wz

Zpět na hlavní stránku!



Tento soubor Písma Svatého Nového zákona zatím doposud ještě není dokončen! Zatím obsahuje pouze úplný text s úplnou redakcí pro všechna čtyři kanonická evangelia, knihy Skutky svatých apoštolů a úplný text s úplnou redakcí prvního listu apoštola sv.Pavla Korintským. Zatím ještě úplně schází všechny ostatní Listy svatých apoštolů a kniha Zjevení.

Jinak text Písma Svatého Nového zákona z lásky k Pánu Bohu do češtiny překládá, píše a rediguje oddaný laický služebník Pána Ježíše Krista

JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

Svaté evangelium Pána Ježíše Krista podle sepsání svatého Marka.

Kapitola 1 – Evangelium sv.Marka

=Kázání Jana Křtitele o Pánu Ježíši Kristu 1,1-9=

1:Počátek Evangelia Ježíše Krista, syna božího 2:Napsal prorok Izaiáš:'Aha, já posílám posla před tvou tváří, by ti připravil cestu. 3:Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!' 4:To se stalo, když Jan Křtitel vystoupil na poušti a kázal: "Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů." 5:Celá Judea i všichni z Jeruzaléma vycházeli k němu,vyznávali své hříchy a dávali se od něho křtít v řece Jordánu. 6:Jan byl oděn velbloudí srstí, měl kožený pás kolem boků a jedl kobylky a med divokých včel. 7:A kázal: "Za mnou přichází někdo silnější, než jsem já; nezasloužím si, abych se sklonil a rozvázal řemínek jeho obuvi. 8:Já jsem vás křtil vodou, on vás bude křtít Duchem Svatým.

= Křest Pána Ježíše Krista 1,9-11=

9:V těch dnech přišel Ježíš z města Nazaret v Galileji a byl v Jordánu od Jana pokřtěn. 10:V tom, jak vystupoval z vody, uviděl nebesa rozevřená a Ducha,který jako holubice sestupuje na něj.11:A z nebe se ozval hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil."

=Pokušení Pána Ježíše Krista na poušti 1,12-13=

12:A hned ho Duch vyvedl na poušť. 13:Byl na poušti čtyřicet dní a satan ho pokoušel; byl mezi dravou zvěří a andělé ho obsluhovali.

=Pán Ježíš Kristus počíná kázat evangelium 1,14-15=

14:Když byl Jan uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium. 15:"Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu."

=Pán Ježíš Kristus povolává učedníky 1,16-20=

16:Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. 17:Ježíš jim řekl: "Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí." 18:Ihned opustili sítě a šli za ním. 19:O něco dále uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana; ti byli na lodi a spravovali sítě. 20:Hned je povolal. A zanechali na lodi svého otce Zebedea s pomocníky a šli za ním.

=Pán Ježíš Kristus uzdravil nemocného s afektivní psychózou 1,21-28=

21:Když přišli do Kafarnaum, hned v sobotu šel do synagógy a učil. 22:I žasli nad jeho učením, neboť je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako zákoníci. 23:V jejich synagóze byl právě člověk, posedlý nečistým duchem. Ten vykřikl: 24:"Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi. Jsi Svatý Boží." 25:Ale Ježíš mu pohrozil: "Umlkni a vyjdi z něho!" 26:Nečistý duch jím zalomcoval a s velikým křikem z něho vyšel. 27:Všichni užasli a jeden druhého se ptali: "Co to je? Nové učení plné moci - i nečistým duchům přikáže, a poslechnou ho." 28:A pověst o něm se rychle roznesla po celé galilejské krajině.

= Pán Ježíš Kristus uzdravil febris Petrovy tchýně 1,29-31=

29:Když vyšel ze synagógy, vstoupil s Jakubem a Janem do domu Šimonova a Ondřejova. 30:Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli. 31:Přistoupil k ní, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Horečka ji opustila a ona je obsluhovala.

= Pán Ježíš Kristus uzdravoval psychotické nemoci ale i jiná onemocnění lidí 1,32-34=

32:Když nastal večer a slunce zapadalo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. 33:Celé město se shromáždilo u dveří. 34:I uzdravil mnoho nemocných rozličnými neduhy a mnoho zlých duchů vyhnal. A nedovoloval zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je.

= Pán Ježíš Kristus netoužil ani po slávě ani po popularitě 1,35-39=

35:Časně ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel z domu; odešel na pusté místo a tam se modlil. 36:Šimon a jeho druhové se pustili za ním. 37:Když ho nalezli, řekli: "Všichni tě hledají." 38:Řekne jim: "Pojďte jinam do okolních městeček, abych i tam kázal, nebo proto jsem vyšel."39:A tak šel, kázal v jejich synagógách po celé Galileji a vyháněl zlé duchy.

= Homo leprosus uzdraven Pánem Ježíšem Kristem 1,40-45=

40:Přijde k němu malomocný a na kolenou ho prosí: "Chceš-li, můžeš mě očistit." 41:Ježíš se slitoval, vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: "Chci, buď čistý." 42:A hned se jeho malomocenství ztratilo a byl očištěn. 43:Ježíš mu pohrozil, poslal jej ihned pryč 44:a nařídil mu: "Ne, abys někomu něco říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj za své očištění, co Mojžíš přikázal - jim na svědectví." 45:On však odešel a mnoho o tom vyprávěl a rozhlašoval, takže Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. A chodili k němu odevšad.

Kapitola 2 – Evangelium sv.Marka

= Homo paralysis uzdraven Pánem Ježíšem Kristem 2,1-12=

1:Když se po několika dnech vrátil do Kafarnaum, proslechlo se, že je doma. 2:Sešlo se tolik lidí, že už ani přede dveřmi nebylo k hnutí. A mluvil k nim. 3:Tu k němu přišli s ochrnutým; čtyři ho nesli. 4:Protože se pro zástup nemohli k němu dostat, odkryli střechu tam, kde byl Ježíš, prorazili otvor a spustili dolů nosítka, na kterých ochrnutý ležel. 5:Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: "Synu, odpouštějí se ti hříchy." 6:Seděli tam někteří ze zákoníků a v duchu uvažovali: 7:"Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?" 8:Ježíš hned svým duchem poznal, o čem přemýšlejí, a řekl jim: "Jak to, že tak uvažujete? 9:Je snadnější říci ochrnutému: 'Odpouštějí se ti hříchy,' anebo říci: 'Vstaň, vezmi své lože a choď?' 10:Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy" - řekne ochrnutému: 11:"Pravím ti, vstaň, vezmi své lože a jdi domů!" 12:On vstal, vzal hned své lože a vyšel před očima všech, takže všichni žasli a chválili Boha: "Něco takového jsme ještě nikdy neviděli."

=Pán Ježíš Kristus povolal za svého učedníka celníka Matouše 2,13-17=

13:Vyšel opět k moři. Všechen lid k němu přicházel a on je učil. 14:A když šel dál, viděl Matouše, jak sedí v celnici, a řekl mu: "Pojď za mnou." On vstal a šel za ním. 15:Když byl u stolu v jeho domě, stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky mnoho celníků a jiných hříšníků; bylo jich totiž mnoho mezi těmi, kdo ho následovali. 16:Když zákoníci z farizejské strany viděli, že jí s hříšníky a celníky, říkali jeho učedníkům: "Jak to, že jí s celníky a hříšníky?" 17:Ježíš to uslyšel a řekl jim: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky [ k pokání]."

=Pán Ježíš Kristus poučoval o soukromém půstu 2,18-22=

18:Učedníci Janovi a farizeové se postili. Přišli k němu a ptali se: "Jak to, že se učedníci Janovi a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?" 19:Ježíš jim řekl: "Mohou se hosté na svatbě postit, když je ženich s nimi? Pokud mají ženicha mezi sebou, nemohou se postit. 20:Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom, v ten den, se budou postit. 21:Nikdo nepřišívá záplatu z neseprané látky na starý šat, jinak se ten přišitý kus vytrhne, nové od starého, a díra bude ještě větší. 22:A nikdo nedává mladé víno do starých měchů, jinak víno roztrhne měchy, a víno i měchy přijdou nazmar. Nové víno do nových měchů!"

= Pán Ježíš Kristus se zastal svých apoštolů trhajících od hladu v sobotu klasy obilí 2,23-28=

23:Jednou v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou mnout zrní z klasů. 24:Farizeové mu řekli: "Jak to, že dělají v sobotu, co se nesmí!" 25:Odpověděl jim: "Nikdy jste nečetli, co udělal David, když měl hlad a neměl co jíst, on i ti, kdo byli s ním? 26:Jak za velekněze Abiatara vešel do domu Božího a jedl posvátné chleby, které nesmí jíst nikdo kromě kněze, a dal i těm, kdo ho provázeli?" 27:A řekl jim: "Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu. 28:Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou."

Kapitola 3 – Evangelium sv.Marka

=Pán Ježíš Kristus uzdravil v sobotu člověka s nekrózou horní končetiny 3,1-6=

1:Vešel opět do synagógy; a byl tam člověk s uschlou odumřenou rukou. 2:Číhali na něj, uzdraví-li ho v sobotu, by jej obžalovali. 3:On řekl tomu člověku s odumřelou rukou: "Vstaň a pojď doprostřed!" 4:Pak se jich zeptal: "Je dovoleno v sobotu jednat dobře, či zle, život zachránit, či utratit?" Ale oni mlčeli. 5:Tu se po nich rozhlédl s hněvem, zarmoucen tvrdostí jejich srdce, a řekl tomu člověku: "Zvedni ruku!" Zvedl ji, a jeho ruka byla zase zdravá. 6:Když farizeové vyšli, hned se proti němu s lidmi od Heroda domlouvali, že ho zahubí.

=Pán Ježíš Kristus uzdravoval nemocné na břehu jezera 3,7-12=

7:Ježíš se svými učedníky uchýlil k moři. Šlo za ním množství lidí z Galileje; ale i z Judska, 8:Jeruzaléma, Idumee, ze Zajordání a z okolí měst Týr a Sidón přišlo k němu veliké množství, když slyšeli, co všechno činí. 9:Požádal učedníky, ať pro něho připraví loď, aby se zástup na něho netlačil. 10:Mnohé totiž uzdravil, proto se ti, kdo trpěli chorobami, tlačili k němu, aby se ho dotkli. 11:A nečistí duchové, jakmile ho viděli, padali před ním na zem a křičeli: "Ty jsi Syn Boží!" 12:On však jim přísně nakazoval, aby ho neprozrazovali.

=Pán Ježíš Kristus si zvolil své apoštoly 3,13-19=

13:Vystoupil na horu a zavolal k sobě ty, které si vyvolil; i přišli k němu. 14:Ustanovil jich dvanáct, [které nazval také apoštoly,] aby byli s ním, aby je posílal kázat 15:a aby měli moc [uzdravovat nemoci a] vymítat zlé duchy. 16:Ustanovil těchto dvanáct: Petra - toto jméno dal Šimonovi - 17:Jakuba Zebedea a jeho bratra Jana, jimž dal jméno Boanerges, což znamená 'synové hromu', 18:Ondřeje, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Tadeáše, Šimona Kananejského 19:a Iškariotského Jidáše, který ho pak zradil.

= Příbuzní nechápou Pána Ježíše Krista a chtějí mu v hlouposti zmařit jeho poslání3,20-21=

20:Vešel do domu a opět shromáždil zástup, takže nemohli ani chleba pojíst. 21:Když to uslyšeli jeho příbuzní, přišli, aby se ho zmocnili; říkali totiž, že se pomátl.

= Pán Ježíš Kristus se brání proti hrubému osočování ze spolčení s ďáblem 3,22-30=

22:Zákoníci, kteří přišli z Jeruzaléma, říkali: "Ďábel ho posedl. Ve jménu knížete démonů vyhání démony." 23:Zavolal je k sobě a mluvil k nim v podobenstvích: "Jak může satan vyhánět satana? 24:Je-li království vnitřně rozděleno, nemůže obstát. 25:Je-li dům vnitřně rozdělen, nebude moci obstát. 26:A povstane-li satan sám proti sobě a je rozdvojen, nemůže obstát a je s ním konec. 27:Nikdo nemůže vejít do domu silného muže a uloupit jeho věci, jestliže toho siláka dříve nespoutá. Pak teprve vyloupí jeho dům. 28:Amen, pravím vám, že všechno bude lidem odpuštěno, hříchy i všechna možná rouhání. 29:Kdo by se však rouhal proti Duchu Svatému, nemá odpuštění na věky, ale je vinen věčným hříchem." 30:To pravil, protože řekli: "Má nečistého ducha."

= Bratry a sestrami Pána Ježíše Krista jsou všichni ti co žijí podle Božího slova 3,31-35=

31:Tu přišla jeho matka a jeho bratři. Stáli venku a vzkázali mu, aby k nim přišel. 32:Kolem něho seděl zástup; řekli mu: "Aha, tvoje matka a tvoji bratři [i tvé sestry] jsou venku a hledají tě." 33:Odpověděl jim: "Kdo je má matka a moji bratři?" 34:Rozhlédl se po těch, kteří seděli v kruhu kolem něho, a řekl: "Aha, moje matka a moji bratři! 35:Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka."

Kapitola 4 – Evangelium sv.Marka

=Podobenství Pána Ježíše Krista o rozsévačovi 4,1-9=

1:Opět začal učit u moře. Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď na moři; sadil se v ní a celý zástup byl na břehu. 2:Učil je mnohému v podobenstvích. Ve svém učení jim řekl: 3:"Slyšte! Vyšel rozsévač rozsívat. 4:Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, a přiletěli ptáci a sezobali je. 5:Jiné padlo na skalnatou půdu, kde nemělo dost země, a hned vzešlo, protože nebylo hluboko v zemi. 6:Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo. 7:Jiné zase padlo do trní; trní vzrostlo, udusilo je, a zrno nevydalo úrodu. 8:A jiná zrna padla do dobré země a vzcházela, rostla, dávala úrodu a přinášela užitek třicetinásobný i šedesátinásobný i stonásobný." 9:A řekl: "Kdo má uši k slyšení, slyš!"

=Důvod proč Pán Ježíš Kristus mluví v podobenstvích 4,10-12=

10:Když byl o samotě, vyptávali se ho ti, kdo byli s ním, spolu s Dvanácti, co znamenají podobenství. 11:Řekl jim: "Vám je dáno znát tajemství Božího království; ale těm, kdo jsou vně, je to všechno hádankou, 12:aby 'hleděli a hleděli, ale neviděli, poslouchali a poslouchali, ale nechápali, aby se snad neobrátili a nebylo jim odpuštěno'."

=Pán Ježíš Kristus vysvětlil podobenství o rozsévačovi 4,13-20=

13:Řekl jim: "Nerozumíte tomuto podobenství? Jak porozumíte všem ostatním? 14:Rozsévač rozsívá slovo. 15:Toto jsou ti podél cesty, kde se rozsívá slovo: Když je uslyší, hned přichází satan a bere slovo do nich zaseté. 16:A podobně ti, u nichž je zaseto na skalnatou půdu: Ti slyší slovo a hned je s radostí přijímají. 17:Nezakořenilo v nich však a jsou nestálí; když pak přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadají. 18:U jiných je zaseto do trní: Ti slyší slovo, 19:ale časné starosti, vábivost majetku a chtivost ostatních věcí vnikají do nitra a dusí slovo, takže zůstane bez úrody. 20:A pak jsou ti, u nichž je zaseto do dobré země: Ti slyší slovo,přijímají je a nesou úrodu třicetinásobnou i šedesátinásobnou i stonásobnou."

=Podobenstvím o lampě Pán Ježíš Kristus říká, že Světlo je určené na svícen 4,21-23=

21:A řekl jim: "Přichází snad světlo, aby bylo dáno pod nádobu nebo pod postel, a ne na svícen? 22:Nic není skrytého, aby to jednou nebylo zjeveno, a nic nebylo utajeno, leč aby vyšlo najevo. 23:Kdo má uši k slyšení, slyš!"

=Pán Ježíš Kristus řekl podobenství o tom, jakou mírou měříme 4,24-25=

24:Řekl jim také: "Dávejte pozor na to, co slyšíte! Jakou mírou měříte, takovou Bůh naměří vám, a ještě přidá. 25:Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má."

=Pán Ježíš Kristus říká podobenství o zasetém semenu 4,26-29=

26:Dále řekl: "S Božím královstvím je to tak, jako když člověk zaseje semeno do země; 27:ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak. 28:Země sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu. 29:A když úroda dozraje, hospodář hned pošle srp, protože nastala žeň."

=Pán Ježíš Kristus říká podobenství o hořčičném zrnu 4,30-32=

30:Také řekl: "K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme? 31:Je jako hořčičné zrno: Když je zaseto do země, je menší, než všecka semena na zemi; 32:ale když je zaseto, vzejde, přerůstá všechny byliny a vyhání tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jejich stínu."

=Pán Ježíš Kristus vyprávěl i vysvětloval podobenství dle intelektu posluchačů 4,33-34=

33:V mnoha takových podobenstvích k min mluvil, tak jak mohli rozumět. 34:Bez podobenství k nim nemluvil, ale v soukromí svým učedníkům všechno vykládal.

=Pán Ježíš Kristus utišil bouři 4,35-41=

35:Téhož dne večer jim řekl: "Přeplavme se na druhou stranu!" 36:Opustili zástup a odvezli ho lodí, na které byl. A jiné lodi ho doprovázely. 37:Tu se strhla velká bouře s vichřicí a vlny se valily na loď, že už

byla skoro plná. 38:On však na zádi lodi na podušce spal. Učedníci ho probudí ho a řeknou mu: "Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?" 39:Tu vstal, pohrozil větru a řekl moři: "Zmlkni, utiš se!" I ustal vítr a bylo veliké ticho. 40:Ježíš jim řekl: "Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru?" 41:Zmocnila se jich veliká bázeň a říkali jeden druhému: "Kdo to je, že ho poslouchá i vítr i moře?"

Kapitola 5 – Evangelium sv.Marka

=Pán Ježíš Kristus potkal duševně nemocného bezdomovce bydlícího v hrobech 5,1-3a=

1:Přijeli na protější břeh moře do Gerase. 2:Sotva Ježíš vystoupil z lodi, vyšel proti němu z hrobů člověk posedlý nečistým duchem. 3a:Ten bydlel v hrobech

= Pán Ježíš Kristus bezdomovce s hysterickou afektivní psychózou uzdravil 5,3b-20=

3b: a nikdo ho nedokázal spoutat už ani řetězy. 4:Často už ho spoutali okovy i řetězy, ale on řetězy se sebe vždy strhal a okovy rozlámal. Nikdo neměl sílu ho zkrotit. 5:A stále v noci i ve dne křičel mezi hroby a na horách a bil do sebe kamením. 6:Když spatřil z dálky Ježíše, přiběhl, padl před ním na zem 7:a hrozně křičel: "Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha nejvyššího? Při Bohu tě zapřísahám, netrap mě!" 8:Ježíš mu totiž řekl: "Duchu nečistý, vyjdi z toho člověka!" 9:A zeptal se ho: "Jaké je tvé jméno?" Odpověděl: "Mé jméno je 'legie', poněvadž je nás mnoho." 10:A velmi ho prosil, aby je neposílal pryč z té krajiny. 11:Páslo se tam na svahu hory veliké stádo vepřů. 12:Ti zlí duchové ho prosili: "Pošli nás, ať vejdeme do těch vepřů!" 13:On jim to dovolil. Tu nečistí duchové vyšli z posedlého a vešli do vepřů; a stádo se hnalo střemhlav po srázu do moře a v moři se utopilo. Bylo jich na dva tisíce. 14:Pasáci utekli a donesli o tom zprávu do města i do vesnic. Lidé se šli podívat, co se stalo. 15:Přišli k Ježíšovi a spatřili toho posedlého, který míval množství zlých duchů, jak sedí oblečen a chová se rozumně; a zděsili se. 16:Ti, kteří to viděli, vyprávěli jim o posedlém a také o vepřích, co se s nimi stalo. 17:Tu počali prosit Ježíše, aby odešel z těch končin. 18:Když vstupoval na loď, prosil ho ten člověk dříve posedlý, aby směl být s ním. 19:Ale Ježíš mu to nedovolil a řekl: "Jdi domů k svým a pověz jim, jak veliké věci ti učinil Pán, když se nad tebou smiloval." 20:Ten člověk odešel a začal zvěstovat v oblasti Dekapol, jak veliké věci mu učinil Ježíš; a všichni se divili.

=Pán Ježíš Kristus má léčit dceru představeného synagogy z premortální agónie 5,21-24a=

21:Když se Ježíš přeplavil v lodi opět na druhou stranu a byl ještě na břehu moře, shromáždil se k němu veliký zástup. 22:Tu přišel jeden představený synagogy, jménem Jair, a sotva Ježíše spatřil, padl mu k nohám 23:a úpěnlivě ho prosil: "Má dcerka umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila!" 24a:Ježíš odešel s ním.

= Hemofilie ženy uzdravena Pánem Ježíšem Kristem 5,24b-34=

24b:Velký zástup šel za ním a tlačil se na něj. 25:Byla tam jedna žena, která měla dvanáct let krvácení. 26:Podstoupila mnohé léčení u mnoha lékařů a vynaložila všechno, co měla, ale nic jí nepomohlo, naopak, šlo to s ní stále k horšímu. 27:Když zaslechla o Ježíšovi, přišla zezadu v zástupu a dotkla se jeho šatu. 28:Říkala si totiž: "Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu zachráněna!" 29:A rázem jí přestalo krvácení a ucítila v těle, že je vyléčena ze svého trápení. 30:Ježíš hned poznal, že z něho vyšla síla, otočil se v zástupu a řekl: "Kdo se to dotkl mého šatu?" 31:Jeho učedníci mu řekli: "Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a ptáš se: 'Kdo se mne to dotkl'?" 32:On se však rozhlížel, aby našel tu, která to učinila. 33:Ta žena věděla, co se s ní stalo, a tak s bázní a chvěním přišla, padla mu k nohám a pověděla celou pravdu. 34:A on jí řekl: "Dcero, tvá víra tě zachránila. Odejdi v pokoji, uzdravena ze svého trápení!"

=Exitus Jairovy dcery a její postmortální resuscitace Pánem Ježíšem Kristem 5,35-43=

35:Když ještě mluvil, přišli lidé z domu představeného synagógy a řekli: "Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ Mistra?" 36:Ale Ježíš nedbal na ta slova a řekl představenému synagógy: "Neboj se, jen věř!" 37:A nedovolil nikomu, aby šel s ním, kromě Petra, Jakuba a jeho bratra Jana. 38:Když přišli do domu představeného synagógy, spatřil velký rozruch, pláč a kvílení. 39:Vešel dovnitř a řekl jim: "Proč ten rozruch a pláč? Dítě neumřelo, ale spí." 40:Oni se mu posmívali. On však všecky vyhnal, vzal s sebou otce dítěte, matku a ty, kdo byli s ním, a vystoupil tam, kde dítě leželo. 41:Vzal ji za ruku a řekl: "Talitha kum," což znamená: "Děvče, pravím ti, vstaň!" 42:Tu děvče hned vstalo a chodilo; bylo jí dvanáct let. A zmocnil se jich úžas a zděšení. 43:Přísně jim nařídil, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl, aby jí dali něco k jídlu.

Kapitola 6 – Evangelium sv.Marka

= Pán Ježíš Kristus doma ve městě Nazaret byl s pyšným pohrdáním odmítnut 6,1-6a=

1:Vyšel odtamtud a šel do svého domova; učedníci šli s ním. 2:Když přišla sobota, počal učit v synagóze. Mnoho lidí ho poslouchalo a v úžasu říkali: "Odkud to ten člověk má? Jaká je to moudrost, jež mu byla dána? A jak mocné činy se dějí jeho rukama! 3:Což to není ten tesař, syn Mariin a bratr Jakuba, Josefa, Juda a Šimona? A nejsou jeho sestry tady u nás?" A byl jim kamenem úrazu. 4:Tu jim Ježíš řekl: "Prorok není beze cti, leda ve své vlasti, u svých příbuzných a ve svém domě." 5:A nemohl tam učinit žádný mocný čin, jen na několik málo nemocných vložil ruce a uzdravil je. 6a:A podivil se jejich nevěře.

=Pán Ježíš Kristus poprvé vyslal apoštoly 6,6b-13=

6b:Obcházel pak okolní vesnice a učil. 7:Zavolal svých Dvanáct, počal je posílat dva a dva a dával jim moc nad nečistými duchy. 8:Přikázal jim, aby si nic nebrali na cestu, jen hůl: ani chleba, ani mošnu, ani peníze do opasku; 9:aby šli jen v sandálech a nebrali si dvoje šaty. 10:A řekl jim: "Když přijdete někam do domu, tam zůstávejte, dokud z těch míst neodejdete. 11:A které místo vás nepřijme a kde vás nebudou chtít slyšet, vyjděte odtamtud a setřeste prach svých nohou na svědectví proti nim." 12:I vyšli a volali k pokání; 13:vymítali mnoho zlých duchů, potírali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.

=Feminista a vrah Jana Křtitele Herodes má obavy z osobnosti Pána Ježíše Krista 6,14-16=

14:Uslyšel o tom král Herodes, neboť jméno Ježíšovo se stalo známým; říkalo se: "Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto v něm působí mocné síly." 15:Jiní pak říkali: "Je to Eliáš!" A zase jiní: "Je to prorok – jeden z proroků." 16:Když to Herodes uslyšel, řekl: "To vstal Jan, kterého jsem dal popravit."

= Předchůdce Pána Ježíše Krista Ján Křtitel kritizoval smilstvo Heroda a Herodiady 6,17-20=

17:Tento Herodes totiž dal Jana zatknout a vsadit v poutech do žaláře, protože si vzal za ženu Herodiadu, manželku svého bratra Filipa, 18:a Jan mu vytýkal: "Není dovoleno, abys měl manželku svého bratra!" 19:Herodias byla plná zloby proti Janovi, ráda by ho zbavila života, ale nemohla. 20:Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to muž spravedlivý a svatý, a chránil ho; když ho slyšel, byl celý nejistý, a přece mu rád naslouchal.

= Za kritiku chtěly dvě feministky smrt předchůdce Pána Ježíše Krista Jana Křtitele 6,21-29=

21:Vhodná chvíle nastala, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu pro své dvořany, důstojníky a významné lidi z Galileje. 22:Tu vstoupila dcera té Herodiady, tančila a zalíbila se králi Herodovi i těm, kdo s ním hodovali. Král řekl dívce: "Požádej mě oč chceš, a já ti to dám." 23:Zavázal se jí přísahou: "Dám ti co si budeš přát, až do polovice svého království." 24:Ona vyšla a zeptala se matky: "Oč mám požádat?" Ta odpověděla: "O hlavu Jana Křtitele." 25:Dcera spěchala dovnitř ke králi a přednesla mu svou žádost: "Chci, abys mi dal ihned na míse hlavu Jana Křtitele." 26:Král se velmi zarmoutil, ale pro přísahu před spolustolovníky nechtěl ji odmítnout. 27:Proto poslal kata s příkazem přinést Janovu hlavu. Ten odešel, setnul Jana v žaláři 28:a přinesl jeho hlavu na míse; dal ji dívce a dívka ji dala své matce. 29:Když to uslyšeli Janovi učedníci, přišli, odnesli jeho tělo a uložili je do hrobu.

=Pán Ježíš Kristus nasytil pět tisíc mužů z pěti chlebů a dvou ryb 6,30-44=

30:Apoštolé se shromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všechno, co činili a učili. 31:Řekl jim: "Pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si odpočiňte!" Stále totiž přicházelo a odcházelo mnoho lidí, a neměli ani čas se najíst. 32:Odjeli tedy lodí na pusté místo, aby byli sami. 33:Mnozí spatřili, jak odjíždějí a poznali je; pěšky se tam ze všech měst sběhli a byli tam před nimi. 34:Když Ježíš vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. I začal je učit mnohým věcem. 35:Když už čas pokročil, přistoupili k němu jeho učedníci a řekli: "Toto místo je pusté a už je pozdě. 36:Propusť je, ať si jdou do okolních dvorů a vesnic nakoupit něco k jídlu." 37:Odpověděl jim: "Dejte vy jim jíst!" Řekli mu: "Máme jít nakoupit za dvě stě denárů chleba a dát jim jíst?" 38:Zeptal se jich: "Kolik chlebů máte? Jděte se podívat!" Když to zjistili, řekli: "Pět, a dvě ryby." 39:Přikázal jim, aby všecky rozsadili po skupinách na zelený trávník. 40:Rozložili se tam oddíl za oddílem stokrát po padesáti. 41:Potom vzal Ježíš těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal chleby a dával učedníkům, aby je lidu předkládali. Také ty dvě ryby rozdělil všem. 42:A jedli všichni a nasytili se; 43:a ještě sebrali dvanáct plných košů nalámaných chlebů i ryb. 44:Těch, kteří jedli chleby, bylo pět tisíc mužů.

= Levitace Pána Ježíše Krista chodícího po vodní hladině 6,45-52=

45:Hned nato přiměl své učedníky, aby vstoupili na loď a jeli napřed na druhý břeh k Betsaidě, než on propustí zástup. 46:Rozloučil se s nimi a šel na horu, aby se modlil. 47:A když nastal večer, byla loď daleko na moři a on jediný na zemi. 48:Spatřil je zmožené veslováním, neboť vítr vál proti nim; tu k nim před svítáním kráčel po moři a chtěl jít dál kolem nich. 49:Když ho uviděli kráčet po moři, vykřikli v domnění, že je to přízrak; 50:všichni ho totiž viděli a vyděsili se. On však na ně hned promluvil: "Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!" 51:Vstoupil k nim na loď a vítr se utišil. I byli celí ohromení úžasem. 52:Nepochopili totiž, jak to bylo s chleby, neboť jejich mysl nebyla vnímavá.

=Pán Ježíš Kristus uzdravoval nemocné 6,53-56=

53:Když se dostali na druhý břeh, přistáli u města Genezaret. 54:Jakmile vystoupili z lodi, hned lidé Ježíše poznali, 55:zběhali celou tu krajinu a začali nosit na nosítkách nemocné na každé místo, o kterém slyšeli, že tam právě je. 56:A kamkoli vcházel do vesnic, měst i dvorců, kladli nemocné na tržiště a prosili ho, aby se směli dotknout byť jen třásně jeho roucha. A kdo se ho dotkli, byli uzdraveni.

Kapitola 7 – Evangelium sv.Marka

= Pán Ježíš Kristus varuje před pokrytectvím farizejů doby své, ale i té naší 7,1-13=

1:Shromáždili se k němu farizeové a někteří ze zákoníků, kteří přišli do Jeruzaléma. 2:Uviděli některé jeho učedníků, jak jedí znesvěcujícíma, tj. neomytýma rukama. 3:(Farizeové totiž a všichni židé se drží tradice otců a nejedí, dokud si k zápěstí neomyjí ruce. 4:A po návratu z trhu nejedí, dokud se neočistí. A je ještě mnoho jiných tradic, kterých se drží: ponořování pohárů, džbánů a měděných mis [i lehátek].) 5:Farizeové a zákoníci se ho zeptali: "Proč se tvoji učedníci neřídí podle tradice otců a jedí znesvěcujícíma rukama?" 6:Řekl jim: "Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jak je psáno: 'Tento lid ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; 7:marná je zbožnost, kterou mne ctí, učíce naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.' 8:Opustili jste přikázání Boží a držíte se lidské tradice." 9:A ještě řekl: "Jak dovedně rušíte Boží přikázání, abyste zachovali svou tradici! 10:Vždyť Mojžíš řekl: 'Cti svého otce i svou matku' a 'kdo zlořečí otci nebo matce, ať je potrestán smrtí'. 11:Vy však učíte: Řekne-li někdo otci nebo matce: 'To, čím jsem ti zavázán pomoci, je dar Bohu', 12:již podle vás nemusí pro otce nebo matku nic udělat; 13:tak rušíte Boží slovo svou tradicí, kterou pěstujete. A takových podobných věcí činíte mnoho."

=Pán Ježíš Kristus říká co ve skutečnosti člověka poskvrňuje 7,14-23=

14:Když znovu svolal zástup, řekl jim: "Slyšte mě všichni a rozumějte: 15:Nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit; ale co z člověka vychází, to jej znesvěcuje. 16:[Kdo má uši k slyšení, slyš!]" 17:Když opustil zástup a vešel do domu, ptali se ho jeho učedníci na to podobenství. 18:Řekl jim: "Tak i vy jste nechápaví? Nerozumíte, že nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit, 19:poněvadž mu nevchází do srdce, ale do břicha a jde do hnoje?" Tak prohlásil všechny pokrmy za čisté. 20:A řekl: "Co vychází z člověka, to ho znesvěcuje. 21:Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, 22:cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost. 23:Všechno toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka."

= Víru bez “antirasistické” nacionalistické nadutosti vysoce ocenil Pán Ježíš Kristus 7,24-30=

24:Vstal a odešel odtud do končin Týru. Vešel do jednoho domu a nechtěl, aby o tom někdo věděl. Nemohlo se to však utajit; 25:hned o něm uslyšela jedna žena, jejíž dcerka měla nečistého ducha. Přišla a padla mu k nohám; 26:a ta žena byla pohanka, Syrofenická rodem. Prosila ho, aby vyhnal zlého ducha z její dcery. 27:On jí řekl: "Nechť se napřed nasytí děti. Neboť se nesluší vzít chléb dětem a hodit jej psům." 28:Odpověděla mu: "Ovšem, pane, jenže i psi se pod stolem živí z drobtů po dětech." 29:Pravil jí: "Žes toto řekla, jdi, zlý duch vyšel z tvé dcery." 30:Když se vrátila domů, nalezla dítě ležící na lůžku a zlý duch byl pryč.

=Pán Ježíš Kristus vyléčil člověka s těžkou parylýzou sluchového nervu a dysfonií 7,31-37=

31:Ježíš se vrátil na území Týru a šel přes Sidon k jezeru Galilejskému v oblasti Dekapol. 32:Tu k němu přivedou člověka hluchého a špatně mluvícího a prosí ho, aby na něj vložil ruku. 33:Vzal ho stranou od zástupu, vložil prsty do jeho uší, dotkl se slinou jeho jazyka, 34:vzhlédl k nebi, povzdechl a řekl: "Efata", což znamená 'otevři se!' 35:I otevřel se mu sluch, uvolnilo se pouto jeho jazyka a mluvil správně. 36:Ježíš jim nařídil, aby to nikomu neříkali. Čím více jim to však nařizoval, tím více to rozhlašovali. 37:Nadmíru se divili a říkali: "Dobře všechno učinil. I hluchým dává sluch a němým řeč."

Kapitola 8 – Evangelium sv.Marka

=Pán Ježíš Kristus nasytil čtyřtisícový zástup ze sedmi chlebů a několika rybiček 8,1-10=

1:Když s ním v těch dnech opět byl velký zástup a neměli co jíst, zavolal si učedníky a řekl jim: 2:"Je mi líto zástupu, neboť již tři dny jsou se mnou a nemají co jíst. 3:Když je pošlu domů hladové, zemdlí na cestě; vždyť někteří z nich jsou zdaleka." 4:Jeho učedníci mu odpověděli: "Odkud by kdo mohl tady na poušti vzít chléb, aby všecky nasytil?" 5:Zeptal se jich: "Kolik chlebů máte?" Řekli: "Sedm." 6:Nařídil tedy zástupu usednout na zem; vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, lámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali; oni je předložili zástupu. 7:Měli i několik rybiček; vzdal za ně díky a nařídil, aby je také předkládali. 8:I jedli, nasytili se a sebrali zbylých nalámaných chlebů sedm košů. 9:Těch lidí bylo asi čtyři tisíce. Pak je propustil. 10:Hned na to vstoupil se svými učedníky na loď a připlul do krajiny dalmanutské.

=Pán Ježíš Kristus odmítá žádost farizeů o znamení z nebe 8,11-13=

11:Přišli farizeové a začali se s ním přít; žádali na něm znamení z nebe a tak ho pokoušeli.12:V duchu si povzdechl a řekl: "Proč toto pokolení žádá znamení? Amen, pravím vám, tomuhle pokolení nebude dáno žádné znamení. 13:Odešel od nich, vstoupil opět na loď a odjel na druhý břeh.

=Pán Ježíš Kristus varuje před duchovními i světskými farizeji doby své ale i naší 8,14-21=

14:Zapomněli si vzít s sebou chleby; na lodi měli jen jeden chléb. 15:Domlouval jim: "Hleďte se varovat kvasu farizeů a kvasu Herodova!" 16:I začali mezi sebou rozmlouvat, že nemají chleba. 17:Když to Ježíš zpozoroval, řekl jim: "Proč mluvíte o tom, že nemáte chleba? Ještě nerozumíte a nechápete? Je vaše mysl zatvrzelá? 18:Oči máte, a nevidíte, uši máte, a neslyšíte! Nepamatujete se,

19:když jsem lámal těch pět chlebů pěti tisícům, kolik plných košů nalámaných chlebů jste sebrali?" Řekli mu: "Dvanáct." 20:"A když sedm chlebů čtyřem tisícům, kolik plných košů nalámaných chlebů jste sebrali?" Odpověděli mu: "Sedm." 21:Řekl jim: "Ještě nechápete?"

=Pán Ježíš Kristus uzdravil caecitas slepého 8,22-26=

22:Přišli do Betsaidy. Přivedli k němu slepce a prosili jej, aby se ho dotkl. 23:I vzal toho slepého za ruku a vyvedl ho z vesnice; potřel mu slinou oči, vložil na něho ruce a ptal se ho: "Vidíš něco?" 24:On pozvedl oči a řekl: "Vidím lidi, vypadají jako stromy, a chodí." 25:Potom mu znovu položil ruce na oči; slepý prohlédl, byl uzdraven a viděl všechno zcela zřetelně. 26:Ježíš ho poslal domů a přikázal mu: "Ale do vesnice nechoď!"

=Petrovo vyznání víry v Pána Ježíše Krista 8,27-30=

27:Ježíš se svými učedníky vyšel do vesnic u Cesaree Filipovy. Cestou se učedníků ptal: "Za koho mě lidé pokládají?" 28:Řekli mu: "Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a někteří za jednoho z proroků." 29:Zeptal se jich: "A za koho mne pokládáte vy?" Petr mu odpověděl: "Ty jsi Mesiáš." 30:I přikázal jim, aby nikomu o něm neříkali.

= Pán Ježíš Kristus nepochopen ani Petrem když po prvé předpovídá své utrpení 8,31-33=

31:A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších a veleknězů a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát. 32:A mluvil o tom otevřeně. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat. 33:On se však obrátil, podíval se na učedníky a pokáral Petra: "Jdi mi z očí, nemáš smysl pro Boží věci, ale jen pro lidské!"

