wz

Zpět na hlavní stránku!


Vzpoura anebo veřejné čtení?

Děti! Čtěte pro sebe! Ne pro pobavení dospělých!! A občas to dokonce snad chce i malou vzpouru…

Několik fotografií na kterých se nachází JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola vzniklo na přelomu října a listopadu 1971, kde zde na těchto dvou zveřejněných snímcích je vidět jak zhruba čtyř a půl let starý Henryk Lahola se vzbouřil proti požadavkům dospělých, aby četl pro jejich pobavení a v této své vzpouře demonstrativně zahodil nabízené noviny ze kterých měl číst, zatímco na druhém snímku poslušně čte brožury (či spíše jakési špatně sešité a hned i rozpadlé “paperbookové” knížky) píšící o karcinogenních onemocněních, která se tenkrát v říjnu 1971 prodávala dospělým na místním lékařském středisku, které je (myslím to “lékařské středisko”!)ostatně i vidět v pozadí na prvním snímku na kterém se Henryk Lahola “vzbouřil” a noviny nabízené dospělými mu k veřejnému čtení tam demonstrativně zahodil!

Henryk Lahola sice již těsně před svým čtvrtým rokem začal číst, a četl velice rád - četl prakticky všechno co se mu dostalo do ruky ( a to bez ohledu na to zda-li čtenému textu rozuměl anebo nikoliv) – noviny, časopisy, knihy i jiné tiskoviny, nikdy však nečetl příliš rád pro pobavení dospělých. Pokud jde o tyto dvě černobílé snímky, jedná se sice pouze o amatérské černobílé fotografie, nicméně tyto snímky jsou historicky velice významné. Jedná se totiž snad o vůbec nejstarší dochované snímky intelektuála JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy na kterých je zachycen při konání nějaké své intelektuální činnosti (lhostejno že se zde jedná pouze o pouhou četbu nějakých novin a zdravotnicko-osvětové knihy).

Standardní dvě obyčejné fotografie na jednom spoločnom snímku:

Dvě “malé” obyčejné fotografie v jednom společném snímku - Vzpoura čtyř a půl roku starého JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy, zde na tomto prvním snímku právě Henryk Lahola demonstrativně zahodil jakési noviny, které odmítl číst a nesouhlasně se zlobí kvůli fotografování. Henryk Lahola měl tehdy 4 roky a šest či sedm měsíců. Touto událostí se Henryk Lahola cítil osobně hluboce dotčen a dodnes si ji proto velice dobře pamatuje! S velikou intelektuální námahou tehdy Henryk Lahola četl z jakési malé knihy s měkkou obálkou a poté i z oněch novin, aby ho dospělí obdivovali. A to se opakovalo několik krát před různými dospělými lidmi. A zpočátku dospělí Henryka Laholu také i obdivovali. Pak ale koncentrovaná pozornost dospělých byla pryč! Ba dokonce dospělí nejen projevují nezájem a mezi sebou hlasitě breptají, ale dokonce někdy Henryka Laholu si i fotografují! Vzájemné breptání dospělých mezi sebou komplikuje Henryku Laholovi veřejnou četbu (nemůže se plně soustředit na čtení!). Navíc toto breptání ukazuje Henryku Laholovi na nezájem dospělých. A Henryk Lahola toto breptání dospělých oprávněně vnímal jako první otevřený znak pohrdání Henrykem Laholou ze strany dospělých lidí, kterých patrně asi tedy vůbec nezajímá četba Henryka Laholy. Fotografování pak Henryk Lahola oprávněně vnímal jako přímo absolutní vyvrcholení této drzosti, neúcty a pohrdání s Henrykem Laholou ze strany dospělých lidí!! Lze se tedy vůbec divit hněvu Henryka Laholy a odmítnutí číst noviny jejich demonstrativním zahozením?!? Nikoliv! Toto fotografování bylo Henrykem Laholou oprávněně vnímáno jako neuvěřitelná drzost a pohrdání s osobou Henryka Laholy ze strany dospělých!! A také JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola čte o karcinogenních onemocněních na tomto druhém snímku, kde Henryk Lahola opět stojí, a v ruce má malou brožovanou knihu a čte z ní; a přitom ani nevěděl o člověku, který ho vyfotografoval

Velkorozměrové dvě fotografie na jednom společném snímku.

