wz

Zpět na hlavní stránku!


Dva filozofické fenomény – Bůh a nesmrtelnost z hlediska kausality.

V této úvaze se chci zabývat tím, co následuje po tomto našem “pozemském životě”. Přitom mým úmyslem není papouškovat nějaká již známí teologická stanoviska jakýchkoliv církví a náboženských společností, ale pouze můj osobní pohled na dva základní fenomény toho, pro nás lidi existujícího, absolutně nijak nepostižitelného “druhého světa”, kterým je jednak Bůh a jednak posmrtný život. A je to tím složitější, že nikdo z nás na “druhém světě” ještě nebyl a proto je odsouzen pouze k těmto filozofickým úvahám jako je například i tato moje.

Já osobně sice – tak jako ostatně i každý jiný člověk – mám určité osobní názory, přesvědčení a ideály, nicméně zde se na tento problém pokusím podívat pokud možno co nejobjektivněji jak jsem jen vůbec osobně schopen.

Co tedy následuje po naší smrti?

Odpověď na tuto otázku je závislá od odpovědi na předešlé dvě základní otázky: Tou první otázkou je otázka, zda-li Bůh existuje anebo nikoliv. Tou druhou otázkou je pak otázka, zda-li lidská duše je skutečně nesmrtelná a zda-li existuje nějaký posmrtný život anebo nikoliv.

Otázkou pak zůstává, zda-li tyto dvě formulované otázky jsou vzájemně kausálně spjaté anebo úplně svébytné a zcela vzájemně na sobě nezávislé otázky.

Na základě našeho současného poznání se nám na první pohled zdá, že obě tyto otázky jsou navzájem kausálně spjaté. To ale pouze platí tehdy, pokud se na věc podíváme z aspektu kausality bytí.

Když se však ale nad celou věcí blíže zamyslíme a poctivě zvážíme všechny možné varianty naopak z aspektu lidského vědomí, respektive reflexe této otázky, pak možná poněkud překvapivě zjišťujeme, že obě tyto otázky navzdory své kausalitě co do bytí jsou pro nás lidi, naše vnímání a chápání světa navzájem vlastně jakoby úplně svébytné a nezávislé. Alespoň pokud jde o názorovou diskrepanci lidí věřících a lidí ateistů tohle ve vzájemných diskusích a polemikách platí zcela určitě.

Věřící člověk věří, že Bůh existuje, zatímco ateista věří že žádný bůh neexistuje, nikdy neexistoval a prostě není. Věřící člověk dále věří i tomu, že lidská duše je nesmrtelná a smrt člověka na zemi je přechodem duše do posmrtného života. Ateista věří, že nic takového coby duše vůbec ani neexistuje, tím spíše pak ateista věří tomu, že smrt je totální negace; absolutní a definitivní, trvalé vyřazení zemřelého jedince z toku života a toto vyřazení je věčné, respektive ireversibilita tohoto vyřazení z toku života totálně absolutní. Názorová diskrepance mezi věřícími a ateisty proto nepřeklenutelná. Žádný logický argument bez explicitního důkazu absolutně nic neznamená. Exaktně vzato nevím co po smrti následuje či nenásleduje a v podstatě neví to vůbec nikdo.

Čistě hypoteticky vzato dejme tomu, že zemře nějaký člověk, který zde na zemi byl pevně přesvědčený ateista, který po své pozemské smrti zjistí, že existuje “jakýsi” posmrtný život. Jaký by to mělo v jeho mysli důsledek?

Tento ateista by byl určitě nepochybně velice překvapen a velice by se tomu divil. Nicméně pokud by současně neměl též možnost se i přesvědčit o tom, že Bůh skutečně existuje, kategoricky vylučuji jakoukoliv možnost, že by pevně přesvědčeného ateistu mohla poznaná fakticita posmrtného života přesvědčit o tom, že Bůh skutečně existuje. To ani omylem ne! Pokud totiž tento ateista byl pevně přesvědčen o tom, že žádný bůh není a ani nikdy nebyl a že vše na zemi a ve vesmíru je pouze výsledkem jakéhosi přirozeného evolučního vývoje i bez jakéhokoliv boha, pak celkem určitě ani poznaná existence posmrtného života by ho nijak nemohla přesvědčit a ani nepřesvědčila, že Bůh skutečně existuje, pokud by se mu současně nějakým zcela nepopiratelným, explicitním způsobem nezjevil i sám Bůh!!

Pro lehčí pochopení dále nastíním jeden fiktivní (samozřejmě, že mnou ve skutečnosti úplně vymyšlený!!) – trochu polemický - rozhovor jednoho zemřelého pevně přesvědčeného ateistu s jedním věřícím poté, co se dostali “na druhý svět” a byla takhle nade vší pochybnost zcela jednoznačně, explicitně prokázána existence posmrtného života:

Věřící: “No tak vidíš, že jsem měl pravdu, když jsem říkal, že Bůh existuje!”

