.

Svátosti biřmování není sice ke spáse nevyhnutelně třeba, nicméně ten (ta), kdo by tuto svátost vůbec nikdy nepřijal(a) z pouhé netečnosti, dopustil by se tím hříchu nevážnosti k milostem, které Duch Svatý ve svátosti biřmování duši křesťana uděluje, aby svoji duši k obětem důsledného křesťanského života zocelil sedmerým darem: moudrosti, rozumu, rady, síly, umění, pobožnosti a bázně Boží.

Pamatuji se, že já JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola coby biřmovaný křesťan jsem se tenkrát modlil tuto modlitbu (vysvětlení: tenkrát jsem bydlel v Bratislavě, kde jsem přijal i svátost biřmování a navzdory jinak své dvoujazyčnosti jsem tedy v souvislosti se svátostí biřmování pouze “šišlal” po slovensky, nicméně domnívám se, že by ani pro českého čtenáře nemělo být nijakým problémem přečíst si tyto dvě moje modlitby ve slovenštině):

Ďakujem ti Bože Duchu Svätý, že si mi sviatosťou birmovania udelil svoje nebeské milosti a dary. Prispej mi, aby všetky moje utrpenia, ktoré mňa kedy pre Ježiša Krista a svätú Cirkev stretnú, znášal som trpezlivo a statočne, aby som svätú vieru moju nikdy nezradil, túto vieru slovom i skutkom vyznával, neohrožene sa jej zastával, v kresťanských cnostiach zo dňa na deň viacej rástol a silu tejto sviatosti hojne zakúšal nielen vo svojom živote, ale najmä potom raz v hodine mojej smrti. Amen”.

A na tuto modlitbu pak zpravidla kontinuálně navazuje hned modlitba ke svatému patronovi, přičemž ani v mém případě tomu nebylo jinak:

“Svätý Kazimír, kráľovič Poľský, môj svätý patrón, tvoje meno som si vybral za svoj celoživotný vzor čnostného kresťanského života, prosím ťa vrúcne a do tvojej ochrany sa porúčam a činím si i pevné predsavzatie, že teba budem nasledovať v čnosti a svätosti. Vypros mi prosím, aby Božie znamenia, ktoré sa mojej duši dostali touto sviatosťou neboli mi k zatrateniu, ale k večnému vyvoleniu. Skrze Krista nášho Pána. Amen.”

Standardní obyčejná fotografia 22-letého JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu:

Obyčejná “malá” fotografie – Na této nádherné barevné fotografii je vidět 22-letého Henryka Laholu (poznámka: jako je zde vidět, na rozdíl od snímků z berlínského “výletu” je zde Henryk Lahola plně zdravý, svěží, čerstvý a odpočatý bez sebemenších známek jakékoliv únavy nebo vyčerpání!).

Velkorozměrová fotografie 22-letého JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy.
Podívejme se ještě jednou na tentýž snímek ve formátu detailní velkorozměrné fotografie:

Výrazně “veliká” fotografie – Na této detailní a velkorozměrné, veliké nádherné barevné fotografii je vidět 22-letého Henryka Laholu (poznámka: jako je zde vidět, na rozdíl od snímků z berlínského “výletu” je zde Henryk Lahola plně zdravý, svěží, čerstvý a odpočatý bez sebemenších známek jakékoliv únavy nebo vyčerpání!).

Dne 1.6.2007 za účelem poskytnutí základní informace o tom co je svátost biřmování napsal:

Váš spolubrat v Ježišu Kristu JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

Zpět na hlavní stránku!