=Pán Ježíš Kristus o následování Pána Ježíše Krista 8,34-9,1=

34:Zavolal k sobě zástup s učedníky a řekl jim: "Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž následuj mne. 35:Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej. 36:Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život? 37:Zač by mohl člověk získat zpět svůj život? 38:Kdo se stydí za mne a za má slova v tomto zpronevěřilém a hříšném pokolení, za toho se bude stydět i Syn člověka, až přijde v slávě svého Otce se svatými anděly."

Kapitola 9 – Evangelium sv.Marka

=Proměnění Páně Ježíše Krista 9,1=

1:Řekl jim také: "Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Boží království, přicházející v moci."

=Proměnění Páně Ježíše Krista na hoře 9,2-8=

2:Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš jen Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. A byl proměněn před jejich očima. 3:Jeho šat byl zářivě bílý, jak by jej žádný bělič na zemi nedovedl vybílit. 4:Zjevil se jim Eliáš a Mojžíš a rozmlouvali s Ježíšem. 5:Petr promluvil a řekl Ježíšovi: "Mistře, je dobré, že jsme zde; udělejme tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi." 6:Nevěděl, co by řekl, tak byli zděšeni. 7:Tu přišel oblak, zastínil je a z oblaku se ozval hlas: "Toto jest

můj milovaný Syn, toho poslouchejte." 8:Když se pak rychle rozhlédli, neviděli u sebe již nikoho jiného, než Ježíše samotného.

=Pán Ježíš Kristus se vyjádřil k otázce druhého příchodu proroka Eliáše 9,9-13=

9:Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. 10:To slovo je zaujalo a společně rozbírali, co to znamená vstát z mrtvých. 11:A vyptávali se: "Proč říkají zákoníci, že napřed musí přijít Eliáš?" 12:Řekl jim: "Eliáš má přijít napřed a obnovit všechno. Jak to však, že je psáno o Synu člověka, že má mnoho vytrpět a být v opovržení? 13:Ale pravím vám, že Eliáš již přišel ale naložili s ním jak se jim zlíbilo, jak je to o něm napsáno."

=Pán Ježíš Kristus uzdravil chlapce nemocného epilepsií 9,14-29=

14:Když přišli k ostatním učedníkům, spatřili kolem nich veliký zástup a zákoníky, kteří se s nimi přeli. 15:A celý zástup, jakmile ho uviděl, užasl; přibíhali k němu a zdravili ho. 16:Ježíš se jich otázal: "Oč se s nimi přete?" 17:Jeden člověk ze zástupu odpověděl: "Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna, který má zlého ducha a nemůže mluvit. 18:Kdekoli se ho zmocní, povalí ho a on má pěnu u úst, skřípe zuby a strne. Požádal jsem tvé učedníky, aby ducha vyhnali, ale nedokázali to." 19:Odpověděl jim: "Pokolení nevěřící, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás mám ještě snášet? Přiveďte ho ke mně!" 20:I přivedli ho k němu. Když ten duch Ježíše spatřil, hned chlapce zkroutil křečí; padl na zem, svíjel se a měl pěnu u úst. 21:Ježíš se zeptal jeho otce: "Od kdy to má?" Odpověděl: "Od dětství." 22:A často jej zlý duch srazil, dokonce do ohně i do vody, aby ho zahubil. Ale můžeš-li, slituj se nad námi a pomoz nám." 23:Ježíš mu řekl: "Můžeš-li! Všechno je možné tomu, kdo věří." 24:Chlapcův otec rychle [v slzách] vykřikl: "Věřím, pomoz mé nedověře!" 25:Když Ježíš viděl, že se sbíhá zástup, pohrozil nečistému duchu:"Duchu němý a hluchý, já ti nařizuji, vyjdi z něho a nikdy už do něho nevcházej!" 26:Duch vykřikl, silně jím zalomcoval a vyšel; chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že umřel. 27:Ale Ježíš ho vzal za ruku, pozvedl ho a on vstal. 28:Když vešel do domu a jeho učedníci s ním byli sami, ptali se ho: "Proč jsme ho nemohli vyhnat my?" 29:Řekl jim: "Takový duch nemůže vyjít jinak, než modlitbou a půstem."

=Pán Ježíš Kristus po druhé předpovídá svou smrt a vzkříšení 9,30-32=

30:Když odtamtud vyšli, procházeli Galileou; Ježíš však nechtěl, aby se o tom vědělo, 31:neboť učil své učedníky a říkal jim: "Syn člověka je vydáván do rukou lidí a zabijí ho; a až bude zabit, po třech dnech vstane. 32:Oni však tomu slovu nerozuměli a báli se ho zeptat.

= Pán Ježíš Kristus řeší spor učedníků o prvenství apelem na pokoru a skromnost 9,33-37=

33:Přišli do Kafarnaum. Když byl doma, ptal se jich: "O čem jste cestou uvažovali?" 34:Ale oni mlčeli, neboť se cestou mezi sebou dohadovali, kdo je největší. 35:Ježíš usedl, zavolal svých Dvanáct a řekl jim: "Kdo chce být první, buď ze všech poslední a služebník všech." 36:Pak vzal dítě, postavil je doprostřed nich, objal je a řekl jim: 37:"Kdo přijme jedno z takových dětí v mém jménu, přijímá mne; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal."

= Pán Ježíš Kristus nelpí na svých autorských právech ani na licencích 9,38-41=

38:Jan mu řekl: "Mistře, viděli jsme kohosi, kdo v tvém jménu vyhání démony, ale s námi nechodil; i bránili jsme mu, protože s námi nechodil." 39:Ježíš však řekl: "Nebraňte mu! Žádný, kdo učiní mocný čin v mém jménu, nemůže mi hned nato zlořečit. 40:Kdo není proti nám, je pro nás. 41:Kdokoli vám podá číši vody, protože jste Kristovi, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu."

= Pán Ježíš Kristus myslí svádění ze strany “liberálů” proti katolicitě víry a morálky 9,42-50=

42:"Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, lépe by mu bylo, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře. 43:Svádí-li tě k hříchu tvá ruka, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačen, než abys šel s oběma rukama do pekla, do ohně neuhasitelného 44:[kde červ jejich neumírá a oheň nehasne]. 45:A svádí-li tě k hříchu noha, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života chromý, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla 46:[kde červ jejich neumírá a oheň nehasne]. 47:A jestliže tě svádí oko, vyloupni je; je lépe pro tebe, vejdeš-li do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla, 48:'kde jejich červ neumírá a oheň nehasne.' 49:Každý bude solen ohněm. 50:Sůl je dobrá; ztratí-li však svou slanost, čím ji osolíte? Mějte sůl v sobě a žijte mezi sebou v pokoji."

Kapitola 10 – Evangelium sv.Marka

=Pán Ježíš Kristus stanovil obligatorní nerozlučitelnost manželství 10,1-12=

1:I vstal a šel odtamtud do země Judea a za Jordán. Opět se k němu shromáždily zástupy, a on je zase učil, jak bylo jeho zvykem. 2:Tu přišli farizeové a zkoušeli ho: ptali se ho, je-li muži dovoleno propustit manželku. 3:Odpověděl jim: "Co vám ustanovil Mojžíš?" 4:Řekli: "Mojžíš dovolil napsat rozlukový lístek a propustit." 5:Ježíš jim řekl: "Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal toto ustanovení. 6:Od počátku stvoření 'Bůh učinil člověka jako muže a ženu; 7:proto opustí muž svého otce i matku a připojí se ke své manželce, 8:a budou ti dva jedno tělo'; takže již nejsou dva, ale jeden. 9:A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!" 10:V domě se ho učedníci znovu na tu věc ptali. 11:I řekl jim: "Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vůči ní cizoložství; 12:a jestliže manželka propustí svého muže a vezme si jiného, dopouští se cizoložství."

= Pán Ježíš Kristus vyzdvihl mravně čistou víru u dětí a dává nám ji za vzor 10,13-16=

13:Tu mu přinášeli děti, aby se jich dotkl, ale učedníci jim to zakazovali. 14:Když to Ježíš uviděl, rozhněval se a řekl: "Nechejte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží. 15:Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde." 16:Objímal je, vzkládal na ně ruce a žehnal jim.

=Pán Ježíš Kristus doporučil bohatému muži dobrovolnou chudobu 10,17-22=

17:Když se vydával na cestu, přiběhl k němu nějaký člověk, a poklekl před ním a ptal se ho: "Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?" 18:Ježíš mu řekl: "Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedině Bůh. 19:Přikázání znáš: Nezabiješ, nezcizoložíš, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i svou matku!" 20:On mu na to řekl: "Mistře, to všechno jsem dodržoval od svého mládí." 21:Ježíš na něj s láskou pohleděl a řekl: "Jedno ti schází. Jdi, prodej všechno, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne [a nes svůj kříž]!" 22:On po těch slovech svěsil hlavu a smutný odešel, neboť měl mnoho majetku.

= Pán Ježíš Kristus se vyjádřil jak boháči jen velice těžce mohou dosáhnout spásy10,23-27=

23:Ježíš se rozhlédl po svých učednících a řekl jim: "Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!" 24:Učedníky ta slova zarazila. Ježíš jim ještě jednou řekl: "Dítky, jak těžké je vejít do království Božího těm, kteří svou důvěru vkládají v bohatství! 25:Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království." 26:Ještě více se zhrozili a říkali si: "Kdo tedy může být spasen?" 27:Ježíš na ně pohleděl a řekl: "U lidí je to nemožné, ale ne u Boha; vždyť u Boha je možné všechno."

= Pán Ježíš Kristus o odměně všem co se zřekli všeho pro Pána Ježíše Krista 10,28-31=

28:Tu se Petr ozval: "My jsme opustili všechno a šli jsme za tebou." 29:Ježíš jim řekl: "Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce [nebo manželku] nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium, 30:aby nyní, v tomto čase, nedostal spolu s pronásledováním stokrát více domů, bratří, sester, matek, dětí i polí a v přicházejícím věku život věčný. 31:Mnozí první budou poslední a poslední první."

=Pán Ježíš Kristus po třetí předpovídá své utrpení 10,32-34=

32:Byli na cestě do Jeruzaléma a Ježíš šel před nimi; byli zaraženi a ti, kteří šli za nimi, se báli. Vzal k sobě opět svých Dvanáct a začal mluvit o tom, co ho má potkat: 33:"Jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán veleknězům a zákoníkům; odsoudí ho na smrt a vydají pohanům, 34:budou se mu posmívat, poplivají ho, zbičují a zabijí; a po třech dnech vstane."

=Pyšná žádost apoštolů Jakuba a Jana vůči Pánu Ježíši Kristu byla odmítnuta10,35-40=

35:Přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedea, a řekli mu: "Mistře, chtěli bychom, abys nám učinil, oč tě požádáme." 36:Řekl jim: "Co chcete, abych vám učinil?" 37:Odpověděli mu: "Dej nám, abychom měli místo jeden po tvé pravici a druhý po levici v tvé slávě." 38:Ale Ježíš jim řekl: "Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?" 39:Odpověděli: "Můžeme." Ježíš jim řekl: "Kalich, který já piji, budete pít a křtem, kterým já jsem křtěn, budete pokřtěni. 40:Ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž jsou připravena."

= Pán Ježíš Kristus učí, že pozice šéfa nemá být sinekurou ale službou veřejnosti 10,41-45=

41:Když to uslyšelo ostatních deset, začali se hněvat na Jakuba a Jana. 42:Ježíš je zavolal k sobě a řekl jim: "Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je. 43:Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; 44:a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech. 45:Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé."

=Pán Ježíš Kristus uzdravil caecitas žebráka u Jericha 10,46-52=

46:Přišli do Jericha. A když vycházel s učedníky a s velkým zástupem z Jericha, seděl u cesty syn Timaiův, Bartimaios, slepý žebrák. 47:Když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, dal se do křiku: "Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!" 48:Mnozí ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!" 49:Ježíš se zastavil a řekl: "Zavolejte ho!" I zavolali toho slepého a řekli mu: "Vzchop se, vstaň, volá tě!" 50:Odhodil svůj plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. 51:Ježíš mu řekl: "Co chceš, abych pro tebe učinil?" Slepý mu odpověděl: "Pane, ať vidím!" 52:Ježíš mu řekl: "Jdi, tvá víra tě zachránila." Hned prohlédl a šel tou cestou za ním.

Kapitola 11 – Evangelium sv.Marka

=Pán Ježíš Kristus vjel na oslátku do Jeruzaléma 11,1-11=

1:Když se blížili k Jeruzalému, k Betfage a Betanii u Olivové hory, poslal dva ze svých učedníků 2:a řekl jim: "Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned, jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte! 3:A řekne-li vám někdo: 'Co to děláte?', odpovězte: 'Pán je potřebuje a hned je sem zas vrátí.'" 4:Vyšli a na rozcestí nalezli oslátko přivázané venku u dveří. Když je odvazovali, 5:někteří z těch, kteří tam stáli, jim řekli: "Co to děláte, že odvazujete to oslátko?" 6:Odpověděli jim tak, jak Ježíš přikázal, a oni je nechali. 7:Oslátko přivedli Ježíšovi, přehodili přes ně své pláště a on se na ně posadil. 8:Mnozí rozprostřeli na cestu své pláště a jiní zelené ratolesti z polí. 9:A ti, kdo šli před ním i za ním, volali: "Hosana! 10:Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově, požehnáno buď přicházející království našeho otce Davida. Hosana na výsostech!" 11:Ježíš vjel do Jeruzaléma a vešel do chrámu. Po všem se rozhlédl, a poněvadž již bylo pozdě večer, odešel s Dvanácti do Betanie.

=Pán Ježíš Kristus a mravní poučení učedníků prokletím neúrodného fíkovníku 11,12-14=

12:Když vyšli druhého dne z Betanie, dostal hlad. 13:Spatřil z dálky fíkovník, který měl listí, a šel se podívat, zda na něm něco nalezne. Když k němu přišel, nenalezl nic, než listí, neboť nebyl čas fíků. 14:I řekl mu: "Ať z tebe již na věky nikdo nejí ovoce!" Učedníci to slyšeli.

=Pán Ježíš Kristus proti kšeftujícím šmelinářům a spekulantům 11,15-19=

15:Přišli do Jeruzaléma. Když vešel do chrámu, začal vyhánět prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků a stánky prodavačů holubů; 16:nedovoloval ani to, aby někdo s čímkoliv procházel nádvořím. 17:A učil je: "Což není psáno: 'Můj dům bude zván domem modlitby pro všechny národy'? Vy však jste z něho udělali doupě lupičů." 18:Veleknězové a zákoníci to slyšeli a hledali, jak by ho zahubili; báli se ho totiž, protože všechen lid byl nadšen jeho učením. 19:A když nastal večer, vyšel Ježíš s učedníky z města.

=Uschlý fíkovník coby názorný příklad Pána Ježíše Krista o pevné víře v modlitbě 11,20-26=

20:Ráno, když šli kolem, uviděl ten fíkovník uschlý od kořenů. 21:Petr se rozpomenul a řekl: "Mistře, pohleď, fíkovník, který jsi proklel, uschl." 22:Ježíš jim odpověděl: "Mějte víru v Boha! 23:Amen, pravím vám, že kdo řekne této hoře: 'Zdvihni se a vrhni do moře' - a nebude pochybovat, ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít. 24:Proto vám pravím: Věřte, že všechno, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno a budete to mít. 25:A kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení." 26:[Jestliže však vy neodpustíte, ani váš Otec, který je v nebesích, vám neodpustí vaše přestoupení.]

= Spor o pravomoc Pána Ježíše Krista vyhnat kšeftující šmelináře a spekulanty 11,27-33=

27:Znovu přišli do Jeruzaléma. Když procházel chrámem, přišli k němu veleknězové, zákoníci a starší 28:a řekli mu: "Jakou mocí to činíš? A kdo ti dal moc, abys to činil?" 29:Ježíš jim řekl: "I já vám položím jednu otázku; odpovězte mně, a já vám povím, jakou mocí to činím! 30:Odkud měl Jan pověření křtít? Z nebe či od lidí? Odpovězte mi!" 31:I dohadovali se mezi sebou: "Řekneme-li 'z nebe', namítne nám: 'Proč jste mu tedy neuvěřili'? 32:Řekneme-li však 'od lidí'?" - to se zase báli zástupu; neboť všichni měli za to, že Jan byl opravdu prorok. 33:Odpověděli tedy Ježíšovi: "Nevíme." A Ježíš jim řekl: "Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím."

Kapitola 12 – Evangelium sv.Marka

= Pán Ježíš Kristus myslí na špatné duchovní i světské šéfy doby své ale i té naší 12,1-12=

1:Začal k nim mluvit v podobenstvích: "Jeden člověk vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal nádrž k lisu a vystavěl strážní věž; pak ji pronajal vinařům a odcestoval. 2:V stanovený čas poslal k vinařům služebníka, aby od nich vybral podíl z výnosu vinice. 3:Ale oni ho chytili, zbili a poslali zpět s prázdnou. 4:Opět k nim poslal jiného služebníka. Toho zpolíčkovali a zneuctili. 5:Poslal dalšího, toho zabili; a mnoho jiných - jedny zbili, jiné zabili. 6:Měl ještě jednoho: svého milovaného syna. Toho k nim poslal nakonec a říkal si: 'Na mého syna budou mít přece ohled.' 7:Ale ti vinaři si mezi sebou řekli: 'To je dědic. Pojďme a zabijeme ho a dědictví bude naše!' 8:A chytili ho, zabili a vyhodili ven z vinice. 9:Co udělá pán vinice? Přijde, zahubí vinaře a vinici dá jiným. 10:Nečetli jste v Písmu slovo: 'Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným; 11:Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích'?" 12:Nepřátelé se chtěli Ježíše zmocnit, neboť poznali, že to podobenství řekl proti nim, ale báli se lidu. I nechali ho a odešli.

= Pán Ježíš Kristus odlišuje věc “císaře” od věci “Boží” v době své ale i té naší 12,13-17=

13:Poslali k němu některé z farizeů a lidmi od Heroda, aby ho chytili za slovo. 14:Ti šli a řekli: "Mistře, víme, že jsi pravdivý a že se na nikoho neohlížíš; ty přece nebereš ohled na postavení člověka, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy. Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne? Máme dávat, nebo nemáme?" 15:On však prohlédl jejich úskok a řekl jim: "Co mě pokoušíte? Ukažte mi denár!" 16:Když mu jej podali, zeptal se jich: "Čí je tento obraz a nápis?" Odpověděli: "Císařův." 17:Ježíš jim řekl: "Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu." Velice se nad tím podivili.

=Pán Ježíš Kristus odpověděl na demagogickou otázku proti vzkříšení z mrtvých 12,18-27=

18:Pak přišli k němu zas saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a ptali se ho: 19:"Mistře, Mojžíš nám ustanovil: 'Zemře-li něčí bratr a zanechá manželku bezdětnou, ať se s ní ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.' 20:Bylo sedm bratří. Oženil se první a zemřel bez potomka. 21:Jeho manželku si vzal druhý, ale zemřel a také nezanechal potomka. A stejně třetí. 22:A nikdo z těch sedmi nezanechal potomka. Naposledy ze všech zemřela i ta žena. 23:Komu z nich bude patřit, až po vzkříšení vstanou? Všech sedm ji přece mělo za manželku." 24:Ježíš jim řekl: "Mýlíte se, neznáte Písmo ani moc Boží! 25:Když lidé vstanou z mrtvých, nežení se ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé. 26:A pokud jde o mrtvé, že vstanou, nečetli jste v knize Mojžíšově, ve vyprávění o hořícím keři, jak Bůh Mojžíšovi řekl: 'Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův'? 27:On přece není Bohem mrtvých, nýbrž Bohem živých. Velmi se mýlíte!"

= Hlavní přikázání Pána Ježíše Krista syntetizující celé Desatero Božích přikázání 12,28-34=

28:Přistoupil k němu jeden ze zákoníků, který slyšel jejich rozhovor a shledal, že jim dobře odpověděl. Zeptal se ho: "Které přikázání je první ze všech?" 29:Ježíš odpověděl: "První je toto: 'Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán; 30:miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly!' 31:Druhé je toto: 'Miluj svého bližního jako sám sebe!' Většího

přikázání nad tato dvě není." 32:I řekl mu ten zákoník: "Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho; 33:a milovati jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc, než přinášet Bohu oběti a dary." 34:Když Ježíš viděl, že moudře odpověděl, řekl mu: "Nejsi daleko od Božího království." Potom se ho již nikdo otázat neodvážil.

=Pán Ježíš Kristus vyvrací nepravé mínění o vykupiteli 12,35-37a=

35:Když Ježíš učil v chrámu, řekl jim ještě: "Jak mohou zákoníci říkat, že Mesiáš je syn Davidův? 36:Sám David řekl v Duchu Svatém: 'Řekl Hospodin mému Pánu: usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.' 37a:Sám David nazývá Mesiáše Pánem, jak tedy může být jeho synem?"

= Pán Ježíš Kristus proti pokrytectví politiků i duchovních doby své, ale i té naší 12,37b-40=

37b:Početný zástup mu rád naslouchal. 38:Když učil, řekl: "Varujte se zákoníků, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, stojí o pozdravy na ulicích, 39:o přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách. 40:Vyjídají domy vdov a dlouho se naoko modlí. Ty postihne tím přísnější soud."

=Pán Ježíš Kristus vysoce ocenil dar Bohu od chudobného člověka 12,41-44=

41:Sedl si naproti chrámové pokladnici a díval se, jak do ní lidé vhazují peníze. A mnozí bohatí dávali mnoho. 42:Přišla také jedna chudá vdova a vhodila dvě drobné mince, dohromady čtyrák. 43:Zavolal své učedníky a řekl jim: "Amen, pravím vám, tato chudá vdova dala víc, než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. 44:Všichni totiž dali ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku: dala, co měla, všechno, z čeho měla být živa."

Kapitola 13 – Evangelium sv.Marka

= Prorocká vize Pána Ježíše Krista o tragedii po povstání Bar Kochbyho 13,1-4=

1:A když vycházel z chrámu, řekl mu jeden z jeho učedníků: "Pohleď, Mistře, jaké to kameny a jaké stavby!" 2:Ježíš mu řekl: "Obdivuješ ty velké stavby? Nezůstane z nich kámen na kameni, všechno bude rozmetáno." 3:Když seděl na Olivové hoře naproti chrámu a byli sami, zeptali se ho Petr, Jakub, Jan a Ondřej: 4:"Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení, až se začne všechno schylovat ke konci!"

= Pán Ježíš Kristus předpovídá počátek útrap na konci světa 13,5-8=

5:Ježíš jim začal povídat: "Dejte si pozor, aby vás někdo nesvedl. 6:Mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: 'Já jsem to' a svedou mnohé. 7:Až uslyšíte válečný ryk a zvěsti o válkách, nelekejte se! Musí to být, ale ještě nebude konec. 8:Povstane národ proti národu a království proti království, v mnohých krajinách budou zemětřesení, bude hlad [a nepokoje]. To bude teprve začátek bolestí.

= Pán Ježíš Kristus předpovídá pronásledování svých věrných následovníků 13,9-13=

9:Vy sami se mějte na pozoru! Budou vás vydávat soudům, budete biti v synagógách, budete stát před vládci a králi kvůli mně, abyste před nimi vydali svědectví. 10:Ale dříve musí být evangelium kázáno všem národům. 11:Až vás povedou před soud, nemějte předem starost, co budete mluvit; ale co vám bude v té hodině dáno, to mluvte. Nejste to vy, kdo mluví, ale Duch Svatý. 12:Vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, povstanou děti proti rodičům a připraví je o život. 13:Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.

=Pán Ježíš Kristus předpovídá veliké soužení na konci světa 13,14-23=

14:Když pak uvidíte 'znesvěcující ohavnost' stát tam, kde být nemá - kdo čte, rozuměj - tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor; 15:kdo je na střeše, ať nesestupuje a nevchází do domu, aby si odtud něco vzal; 16:a kdo je na poli, ať se nevrací domů, aby si vzal plášť. 17:Běda těhotným a kojícím v oněch dnech! 18:Modlete se, aby to nebylo v zimě. 19:S těmi dny přijde takové soužení, jaké nebylo od počátku světa, který stvořil Bůh, až do dneška nikdy nebude. 20:A kdyby Pán nezkrátil ty dny, nebyl by spasen žádný člověk. Ale kvůli svým vyvoleným zkrátí ty dny. 21:A tehdy, řekne-li vám někdo: 'Aha, tu je Mesiáš, aha tam', nevěřte! 22:Vyvstanou nepraví mesiášové a lžiproroci a budou předvádět znamení a zázraky, aby svedli vyvolené, kdyby to bylo možné. 23:Vy však se mějte na pozoru! Všechno jsem vám řekl předem.

=Pán Ježíš Kristus zvěstoval svůj druhý příchod na konci světa 13,24-27=

24:Ale v těch dnech po onom soužení zatmí se slunce, a měsíc ztratí svou záři, 25:hvězdy budou padat z nebe a mocnosti, které jsou v nebesích, se zachvějí. 26:A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. 27:Tehdy vyšle anděly a shromáždí své vyvolené od čtyř úhlů světa, od konce země až do konce nebe.

= Pán Ježíš Kristus poukázal na poučení od fíkovníku 13,28-31=

28:Od fíkovníku si vezměte poučení: Když už jeho větev raší a vyráží listí, víte, že léto je blízko. 29:Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi. 30:Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všechno stane. 31:Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.

=Pán Ježíš Kristus vyzval k bdělosti a modlitbě na cestě ke spáse 13,32-37=

32:O onom dni či hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec. 33:Mějte se na pozoru, bděte a modlete se, neboť nevíte, kdy ten čas přijde. 34:Jako člověk, který je na cestách: než opustil svůj dům, dal každému služebníku odpovědnost za jeho práci a vrátnému nařídil, aby bděl. 35:Bděte tedy, neboť nevíte, kdy pán domu přijde, zda večer, či o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno; 36:aby vás nenalezl spící, až znenadání přijde. 37:Co vám říkám, říkám všem: Bděte!"

Kapitola 14 – Evangelium sv.Marka

=Porada velerady proti Pánu Ježíši Kristu 14,1-2=

1:Bylo dva dny před velikonocemi, svátkem nekvašených chlebů. Veleknězové a zákoníci přemýšleli, jak by se Ježíše lstí zmocnili a zabili ho. 2:Říkali: "Jen ne při svátečním shromáždění, aby se lid nevzbouřil."

=Pán Ježíš Kristus pomazán vonnou mastí 14,3-9=

3:Když byl v Betanii v domě Šimona Malomocného a seděl u stolu, přišla žena, která měla alabastrovou nádobku pravého vzácného oleje z nardu. Rozbila ji a olej vylila na jeho hlavu. 4:Někteří se hněvali: "Nač ta ztráta oleje? 5:Mohl se prodat za víc než tři sta denárů a ty se mohly dát chudým." A osopili se na ni. 6:Ježíš však řekl: "Nechejte ji! Proč ji trápíte? Vykonala na mě dobrý skutek. 7:Vždyť chudé máte stále kolem sebe, a kdykoli chcete, můžete jim činit dobře; mne však nemáte stále. 8:Ona učinila, co měla; už napřed pomazala mé tělo k pohřbu. 9:Amen, pravím vám, všude po celém světě, kde bude kázáno evangelium, bude se mluvit na její památku také o tom, co ona učinila."

= Jidáš šel a veleknězům nabídl, že za peníze jim zradí Pána Ježíše Krista 14,10-11=

10:Jidáš Iškariotský, jeden z Dvanácti, odešel k veleknězům, aby jim ho zradil. 11:Ti se zaradovali, když to slyšeli, a slíbili mu peníze. I hledal vhodnou příležitost, jak by jim ho vydal.

=Příprava poslední velikonoční večeře před ukřižováním Pána Ježíše Krista 14,12-16=

12:Prvního dne nekvašených chlebů, když se zabíjel velikonoční beránek, řekli Ježíšovi jeho učedníci: "Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?" 13:Poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: "Jděte do města a potká vás člověk, který nese džbán vody. Jděte za ním, 14:a kam vejde, řekněte hospodáři: 'Mistr vzkazuje: Kde je pro mne světnice, v níž bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka?' 15:A on vám ukáže velkou horní místnost, zařízenou a připravenou; tam pro nás připravte večeři!" 16:Učedníci šli, a když přišli do města, nalezli všechno, jak jim to řekl; a připravili velikonočního beránka.

=Pán Ježíš Kristus předem označil svého zrádce 14,17-21=

17:Večer přišel Ježíš s Dvanácti. 18:A když byli u stolu a jedli, řekl: "Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí, ten, který se mnou jí." 19:Zarmoutilo je to a začali se ho jeden po druhém ptát: "Snad ne já?" 20:Řekl jim: "Jeden z Dvanácti, který se mnou namáčí chléb v téže míse. 21:Syn člověka odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil."

=Pán Ježíš Kristus večeři Páně ustanovil Eucharistii – Svátost Oltářní 14,22-25=

22:Když jedli, vzal chléb, požehnal, lámal a dával jim se slovy: "Vezměte, toto jest mé tělo." 23:Pak vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni. 24:A řekl jim: "Toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé. 25:Amen, pravím vám, že nebudu již píti z plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu pít nový kalich v Božím království."

=Pán Ježíš Kristus cestou do Getsemane varoval apoštola Petra i ostatní apoštoly 14,26-31=

26:Když zazpívali chvalozpěv, šli na Olivovou horu. 27:Ježíš jim řekl: "Všichni ode mne odpadnete, neboť je psáno: 'Budou bít pastýře a ovce se rozprchnou.' 28:Ale po svém vzkříšení vás předejdu do Galileje." 29:Tu mu Petr řekl: "I kdyby všichni odpadli, já ne." 30:Ježíš mu odpověděl: "Amen, pravím tobě, že dnes, této noci, dřív než kohout dvakrát zakokrhá, právě ty mě třikrát zapřeš." 31:On však ještě horlivěji prohlašoval: "I kdybych měl spolu s tebou umřít, nezapřu tě." Tak mluvili všichni.

=Modlitba Pána Ježíše Krista v zahradě Getsemanské 14,32-42=

32:Přišli na místo zvané Getsemane. Ježíš řekl svým učedníkům: "Počkejte tu, než se pomodlím." 33:Pak vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Přepadla ho hrůza a úzkost. 34:I řekl jim: "Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!" 35:Poodešel od nich, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li možné, minula tato hodina. 36:Řekl: "Abba”, Otče, tobě je všechno možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš." 37:Přišel k učedníkům a zastihl je ve spánku. Řekl Petrovi: "Šimone, ty spíš? Nedokázal jsi jedinou hodinu bdít? 38:Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé." 39:Znovu odešel a modlil se stejnými slovy. 40:A když se vrátil, zastihl je spící; oči se jim zavíraly a nevěděli, co by mu odpověděli. 41:Přišel potřetí a řekl jim: "Ještě spíte a odpočíváte? Už dost! Přišla hodina, aha, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. 42:Vstaňte, pojďme! Aha, přiblížil se ten, který mě zrazuje."

=Pán Ježíš Kristus po Jidášově zradě zajat nepřáteli a odvlečen 14,43-52=

43:Ještě ani nedomluvil a přišel Jidáš, jeden z Dvanácti. Veleknězové, zákoníci a starší s ním poslali zástup, ozbrojený meči a holemi. 44:Jeho zrádce s nimi domluvil znamení. Řekl jim: "Kterého políbím, ten to je; toho zatkněte a pod dozorem odveďte." 45:Když Jidáš přišel, hned k Ježíšovi přistoupil a řekl: "Mistře!" a políbil ho. 46:Oni pak na něho vztáhli ruce a zmocnili se ho. 47:Tu jeden z těch, kdo stáli kolem, tasil meč, zasáhl veleknězova sluhu a uťal mu ucho. 48:Ale Ježíš jim řekl: "Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a holemi, abyste mě zajali. 49:Denně jsem učíval u vás v chrámě a nezmocnili jste se mne. Ale je třeba, aby se naplnila Písma!" 50:Všichni ho opustili a utekli. 51:Šel za ním nějaký mladík, který měl na sobě jen kus plátna přes nahé tělo; toho chytili. 52:On jim však nechal plátno v rukou a utekl.

=Zajatý Pán Ježíš Kristus inkognito sledován Petrem až do nepřátelského doupěte14,53-64=

53:Ježíše odvedli k veleknězi, kde se shromáždili nejvyšší knězové, starší a zákoníci. 54:Petr šel zpovzdálí za Ježíšem až dovnitř do veleknězova dvora; seděl tam spolu se sluhy a ohříval se u ohně. 55:Veleknězové a celá rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nenalézali. 56:Mnozí sice proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví se neshodovala. 57:Někteří pak vystoupili a křivě proti němu svědčili: 58:"Slyšeli jsme ho říkat: Já zbořím tento chrám udělaný rukama a ve třech dnech vystavím jiný, ne rukama udělaný." 59:Ale ani jejich svědectví se neshodovala. 60:Tu velekněz vstal, postavil se uprostřed a otázal se Ježíše: "Nic neodpovídáš na to, co tihle proti tobě svědčí?" 61:On však mlčel a nic neodpověděl. Opět se ho velekněz zeptal: "Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?" 62:Ježíš řekl: "Ano jsem. A uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými." 63:Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: "Nač ještě potřebujeme svědky? 64:Slyšeli jste rouhání. Co o tom soudíte?" Oni pak všichni rozhodli, že si zaslouží smrt.

= Veleknězovi lidé brutálně šikanovali a ponižovali Pána Ježíše Krista 14,65=

65:Někteří na něj počali plivat, zakrývali mu obličej, bili ho po hlavě a říkali mu: "Prorokuj!" A sluhové ho tloukli do tváře.

= Denunciovaný Petr ze strachu zapřel Pána Ježíše Krista, pak odešel a plakal 14,66-72=

66:Když byl Petr dole v nádvoří, přišla jedna z veleknězových služek, 67:a když uviděla Petra, jak se ohřívá, pohlédla na něj a řekla: "I ty jsi byl s tím Nazaretským Ježíšem!" 68:On však zapřel: "O ničem nevím a vůbec nechápu, co říkáš." A vyšel ven do předního dvora. V tom zakokrhal kohout. 69:Ale služka ho uviděla a zase začala říkat těm, kteří stáli poblíž: "Ten člověk je z nich!" 70:On však opět zapíral. A zakrátko zase ti, kdo stáli kolem, řekli Petrovi: "Jistě jsi z nich, vždyť jsi z Galileje [i tvá řeč na to ukazuje]!" 71:On se však začal zaklínat a zapřísahat: "Neznám toho člověka, o němž mluvíte." 72:V tom kohout zakokrhal podruhé. Tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: "Dřív než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš." A dal se do pláče.

Kapitola 15 – Evangelium sv.Marka

=Pán Ježíš Kristus odveden k Pilátem 15,1-15=

1:A hned zrána se poradili veleknězové, starší a zákoníci, celá rada; spoutali Ježíše, odvedli jej a vydali Pilátovi. 2:Pilát se ho otázal: "Ty jsi král Židů?" On mu odpověděl: "Ty sám to říkáš." 3:Veleknězové na něj mnoho žalovali. 4:Tu se ho Pilát znovu otázal: "Nic neodpovídáš? Pohleď, co všechno na tebe žalují!" 5:Ježíš však už nic neodpověděl, takže se Pilát divil. 6:O svátcích jim propouštíval jednoho vězně, o kterého žádali. 7:Ve vězení byl mezi vzbouřenci, kteří se při vzpouře dopustili vraždy, muž jménem Barabáš. 8:Zástup přišel Piláta požádat o to, v čem jim obvykle vyhověl. 9:Pilát jim na to řekl: "Chcete, abych vám propustil židovského krále?" 10:Věděl totiž, že mu ho veleknězové vydali ze zášti. 11:Veleknězové však podnítili zástup, ať jim je raději propuštěn Barabáš. 12:Pilát se jich znovu zeptal: "Co tedy mám učinit s tím, kterému říkáte židovský král?" 13:Tu se znovu dali do křiku: "Ukřižuj ho!" 14:Pilát jim řekl: "A čeho se vlastně dopustil?" Oni však ještě víc křičeli: "Ukřižuj ho!" 15:Tu Pilát, aby vyhověl zástupu, souhlasil aby jim byl propuštěn Barabáš; Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován.

= Římští vojáci brutálně šikanovali a ponižovali Pána Ježíše Krista 15,16-20a=

16:Vojáci ho odvedli do místodržitelského dvora a svolali celou setninu. 17:Navlékli mu purpurový plášť, upletli trnovou korunu, vsadili mu ji na hlavu 18:a začali ho zdravit: "Buď zdráv, židovský králi!" 19:Bili ho po hlavě holí, plivali na něj, klekali na kolena a padali před ním na zem. 20a:A tak se mu dlouho posmívali. Poté mu svlékli purpurový plášť a oblékli ho zase do jeho šatů.

=Pán Ježíš Kristus byl ukřižován 15,20b-28=

20b:Pak ho vyvedli ven, aby ho ukřižovali. 21:Cestou přinutili nějakého Šimona z Cyrény, otce Alexandrova a Rufa, který šel z venkova, aby mu nesl kříž. 22:A přivedli ho na místo zvané Golgota, což v překladu znamená 'Lebka'. 23:Dávali mu víno okořeněné myrhou, on je však nepřijal. 24:Ukřižovali ho a rozdělili si jeho šaty; losovali o ně, co si kdo vezme. 25:Bylo devět hodin, když ho ukřižovali. 26:Jeho provinění oznamoval nápis: "Král Židů." 27:S ním ukřižovali dva povstalce, jednoho po pravici a druhého po levici. 28:[Tak se naplnilo Písmo: 'Byl započten mezi zločince.']

= Nepřátelé Pána Ježíše Krista se mu posmívali tehdy úplně stejně jako i dnes 15,29-32=

29:Kolemjdoucí ho uráželi: potřásali hlavou a říkali: "Ty, který chceš zbořit chrám a ve třech dnech jej postavit, 30:zachraň sám sebe a sestup s kříže!" 31:Podobně se mu mezi sebou posmívali veleknězové spolu se zákoníky. Říkali: "Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. 32:Ať nyní sestoupí s kříže, ten Mesiáš, král izraelský, abychom to viděli a uvěřili!" Ještě i ti ho hanobili, co byli ukřižováni spolu s ním.

=Smrt Pána Ježíše Krista 15,33-41=

33:Když bylo poledne, nastala tma po celé zemi až do tří hodin. 34:O třetí hodině zvolal Ježíš mocným hlasem: "Eloi, Eloi, lema sabachtani?", což přeloženo znamená: 'Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?' 35:Když to uslyšeli, říkali někteří z těch, kdo stáli okolo: "Hle, volá Eliáše." 36:Kdosi pak odběhl, namočil houbu v octě, nabodl ji na prut a dával mu pít se slovy: "Počkejte, uvidíme, přijde-li ho Eliáš sejmout." 37:Ale Ježíš vydal mocný hlas a skonal. 38:Tu se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů. 39:A když uviděl setník, který stál před ním, že takto skonal, řekl: "Ten člověk byl opravdu Syn Boží." 40:Zpovzdálí se dívaly také ženy, mezi nimi i Marie Magdaléna, Marie, matka Jakuba mladšího a Josefa, a Salome, 41:které ho provázely a staraly se o něj, když byl v Galileji, a mnohé jiné, které se spolu s ním vydaly do Jeruzaléma.