Ateista: “Skutečně? A kde je ten tvůj bůh? Copak si snad ať již před smrtí anebo teď nyní po smrti viděl nějakého boha??”

Věřící: “No, to sice přímo ne, ale existence posmrtného života je přece více než dostatečným důkazem toho, že…”

Ateista: “Důkazem čeho?! Proč ty za vším vidíš hned jakéhosi boha či jiné nadpřirozené úkazy! Nepochybně i tohle všechno má své nějaké přirozené vysvětlení!!”

Věřící: “Ale vždyť jste to byli právě vy ateisté co jste vždy tvrdili, že posmrtný život je nesmysl a že pouze blázen si může myslet, že nějaký posmrtný život může existovat!”

Ateista: “No a? Nikdo není přece absolutně dokonalý a každý se může někdy i mýlit! To ale neznamená, že tento úkaz nemá svoje přirozené, logické a vědecké vysvětlení!!”

Veřící: “Dobře tedy! A jaké to tvé takzvané přirozené, logické a vědecké vysvětlení nyní? Ha??”

Ateista: “To třeba ještě vědecky přezkoumat! Jsem tu zatím ještě velice krátce na to, abych vynášel nějaký konečný vědecký soud. Nicméně jak se mi to tak zatím vidí – my lidé kým jsme ještě žili jaksi před tou naší smrtí, tak jsme si nebyli schopni do plných důsledků uvědomit, tím měně snad představit tu obrovskou rozmanitost forem, variant a tajů neuvěřitelné vitality a síly přírody, jako i jejího evolučního vývoje, který ji přivedl k vývinu takových hlubokých, tajuplných a v podstatě zatím úplně neznámých zákoutí a forem fungování přírody jako je i tento posmrtný život, což jen poukazuje na to, že úroveň našeho současného vědeckého poznání přírody a přírodních věd vůbec je ještě stále zřejmě někde na samém počátku v úplných plenkách a svým způsobem jsme v čase předsmrtné fáze našeho života možnosti evolučního vývinu přírody, zejména co do bohatosti a rozmanitosti jejich pluralitních životních forem a variant předsmrtného i posmrtného života vlastně výrazně podcenili, což ale nic nemění na tom, že těch dvacet miliard let od takzvaného velkého třesku vesmíru až do dnešních časů bylo nepochybně dostatečnou dlouhou dobou aby logicky vysvětlitelným, přirozeným evolučním vývinem přírody a jejich až k neuvěřitelné dokonalosti vyvinutých bohatých a nám ještě donedávna úplně skrytých, rozmanitých jednotlivých forem a variant předsmrtného a posmrtného života vznikla tak dokonale hierarchicky i strukturovaně bohatě evolučně vyvinutá příroda …”

Veřící: “Ale! Ale!! A co Bůh??”

Ateista: “Bůh?? Jaký bůh zase!? Víme přece velice dobře, že žádný bůh jako ani žádné jiné nadpřirozené bytosti neexistují, nikdy neexistovali a prostě nejsou! Nějaké nadpřirozené bytosti totiž mohou jestvovat pouze v pohádkách pro malé děti!! Moderní ateistický intelektuál jako jsem já prostě nevěří na nějaké bohy či jiné pohádkové bytosti. Já věřím pouze skutečným vědeckým faktům…!!

Teď zase pro změnu si představme, že se všem lidem zjevil na zemi po druhé Ježíš Kristus. Dokazuje to snad i ateistům, že existuje posmrtný život?

Pro lehčí pochopení opět dále nastíním jeden další fiktivní (samozřejmě, že opět mnou ve skutečnosti úplně vymyšlený!!) – trochu polemický - rozhovor jednoho pevně přesvědčeného ateistu s jedním věřícím poté, co se jim dvěma a celému světu zjevil Ježíš Kristus. A hlavním předmětem jejich rozhovoru, je kromě jiného i polemika o tom, zda-li posmrtný život existuje anebo nikoliv:

Věřící: “Takže už věříš, že posmrtný život existuje?!”

Ateista: “Cože? A proč bych měl??”

Věřící: “Zjevil se nám přece Ježíš Kristus!”

Ateista: “No jak se to vezme! V posledních dnech se toho sice semlelo hodně, mnohé otázky však ale zůstávají. Za první je sice faktem, že všichni jsme cosi viděli a současně i slyšeli. Nicméně nemáme ale úplnou jistotu, že to co jsme všichni viděli a slyšeli bylo skutečné a nikoliv tedy pouze nějaká celosvětová kolektivní sugesce či halucinace. Za druhé, pokud třeba i to co jsme všichni viděli a slyšeli by i nebyla nějaká kolektivní sugesce a halucinace, ale něco skutečného; nemáme žádnou jistotu, že to třeba nemohlo být i něco jiného, co si na základě našeho současného stavu vědy a techniky sice neumíme zatím vysvětlit, nicméně co třeba jak se v budoucnosti ukáže má i nějaké zcela přirozené a logické vysvětlení!”