A zde podívejte se děti na čtyř a půl roku starého JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola v detailních velkorozměrných fotografiích u roku 1971:

Dvě výrazně “veliké” fotografie v jednom společném snímku – Tyto dvě “veliké” fotografie ukazují v podstatě totéž, avšak zde je to ve výrazném zvětšení oproti předcházejícímu ”obyčejnému” snímku.

Poučení pro děti předškolního a školopovinného věku:

Ano milé děti! Čtvrté Boží přikázání říká “cti otce svého i matku svou” a já – dnes – již čtyřicetiletý JUDR.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola jsem toho byl vždy pamětlivý, vždy jsem si své rodiče velice vážil, vždy je poslouchal nicméně výjimečně bylo-li to zapotřebí, uměl jsem se i vzbouřit, neboť všechno má své hranice! A to souvisí i s vašimi schopnostmi. Umíte-li něco takového, co většina ostatních dětí vašeho věku ještě neumí, je jen správné když to budete rozvíjet, aby jste si tento svůj náskok zachovali. A tedy – budete to rozvíjet kvůli sobě! Ne kvůli rodičům, pro jejich pobavení či po jejich pochlubení se ostatním dospělým lidem!! Ostatně vždyť není se s čím chlubit. Copak snad máte sami od sebe něco takového co by vám Pán Bůh nebyl dal? Nikoliv! Máte-li čtyři roky a čtete-li tyto řádky pak vězte, že nemáte se čím chlubit! Umíte číst totiž pouze proto, že si to tak přál samotný Pán Bůh a proto i Pán Bůh vám dal schopnost četby již jak čtyř či tříletému dítěti! Je to tedy vaše osobní zásluha? Rozhodně ne!! Je to zásluha vašich rodičů? Taky ne!! A čí je to zásluha? Ano. Správně! Je to zásluha Ježíše Krista našeho Pána, neboť pouze z jeho milosti k vám bylo vám dáno té intelektuální schopnosti, že umíte již číst jako čtyř či tříleté dítě!! A dospělý? Dospělých nechejte “dospělými” – ať se baví, ne však ale na váš účet! Jedni dospělý když vás jako čtyřleté dítě uvidí číst, tak vám budou tleskat, druzí dospělý vás budou obdivovat, ba dokonce budou až tak moc přehánět, že o vás budou říkat, že jste prý génius, no a ti třetí dospělí, kteří jsou zas úplně mentálně retardovaní (zaostalý, debilní, hloupý atd.) a své děcka zas mají podobně mentálně retardované jako jsou i oni samotní zas vás budou ve svém komplexu méněcennosti proklínat, nenávidět vás, nadávat vám když vás jako čtyřleté dítě uvidí číst, respektive říkat, že jste dementní děcko - aha “čtyřleté děcko a již tak veliký magor” atd. Dospělý jsou prostě dospělý! Jedni obdivují, druzí se přehnaně nadchnou, třetí fanaticky závidí, že snad kvůli své závisti ani spát nemohou!!

Vy však ale – milé děti - čtěte dál! Nikoliv dál pro pobavení rodičů, ale kvůli sobě aby jste se ve své četbě zdokonalila. A čtěte vše k čemu se dostanete v knihovničce svých rodičů, prarodičů nebo starších sourozenců. A když půjdete jako šestileté dítě poprvé do školy, poproste hned toho dne prvního září své rodiče, dědu, babičku, staršího bratra či starší sestru, potažmo paniitelku, pana katechetu či velebného otce faráře (kaplana) ať jsou tak hodní a hned vás zavedou a přihlásí vás, respektive pomohou vám přihlásit se do nějaké veřejné knihovny (po slovensky: “knižnice”). Alespoň do nějaké dětské knihovny (knižnice) či dětského oddělení! A je přinejmenším na samotném počátku úplně jedno zda-li vás tito dospělí nasměrujípřihlášení se do veřejné knihovny (knižnice) Univerzitní či Městské, anebo dokonce jen nějaké knihovny (knižnice) obvodní, obecní, školské, farní či kostelní…