=Pohřeb Pána Ježíše Krista 15,42-47=

42:A když už nastal večer - byl totiž den přípravy, předvečer soboty - 43:přišel Josef z Arimatie, vážený člen rady, který také očekával království Boží, dodal si odvahy, vešel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. 44:Pilát se podivil, že Ježíš už zemřel; zavolal setníka a zeptal se ho, je-li už dlouho mrtev. 45:A když mu to setník potvrdil, daroval mrtvé tělo Josefovi. 46:Ten koupil plátno, sňal Ježíše z kříže, zavinul ho do plátna a položil do hrobu, který byl vytesán ve skále, a ke vchodu do hrobu přivalil kámen. 47:Marie Magdaléna a Marie, matka Josefova, se dívaly, kam byl uložen.

Kapitola 16 – Evangelium sv.Marka

=Pán Ježíš Kristus vstal z mrtvých 16,1-8=

1:Když uplynula sobota, Marie Magdaléna, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, by ho šly pomazat. 2:Brzy ráno prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu. 3:Říkaly si mezi sebou: "Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?" 4:Ale když vzhlédly, viděly, že kámen je odvalen; a byl velmi veliký. 5:Vstoupily do hrobu a uviděly mládence, který seděl po pravé straně a měl na sobě bílé roucho; i zděsily se. 6:Řekl jim: "Neděste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde. Aha, místo, kam ho položili. 7:Ale jděte, řekněte jeho učedníkům, zvláště Petrovi: 'Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, jak vám řekl.'" 8:Ženy vyšly a utíkaly od hrobu, protože na ně padla hrůza a úžas. A nikomu se o ničem nezmínily, neboť se bály.

=Pán Ježíš Kristus se zjevoval svým věrným a poté vstoupil na nebesa 16,9-20=

9:Když Ježíš ráno prvního dne po sobotě vstal, zjevil se nejprve Marii Magdaléně, z níž kdysi vyhnal sedm démonů. 10:Ona to šla oznámit těm, kteří bývali s ním a nyní truchlili a plakali. 11:Ti, když uslyšeli, že žije a že se jí ukázal, nevěřili. 12:Potom se zjevil v jiné podobě dvěma z nich cestou, když šli na venkov. 13:Ti to šli oznámit ostatním; ale ani těm nevěřili. 14:Konečně se zjevil samým jedenácti, když byli u stolu; káral jejich nevěru a tvrdost srdce, poněvadž nevěřili těm, kteří ho viděli vzkříšeného. 15:A řekl jim: "Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. 16:Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen. 17:Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky; 18:budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je." 19:Když jim to Pán řekl, byl vzat vzhůru do nebe a usedl po pravici Boží. 20:Oni pak vyšli, všude kázali; a Pán s nimi působil a jejich slovo potvrzoval znameními.

Svaté evangelium Pána Ježíše Krista podle sepsání svatého Matouše.

Kapitola 1 – Evangelium sv.Matouše

Rodokmen předků Pána Ježíše Krista 1,1-17

1:Listina rodu Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova. 2:Abraham měl syna Izáka, Izák Jákoba, Jákob Judu a jeho bratry, 3:Juda Farese a Záru z Támary, Fares měl syna Chesróma, Chesróm Arama. 4:Aram měl syna Amínadaba, Amínadab Naasona, Naason Salmóna, 5:Salmón měl syna Boaze z Rachaby, Boaz Obéda z Rút, Obéd Isaje 6:a Isaj Davida krále. David měl syna Šalomouna z ženy Uriášovy, 7:Šalomoun Roboáma, Roboám Abiu, Abia Asafa, 8:Asaf Jóšafata, Jóšafat Jórama, Jóram Uziáše. 9:Uziáš měl syna Jótama, Jótam Achaza, Achaz Ezechiáše, 10:Ezechiáš Manase, Manase měl syna Amose Amos Joziáše, 11:Joziáš Jechoniáše a jeho bratry za babylónského zajetí. 12:Po babylónském zajetí Jechoniáš měl syna Salatiela, Salatiel Zorobabela, 13:Zorobabel Abiuda, Abiud Eljakima, Eljakim Azóra 14:Azór Sádoka, Sádok Achima. Achim měl syna Eliuda, 15:Eliud Eleazara, Eleazar Mattana, Mattan Jákoba, 16:Jákob pak měl syna Josefa, muže Marie, z níž se narodil Ježíš řečený Kristus. 17:Všech pokolení od Abrahama do Davida bylo tedy čtrnáct, od Davida po babylónské zajetí čtrnáct a od babylónského zajetí až po Krista čtrnáct.

=Vtělení a početí Pána Ježíše Krista z Ducha Svatého a narození z Marie Panny 1,18-25=

18:K narození Ježíše došlo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve, než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha Svatého. 19:Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají. 20:Ale když pojal ten úmysl, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: "Josefe, syny Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha Svatého. 21:Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů." 22:To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: 23:'Aha, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emmanuel', to jest přeloženo 'Bůh s námi'. 24:Když se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův, a přijal svou manželku k sobě. 25:Ale nežili spolu, dokud neporodila syna, a dal mu jméno Ježíš.

Kapitola 2 – Evangelium sv.Matouše

Intelektuálové od východu přišli do Betléma aby se poklonili Pánu Ježíši Kristu 2,1-12

1:Když se narodil Ježíš v Betlémě v Judsku za dnů krále Heroda, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: 2:"Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit." 3:Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém; 4:svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. 5:Oni mu odpověděli: "V Betlémě v Judsku; neboť tak je psáno u proroka: 6:,A ty Betléme území Judea, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty židovskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele.'" 7:Tedy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma a řekl: 8:"Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit." 9:Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. 10:Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. 11:Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary - zlato, kadidlo a myrhu. 12:Potom, na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své země.

=Emigrace Pána Ježíše Krista se sv.Josefem a Pannou Marií z Judska do Egypta 2,13-15=

13:Když odešli, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti nepovím; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil." 14:On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta 15:a byl tam až do smrti Herodovy. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: 'Z Egypta jsem povolal svého syna.'

= Vraždění chlapců po emigrování Pána Ježíše Krista před režimem krále Heroda 2,16-18=

16:Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, rozlítil se a dal povraždit všechny chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let, podle času, který vyzvěděl od mudrců. 17:Tehdy se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše: 18:'Hlas v Ráma je slyšet, pláč a veliký nářek; Ráchel oplakává své děti a nedávala se potěšit, protože jich není.'

=Návrat Pána Ježíše Krista z egyptské emigrace do Judska po smrti krále Heroda 2,19-23=

19:Ale když Herodes umřel, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi v Egyptě 20:a řekl: "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do země izraelské; neboť již zemřeli ti, kteří ukládali dítěti o život." 21:On tedy vstal, vzal dítě i jeho matku a vrátil se do izraelské země. 22:Když však uslyšel, že Archelaos kraluje v Judsku po svém otci Herodovi, bál se tam jít; ale na pokyn ve snu se obrátil do končin galilejských 23:a usadil se v městě zvaném Nazaret - aby se splnilo, co je řečeno ústy proroků, že bude nazván Nazaretský.

Kapitola 3 – Evangelium sv.Matouše

Křtění a kázání Jana Křtitele jako předchůdce Pána Ježíše Krista 3,1-12

1:Za těch dnů vystoupil Jan Křtitel a kázal v Judsku na poušti: 2:"Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské." 3:To je ten, o němž řekl prorok Izaiáš: 'Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!' 4:Jan měl na sobě šat z velbloudí srsti, kožený pás kolem boků a potravou mu byly kobylky a med divokých včel. 5:Tehdy vycházel k němu celý Jeruzalém i Judsko a celé okolí Jordánu, 6:vyznávali své hříchy a dávali se od něho v řece Jordánu křtít. 7:Ale když spatřil, že mnoho farizeů a saduceů přichází ke křtu, řekl jim: "Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nadcházejícím hněvem? 8:Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání. 9:Nemyslete si, že můžete říkat: 'Náš otec je Abraham!' Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. 10:Sekera je už na kořeni stromů; a každý strom, který neponese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. 11:Já vás křtím vodou k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já – nezasloužím si ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít Duchem Svatým a ohněm. 12:Lopata je v jeho ruce; a pročistí svůj mlat, svou pšenici shromáždí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm."

=Křest Pána Ježíše Krista 3,13-17=

13:Tu přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. 14:Ale on mu bránil a říkal: "Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?" 15:Ježíš mu odpověděl: "Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všechno, co Bůh žádá." Tu mu již Jan nebránil. 16:Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a najednou otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. 17:A z nebe promluvil hlas: "Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil."

Kapitola 4 – Evangelium sv.Matouše

Čtyřicetidenní půst a ďáblovo trojí pokoušení Pána Ježíše Krista na poušti 4,1-11

1:Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. 2:Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl. 3:Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: "Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby." 4:On však odpověděl: "Je psáno: 'Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.'" 5:Tu ho vezme ďábel na do svatého města, postaví ho na vrcholek chrámu 6:a řekne mu: "Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: 'Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen'!" 7:Ježíš mu pravil: "Je také psáno: 'Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.'" 8:Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu 9:a řekne mu: "Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět." 10:Tu mu Ježíš odpoví: "Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: 'Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.' 11:V té chvíli ho ďábel opustil, a andělé přistoupili a obsluhovali ho.

=Odchod Pána Ježíše Krista do Galileje a počátek jeho činnosti 4,12-17=

12:Když Ježíš uslyšel, že Jan je uvězněn, odebral se do Galileje. 13:Opustil Nazaret a usadil se v Kafarnaum při moři, v území Zabulón a Neftalím, 14:aby se splnilo, co řekl prorok Izaiáš: 15:'Země Zabulón a Neftalím, směrem k moři za Jordánem, Galilea pohanů - 16:lid bydlící v temnotách uvidí veliké světlo; světlo vzejde těm, kdo seděli v krajině stínu smrti.' 17:Od té chvíle začal Ježíš kázat: "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské."

=Pán Ježíš Kristus povolal své první učedníky 4,18-22=

18:Když procházel podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona zvaného Petr a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. 19:Řekl jim: "Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí." 20:Oni hned nechali sítě a šli za ním. 21:O něco dále uviděl jiné dva bratry, Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě; a povolal je. 22:Ihned opustili loď i svého otce a šli za ním.

=Přehled galilejské činnosti Pána Ježíše Krista před prvním rozesláním apoštolů 4,23-25=

23:Ježíš chodil po celé Galileji, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království Božího a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu v lidu. 24:Pověst o něm se roznesla po celé Sýrii; přinášeli k němu všechny nemocné, postižené rozličnými neduhy a trápením, posedlé, náměsíčné, ochrnuté, a uzdravoval je. 25:A velké zástupy z Galileje, a z Desíti měst, z Jeruzaléma, Judska i ze Zajordání ho následovaly.

Kapitola 5 – Evangelium sv.Matouše

Horská kázeň Pána Ježíše Krista o osmi blahoslavenstvích 5,1-12

1:Když spatřil zástupy, vystoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. 2:Tu otevřel ústa a učil je: 3:"Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské. 4:Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni. 5:Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví. 6:Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. 7:Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství. 8:Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha. 9:Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími. 10:Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské. 11:Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všechno zlé kvůli mně. 12:Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.

=Pán Ježíš Kristus řekl o povinnostech duchovních i laických zaměstnanců Církve 5,13=

13:Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.

=Pán Ježíš Kristus řekl o povinnostech věřících laiků co žijí důsledně dle Boží vůle 5,14-16=

14:Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. 15:A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. 16:Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.

=Pán Ježíš Kristus řekl o naplnění Zákona a Proroků 5,17-20=

17:Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. 18:Amen, pravím vám,: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane. 19:Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by však zachovával a učil, bude v království nebeském vyhlášen velkým. 20:Neboť pravím vám: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.

=Pán Ježíš Kristus vysvětluje problematiku pátého Božího přikázání - Nezabiješ 5,21-26=

21:Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu. 22:Já však pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu. 23:Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, 24:nechej svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar. 25:Dohodni se svým protivníkem včas, dokud jsi na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi a byl bys uvržen do vězení. 26:Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře.

=Pán Ježíš Kristus vysvětluje problematiku šestého a devátého Božího přikázání 5,27-30=

27:Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Nezcizoložíš.' 28:Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci. 29:Jestliže tě svádí tvé pravé oko, vyrvi je a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden ze tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla. 30:A jestliže tě svádí tvá pravá ruka, utni ji a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe aby zahynul jeden ze tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla.

=Pán Ježíš Kristus kategoricky vylučuje možnost rozvodu manželství 5,31-32=

31:Také bylo řečeno: 'Kdo propustí svou manželku, ať jí dá rozlukový lístek!' 32:Já však vám pravím, že každý, kdo propouští svou manželku mimo případ smilstva, uvádí ji do cizoložství; a kdo by se s propuštěnou ženou oženil, cizoloží.

=Pán Ježíš Kristus zapovídá jakoukoliv přísahu a dvousmyslnou licoměrnost 5,33-37=

33:Dále jste slyšeli, že řečeno bylo otcům: 'Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Hospodinu přísahy své.' 34:Já však vám praví, abyste nepřísahali vůbec; ani při nebi, protože nebe je trůn Boží; 35:ani při zemi, protože země je podnož jeho nohou; ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále; 36:ani při své hlavě nepřísahej, protože nemůžeš způsobit, aby ti jediný vlas zbělel nebo zčernal. 37:Vaše slovo buď 'ano, ano - ne, ne'; co je nad to, je ze zlého.

=Pán Ježíš Kristus odmítá násilí a proto mluví obrazně o vztahu k ostatním lidem 5,38-42=

38:Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Oko za oko, zub za zub'. 39:Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou; 40:a tomu, kdo by se chtěl s tebou soudit o košili, nechej i svůj plášť. 41:Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě. 42:Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej.

=Pán Ježíš Kristus kázáním o lásce k nepřátelům hlásá toleranci jiných 5,43-48=

43:Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.' 44:Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, 45:abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. 46:Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž? 47:A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž? 48:Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.

Kapitola 6 – Evangelium sv.Matouše

= Pán Ježíš Kristus varuje před charitativním pokrytectvím doby své, ale i té naší 6,1-4=

1:Varujte se konat skutky spravedlnosti před lidmi, jim na odiv; jinak nemáte odměnu u svého Otce v nebesích. 2:Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jako činí pokrytci v synagógách a na ulicích, aby došli slávy u lidí; amen pravím vám, už mají svou odměnu. 3:Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice, 4:aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.

= Pán Ježíš Kristus varuje před pokrytectvím farizejů doby své, ale i té naší 6,5-8=

5:A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen pravím vám, už mají svou odměnu. 6:Když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. 7:Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. 8:Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte.

=Pán Ježíš Kristus nás poučuje o modlitbě a řekl nám vzorovou modlitbu 6,9-15=

9:Vy se modlete takto: Otče náš, jenž jsi na nebesích, buď posvěceno tvé jméno. 10:Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi. 11:Náš denní chléb dej nám dnes. 12:A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám. 13:A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého. 14:Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec; 15:jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení.

=Pán Ježíš Kristus káže o půstu 6,16-18=

16:A když se postíte, netvařte se utrápeně jako pokrytci; ti zanedbávají svůj vzhled, aby lidem ukazovali, že se postí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. 17:Když se postíš, potři svou hlavu olejem a tvář svou umyj, 18:abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.

=Pán Ježíš Kristus káže o zabezpečení života a o snaze po nebeských statcích 6,19-21=

19:Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou. 20:Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou. 21:Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.

=Pán Ježíš Kristus se táže po velikosti tmy je-li světlo v tobě temné 6,22-23=

22:Světlem těla je oko. Je-li tedy tvé oko čisté, celé tvé tělo bude mít světlo. 23:Je-li však tvé oko špatné, celé tvé tělo bude ve tmě. Jestliže i světlo v tobě je temné, jak velká bude potom tma?

= Pán Ježíš Kristus říká o patolízalech a převlékačích kabátů doby své ale i té naší 6,24=

24:Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým potom pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku.

=Pán Ježíš Kristus říká bezdomovcům a ostatním chudobným o Boží prozřetelnosti 6,25-34=

25:Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? 26:Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější? 27:Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? 28:A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou - 29:a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn, jako jedna z nich. 30:Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní? 31:Nemějte starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? 32:Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. 33:Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. 34:Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost na svém trápení.

Kapitola 7 – Evangelium sv.Matouše

=Pán Ježíš Kristus káže proti lehkovážnému posuzování druhých lidí 7,1-5=

1:Nesuďte, abyste nebyli souzeni. 2:Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám. 3:Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? 4:Anebo jak to, že říkáš svému bratru: 'Dovol, ať ti vyjmu třísku z oka' - a hele, trám ve tvém vlastním oku nevidíš! 5:Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.

=Pán Ježíš Kristus radí chránit své intelektuální bohatství před omezenci a hlupáky 7,6=

6:Nedávejte psům, co je svaté. Neházejte perly před svině, aby snad jich nohama nepošlapaly a obrátíce se neroztrhaly i vás.

=Pán Ježíš Kristus řekl o modlitbě s důvěrou ve vyslyšení našich proseb 7,7-11=

7:Proste, a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno. 8:Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. 9:Což by někdo z vás dal svému synu kámen, když ho prosí o chléb? 10:Nebo by mu dal hada, když ho prosí o rybu? 11:Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, tím spíše váš Otec v nebesích dá dobré těm, kdo ho prosí!

=Pán Ježíš Kristus řekl o tom v čem je obsažen celý zákon i proroci 7,12=

12:Všechno jak byste chtěli, aby se lidé chovali k vám, tak i vy se chovejte k nim. V tom je totiž celý Zákon, i Proroci.

=Výrok Pána Ježíše Krista o dvou cestách eschatologické dimenze spásy 7,13-14=

13:Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. 14:Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.

=Výrok Pána Ježíše Krista o stromu a jeho ovocí podle čeho poznáme dobro a zlo 7,15-20=

15:Mějte se na pozoru před nepravými proroky, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci. 16:Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky? 17:Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce. 18:Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce. 19:Každý strom, který nedává dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. 20:A tak je poznáte po jejich ovoci.

=Pán Ježíš Kristus káže o pravém věrném následovníkovi Pána Ježíše Krista 7,21-23=

21:Ne každý, kdo mi říká 'Pane, Pane', vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. 22:Mnozí mi řeknou v onen den: 'Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?' 23:A tehdy já prohlásím: 'Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne vy, co pácháte nepravost.'

=Pán Ježíš Kristus podobenstvím myslí stavbu na skále Boží a na písku světáctví 7,24-27=

24:A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. 25:Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nespadl, neboť měl základy na skále. 26:Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. 27:A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký."

=Úžas zástupů nad učením Pána Ježíše Krista 7,28-29=

28:Když Ježíš dokončil tato slova, zástupy žasly nad jeho učením; 29:neboť je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako jejich zákoníci.

Kapitola 8 – Evangelium sv.Matouše

=Homo leprosus uzdraven Pánem Ježíšem Kristem 8,1-4=

1:Když sestoupil z hory, šly za ním velké zástupy. 2:Tu k němu přistoupil malomocný, padl před ním na zem a řekl: "Pane, chceš-li, můžeš mě očistit." 3:On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: "Chci, buď čistý." A hned byl očištěn od svého malomocenství. 4:Tu mu Ježíš pravil: "Ne abys o tom někomu říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj dar, který Mojžíš přikázal - jim na svědectví."

=Homo paralysis uzdraven Pánem Ježíšem Kristem 8,5-13=

5:Tu když přišel do Kafarnaum, přistoupil k němu jeden setník a prosil ho: 6:"Pane, můj sluha leží doma ochrnutý a hrozně trpí." 7:Řekl mu: "Já přijdu a uzdravím ho." 8:Setník však odpověděl: "Pane, nezasloužím si, abys vstoupil pod mou střechu; ale řekni jen slovo, a můj sluha bude uzdraven. 9:Vždyť i já podléhám rozkazům a vojákům rozkazuji; řeknu-li některému 'jdi', pak jde; jinému 'pojď sem', pak přijde; a svému otroku 'udělej to', pak to udělá." 10:Když to Ježíš uslyšel, podivil se, a řekl těm, kdo ho následovali: "Amen, pravím vám, tak velikou víru jsem v Izraeli nenalezl u nikoho. 11:Pravím vám, že mnozí od východu i západu přijdou a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v království nebeském; 12:ale synové království budou vyvrženi ven do tmy; tam bude pláč a

skřípění zubů." 13:Potom řekl Ježíš setníkovi: "Jdi, a jak jsi uvěřil, tak se ti staň." A v tu chvíli se sluha uzdravil.

= Pán Ježíš Kristus uzdravil febris Petrovy tchýně 8,14-17=

14:Když Ježíš vstoupil do domu Petrova, spatřil, že jeho tchyně leží v horečce. 15:Dotkl se její ruky a horečka ji opustila; i vstala a obsluhovala ho.

= Pán Ježíš Kristus uzdravoval psychotické nemoci ale i jiná onemocnění lidí 8,14-17=

16:Když nastal večer, přinesli k němu mnoho posedlých; i vyhnal duchy svým slovem a všechny nemocné uzdravil, 17:aby se naplnilo, co řekl prorok Izaiáš: 'On slabosti naše na sebe vzal a nemoci nesl.'

=Pána Ježíš Kristus je fakticky bezdomovec nemající kde by hlavu složil 8,18-20=

18:Když Ježíš viděl kolem sebe zástup, rozkázal odjet na druhý břeh. 19:Jeden zákoník přišel a řekl mu: "Mistře, budu tě následovat, kamkoli půjdeš." 20:Ale Ježíš mu odpověděl: "Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil."

=Následování Pána Ježíše Krista bez hrozby přemlouvání “živými” pozůstalými 8,21-22=

21:Jiný z učedníků mu řekl: "Pane, dovol mi napřed odejít a pochovat svého otce." 22:Ale Ježíš mu řekl: "Následuj mě a nechej mrtvé, ať pochovávají své mrtvé."

=Pán Ježíš Kristus utišil bouři 8,23-27=

23:Vstoupil na loď a učedníci ho následovali. 24:V tom se strhla na moři veliká bouře, takže loď už mizela ve vlnách; ale on spal. 25:I přistoupili a probudili ho se slovy: "Pane, zachraň nás, nebo zahyneme!" 26:Řekl jim: "Proč jste tak ustrašeni, malověrní?" Vstal, pohrozil větrům i moři; a nastalo veliké ticho. 27:Lidé užasli a říkali: "Kdo to jen je, že ho poslouchají větry i moře?"

=Pan Ježíš Kristus potkal dva duševně nemocné bezdomovce bydlících v hrobech 8,28=

28:Když přijel na druhý břeh moře do krajiny Gadar, vyšli proti němu dva posedlí, kteří vystoupili z hrobů; byli velmi nebezpeční, takže se nikdo neodvážil tudy chodit.

=Pan Ježíš Kristus uzdravil dva nemocné hyperaktivní afektivní psychózou a mánií 8,29-34=

29:A dali se do křiku: "Co je ti po nás, Synu Boží? Přišel jsi nás trápit dříve, než nastal čas?" 30:Opodál se páslo veliké stádo vepřů. 31:A zlí duchové ho prosili: "Když už nás vyháníš, pošli nás do toho stáda vepřů!" 32:On jim řekl: "Jděte!" Tu vyšli a vešli do vepřů; a celé stádo se hnalo střemhlav po srázu do moře a zahynulo ve vodách. 33:Pasáci utekli, přišli do města a vyprávěli všechno, i o těch posedlých. 34:A celé město vyšlo naproti Ježíšovi, a když ho spatřili, prosili ho, aby se vzdálil z jejich končin.

Kapitola 9 – Evangelium sv.Matouše

= Homo paralysis uzdraven od Pána Ježíše Krista 9,1-8=

1:Ježíš vstoupil na loď a přeplavil se na druhou stranu a přišel do svého města. 2:A zde najednou přinesli k němu ochrnutého, ležícího na lůžku. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: "Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy." 3:Ale někteří ze zákoníků si řekli: "Ten člověk se rouhá!" 4:Ježíš však poznal jejich myšlenky a řekl: "Proč o tom smýšlíte tak zle? 5:Je snadnější říci 'odpouštějí se ti hříchy', nebo říci 'vstaň a choď'? 6:Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy" - tu řekne ochrnutému: "Vstaň, vezmi své lože a jdi domů!" 7:On vstal a odešel domů. 8:Když to viděly zástupy, zmocnila se jich bázeň a chválili Boha, že dal takovou moc lidem.

=Pan Ježíš Kristus povolal celníka Matouše 9,9-13=

9:Když šel Ježíš odtud dál, viděl v celnici sedět člověka jménem Matouš a řekl mu: "Pojď za mnou!" On vstal a šel za ním. 10:Když potom seděl u stolu v domě, mnoho celníků a jiných hříšníků stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky. 11:Farizeové to uviděli a řekli jeho učedníkům: "Jak to, že váš Mistr jí s celníky a hříšníky?" 12:On to uslyšel a řekl: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Jděte a učte se, co to je: 'Milosrdenství chci, a ne oběť'. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky."

= Pán Ježíš Kristus poučuje o soukromém půstu 9,14-17=

14:Tehdy k němu přišli Janovi učedníci a ptali se ho: "Jak to, že my a farizeové se postíme, ale tvoji učedníci se nepostí?" 15:Ježíš jim řekl: "Mohou hosté na svatbě truchlit, dokud je ženich s nimi? Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom se budou postit. 16:Nikdo nezalátá starý šat záplatou z neseprané látky; nebo se ten přišitý kus ze šatu vytrhne a díra bude ještě větší. 17:A mladé víno se nedává do starých měchů, jinak se měchy roztrhnou, víno vyteče a měchy přijdou nazmar. Nové víno se dává do nových měchů, a tak se uchová obojí."

= Exitus Jairovy dcery a Pán Ježíš Kristus požádán o její postmortální resuscitaci 9,18-19=

18:Zatímco k nim takto mluvil, přišel jeden z představených, klaněl se před ním a řekl: "Má dcera právě skonala; ale pojď, vlož na ni svou ruku, a bude žít!" 19:Ježíš vstal a šel s ním i se svými učedníky.

= Hemofilie ženy uzdravena Pánem Ježíšem Kristem 9,20-22=

20:Najednou žena trpící už dvanáct let krvácením přišla zezadu a dotkla se jeho šatu. 21:Říkala si totiž: "Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu zachráněna!" 22:Ježíš se obrátil a spatřiv ji, řekl: "Buď dobré mysli, dcero, tvá víra tě zachránila." A od té hodiny byla ta žena zdráva.

= Exitus Jairovy dcery a její postmortální resuscitace Pánem Ježíšem Kristem 9,23-26=

23:Když Ježíš vstoupil do domu toho představeného a uviděl hudebníky a hlučící zástup, 24:řekl: "Jděte odtud! Ta dívka neumřela, ale spí." Oni se mu posmívali. 25:A když byl zástup vyhnán, vešel Ježíš dovnitř, vzal dívku za ruku a ona vstala. 26:Pověst o tom se rozšířila po celé té krajině.

=Pán Ježíš Kristus uzdravil caecitas dvou slepců 9,27-31=

27:Když šel Ježíš odtamtud dál, šli za ním dva slepci a křičeli: "Smiluj se nad námi, Synu Davidův!" 28:A když vešel do domu, přistoupili ti slepci k němu. Ježíš jim řekl: "Věříte, že to mohu učinit?" Odpověděli mu: "Ano, Pane." 29:Tu se dotkl jejich očí a řekl: "Podle vaší víry se vám staň." 30:A otevřely se jim oči. Ježíš jim pohrozil: "Ne, aby se to někdo dověděl!" 31:Oni však šli a rozhlásili ho po celé té krajině.

=Pán Ježíš Kristus uzdravil nemocného s úplnou anartrií psychotického charakter 9,32-34=

32:Když odcházeli, přivedli k němu němého člověka, posedlého zlým duchem. 33:A zlý duch byl vyhnán a němý mluvil. Zástupy v údivu říkaly: "Něco takového nebylo v Izraeli nikdy vídáno." 34:Ale farizeové říkali: "Ve jménu knížete démonů vyhání démony."

=Lítost nad zástupy byl podnětem Pána Ježíše Krista k prvnímu poslání apoštolů 9,35-38=

35:Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu. 36:Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. 37:Tehdy řekl svým učedníkům: "Žeň je velká, dělníků málo." 38:Proste proto Pána žně ať vyšle dělníky na svou žeň!"

Kapitola 10 – Evangelium sv.Matouše

= Pán Ježíš Kristus si zvolil své apoštoly 10,1-4=

1:Zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vymítali a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu. 2:Jména těch dvanácti jsou: první Šimon zvaný Petr, jeho bratr Ondřej, Jakub Zebedea, jeho bratr Jan, 3:Filip, Bartoloměj, Tomáš, celník Matouš, Jakub Alfeův, Tadeáš, 4:Šimon Kananejský a Iškariotský Jidáš, který ho pak zradil.

= Pán Ježíš Kristus poprvé vyslal své apoštoly 10,5-15=

5:Těchto dvanáct Ježíš vyslal a přikázal jim: "Na cestu k pohanům nevstupujte, do samařské obce nechoďte; 6:jděte raději ke ztraceným ovcím z lidu izraelského. 7:Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské. 8:Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte. 9:Neberte od nikoho zlato, stříbro ani měďáky do opasku; 10:neberte si na cestu mošnu ani dvoje šaty ani obuv ani hůl, neboť 'hodný je dělník své mzdy'. 11:Když přijdete do některého města nebo vesnice, vyptejte se, kdo z nich je toho hodný; u něho zůstaňte, dokud nebudete odcházet. 12:Když vstoupíte do domu, řekněte: 'Pokoj vám.' 13:A zaslouží-li si toho, ať na ně přijde váš pokoj. Nezaslouží-li si toho, ať se váš pokoj vrátí k vám. 14:A když vás někdo nepřijme a nebude chtít slyšet vaše slova, vyjděte ven z toho domu nebo města a setřeste prach svých nohou. 15:Amen, pravím vám, lehčeji bude zemi sodomské a gomorské v den soudu, než tomu městu.

=Úděl věrných následovníků Pána Ježíše Krista v době tehdejší ale i té dnešní 10,16-20=

16:Já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice. 17:Mějte se na pozoru před lidmi; neboť vás budou vydávat soudům, ve svých synagógách vás budou bičovat, 18:budou vás vodit před vládce a krále kvůli mně, abyste vydali svědectví jim i národům. 19:A když vás obžalují, nedělejte si starosti, jak a co budete mluvit; neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte mluvit. 20:Nejste to vy, kdo mluvíte, ale mluví ve vás Duch vašeho Otce.

=Pán Ježíš Kristus o tyranských režimech a emigraci v době tehdejší ale i dnešní 10,21-25=

21:Vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, povstanou děti proti rodičům a připraví je o život. 22:Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. 23:Když vás budou pronásledovat v jednom městě, prchněte do jiného; amen, pravím vám, že nebudete hotovi se všemi izraelskými městy, než přijde Syn člověka. 24:Žák není nad učitele ani sluha nad svého pána. 25:Stačí, aby žák byl jako jeho učitel a sluha jako jeho pán. Když hospodáře nazvali, že je ďábel, čím spíše jeho čeleď!

=Pán Ježíš Kristus vyzývá ke statečnému vyznávání víry v Pána Ježíše Krista 10,26-33=

26:Nebojte se jich tedy; neboť není nic zahaleného, co nebude jednou odhaleno, a nic skrytého, co nebude poznáno. 27:Co vám říkám ve tmě, povězte na světle; a co slyšíte v soukromí, hlásejte se střech. 28:A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může duši i tělo zahubit v pekle. 29:Neprodávají se dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nepadne na zem bez dopuštění vašeho Otce. 30:U vás pak jsou spočteny i všechny vlasy na hlavě. 31:Nebojte se tedy; máte větší cenu než mnoho vrabců. 32:Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi; 33:kdo mně však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi.

=Pán Ježíš Kristus vysvětlil podstatu víry svých věrných následovníků 10,34-39=

34:Nemyslete si, že jsem přišel pokoj zavést na zem. Nepřišel jsem zavést pokoj, ale meč. 35:Neboť jsem přišel postavit syna proti otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni; 36:a 'nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina'. 37:Kdo miluje otce a matku více nežli mne, není mne hoden. A kdo miluje syna nebo dceru více nežli mne, není mne hoden. 38:Kdo neponese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden. 39:Kdo nalezne svůj život, ztratí jej. Kdo ale ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.

=Pan Ježíš Kristus mluvil o důstojnosti učedníků 10,40-42=

40:Kdo vás přijímá, přijímá mne; a kdo přijímá mne, přijímá toho, který mne poslal. 41:Kdo přijme proroka, protože je to prorok, obdrží odměnu proroka; kdo přijme spravedlivého, protože je to spravedlivý, obdrží odměnu spravedlivého. 42:A kdo by napojil třebas jen číší studené vody jednoho z těchto nepatrných, protože je to učedník, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu."

Kapitola 11 – Evangelium sv.Matouše

=Poselství Jana Křtitele k Pánu Ježíši Kristu a odpověď Pána Ježíše Krista 11,1-6=

1:Když Ježíš dokončil tyto příkazy svým dvanácti učedníkům, šel odtud učit a kázat v tamních městech. 2:Jan uslyšel ve vězení o činech Kristových; poslal k němu dva z učedníků svých a vzkázal mu: 3:"Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?" 4:Ježíš jim odpověděl: "Jděte, zvěstujte Janovi, co vidíte a slyšíte: 5:Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. 6:A blaze tomu, kdo se nade mnou nepohorší."

=Pán Ježíš Kristus hodnotí osobnost svého předchůdce Jana Křtitele 11,7-11=

7:Když Janovi učedníci odcházeli, začal Ježíš mluvit k zástupům o Janovi: "Na co jste se vyšli na poušť podívat? Na rákos, kterým kývá vítr? 8:Nebo co jste vyšli shlédnout? Člověka oblečeného do drahých šatů? Ti, kdo nosí drahé šaty, jsou v domech královských. 9:Nebo proč jste vyšli? Vidět proroka? Ano, pravím vám, a víc než proroka. 10:To je ten, o němž je psáno: 'Aha, já posílám posla před svou tváří, aby ti připravil cestu.' 11:Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší, než Jan Křtitel; avšak i ten nejmenší v království nebeském je větší nežli on.

= Pán Ježíš Kristus o vměšování se světské moci a propagandy do věcí Církve11,12-17a=

12:Ode dnů Jana Křtitele až podnes království nebeské trpí násilí a násilníci po něm sahají. 13:Neboť všichni proroci i Zákon prorokovali až po Jana. 14:A chcete-li to přijmout, on je Eliáš, který má přijít. 15:Kdo má uši, slyš. 16:Čemu připodobním toto pokolení? Je jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují na své druhy: 17a:'Hráli jsme vám, a vy jste netancovali;

=Běda světu nevěřících v Pána Ježíše Krista platí pro dobu tehdejší ale i dnešní11,17b-24=

17b:naříkali jsme, a vy jste nelomili rukama.' 18:Přišel Jan, nejedl, nepil - a říkají: 'Je posedlý.' 19:Přišel Syn člověka, jí a pije - a říkají: 'Aha, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!' Ale moudrost je ospravedlněna svými skutky 20:Tehdy počal kárat města, ve kterých se stalo nejvíc jeho mocných skutků, že nečinila pokání: 21:"Běda ti, Chorazin, běda ti, Betsaido! Kdyby se byly u tebe Týr a Sidón staly takové mocné skutky jako u vás, dávno by byli oblékli žíněný šat, sypali se popelem a činili pokání. 22:Ale pravím vám: městu Týr a Sidón bude lehčeji v den soudu, nežli vám. 23:A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do propasti klesneš! Neboť kdyby se byly v Sodomě odehrály takové mocné skutky, jako u vás, stála by podnes. 24:Ale pravím vám: zemi Sodomské bude lehčeji v den soudu, nežli tobě."

=Pán Ježíš Kristus velebí pokornou víru ve vykoupení v Synu 11,25-30=

25:V ten čas řekl Ježíš: "Velebím, tě Otče, Pane nebes i země, že jsi ty věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým. 26:Ano, Otče, tak se ti zalíbilo. 27:Všechno je mi dáno od Otce; a nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn - a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.

=Následování Pána Ježíše Krista je jedinou jistotou tohoto prohnitého světa11,25-30=

28:Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. 29:Vezměte na sebe mé břemeno a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. 30:Vždyť mé břemeno netlačí ani netíží."

Kapitola 12 – Evangelium sv.Matouše

= Pán Ježíš Kristus se zastal svých apoštolů trhajících od hladu v sobotu klasy obilí 12,1-8=

1:V ten čas šel Ježíš v sobotu obilím. Jeho učedníci dostali hlad a začali mnout zrní z klasů a jíst. 2:Když to viděli farizeové, řekli mu: "Aha, tvoji učedníci dělají, co se nesmí dělat v sobotu!" 3:On jim však řekl: "Nečetli jste, co udělal David, když měl hlad, on a ti kdo byli s ním? 4:Jak vešel do domu Božího a jedli posvátné chleby, ačkoli to nebylo dovoleno jemu ani těm, kdo ho doprovázeli, nýbrž jen knězům? 5:A nečetli jste v Zákoně, že kněz službou v chrámu porušuje sobotu, a přesto je bez viny? 6:Pravím vám, že zde je víc než chrám. 7:Kdybyste věděli, co znamená, 'milosrdenství chci, a ne oběť', neodsuzovali byste nevinné. 8:Vždyť Syn člověka je pánem nad sobotou."

= Pán Ježíš Kristus uzdravil v sobotu člověka s nekrózou horní končetiny 12,9-14=

9:Odtud šel dál a přišel do jejich synagógy. 10:A byl tam člověk s uschlou odumřenou rukou. Otázali se Ježíše: "Je dovoleno v sobotu uzdravovat?" Chtěli ho totiž obžalovat. 11:On jim řekl: "Kdyby někdo z vás měl jedinou ovečku, a ona by mu v sobotu spadla do jámy, neuchopil by ji a nevytáhl? 12:A oč je člověk cennější než ovce! Proto je dovoleno v sobotu činit dobře." 13:Potom řekl tomu člověku: "Zvedni tu ruku!" Zvedl jim, a byla zase zdravá jako ta druhá. 14:Farizeové vyšli a smluvili se proti němu, že ho zahubí.