Věřící: “Přirozené, logické vysvětlení? Co tím myslíš??”

Ateista: “Například před ještě několika sty lety se lidé například ještě ve středověku báli blesků a hromů myslíc, že za tím je nějaký boží hněv. A dnes?! Dnes na základě moderního vědeckého poznání, respektive přírodovědy a fyziky víme již jak to, jak blesky vznikají, jako i to proč vznikají. Víme, že není za tím žádný bůh a ani žádné jiné nadpřirozené bytosti ani úkazy. Má to totiž úplně přirozené, logické vysvětlení a není na tom již nic tajuplného. A nepochybně i to co se odehrálo v uplynulých dnech – ač je to pro nás zatím obrovská záhada, které absolutně nerozumíme a zatím si ji nijak neumíme vědecky vysvětlit - též bude mít analogickým způsobem jako měli i ty blesky a hromy nějaké své přirozené a logické vysvětlení.”

Věřící: “Skutečně? Co tak třeba??”

Ateista: “To bude třeba teprve vědecky přezkoumat! Těch pár dnů je zatím ještě velice krátce na to, aby se vynášel nějaký konečný vědecký soud. Ale v podstatě to může být cokoliv. Na světě je miliardy různých galaxií, proč by to nemohla být třeba nějaká návštěva z civilizace, která je třeba mnohem technicky vyspělejší jako je civilizace naše vlastní…”

Věřící: “A co kdybys alespoň hypoteticky připustil, že to skutečně mohl být Ježíš Kristus!”

Ateista: “Dobře tedy, udělám ti radost, dejme tomu čistě hypoteticky, že to byl Ježíš Kristus. No a co má být?!

Věřící: “Je to jasným důkazem, že máme nesmrtelnou duši a že nás čeká věčný život po smrti!”

Ateista: “Proč??”

Věřící: “Pokud Bůh existuje, pak je jen logicky jasné, že i my máme nesmrtelnou duši a tedy nás čeká posmrtný život?!

Ateista: “Skutečně? Pro mě je totiž logicky jasné něco úplně jiného! Existuje-li nějaký bůh a podotýkám, že já nic takového netvrdím, ale pouze jako pouhou myšlenkovou konstrukci logicky dovozuji z čistě hypoteticky vzaté presumpce, že pokud nějaký bůh existuje pak je nanejvýš logicky jasné pouze to, že nesmrtelným je nanejvýš tento bůh. I kdyby však bůh jestvoval a i kdyby byl nesmrtelným to ještě vůbec neznamená, že existuje i něco takového jako duše, potažmo, že i kdyby něco takového jako duše existovalo, že je to nesmrtelné, jinými slovy, že nás čeká posmrtný život!”

Věřící: “Pokud ale existuje Bůh a tento Bůh je nesmrtelný, pak to znamená, že posmrtný život budeme mít i my!!”

Ateista: “To je absurdní nesmysl! Proč by jsme měli mít posmrtný život??”

Věřící: “Je přece logické, že pokud jestvuje všemocný a nesmrtelný Bůh, že tento nesmrtelný život může dát i nám lidem!”

Ateista: “No, čistě hypoteticky vzato pokud jestvuje nějaký bůh, který je nesmrtelný a všemohoucí pak dejme tomu, že v čistě teoretické rovině nesmrtelnost může dát sice i lidem, ale také nemusí!

Věřící: “Ale vždyť Bůh lidem tuto nesmrtelnost i dal!”

Ateista: “Skutečně?! A proč by ten tvůj bůh lidem dával posmrtný život? Vždyť logicky si položme sami otázku: Proč by to dělal? Co by z toho měl? Když se přece nad tím logicky zamyslíme, pak tedy vždyť jaký osobní profit by ten tvůj bůh mohl mít z toho, že umožní lidem nějakou posmrtnou existenci? Ano, ovšemže pokud jde o lidi, lidé si uvědomují, že jejich život je pouze časný a velice rádi by žili věčně a pokud by zde teoreticky vzato takováto možnost byla, nepochybně by lidé měli obrovský zájem na tom, aby žili věčně. Podívejme se na to však ale i těmi takzvanýma božíma očima. Lidé by na získání své nesmrtelnosti nepochybně měli obrovský zájem! Jaký zájem by však ale mohl mít ten tvůj bůh, aby tohle lidem umožnil? Copak by zde objektivně mohlo být něco takového, co by tohoto tvého boha byť i jen teoreticky mohlo nějak motivovat k tomu, aby tuto jakousi nesmrtelnost či posmrtný život anebo jak to již nazveme dal také lidem? A co pak by dělal s tou gigantickou masou geometricky se množících nesmrtelných duší co po opuštění smrtelného těla žijí dále? Copak zde právě naopak z hlediska logiky by tento osobní zájem tohoto tvého boha neměl být právě opačný a problém jednoduše vyřešit tím, že se prostě na lidi vykašle a nechá je tedy aby se smrtí těla zcela automaticky a přirozeně zemřela i ta duše pokud vůbec něco takového jako duše by existovalo??

