wz

Zpět na hlavní stránku!


Místní společenství, kostel, farnost a Církev.

Farníci spolu navzájem tvoří ve společenství víry a modlitby mystické tělo Kristovo!

Křesťan má milovat kostel jako svůj dům a současně i dům Boží. Proto má kostel znát nejen jak vypadá zvenku, ale má ho také pravidelně navštěvovat. A to nejen doma, ale i na cestách a výletech. Všude je to totiž dům nebeského Otce a tedy i náš dům. A v kostele se máme cítit jako doma. Ostatně můžeme i porovnávat: obětnímu stolu je v podstatě podobný jídelní stůl, kde se rodina schází k jídlu. Svatostánek (Bohostánek) může připomínat skříň v domácnosti, ve které jsou uloženy nejcennější a nejmilejší věci. Sochy a obrazy svatých v kostele nám zas připomínají obrazy a pamětné předměty v domácnosti.

Bůh je přítomný všude a všude můžeme skrze naše modlitby rozmlouvat s Bohem, nicméně náš Pán Ježíš Kristus nás učí, že chrám (kostel) je zvláštní místo – je do dům modlitby! A proto chodíme především do kostela, abychom se setkali s Pánem Bohem, jeho poslouchali a s ním i rozmlouvali. Tu v kostele v odloučení od shonu a hluku světa se můžeme lépe soustředit na Boha a uvědomit si Boží blízkost, poznávat jeho dokonalost, dobrotu a moc.

V Božím domě nejlépe pochopíme, jaký mocný, dobrý a svatý je Pán Ježíš Kristus – náš Bůh! Proto ho oslavujeme a velebíme. Poznáváme, co všechno pro nás trojjediný Bůh učinil a děkujeme Bohu - Otci za stvoření, děkujeme Bohu - Synu za vykoupení a Bohu – Duchu Svatému za naše posvěcení. Uvědomujeme si své hříchy, kterými jsme Pána Boha urazili a proto ho prosíme o odpuštění. Uvědomujeme si, že Pán Bůh nás miluje a chce naše dobro, a proto ho chodíme zejména do kostela v modlitbách prosit i o Boží pomoc v našich potřebách, protože kostel je domem modlitby!

Náš Pán Ježíš Kristus již od svého dvanáctého roku podle tehdejších židovských zvyků každoročně putoval z Nazaretu do Jeruzaléme, aby navštívil dům nebeského Otce. Ježíš Kristus během své veřejné činnosti ještě mnohem častěj, ba dokonce i každý den navštěvoval jeruzalémský chrám, aby se v něm modlil!

Katolická církev je mystické, tajemné tělo Kristovo! Tím, že se katolická církev nazývá mystickým, tajemným tělem Kristovým znamená, že katolická církev není pouze jakýmsi organizovaným a matrikovaným “spolkem”, nýbrž to, že katolická církev je též nadpřirozeným, mystickým, duchovním tělem, kterého hlavou je samotný náš Pán Ježíš Kristus a jeho jednotlivými údy tohoto mystického, tajemného, duchovního těla Kristova jsou jednotliví věřící!

Uvědomme si totiž, že Církev není složena pouze z papeže, biskupů a dalších kleriků v duchovenské službě! Tak jako bez samotného papeže není myslitelná skutečná Církev Kristova, tak v podstatě ani bez jednoduchých “řadových” věřících by nebylo Církve! Církev, to jsme totiž moji milí bratři a sestry v Kristu bez jakékoliv výjimky my všichni, co jsme se svatým křtem stali členy katolické církve, co úpřimně věříme v Ježíše Krista a žijeme podle Kristova učení. Církev to je rodina, skutečná rodina Božích dětí, skutečná rodina Ježíše Krista. A i tato Boží rodina – podobně jako i jakákoliv jiná rodina – se vzmáhá účastí na liturgii a modlitbách ze strany všech věřících. Každý křesťan si má být vědom, že starosti a úkoly Církve, a to v prvním řadě zejména místního církevního společenství, tj.farnosti ve které žije jsou i jeho osobními starostmi a úkoly! A proto vyzývám Vás moji milí bratři a sestry v Kristu nebojte se, nestyďte se a v neděli přijďte také vy do kteréhokoliv katolického kostela a my rádi Vás mezi sebou přivítáme!!

Standardní dvě obyčejné fotografie JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy:

Základní “první” malá fotografie – Na této základní “první” fotografii je vidět v té době v Bratislavě bydlícího JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu (oblečeného ve světlo-modrém obleku s kravatou) společně i se svojí tetou, tj. paní Marií Drábkovou, rozenou Laholovou, která je sestrou pana Jaroslava Laholy (otce JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy) a bydlí od narození až dodnes v obci Huštěnovice, jak se oba dva nacházejí uprostřed ve společenství Božího lidu v římskokatolickém farním kostele Blumentál, farnosti Bratislava – Nové Město, tj. v kostele zasvěcenému “Nanebovzatiu Panny Márie”, jejíž liturgickou slavnost naše katolická církev po celé zeměkouli slaví dne patnáctého srpna (pätnásteho augusta, tj.15.8.). Jak je zde vidět, i samotný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola se vždy velice rád a často pohyboval mezi obyčejnými, “řadovými” věřícími – mezi obyčejnými dělníky a dělnicemi, mládeží i důchodci.