=Pán Ježíš Kristus je splněním proroctví o Božím služebníku 12,15-21=

15:Ježíš to poznal a odešel odtamtud. Mnozí šli za ním a on všechny nemocné uzdravil; 16:ale přikázal jim, aby ho nikomu neprozrazovali - 17:aby se splnilo, co řekl prorok Izaiáš: 18:'Služebník můj, kterého jsem vyvolil, milovaný můj, kterého si oblíbila duše má. Vložím na něho svého Ducha. A vyhlásí soud národům. 19:Nebude se přít ani rozkřikovat, na ulicích nikdo neuslyší jeho hlas. 20:Nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí, až dovede právo k vítězství. 21:A v jeho jménu bude naděje národů.'

= Pán Ježíš Kristus uzdravil caecitas a úplnou anartrii duševně nemocného 12,22-23=

22:Tehdy k němu přivedli posedlého, který byl slepý a němý; a uzdravil ho, takže ten němý mluvil i viděl. 23:Zástupy žasly a říkaly: "Není to Syn Davidův?"

= Pán Ježíš Kristus se brání proti svému osočování ze spolčení s ďáblem 12,24-32=

24:Když to slyšeli farizeové, řekli: "On nevyhání démony jinak, než že ve jménu ďábla, knížete démonů." 25:Protože znal jejich smýšlení, řekl jim: "Každé království vnitřně rozdělené pustne a žádná obec ani dům vnitřně rozdělený nemůže obstát. 26:A vyhání-li satan satana, pak je v sobě rozdvojen; jak tedy bude moci obstát jeho království? 27:Jestliže já vyháním démony ve jménu ďábla, ve jménu koho je vyhánějí vaši žáci? Proto oni budou vašimi soudci. 28:Jestliže však vyháním démony Duchem Božím, pak už vás zastihlo Boží království. 29:Což může někdo vejít do domu silného muže a uloupit jeho věci, jestliže dříve toho siláka nespoutá? Pak teprve vyloupí jeho dům. 30:Kdo není se mnou, je proti mně; a kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje. 31:Proto pravím vám, že každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu Svatému nebude odpuštěno. 32:I tomu, kdo by řekl slovo proti Synu Člověka, bude odpuštěno; ale kdo by řekl slovo proti Duchu Svatému, tomu nebude odpuštěno v tomto věku ani v budoucím.

= Pán Ježíš Kristus o stromě a o jeho ovocí podle čeho poznáváme dobro a zlo 12,33-37=

33:Zasaďte dobrý strom, i jeho ovoce bude dobré. Zasaďte špatný strom, i jeho ovoce bude špatné. Strom se pozná po ovoci. 34:Plemeno zmijí: Jak může být vaše řeč dobrá, když jste zlí? Čím srdce přetéká, to ústa mluví. 35:Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré; zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé. 36:Pravím vám, že z každého planého slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu. 37:Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen."

= Učitelé zákona a farizejové žádají Pána Ježíše Krista o znamení z nebe 12,38-42=

38:Tehdy mu na to řekli někteří ze zákoníků a farizeů: "Mistře, chceme od tebe vidět znamení." 39:On jim však odpověděl: "Pokolení zlé a zpronevěřilé si hledá znamení; ale znamení mu nebude dáno, leč znamení proroka Jonáše. 40:Jako byl Jonáš v břiše mořské obludy tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země. 41:Mužové z Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a usvědčí je, neboť oni se obrátili po Jonášově kázání - a zde je víc než Jonáš. 42:Královna jihu povstane na soudu s tímto pokolením a usvědčí je, protože ona přišla z nejvzdálenějších končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu - a zde je víc než Šalomoun.

=Pán Ježíš Kristus o návratu nečistého ducha 12,43-45=

43:Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po pustých místech a hledá odpočinutí, ale nenalézá. 44:Tu řekne: 'Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.' Přijde a nalezne jej prázdný, vyčištěný a uklizený. 45:Tu jde a přivede s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám, a vejdou a bydlí tam; a konce toho člověka jsou horší, než začátky. Tak bude i s tímto zlým pokolením."

= Pravou rodinou jsou Pánu Ježíši Kristu všichni ti co žijí podle Božího slova 12,46-50=

46:Ještě když mluvil k zástupům, jeho matka a bratři stáli venku a chtěli s ním mluvit. 47:Někdo mu řekl: "Aha, tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí s tebou mluvit." 48:On však odpověděl tomu, kdo mu to řekl: "Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?" 49:Ukázal na své učedníky a řekl: "Aha, moje matka a moji bratři. 50:Neboť kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka."

Kapitola 13 – Evangelium sv.Matouše

= Podobenství Pána Ježíše Krista o rozsévačovi 13,1-9=

1:Toho dne vyšel Ježíš z domu a posadil se u moře. 2:Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď; posadil se v ní a celý zástup stál na břehu. 3:I mluvil k nim mnoho v podobenstvích: "Vyšel rozsévač rozsívat. 4:Když rozsíval, padla některá zrna podél cesty, a přilétli ptáci a sezobali je. 5:Jiná padla na skalnatou půdu, kde neměla dost země, a hned vzešla, protože nebyla hluboko v zemi. 6:Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla. 7:Jiná zas padla mezi trní; trní vzrostlo a udusilo je. 8:A jiná zrna padla do dobré země a dala užitek, některé sto zrn, jiné šedesát a jiné třicet. 9:Kdo má uši, slyš!"

= Důvod proč Pán Ježíš Kristus mluví v podobenstvích 13,10-15=

10:Učedníci k němu přistoupili a řekli: "Proč k nim mluvíš v podobenstvích?" 11:On jim odpověděl: "Protože vám je dáno znáti tajemství království nebeského, jim však není dáno. 12:Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. 13:Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nevidí a slyšíce neslyší a nechápou. 14:A plní se na nich proroctví, které řekl Izaiáš: 'Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět a neuvidíte. 15:Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže nevidí očima a ušima neslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se - a já je neuzdravím.'

=O štěstí učedníků Pána Ježíše Krista 13,16-17=

16:Blažené vaše oči, že vidí, i vaše uši, že slyší. 17:Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, na co vy hledíte, ale neviděli, a slyšet, co vy slyšíte, a neslyšeli.

= Pán Ježíš Kristus vysvětlil podobenství o rozsévačovi 13,18-23=

18:Vy tedy slyšte výklad podobenství o rozsévači. 19:Pokaždé, když někdo slyší slovo o království a nechápe, přichází ten zlý a vyrve, co bylo zaseto do jeho srdce; to je ten, u koho se zaselo podél cesty. 20:U koho bylo zaseto na skalnatou půdu, to je ten, kdo slyší slovo a hned je s radostí přijímá; 21:ale nezakořenilo v něm a je nestálý: když přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadá. 22:U koho bylo zaseto do trní, to je ten, kdo slyší slovo, ale časné starosti a vábivost majetku slovo udusí, a zůstane bez úrody. 23:U koho bylo zaseto do dobré země, to je ten, kdo slovo slyší i chápe a přináší úrodu, jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, třetí třicetinásobnou."

=Pán Ježíš Kristus předložil podobenství o koukole mezi pšenicí 13,24-30=

24:Předložil jim jiné podobenství: "S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli. 25:Když však lidé spali, přišel nepřítel, nasel koukole mezi pšenici a odešel. 26:Když vyrostlo stéblo a nasadilo klas, tu ukázal se i koukol. 27:Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: 'Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal ten koukol?' 28:On jim odpověděl: 'To udělal nepřítel.' Sluhové mu řeknou: 'Máme jít a vytrhat jej?' 29:On však odpoví: 'Ne, protože při trhání koukolu byste mohli vyrvat z kořenů i pšenici. 30:Nechejte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve koukol a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.'"

=Podobenství Pána Ježíše Krista o hořčičném zrnu 13,31-32=

31:Ještě jiné podobenství jim předložil: "Království nebeské je jako hořčičné zrno, které člověk zaseje na svém poli; 32:je sice menší, než všecka semena, ale když vyroste, je větší, než ostatní byliny a je z něho strom, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích."

=Podobenství Pána Ježíše Krista o kvasu 13,33-35=

33:Pověděl jim i toto podobenství: "Království nebeské je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky, až se všechno prokvasí." 34:Toto vše mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích; bez podobenství k nim vůbec nemluvil, 35:aby se splnilo, co bylo řečeno ústy proroka: 'Otevřu v podobenstvích ústa svá, vyslovím, co je skryto od založení světa.'

=Výklad Pána Ježíše Krista podobenství o koukole 13,36-43=

36:Potom opustil zástupy a vešel do domu. Učedníci za ním přišli a řekli mu: "Vylož nám to podobenství o koukole na poli!" 37:On jim odpověděl: "Rozsévač, který rozsívá dobré semeno, je Syn člověka 38:a pole je tento svět. Dobré semeno, to jsou synové království, koukol jsou synové toho zlého; 39:nepřítel, který jej nasel, je ďábel. Žeň je skonání věku a ženci jsou andělé. 40:Tak jako se tedy sbírá koukol a pálí ohněm, tak bude i při skonání věku. 41:Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti, 42:a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. 43:Tehdy spravedliví zazáří jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši, slyš!"

=Podobenství Pána Ježíše Krista o pokladu v poli 13,44=

44:"Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všechno, co má, a koupí to pole.

=Podobenství Pána Ježíše Krista o perle 13,45-46=

45:Anebo je království nebeské jako když obchodník, který kupuje krásné perly, 46:objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všechno, co má, a koupí ji.

=Podobenství Pána Ježíše Krista o rybářské síti 13,47-50=

47:Anebo je království nebeské jako síť, která se spustí do moře a zahrne všechno možné; 48:když je plná, vytáhnou ji na břeh, sednou, a co je dobré, vybírají do nádob, co je špatné, vyhazují ven. 49:Tak bude i při skonání věku: vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých 50:a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů."

=Pán Ježíš Kristus o nových a starých pokladech věřící duše 13,51-52=

51:"Pochopili jste to všechno?" Odpověděli: "Ano." 52:A on jim řekl: "Proto každý zákoník, který se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré."

=Pán Ježíš Kristus doma ve městě Nazaret byl s pyšným pohrdáním odmítnut 13,53-58=

53:Když Ježíš dokončil tato podobenství, odebral se odtud. 54:Přišel do svého domova a učil v jejich synagóze, takže v úžasu říkali: "Odkud se u toho člověka vzala taková moudrost a mocné činy? 55:Což to není syn tesaře? Což se jeho matka nejmenuje Maria a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda? 56:A nejsou všechny jeho sestry u nás? Odkud to tedy ten člověk všechno má?" 57:A byl jim kamenem úrazu. Ale Ježíš jim řekl: "Prorok není beze cti, leda ve své vlasti a ve svém domě." 58:A neučinil tam mnoho mocných činů pro jejich nevěru.

Kapitola 14 – Evangelium sv.Matouše

=Předchůdce Pána Ježíše Krista Ján Křtitel kritizoval smilstvo Heroda a Herodiady 14,1-5=

1:V ten čas se tetrarcha Herodes doslechl o Ježíšovi 2:a řekl svým sluhům: "To je Jan Křtitel, který vstal z mrtvých; proto v něm působí mocné síly." 3:Tento Herodes totiž zatkl Jana a dal ho v poutech vsadit do žaláře kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, 4:neboť Jan mu říkal: "Není dovoleno, abys ji měl za ženu." 5:Byl by ho rád zbavil života, ale bál se lidu, protože měli Jana za proroka.

=Za kritiku chtěly dvě feministky smrt předchůdce Pána Ježíše Krista Jana Křtitele 14,6-12=

6:Na Herodovy narozeniny však dcera té Herodiady tančila uprostřed hostů. Zalíbila se Herodovi, 7:a on jí přísahou slíbil dát, o cokoli požádá. 8:A ona, navedena svou matkou, řekla: "Dej mi sem přinést na míse hlavu Jana Křtitele." 9:Král se zarmoutil, ale pro přísahu před spolustolovníky poručil, aby jí vyhověli, 10:a dal Jana v žaláři setnout. 11:Tak přinesli jeho hlavu na míse, dali ji dívce a ona ji donesla své matce. 12:Janovi učedníci potom přišli, odnesli jeho tělo a pohřbili je; pak šli a oznámili to Ježíšovi.

=Pán Ježíš Kristus nasytil pět tisíc mužů plus další ženy a děti z 5.chlebů a 2.ryb 14,13-21=

13:Když to Ježíš uslyšel, odplul lodí na pusté místo, aby byl sám; ale zástupy o tom uslyšely a pěšky šly z měst za ním. 14:Když vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto. I uzdravoval jejich nemocné. 15:Když nastal večer, přistoupili k němu učedníci a řekli: "Toto místo je pusté a je už pozdní hodina. Propusť zástupy, ať jdou do vesnic koupit si jídlo." 16:Ale Ježíš jim řekl: "Nemusejí odcházet, dejte vy jim jíst!" 17:Oni odpověděli: "Máme tu jen pět chlebů a dvě ryby." 18:On však řekl: "Přineste je sem!" 19:Poručil, aby se zástupy rozsadily po trávě. Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal chleby a dával učedníkům a učedníci zástupům. 20:I jedli všichni a nasytili se; a sebrali nalámaných chlebů, které zbyly, dvanáct plných košů. 21:A jedlo tam na pět tisíc mužů kromě žen a dětí.

=Levitace Pána Ježíše Krista chodícího po vodní hladině 14,22-33=

22:Hned nato přiměl Ježíš učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než propustí zástupy. 23:Když je propustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Když nastal večer, byl tam sám. 24:Loď byla daleko od země a vlny ji zmáhaly, protože vítr vál proti ní. 25:K ránu šel k nim, kráčeje po moři. 26:Když ho učedníci viděli kráčet po moři, vyděsili se, že je to přízrak, a křičeli strachem. 27:Ježíš na ně hned promluvil a řekl jim: "Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!" 28:Petr mu odpověděl: "Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodách!" 29:A on řekl: "Pojď!" Petr vystoupil z lodi, vykročil na vodu a šel k Ježíšovi. 30:Ale když viděl, jaký je vítr, přepadl ho strach, začal tonout a

vykřikl: "Pane, zachraň mne!" 31:Ježíš hned vztáhl ruku, uchopil ho a řekl mu: "Ty malověrný, proč jsi pochyboval?" 32:Když vstoupil na loď, vítr se utišil. 33:Ti, kdo byli na lodi, klaněli se mu a říkali: "Jistě jsi Boží Syn."

=Pán Ježíš Kristus uzdravil všechny nemocné 14,34-36=

34:Když se dostali na druhý břeh, přistáli u města Genezaret. 35:Lidé z toho místa ho poznali a vzkázali do celého okolí. Přinášeli mu všechny nemocné 36:a prosili ho, aby se směli aspoň dotknout třásní jeho roucha. A kdo se dotkli, byli uzdraveni.

Kapitola 15 – Evangelium sv.Matouše

=Pán Ježíš Kristus odsuzuje překrucování víry zákoníky a farizeji 15,1-13=

1:Tehdy přišli k Ježíšovi z Jeruzaléma farizeové a zákoníci a řekli: 2:"Proč tvoji učedníci porušují tradici otců? Vždyť si před jídlem neomývají ruce!" 3:On jim odpověděl: "A proč vy přestupujete přikázání Boží kvůli své tradici? 4:Vždyť Bůh řekl: 'Cti otce i matku' a 'kdo zlořečí otci nebo matce, ať je potrestán smrtí.' 5:Vy však učíte: Kdo řekne otci nebo matce: 'To, čím bych ti měl pomoci, je obětní dar', 6:ten již to nemusí dát svému otci nebo matce. A tak jste svou tradicí zrušili slovo Boží. 7:Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, když řekl: 8:'Lid tento ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; 9:marně mě uctívají, neboť učí naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.'" 10:Svolal zástupy a řekl: "Slyšte a rozumějte: 11:Ne co vchází do úst, znesvěcuje člověka, ale co z úst vychází, to člověka znesvěcuje." 12:Tu přišli učedníci a řekli mu: "Víš, že se farizeové urazili, když slyšeli to slovo?" 13:Ale on jim odpověděl: "Každá rostlina, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude vykořeněna.

=Pán Ježíš Kristus proti církevní slepé poslušnosti propagované tehdy ale i dnes 15,14-20=

14:Nechejte je: slepí vedou slepé. A když vede slepý slepého, oba spadnou do jámy." 15:Petr mu na to řekl: "Vysvětli nám to podobenství!" 16:On odpověděl: "I vy jste ještě nechápaví? 17:Nerozumíte, že to, co vchází do úst, přijde do břicha a jde do hnoje? 18:Však to, co z úst vychází, jde ze srdce, a to člověka znesvěcuje. 19:Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky. 20:To jsou věci, které člověka znesvěcují; ale jíst neomytýma rukama člověka neznesvěcuje."

=Víru bez “antirasistické” nacionalistické nadutosti vysoce ocenil Pán Ježíš Kristus15,21-28=

21:Ježíš odtud odešel až do okolí měst Týr a Sidón. 22:A zde jedna kananejská žena z těch končin vyšla a volala: "Smiluj se nade mnou, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá." 23:Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci přistoupili a žádali ho: "Zbav se jí, vždyť za námi křičí!" 24:On odpověděl: "Jsem poslán ke ztraceným ovcím z lidu izraelského." 25:Ale ona přistoupila, klaněla se mu a řekla: "Pane, pomoz mi!" 26:On jí odpověděl: "Nesluší se vzít chleba dětem a hodit jej psům." 27:Ona řekla: "Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolu jejich pánů." 28:Tu jí Ježíš řekl: "Ženo, tvá víra je veliká; staň se ti tak, jak chceš." A od té hodiny byla její dcera zdráva.

=Pán Ježíš Kristus uzdravoval nemocné u Galilejského jezera 15,29-31=

29:Odtud Ježíš přešel zase ke Galilejskému moři; vystoupil na horu a posadil se tam. 30:Tu se k němu sešly celé zástupy a měly s sebou chromé, mrzáky, slepé, hluchoněmé a mnohé jiné. Kladli je k jeho nohám a on je uzdravil, 31:takže se zástupy divily, když viděly, že němí mluví, mrzáci jsou zdraví, chromí chodí a slepí vidí; i velebili Boha izraelského.

= Pán Ježíš Kristus nasytil čtyřtisícový zástup ze sedmi chlebů a několika rybiček 15,32-39=

32:Ježíš si zavolal své učedníky a řekl: "Je mi líto zástupu, neboť již tři dny jsou se mnou a nemají co jíst. Poslat je domů hladové nechci, aby nezemdleli na cestě." 33:Učedníci mu namítli: "Kde vezmeme na poušti tolik chleba, abychom nasytili takový zástup?" 34:Ježíš jim řekl: "Kolik máte chlebů?" Odpověděli: "Sedm a několik rybiček." 35:I nařídil zástupu usednout na zem; 36:potom vzal těch sedm chlebů i ryby, vzdal díky, lámal a dával učedníkům a učedníci zástupům. 37:I jedli všichni a nasytili se; a zbylých nalámaných chlebů sebrali ještě sedm plných košů. 38:Těch, kteří jedli, bylo čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí. 39:potom propustil zástupy, vstoupil na loď a připlul na území Magadan.

Kapitola 16 – Evangelium sv.Matouše

= Pán Ježíš Kristus odmítá žádost farizeů a saduceů o znamení z nebe 16,1-4=

1:Přišli saduceové a farizeové a pokoušeli ho; žádali na něm, aby jim ukázal znamení z nebe. 2:On však jim odpověděl: "Večer říkáte: 'Bude krásně, je pěkný západ.' 3:A ráno: 'Dnes bude nečas, slunce vychází do mraků.' Vzhled oblohy umíte posoudit a znamení časů nemůžete? 4:Pokolení zlé a zpronevěřilé hledá znamení; ale nebude mu dáno znamení, leč znamení Jonášovo." Opustil je a odešel.

= Varování Pána Ježíše Krista před pokrytectvím farizeů doby své ale i té naší 16,5-12=

5:Když byli učedníci na druhém břehu, shledali, že si zapomněli vzít chleby. 6:Ježíš jim řekl: "Hleďte se mít na pozoru před kvasem saduceů a farizeů!" 7:Oni však u sebe uvažovali: "Nevzali jsme chleba." 8:Když to Ježíš zpozoroval, řekl: "Proč mluvíte o tom, malověrní, že nemáte chleba? 9:Ještě mi nerozumíte ani se nepamatujete na těch pět chlebů pro pět tisíc, a kolik košů jste sebrali? 10:Ani těch sedm chlebů pro čtyři tisíce, a kolik košů jste sebrali? 11:Což nerozumíte, že jsem k vám nemluvil o chlebech? Mějte se na pozoru před kvasem saduceů a farizeů!" 12:Tehdy pochopili, že jim neříkal, aby se měli na pozoru před kvasem, nýbrž před učením farizeů a saduceů.

= Petrovo vyznání víry v Pána Ježíše Krista a Petrův primát v budoucí Církvi 16,13-20=

13:Když Ježíš přišel do končin, kde se nachází Cesarea Filipova, ptal se svých učedníků: "Za koho lidé pokládají Syna člověka?" 14:Oni řekli: "Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků." 15:Řekl jim: "A za koho mne pokládáte vy?" 16:Šimon Petr odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého." 17:Ježíš mu odpověděl: "Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích. 18:A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou. 19:Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi." 20:Tehdy nařídil učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš.

=Pán Ježíš Kristus nepochopen ani Petrem když po prvé předpovídá své utrpení 16,21-23=

21:Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od veleknězů a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen. 22:Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: "Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!" 23:Ale on se obrátil a řekl Petrovi: "Jdi mi z očí! Pohoršením jsi mi, protože nemáš smysl pro Boží věci, ale jen pro lidské."

=Pán Ježíš Kristus vysvětluje Boží cestu jak třeba následovat Ježíše Krista 16,24-28=

24:Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. 25:Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. 26:Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět? 27:Syn člověka přijde v slávě svého Otce se svými svatými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání. 28:Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Syna člověka přicházejícího se svým královstvím."

Kapitola 17 – Evangelium sv.Matouše

= Proměnění Páně Ježíše Krista na hoře 17,1-13=

1:Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš Petra a Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. 2:A byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý. 3:A náhle zjevil se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. 4:Nato promluvil Petr a řekl Ježíšovi: "Pane, je dobré, že jsme zde; chceš-li, udělám tu tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi." 5:Ještě nedomluvil a tu světlý oblak je zastínil a z oblaku promluvil hlas: "Toto jest můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte." 6:Když to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli. 7:Ale Ježíš k nim přistoupil, dotkl se jich a řekl: "Vstaňte a nebojte se." 8:Oni pozvedli oči a neviděli už nikoho jiného, než Ježíše samotného. 9:Když sestupovali s hory, přikázal jim Ježíš: "Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud Syn člověka nebude vzkříšen z mrtvých." 10:Učedníci se ho ptali: "Jak to, že říkají zákoníci, že napřed musí přijít Eliáš?" 11:On jim odpověděl: "Ano, Eliáš přijde a obnoví všechno. 12:Avšak pravím vám, že Eliáš již přišel, ale nepoznali ho a udělali s ním, co se jim zlíbilo; tak i syn člověka bude od nich trpět." 13:Tehdy učedníci pochopili, že mluvil o Janu Křtiteli.

= Pán Ježíš Kristus uzdravil chlapce nemocného epilepsií 17,14-21=

14:Když přišli k zástupu, přistoupil k němu jeden člověk a na kolenou prosil: 15:"Pane, smiluj se nad mým synem, neboť je náměsíčný a je na tom zle: často padá do ohně a často do vody. 16:A přivedl jsem ho k tvým učedníkům a nemohli ho uzdravit." 17:Ježíš odpověděl: "Pokolení nevěřící a zvrácené, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás ještě mám snášet? Přiveďte mi ho sem!" 18:Ježíš mu pohrozil, a zlý duch z něho vyšel; od té chvíle byl chlapec zdráv. 19:Když byli učedníci s Ježíšem sami, přistoupili k němu a řekli: "Proč jsme ho nemohli vyhnat my?" 20:On jim řekl: "Pro vaši malověrnost! Amen, pravím vám, budete-li mít víru jako zrnko hořčice, řeknete této hoře: 'Přejdi odtud tam', a přejde; a nic vám nebude nemožné." 21:Takový duch nevyjde jinak než modlitbou a postem.

=Pán Ježíš Kristus po druhé předpovídá své utrpení 17,22-23=

22:Když byli spolu v Galileji, řekl jim Ježíš: "Syn člověka bude vydán do rukou lidí; 23:zabijí ho, a třetí den bude vzkříšen." Velice se zarmoutili.

=Pán Ježíš Kristus zaplatil za sebe a za apoštola Petra chrámovou daň 17,24-27=

24:Když přišli do Kafarnaum, přistoupili k Petrovi výběrčí chrámové daně a řekli: "Váš Mistr neplatí chrámovou daň?" 25:On řekl: "Platí!" Když přišel domů, ještě než promluvil, řekl mu Ježíš: "Co myslíš, Šimone, od koho vybírají pozemští králové poplatky a daně? Od svých synů nebo od cizích lidí?" 26:Když odpověděl: "Od cizích", pravil mu Ježíš: "Synové jsou tedy svobodni. 27:Ale abychom je nepohoršili, jdi k moři, hoď udici; vytáhni rybu, která se první chytí, otevři jí ústa a najdeš peníz; ten vezmi a dej jim za mne i za sebe."

Kapitola 18 – Evangelium sv.Matouše

=Pán Ježíš Kristus řeší spor apoštolů o prvenství apelem na pokoru 18,1-5=

1:V tu hodinu přišli učedníci k Ježíšovi s otázkou: "Kdo je vlastně největší v království nebeském?" 2:Ježíš zavolal dítě, postavil je doprostřed 3:a řekl: "Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. 4:Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském. 5:A kdo přijme jediné takové dítě ve jménu mém, přijímá mne.

= Pán Ježíš Kristus myslí svádění ze strany “liberálů” proti katolicitě víry a morálky 18,6-9=

6:Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, pro toho by bylo lépe, aby mu pověsili na krk mlýnský kámen a potopili ho do mořské hlubiny. 7:Běda světu, že svádí k hříchu! Svody sice nutně přicházejí, ale běda tomu, skrze koho přijdou. 8:Jestliže tě tvá ruka nebo noha svádí k hříchu, utni ji a odhoď pryč; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačený nebo chromý, než abys byl s oběma rukama či nohama uvržen do věčného ohně. 9:Jestliže tě tvé oko svádí k hříchu, vyrvi je a odhoď pryč; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do ohnivého pekla.

= Pán Ježíše Kristus varuje duchovenstvo před pohrdáním obyčejnými věřícími 18,10-14=

10:Mějte se na pozoru, abyste nepohrdali ani jedním z těchto maličkých. Pravím vám, že jejich andělé v nebi jsou neustále v blízkosti mého nebeského Otce. 11:Vždyť Syn člověka přišel spasit, co zahynulo. 12:Co myslíte? Má-li někdo sto ovcí a jedna z nich mu zabloudí, nenechá těch devadesát devět na horách a nejde hledat tu, která zabloudila? 13:A podaří-li se mu ji nalézt, amen, pravím vám, bude se z ní radovat víc než z těch devadesáti devíti, které nezabloudily. 14:Právě tak je vůle vašeho nebeského Otce, aby nezahynul ani jediný z těchto maličkých.

=Pán Ježíš Kristus o bratrském napomínání 18,15-17=

15:Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřmi oči; dá-li si říci, získal jsi svého bratra. 16:Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby 'ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď'. 17:Jestliže ani potom neuposlechne, oznam to církvi; jestliže však neuposlechne ani církev, ať je ti jako pohan nebo celník.

=Pán Ježíš Kristus o moci Církve a o společné modlitbě 18,18-20=

18:Amen, pravím vám, cokoli odmítnete na zemi, bude odmítnuto v nebi, a cokoli přijmete na zemi, bude přijato v nebi. 19:Opět vám pravím, shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní. 20:Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich."

=Pán Ježíš Kristus o odpouštění 18,21-22=

21:Tehdy přistoupil Petr k Ježíšovi a řekl mu: "Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?" 22:Ježíš mu na to odpověděl: "Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesát sedmkrát."

= Pán Ježíš Kristus podobenstvím o nemilosrdném služebníku kritizoval sobectví 18,23-35=

23:"S královstvím nebeským je to tak, jako když se jeden král rozhodl vyžádat účty od svých služebníků. 24:Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který byl dlužen mnoho tisíc hřiven. 25:Protože mu je nemohl vrátit, rozkázal ho pán prodat i s ženou a dětmi a se vším, co měl, a nahradit ztrátu. 26:Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: 'Měj se mnou strpení a všechno ti vrátím!' 27:Pán se ustrnul na oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil. 28:Sotva však ten služebník vyšel, potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů; chytil ho za krk a křičel: 'Zaplať mi, co jsi dlužen!' 29:Jeho spoluslužebník mu padl k nohám a prosil ho: 'Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!' 30:On však nechtěl, ale šel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí dluh. 31:Když jeho spoluslužebníci viděli, co se přihodilo, velice se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všechno, co se stalo. 32:Tu ho pán zavolal a řekl mu: 'Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil; 33:neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?' 34:A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh. - 35:Tak bude jednat s vámi můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru."

Kapitola 19 – Evangelium sv.Matouše

= Pán Ježíš Kristus stanovil obligatorní nerozlučitelnost manželství 19,1-9=

1:Když Ježíš dokončil tato slova, odebral se z Galileje do Judska za Jordán. 2:Velké zástupy šly za ním, a on je tam uzdravil. 3:Tu k němu přišli farizeové a pokoušeli ho: "Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?" 4:Odpověděl jim: "Nečetli jste, že Stvořitel od počátku 'muže a ženu učinil je'? 5:A řekl: 'Proto opustí muž otce i matku a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo'; 6:takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!" 7:Namítnou mu: "Proč tedy Mojžíš ustanovil, že muž smí propustit svou manželku tím, že jí dá rozlukový lístek?" 8:Odpoví jim: "Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželku. Od počátku to však nebylo. 9:Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží."

= Pán Ježíš Kristus se vyjádřil k problematice stavu panického a otázce celibátu 19,10-12=

10:Učedníci mu řekli: "Jestliže je to s mužem a ženou takové, pak je lépe se neženit." 11:On jim odpověděl: "Ne všichni pochopí to slovo; jen ti, kterým je dáno. 12:Někteří nežijí v manželství, protože jsou k tomu od narození nezpůsobilí; jiní nežijí v manželství, protože je nezpůsobilými učinili lidé; a někteří nežijí v manželství, protože se ho zřekli pro království nebeské. Kdo to může pochopit, pochop.

= Pán Ježíš Kristus vyzdvihl mravně čistou víru u dětí a dává nám ji za vzor 19,13-15=

13:Tehdy k němu přinášeli děti, aby na ně vložil ruce a pomodlil se; ale učedníci jim to zakazovali. 14:Ježíš však řekl: "Nechejte děti a nebraňte jim jít ke mně; neboť takovým patří království nebeské." 15:Požehnal jim a šel dál.

= Pán Ježíš Kristus doporučil bohatému mladíkovi dobrovolnou chudobu 19,16-22=

16:A odrazu kdosi k němu přišel a zeptal se ho: "Mistře, co dobrého mám udělat, abych získal věčný život?" 17:On mu řekl: "Proč se mě ptáš na dobré? Jediný je dobrý! A chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání!" 18:Otázal se ho: "Která?" Ježíš odpověděl: "Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit, 19:cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe." 20:Mladík mu řekl: "To jsem všechno dodržoval! Co mi ještě schází?" 21:Ježíš mu odpověděl: "Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne." 22:Když mladík uslyšel to slovo, smutný odešel, neboť měl mnoho majetku.

=Pán Ježíš Kristus se vyjádřil jak boháči jen velice těžce mohou dosáhnout spásy 19,23-30=

23:Ježíš řekl svým učedníkům: "Amen, pravím vám, že bohatý těžko vejde do království nebeského. 24:Znovu vám říkám, snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království." 25:Když to učedníci slyšeli, velice se zhrozili a řekli: "Kdo potom může být spasen?" 26:Ježíš na ně pohleděl a řekl: "U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno." 27:Na to mu řekl Petr: "My jsme opustili všechno a šli jsme za tebou! Co tedy budeme mít?" 28:Ježíš jim řekl: "Amen, pravím vám, až se Syn člověka při obnovení všeho posadí na trůn své slávy, tehdy i vy, kteří jste mě následovali, usednete na dvanáct trůnů a budete soudit dvanáct pokolení Izraele. 29:A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole pro mé jméno, stokrát víc dostane a bude mít podíl na věčném životě. 30:Mnozí první budou poslední a poslední první."

Kapitola 20 – Evangelium sv.Matouše

=Pánu Ježíši Kristu spravedlivý plat zaměstnance je věc obligační, ne komparativní 20,1-16=

1:"Neboť s královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář hned ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici. 2:Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. 3:Když znovu vyšel o deváté hodině, viděl, jak jiní stojí nečinně na trhu, 4:a řekl jim: 'Jděte i vy na mou vinici, a já vám dám, co bude spravedlivé.' 5:Oni šli. Vyšel opět kolem poledne i kolem třetí hodiny odpoledne a učinil právě tak. 6:Když vyšel kolem páté hodiny odpoledne, našel tam další, jak tam stojí, a řekl jim: 'Co tu stojíte celý den nečinně?' 7:Odpověděli mu: 'Nikdo nás nenajal.' On jim řekne: 'Jděte i vy na mou vinici.' 8:Když byl večer, řekl pán vinice svému správci: 'Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, a to od posledních k prvním!' 9:Tak přišli ti, kteří pracovali od pěti odpoledne, a každý dostal denár. 10:Když přišli ti první, měli za to, že dostanou víc; ale i oni dostali po denáru. 11:Vzali ho a reptali proti hospodáři: 12:'Tihle poslední dělali jedinou hodinu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!' 13:On však odpověděl jednomu z nich: 'Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den? 14:Vezmi si, co ti patří a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako tobě; 15:nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?' 16:Tak budou poslední první a první poslední."

= Pán Ježíš Kristus po třetí předpovídá své utrpení 20,17-19=

17:Když Ježíš šel do Jeruzaléma, vzal si stranou dvanáct učedníků a cestou jim řekl: 18:"Jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán veleknězům a zákoníkům; odsoudí ho na smrt 19:a vydají pohanům, aby se mu posmívali, zbičovali ho a ukřižovali; a třetího dne bude vzkříšen."

= Pyšná žádost apoštolů Jakuba a Jana vůči Pánu Ježíši Kristu byla odmítnuta 20,20-28=

20:Tehdy k němu přistoupila matka synů Zebedea se svými syny, klaněla se mu a chtěla ho o něco požádat. 21:On jí řekl: "Co chceš?" Řekla: "Ustanov, aby tito dva synové měli místo jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici ve tvém království." 22:Ježíš však odpověděl: "Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já mám pít?" Řekli mu: "Můžeme." 23:Praví jim: "Můj kalich budete pít, ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž je připravil můj Otec." 24:Když to uslyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na oba bratry.

= Pán Ježíš Kristus učí, že pozice šéfa nemá být sinekurou ale službou veřejnosti 20,20-28=

25:Ale Ježíš si je zavolal a řekl: "Víte, že vládcové panují nad národy a velicí je utlačují. 26:Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; 27:a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem. 28:Tak, jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé."

= Pán Ježíš Kristus uzdravil caecitas dvou slepců u Jericha 20,29-34=

29:Když vycházeli z Jericha, následoval ho velký zástup. 30:A najednou dva slepí seděli u cesty; když uslyšeli, že jde kolem Ježíš, začali křičet: "Smiluj se nad námi, Pane, Synu Davidův!" 31:Zástup je napomínal, aby mlčeli, ale oni křičeli ještě víc: "Smiluj se nad námi, Pane, Synu Davidův!" 32:Ježíš se zastavil, zavolal je a řekl jim: "Co chcete, abych pro vás učinil?" 33:Odpověděli mu: "Pane, ať se otevřou naše oči!" 34:Ježíš pohnut soucitem, dotkl se jejich očí, a hned prohlédli; a šli za ním.

Kapitola 21 – Evangelium sv.Matouše

= Pán Ježíš Kristus vjel na oslici do Jeruzaléma 21,1-9=

1:Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky 2:a řekl jim: "Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a u ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. 3:A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: 'Pán je potřebuje.' A ten člověk je hned pošle." 4:To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka: 5:'Povězte dceři siónské: Aha, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena moci.' 6:Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal. 7:Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil. 8:A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekával ratolesti stromů a stlali je na cestu. 9:Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: "Hosana Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosana na výsostech!"

= Pán Ježíš Kristus proti kšeftujícím šmelinářům a spekulantům 21,10-17=

10:Když vjel Ježíš do Jeruzaléma, po celém městě nastal rozruch; ptali se: "Kdo to je?" 11:Zástupy odpovídaly: "To je ten prorok Ježíš z města Nazaret v Galileji." 12:Ježíš vešel do chrámu a vyhnal prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků i stánky prodavačů holubů; 13:řekl jim: "Je psáno: 'Můj dům bude zván domem modlitby', ale vy z něho děláte doupě lupičů." 14:I přistoupili k němu v chrámě slepí a chromí a on je uzdravil. 15:Když veleknězové a zákoníci viděli jeho udivující činy i děti volající v chrámě "Hosana Synu Davidovu", rozhněvali se 16:a řekli mu: "Slyšíš, co to říkají?" Ježíš jim odpověděl: "Ovšem! Nikdy jste nečetli: 'Z úst nemluvňátek a kojenců připravil sis chválu'?" 17:Opustil je a vyšel ven z města do Betanie; tam přenocoval.

= Uschlý fíkovník coby názorný příklad Pána Ježíše Krista o pevné víře v modlitbě 21,18-22=

18:Když se ráno vracel do města, dostal hlad. 19:Spatřil u cesty fíkovník a šel k němu; ale nic na něm nenalezl, jen listí. I řekl mu: "Ať se na tobě na věky neurodí ovoce!" A ten fíkovník najednou uschl. 20:Když to učedníci viděli, podivili se: "Jak najednou ten fíkovník uschl!" 21:Ježíš jim odpověděl: "Amen, pravím vám, budete-li mít víru a nebudete pochybovat, učiníte nejen to, co se stalo s fíkovníkem; ale i kdybyste této hoře řekli: 'Zdvihni se a vrhni se do moře' - stane se to. 22:A věříte-li, dostanete všecko, oč budete v modlitbě prosit."

= Spor o pravomoc Pána Ježíše Krista vyhnat kšeftující šmelináře a spekulanty 21,23-27=

23:Když Ježíš přišel do chrámu a učil, přistoupili k němu veleknězové a starší lidu a řekli: "Jakou mocí to činíš? A kdo ti tu moc dal?" 24:Ježíš jim odpověděl: "Já vám také položím otázku; jestliže ji zodpovíte, i já vám povím, jakou mocí to činím. 25:Odkud měl Jan pověření křtít? Z nebe, či od lidí?" Oni se mezi sebou dohadovali: "Řekneme-li, 'z nebe', namítne nám: 'Proč jste mu tedy neuvěřili?' 26:Řekneme-li však 'z lidí', máme obavy ze zástupu; vždyť všichni mají Jana za proroka." 27:Odpověděli tedy Ježíšovi: "Nevíme." Tu jim řekl i on: "Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím."