Věřící: “Ale proč by se měl Pán Bůh na lidi vykašlat??”

Ateista: “To spíše bych se já chtěl zeptat tebe, proč by se ten bůh pokud by i existoval na lidi vykašlat neměl? Jakou by měl osobně ten bůh výhodu z toho, že by lidem tím či oním způsobem umožnil nesmrtelnost?? Žádnou výhodu! Jen by si tím zadělal na příští problémy!!

Tolik tedy oba dva fiktivní (a úplně vymyšlené!!) rozhovory mezi jedním ateistou a jedním věřícím křesťanem.

Teď si ale ještě připomeňme některé skutečnosti. Apoštol sv.Pavel, když jednou mluvil o “druhém světě” vyjádřil se o tom slovy “ani oko neviděli, ani ucho neslýchalo a ani lidskému umu nepřišlo co Bůh připravil pro ty, kteří ho milují”. Kdybych to měl vyjádřit jinak, řekl bych, že doposud nikdo z nás neviděl co je na druhém světě, neboť vezmeme-li naši současnou dobu nikdo nemůže říci, že by byl “na druhém světě” a vrátil se odtamtud, aby nám vyprávěl o tom, co tam viděl nebo neviděl.

Povídá se sice cosi i o klinické smrti spojené s jakousi údajnou cestou komínem a velikým světlem na konci tunelu, osobně jsem však ale z různých důvodů vůči těmto příběhům velice skeptický.

Nebereme-li v úvahu samotného Ježíše Krista a pak lidi, které vzkřísil z mrtvých samotný Ježíš Kristus nebo jeho apoštolé, od té doby nikdo jiný se z druhého světa ještě nevrátil, aby nám o něm mohl povědět co tam viděl, co tam zažil.

Současně se však domnívám, že realita dotyčného “druhého světa” je tak výrazně až extrémně odlišná od reality tohoto našeho “pozemského světa”, že i kdyby hypoteticky vzato se někdo na ten “druhý svět” dostal a pak vrátil stejně by nám vůbec nic neřekl protože by vůbec nijak neporozuměl ani nepochopil co to vlastně vůbec tam viděl.

A to již nemluvě ani o tom, že i kdyby hypoteticky vzato navzdory extrémní odlišnosti toho “našeho světa” a toho “druhého světa” i nějakým způsobem alespoň jaksi neurčitě pochopil či porozuměl co to tam na “druhém světě” vůbec vlastně viděl stejně by nám nic neřekl, protože by dotyčné svoje nepostižitelně imponderabilijní momenty, které by určitým nejistým způsobem zůstali nějak zaznamenány v jeho paměti nebyl schopen nijak přetavit do lidských slov jednak proto, že pro reality, které neexistují “v našem světě” neexistují ve verbální rovině nejen žádné pojmy, žádné názvy, žádné výrazy a ani žádné frazeologie, kterou by to bylo možno vyjádřit ale zejména pak vůbec žádná intelektuální percepce toho co je absolutně mimo jakoukoliv realitu naší vlastní “pozemské reality”.

Tak jako například tento počítač v této knihovně naprogramoval určitý člověk – počítačový programátor, tak podobně i nás naprogramoval Bůh. Ovšemže jsme v různé míře inteligentí. Obyčejný průměrný člověk bývá svévolně manipulován masmédii – televizními i rozhlasovými stanicemi a tiskem. Nadprůměrně inteligentní lidé jsou schopni do jisté míry tomuto vymývání svých mozků mediální propagandou do jisté míry čelit a do jisté míry – je-li to nezbytné – si vytvářet pro pojmenování nepojmenovaných skutečností dokonce i vlastní pojmy, názvy, výrazy či frazeologii, které se v masověkomunikačních médiích nevyskytují. Tady jistá intelektuální kompenzace existuje na základě intelektuálních operací jako schopnost abstrahování nebo naopak konkretizace, potažmo schopnosti různých intelektuálních permutací či kombinací na základě těch poznatků a zkušeností, které již máme. Schopnost intelektuální percepce něčeho co se absolutně vymyká jakýmkoliv realitám našho “pozemského světa” je však absolutně nemožné, jednoduše proto, že na to nejsme Bohem programováni a ani naše eventuálně třeba sebevětší inteligence tento deficit nemůže svévolně nijak kompenzovat!

Jako příklad nemožnosti této percepce toho co se absolutně vymyká jakýmkoliv realitám našeho “pozemského světa” je chtít po člověkovi, který je od narození slepý, aby si představil svět barev: bílou, modrou, zelenou, žlutou, červenou, černou atd. Dokonce i kdyby jste mu chtěli sebevíc pomoci a jakkoliv se namáhali a třeba i celé hodiny mu povídali o tom, snažíce se mu to vysvětlit určitě by to nepochopil!

