wz

Zpět na hlavní stránku!


Poděkování Univerzitě Karlově – Právnické fakultě v Praze na závěr promoce ze dne 14.3.2000 ve jménu čerstvých magistrů práv přednesla JUDr.Mgr.Dita Melicharová, rozená Karfíková.

Vaše magnificence pane prorektore, spectabilis pani proděkanko, honorabilis pani profesorko, professores et doctores, vážení hosté!

Dostalo se mi cti promluvit jménem nás, kteří dnešního dne končíme vysokoškolské studium na Univerzitě Karlově na její Právnické fakultě. Sešli jsme se v budově Karolina, ve které celé předchozí generace právníků, lékařů, vědců a odborníků veškerého odvětví společenského a kulturního života ukončili svá studia a přísahali, že naplní ideály své profese.

Vstupujeme dnes do jejích šlépějí.

Tyto světlé příklady zavazují i nás vynaložit všechny síly, abychom byli důstojnými následovníky svých předchůdců a nejlepších tradic naší minulosti.

Dnes tu stojíme my, pro které je přelom tisíciletí důležitým mezníkem v osobním životě. Doposud jsme byli studenty žijícími v periodách studijního života přerušovaným obdobím zkoušek ve kterých se dny úzkosti střídali se dny opojení úspěchem a případně i se dny zklamání. Tento studentský život dnes skončil. Přichází období nových povinností. Často všedních a opakujících se, ale přece povinností, které budeme muset plnit. Nyní nás čeká důležitý úkol. Uplatnit a rozvíjet získané vědomosti v praxi a to na straně práva, spravedlnosti a ve prospěch lidského dobra.

Pro správný výklad právnické profese bude nutné mít na zřeteli, že zejména etika právníka je jeho profesionální ctí. Staří římští právníci, kteří jsou nám ještě stále v mnohém vzorem se vyjádřily tak, že o právu hovořili jako o sférách umění dobrého a spravedlivého zároveň. Chápali je tedy jako svébytnou “ars boni et aequi”. Můžeme tedy mluvit o tom, že právo by nemělo být jen strohou aplikací právního předpisu, ale i vyjádřením onoho dobrého a spravedlivého v každém konkrétním případě.

Tento okamžik je především příležitostí poděkovat těm, kteří nám pomohli dosáhnout našeho cíle. Děkuji Univerzitě Karlově, zejména její Právnické fakultě, která pro mě nepředstavuje pouze nádherná a přitom přísná budova na břehu Vltavy, ale především lidé, kteří ji tvoří. Obdivuji profesory, docenty a ostatní pedagogy za jejich rozsáhlé znalosti a za úsilí, trpělivost a ochotu neustále obsah těchto znalostí, vědomostí předávat dál. Také mi dovolte vyjádřit poděkování ostatním pracovníkům Univerzity Karlovy, kteří se o zabezpečení našeho studia zasloužili soustavným zajišťováním organizačního a technického fungování univerzity a fakulty. Náš největší a nejsrdečnější dík však patří našim nejbližším: rodičům, prarodičům, sourozencům, v některých případech i manželům a přátelům. Bez jejich podpory by se dokázal obejít málokdo z nás. Byli to oni, kdo se nám snažili vytvořit klidné rodinné zázemí, a kteří bez očekávání naší vděčnosti přebírali naše obvyklé povinnosti. Přežívali s námi radost z úspěchů a stejně tak nesli obtíže a starosti, které nám studium přinášelo. Mlčky trpěli že se jim věnujeme stále méně, ale přesto nás vždy v našem úsilí podporovali a měli pro nás slovo povzbuzení a pochopení. Ještě jednou mi proto dovolte jménem nás všech všem našim nejbližším poděkovat co nejůpřimněji, a to i těm, kteří dnes nemohou být s námi, neboť tento den patří především jim. Jsme si vědomi, že absolvováním studia není naše vzdělávání ukončeno, neboť chceme-li být úspěšní musíme své vědomosti dále rozvíjet.

Závěrem bych chtěla vyjádřit naše odhodlání splnit povinnosti vyplývající z odpovědné profese právníka, naše odhodlání se ctí dostát závazky k vědě i k Univerzitě Karlově. Budeme žít tak, abychom se vždy mohli přihlásit k tomu, že jsme absolvovali Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a že svou prací nezůstaneme nic dlužní jejímu věhlasu. (Potlesk)

 

Zpět na hlavní stránku!