=Pán Ježíš Kristus podobenstvím o dvou synech říká, že důležitý je skutek, ne řeč 21,28-32=

28:"Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Přišel a řekl prvnímu: 'Synu, jdi dnes pracovat na vinici!' 29:On odpověděl: 'Nechce se mi.' Ale potom toho litoval a šel. 30:Otec přišel k druhému a řekl mu totéž. Ten odpověděl: 'Ano, pane.' Ale nešel. 31:Kdo z těch dvou splnil vůli svého otce?" Odpověděli: "Ten první!" Ježíš jim řekl: "Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky předcházejí vás do Božího království. 32:Přišel k vám Jan po cestě spravedlnosti, a vy jste mu neuvěřili. Ale celníci a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, ale ani potom jste toho nelitovali a neuvěřili mu.

=Pán Ježíš Kristus myslí na špatné duchovní i světské šéfy doby své ale i té naší 21,33-46 =

33:Poslyšte jiné podobenství: Jeden hospodář vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavěl strážní věž; potom vinici pronajal vinařům a odcestoval. 34:Když se přiblížil čas vinobraní, poslal své služebníky k vinařům, aby převzali jeho díl úrody. 35:Ale vinaři jeho služebníky chytili, jednoho zbili, druhého zabili, dalšího ukamenovali. 36:Znovu poslal další služebníky, a to více než před tím, ale naložili s nimi právě tak. 37:Nakonec k nim poslal svého syna; řekl si: 'Na mého syna budou mít přece ohled!' 38:Když však vinaři shlédli syna, řekli si mezi sebou: 'To je dědic. Pojďme, zabijme ho, a dědictví připadne nám!' 39:Chytili ho, vyvlekli ven z vinice a zabili. 40:Když nyní přijde pán vinice, co udělá těm vinařům?" 41:Řekli mu: "Zlé bez milosti zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou odvádět výnos v určený čas." 42:Ježíš jim řekl: "Což jste nikdy nečetli v Písmech: 'Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným; Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích'? 43:Proto vám pravím, že vám Boží království bude odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce. 44:Kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho on padne, toho rozdrtí." 45:Když slyšeli veleknězové a farizeové tato podobenství, poznali, že mluví o nich. 46:Hleděli se ho zmocnit, ale báli se zástupů, protože ty ho měly za proroka.

Kapitola 22– Evangelium sv.Matouše

= Podobenstvím o hostině Pán Ježíš Kristus myslí lidi, kteří pohrdají Bohem 22,1-10=

1:A Ježíš k nim znovu mluvil v podobenstvích: 2:"S královstvím Božím je to tak, jako když jeden král vystrojil svatbu svému synu. 3:Poslal služebníky, aby přivedli pozvané na svatbu, ale oni nechtěli jít. 4:Poslal znovu jiné služebníky se slovy: 'Řekněte pozvaným: Hostinu jsem uchystal, býčci a krmný dobytek je poražen, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!' 5:Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, druhý za svým obchodem. 6:Ostatní chytili jeho služebníky, potupně je ztýrali a zabili je. 7:Tu se král rozhněval, poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil. 8:Potom řekl svým služebníkům: 'Svatba je připravena, ale pozvaní si nezasloužili, aby se jí zúčastnili, 9:jděte tedy na rozcestí a koho najdete, pozvěte na svatbu.' 10:Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky.

=Podobenství Pána Ježíše Krista o svatebním šatě 22,11-14=

11:Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu. 12:Řekl mu: 'Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?' On se nezmohl ani na slovo. 13:Tu řekl král sloužícím: 'Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.' 14:Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán."

= Pán Ježíš Kristus odlišuje věc “císaře” od věci “Boží” v době své ale i té naší 22,15-22=

15:Tehdy farizeové šli a radili se, jak by Ježíšovi nějakým slovem nastražili léčku. 16:Poslali za ním své učedníky s lidmi od Heroda, aby řekli: "Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš cestě Boží podle pravdy; na nikoho se neohlížíš a nebereš ohled na postavení člověka. 17:Pověz nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?" 18:Ale Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: "Co mě pokoušíte, pokrytci? 19:"Ukažte mi peníz daně!" Podali mu denár. 20:On jim řekl: "Čí je tento obraz a nápis?" 21:Odpověděli: "Císařův." Tu jim řekl: "Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, co je Boží, dejte Bohu." 22:Když to slyšeli, podivili se, nechali ho a odešli.

= Pán Ježíš Kristus odpověděl na demagogickou otázku proti vzkříšení z mrtvých 22,23-33=

23:V ten den přišli za ním saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a předložili mu dotaz: 24:"Mistře, Mojžíš řekl: 'Zemře-li někdo bez dětí, ať se s jeho manželkou podle řádu švagrovství ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.' 25:U nás bylo sedm bratří. První po svatbě zemřel, a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratru. 26:Stejně i druhý, třetí a nakonec všech sedm. 27:Naposledy ze všech zemřela ta žena. 28:Až bude vzkříšení, komu z těch sedmi bude patřit? Vždyť ji měli všichni!" 29:Ježíš jim odpověděl: "Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží. 30:Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé. 31:A pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám Bůh pravil: 32:'Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův?' On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých." 33:Když to slyšely zástupy, žasly nad jeho učením.

= Hlavní přikázání Pána Ježíše Krista syntetizující celé Desatero Božích přikázání 22,34-40=

34:Když se farizeové doslechli, že byli umlčeni saduceové, smluvili se 35:a jeden jejich zákoník se ho otázal, aby ho pokoušel: 36:"Mistře, které přikázání v zákoně je největší?" 37:On mu řekl: "'Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.' 38:To je největší a první přikázání. 39:Druhé je mu podobné: 'Miluj svého bližního jako sám sebe.' 40:Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci."

= Pán Ježíš Kristus vyvrací nepravé mínění o vykupiteli Mesiáš 22,41-46=

41:Když se farizeové sešli, zeptal se jich Ježíš: 42:"Co si myslíte o Mesiášovi? Čí je syn?" Odpověděli mu: "Davidův." 43:Řekl jim: "Jak to tedy, že ho David v Duchu Svatém nazývá Pánem, když praví: 44:'Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.' 45:Jestliže tedy David nazývá Mesiáše Pánem, jak může být jeho synem?" 46:A nikdo nebyl s to odpovědět mu ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil tázat.

Kapitola 23 – Evangelium sv.Matouše

= Pán Ježíš Kristus proti pokrytectví politiků a duchovních doby své, ale i té naší 23,1-12=

1:Tehdy Ježíš mluvil k zástupům i k svým učedníkům: 2:"Na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové. 3:Proto čiňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou; ale podle jejich skutků nejednejte: neboť oni mluví a nečiní. 4:Svazují těžká břemena a nakládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. 5:Všechny své skutky konají tak, aby je lidé viděli: rozšiřují si modlitební řemínky a prodlužují třásně, 6:mají rádi přední místa na hostinách a přední sedadla v synagógách, 7:líbí se jim, když je lidé na ulici zdraví a říkají jim 'Mistře'. 8:Vy však si nedávejte říkat 'Mistře': jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří.9:A nikomu na zemi nedávejte jméno 'Otec': jediný je váš Otec, ten nebeský. 10:Ani si nedávejte říkat 'Učiteli': váš učitel je jeden, Kristus. 11:Kdo je z vás největší, bude váš služebník. 12:Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.

=Pán Ježíš Kristus hrozí pokryteckým politikům a duchovním doby své, ale i té naší23,13-36=

13:Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Zavíráte lidem království nebeské, sami nevcházíte a zabraňujete těm, kdo chtějí vejít. 14:Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Vyjídáte domy vdov pod

záminkou dlouhých modliteb; proto vás postihne tím přísnější soud. 15:Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Obcházíte moře i zemi, abyste získali jednoho novověrce; a když ho získáte, učiníte z něho syna pekla, dvakrát horšího, než jste sami. 16:Běda vám, slepí vůdcové! Říkáte: 'Kdo by přísahal u chrámu, nic to neznamená; ale kdo by přísahal při chrámovém zlatu, je vázán. 17:Blázni a slepci, co je větší: zlato, nebo chrám, který to zlato posvěcuje? 18:Nebo: 'Kdo by přísahal při oltáři, nic to neznamená; ale kdo by přísahal při oběti na něm, je vázán.' 19:Slepci, co je větší: oběť nebo oltář, který tu oběť posvěcuje? 20:Kdo tedy přísahá při oltáři, přísahá při něm a při všem, co na něm leží. 21:A kdo přísahá při chrámu, přísahá při něm a při tom, kdo v něm přebývá. 22:Kdo přísahá při nebi, přísahá při trůnu Božím a při tom, který na něm sedí. 23:Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Odevzdáváte desátky z máty, kopru a kmínu, a nedbáte na to, co je v Zákoně důležitější: právo, milosrdenství a věrnost. Toto bylo třeba činit a to ostatní nezanedbávat. 24:Slepí vůdcové, cedíte komára, ale velblouda spolknete! 25:Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Očišťujete číše a talíře zvenčí, ale uvnitř jsou plné hrabivosti a chtivosti. 26:Slepý farizeji, vyčisti především vnitřek číše, a bude čistý i vnějšek. 27:Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Podobáte se obíleným hrobům, které zvenčí vypadají pěkně, ale uvnitř jsou plné lidských kostí a všelijaké nečistoty. 28:Tak i vy se navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste samé pokrytectví a nepravost. 29:Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Stavíte náhrobky prorokům, zdobíte pomníky spravedlivých 30:a říkáte: 'Kdybychom my byli na místě svých otců, neměli bychom podíl na smrti proroků.' 31:Tak svědčíte sami proti sobě, že jste synové těch, kteří zabíjeli proroky. 32:Dovršte tedy činy svých otců! 33:Hadi, plemeno zmijí, jak uniknete pekelnému trestu? 34:Proto vám posílám proroky a učitele moudrosti i zákoníky; a vy je budete zabíjet a křižovat, budete je bičovat ve svých synagógách a pronásledovat z místa na místo, 35:aby na vás padla všechna spravedlivá krev prolitá na zemi, od krve spravedlivého Ábela až po krev, kterou prolil Zachariáš syna Bachariáše, kterého jste zabili mezi chrámem a oltářem. 36:Amen, pravím vám, to vše padne na toto pokolení.

= Bolest a nářek Pána Ježíše Krista nad bezbožností Jeruzalému 23,37-39=

37:Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni; kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste! 38:Tak váš dům se vám ponechává pustý. 39:Neboť vám pravím, že mě neuzříte od nynějška až do chvíle, kdy řeknete: 'Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově.'"

Kapitola 24 – Evangelium sv.Matouše

= Prorocká vize Pána Ježíše Krista o tragedii po povstání Bar Kochbyho 24,1-2=

1:Když Ježíš vyšel z chrámu a odcházel odtud, přistoupili k němu učedníci a ukazovali mu chrámové stavby. 2:On však jim řekl: "Vidíte toto všechno? Amen, pravím vám, že tu nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozmetáno."

= Pán Ježíš Kristus mluví o počátku velikého soužení těsně před koncem světa 24,3-14=

3:Když seděl na Olivové hoře a byli sami, přistoupili k němu učedníci a řekli: "Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věku!" 4:Ježíš jim odpověděl: "Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. 5:Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat 'já jsem Mesiáš' a svedou mnohé. 6:Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách; hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě není konec. 7:Povstane národ proti národu a království proti království, bude hlad a zemětřesení na mnoha místech. 8:Ale to vše bude teprve začátek bolestí. 9:Tehdy vás budou vydávat v soužení i na smrt a všechny národy vás budou nenávidět pro mé jméno. 10:A tehdy mnozí odpadnou a navzájem se budou zrazovat a jedni druhé nenávidět; 11:povstanou lživí proroci a mnohé svedou 12:a protože se rozmůže nepravost, vychladne víra mnohých. 13:Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. 14:A toto evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům, a teprve potom přijde konec.

=Pán Ježíš Kristus radí svým věrným následovníkům co dělat na konci světa 24,15-28=

15:Když pak uvidíte 'znesvěcující ohavnost', o níž je řeč u proroka Daniele, jak stojí na místě svatém - kdo čteš, rozuměj - 16:tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor; 17:kdo je na střeše, ať nesestupuje, aby si vzal něco z domu; 18:a kdo je na poli, ať se nevrací, aby si vzal plášť. 19:Běda těhotným a kojícím v oněch dnech! 20:Modlete se, abyste se nemuseli dát na útěk v zimě nebo v sobotu. 21:Neboť tehdy nastane hrozné soužení, jaké nebylo od počátku světa až do nynějška a nikdy již nebude. 22:A kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebyl by spasen žádný člověk; ale kvůli vyvoleným budou tyto dny zkráceny. 23:Tehdy, řekne-li vám někdo: 'Aha, tu je Mesiáš nebo tam', nevěřte! 24:Neboť povstanou nepraví mesiášové a lžiproroci a budou předvádět veliká znamení a zázraky, že by svedli i vyvolené, kdyby to bylo možné. 25:A proto řekl jsem vám to už předem. 26:Když vám řeknou: 'Aha, je na poušti', nevycházejte! 'Tamhle v tajných úkrytech', nevěřte tomu! 27:Neboť jako blesk ozáří oblohu od východu až na západ, takový bude příchod Syna člověka. 28:Kde je mrtvola, slétnou se i supi.

= Pán Ježíš Kristus zvěstoval svůj druhý příchod na konci světa 24,29-31=

29:Hned po soužení těch dnů se zatmí slunce, měsíc ztratí svou zář, hvězdy budou padat z nebe a mocnosti nebeské se zachvějí. 30:Tehdy se ukáže znamení Syna člověka na nebi; a tu budou lomit rukama všechny čeledi země a uzří Syna člověka přicházet na oblacích nebeských s velkou mocí a slávou. 31:On vyšle své anděly s mohutným zvukem polnice a ti shromáždí jeho vyvolené do čtyř úhlů světa, od jedněch konců nebe ke druhým.

= Pán Ježíš Kristus poukázal na poučení od fíkovníku 24,32-35=

32:Od fíkovníku si vezměte poučení: Když už jeho větev raší a vyráží listí, víte, že je léto blízko. 33:Tak i vy, až toto všechno uvidíte, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi. 34:Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všechno stane. 35:Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.

=Pán Ježíš Kristus vyzval nás k bdělosti ve víře před nepřáteli naší víry 24,36-44=

36:O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám. 37:Až přijde Syn člověka, bude to jako za dnů Noe : 38:Jako tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noe vešel do korábu, 39:a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky - takový bude i příchod Syna člověka. 40:Tehdy budou dva na poli, jeden bude přijat a druhý zanechán. 41:Dvě budou mlít obilí, jedna bude přijata a druhá zanechána. 42:Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde. 43:Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční hodinu přijde zloděj, bděl by a zabránil by mu vloupat se do domu. 44:Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.

=Podobenstvím o věrném sluhovi Pán Ježíš Kristus míní nehodné předáky Církve 24,45-51=

45:Když pán ustanovuje nad svou čeledí služebníka, aby jim včas podával pokrm, který služebník je věrný a rozumný? 46:Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu nalezne, že tak činí. 47:Amen, pravím vám, že ho ustanoví nade vším, co mu patří. 48:Když si však špatný služebník řekne: 'Můj pán nejde', 49:a začne bít své spoluslužebníky, hodovat a pít s opilci, 50:tu pán toho služebníka přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, 51:vyžene ho a vykáže mu úděl mezi pokrytci; tam bude pláč a skřípění zubů.

Kapitola 25 – Evangelium sv.Matouše

=Podobenství Pána Ježíše Krista o deseti pannách 25,1-13=

1:Tehdy bude království nebeské podobno desíti pannám, které si vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. 2:Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných. 3:Pošetilé vzaly lampy, ale nevzaly si s sebou olej. 4:Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách. 5:Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly. 6:Uprostřed noci se rozlehl křik: 'Ženich je tu, jděte mu naproti!' 7:Všechny panny procitly a dávaly do pořádku své lampy. 8:Tu řekly pošetilé rozumným: 'Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají!' 9:Ale rozumné odpověděly: 'Nemůžeme, nedostávalo by se nám ani vám. Jděte raději ke kupcům a kupte si!' 10:Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny. 11:Potom přišly i ty ostatní panny a prosily: 'Pane, pane, otevři nám!' 12:Ale on odpověděl: 'Amen, pravím vám, neznám vás.' 13:Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.

=Pán Ježíš Kristus “talenty” myslí intelektuální poklady ducha ve prospěch lidstva 25,14-30=

14:Bude tomu, jako když člověk, který se chystal na cestu, zavolal své služebníky a svěřil jim svůj majetek; 15:jednomu dal pět talentů, druhému dva a třetímu jeden, každému podle jeho schopností, a odcestoval. 16:Ten, který přijal pět talentů, ihned se s nimi dal do aktivní práce a získal tak jiných pět. 17:Tak i ten, který měl dva, získal další dva. 18:Ten, který přijal jeden, šel, vykopal jámu a ukryl talent svého pána. 19:Po dlouhé době se pán těch služebníků vrátil a začal účtovat. 20:Přistoupil tedy ten, který přijal pět talentů, přinesl dalších pět a řekl: 'Pane, svěřil jsi mi pět talentů; a aha, jiných pět jsem jimi získal.' 21:Jeho pán mu odpověděl: 'Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.' 22:Přistoupil ten co dostal dva talenty a řekl: 'Pane, svěřil jsi mi dva talenty; a aha, další dva jsem získal.' 23:Jeho pán mu odpověděl: 'Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.' 24:Přistoupil i ten, který přijal jeden talent, a řekl: 'Pane, poznal jsem tě, že jsi tvrdý člověk a sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. 25:Bál jsem se, a proto jsem šel a ukryl tvůj talent v zemi. Aha, tady máš, co je tvé.' 26:Jeho pán mu odpověděl: 'Zlý a lenivý sluho! Věděl jsi, že žnu, kde jsem nezasel, a sbírám, kde jsem nerozsypal. 27:Měl jsi tedy dát můj talent peněžníkům a já bych si po návratu vybral, co je moje i s úroky. 28:Vezměte mu ten talent a dejte ho tomu, který má deset talentů! 29:Neboť každému, kdo má, bude přidáno a bude mít hodně. Ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. 30:A toho neužitečného sluhu uvrhněte ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.'

=Pán Ježíš Kristus řekl o posledním soudu na konci světa 25,31-46=

31:Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; 32:a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jeden od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, 33:ovce postaví po pravici a kozly po levici. 34:Tehdy řekne král těm po pravici: 'Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. 35:Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, 36:byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.' 37:Tu mu ti spravedliví odpoví: 'Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? 38:Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? 39:Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?' 40:Král jim odpoví a řekne jim: 'Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.' 41:Potom řekne těm na levici: 'Jděte ode mne, prokletí, do věčného

ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům! 42:Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít, 43:byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.' 44:Tehdy odpoví i oni: 'Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?' 45:On jim odpoví: 'Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.' 46:A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života."

Kapitola 26 – Evangelium sv.Matouše

=Velerada se radila o záhubě Pána Ježíše Krista 26,1-5=

1:Když Ježíš dokončil všechna tato slova, řekl svým učedníkům: 2:"Víte, že za dva dny jsou velikonoce, a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován." 3:Tehdy se sešli veleknězové a starší lidu ve dvoře velekněze, který se jmenoval Kaifáš, 4:a uradili se, že se Ježíše zmocní lstí a že ho zabijí. 5:Říkali: "Jen ne při svátečním shromáždění, aby se lid nebouřil."

=Pán Ježíš Kristus pomazán drahocenným olejem 26,6-13=

6:Když byl Ježíš v Betanii v domě Šimona Malomocného, 7:přišla za ním žena, která měla alabastrovou nádobku drahocenného oleje, a vylila ji na jeho hlavu, jak seděl u stolu. 8:Když to viděli učedníci, hněvali se: "Nač taková ztráta? 9:Mohlo se to prodat za mnoho peněz a ty dát chudým!" 10:Ježíš to zpozoroval a řekl jim: "Proč trápíte tu ženu? Vykonala dobrý skutek. 11:Vždyť chudé máte stále kolem sebe, mne však nemáte stále. 12:Když vylila ten olej na mé tělo, učinila to k mému pohřbu. 13:Amen, pravím vám, všude, po celém světě, kde bude kázáno toto evangelium, bude se mluvit na její památku o tom, co ona učinila."

=Jidáš šel a veleknězům nabídl, že za peníze jim zradí Pána Ježíše Krista 26,14-16=

14:Tehdy šel jeden z dvanácti, jménem Jidáš Iškariotský, k veleknězům 15:a řekl: "Co mi dáte? Já vám ho zradím." Oni mu určili třicet stříbrných. 16:Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby ho zradil.

=Příprava poslední večeře Pána Ježíše Krista před ukřižováním 26,17-19=

17:Prvního dne o svátcích nekvašených chlebů přišli učedníci za Ježíšem a řekli: "Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?" 18:On je poslal do města k jistému člověku, aby mu řekli: "Mistr vzkazuje: Můj čas je blízko, u tebe budu jíst se svými učedníky velikonočního beránka." 19:Učedníci učinili, jak jim Ježíš nařídil, a připravili velikonočního beránka.

=Pán Ježíš Kristus předem označil svého zrádce 26,20-25=

20:Navečer usedl s Dvanácti ke stolu, 21:a když jedli, řekl jim: "Amen, pravím vám, že jeden z vás mne zradí." 22:Velice je to zarmoutilo a začali se ho jeden po druhém ptát: "Snad to nejsem já, Pane?" 23:On odpověděl: "Kdo se mnou omočil ruku v míse, ten mě zradí. 24:Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno; ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil!" 25:Na to řekl Jidáš, který ho zrazoval: "Jsem to snad já, Mistře?" Řekl mu: "Ty sám jsi to řekl."

= Pán Ježíš Kristus večeři Páně ustanovil Eucharistii – Svátost Oltářní 26,26-29=

26:Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy: "Vezměte, jezte, toto jest mé tělo." 27:Pak vzal i kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: "Pijte z něho všichni. 28:Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů. 29:Pravím vám, že již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu s vámi pít kalich nový v království svého Otce."

=Pán Ježíš Kristus cestou do Getsemane varoval apoštola Petra i ostatní apoštoly 26,30-35=

30:Potom zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu. 31:Tu jim Ježíš řekl: "Vy všichni ode mne této noci odpadnete, neboť jest psáno: 'Budu bít pastýře a rozprchnou se ovce stáda.' 32:Po svém vzkříšení však vás předejdu do Galileje." 33:Na to mu řekl Petr: "Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy ne!" 34:Ježíš mu odpověděl: "Amen, pravím ti, že ještě této noci, dřív než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš." 35:Petr prohlásil: "I kdybych měl s tebou umřít, nezapřu tě." Podobně mluvili všichni učedníci.

= Modlitba Pána Ježíše Krista v zahradě Getsemanské 26,36-46=

36:Tu s nimi Ježíš přišel na místo zvané Getsemane a řekl učedníkům: "Počkejte zatím zde, já půjdu dál, abych se modlil." 37:Vzal s sebou Petra a oba syny Zebedea; tu na něho padl zármutek a úzkost. 38:Tehdy jim řekl: "Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou!" 39:Poodešel od nich, padl tváří k zemi a modlil se: "Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš." 40:Potom přišel k učedníkům a zastihl je v spánku. Řekl Petrovi: "To jste nemohli jedinou hodinu bdít se mnou? 41:Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé." 42:Odešel podruhé a modlil se: "Otče můj, není-li možné, aby mne tento kalich minul, a musím-li jej pít, staň se tvá vůle." 43:A když se vrátil, zastihl je opět spící; nemohli oči udržet. 44:Nechal je, zase odešel a potřetí se modlil stejnými slovy. 45:Potom přišel k učedníkům a řekl jim: "Ještě spíte a odpočíváte? Teď se přiblížila hodina kdy Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. 46:Vstaňte, pojďme! Aha přiblížil se ten, který mě zrazuje!"

= Pán Ježíš Kristus po Jidášově zradě zajat nepřáteli a odvlečen 26,47-56=

47:Ještě ani nedomluvil a přišel Jidáš, jeden z dvanácti. Veleknězové a starší s ním poslali zástup, ozbrojený meči a holemi. 48:Jeho zrádce s nimi domluvil znamení: "Koho políbím, ten to je; toho zatkněte." 49:A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: "Buď zdráv, Mistře", a políbil ho. 50:Ježíš mu odpověděl: "Příteli, konej svůj úkol!" Tu přistoupili k Ježíšovi, vztáhli na něho ruce a zmocnili se ho. 51:Jeden z těch, kdo byli s ním, sáhl po meči, napadl veleknězova sluhu a uťal mu ucho. 52:Ježíš mu řekl: "Vrať svůj meč na jeho místo; všichni, kdo se chápou meče, mečem zajdou. 53:Či myslíš, že bych nemohl poprosit svého Otce, a poslal by mi ihned víc než dvanáct legií andělů? 54:Ale jak by se potom splnila Písma, že to tak musí být?" 55:V té hodině řekl Ježíš zástupům: "Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a holemi, abyste mě zajali. Denně jsem sedával v chrámě a učil, a nezmocnili jste se mne. 56:Toto všechno se však stalo, aby se splnilo, co psali proroci." A tu ho všichni učedníci opustili a utekli.

=Zajatý Pán Ježíš Kristus inkognito sledován Petrem až do nepřátelského doupěte26,57-66=

57:Ti, kteří Ježíše zatkli, odvedli ho k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili zákoníci a starší. 58:Petr šel za ním zpovzdálí až do veleknězova dvora; vstoupil dovnitř a posadil se mezi sluhy, aby viděl konec. 59:Veleknězové a celá rada hledali křivé svědectví proti Ježíšovi, aby ho mohli odsoudit k smrti. 60:Ale nenalezli, ačkoli předstupovalo mnoho křivých svědků. Konečně přišli dva 61:a vypovídali: "On řekl: Mohu zbořit chrám a ve třech dnech jej vystavět." 62:Tu velekněz vstal a řekl mu: "Nic neodpovídáš na to, co tihle proti tobě svědčí?" 63:Ale Ježíš mlčel. A velekněz mu řekl: "Zapřísahám tě při Bohu živém, abys nám řekl, jsi-li Mesiáš, Syn Boží!" 64:Ježíš odpověděl: "Ty sám jsi to řekl. Ale pravím vám, od nynějška uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými." 65:Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: "Rouhal se! Nač ještě potřebujeme svědky? Aha teď jste slyšeli rouhání! 66:Co o tom soudíte?" Jejich výrok zněl: "Zaslouží si smrt."

=Veleknězovi lidé brutálně šikanovali a ponižovali Pána Ježíše Krista 26,67-68=

67:Pak mu plivali do obličeje, bili ho po hlavě, někteří ho tloukli do tváře 68:a říkali: "Hádej, Mesiáši, kdo tě udeřil!"

= Denunciovaný Petr ze strachu zapřel Pána Ježíše Krista, pak odešel a plakal 26,69-75=

69:Petr seděl venku v nádvoří. Tu k němu přistoupila jedna služka a řekla: "I ty jsi byl s tím Galilejským Ježíšem!" 70:A on přede všemi zapřel: "Nevím, co mluvíš." 71:Vyšel k bráně, ale uviděla ho jiná a řekla těm, kdo tam byli: "Tenhle byl s tím Nazaretským Ježíšem." 72:On znovu zapřel s přísahou: "Neznám toho člověka." 73:Ale zakrátko přistoupili ti, kdo tam stáli, a řekli Petrovi: "Jistě i ty jsi jeden z nich, vždyť i tvé nářečí tě prozrazuje!" 74:Tu se začal zaklínat a zapřísahat: "Neznám toho člověka." V tom zakokrhal kohout; 75:tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: 'Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.' Vyšel ven a hořce se rozplakal.

Kapitola 27 – Evangelium sv.Matouše

=Ranní sezení velerady proti Pánu Ježíši Kristu 27,1-2=

1:Když bylo ráno, uradili se všichni veleknězové a starší lidu proti Ježíšovi, že ho připraví o život. 2:Spoutali ho, odvedli a vydali vladaři Pilátovi.

=Výčitky svědomí Jidáše ze zrady Pána Ježíše Krista a smrt Jidášova 27,3-10=

3:Když Jidáš, který ho zradil, viděl, že Ježíše odsoudili, pocítil výčitky, vrátil třicet stříbrných veleknězům a starším 4:a řekl: "Zhřešil jsem, zradil jsem nevinnou krev!" Ale oni mu odpověděli: "Co je nám po tom? To je tvoje věc!" 5:A on odhodil peníze v chrámě a utekl; šel a oběsil se. 6:Veleknězové sebrali peníze a řekli: "Není dovoleno dát je do chrámové pokladny, je to odměna za krev." 7:Uradili se tedy a koupili za ně pole hrnčířovo k pohřbívání cizinců. 8:Proto se to pole jmenuje 'Pole krve' až dodnes. 9:Tak se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše: 'Vzali třicet stříbrných, cenu člověka, na kterou ho ocenili synové Izraele; 10:a dali ji za pole hrnčířovo, jak jim přikázal Hospodin.'

=Pán Ježíš Kristus odveden k Pilátovi 27,11-26=

11:A Ježíš byl postaven před vladaře. Vladař mu položil otázku: "Ty jsi král Židů?" Ježíš odpověděl: "Ty sám to říkáš." 12:Na žaloby veleknězů a starších nic neodpovídal. 13:Tu mu řekl Pilát: "Neslyšíš, co všechno proti tobě svědčí?" 14:On mu však neodpověděl ani na jedinou věc, takže se vladař velice divil. 15:O svátcích měl vladař ve zvyku propouštět zástupu jednoho vězně, kterého si přáli. 16:Tehdy tam měli pověstného vězně jménem Barabáš. 17:Když se zástupy shromáždily, řekl jim Pilát: "Kdo by vám měl být propuštěn, Barabáš nebo Ježíš zvaný Mesiáš?" 18:Věděl totiž, že mu ho vydali ze zášti. 19:Když seděl na soudné stolici, poslala k němu jeho žena se vzkazem: "Nezačínej si nic s tím spravedlivým! Dnes mě kvůli němu pronásledovaly zlé sny." 20:Veleknězové a starší však přiměli zástup, aby křičel “Barabáš, aby tak Ježíše zahubili. 21:Vladař jim řekl: "Koho vám z těch dvou mám propustit?" Oni volali: "Barabáš!" 22:Pilát jim řekl: "Co tedy mám učinit s Ježíšem zvaným Mesiáš?" Všichni volali: "Ukřižovat!" 23:Namítl jim: "Čeho se vlastně dopustil?" Ale oni ještě více křičeli: "Ukřižovat!" 24:Když pak Pilát viděl, že nic nepořídí, ale že pozdvižení je čím dál větší, omyl si ruce před očima zástupu a pravil: "Já nejsem vinen krví tohoto člověka; je to vaše věc." 25:A všechen lid mu odpověděl: "Krev jeho na nás a naše děti!" 26:Pilát tedy souhlasil, aby byl zástupu propuštěn Barabáš, Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován.

= Římští vojáci brutálně šikanovali a ponižovali Pána Ježíše Krista 27,27-31=

27:Vladařovi vojáci dovedli Ježíše do místodržitelství a svolali na něj celou setninu. 28:Svlékli ho a oblékli mu nachový plášť, 29:upletli korunu z trní a posadili mu ji na hlavu, do pravé ruky mu dali hůl, klekali před ním a posmívali se mu: "Buď zdráv, židovský králi!" 30:Plivali na něj, brali tu hůl a bili ho po hlavě. 31:A tak se mu dlouho posmívali, poté svlékli mu plášť a oblékli ho zase do jeho šatů. A odvedli ho k ukřižování.

= Privatizace šatů Pána Ježíše Krista římskými vojáky a poté jeho ukřižování 27,32-44=

32:Cestou potkali jednoho člověka z Cyrény, jménem Šimona; toho přinutili, aby nesl jeho kříž. 33:Když přišli na místo zvané Golgota, to znamená 'Lebka', 34:dali mu napít vína smíchaného se žlučí; ale když je okusil, nechtěl pít. 35:Ukřižovali ho a losem si rozdělili jeho šaty;

= Kolemjdoucí nepřátelé se ukřižovanému Pánu Ježíši Kristu posmívali 27,32-44=

36:pak tam stáli a střežili ho. 37:Nad hlavu mu dali nápis o provinění: "To je Ježíš, král Židů." 38:S ním byli ukřižováni dva povstalci, jeden po pravici a druhý po levici. 39:Kolemjdoucí ho uráželi; potřásali hlavou 40:a říkali: "Když chceš zbořit chrám a ve třech dnech jej znovu postavit, zachraň sám sebe; jsi-li Syn Boží, sestup z kříže!" 41:Podobně se mu posmívali i veleknězové spolu se zákoníky a staršími. Říkali: 42:Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je král izraelský – ať nyní sestoupí s kříže a uvěříme v něho! 43:Spolehl se na Boha, ať ho vysvobodí, stojí-li o něj. Vždyť řekl: 'Jsem Boží Syn!'" 44:Stejně ho tupili i povstalci spolu s ním ukřižovaní.

=Smrt Pána Ježíše Krista 27,45-56=

45:V poledne nastala tma po celé zemi až do tří hodin. 46:Kolem třetí hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: "Eli, Eli, lema sabachthani?", to jest: 'Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?' 47:Když to uslyšeli, říkali někteří z těch, kdo tu stáli: "On volá Eliáše." 48:Jeden z nich hned odběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, nabodl na tyč a dával mu pít. 49:Ostatní však říkali: "Nechej ho, ať uvidíme, jestli přijde Eliáš a zachrání ho!" 50:Ale Ježíš znovu vykřikl mocným hlasem a skonal. 51:A nejednou chrámová opona se roztrhla v půli odshora až dolů, země se zatřásla, skály pukaly, 52:hroby se otevřely a mnohá těla zesnulých svatých byla vzkříšena; 53:vyšli z hrobů a po jeho vzkříšení vstoupili do svatého města a mnohým se zjevili. 54:Setník a ti, kdo s ním střežili Ježíše, když viděli zemětřesení a všechno, co se stalo, velmi se zděsili a řekli: "On byl opravdu Boží Syn!" 55:Zpovzdálí přihlíželo mnoho žen, které provázely Ježíše z Galileje, aby se o něj staraly; 56:mezi nimi Marie Magdaléna, Marie, matka Jakubova i Josefova, a matka synů Zebedeů

=Pohřeb Pána Ježíše Krista 27,57-61=

57:Když nastal večer, přišel zámožný člověk z Arimatie, jménem Josef, který také patřil k Ježíšovým učedníkům. 58:Ten přišel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. Pilát přikázal, aby mu je dali. 59:Josef tělo přijal, zavinul je do čistého plátna 60:a položil je do svého nového hrobu, který měl vytesaný ve skále; ke vchodu hrobu přivalil veliký kámen a odešel. 61:Byla tam Marie Magdaléna a jiná Marie, které seděly naproti hrobu.

=Římští vojáci z podnětu veleknězů a farizejů hlídali hrob Pána Ježíše Krista 27,62-66=

62:Nazítří, po pátku, shromáždili se veleknězové a farizeové u Piláta 63:a řekli: "Pane, vzpomněli jsme si, že ten podvodník řekl ještě za svého života: 'Po třech dnech budu vzkříšen.' 64:Dej proto rozkaz, ať je po tři dny hlídán jeho hrob, aby nepřišli jeho učedníci, neukradli ho a netvrdili lidu, že byl vzkříšen z mrtvých; to by pak byl poslední podvod horší než první." 65:Pilát jim odpověděl: "Zde máte stráž, dejte hrob hlídat, jak uznáte za dobré." 66:Oni odešli, zapečetili kámen a postavili k hrobu stráž.

Kapitola 28 – Evangelium sv.Matouše

=Pán Ježíš Kristus vstal z mrtvých a veleknězové podplatili římské vojáky aby lhali 28,1-15=

1:Když uplynula sobota a začínal první den týdne, přišly Marie Magdaléna a jiná Marie, aby se podívaly k hrobu. 2:A tuhle nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil s nebe, odvalil kámen a usedl na něm. 3:Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. 4:Strážci byli strachem bez sebe a strnuli jako mrtví. 5:Anděl řekl ženám: "Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. 6:Není zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel. 7:Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; jde před nimi do Galileje, tam ho spatří. Hele, řekl jsem vám to." 8:Tu rychle opustily hrob a se strachem i s velikou radostí běžely to oznámit jeho učedníkům. 9:A zde Ježíš je potkal a řekl: "Buďte pozdraveny." Ženy přistoupily, objímaly jeho nohy a klaněly se mu. 10:Tu jim Ježíš řekl: "Nebojte se. Jděte a oznamte mým bratřím, aby šli do Galileje; tam mě uvidí." 11:Když se ženy vzdálily, někteří ze stráže přišli do města a oznámili veleknězům, co se všechno stalo. 12:Ti se sešli se staršími, poradili se a dali vojákům obrovské množství peněz 13:s pokynem: "Říkejte lidem o tom, že jeho učedníci přišli v noci a ukradli ho, když jste spali. 14:A pokud by se o tom snad i doslechl Pilát, my ho již uchlácholíme a vás zabezpečíme, aby se vám nic nestalo." 15:Vojáci vzali peníze a udělali to tak, jak se jim řeklo. A ten výklad je rozšířen mezi židy až podnes.

=Pán Ježíš Kristus se zjevil v Galileji a apoštolům svěřil světové misijní poslání 28,16-20a=

16:Jedenáct apoštolů se pak odebralo do Galileje, na horu, kterou jim Ježíš určil. 17:Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybovali. 18:Ježíš přistoupil a řekl jim: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. 19:Jděte tedy ke všem národům, učte všechny národy a křtěte jich ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého 20a:a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.”

=Pán Ježíš Kristus slíbil věrnost za věrnost všem svým věrným následovníkům 28,20b=

20b:”A vězte, že já jsem s vámi po všechny dny až do skončení světa."

 

Svaté evangelium Pána Ježíše Krista podle sepsání svatého Lukáše.

Kapitola 1 – Evangelium sv.Lukáše

=O příčinách sepsání evangelia Pána Ježíše Krista podle svatého Lukáše 1,1-4=

1:I když se již mnozí pokusili sepsat vypravování o událostech, které se mezi námi naplnily, 2:jak nám je předali ti, kteří byli od počátku očitými svědky a služebníky slova, 3:rozhodl jsem se také já, když jsem vše znovu důkladně prošel, že ti to v pravém sledu vypíši, vznešený Theofile, 4:abys poznal hodnověrnost toho, v čem jsi byl vyučován.