Jednou jsem slyšel, že v jisté restauraci byli spolu dva lidé, z toho jeden z nich byl slepý. Ten vidící se zeptal slepého, zda-li nechce sklenici mléka. Ten slepý se zeptal vidícího co je to mléko. Ten vidící se mu to snažil vysvětlit tím nejhorším možným způsobem jaký mohl použít, totiž tím, že tomuto slepci řekl, že mléko, to je taková bílá tekutina. Slepý se pak zcela logicky zeptal, že co to znamená “bílá”. Tak a ten vidící byl tím pádem v pasti ze které nebylo úniku. Pokud by se ten vidící pokusil slepci raději namísto řeči o bílé tekutině slepci vysvětlit jak to mléko voní či chutná měl by alespoň šanci, že mu to vysvětlí – samozřejmě, že za předpokladu, že dotyčný slepec neměl současně od narození absolutně vymizelý čuch a chuť. Ten vidící se sice ještě marně pokoušel překonat to, co se z hlediska percepčních schopností dotyčného slepce absolutně vymyká jakýmkoliv realitám jeho subjektivního “pozemského světa”, předem však ale bylo jasné, že to skončí absolutním nepochopením a nedorozuměním. Totiž ten vidící – když se ho ten slepec zeptal co je to bílé – odpověděl slepému, že bílá je například “labuť”. Ten slepý se opět zeptal vidícího, že co je to labuť. Ten vidící odpověděl slepému, že labuť je “takový ptát s křivým krkem”. Ten slepý se zas zeptal vidícího, že co je to “křivý”. Vidící se zamyslel a pak řekl slepému, že zohne svou ruku v lokti a nechá tak slepého, aby si to svými rukama nahmatal. I stalo se tak. Vidící zohnul ruku v lokti a slepý si jeho ruku v oblasti lokte nahmatal. Pak se slepý naivně usmál myslíc si, že konečně pochopil to, co v jeho případě nebylo objektivně nijak možné pochopit a odpověděl vidícímu: “děkuji ti, konečně teď alespoň vím, co je mléko”.

Ovšemže svým způsobem rozumím možné kritice v tom smyslu, že od narození slepý člověk si barvy nemůže představit také i z toho důvodu, že jednoduše vzhledem k tomu, že nikdy žádné barvy neviděl tak jednoduše nechápe ani jen to, co vlastně po něm žádáme.

Dobrá tedy! Zjednoduším to. Představte si člověka od narození barvoslepého. Ten ví co je to barevný svět a proto, že vnímá alespoň barevný rozdíl mezi bílou a černou. Řekněte mu tedy ať si představí jinou barvu než černou a bílou.

Anebo přestavte si Vy nějakou takovou barvu, kterou jste nikdy v životě neviděli! Samozřejmě, že to nemá být nějaká kombinace či odstín těch barev, což jste již určitě viděl. Ani dokonalé lidské oko není schopno vnímat všechny barvy, které objektivně existují. Objektivně totiž existuje vícero barev než jme schopni vnímat. A přesto nikomu z nás (ačkoliv velice dobře víme co to jsou “barvy”) se nepodaří skrze pouhou intelektuální představu si představit takovou barvu, kterou naše oči nikdy neviděli! Zde je totiž i nám samotným zcela evidentně zřejmé ohraničení našich intelektuálních schopností!!

Boha sice nikdo nikdy neviděl. Nicméně vidíme tak dokonalý svět v celé jeho složitosti, na základě čeho já nevěřím, že to všechno vzniklo jen tak. A divím se tomu, jak je jen možné, že ateisté právě tomuto věří! Pokud by totiž Bůh neexistoval, copak by nebylo přirozenější předpokládat “pouze nic”!! To znamená žádný vesmír, žádné hvězdy, žádné planety, dokonce absolutně žádná hmota, jen širá prázdnota neexistujícího vesmíru, ba dokonce by existovala pouze širá vakuová nikde nekončící prázdnota. A tedy, kromě existence tohoto absolutního “nic” by ničeho jiného býti ani nemohlo!!

Porovnejme si ten obrovský rozdíl světa ve kterém žije nenarozené dítě nacházející se v prenatální fázi svého života a kvalitativně úplně jiný náš “pozemský svět” ve kterém bude toto dítě žít poté co se narodí. Analogicky podobný obrovský rozdíl existuje mezi našim současným “pozemským světem” a tím “druhým světěm” do kterého se “narodíme” svojí smrtí. Myslím, že na druhém světě se musejí z ateistických názorů “pozemského světa” velice smát.

V této souvislosti jako k vhodné analogii mezi poměrem “druhého světa” k našemu současnému “pozemskému světu” na jedné straně jako i na druhé straně poměr našeho současného “pozemského světa” k prenatálnímu světu nenarozených dětí již chybí pouze to, aby vyvíjející se lidské plody nacházející se ve fázi prenatálního vývoje v těle své matky již uměly mluvit a myslet stejně jako my již narození a dospělí.