Rozšířená “druhá” malá fotografie – Na této rozšířené “druhé” fotografii je vidět v té době v Bratislavě bydlícího JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu (oblečeného ve světlém, modrém obleku s kravatou), a vedle něj je jeho teta, tj. paní Marie Drábková, rozená Laholová, jejímž bratrem je pan Jaroslav Lahola, který je otcem JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy. Paní Marie Drábková bydlí od narození až dodnes v Huštěnovicích a zde společně i se svým synovcem JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henrykem Laholou se oba dva nacházejí uprostřed ve společenství katolických věřících v římskokatolickém farním kostele Blumentál, farnosti Bratislava – Nové Město, tj. v kostele zasvěcenému Nanebevzetí Panny Marie a stejnojmennou slavnost “Nanebevzetí Panny Marie” naše katolická církev po celé zeměkouli slaví dne 15.8., tj.patnáctého srpna (po slovensky: pätnásteho augusta). Jak je zde vidět, ani JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola nikdy nepohrdal obyčejnými vrstvami proletářského lidu, a vždy se velice rád a všude často pohyboval mezi všemi sociálními skupinami obyčejných, “řadových” věřících – mezi obyčejnými dělníky a dělnicemi, mládeží i důchodci.

Velkorozměrové dvě fotografie JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy.

Podívejte se ještě jednou na oba tytéž snímky v detailních velkorozměrných fotografiích:

První” základní výrazně zvětšená fotografie – Na této “první” základní výrazně zvětšené fotografii je vidět v té době ještě Bratislavana JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu (oblečeného v modrém a světlém obleku s kravatou) a vedle pravé ruky JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy navíc i stojící jeho tety, paní Marie Drábkové, rozené Laholové, která je mladší sestrou pana Jaroslava Laholy (otce JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy). Paní Marie Drábková je z Huštěnovic, a na této výrazně zvětšené fotografii se jak paní Marie Drábková, tak i vedle ní stojící její synovec JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola nacházejí uprostřed svých katolických spoluvěřících v římskokatolickém kostele Blumentál, římskokatolické farnosti Bratislava – Nové Město, tj. v kostele zasvěcenému “Nanebovzatiu Panny Márie”, jejíž liturgickou slavnost naše katolická církev po celé zeměkouli slaví dne patnáctého srpna (pätnásteho augusta, tj.15.8.). Jak je zde vidět, i samotný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola se vždy velice rád a často pohyboval mezi obyčejnými, “prachobyčejnými”, řadovými věřícími katolické církve – ve společnosti obyčejných dělníků i dělnic, mládeže a důchodců.

“Druhá” rozšířená výrazně zvětšená fotografie – Na této “druhé” rozšířené výrazně zvětšené fotografii je vidět v té době bratislavského "laického" sluhu Božího JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu (s kravatou a modrém obleku ve výrazně světlém odstínu modré barvy), a vedle něj můžeme vidět jeho tetu, tj. paní Marii Drábkovou, rozenou Laholovou, jejíž starší bratr je pan Jaroslav Lahola, který je též otcem JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy. Paní Marie Drábková je huštěnovská rodačka a svým Huštěnovicím na Moravě (Moravské Slovácko) zůstala věrna po celý svůj život. Zde stojíc vedle pravé ruky svého synovce JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy se oba dva nacházejí uprostřed ve společenství římskokatolických věřících katolického farního kostela Blumentál ve farnosti Bratislava – Nové Město, jejíž chrám (kostel) je zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie. Stejnojmennou slavnost “Nanebevzetí Panny Marie” si naše katolická církev na celém světě připomíná dne 15.srpna, tj. po slovensky: 15.augusta. Jak je zde vidět, ani JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola nikdy se nevyhýbal obyčejným vrstvám drobného, proletářského lidu, a vždy se velice rád a všude často pohyboval mezi všemi sociálními skupinami obyčejných, “řadových” věřících – mezi obyčejnými dělníky a dělnicemi, mládeží i důchodci.

Ještě na závěr je třeba říci, že od května 1990 až do dnešních dnů je duchovním správcem farnosti Blumentál katolický kněz – důstojný pán Štefan Herényi, který se narodil dne 17.září 1948. I když v současnosti již nejsem jeho farníkem, důstojného pána Štefana Herényiho si nesmírně vážím. Římskokatolická farnost Bratislava–Nové Město (Blumentál) – která byla již před sedmnácti lety svěřena důstojnému pánovi Štefanovi Herényimu do duchovní správy – je nepochybně absolutně největší farností na celém Slovensku, a rozhodně nebylo a ani není jednoduché pečovat o tak obrovskou, rozlehlou a početnou farnost. Navzdory tomu však o důstojném otci Štefanu Herényim mohu mluvit pouze v dobrém, protože je za ním vidět bohaté ovoce jeho obětavé dušpastýřské práce. Podobně tak i tento kostel zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie zvaný Blumentál (tj. Blumental či Blumenthal – historicky z němčiny: “květinové údolí”) zůstane mně JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi ještě i z dalších důvodů vždy hluboce zapsán v mém srdci - v tomto kostele mně totiž důstojný pán František Procházka dne 14.5.1967 pokřtil, v tomto kostele jsem přistoupil k první svaté zpovědi a prvnímu svatému přijímání u salesiánského kněze Antona Srholce a v neposlední řadě též jsem v tomto kostele dne 28.5.1989 přijal i Svátost biřmování. Při pohledu na slabé počty věřících v českých a moravských kostelích jsem smutný. To na Slovensku a zejména pak v Polsku vypadá to mnohem lépe - tam je kostel obvykle narván k prasknutí! A u nás? Smutné! A tak tedy bratři a sestry v Kristu nebojte se a malezněte svoji cestu do místního církevního společenství!!

Tento apel ke všem bratrům a sestrám v Ježíši Kristu dne 5.6.2007 napsal:

Váš spolubrat v Kristu JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

Zpět na hlavní stránku!