=Zvěstování narození předchůdce Pána Ježíše Krista Jana Křtitele 1,5-25=

5:Když v Judsku vládl král Herodes, žil jistý kněz, jménem Zachariáš, ze třídy Abia; měl manželku z dcer Árona a ta se jmenovala Alžběta. 6:Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech Hospodinových příkazů a ustanovení. 7:Neměli však děti, neboť Alžběta byla neplodná a oba byli již pokročilého věku. 8:Když jednou v pořádku třídy své konal úřad kněžský před Bohem, podle obyčeje kněžské služby, 9:připadlo na něj losem podle kněžského řádu, aby vešel do svatyně Hospodinovy a obětoval kadidlo. 10:Venku se v hodinu oběti modlilo veliké množství lidu. 11:Tu se ukázal anděl Páně stojící po pravé straně oltáře, kde se obětovalo kadidlo. 12:Když ho uviděl, zděsil se a padla na něho bázeň. 13:Anděl mu ale řekl: "Neboj se, neboť tvá prosba byla vyslyšena; tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. 14:Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození. 15:Bude veliký před Pánem, víno a opojný nápoj nebude pít, už od mateřského klína bude naplněn Duchem Svatým. 16:A mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu; 17:sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a vzpurné k moudrosti spravedlivých a připravil Pánu lid pohotový." 18:On řekl andělovi: "Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec a moje žena pokročilého věku." 19:Anděl mu odpověděl: "Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem; byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zvěst. 20:A ty oněmíš a nepromluvíš až do dne, kdy se to stane, poněvadž jsi neuvěřil mým slovům, která se svým časem naplní." 21:Lid čekal kdy se vrátí a divil se, že tak dlouho prodlévá v chrámě 22:Když vyšel, nemohl k nim promluvit, a tak poznali, že měl v chrámě vidění; dával jim jen znamení a zůstal němý. 23:Jakmile skončily dny jeho služby, odešel domů. 24:Po těch dnech jeho manželka Alžběta počala, ale tajila se po pět měsíců a říkala si: 25:"Toto mi učinil Pán; sklonil se ke mně v těchto dnech, aby mne zbavil mého pohanění mezi lidmi."

=Zvěstování Panně Marii vtělení Pána Ježíše Krista skrze Ducha Svatého 1,26-38=

26:Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do Galilejského města, které se jmenuje Nazaret, 27:k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. 28:Přistoupil k ní a řekl: "Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou." 29:Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. 30:Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. 31:Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. 32:Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. 33:Na věky bude kralovat na rodem Jákobovým a jeho království nebude konce." 34:Maria řekla andělovi: "Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?" 35:Anděl jí odpověděl: "Sestoupí na tebe Duch Svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. 36:Viď, že i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná. 37:Neboť 'u Boha není nic nemožného'." 38:Maria řekla: "Ejhle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova." Anděl pak od ní odešel.

=Matka Pána Ježíše Krista Panna Maria navštívila matku Jana Křtitele Alžbětu 1,39-45=

39:V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do hor a do města. 40:Vešla do domu Zachariáše a pozdravila Alžbětu. 41:Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle; byla naplněna Duchem Svatým 42:a zvolala velikým hlasem: "Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla. 43:Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána? 44:Hele, jakmile se zvuk tvého hlasu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle. 45:A blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána."

=Magnificat matky Pána Ježíše Krista Panny Marie děkuje Bohu za své vyvolení 1,46-50=

46:Maria řekla: "Velebí duše má Hospodina, 47:a duch můj zaplesal v Bohu, mém Spasiteli, 48:že shlédl na ponížení své služebnice, neboť ejhle, od této chvíle blahoslavit mě budou všechna pokolení, 49:protože veliké věci mi učinil Mocný, svaté je jeho jméno, 50:a jeho milosrdenství od pokolení do pokolení, těm, kteří se ho bojí.

=Magnificat matky Pána Ježíše Krista Panny Marie zpívá o sociální spravedlnosti 1,51-53=

51:Ukázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci pyšně smýšlejí, 52:mocné sesadil z trůnu a povýšil ponížené, 53:lačné nasytil dobrými věcmi a boháče poslal pryč naprázdno.

=Magnificat matky Pána Ježíše Krista Panny Marie děkuje Bohu za celý Boží lid 1,54-55=

54:Ujal se Izraele, svého služebníka, aby ukázal,že je pamětlivý svého milosrdenství, 55:jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům na věky."

=Narození předchůdce Pána Ježíše Krista Jana Křtitele 1,56-66=

56:Maria zůstala s Alžbětou asi tři měsíce a pak se vrátila domů. 57:Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn. 58:A když uslyšeli její sousedé a příbuzní, že jí Pán prokázal tak veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní. 59:Osmého dne se sešli k obřízce dítěte a chtěli mu dát jméno po otci. 60:Jeho matka na to řekla: "Nikoli, bude se jmenovat Jan." 61:Řekli jí: "Nikdo z tvého příbuzenstva se tak nejmenuje!" 62:Obrátili se na otce, jaké mu chce dát jméno. 63:On požádal o tabulku a napsal na ni: Jeho jméno je Jan. A všichni se tomu divili. 64:Ihned se uvolnila jeho ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha. 65:Tu padla bázeň na všechny sousedy a všude po horách v Judsku se mluvilo o těch událostech. 66:Všichni, kteří to uslyšeli, uchovávali to v mysli a říkali: "Čím toto dítě bude?" A ruka Hospodinova byla s ním.

=Benedictus kde Zachariáš - otec Jana Křtitele zpívá o mesiáši Pánu Ježíši Kristu 1,67-75=

67:Jeho otec byl naplněn Duchem Svatým a takto prorocky promluvil: 68:"Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid 69:a vzbudil nám mocného spasitele z rodu Davida, svého služebníka, 70:jak od pradávna mluvil ústy svatých proroků 71:že nás osvobodí od našich nepřátel a z rukou všech, kteří nás nenávidí. 72:Prokázal milosrdenství našim otcům a rozpomenul se na svou svatou smlouvu, 73:na přísahu, kterou učinil našemu otci Abrahamovi, že nám dá, 74:abychom vysvobozeni z rukou nepřátel, jemu 75:beze strachu sloužili ve svatosti a spravedlnosti před jeho tváří po všechny dny svého života.

=Benedictus kde Zachariáš - zpívá o předchůdci Pána Ježíše Krista Janu Křtiteli 1,76-79=

76:A ty, synu, budeš nazván prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před tváří Pána, připravíš mu cestu 77:a poučíš jeho lid o spáse, že mu náš Bůh z hloubky svého milosrdenství odpustí hříchy. 78:Tak nás Vycházející z výsosti navštíví 79:a zazáří těm, co sedí ve tmě a stínu smrti, naše kroky uvede na cestu pokoje."

=Skrytý život předchůdce Pána Ježíše Krista Jana Křtitele 1,80=

80:Chlapec rostl a sílil na duchu; a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael.

Kapitola 2 – Evangelium sv.Lukáše

=Pán Ježíš Kristus se narodil v úplné bídě v cizí maštali téměř jako dítě bezdomovců 2,1-7=

1:Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. 2:Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. 3:Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. 4:Také Josef se vydal z Galileje, města Nazaret, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, 5:aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. 6:Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. 7:I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou.

=Andělé nešli oznámit narození Pán Ježíš Kristus boháčům ale chudým pastýřům 2,8-14=

8:A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. 9:Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. 10:Anděl jim řekl: "Nebojte se, ejhle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. 11:Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. 12:Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí." 13:A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: 14:"Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení."

= Chudí pastýři coby reprezentanti proletářů jako první uviděli Pána Ježíše Krista 2,15-20=

15:Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: "Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil." 16:Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. 17:Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. 18:Všichni, kdo to slyšeli, užasli nad tím, co pastýři vyprávěli. 19:Ale Marie to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom. 20:Pastýři se pak navrátili oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.

=Obětování Páně Ježíše Krista ve chrámě v Jeruzalémě a dvoje proroctví 2,21-28=

21:Když uplynulo osm dní a nastal čas k obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal od anděla dříve, než jej matka počala. 22:Když uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina - 23:jak je psáno v zákoně Páně: 'vše, co je mužského rodu a otvírá život matky, bude zasvěceno Hospodinu' - 24:a aby podle ustanovení zákona obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata. 25:V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch Svatý byl s ním. 26:Jemu bylo Duchem Svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše. 27:A tehdy veden Duchem přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítěti předepisoval Zákon,

28:vzal ho Simeon do náručí a velebil Boha:

=Obětování Páně Ježíše Krista ve chrámě v Jeruzalémě a chvalozpěv Simeona 2,29-32=

29:"Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, 30:neboť mé oči viděly tvé spasení, 31:které jsi připravil přede všemi národy - 32:světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael."

=Obětování Páně Ježíše Krista ve chrámě v Jeruzalémě a proroctví Simeona 2,33-36=

33:Ježíšův otec a matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. 34:A Simeon jim požehnal a řekl jeho matce Marii: "Ejhle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat 35:- i tvou vlastní duši pronikne meč - aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí."

=Obětování Páně Ježíše Krista ve chrámě v Jeruzalémě a prorokyně Anna 2,36-38=

36:Žila tu i prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z pokolení Ašerova. Byla již pokročilého věku; když se jako dívka provdala, žila se svým mužem sedm let 37:a pak byla vdovou až do svého osmdesátého čtvrtého roku. Nevycházela z chrámu, ale dnem i nocí sloužila Bohu posty i modlitbami. 38:A v tu chvíli k nim přistoupila, chválila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma.

= Pán Ježíš Kristus po návratu z Jeruzaléma do Nazaretu až do svých dvanácti let 2,39-40=

39:Když Josef a Maria vše řádně vykonali podle zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazaret. 40:Dítě rostlo v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním.

=Dvanáctiletý Pán Ježíš Kristus v chrámě v Jeruzalémě o velikonočních svátcích 2,41-50=

41:Každý rok chodívali jeho rodiče o velikonočních svátcích do Jeruzaléma. 42:Také když my bylo dvanáct let, šli tam, jak bylo o svátcích obyčejem. 43:A když v těch dnech všechno vykonali a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, aniž to jeho rodiče věděli. 44:Protože se domnívali, že je někde s ostatními poutníky, ušli den cesty a pak jej hledali mezi svými příbuznými a známými. 45:Když ho nenalezli, vrátili se a hledali ho v Jeruzalémě. 46:Po třech dnech jej nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky. 47:Všichni, kteří ho slyšeli, divili se rozumnosti jeho odpovědí. 48:Když ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka mu řekla: "Synu, co jsi nám udělal? Aha, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali." 49:On jim řekl: "Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?" 50:Ale oni jeho slovu neporozuměli.

= Pán Ježíš Kristus po návratu z Jeruzaléma do Nazaretu až do svého vystoupení 2,51-52=

51:Pak se s nimi vrátil do města Nazaret a poslouchal je. Jeho matka uchovávala to vše ve svém srdci. 52:A Ježíš prospíval moudrostí a věkem a milostí u Boha i lidí.

Kapitola 3 – Evangelium sv.Lukáše

=Vystoupení předchůdce Pána Ježíše Krista Jana Křtitele na veřejnosti 3,1-6=

1:V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Pontius Pilát spravoval Judsko a v Galileji vládl Herodes, jeho bratr Filip na území Itureje a Trachonitidy a Lyzanias v Abiléně, 2:za nejvyššího velekněze Annáše a Kaifáše, stalo se slovo Boží k Janovi, synu Zachariáše, na poušti. 3:I začal Jan procházet celé okolí Jordánu a kázal: "Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpouštění hříchů", 4:jak napsal v knize slov prorok Izaiáš: 'Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky! 5:Každá propast bude zasypána, hory i pahorky budou srovnány; co je křivé, bude přímé, hrbolaté cesty budou rovné; 6:a každý tvor uzří spasení Boží.'

=Kázání předchůdce Pána Ježíše Krista Jana Křtitele na veřejnosti 3,7-14=

7:Zástupům, které vycházely, aby se od něho daly pokřtít, Jan říkal: "Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nastávajícím hněvem? 8:Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání, a nezačínejte si říkat: 'Náš otec jest Abraham!' Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. 9:Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který neponese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně." 10:Zástupy se Jana ptaly: "Co jen máme dělat?" 11:On jim odpověděl: "Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak." 12:Přišli i celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se: "Mistře, co máme dělat?" 13:On jim řekl: "Nevymáhejte víc, než máte nařízeno." 14:Tázali se ho i vojáci: "A co máme dělat my?" Řekl jim: "Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, buďte spokojeni se svým žoldem."

=Svědectví Jana Křtitele o Pánu Ježíši Kristu 3,15-17=

15:Lidé byli plni očekávání a všichni ve svých myslích uvažovali o Janovi, není-li on snad Mesiáš. 16:Na to Jan všem řekl: "Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější než jsem já; nezasloužím si, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on vás bude křtít Duchem Svatým a ohněm. 17:Lopata je v jeho ruce, aby pročistil svůj mlat a pšenici shromáždil do své sýpky; ale plevy spálí ohněm neuhasitelným."

= Feminista Herodes uvěznil za kritiku předchůdce Pána Ježíše Krista Jana Křtitele 3,18-20=

18:A ještě mnohým jiným způsobem napomínal lid a kázal radostnou zvěst. 19:Ale když káral vládce Heroda kvůli Herodiadě, manželce jeho bratra, a za všechno zlé, co činil, 20:Herodes všechno dovršil ještě tím, že dal Jana zavřít do vězení.

=Křest Pána Ježíše Krista 3,21-22=

21:Když se všechen lid dával křtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe 22:a Duch Svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil."

=Původ a rodokmen Pána Ježíše Krista 3,23-38=

23:Když Ježíš začínal své dílo, bylo mu asi třicet let. Jak se mělo za to, byl syn Josefa, jehož předkové byli: Heli, 24:Mathat, Levi, Melchi, Janai, Josef, 25:Matathias, Amos, Nahum, Esli, Nagai, 26:Mahat, Matathias, Semei, Josech, Joda, 27:Johanan, Resa, Zorobabel, Salathiel, Neri, 28:Melchi, Addi, Kosan, Elamadam, Er, 29:Jesus, Eliezer, Jorim, Mathat, Levi, 30:Simeon, Juda, Josef, Jonam, Eliakim, 31:Melea, Menna, Mattath, Natham, David, 32:Isaj, Obéd, Boaz, Sala, Naason, 33:Amínadab, Admin, Arni, Chesróm, Fares, Juda, 34:Jákob, Izák, Abraham, Tare, Nachor, 35:Seruch, Ragau, Falek, Heber, Sala, 36:Kainan, Arfaxad, Sem, Noé, Lámech, 37:Matusalem, Henoch, Jared, Maleleel, Kainan, 38:Enóš, Šét a Adam, který byl od Boha.

Kapitola 4 – Evangelium sv.Lukáše

= Čtyřicetidenní půst a ďáblovo trojí pokoušení Pána Ježíše Krista na poušti 4,1-13=

1:Plný Ducha Svatého vrátil se Ježíš od Jordánu; Duch ho vodil po poušti 2:čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel. V těch dnech nic nejedl, a když se skončily, vyhladověl. 3:Ďábel mu řekl: "Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kamení, ať je z něho chléb." 4:Ježíš mu řekl: "Je psáno: Člověk nebude živ jenom chlebem, ale každým slovem Božím." 5:Pak ho ďábel vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království země 6:a řekl: "Tobě dám všechnu moc i slávu těch království, poněvadž mně je dána, a komu chci, tomu ji dám: 7:Budeš-li se mi klanět, bude to všechno tvé." 8:Ježíš mu odpověděl: "Je psáno: Budeš se klanět Hospodinu, Bohu svému, a jeho jediného uctívat." 9:Pak ho ďábel přivedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: "Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů; 10:vždyť je psáno 'andělům svým dá o tobě příkaz, aby tě ochránili' 11:a 'na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou svou na kámen'." 12:Ježíš mu odpověděl: "Je psáno: nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého." 13:Když ďábel skončil všechna svá pokušení, odešel od něho až do dané chvíle.

=Odchod Pána Ježíše Krista do Galileje a počátek jeho činnosti na veřejnosti 4,14-15=

14:Ježíš se vrátil v moci Ducha do Galileje a pověst o něm se rozšířila po celém okolí. 15:Učil v jejich synagógách a všichni ho velmi chválili.

= Pán Ježíš Kristus doma ve městě Nazaret byl s pyšným pohrdáním odmítnut 4,16-30=

16:Přišel do města Nazaret, kde vyrostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl z Písma. 17:Podali mu knihu, kterou napsal prorok Izaiáš; otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno: 18:'Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, 19:abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.' 20:Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny. 21:Promluvil k nim: "Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli." 22:Všichni mu přisvědčovali a divili se slovům milosti, vycházejícím z jeho úst. A říkali: "Což to není syn Josefův?" 23:On jim odpověděl: "Jistě mi řeknete toto přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! O čem jsme slyšeli, že se stalo v Kafarnaum, učiň i zde, kde jsi doma." 24:Řekl: "Amen, pravím vám, žádný prorok není vítán ve své vlasti. 25:Po pravdě vám říkám: Mnoho vdov bylo v Izraeli za dnů Eliášových, kdy se zavřelo nebe na tři a půl roku a na celou zemi přišel veliký hlad. 26:A k žádné z nich nebyl Eliáš poslán, nýbrž jen k oné vdově do Sarepty v zemi sidonii. 27:A mnoho malomocných bylo v Izraeli za proroka Elizea, a žádný z nich nebyl očištěn, jen syrský Náman." 28:Když to slyšeli, byli všichni v synagóze naplněni hněvem. 29:Vstali, vyhnali ho z města a vedli až na sráz hory, na níž bylo jejich město vystavěno, aby ho svrhli dolů. 30:On však prošel jejich středem a bral se dál.

=Pán Ježíš Kristus uzdravil nemocného s afektivní psychózou 4,31-37=

31:Odešel do galilejského města Kafarnaum a učil je v sobotu. 32:Žasli nad jeho učením, poněvadž jeho slovo mělo moc. 33:V synagóze byl člověk, který byl posedlý nečistým duchem; ten vzkřikl velikým hlasem: 34:"Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím kdo jsi. Jsi Svatý Boží." 35:Ale Ježíš mu pohrozil: "Umlkni a vyjdi z něho!" Zlý duch jím smýkl doprostřed a vyšel z něho, aniž mu uškodil. 36:Na všechny padl úžas a říkali si navzájem: "Jaké je to slovo, že v moci a síle přikazuje nečistým duchům a oni vyjdou!" 37:A pověst o něm se rozhlásila po všech místech okolní krajiny.

= Pán Ježíš Kristus uzdravil febris Petrovy tchýně 4,38-39=

38:Povstal a odešel ze synagógy do Šimonova domu. Šimonova tchyně byla soužena silnou horečkou; i prosili ho za ni. 39:Postavil se nad ní, pohrozil horečce a ta ji opustila. Ihned vstala a obsluhovala je.

= Pán Ježíš Kristus uzdravoval psychotické nemoci ale i jiná onemocnění lidí 4,38-44=

40:Když slunce zapadlo, všichni k němu přiváděli své nemocné, kteří trpěli rozličnými neduhy; on vzkládal ruce na každého z nich a uzdravoval je. 41:Z mnohých vycházeli i démoni a křičeli: "Ty jsi Boží Syn!" Hrozil jim a nedovoloval jim mluvit, protože věděli, že je Mesiáš. 42:Když nastal den, vyšel z domu a šel na pusté místo; zástupy ho hledaly. Přišly až k němu a zdržovaly ho, aby od nich neodcházel. 43:Řekl jim: "Také ostatním městům musím zvěstovat Boží království, vždyť k tomu jsem byl poslán." 44:A kázal v synagógách v Judsku.

Kapitola 5 – Evangelium sv.Lukáše

=Zázračný rybolov Pána Ježíše Krista 5,1-7=

1:Jednou se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera Genezaretského; 2:tu uviděl, že u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili a vypírali sítě. 3:Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. 4:Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: "Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu!" 5:Šimon mu odpověděl: "Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě." 6:Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly. 7:Dali znamení svým společníkům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc. Oni přijeli a naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly.

=Pán Ježíš Kristus povolal rybáře za své první učedníky 5,8-11=

8:Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: "Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný." 9:Neboť jeho i všechny, kteří s ním byli, pojal úžas nad tím lovem ryb; 10:stejně i Jakuba a Jana, syny Zebedea, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: "Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi." 11:Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním.

= Homo leprosus uzdraven Pánem Ježíšem Kristem 5,12-16=

12:V jednom městě, kam Ježíš přišel, byl muž plný malomocenství. Jakmile Ježíše spatřil, padl tváří k zemi a prosil ho: "Pane, chceš-li, můžeš mě očistit." 13:On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: "Chci, buď čistý." A hned se jeho malomocenství ztratilo. 14:Přikázal mu, aby nikomu nic neříkal: "Ale jdi," pravil, "ukaž se knězi a obětuj za své očištění, co Mojžíš přikázal - jim na svědectví." 15:Zvěst o něm se šířila stále víc a scházely se k němu celé zástupy, aby ho slyšely a byly uzdravovány ze svých nemocí. 16:On však odcházíval na pustá místa a tam se modlil.

= Homo paralysis uzdraven Pánem Ježíšem Kristem 5,17-26=

17:Jednoho dne učil a kolem seděli farizeové a učitelé Zákona, kteří se sešli ze všech vesnic galilejských a Judska i z Jeruzaléma. Moc Páně byla s ním, aby uzdravoval. 18:A ejhle, muži nesli na nosítkách člověka, který byl ochrnutý, a snažili se ho vnést dovnitř a položit před něj. 19:Když viděli, že ho nepronesou zástupem, vystoupili na střechu, udělali otvor v dlaždicích a spustili ochrnutého i s lůžkem přímo před Ježíše. 20:Když viděl jejich víru, řekl tomu člověku: "Tvé hříchy jsou ti odpuštěny." 21:Zákoníci a farizeové začali uvažovat: "Kdo je ten člověk, že mluví tak rouhavě? Kdo může odpustit hříchy, než sám Bůh?" 22:Ježíš však poznal jejich myšlenky a odpověděl jim: "Jak to, že tak uvažujete? 23:Je snadnější říci 'Jsou ti odpuštěny tvé hříchy', nebo říci 'Vstaň a choď?' 24:Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy," řekl ochrnutému: "Pravím ti, vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů." 25:A ihned před nimi vstal, vzal to, na čem ležel, šel domů a chválil Boha. 26:Všechny zachvátil úžas a chválili Boha. Byli naplněni bázní a říkali: "Co jsme dnes viděli, je nad naše chápání."

=Pán Ježíš Kristus povolává celníka Matouše 5,27-32=

27:Pak vyšel a spatřil celníka jménem Matouš, jak sedí v celnici, a řekl mu: Pojď za mnou." 28:Matouš nechal všechno, vstal a šel za ním. 29:A ve svém domě mu připravil velikou hostinu. Bylo tam množství celníků a jiných, kteří s ním stolovali. 30:Ale farizeové a jejich zákoníci reptali a řekli jeho učedníkům: "Jak to, že jíte s celníky a hříšníky?" 31:Ježíš jim odpověděl: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. 32:Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky."

=Pán Ježíš Kristus poučuje o soukromém půstu 5,33-39=

33:Oni mu řekli: "Učedníci Janovi se často postí a konají modlitby, stejně tak i učedníci farizeů; tvoji však jedí a pijí." 34:Ježíš jim řekl: "Můžete chtít, aby se hosté na svatbě postili, když je ženich s nimi? 35:Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom, v těch dnech, se budou postit." 36:Řekl jim i podobenství: "Nikdo neutrhne kus látky z nového šatu a nezalátá jím starý šat; jinak bude mít díru v novém a ke starému se záplata z nového nehodí. 37:A nikdo nedává mladé víno do starých měchů; jinak mladé víno roztrhne měchy a vyteče a měchy přijdou nazmar. 38:Nové víno se musí dát do nových měchů. 39:Kdo se napije starého, nechce nové; řekne: 'Staré je lepší."

Kapitola 6 – Evangelium sv.Lukáše

= Pán Ježíš Kristus se zastal učedníků trhajících od hladu v sobotu klasy obilí 6,1-5=

1:Jednou v sobotu procházeli obilím a jeho učedníci trhali klasy, mnuli z nich rukama zrní a jedli. 2:Někteří z farizeů řekli: "Jak to, že děláte, co se v sobotu nesmí?" 3:Ježíš jim odpověděl: "Nečetli jste, co udělal David, když měl hlad on a ti, kdo byli s ním? 4:Jak vešel do domu Božího a vzal posvátné chleby, jedl je a dal i těm, kteří ho provázeli? A to byly chleby, které nesmí jíst nikdo, jen kněz." 5:A řekl jim: "Syn člověka je pánem nad sobotou."

= Pán Ježíš Kristus uzdravil v sobotu člověka s nekrózou pravé horní končetiny 5,6-11=

6:V jinou sobotu vešel do synagógy a učil. Byl tam člověk, jehož pravá ruka byla uschlá, odumřená. 7:Zákoníci a farizeové si na Ježíše dávali pozor, uzdravuje-li v sobotu, aby měli proč ho obžalovat. 8:On však znal jejich myšlenky. Řekl tomu muži s odumřelou rukou: "Vstaň a postav se doprostřed." On se zvedl a postavil se tam. 9:Ježíš jim řekl: "Ptám se vás: Je dovoleno v sobotu činit dobře, či zle, život zachránit, či zahubit?" 10:Rozhlédl se po nich a řekl tomu člověku: "Zvedni tu ruku!" On to učinil a jeho ruka byla zase zdravá. 11:Tu se jich zmocnila zlost a radili se spolu, co by měli s Ježíšem udělat.

= Pán Ježíš Kristus si zvolil svých dvanáct apoštolů 6,12-16=

12:V těch dnech vyšel na horu k modlitbě; a celou noc se tam modlil k Bohu. 13:Když nastal den, zavolal k sobě své učedníky a vyvolil z nich dvanáct, které také nazval apoštoly: 14:Šimona, kterému dal jméno Petr, jeho bratra Ondřeje, Jakuba, Jana, Filipa, Bartoloměje, 15:Matouše, Tomáše, Jakuba Alfea, Šimona zvaný Zélót, 16:Judu Jakubova a Jidáše Iškariotského, který se pak stal zrádcem.

=Zástupy jdou za Pánem Ježíšem Kristem 6,17-19=

17:Sešel s nimi dolů a na rovině zůstal stát; a s ním veliký zástup lidu z celého Judska i z Jeruzaléma, z pobřeží měst Týr i Sidon; 18:ti všichni přišli, aby ho slyšeli a byli uzdraveni ze svých nemocí. Uzdravovali se i ti, kteří byli sužováni nečistými duchy. 19:A každý ze zástupu se ho snažil dotknout, poněvadž z něho vycházela moc a uzdravovala všechny.

=Blahoslavenství Pána Ježíše Krista všem chudým a nenáviděným lidem 6,20-23=

20:Ježíš pohlédl na učedníky a řekl: "Blaze vám, chudí, neboť vaše je království Boží. 21:Blaze vám, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blaze vám, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát. 22:Blaze vám, když vás lidé budou nenávidět a když vás vyloučí, potupí a vymaží vaše jméno jako proklaté pro Syna člověka. 23:Veselte se v ten den a jásejte radostí; ejhle, máte hojnou odměnu v nebi. Vždyť právě tak jednali jejich otcové s proroky.

= Běda Pána Ježíše Krista všem bohatým a velebeným lidem 6,24-26=

24:Ale běda vám, bohatým, vždyť vám se už potěšení dostalo. 25:Běda vám, kdo jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět. Běda, kdo se nyní smějete, neboť budete plakat a naříkat. 26:Běda, když vás budou všichni lidé chválit; vždyť stejně se chovali jejich otcové k falešným prorokům.

=Pán Ježíš Kristus vyzývá k činění dobrých skutků 6,27-36=

27:Ale vám, kteří mě slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. 28:Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují. 29:Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou, a bude-li ti brát plášť, nechej mu i košili! 30:Každému, kdo tě prosí, dávej, a co ti někdo vezme, nepožaduj zpět. 31:Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, jednejte i vy s nimi. 32:Jestliže milujete jen ty, kdo vás milují, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. 33:Činíte-li dobře těm, kdo vám dobře činí, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť totéž činí i hříšníci. 34:Půjčujete-li těm, u nichž je naděje, že vám to vrátí, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek. 35:Ale milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým. 36:Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.

= Pán Ježíš Kristus varuje před lehkovážným posuzováním druhých lidí 6,37-38=

37:Nesuďte a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte a bude vám odpuštěno. 38:Dávejte a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám."

= Pán Ježíš Kristus proti církevní slepé poslušnosti propagované tehdy ale i dnes 6,39-42=

39:Řekl jim také podobenství: "Může vést slepý slepého? Nepadnou oba do jámy? 40:Žák není nad učitele. Je-li zcela vyučen, bude jako jeho učitel. 41:Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? 42:Jak můžeš říci svému bratru: 'Bratře, dovol, ať ti vyjmu třísku, kterou máš v oku', a sám ve svém oku trám nevidíš? Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.

= Pán Ježíš Kristus o stromě a o jeho ovocí podle čeho poznáváme dobro a zlo 6,43-45=

43:Dobrý strom nedává špatné ovoce a špatný strom nedává dobré ovoce. 44:Každý strom se pozná po svém ovoci. Vždyť z trní nesklízejí fíky a z hloží hrozny. 45:Dobrý člověk z dobrého pokladu svého srdce vydává dobré a zlý ze zlého vydává zlé. Jeho ústa mluví, čím srdce přetéká.

= Pán Ježíš Kristus podobenstvím myslí stavbu na skále Boží a na písku světáctví 6,46-49=

46:Proč mne oslovujete 'Pane, Pane', a nečiníte, co říkám? 47:Víte, komu se podobá ten, kdo slyší tato má slova a plní je? 48:Je jako člověk, který stavěl dům: kopal, hloubil, až položil základy na skálu. Když přišla povodeň, přivalil se proud na ten dům, ale nemohl jím pohnout, protože byl dobře postaven. 49:Kdo však uslyšel má slova a nejednal podle nich, je jako člověk, který vystavěl dům na zemi bez základů. Když se na něj proud přivalil, hned se zřítil; a zkáza toho domu byla veliká."

Kapitola 7 – Evangelium sv.Lukáše

=Pán Ježíš Kristus uzdravil těžce nemocného sluhu 7,1-10=

1:Když to všechno svým posluchačům pověděl, odešel do Kafarnaum. 2:Tam měl jeden setník sluhu, na němž mu velmi záleželo; ten byl na smrt nemocen. 3:Když setník uslyšel o Ježíšovi, poslal k němu židovské starší a žádal ho, aby přišel a zachránil život jeho sluhy. 4:Ti přišli k Ježíšovi a snažně ho prosili: "Zaslouží si, abys mu to udělal; 5:neboť miluje náš národ, i synagógu nám vystavěl." 6:Ježíš šel s nimi. A když už byl nedaleko jeho domu, poslal setník své přátele se vzkazem: "Pane, neobtěžuj se; vždyť nezasloužím si, abys vstoupil pod mou střechu. 7:Proto jsem se ani neodvážil k tobě přijít. Ale dej rozkaz, a můj sluha bude zdráv. 8:Vždyť i já podléhám rozkazům a vojákům rozkazuji; řeknu-li některému 'jdi', pak jde; jinému 'pojď sem', pak přijde; a svému sluhovi 'udělej to', pak to udělá." 9:Když to Ježíš uslyšel, podivil se, obrátil se k zástupu, který ho následoval, a řekl: "Pravím vám, že tak velikou víru jsem nenalezl ani v Izraeli." 10:Když se poslové navrátili do setníkova domu, nalezli toho sluhu zdravého.

= Exitus syna vdovy a jeho postmortální resuscitace Pánem Ježíšem Kristem 7,11-17=

11:Hned nato odešel do města, které se nazývalo Naim. S ním šli jeho učedníci veliký zástup lidí. 12:Když se blížili k městské bráně, ejhle, vynášeli mrtvého; byl to jediný syn své matky a ta byla vdova. Velký zástup z města ji doprovázel. 13:Když ji Pán uviděl, bylo mu jí líto a řekl jí: "Neplač!" 14:Přistoupil k márám a dotkl se jich; ti kteří je nesli, se zastavili. Řekl: "Chlapče, pravím ti, vstaň!" 15:Mrtvý se posadil a začal mluvit; Ježíš ho vrátil jeho matce. 16:Všech se zmocnila bázeň, oslavovali Boha a říkali: "Veliký prorok povstal mezi námi" a "Bůh navštívil svůj lid". 17:A tato zvěst se rozšířila o něm po celém Judsku a po celém okolí.

= Poselství Jana Křtitele k Pánu Ježíši Kristu a odpověď Pána Ježíše Krista 7,18-23=

18:O tom všem se dověděl Jan od svých učedníků. Zavolal si dva z nich 19:a poslal je k Ježíšovi s otázkou: "Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?" 20:Ti muži k němu přišli a řekli: "Poslal nás Jan Křtitel a ptá se: Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?" 21:A v tu hodinu uzdravil Ježíš mnoho lidí z nemocí, utrpení a z moci zlých duchů a mnohým slepým daroval zrak. 22:Odpověděl jim: "Jděte, zvěstujte Janovi, co jste viděli a slyšeli: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. 23:A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží."

=Svědectví Pána Ježíše Krista o svém předchůdci Janu Křtitelovi 7,24-28=

24:Když pak Janovi poslové odešli, začal Ježíš o něm mluvit zástupům: "Na co jste vyšli se na poušť podívat? Na rákos, kterým kývá vítr? 25:Nebo co jste vyšli shlédnout? Člověka oblečeného do drahých šatů? Ti, kdo mají skvělý šat a žijí v přepychu, jsou v královských palácích. 26:Nebo co jste vyšli shlédnout? Proroka? Ano, pravím vám, a víc než proroka. 27:To je ten, o němž je psáno: 'Aha, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu.' 28:Pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nikdo není větší než Jan; avšak i ten nejmenší v království Božím jest větší, nežli on.

=Pán Ježíš Kristus o spáse pokorných celníků a zatracení pyšných farizejů 7,29-30=

29:A všechen lid, který ho slyšel, i celníci dali Bohu za pravdu tím, že přijali Janův křest. 30:Ale farizeové a zákoníci zavrhli úmysl, který Bůh s nimi měl, když se nedali pokřtít od Jana.

=Pán Ježíš Kristus o vměšování se světské moci a propagandy do věcí Církve 7,31-35=

31:Čemu tedy připodobním lidi tohoto pokolení? Komu se podobají? 32:Jsou jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují na sebe: 'Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsem, a vy jste neplakali,' 33:Přišel Jan Křtitel, nejedl chléb a nepil víno - říkáte: 'Je posedlý.' 34:Přišel Syn člověka, jí a pije - říkáte: 'Ejhle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!' 35:Ale moudrost je ospravedlněna u všech svých dětí."

=Pán Ježíš Kristus odpustil hříchy kající se hříšnici v domě farizeově 7,36-50=

36:Jeden z farizeů pozval Ježíše k jídlu. Vešel tedy do domu toho farizea a posadil se ke stolu. 37:V tom městě byla žena hříšnice. Jakmile se dověděla, že Ježíš je u stolu v domě farizeově, přišla s alabastrovou nádobkou vzácného oleje, 38:s pláčem přistoupila zezadu k jeho nohám, začala mu je smáčet slzami a otírat svými vlasy, líbala je a mazala vzácným olejem. 39:Když to spatřil farizeus, který ho pozval, řekl si v duchu: "Kdyby to byl prorok, musel by poznat, co to je za ženu, která se ho dotýká, že je to hříšnice." 40:Ježíš mu na to řekl: "Šimone, chci ti něco povědět." On řekl: "Pověz, Mistře!" - 41:"Jeden věřitel měl dva dlužníky. První byl dlužen pět set denárů, druhý padesát. 42:Když neměli čím splatit dluh, odpustil oběma. Který z nich ho bude mít raději?" 43:Šimon mu odpověděl: "Mám za to, že ten, kterému odpustil víc." Řekl mu: "Správně jsi usoudil!" 44:Pak se obrátil k ženě a řekl Šimonovi: "Pohleď na tu ženu! Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy jsi mi nepodal, ona však skropila mé nohy slzami a otřela je svými vlasy. 45:Nepolíbil jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala líbat mé nohy. 46:Nepomazal jsi mou hlavu olejem, ona však vzácným olejem pomazala mé nohy. 47:Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje." 48:Řekl jí: "Jsou ti odpuštěny hříchy." 49:Ti, kteří s ním byli u stolu, si začali říkat: "Kdo to jen je, že dokonce odpouští hříchy?" 50:A řekl ženě: "Tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji!"

Kapitola 8 – Evangelium sv.Lukáše

=Pán ježíš Kristus uče prochází Galilejí 8,1=

1:Potom Ježíš procházel městy a vesnicemi a přinášel radostnou zvěst o Božím království; bylo s ním dvanáct učedníků

=V doprovodu Pána Ježíše Krista i ženy uzdravené z nemocí duševních i tělesných 8,2-3=

2:a některé ženy uzdravené od zlých duchů a nemocí: Marie Magdaléna, z níž vyhnal sedm démonů, 3:Jana, žena Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnohé jiné, které se o ně ze svých prostředků staraly.

=Podobenství Pána Ježíše Krista o rozsévačovi 8,4-8=

4:Lidé se k němu scházeli ve velkých zástupech a přicházeli z mnoha měst. Mluvil k nim v podobenství: 5:"Vyšel rozsévač rozsívat semeno. Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, bylo pošlapáno a ptáci je sezobali. 6:Jiné padlo na skálu, vzešlo a uschlo, protože nemělo vláhu. 7:Jiné padlo doprostřed trní; trní rostlo a udusilo je. 8:A jiné padlo do země dobré, vzrostlo a přineslo stonásobný užitek." To řekl a zvolal: "Kdo má uši k slyšení, slyš!"

= Důvod proč Pán Ježíš Kristus mluví v podobenstvích 8,9-10=

9:Jeho učedníci se ho ptali, co to podobenství má znamenat. 10:On řekl: "Vám je dáno znát tajemství Božího království, ostatním však jen v podobenstvích, aby hledíce neviděli a slyšíce nechápali.