I zde si dovoluji nastínit fiktivní rozhovor mezi dvojčaty, respektive dvěma nenarozenými dětmi nacházející se ve fázi prenatálního vývoje, z nichž jedno z těchto nenarozených dětí je dítě “ateistické” a to druhé z těchto dvou nenarozených dětí je dítě “věřící”.

Věřící dítě: “Já věřím, že existuje maminka!”

Ateistické dítě: “Maminka?! Co to plácáš za nesmysly? Copak si tu maminku vidělo??”

Věřící dítě: “Nevidělo, ale věřím, že maminka existuje a že nás živí!”

Ateistické dítě: “Co blázníš! Kdo nás živí? Copak nevíš, že nás živí tato pupeční šnúra!!”

Věřící dítě: “A já taky věřím, že tam za “stěnou” je veliký, rozlehlý a nádherný svět!”

Ateistické dítě: “Co blbneš! Tam za “stěnou” přece vůbec nic není!!

Věřící dítě: “A ještě dále věřím, že když jednou opustím tento náš svět, tak budu žít ve velikém, rozlehlém a nádherném světě, protože porod znamená právě nový život v tomto velikém, rozlehlém a nádherném světě!

Ateistické dítě: “Co plácáš ty blázne! Když opustíš jednou tento náš svět tak je to definitivní konec, protože porod je úplně obyčejná smrt!”

Tolik tedy ten fiktivní rozhovor mezi ateistickým a věřícím dítětem. Kdybych položil otázku, které dítě mělo objektivní pravdu, zda-li dítě ateistické anebo dítě věřící bylo by to ke smíchu. Pokud bychom se ale měli myšlenkově vžít do postavení dotyčných nenarozených dětí, které o našem současném “pozemském světě” ještě vůbec nic neví (analogicky jako my nic nevíme o “druhém světě” kam se dostaneme po své smrti!!) tak to již tak zcela jednoznačné není!

Tak jako já coby věřící nejsem ochoten uvěřit tomu, že tento veliký, bohatý a dokonalý svět vznikl jen tak sám od sebe z ničeho a pak dále se vyvíjel pouhou evolucí, kterou nikdo ani nijak nenaplánoval a ani nijak neřídil, tak podobně i to “věřící nenarozené dítě” i když znalo pouze pupeční šnúru nebylo ochotno věřit tomu, že to ho jen tak z ničeho nic živí pouze tato pupeční šnúra samotná aniž by za ní bylo cokoliv jiného.

Uvěřit tomu, že smrt člověka na tomto “pozemském světě” není definitivní konec, ale pouze přechod na druhý svět není jednoduché! Z hlediska našeho současného lidského poznání na tomto pozemském světě se nám to zdá plně oprávněně být značně nepravděpodobné. A vzpíráme se tomu uvěřit, protože z hlediska naší lidské zkušenosti se nám zdá být plným právem projevem bláznovství uvěřit tomu, že po naší smrti může ještě něco vůbec existovat! Zrovna tak, když se nad tím objektivně a poctivě zamyslíme, tak i z hlediska poznání a zkušeností, které mohli objektivně mít obě nenarozené děti o tom co je tam za “stěnou” a co znamená “porod” bylo z hlediska těchto jejich zkušeností a poznatků se kterými tyto dvě nenarozené děti nacházející se ve fázi svého prenatálního vývoje disponovali – z hlediska “přirozeného a zdravého rozumu” – mnohem logičtější a tedy na první pohled mnohem reálnější a pravděpodobnější objektivně byla ta představa, kterou mělo to ateistické nenarozené dítě, totiž že tam za “stěnou” absolutně nic není a že “porod” znamená synonymum pro smrt! Z hlediska racionálního a exaktního poznání a zkušeností obou těchto nenarozených dětí se představa věřícího dítěte, že porod znamená nový život ve velikém, rozlehlém a nádherném světě musela zdát nejen absolutně nepravděpodobná, ale doslova hotovým blouzněním veliké fantazie šíleného blázna, co sní o něčem, co je absolutně vyloučeno a nemyslitelné, že by byť i jen teoreticky mohlo vůbec nějak být!!

Celý proces našeho lidského myšlení stojí na bázi různých intelektuálních kombinací, variací a permutací vycházející z našich lidských zkušeností. Když se setkáme z něčím jiným snažíme se to vždy intelektuálně subsumovat pod něco podobného co již známe, což znamená, že myslíme na bázi pravděpodobnosti, která se opírá o poznané analogie a vychází tedy nevyhnutně z naší zkušenosti.