Přihlášení se třeba i do té nejmenší veřejné knihovny na té “nejnižší” úrovni – pro počátek – je veliký krok pro váš budoucí intelektuální růst, neboť pamatujte moje milé děti, že i ten nejvyšší a nejmohutnější tisíciletý dub byl kdysi pouze maličkým žaludem, tj.maličkým rostlinným semínkem, které lehce mohlo sežrat kdejaké hloupé prase!! A tedy i když možná začnete jako šestileté dítě chodit pouze do nějaké “Místní obvodní knihovny” či “Místní obecní knihovny” (alebo ak ste Slováci, tak možno povedať “Miestnej obvodnej knižnice” či “Miestnej obecnej knižnice” a podobne), pak až budete i vy dospělý čtyřicetiletý muž či dospělá čtyřicetiletá žena určitě budete navštěvovat množství nejrůznějších knihoven po celém teritoriu československém jako například Národní knihovnu v Praze, Slovenskou knihovnu v Praze, Technickou knihovnu v Praze, Městskou knihovnu v Praze, Univerzitní knihovnu v Brně, Pedagogickou knihovnu v Brně, Krajskou knihovnu v Brně, Městskou knihovnu ve Starém Městě, Městskou knihovnu v Otrokovicích, Městskou knihovnu v Uherském Brodě, Místní knihovnu v Babicích, Místní knihovnu v Huštěnovicích atd., ale koniec koncov budete chodiť aj na Slovensko, veď prečo nenavštevovať napríklad takú Univerzitnú knižnicu v Bratislave či Mestskú knižnicu v Bratislave a o množstve obvodných knižníc prakticky v každom bratislavskom obvode ani nehovoriac!

Ba dokonce budete navštěvovat i mnohé archivy, jako i mnohé takové knihovny, které již nejsou úplně veřejné neboť jsou určeny pouze určitému okruhu osob jako jsou například různé knihovny (knižnice) akademií věd, vysokých škol, fakult, výzkumných ústavů, biskupských či arcibiskupských úřadů či diecézí, potažmo arcidiecézí, knihovny jednotlivých řeholních řádů, knihovny různých ( a to i nekatolických, ba dokonce i nekřesťanských) církví, církevních obcí a náboženských společností), ba dokonce příležitostně budete vyhledávat a navštěvovat i knihovny nacházející se i v zahraničí, jako například nejrůznější katolické, ale i jiné knihovny v Polsku, dále i nejrůznější knihovny v prakticky všech zemích vzešlých z bývalé Socialistické Federativní Republiky Jugoslávie, dále také i v mnoha nejrůznějších zahraničních knihovnách německé jazykové oblasti jako například v Rakousku, Bavorsku či na teritoriu bývalé a dnes již neexistující NDR atd.

A proto děti čtěte, čtěte a ještě jednou čtěte! Kniha je nejlepší přítel člověka a pokud budete ve svém životě číst tolik kolik jsem četl a přečetl toho já JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola pak to celkem jistě dotáhnete i vy tak daleko jako jsem to dotáhlo i já, ba možná že to dotáhnete ještě i dále než já! Vždyť proč ne?!

Pokud ale číst nebudete, pak vám lidově řečeno “ujede vlak” vašeho intelektuálního vývoje, zůstanete intelektuálně nevyvinut s ubohým jedním, jedinkým magisterským, inženýrským či i jen bakalářským jedináčkem před vaším jménem (anebo dokonce i bez tohoto jedináčka!!), budete pak velice zatrpklý a své mindráky, své osobní pocity méněcennosti si pak budete moci hojit pouze na anonymních webových (internetových) diskusních fórech v diskusích s obdobně mentálně zakomplexovanými lidmi se kterými se budete snažit překlenout své společné pocity méněcennosti vůči těmto lidem - co celoživotně vytrvale četli knihy a tudíž zcela logicky a zákonitě tito lidé, kterým závidíte a kteří na rozdíl od vás dnes mají i příslušnou pluralitu univerzitních akademických titulů - že na tyto intelektuální kapacity se budete snažit ve své anonymní ubohosti kydat bláto primitivních nenávistných pomluv, lží a invektiv.

Zejména pro ty nejmladší čtenáře, jako ale i pro čtenáře všechny ostatní napsal dne 1.6.2007

JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

Zpět na hlavní stránku!