= Pán Ježíš Kristus vysvětlil podobenství o rozsévačovi 8,11-18=

11:Toto podobenství znamená: Semenem je Boží slovo. 12:Podél cesty - to jsou ti, kteří uslyší, ale pak přichází ďábel a bere slovo z jejich srdcí, aby neuvěřili a nebyli zachráněni. 13:Na skále - to jsou ti, kteří s radostí přijímají slovo, když je uslyšeli; protože v nich však nezakořenilo, věří jen nějaký čas a v čas pokušení odpadají. 14:Semeno padlé do trní jsou ti, kteří uslyší, ale potom je starosti, majetek a rozkoše života dusí, takže nepřinesou úrodu. 15:Semeno v dobré zemi jsou ti, kteří uslyší slovo, zachovávají je v dobrém a upřímném srdci a s vytrvalostí přinášejí úrodu. 16:Nikdo přece nerozsvítí světlo a nepřikryje nádobu ani je nedá pod postel, ale dá je na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo. 17:Nic není skrytého, co jednou nebude zjeveno, a nic utajeného, co by se nepoznalo a nevyšlo najevo. 18:Dávejte tedy pozor, jak slyšíte: Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co myslí, že má."

= Rodinou jsou Pánu Ježíši Kristu ti co žijí podle Božího slova 8,19-21=

19:Přišla za ním jeho matka a bratři, ale nemohli se k němu dostat pro zástup. 20:Lidé mu oznámili: "Tvoje matka a bratři stojí venku a chtějí se s tebou setkat." 21:On jim odpověděl: "Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší slovo Boží a podle toho jednají."

=Pán Ježíš Kristus utišil bouři 8,22-25=

22:Jednoho dne vstoupil on i jeho učedníci na loď; řekl jim: "Přeplavme se na druhý břeh jezera." Když odrazili od břehu 23:a plavili se, usnul. Tu se snesla na jezero bouře s vichřicí, takže nabírali vodu a byli ve velkém nebezpečí. 24:Přistoupili a probudili ho se slovy: "Mistře, Mistře, zahyneme!" On vstal, pohrozil větru a valícím se vlnám; i ustaly a bylo ticho. 25:Řekl jim: "Kde je vaše víra?" Oni se zděsili a užasli. Říkali mezi sebou: "Kdo to jen je, že rozkazuje i větru a vodám a poslouchají ho?"

=Pán Ježíš Kristus potkal duševně nemocného bezdomovce bydlícího v hrobech 8,26-27=

26:Přeplavili se do země Gerase, která leží proti Galileji. 27:Když vystoupil na břeh, vyšel proti němu jakýsi muž z toho města, který byl posedlý démony a už dlouhou dobu nenosil oděv a nebydlel v domě, nýbrž v hrobech.

= Pán Ježíš Kristus bezdomovce s hysterickou afektivní psychózou uzdravil 8,28-39=

28:Když spatřil Ježíše, vykřikl, padl před ním na zem a hlasitě zvolal: "Co je ti po mně, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Žádám tě, abys mne netrápil." 29:Ježíš totiž nečistému duchu přikazoval, aby z toho člověka vyšel. Neboť ho velice často zachvacoval; tehdy ho poutali řetězy a okovy a hlídali, ale on pouta vždy přerval a byl démonem hnán do pustých míst. 30:Ježíš se ho zeptal: "Jaké je tvé jméno?" Odpověděl: "Legie", protože do něho vešlo mnoho zlých duchů. 31:A prosili Ježíše, jen aby jim nepřikazoval odejít do pekelné propasti. 32:Bylo tam veliké stádo vepřů, které se páslo na svahu hory. Démoni ho prosili, aby jim dovolil do nich vejít; on jim to dovolil. 33:Tu vyšli z toho člověka, vešli do vepřů, a stádo se hnalo po příkrém srázu do jezera a utopilo se. 34:Když pasáci viděli, co se stalo, utekli a donesli o tom zprávu do města i do vesnic. 35:Lidé se šli podívat, co se stalo; přišli k Ježíšovi a nalezli toho člověka, z něhož vyšli démoni, jak sedí u Ježíšových nohou oblečen a chová se rozumně. A zděsili se. 36:Ti, kteří viděli, jak byl ten posedlý vysvobozen, jim o tom pověděli. 37:A všichni obyvatelé země Gerase prosili Ježíše, aby od nich odešel, poněvadž se jich zmocnila veliká bázeň. Vstoupil tedy na loď, aby se vrátil. 38:Ale ten muž, z něhož vyšli démoni, ho prosil, aby směl být s ním; on ho však poslal zpět a řekl mu: 39:"Vrať se domů a vypravuj, jak veliké věci ti učinil Bůh." I odešel a zvěstoval po celém městě, jak veliké věci mu učinil Ježíš.

= Pán Ježíš Kristus má léčit dceru představeného synagogy z premortální agónie 8,40-42a=

40:Když se Ježíš vracel, zástup ho přivítal, protože na něj už všichni čekali. 41:Tu k němu přišel muž, který se jmenoval Jair; byl to představený synagógy. Padl Ježíšovi k nohám a úpěnlivě ho prosil, aby přišel do jeho domu, 42a:protože měl jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala.

= Hemofilie ženy uzdravena Pánem Ježíšem Kristem 8,42b-48=

42b:Když tam Ježíš šel, zástupy ho velmi tísnily. 43:A byla tam žena, která měla dvanáct let krvácení a nikdo ji nemohl uzdravit. 44:Přišla zezadu a dotkla se třásní jeho šatu, a hned jí krvácení přestalo. 45:Ježíš řekl: "Kdo se mne to dotkl?" Když všichni zapírali, řekl Petr a ti, kdo byli s ním: "Mistře, kolem tebe jsou zástupy a tlačí se na tebe!" 46:Ale Ježíš řekl: "Někdo se mne dotkl. Já jsem poznal, že ze mne vyšla síla." 47:Když žena viděla, že se to neutají, přišla chvějíc se, padla mu k nohám a přede všemi lidmi vypověděla, proč se ho dotkla a jak hned byla uzdravena.48:On jí řekl: "Dcero, tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji."

= Exitus Jairovy dcery a její postmortální resuscitace Pánem Ježíšem Kristem 8,49-56=

49:Když ještě mluvil, přišel kdosi z domu představeného synagógy a řekl: "Tvá dcera je mrtva, už Mistra neobtěžuj." 50:Ježíš to uslyšel a řekl: "Neboj se, jen věř a bude zachráněna." 51:Když přišel k němu do domu, nedovolil, aby s ním někdo šel dovnitř, jen Petr, Jan a Jakub s otcem té dívky i s její matkou. 52:Všichni nad mrtvou plakali a naříkali. On řekl: "Neplačte. Nezemřela, ale spí." 53:Posmívali se mu, protože věděli, že zemřela. 54:On však ji vzal za ruku a zvolal: "Dcerko, vstaň!" 55:Tu se jí život vrátil a hned vstala. Nařídil, aby jí dali něco k jídlu. 56:Jejích rodičů se zmocnil úžas. On jim však přikázal, aby nikomu neříkali, co se stalo.

Kapitola 9 – Evangelium sv.Lukáše

= Pán Ježíš Kristus poprvé vyslal svých dvanáct apoštolů 9,1-6=

1:Ježíš svolal svých Dvanáct a dal jim sílu a moc vyhánět všechny démony a léčit nemoci. 2:Poslal je zvěstovat Boží království a uzdravovat. 3:A řekl jim: "Nic si neberte na cestu, ani hůl ani mošnu ani chléb ani peníze ani dvoje šaty. 4:Když přijdete do některého domu, tam zůstávejte a odtud vycházejte. 5:A když vás někde nepřijmou, odejděte z onoho města a setřeste prach se svých nohou na svědectví proti nim. 6:Vydali se na cestu, chodili od vesnice k vesnici, přinášeli všude radostnou zvěst a uzdravovali.

= Herodova nejistota jestli Pán Ježíš Kristus není Eliáš nebo zavražděný Jan Křtitel 9,7-9=

7:Tetrarcha Herodes slyšel o všem, co se stalo, ale nevěděl, co si má myslit, poněvadž někteří říkali, že Jan vstal z mrtvých, 8:jiní, že se zjevil Eliáš, a jiní zase, že vstal jeden z dávných proroků. 9:Herodes řekl: "Jana jsem přece dal setnout. Kdo to tedy je, že o něm slyším takové věci?" A přál si ho vidět.

= Pán Ježíš Kristus nasytil pět tisíc mužů z pěti chlebů a dvou ryb 9,10-17=

10:Když se apoštolé navrátili, vypravovali Ježíšovi, co všechno činili. Vzal je s sebou a odešli sami do města Betsaidy.11:Když to zástupy zpozorovaly, šly za ním; on je přijal, mluvil jim o Božím království a uzdravoval ty, kteří to potřebovali. 12:Schylovalo se k večeru. Tu k němu přistoupilo dvanáct učedníků a řekli: "Propusť zástup, ať jdou do okolních vesnic a dvorů opatřit si nocleh a něco k jídlu, protože jsme zde na pustém místě." 13:On jim řekl: "Dejte jim jíst vy!" Řekli mu: "Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby; nebo snad máme jít a nakoupit pokrm pro všechen tento lid?" 14:Bylo tam asi pět tisíc mužů. Řekl svým učedníkům: "Usaďte je ve skupinách asi po padesáti." 15:Učinili to a rozsadili je všechny. 16:Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal a dával učedníkům, aby je předložili zástupu. 17:A najedli a nasytili se všichni. A sebralo se zbylých nalámaných chlebů dvanáct košů.

=Petrovo vyznání víry v Pána Ježíše Krista 9,18-20=

18:Když se o samotě modlil a byli s ním jeho učedníci, otázal se jich: "Za koho mne zástupy pokládají?" 19:Oni mu odpověděli: "Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a někteří myslí, že vstal jeden z dávných proroků." 20:Řekl jim: "A za koho mne pokládáte vy?" Petr mu odpověděl: "Za Božího Mesiáše."

=Pán Ježíš Kristus po prvé předpovídá své utrpení 9,21-22=

21:On jim však důrazně přikázal, aby to nikomu neříkali, a pravil jim: 22:"Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, veleknězů i zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen."

=Pán Ježíš Kristus mluví o následování Ježíše Krista 9,23-27=

23:Všem pak řekl: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne. 24:Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne, zachrání jej. 25:Jaký prospěch má člověk, který získá celý svět, ale sám sebe ztratí nebo zmaří? 26:Kdo se stydí za mne a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, až přijde v slávě své i Otcově a svatých andělů. 27:Říkám vám po pravdě: Někteří z těch, kdo tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří království Boží."

=Proměnění Páně Ježíše Krista na hoře 9,28-36=

28:Za týden po této rozmluvě vzal Ježíš s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil na horu, aby se modlil. 29:A když se modlil, nabyla jeho tvář nového vzhledu a jeho roucho bělostně zářilo. 30:A najednou rozmlouvali s ním dva muži - byli to Mojžíš a Eliáš; 31:zjevili se ve slávě a mluvili o cestě, kterou měl dokonat v Jeruzalémě. 32:Petra a jeho druhy obestřel těžký spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu i ty dva muže, kteří byli s ním. 33:V tom se ti muži začali od něho vzdalovat; Petr mu řekl: "Mistře, je dobré, že jsme zde; udělejme tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi." Nevěděl, co mluví. 34:Než to dopověděl, přišel oblak a zastínil je. Když se ocitli v oblaku, zmocnila se jich bázeň. 35:A z oblaku se ozval hlas: "Toto jest můj vyvolený Syn, toho poslouchejte." 36:Když se hlas ozval, byl už Ježíš sám. Oni umlkli a nikomu tehdy neříkali nic o tom, co viděli.

=Pán Ježíš Kristus uzdravil chlapce nemocného epilepsií 9,37-43=

37:Když příštího dne sestoupili s hory, vyšel mu vstříc veliký zástup. 38:A najednou jakýsi muž ze zástupu volal: "Mistře, prosím tě, ujmi se mého syna, vždyť je to mé jediné dítě; 39:Zachvacuje ho duch, takže znenadání vykřikuje, a lomcuje jím, až má pěnu kolem úst; jen stěží od něho odchází a tak ho moří. 40:Prosil jsem už tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nemohli." 41:Ježíš odpověděl: "Pokolení nevěřící a zvrácené, jak dlouho ještě mám být s vámi a snášet vás? Přiveď sem svého syna!" 42:Ještě než k němu přišel, démon ho povalil a zkroutil v křeči. Ježíš pohrozil nečistému duchu, uzdravil chlapce a vrátil jej otci. 43:Všichni užasli nad velikou Boží mocí.

= Pán Ježíš Kristus po druhé předpovídá své utrpení 9,44-45=

44:Když se všichni divili, co všechno učinil, řekl svým učedníkům: :"Slyšte a dobře si pamatujte tato slova: Syn člověka bude vydán do rukou lidí." 45:Oni však tomu slovu nerozuměli a jeho smysl jim zůstával skryt; proto nechápali, ale báli se ho na to slovo zeptat.

= Pán Ježíš Kristus řeší spor učedníků o prvenství apelem na pokoru a skromnost 9,46-48=

46:Přišlo jim na mysl, kdo z nich je asi největší. 47:Když Ježíš poznal, čím se obírají, vzal dítě, postavil je vedle sebe 48:a řekl jim: "Kdo přijme takové dítě ve jménu mém, přijímá mne; a kdo přijme mne, přijme toho, který mne poslal. Kdo je nejmenší mezi všemi vámi, ten je veliký."

= Pán Ježíš Kristus nelpí na svých autorských právech ani na licencích 9,49-50=

49:Jan mu na to řekl: "Mistře, viděli jsme kohosi, jak v tvém jménu vyhání démony, a bránili jsme mu, protože tě nenásleduje jako my." 50:Ježíš mu řekl: "Nebraňte mu! Kdo není proti vám, je pro vás."

=Hněv učedníků proti samařské vesnici a jejich pokárání Pánem Ježíšem Kristem 9,51-56=

51:Když se naplňovaly dny, kdy měl být vzat vzhůru, upjal svou mysl k cestě do Jeruzaléma 52:a poslal před sebou posly. Vydali se na cestu a přišli do jedné samařské vesnice, aby pro něho vše připravili. 53:Ale tam je nepřijali, protože jeho tvář byla obrácena k Jeruzalému. 54:Když to uviděli učedníci Jakub a Jan, řekli: "Pane, máme přivolat oheň s nebe, aby je zahubil, jako to učinil Eliáš?" 55:Obrátil se a pokáral je: "Nevíte, jakého jste ducha. 56:Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit." A šli do jiné vesnice.

= Pána Ježíš Kristus je fakticky bezdomovec nemající kde by hlavu složil 9,57-58=

57:Když se ubírali cestou, řekl mu kdosi: "Budu tě následovat, kamkoli půjdeš." 58:Ale Ježíš mu odpověděl: "Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu složil."

= Následování Pána Ježíše Krista bez hrozby přemlouvání “živými” pozůstalými 9,59-62=

59:Jinému řekl: "Následuj mne!" On odpověděl: "Dovol mi Pane, abych šel napřed pochovat svého otce." 60:Řekl mu: "Nechej mrtvé, ať pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a všude zvěstuj království Boží." 61:A jiný mu řekl: "Budu tě následovat, Pane. Ale napřed mi dovol, abych se rozloučil se svou rodinou." 62:Ježíš mu řekl: "Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží."

Kapitola 10 – Evangelium sv.Lukáše

=Pán Ježíš Kristus vyslal počtem sedmdesáti dvou učedníků 10,1-12=

1:Potom určil Pán ještě sedmdesát jiných a poslal je před sebou po dvou do každého města i místa, kam měl sám jít. 2:Řekl jim: "Žeň je mnohá a dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň. 3:Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. 4:Neberte si měšec ani mošnu ani obuv. S nikým se na cestě nepozdravujte. 5:Když vejdete do některého domu, řekněte nejprve: 'Pokoj tomuto domu!'

6:A přijmou-li pozdrav pokoje, váš pokoj na nich spočine; ne-li, vrátí se opět k vám. 7:V tom domě zůstávejte, jezte a pijte, co vám dají, neboť 'hodný je dělník své mzdy'! Nepřecházejte z domu do domu. 8:A když přijdete do některého města a tam vás přijmou, jezte, co vám předloží; 9:uzdravujte nemocné a vyřiďte jim: 'Přiblížilo se k vám království Boží.' 10:Když však přijdete do některého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte: 11:'Vytřásáme na vás i ten prach z vašeho města, který ulpěl na našich nohou! Ale to vězte: Přiblížilo se království Boží'. 12:Pravím vám, že Sodomě bude v onen den lehčeji, než tomu městu.

= Běda světu nevěřících v Pána Ježíše Krista platí pro dobu tehdejší ale i dnešní 10,13-16=

13:Běda ti, Chorazin, běda ti, Betsaido! Kdyby se byly ve městě Týr a Sidón staly takové mocné skutky jako u vás, dávno by byli seděli v žíněném šatě, sypali se popelem a činili pokání. 14:Ale městům Týr a Sidón bude na soudu lehčeji než vám. 15:A ty, Kafarnaum, budeš vyvýšeno až do nebe? Až do propasti klesneš! 16:Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne; kdo odmítá

mne, odmítá toho, který mě poslal."

=Návrat sedmdesáti dvou učedníků k Pánu Ježíši Kristu 10,17-20=

17:Těch sedmdesát se vrátilo s radostí a říkali: "Pane, i démoni se nám podrobují ve tvém jménu." 18:Řekl jim: "Viděl jsem, jak satan padá s nebe jako blesk. 19:Dal jsem vám moc šlapat po hadech a štírech a po veškeré síle nepřítele, takže vám v ničem neuškodí. 20:Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích."

=Chvála vykoupení Boha-Otce v Synu Ježíši Kristu 10,21-22=

21:V té hodině zajásal v Duchu Svatém a řekl: "Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zlíbilo. 22:Všechno je mi dáno od mého Otce; a nikdo neví, kdo je Syn, než Otec, ani kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit."

=O štěstí učedníků Pána Ježíše Krista 10,23-24=

23:Když byli sami, obrátil se na své učedníky a řekl jim: "Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte. 24:Říkám vám, že mnozí proroci a králové chtěli vidět, na co vy hledíte, ale neviděli; a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli."

=Hlavní přikázání Pána Ježíše Krista syntetizující celé Desatero Božích přikázání10,25-28=

25:Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: "Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?" 26:Ježíš mu odpověděl: "Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?" 27:On mu řekl: "'Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí' a 'miluj svého bližního jako sám sebe'." 28:Ježíš mu řekl: "Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ."

=Pán Ježíš Kristus podobenstvím o milosrdném Samaritánovi odmítá předsudky 10,29-37=

29:Zákoník se však chtěl ospravedlnit a proto Ježíšovi řekl: "A kdo je můj bližní?" 30:Ježíš mu odpověděl: "Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého. 31:Náhodou šel tou cestou kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu. 32:A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho. 33:Ale když jeden Samaritán na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl hnut soucitem; 34:přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem, obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral. 35:Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: 'Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.' 36:Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?" 37:Zákoník odpověděl: "Ten, který prokázal milosrdenství." Ježíš mu řekl: "Jdi a jednej také tak."

=Pan Ježíš Kristus na návštěvě v domě sester Marie a Marty 10,38-42=

38:Když šel Ježíš s učedníky dál, vešel do jedné vesnice. Tam jej přijala do svého domu žena jménem Marta, 39:která měla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo. 40:Ale Marta měla plno práce, aby ho obsloužila. Přišla k němu a řekla: "Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!" 41:Pán jí odpověděl: "Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí. 42:Jen jednoho je ale třeba. Marie si zvolila lepší podíl. A ten jej nebude odňat.”

Kapitola 11 – Evangelium sv.Lukáše

= Pán Ježíš Kristus nás poučoval o modlitbě a řekl nám vzorovou modlitbu 11,1-4=

1:Jednou se Ježíš na nějakém skrytém místě modlil; když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: "Pane, nauč nás modlit se, jako tomu učil své učedníky i Jan." 2:Odpověděl jim: "Když se modlíte, říkejte: Otče náš, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. 3:Náš denní chléb nám dávej každého dne. 4:A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A nevydej nás do pokušení ,ale vysvoboď nás od zlého.

=Podobenství Pána Ježíše Krista o neodbytném příteli 11,5-8=

5:Řekl jim: "Někdo z vás bude mít přítele, půjde k němu o půlnoci a řekne mu: 'Příteli, vypůjči mi tři chleby, 6:protože právě teď ke mně přišel přítel, který je na cestách, a já mu nemám co nabídnout.' 7:On mu zevnitř odpoví: 'Neobtěžuj mne! Dveře jsou již zavřeny a děti jsou se mnou na lůžku. Nemůžu vstát, a dát ti.' 8:Pravím vám, že i když nevstane a nevyhoví mu proto, že je to jeho přítel, vstane a vyhoví mu pro jeho neodbytnost a dá mu vše, co potřebuje.

=Pán Ježíš Kristus řekl proste a dostanete, klepejte a bude vám otevřeno11,9-13=

9:A tak vám pravím: Proste, a dostanete; hledejte, a naleznete; klepejte, a bude vám otevřeno. 10:Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo klepe, tomu bude otevřeno. 11:Což je mezi vámi otec, který by dal svému synu hada, když ho prosí o rybu?.12:Nebo by mu dal štíra, když ho prosí o vejce? 13:Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha Svatého těm, kdo ho o to prosí!"

= Pán Ježíš Kristus uzdravil úplnou anartrii duševně nemocného 11,14=

14:Jednou vyháněl Ježíš zlého ducha z němého člověka. Když ten duch vyšel, němý promluvil. Zástupy se divily.

= Pán Ježíš Kristus se brání proti svému osočování ze spolčení s ďáblem 11,15-23=

15:Někteří z nich však řekli: "Démony vyhání ve jménu ďábla, knížete démonů." 16:Jiní ho chtěli podrobit zkoušce; žádali od něho znamení z nebe. 17:Protože znal jejich myšlenky, řekl jim: "Každé království vnitřně rozdělené pustne a dům za domem padá. 18:Je-li i satan v sobě rozdvojen, jak bude moci obstát jeho království? Říkáte přece, že vyháním démony ve jménu ďábla. 19:Jestliže já vyháním démony ve jménu ďábla, ve jménu koho je vyhánějí vaši žáci? Proto budou oni vašimi soudci. 20:Jestliže však vyháním démony prstem Božím, pak už vás zastihlo Boží království. 21:Střeží-li silný muž v plné zbroji svůj palác, jeho majetek je v bezpečí. 22:Napadne-li ho však někdo silnější a přemůže ho, vezme mu všechnu jeho zbroj, na kterou spoléhal, a kořist rozdělí. 23:Kdo není se mnou, je proti mně; kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje.

=Pán Ježíš Kristus o návratu nečistého ducha 11,24-26=

24:Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po pustých místech a hledá odpočinutí, ale když je nenalezne, řekne: 'Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.' 25:Přijde a nalezne jej vyčištěný a uklizený. 26:Tu jde a přivede sedm jiných duchů, horších než je sám, vejdou a bydlí tam; a konce toho člověka jsou horší než začátky."

=Pán Ježíš Kristus vzkazuje nám všem kdo z nás je blahoslavený 11,27-28=

27:Když toto mluvil, zvolala jedna žena ze zástupu: "Blahoslavený život, který tě nosil a prsa, která tě odkojila!" 28:Ale on řekl: "Ještě více jsou blahoslavení ti, co poslouchají Boží slovo a zachovávají jej."

=Pán Ježíš Kristus znamením proroka Jonáše předpovídá svou smrt a vzkříšení 11,29-32=

29:Když se u něho shromažďovaly zástupy, začal mluvit: "Toto pokolení je zlé; žádá si znamení, ale znamení mu nebude dáno, leč znamení Jonášovo. 30:Jako byl Jonáš znamením pro Ninivské, tak bude i Syn člověka tomuto pokolení. 31:Královna jihu povstane na soudu s muži tohoto pokolení a usvědčí je, protože ona přišla z nejvzdálenějších končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu - a ejhle, zde je více než Šalomoun. 32:Mužové ninivští povstanou na soudu s tímto pokolením, neboť oni se obrátili po Jonášovu kázání - a ejhle, zde je více než Jonáš.

=Výroky Pána Ježíše Krista o světle 11,33-36=

33:Nikdo nerozsvítí světlo, aby je postavil do kouta nebo pod nádobu, ale dá je na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli. 34:Světlem tvého těla je oko. Je-li tvé oko čisté, i celé tvé tělo má světlo. Je-li však tvé oko špatné, i tvé tělo je ve tmě. 35:Hleď tedy, ať světlo v tobě není tmou. 36:Má-li celé tvé tělo světlo a žádná jeho část není ve tmě, bude celé tak jasné, jako když tě osvítí světlo svou září."

=Pán Ježíš Kristus hrozí pokryteckým politikům i duchovním doby své, ale i té naší11,37-54=

37:Když domluvil, pozval ho k jídlu jeden farizeus. Ježíš k němu vešel a posadil se ke stolu. 38:Farizeus se podivil, když viděl, že se před jídlem nejprve neomyl. 39:Ale Pán mu řekl: "Vy farizeové očišťujete číše a mísy zvenčí, ale vaše nitro je plné hrabivosti a špatnosti. 40:Pošetilci! Což ten, který stvořil zevnějšek, nestvořil také to, co je uvnitř? 41:Rozdejte chudým, co je v mísách, a hleďte, všechno vám bude čisté. 42:Ale běda vám farizeům! Odevzdáváte desátky z máty, routy a ze všech zahradních rostlin, ale nedbáte na spravedlnost a lásku, kterou žádá Bůh. Toto bylo třeba činit a to ostatní neopomíjet. 43:Běda vám farizeům! S oblibou sedáte na předních místech v synagógách a líbí se vám, když vás lidé na ulici zdraví. 44:Běda vám! Jste jako neznatelné hroby, po nichž lidé nahoře chodí, aniž to vědí." 45:Na to mu jeden ze zákoníků odpověděl: "Mistře, když toto říkáš, urážíš také nás!" 46:On mu řekl: "I vám zákoníkům běda! Zatěžujete lidi břemeny, která nemohou unést, a sami se těch břemen nedotknete ani jediným prstem. 47:Běda vám! Stavíte pomníky prorokům, které zabili vaši otcové. 48:Tak dosvědčujete a potvrzujete činy svých otců: oni proroky zabíjeli, vy jim budujete pomníky. 49:Proto také Moudrost Boží promluvila: Pošlu k nim proroky a apoštoly a oni je budou zabíjet a pronásledovat, 50:aby tomuto pokolení byla připočtena vina za krev všech proroků prolitou od založení světa, 51:od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a svatyní. Ano, pravím vám, tomuto pokolení bude přičtena vina. 52:Běda vám zákoníkům! Vzali jste klíč poznání, sami jste nevešli, a těm, kteří chtěli vejít, jste v tom zabránili." 53:Když odtud vyšel, začali na něj zákoníci a farizeové zle dotírat a na mnohé se vyptávat, 54:činíce mu tak nástrahy, aby jej mohli chytit za slovo.

Kapitola 12 – Evangelium sv.Lukáše

=Varování Pána Ježíše Krista před pokrytectvím farizeů doby své ale i té naší 12,1-3=

1:Mezitím se shromáždily nespočetné zástupy, že se lidé div neušlapali. Ježíš začal mluvit nejprve ke svým učedníkům: "Mějte se na pozoru před kvasem farizeů, to jest před pokrytectvím. 2:Nic není zahaleného, co nebude jednou odhaleno, a nic skrytého, co nebude jednou poznáno. 3:Proto vše, co jste řekli ve tmě, bude slyšet na světle, co jste šeptem mluvili v tajných úkrytech, bude se hlásat ze střech.

=Výzva Pána Ježíše Krista ke statečnému životu podle zjevených pravd evangelia 12,4-12=

4:Říkám to vám, svým přátelům: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale víc už vám udělat nemohou. 5:Ukážu vám, koho se máte bát. Bojte se toho, který má moc vás zabít a ještě uvrhnout do pekla. Ano, pravím vám, toho se bojte! 6:Což neprodávají pět vrabců za dva haléře? A přece ani jeden z nich není zapomenut před Bohem. 7:Ano i vlasy na vaší hlavě jsou spočteny. Nebojte se, máte větší cenu než mnoho vrabců. 8:Pravím vám: Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i Syn člověka přizná před Božími anděly. 9:Kdo mě však před lidmi zapře, bude zapřen před Božími anděly. 10:Každému, kdo řekne slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno. Avšak tomu, kdo se rouhá proti Duchu Svatému, odpuštěno nebude. 11:Když vás povedou do synagóg a před úřady a soudy, nedělejte si starosti, jak a čím se budete hájit a co řeknete. 12:Vždyť Duch Svatý vás v té hodině naučí, co je třeba říci."

=Podobenství Pána Ježíše Krista o boháči a jeho stodolách 12,13-21=

13:Někdo ze zástupu ho požádal: "Mistře, domluv mému bratru, ať se rozdělí se mnou o dědictví." 14:Ježíš mu odpověděl: "Člověče, kdo mne ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?" 15:A řekl jim: "Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má." 16:Pak jim pověděl toto podobenství: "Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. 17:Uvažoval o tom, a říkal si: 'Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?' 18:Pak si řekl: 'Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby 19:a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.' 20:Ale Bůh mu řekl: 'Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvoji duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?' 21:Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem."

=Pán Ježíš Kristus říká bezdomovcům a ostatním chudobným o Boží prozřetelnosti 12,22-34=

22:Svým učedníkům řekl: "Proto vám pravím: Nemějte starost o život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. 23:Život je vždycky víc než pokrm a tělo než oděv. 24:Všimněte si havranů: nesejí, nežnou, nemají komory ani stodoly, a přece je Bůh živí. Oč větší cenu máte vy než ptáci! 25:Kdo z vás může jen o píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? 26:Nedokážete-li tedy ani to nejmenší, proč si děláte starosti o to ostatní? 27:Všimněte si lilií, jak rostou: nepředou, netkají - a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich. 28:Jestliže tedy Bůh tak obléká trávu, která dnes je na poli a zítra bude hozena do pece, čím spíše obleče vás, malověrní! 29:A neshánějte se, co budete jíst a co pít, a netrapte se tím. 30:Potom všem se shánějí lidé tohoto světa. Váš Otec přece ví, že to potřebujete. 31:Vy však hledejte jeho království a to ostatní vám bude přidáno. 32:Nebijte se, malé stádečko, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království. 33:Prodejte, co máte, a rozdejte to. Opatřete si měšce, které se nerozpadnou, nevyčerpatelný poklad v nebi, kam se zloděj nedostane a mol neničí. 34:Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.

= Pán Ježíš Kristus vyzývá k bdělosti neporušenosti víry před ideovými nepřáteli 12,35-40=

35:Buďte připraveni a vaše lampy ať hoří. 36:Buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, až přijde a zatluče na dveře. 37:Blaze těm služebníkům, které pán, až přijde, zastihne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, posadí je ke stolu a sám je bude obsluhovat. 38:Přijde-li po půlnoci, či dokonce při rozednění a zastihne je vzhůru, blaze jim. 39:Uvažte přece: kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nedovolil by mu vloupat se do domu. 40:I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se toho nenadějete."

= Podobenstvím o věrném sluhovi Pán Ježíš Kristus míní nehodné předáky Církve12,41-48=

41:Petr mu řekl: "Pane, říkáš toto podobenství jenom nám, nebo všem?" 42:On odpověděl: "Když Pán ustanovuje nad svým služebnictvem správce, aby jim včas rozdílel pokrm, který správce je věrný a rozumný? 43:Blaze tomu sluhovi, kterého pán při svém příchodu nalezne, že tak činí. 44:Vpravdě pravím vám, že ho ustanoví nade vším, co mu patří. 45:Když si pak onen sluha řekne: 'Můj pán dlouho nejde' a začne bít sluhy i služky, jíst a pít i opíjet se, 46:tu pán toho sluhy přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, vyžene ho a vykáže mu úděl mezi nevěrnými. 47:Ten sluha, který zná vůli svého pána, a přece není hotov podle vůle jednat, bude velmi bit. 48:Ten, kdo ji nezná a udělá něco, zač si zaslouží bití, bude bit méně. Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více.

=Protivenství člověka proti člověku pro evangelium Pána Ježíše Krista 12,49-53=

49:Oheň jsem přinesl na zem, a tak si přeji, aby se již vzňal! 50:Křtem mám být pokřtěn, a jak je mi úzko, dokud se nedokoná! 51:Myslíte, že jsem přišel dát zemi pokoj? Ne, pravím vám, ale rozdělení! 52:Neboť od této chvíle bude rozděleno v jednom domě pět lidí: tři proti dvěma a dva proti třem, 53:budou rozděleni otec proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni."

=Pán Ježíš Kristus o poznání znamení času ke smíření a pokání 12,54-57=

54:Také zástupům řekl: "Když pozorujete, že na západě vystupuje mrak, hned říkáte: 'Přijde déšť' - bývá tak; 55:a vane-li jižní vítr, říkáte: 'Bude vedro' - a bývá. 56:Pokrytci, umíte posoudit to, co vidíte na zemi i na obloze; jak to, že nedovedete rozpoznat tento čas? 57:Proč nejste s to sami od sebe posoudit, co je správné?

=Pán Ježíš Kristus doporučuje nám vyvinout úsilí o smíření se s protivníkem 12,58-59=

58:Když jdeš se svým protivníkem k soudu, učiň vše, aby ses s ním ještě cestou vyrovnal; jinak tě povleče k soudci, soudce tě odevzdá dozorci a dozorce tě uvrhne do vězení. 59:Pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře."

Kapitola 13 – Evangelium sv.Lukáše

=Pán Ježíš Kristus řekl o Božích trestech a poučení z nich 13,1-5=

1:Právě tehdy k němu přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí.

2:On jim na to řekl: "Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět?" 3:Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete. 4:Nebo si myslíte, že těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? 5:Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete."

=Podobenstvím o neplodném fíkovníku Pán Ježíš Kristus myslí “matrikové” křesťany 13,6-9=

6:Potom jim pověděl toto podobenství: "Jeden člověk měl na své vinici fíkovník; přišel si pro jeho ovoce, ale nic na něm nenalezl. 7:Řekl vinaři: 'Aha, už po tři léta přicházím pro ovoce z tohoto fíkovníku a nic nenalézám. Vytni jej! Proč má kazit i tu zem?' 8:On mu odpověděl: 'Pane, ponechej ho ještě tento rok, až jej okopám a pohnojím. 9:Snad příště ponese ovoce; jestliže ne, dáš jej porazit'."

=Pán Ježíš Kristus uzdravil ženu trpící chronickou patologickou deformací páteře 13,10-17=

10:V sobotu učil v jedné synagóze. 11:Byla tam žena, která byla stižena nemocí už osmnáct let; byla úplně sehnutá a nemohla se vůbec napřímit. 12:Když ji Ježíš spatřil, zavolal ji a řekl: "Ženo, jsi zproštěna své nemoci" a vložil na ni ruce; 13:ona se ihned vzpřímila a velebila Boha. 14:Avšak představený synagógy, pobouřen tím, že Ježíš uzdravuje v sobotu, řekl zástupu: "Je šest dní, kdy se má pracovat; v těch tedy přicházejte, abyste byli uzdravováni, a ne v den sobotní." 15:Na to Pán odpověděl: "Pokrytci! Neodvazuje každý z vás v sobotu vola nebo osla od žlabu a nevede ho napájet?

16:A tato žena, dcera Abrahamova, kterou držel satan spoutanou po osmnáct let, neměla být vysvobozena z těchto pout v den sobotní?" 17:Těmito slovy byli všichni jeho protivníci zahanbeni, ale celý zástup se radoval nad podivuhodnými činy, které Ježíš konal.

=Podobenství Pána Ježíše Krista o hořčičném zrnu 13,18-19=

18:Řekl: "Čemu se podobá Boží království a k čemu je přirovnám? 19:Je jako hořčičné zrno, které člověk zasel do své zahrady; vyrostlo, je z něho strom a ptáci se uhnízdili v jeho větvích."

=Podobenství Pána Ježíše Krista o kvasu 13,20-21=

20:A dále řekl: "K čemu přirovnám Boží království? 21:Je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky, až všechno prokvasí."

=Pán Ježíš Kristus mluví o eschatologické dimenzi naší spásy 13,22-30=

22:Ježíš procházel městy i vesnicemi, učil a přitom stále směřoval k Jeruzalému. 23:Kdosi mu řekl: "Pane, je opravdu málo těch, kteří budou spaseni?" On jim odpověděl: 24:"Snažte se vejít úzkými dveřmi, neboť mnozí, pravím vám, se budou snažit vejít, ale nebudou schopni. 25:Jakmile už jednou hospodář vstane a zavře dveře a vy zůstanete venku, začnete tlouct na dveře a volat: 'Pane, otevři nám', tu on vám odpoví: 'Neznám vás, odkud jste!' 26:Pak budete říkat: 'Jedli jsme s tebou i pili a na našich ulicích jsi učil!' 27:On však odpoví: 'Neznám vás, odkud jste. Odstupte ode mne všichni, kdo se dopouštíte bezpráví.' 28:Tam bude pláč a skřípění zubů, až spatříte Abrahama, Izáka a Jákoba i všechny proroky v Božím království, a vy budete vyvrženi ven. 29:A přijdou od východu i západu, od severu i jihu, a budou stolovat v Božím království. 30:A tak se stane, že poslední budou prvními a první budou posledními."

=Vzkaz Pána Ježíše Krista Herodovi 13,31-33=

31:V tu chvíli přišli někteří farizeové a řekli mu: "Rychle odtud odejdi, protože Herodes tě chce zabít." 32:On jim řekl: "Jděte a vyřiďte té lišce: Já vyháním démony a uzdravuji dnes i zítra, a třetího dne dojdu do svého cíle. 33:Avšak dnes, zítra i pozítří musím jít svou cestou, neboť není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém."

=Bolest a nářek Pána Ježíše Krista nad bezbožností Jeruzalému 13,34-35=

34:"Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, ale nechtěli jste! 35:Ve svém domě zůstanete sami. Pravím vám, že mě neuzříte, dokud nepřijde chvíle, kdy řeknete: požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově."

Kapitola 14 – Evangelium sv.Lukáše

=Pán Ježíš Kristus uzdravil v sobotu nemocného na ascites 14,1-6=

1:Jednou v sobotu vešel Ježíš do domu jednoho z předních farizeů, aby jedl u jeho stolu; a oni si na něj dávali pozor. 2:Tu se před ním objevil nějaký člověk stižený vodnatelností. 3:Ježíš se obrátil na zákoníky a farizeje a otázal se jich: "Je dovoleno v sobotu uzdravovat, nebo ne?" 4:Oni však mlčeli. I dotkl se ho a uzdravil jej a propustil. 5:Jim pak řekl: "Spadne-li někomu z vás syn nebo vůl do nádrže, nevytáhnete ho hned i v den sobotní?" 6:Na to mu nedovedli dát odpověď.