Čistě hypoteticky si představme, že by třeba na naši planetu zavítali třeba návštěvníci z jiné planety a taky navíc vycházejme i z toho, že by proces jejich myšlení byl postaven na stejné či podobné bázi jako je náš vlastní proces myšlení. Co tím myslím? Totiž pokud by čistě hypoteticky vzato naši pozemští kosmonauti někdy ve vzdálené budoucnosti na nějaké vzdálené planetě narazili na nějaké živé tvory na základě svých poznatků z naší země by na základě velikosti a tvaru těchto cizoplanetárních tvorů si je hned určitým způsobem i zaškatulkovali zda-li dotyčné tvory odpovídají zhruba našim pozemským savcům, ptákům, hmyzu…atd. A podobně by tedy postupovali i tito návštěvníci z jiné planety, kteří by rovněž pozemské tvory si zaškatulkovali na bázi svých osobních poznatků a zkušeností, kdy by si různé pozemské tvory identifikovali s nejpodobněji vyhlížejícími tvory své vlastní planety. Dejme tomu, že při pohledu na různé pozemské savce, ptáky či plazy by tito návštěvníci z jiné planety seznali, že nějaké alespoň trochu vzdáleně podobné tvory mají i na své vlastní planetě. Ale dejme tomu, že by pozornost těchto návštěvníků z jiné planety upoutal třeba náš hmyz, protože žádné podobně malé tvory na své planetě nemají.

Dále nastíním fiktivní úvahy těchto fiktivních cizích návštěvníků z cizí planety jak by asi za těchto okolností sami na naší planetě při pozorování hmyzu (který na své vlastní planetě nemají!!) sami pravděpodobně uvažovali:

1.)Objektivní komentář: Motýlí samička nakladla vajíčka.

1.)Subjektivní úvaha mimozemšťanů: “A co jsou to zač ty malé létající tvory! Zřejmě se asi jedná o jakési pozemské velice miniaturní ptáky! Ano jsou to ptáci!! Vždyť u nás ptáci snášejí vajíčka a hle i tito jejich miniaturní pozemští ptáci taky snášejí vajíčka! No, ale je tu přece jen určitý rozdíl – protože ptáci u nás vajíčka nejen snášejí ale na nich také i sedí. Zatímco tito pozemští miniaturní ptáci vajíčka sice nakladou ale na nich nesedí. Ale nic, budeme nakladená vajíčka těchto miniaturních pozemských ptáků pozorovat jak se narodí malé ptáčata!!”

2.)Objektivní komentář: O nějaký čas by se z nakladených vajíček narodili larvy či housenky.

2.)Subjektivní úvaha mimozemšťanů: “No to je ale překvapení! Očekávali jsme, že se z nakladených vajíček dotyčného miniaturního ptáčka narodí jeho vtáčí mláďata a ku podivu se z těch vajíček nevyklovali miniaturní ptáčci, ale se z nich vyklovalo cosi úplně jiného! Řekl bych, že se z těch ptačích vajíček vyklovali jakési miniaturní plazy! Je to sice obrovské překvapení, ale nevadí… Budeme tedy dále pozorovat život i těchto plazů!!

3.)Objektivní komentář: O nějaký čas by se tyto larvy či housenky zakuklili.

3.)Subjektivní úvaha mimozemšťanů: “Je konec! Miniaturní plazy zemřeli!! Je však velice zajímavé, že jaksi těsně před svojí smrtí si vytvořili jakousi vlastní minirakvičku do které zavřeli své vlastní umírající tělíčko, jako kdyby i pro své posmrtné období měli smysl pro hygienu a nešíření infekce z rozkládající se mrtvoly. Jsme však zvědaví jak dlouho trvá zde na zemi tlecí proces než mrtvola uhynulého organismu úplně shnije a rozloží se, a proto tyto minirakvičky budeme pozorovat za pomocí našich vědeckých přístrojů dál.”

4.)Objektivní komentář: Bezprostředně se již přiblížil okamih, kdy kukly začnou praskat a z kukel se pak začnou líhnout ven nové dospělé motýly.

4.)Subjektivní úvaha mimozemšťanů: “Neuvěřitelné! Naše citlivé stetoskopy zaznamenali neobvyklý pohyb v těchto minirakvičkách!! Vypadá to jako kdyby ty plazy ani nezemřeli, ale se pouze uložili k nějakému přechodnému spánku, prostě zřejmě asi něco podobného jako je u nás zimní spánek medvědů! Nevadí – minirakvičky sledujeme dále a čekáme až tyto miniaturní plazy opět vyjdou ven!!”

5.)Objektivní komentář: Z kukel se vylíhly nové dospělé motýly.

5.)Subjektivní úvaha mimozemšťanů: “No tohle! Rakvičky se začali otvírat, ale plazy v nich již nebyly! Namísto plazů – které se někam jaksi neuvěřitelně ztratily - začaly vycházet ven stejné miniaturní ptáky, jako byl i ten pták co nakládal ty své vajíčka. Ba dokonce tyto právě vylíhnuté miniaturní ptáky uměly hned létat, na základě měření provedených našimi citlivými kamerami lze konstatovat, že tyto právě vylíhnuté miniaturní ptáky mají v podstatě úplně stejnou velikost i hmotnost jako byl tentýž miniaturní pták, který snesl vajíčka. Podle všech známek to vypadá tak, jako kdyby se vylíhla nikoliv ptačí mláďata, ale hned rovno jako kdyby se vylíhly samotné dospělé miniaturní ptáky. Všechno co jsme viděli bylo absolutně neuvěřitelné zrekapitulujme si to tedy: miniaturní pozemský pták snesl nikoliv postupně, ale tak jaksi najednou vajíčka na kterých neseděl a hned odletěl pryč! Z těchto vajíček se však nevylíhla ptáčata, ale jakési miniaturní plazy. Po jisté době svého života tyto miniaturní plazy zemřeli. Těsně před svojí smrtí však umístili do jakési narychlo vyrobené minirakvičky své umírající tělo, které hned na to zemřelo. Nějaký čas tyto mrtvé miniaturní plazy leželi v těchto miniaturních rakvičkách, pak však najednou vstali z mrtvých a začaly vycházet ven, ba dokonce nezačaly vycházet ven tyto miniaturní plazy, protože tyto miniaturní plazy někde zmizly a namísto nich začali vycházet ven úplně dospělé jedince miniaturních ptáků co do velikosti i hmotnosti srovnatelných s dospělým miniaturním ptákem, který nakládal jejich vajíčka!

Ostatně podobně nesmyslně by i naši pozemští kosmonauti hodnotili neznámé tvory na jiných planetách, pokud by třeba někdy v budoucnosti na nějaké vzdálené planetě skutečně něco objevili. V tomhle jsem však ale dosti skeptický a spíše se domnívám, že život v celém širém vesmírů existuje nejspíše pouze na naší vlastní planetě zemi (ale připouštím, že se třeba i mohu mýlit!!). Pokud by ale hypoteticky vzato naši kosmonauti někdy v budoucnosti skutečně někdy na nějaké jiné planetě nalezli i nějaké jiné tvory a zhruba takhle absurdně by je hodnotili, tím spíše o to mnohonásobně větší absurdita je jakákoliv naše lidská, pozemská představa o reáliích “druhého světa” oproti její skutečnosti. Nevím a v podstatě co do nějakých konkrétních představ vůbec netuším jak to na “druhém světě” ve skutečnosti vypadá, pouze však předpokládám, že s největší pravděpodobností realita “druhého světa” bude v určitém slova smyslu v podstatě jaksi postavena “totálně na hlavu” oproti našim veškerým současným pozemským představám, které se pak až “budeme tam” dodatečně ukážou nám být všechny velice absurdní, nesmyslné a směšné.

Že zřejmě je z našeho současného “pozemského světa” realita “druhého světa” intelektuálně absolutně nijak neuchopitelná ostatně nepřímo svědčí i to, jak veliké množství různých podobenství našeho Pána Ježíše Krista je například ve třinácté kapitole evangelia sv.Matouše – nejprve je podobenství o rozsévači, pak podobenství o plevelu mezi pšenicí, pak podobenství o hořčičném zrnku, pak podobenství o kvasu, pak podobenství o pokladu v poli, pak podobenství o perle, pak podobenství o rybářské síti, pak podobenství o nových a starých pokladech

Přitom každé z těchto podobenství o Božím království zahrnuje pouze jeden dílčí segment tohoto Božího království, skutečná jeho realita je z našeho pozemského hlediska pro nás intelektuálně stejně neuchopitelná, asi jako kdyby nám Ježíš Kristus povídal o krásném světě těch barev, které lidské oko jednoduše nevidí – nevnímá.

Proto náš Pán Ježíš Kristus jediné co mohl pro nás udělat bylo to že mluvilrůzných podobenstvích, které se opakovaně začínali slovy:”Království nebeské je jako…” a pak přibližným příkladem nám alespoň jaksi zjednodušeným příkladem vždy objasnil alespoň jeden dílčí segment reality “druhého světa” kde podstata je v intelektuální komunikaci primární myšlenky daného podobenství, nikoliv snad jakási slepá doslovnost, která by nás taky mohla přivést k podobně nesprávné představě jako byla u dotyčného slepce, který ohnutý loket si ztotožnil s mlékem!

Ačkoliv nevím a ani netuším co bude na druhém světě”, pouze se domnívám, že to bude něco tak úžasně neuvěřitelného, že nejsem ani jen teoreticky schopen si to představit a i kdybych čistě teoreticky i byl schopen si to představit, tak stejně bych nebyl schopen o tom nikomu říci, protože dotyčné jejich objektivní skutečnosti “druhého světa” jsou z našeho pozemského hlediska, tj. z hlediska naší současné pozemské vědy, logiky, racionálního myšlení a pravděpodobnosti postaveny “totálně na hlavu”, intelektuálně jsou pro nás absolutně nijak neuchopitelné, schopnost jakékoli percepce jejich reality nijak nepostižitelná a skutečnosti, které se absolutně vymykají jakémukoliv našemu současnému empirickému poznání nelze z hlediska našich současných pozemským verbálních možností a schopností absolutně ani nijak přetavit do lidských slov, aby o tom bylo možno alespoň trochu srozumitelně a logicky vyprávět.

Ve Zlíně 14.3.2007

JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

 

 

 

Zpět na hlavní stránku!