=Pán Ježíš Kristus nám radí jak a proč se skromně chovat na hostině 14,7-11=

7:Když pozoroval, jak si hosté vybírají přední místa, pověděl jim toto podobenství: 8:"Pozve-li tě někdo na svatbu, nesedej si dopředu; vždyť mezi pozvanými může být někdo váženější, než jsi ty, a ten, kdo vás oba pozval, přijde a řekne ti: 9:'Uvolni mu své místo!' a ty pak musíš s hanbou dozadu. 10:Ale jsi-li pozván, jdi a posaď se na poslední místo; potom přijde ten, který tě pozval a řekne ti: 'Příteli, pojď dopředu!' Pak budeš mít čest přede všemi hosty. 11:Neboť každý, kdo se povyšuje, bývá ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."

=Pán Ježíš Kristus doporučuje nezištné pozvání hostů 14,12-14=

12:Tomu, kdo jej pozval, Ježíš řekl: "Dáváš-li oběd nebo večeři, nezvi své přátele ani své bratry ani příbuzné ani bohaté sousedy, poněvadž oni by tě také pozvali a tak by se ti dostalo odplaty. 13:Ale dáváš-li hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé. 14:Blaze tobě, neboť nemají, čím ti odplatit; ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých."

=Podobenstvím o hostině Pán Ježíš Kristus míní výmluvy lidí pohrdajících Bohem 14,15-24=

15:Když to uslyšel jeden z hostí, řekl mu: "Blaze tomu, kdo bude jíst chléb v království Božím." 16:Ježíš mu řekl: "Jeden člověk chystal velikou večeři a pozval mnoho lidí. 17:Když měla hostina začít, poslal svého služebníka, aby řekl pozvaným: 'Pojďte, vše už je připraveno.' 18:A začali se jeden jako druhý vymlouvat. První mu řekl: 'Koupil jsem pole a musím se jít na ně podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu.' 19:Druhý řekl: 'Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu!' 20:Další řekl: 'Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.' 21:Služebník se vrátil a oznámil to svému pánu. Tu se pán domu rozhněval a řekl svému služebníku: 'Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.' 22:A služebník řekl: 'Pane, stalo se, jak jsi rozkázal a ještě je místo.' 23:Pán řekl služebníkovi: 'Vyjdi za lidmi na cesty a k ohradám a přinuť je, ať přijdou, aby se můj dům naplnil. 24:Neboť vám pravím: Nikdo z těch mužů, kteří byli pozváni, neokusí mé večeře.'"

=Pán Ježíš Kristus řekl čeho se žádá od pravých následovníků Pána Ježíše Krista 14,25-33=

25:Šly s ním veliké zástupy; obrátil se k nim a řekl: 26:"Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem. 27:Kdo neponese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. 28:Chce-li někdo z vás stavět věž, což si napřed nesedne a nespočítá náklad, má-li dost na dokončení stavby? 29:Jinak - až položí základ a nebude moci dokončit - vysmějí se mu všichni, kteří to uvidí. 30:'To je ten člověk', řeknou, 'který začal stavět, ale nemohl dokončit.' 31:Nebo má-li nějaký král táhnout do boje, aby se střetl s jiným králem, což nezasedne nejprve k poradě, zda se může s deseti tisíci postavit tomu, kdo táhne s dvaceti tisíci? 32:Nemůže-li, vyšle poselstvo, dokud je protivník ještě daleko, a žádá

o podmínky míru. 33:Tak ani žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem.

=Výrokem o soli Pán Ježíš Kristus míní “liberály” co kazí katolickou víru a morálku 14,34-35=

34:Dobrá je sůl. Jestliže však i sůl pozbude chuti, co jí dodá slanosti? 35:Nehodí se na pole ani na hnojiště: vyhodí se ven. Kdo má uši k slyšení, slyš."

Kapitola 15 – Evangelium sv.Lukáše

=Podobenství Pána Ježíše Krista o ztracené ovci 15,1-7=

1:Do jeho blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. 2:Farizeové a zákoníci mezi sebou reptali: "On přijímá hříšníky a jí s nimi!" 3:Pověděl jim toto podobenství: 4:"Má-li někdo z vás sto ovcí a ztratí jednu z nich, což nenechá těch devadesát devět na pustém místě a nejde za tou, která se ztratila, dokud ji nenalezne? 5:Když ji nalezne, vezme si ji s radostí na ramena, 6:a když přijde domů, svolá své přátele a sousedy a řekne jim: 'Radujme se společně, protože jsem nalezl ovci, která se mi ztratila.' 7:Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.

=Podobenství Pána Ježíše Krista o ztracené stříbrné minci 15,8-10=

8:Nebo má-li nějaká žena deset stříbrných mincí a ztratí jednu z nich, což nerozsvítí lampu, nevymete dům a nehledá pečlivě, dokud ji nenajde? 9:A když ji nalezne, svolá své přítelkyně a sousedky a řekne: 'Radujme se společně, poněvadž jsem nalezla peníz, který jsem ztratila.' 10:Pravím vám, právě tak je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání."

=Podobenství Pána Ježíše Krista o marnotratném synovi 15,11-32=

11:Řekl také: "Jeden člověk měl dva syny. 12:Ten mladší řekl otci: 'Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.' On jim rozdělil své jmění. 13:Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel. 14:A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi. 15:Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře. 16:A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával. 17:Tu šel do sebe a řekl: 'Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem! 18:Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. 19:Nezasloužím si nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.' 20:I vstal a šel ke svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil. 21:Syn mu řekl: 'Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nezasloužím si již více nazývat se tvým synem.' 22:Ale otec rozkázal svým služebníkům: 'Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. 23:Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí, 24:protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.' A začali se veselit. 25:Starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. 26:Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to má znamenat. 27:On mu odpověděl: 'Vrátil se tvůj bratr, a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že ho zase má doma živého a zdravého.' 28:I rozhněval se a nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel a domlouval mu. 29:Ale on odpověděl: 'Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem neporušil žádný tvůj příkaz; a mě jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. 30:Ale když přišel tenhle tvůj syn, který s děvkami prohýřil tvé jmění, dal jsi pro něho zabít vykrmené tele.' 31:On mu řekl: 'Synu, ty jsi stále se mnou a všechno, co mám, je tvé. 32:Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.'"

Kapitola 16 – Evangelium sv.Lukáše

=Podobenstvím o nevěrném správci Pán Ježíš Kristus radí propouštěným úředníkům16,1-9=

1:Svým učedníkům řekl: "Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že špatně hospodaří s jeho majetkem. 2:Zavolal ho a řekl mu: 'Co to poslouchám o tobě? Sestav tedy konečnou uzávěrku ze svého správcovství, protože dále již více nebudeš mým správcem.' 3:Správce si řekl: 'Co budu dělat, když mne pán zbavuje správcovství? Kopat již fyzicky nejsem schopen a žebrat se stydím. 4:Vím, co udělám, aby – až budu zbaven svého správcovství - mně snad někde přijali do svých domů. 5:Zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a zeptal se prvního: 'Kolik jsi dlužen mému pánovi?' On řekl: 'Sto věder oleje.' 6:Řekl mu: 'Na ber tento svůj úpis; rychle sedni a napiš místo něj nový na padesát.' 7:Pak se zeptal dalšího dlužníka: 'A kolik jsi dlužen ty?' Odpověděl: 'Sto měr obilí.' Řekl mu: 'Na ber tento svůj úpis a napiš místo něj osmdesát.' 8:I pochválil pán tohoto nevěrného správce, že jednal prozíravě. Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější, než synové světla. 9:Já vám pravím: Dělejte si přátele z nespravedlivé mamony, aby vás až se pomine přijali do věčných příbytků.

=Pán Ježíš Kristus řekl o nepoctivých úřednících a politicích doby své ale i té naší 16,10-12=

10:Kdo je věrný v nejmenším, je věrný taky ve velikém; kdo je nepoctivý v malém, i ve velikém bude nepoctivý. 11:Jestliže jste nebyli věrni ani v nespravedlivé mamoně, kdo vám svěří to pravé bohatství? 12:A jestliže jste nebyli věrni v cizím, kdo vám dá, co je vaše?

=Pán Ježíš Kristus říká o patolízalech a převlékačích kabátů doby své ale i té naší 16,13a=

13a:Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, jednoho se bude přidržovat a druhým bude opovrhovat.

=Pán Ježíš Kristus říká chamtivým mamonářským duchovním doby své ale i naší 16,13b=

13b:Nemůžete sloužit Bohu i mamoně."

= Pán Ježíš Kristus proti pokrytectví politiků i duchovních doby své, ale i té naší 16,14-15=

14:Toto slyšeli farizeové, kteří měli rádi peníze, a posmívali se mu. 15:Řekl jim: "Vy před lidmi vystupujete jako spravedliví, ale Bůh zná vaše srdce: neboť co lidé cení vysoko, je před Bohem ohavnost.

= I dnes platí velmi aktuální výrok Pána Ježíše Krista o násilí proti Božímu království 16,16=

16:Zákon a Proroci jsou až do Jana. Od té chvíle se zvěstuje království Boží a každý naň jde násilím.

=Výrok Pána Ježíše Krista řekl o věčné platnosti a neměnnosti Božího zákona 16,17=

17:Spíše pomine nebe a země, než aby padla jediná čárka Zákona.

=Pán Ježíš Kristus stanovil obligatorní nerozlučitelnost manželství 16,18=

18:Každý, kdo propouští svou manželku a bere si jinou, cizoloží; a kdo si bere takovou, kterou muž propustil, cizoloží.

=Podobenství Pána Ježíše Krista o boháči a Lazarovi je eschatologické varování 16,19-31=

19:Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval. 20:U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů, 21:a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo se stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy. 22:I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben. 23:A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara. 24:Tu zvolal: 'Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.' 25:Abraham řekl: 'Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se raduje a ty trpíš. 26:A nad to vše je mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo – i kdyby chtěl, nemůže odtud k vám ani překročit od vás k nám.' 27:Řekl: 'Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu, 28:neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.' 29:Ale Abraham mu odpověděl: 'Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!' 30:On řekl: 'Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.' 31:Řekl mu: 'Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.'"

Kapitola 17 – Evangelium sv.Lukáše

= Pán Ježíš Kristus myslí svádění ze strany “liberálů” proti katolicitě víry a morálky 17,1-3a=

1:Ježíš řekl svým učedníkům: "Není možné, aby nepřišla pokušení; běda však tomu, skrze koho přicházejí. 2:Bylo by pro něho lépe, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře, než aby svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných. 3a:Mějte se na pozoru!

=Pán Ježíš Kristus doporučil velkorysost v odpuštění v případě skutečné lítosti 17,3b-4=

3b:Když tvůj bratr zhřeší, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu. 4:A jestliže proti tobě zhřeší sedmkrát za den, a sedmkrát k tobě přijde s prosbou: 'Je mi to líto', odpustíš mu."

=Výrok Pána Ježíše Krista o síle pevné víry 17,5-6=

5:Apoštolé řekli Pánu: "Dej nám více víry!" 6:Pán jim řekl: "Kdybyste měli víru jako zrnko hořčice, řekli byste této moruši: 'Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře', a ona by vás poslechla."

=Pán Ježíš Kristus mluvil o pokoře naší víry jako o postavení služebníka 17,7-10=

7:"Řekne snad někdo svému služebníku, který se vrátil z pole, kde oral nebo pásl: 'Pojď si hned sednout ke stolu'? 8:Nebo řekne mu spíše: 'Připrav mi něco k jídlu a přistroj se k obsluze, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty!'? 9:Děkuje snad svému služebníku, že udělal, co mu bylo přikázáno? 10:Tak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: 'Jsme jenom služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit.'"

=Homines leprosus uzdravil Pán Ježíš Kristus deset, ale poděkoval mu jen jeden 17,11-19=

11:Na cestě do Jeruzaléma procházel Samařím a Galileou. 12:Když přicházel k jedné vesnici, šlo mu vstříc deset malomocných; zůstali stát opodál 13:a hlasitě volali: "Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!" 14:Když je uviděl, řekl jim: "Jděte a ukažte se knězům!" A když tam šli, byli očištěni. 15:Jeden z nich, jakmile zpozoroval, že je uzdraven, hned se vrátil a velikým hlasem velebil Boha; 16:padl tváří k Ježíšovým nohám a děkoval mu. A byl to Samaritán. 17:Nato Ježíš řekl: "Nebylo jich snad očištěno deset? Kde je těch devět? 18:Nikdo z nich se nenašel, kdo by se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?" 19:Řekl mu: "Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila."

=Pán Ježíš Kristus mluví o eschatologii příchodu Božího království jako o evoluci 17,20-21=

20:Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: "Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli pozorovat; 21:ani se nedá říci: 'Aha, je tu' nebo 'je tam'! Vždyť království Boží je mezi vámi!"

=Pán Ježíš Kristus prorokuje utrpení věřící duše ve zkaženém a bezbožném světě 17,22=

22:Svým učedníkům řekl: "Přijdou dny, kdy si budete toužebně přát, abyste spatřili aspoň jediný ze dnů Syna člověka, ale nespatříte.

=Pán Ježíš Kristus prorokuje i varuje před zvody různých politických mesiášů 17,23=

23:Řeknou vám: 'Aha, tam je; aha, tu'; zůstaňte doma a nechoďte za nimi.

=Pán Ježíš Kristus mluví o eschatologické dimenzi “Dne syna člověka” 17,24-37=

24:Jako když se zableskne a rázem osvětlí všechno pod nebem z jednoho konce nebe na druhý, tak bude Syn člověka ve svém dni. 25:Ale nejprve musí mnoho trpět a být zavržen od tohoto pokolení. 26:Jako bylo za dnů Noa, tak bude i za dnů Syna člověka: 27:Jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noe vešel do korábu a přišla potopa a zahubila je všechny. 28:Stejně tak to bylo za dnů Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli; 29:v ten den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, spustil se oheň a síra z nebe a zahubil všechny. 30:Právě tak bude v den, kdy se zjeví Syn člověka. 31:Kdo bude v onen den na střeše, ale věci bude mít v domě, ať nesestupuje, aby si je vzal; a stejně tak kdo bude na poli, ať se nevrací zpět. 32:Vzpomeňte si na Lotovu ženu! 33:Kdo by usiloval svůj život zachovat, ztratí jej, a kdo jej ztratí, zachová jej. 34:Pravím vám: Té noci budou dva na jednom loži, jeden bude přijat a druhý zanechán. 35:Dvě budou mlít spolu obilí, jedna bude přijata, druhá zanechána." 36:Dva budou na poli, jeden bude přijat a druhý zanechán. 37:Když to slyšeli, otázali se ho: "Kde to bude, Pane?" Řekl jim: "Kde bude tělo, tam se slétnou i supi."

Kapitola 18 – Evangelium sv.Lukáše

=Podobenství Pána Ježíše Krista o soudci a vdově nás vyzývá k vytrvalosti 18,1-8=

1:Vypravoval jim podobenství, aby ukázal, jak je třeba stále se modlit a neochabovat: 2:"V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z lidí si nic nedělal. 3:V tom městě byla i vdova, která k němu ustavičně chodila a žádala: 'Zastaň se mne proti mému odpůrci.' 4:Ale on se k tomu dlouho neměl. Potom si však řekl: 'I když se Boha nebojím a z lidí si nic nedělám, 5:dopomohu jí k právu, poněvadž mi nedává pokoj. Jinak mi sem stále bude chodit a nakonec mě umoří.'" 6:A Pán řekl: "Všimněte si, co praví ten nespravedlivý soudce! 7:Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá? 8:Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane. Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?"

=Podobenstvím o farizeu a celníkovi Pána Ježíše Krista je pýcha versus pokora 18,9-14=

9:O těch, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství: 10:"Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník. 11:Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: 'Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. 12:Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.' 13:Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: 'Bože, slituj se nade mnou hříšným.' 14:Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."

= Pán Ježíš Kristus vyzdvihl mravně čistou víru u dětí a dává nám ji za vzor 18,15-17=

15:Přinášeli mu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. Když to učedníci viděli, zakazovali jim to. 16:Ježíš si je zavolal k sobě a řekl: "Nechejte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží. 17:Amen, pravím vám, kdo nepřijme království Boží jako dítě, jistě do něho nevejde."

= Pán Ježíš Kristus doporučil bohatému muži dobrovolnou chudobu 18,18-23=

18:Jeden z předních mužů se ho otázal: "Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?" 19:Ježíš mu řekl: "Proč mi říkáš 'dobrý'? Nikdo není dobrý, jedině Bůh. 20:Přikázání znáš: Nezcizoložíš, nezabiješ, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, cti otce svého i matku." 21:On řekl: "To všechno jsem dodržoval od svého mládí." 22:Když to Ježíš uslyšel, řekl mu: "Jedno ti ještě schází. Prodej všechno co máš, rozděl chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!" 23:On se velice zarmoutil, když to slyšel, neboť byl velmi bohatý.

=Pán Ježíš Kristus se vyjádřil jak boháči jen velice těžce mohou dosáhnout spásy18,24-27=

24:Když Ježíš viděl, jak se zarmoutil, řekl: "Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství! 25:Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý člověk vešel do Božího království." 26:Ti, kdo to slyšeli, řekli: "Kdo tedy může být spasen?" 27:Odpověděl: "Nemožné u lidí je u Boha možné."

=Pán Ježíš Kristus o chudobě a následování Ježíše Krista pro Boží království 18,28-30=

28:Petr řekl: "My jsme opustili, co bylo naše, a šli jsme za tebou." 29:On jim řekl: "Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo ženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti pro Boží království, 30:aby v tomto čase nedostal mnohokrát víc a v přicházejícím věku život věčný."

=Pán Ježíš Kristus předpovídá po třetí své utrpení 18,31-34=

31:Vzal k sobě svých Dvanáct a řekl jim: "Jdeme do Jeruzaléma a na Synu člověka se naplní všechno, co je psáno u proroků. 32:Neboť bude vydán pohanům a budou se mu posmívat a tupit ho a plivat na něj, 33:zbičují ho a zabijí; a třetího dne vstane." 34:Oni však ničemu z toho nerozuměli, smysl těch slov jim zůstal skryt, nepochopili co říkal.

=Pán Ježíš Kristus uzdravil caecitas žebráka u Jericha 18,35-43=

35:Když se Ježíš přiblížil k Jerichu, seděl u cesty jeden slepec a žebral. 36:Když uslyšel, že kolem prochází zástup lidí, ptal se, co se to děje. 37:Řekli mu, že tudy jde Ježíš Nazaretský. 38:Tu zvolal: "Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!" 39:Ti, kteří šli vpředu, ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!" 40:Ježíš se zastavil a přikázal, aby ho k němu přivedli. 41:Když se přiblížil, Ježíš se ho otázal: "Co chceš, abych učinil?" On odpověděl: "Pane, ať vidím." 42:Ježíš mu řekl: "Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila." 43:Ihned prohlédl, šel za ním a oslavoval Boha. A všechen lid, který to viděl, vzdal Bohu chválu.

Kapitola 19 – Evangelium sv.Lukáše

=Pán Ježíš Kristus navštívil dům vrchního celníka v Jerichu 19,1-10=

1:Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. 2:Tam byl muž jménem Zacheus, vrchní celník a veliký boháč; 3:toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je, ale poněvadž byl malé postavy, nemohl ho pro zástup spatřit. 4:Běžel proto napřed a vylezl na moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít. 5:Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl mu: "Pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě." 6:On rychle slezl a s radostí jej přijal. 7:Všichni, kdo to uviděli, reptali: "On je hostem u hříšného člověka!" 8:Vrchní celník se zastavil a řekl Pánu: "Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně." 9:Ježíš mu řekl: "Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův. 10:Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo."

= Pán Ježíš Kristus “talenty” myslí intelektuální poklady ducha ve prospěch lidstva 19,11-27=

11:Těm, kteří to slyšeli, pověděl ještě podobenství, protože byl blízko Jeruzaléma a oni se domnívali, že království Boží se má zjevit ihned. 12:Proto řekl: "Jeden muž vznešeného rodu měl odejít do daleké země, aby si odtud přinesl královskou hodnost. 13:Zavolal si deset svých služebníků a dal jim deset talentů a řekl jim: 'Hospodařte s nimi, dokud nepřijdu.' 14:Ale občané ho nenáviděli a poslali vzápětí poselstvo, aby vyřídilo: 'Nechceme tohoto člověka za krále!' 15:Když se však jako král vrátil, dal si předvolat služebníky, kterým svěřil peníze, aby se přesvědčil, jak s nimi kdo hospodařil. 16:Přišel první a řekl: 'Pane, tvůj talent vynesl deset talentů.' 17:Řekl mu: 'Správně, služebníku dobrý, poněvadž jsi byl věrný v docela malé věci, budeš vládnout nad deseti městy.' 18:Přišel druhý a řekl: 'Pane, tvůj talent vynesl pět talentů.' 19:Řekl mu: 'Ty vládni nad pěti městy.' 20:Přišel další a řekl: 'Pane, tu je tvůj talent; měl jsem ho uschovaný v šátku, 21:neboť jsem se tě bál. Jsi přísný člověk: bereš, co jsi nedal, a sklízíš, co jsi nezasel.' 22:Řekne mu: 'Jsi špatný sluha. Soudím tě podle tvých vlastních slov: věděl jsi, že jsem přísný a beru, co jsem nedal, a sklízím, co jsem nezasel. 23:Proč jsi aspoň můj talent nedal peněžníkům, a já bych si je po návrat vybral i s úroky.' 24:A tým, co tam stáli, řekl: 'Vezměte mu ten talent a dejte ho tomu, kdo má deset talentů!' 25:Řekli mu: 'Pane, už má deset.' 26:Pravím vám: 'Každému, kdo má, ještě se přidá; ale kdo nemá, tomu se vezme i to, co má. 27:A mé nepřátele, co nechtěli, abych byl králem, přiveďte sem a přede mnou je pobijte.'"

= Pán Ježíš Kristus vjel na oslátku do Jeruzaléma 19,28-40=

28:Po těchto slovech pokračoval Ježíš v cestě do Jeruzaléma. 29:Když se přiblížil k Betfage a k Betanii u hory, která se nazývá Olivová, poslal dva ze svých učedníků 30:a řekl jim: "Jděte naproti do vesnice, a jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte! 31:Zeptá-li se vás někdo, proč je odvazujete, odpovězte mu: 'Pán je potřebuje.'"

32:Šli, kam je poslal, a nalezli vše, jak jim řekl. 33:Když oslátko odvazovali, řekli jim jeho majitelé: "Proč to oslátko odvazujete?" 34:Oni odpověděli: "Pán je potřebuje." 35:Přivedli oslátko k Ježíšovi, hodili přes ně své pláště a Ježíše na ně posadili. 36:A jak jel, prostírali mu své pláště na cestu. 37:Když už se blížil ke svahu Olivové hory, počal celý zástup učedníků radostně a hlasitě chválit Boha za všechny mocné činy, které viděli. 38:Volali: "Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově. Na nebi pokoj a sláva na výsostech!" 39:Tu mu řekli někteří farizeové ze zástupu: "Mistře, napomeň své učedníky!" 40:Odpověděl: "Pravím vám, budou-li oni mlčet, budou kameny křičet."

= Prorocká vize Pána Ježíše Krista o tragedii po povstání Bar Kochbyho 19,41-44=

41:Když už byli blízko a uzřel město, dal se nad ním do pláče 42:a řekl: "Kdybys poznalo v tento den i ty, co vede k pokoji! Avšak je to skryto tvým očím. 43:Přijdou na tebe dny, kdy tvoji nepřátelé postaví kolem tebe val, obklíčí a sevřou tě ze všech stran. 44:Srovnají tě se zemí a s tebou i tvé děti; nenechají v tobě kámen na kameni, poněvadž jsi nepoznalo čas, kdy se Bůh k tobě sklonil."

= Pán Ježíš Kristus proti kšeftujícím šmelinářům a spekulantům 19,45-48=

45:Když vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kdo tam prodávali, 46:a řekl jim: "Je psáno: 'Můj dům bude domem modlitby', ale vy jste jej učinili peleší lotrovskou." 47:Každý den učil v chrámě; veleknězové však a zákoníci i přední mužové z lidu usilovali o to, aby jej zahubili, 48:ale nevěděli, jak by to měli udělat, poněvadž všechen lid mu visel na rtech.

Kapitola 20 – Evangelium sv.Lukáše

=Spor o pravomoc Pána Ježíše Krista vyhnat kšeftující šmelináře a spekulanty 20,1-8=

1:Jednoho dne, když učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, přistoupili k němu veleknězové a zákoníci se staršími 2:a řekli: "Pověz nám, jakou mocí to činíš a kdo je ten, který ti tu moc dal." 3:Odpověděl jim: "I já vám položím otázku. Řekněte mi, 4:odkud měl Jan pověření křtít. Z nebe či od lidí?" 5:Oni o tom mezi sebou uvažovali: "Řekneme-li 'z nebe', namítne nám: 'Proč jste mu neuvěřili?' 6:Řekneme-li 'od lidí', všechen lid nás bude kamenovat, protože jsou přesvědčeni, že Jan byl prorok." 7:A tak odpověděli, že nevědí, odkud. 8:Ježíš jim řekl: "Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím."

= Pán Ježíš Kristus myslí na špatné duchovní i světské šéfy doby své ale i té naší 20,9-19=

9:Pak začal vypravovat lidu toto podobenství: "Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a odcestoval. 10:V stanovený čas poslal k vinařům služebníka, aby mu odevzdali podíl z výnosu vinice. Ale vinaři ho zbili a poslali zpět s prázdnou. 11:Poslal k nim ještě jiného služebníka; oni i toho zbili zneuctili a poslali zpět s prázdnou. 12:Poslal ještě třetího; i toho zbili do krve a vyhnali. 13:Tu řekl pán vinice: 'Co mám dělat? Pošlu svého milovaného syna, na něho snad budou mít ohled.' 14:Když ho však vinaři spatřili, domlouvali se mezi sebou: 'To je dědic. Zabijme ho, a dědictví bude naše.' 15:A vyvlekli ho ven z vinice a zabili. Co tedy s nimi udělá pán vinice? 16:Přijde, zahubí ty vinaře a vinici dá jiným." Když to uslyšeli, řekli: "To přece ne!" 17:On na ně pohleděl a řekl: "Co tedy znamená slovo Písma: 'Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným?' 18:Každý, kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho padne, toho rozdrtí." 19:Zákoníci a veleknězové ho chtěli v tu hodinu dostat do rukou, ale báli se lidu; poznali totiž, že to podobenství řekl proti nim.

= Pán Ježíš Kristus odlišuje věc “císaře” od věci “Boží” v době své ale i té naší 20,20-26=

20:Nespustili ho však z očí. Poslali své lidi, kteří měli předstírat, že to myslí upřímně, aby jej přistihli při výroku, pro nějž by ho mohli vydat vladařově moci a soudu. 21:Otázali se ho: "Mistře, víme, že správně mluvíš a učíš a nestraníš nikomu, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy. 22:Je nám dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?" 23:Ježíš však prohlédl jejich záludnost a řekl jim: 24:"Ukažte mi denár! Čí má obraz a nápis?" Odpověděli: "Císařův." 25:Řekl jim: "Odevzdejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu." 26:A tak se jim nepodařilo, aby ho před lidmi přistihli v řeči; podivili se jeho moudré odpovědi a umlkli.

= Pán Ježíš Kristus odpověděl na demagogickou otázku proti vzkříšení z mrtvých 20,27-40=

27:Přišli k němu zas někteří ze saduceů - ti popírají vzkříšení – a otázali se ho: 28:"Mistře, Mojžíš nám ustanovil: 'Zemře-li něčí bratr ženatý, ale bezdětný, ať se s jeho manželkou ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.' 29:Bylo tedy sedm bratří. Oženil se první a zemřel bezdětný. 30:Jeho manželku si vzal druhý, 31:pak třetí a stejně všech sedm; nezanechali děti a zemřeli. 32:Nakonec zemřela i ta žena. 33:Komu z nich bude tato žena patřit při vzkříšení? Všech sedm ji přece mělo za manželku." 34:Ježíš jim řekl: "Lidé přítomného věku se žení a vdávají. 35:Avšak ti, kteří budou uznáni, že si zaslouží dosáhnout budoucího věku a vzkříšení z mrtvých se nežení ani nevdávají. 36:Vždyť už nemohou zemřít, neboť jsou rovni andělům a jsou syny Božími, poněvadž jsou účastni vzkříšení. 37:A že mrtví vstanou, naznačil i Mojžíš ve vyprávění o hořícím keři, když nazývá Hospodina 'Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým'. 38:On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých, neboť před ním jsou všichni živi." 39:Někteří ze zákoníků na to řekli: "Mistře, dobře jsi odpověděl." 40:A už se neodvážili položit mu jinou otázku.

=Pán Ježíš Kristus vyvrací nepravé mínění o Mesiášovi 20,41-44=

41:Řekl jim: "Jak mohou nazývat Mesiáše synem Davidovým? 42:Vždyť sám David praví v Knize žalmů: 'Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, 43:dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.' 44:David tedy nazývá Mesiáše Pánem; jak potom může být jeho synem?"

= Pán Ježíš Kristus proti pokrytectví politiků i duchovních doby své, ale i té naší 20,45-47=

45:Když všechen lid poslouchal, řekl učedníkům: 46:"Dejte si pozor na zákoníky, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, mají v oblibě pozdravy na ulicích, přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách. 47:Vyjídají domy vdov a dlouho se na oko modlí. Ty postihne tím přísnější soud."

Kapitola 21 – Evangelium sv.Lukáše

= Pán Ježíš Kristus vysoce ocenil dar nuzného člověka 21,1-4=

1:Ježíš pozoroval, jak bohatí vhazují své dary do chrámové pokladnice. 2:Uviděl i jednu nuznou vdovu, jak tam hodila dvě drobné mince, 3:a řekl: "Vpravdě vám pravím, že tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní. 4:Neboť ti všichni dali dary ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku; dala všechno, z čeho měla být živa."

= Prorocká vize Pána Ježíše Krista o tragedii po povstání Bar Kochbyho 21,5-6=

5:Když někteří mluvili o chrámu, jak je vyzdoben krásnými kameny a pamětními dary, řekl: 6:"Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozmetáno."

= Pán Ježíš Kristus předpovídá počátek běd na konci světa 21,7-11=

7:Otázali se ho: "Mistře, kdy to nastane? A jaké bude znamení, až se to začne dít?" 8:Odpověděl: "Mějte se na pozoru, abyste se nedali svést. Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: 'Já jsem to' a 'nastal čas'. Nechoďte za nimi. 9:Až uslyšíte o válkách a povstáních, neděste se: neboť to musí nejprve být, ale konec nenastane hned." 10:Tehdy jim řekl: "Povstane národ proti národu a království proti království, 11:budou veliká zemětřesení a v mnohých krajinách hlad a mor, hrůzy a veliká znamení z nebes.

= Úděl věrných následovníků Pána Ježíše Krista v době tehdejší ale i té dnešní 21,12-19=

12:Ale před tím vším na vás vztáhnou ruce a budou vás pronásledovat; budou vás vydávat synagógám na soud a do vězení a vodit před krále a vládce pro mé jméno. 13:To vám bude příležitostí k svědectví. 14:Vezměte si k srdci, abyste se předem nepřipravovali, jak se budete hájit. 15:Neboť já vám dám řeč i moudrost, kterou nedokáže přemoci ani vyvrátit žádný váš protivník. 16:Zradí vás i rodiče, bratři, příbuzní a přátelé a někteří z vás budou zabiti. 17:A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno. 18:Ale ani vlas z vaší hlavy se neztratí. 19:Když vytrváte, získáte své životy.

= Prorocká vize Pána Ježíše Krista o tragedii po povstání Bar Kochbyho 21,20-26=

20:Když uvidíte, že Jeruzalém obkličují vojska, tu poznáte, že se přiblížila jeho zkáza. 21:Tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor, kteří jsou v Jeruzalémě, ať z něho odejdou, a kteří jsou po venkově, ať do něho nevcházejí, 22:poněvadž jsou to dny odplaty, v nichž se má naplnit vše, co je psáno. 23:Běda těhotným a kojícím v oněch dnech! Neboť bude veliké soužení na zemi a hněv proti tomuto lidu. 24:Padnou ostřím meče, budou jako zajatci odvedeni mezi všechny národy, po Jeruzalému budou šlapat pohané, dokud se jejich čas neskončí.

= Pán Ježíš Kristus předpovídá zkázu a konec světa 21,20-26=

25:Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných, kam se podít před řevem valícího se moře. 26:Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. Neboť mocnosti pekelné se zachvějí.

= Pán Ježíš Kristus o eschatologické dimenzi příchodu syna člověka 21,27-28=

27:A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou. 28:Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko."

= Pán Ježíš Kristus poukázal na poučení od fíkovníku 21,29-33=

29:Vypravoval jim podobenství: "Podívejte se na fíkovník nebo jiný strom: 30:Když se už zelenají, sami víte, že léto je blízko. 31:Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že je blízko království Boží. 32:Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se toto všechno stane. 33:Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou.

= Pán Ježíš Kristus vyzval ke střízlivosti, bdělosti a modlitbě na cestě ke spáse 21,34-38=

34:Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí a aby vás onen den nepřekvapil jako past. 35:Neboť přijde na všechny, kteří přebývají na zemi. 36:Buďte bdělí a proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se bude dít, a mohli stanout před Synem člověka." 37:Ve dne učil v chrámě, ale na noc odcházel na horu, která se nazývala Olivová. 38:A všechen lid k němu přicházel už časně zrána do chrámu, aby ho poslouchal.

Kapitola 22 – Evangelium sv.Lukáše

= Jidáš šel a veleknězům nabídl, že za peníze jim zradí Pána Ježíše Krista 22,1-6=

1:Blížil se svátek nekvašených chlebů, velikonoce. 2:Veleknězové a zákoníci přemýšleli, jak by ho zahubili; báli se však lidu. 3:Tu vstoupil satan do Jidáše, nazývaného Iškariotský, který byl z počtu Dvanácti. 4:Odešel, aby se domluvil s veleknězi a veliteli stráže, že jim ho zradí. 5:Oni se zaradovali a dohodli se, že mu dají peníze. 6:Jidáš s tím souhlasil a hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal, až při tom nebude zástup.

=Příprava poslední velikonoční večeře Pána Ježíše Krista před ukřižováním 22,7-13=

7:Nastal den nekvašených chlebů, kdy měl být zabit velikonoční beránek. 8:Ježíš poslal Petra a Jakuba a řekl jim: "Jděte a připravte nám beránka, abychom slavili velikonoční večeři." 9:Oni mu řekli: "Kde chceš, abychom ji připravili?" 10:Řekl jim: "Když vejdete do města, potkáte člověka, který nese džbán vody. Jděte za ním do domu, do něhož vejde, a řekněte hospodáři: 11:'Mistr ti vzkazuje: Kde je světnice, v níž bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka?' 12:A on vám ukáže upravenou velkou horní místnost; tam připravte večeři." 13:Odešli a nalezli všechno, jak jim řekl, a připravili velikonočního beránka.

= Pán Ježíš Kristus večeři Páně ustanovil Eucharistii – Svátost Oltářní 22,14-20=

14:Když nastala hodina, usedl ke stolu a apoštolé s ním. 15:Řekl jim: "Velice jsem toužil jísti s vámi tohoto beránka, dříve, než budu trpět. 16:Neboť vám pravím, že ho již nebudu jíst, dokud vše nedojde naplnění v království Božím." 17:Vzal kalich, vzdal díky a řekl: "Vezměte a podávejte mezi sebou. 18:Neboť vám pravím, že od této chvíle nebudu píti z plodu vinné révy, dokud nepřijde království Boží." 19:Pak vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: "Toto je mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku." 20:A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá."

=Pán Ježíš Kristus předem označil svého zrádce 22,21-23=

21:"Avšak hele, můj zrádce je se mnou u stolu. 22:Syn člověka jde, jak je určeno, běda však tomu člověku, který ho zrazuje." 23:A oni se začali mezi sebou dohadovat, který z nich je ten, kdo to učiní.

= Pán Ježíš Kristus učí, že pozice šéfa nemá být sinekurou ale službou veřejnosti 22,24-30=

24:Vznikl mezi nimi spor, kdo z nich je asi největší. 25:Řekl jim: "Králové panují nad národy, a ti, kdo jsou u moci, dávají si říkat dobrodinci. 26:Avšak vy ne tak: Kdo je mezi vámi největší, buď jako poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží. 27:Neboť kdo je větší: ten, kdo sedí za stolem, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, kdo sedí za stolem? Ale já jsem mezi vámi jako ten, který slouží. 28:A vy jste ti, kdo se mnou v mých zkouškách vytrvali. 29:Já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mně, 30:abyste v mém království jedli a pili u mého stolu; usednete na trůnech a budete soudit dvanáct pokolení Izraele."

=Pán Ježíš Kristus se modlil za víru Petrovu a současně mu slíbil primát v Církvi 22,31-34=

31:"Šimone, Šimone, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici. 32:Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, budeš mocnou posilou svým bratřím." 33:Řekl mu: "Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt." 34:Ježíš mu řekl: "Pravím ti, Petře, ještě se ani kohout neozve, a ty už třikrát zapřeš, že mne znáš."

=Pán Ježíš Kristus řeči o dvou mečích myslí připravenost bít se za Boží království 22,35-38=

35:Řekl jim: "Když jsem vás vyslal bez měšce, mošny a obuvi, měli jste v něčem nedostatek?" Oni mu odpověděli: "Neměli." 36:Řekl jim: "Nyní však, kdo má měšec, vezmi jej a stejně tak i mošnu; kdo nemá, prodej plášť a kup si meč. 37:Pravím vám, že se na mně musí naplnit to, co je psáno: 'Byl započten mezi zločince.' Neboť to, co se na mne vztahuje, dochází svého cíle." 38:Oni mu řekli: "Pane, tu jsou dva meče." Na to jim řekl: "To stačí."

= Modlitba Pána Ježíše Krista na Olivové hoře 22,39-46=

39:Potom se jako obvykle odebral na Olivovou horu; učedníci ho následovali. 40:Když došel na místo, řekl jim: "Modlete se, abyste neupadli do pokušení." 41:Pak se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, klekl a modlil se: 42:"Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má nýbrž tvá vůle se staň." 43:Tu se mu zjevil anděl z nebe a dodával mu síly. 44:Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji; jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve. 45:Pak vstal od modlitby, přišel k učedníkům a shledal, že zármutkem usnuli. 46:Řekl jim: "Jak to, že spíte? Vstaňte a modlete se, abyste neupadli do pokušení."

=Pán Ježíš Kristus po Jidášově zradě zajat nepřáteli a odvlečen 22,47-53=

47:Ještě ani nedomluvil, a objevil se, zástup, a vpředu ten, který se jmenoval Jidáš, jeden z Dvanácti; přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil. 48:Ježíš mu řekl: "Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?" 49:Když ti, kteří byli s Ježíšem, viděli co nastává, řekli: "Pane, máme se bít mečem?" 50:A jeden z nich napadl sluhu veleknězova a uťal mu pravé ucho. 51:Ježíš však řekl: "Přestaňte s tím." Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho. 52:Pak řekl Ježíš těm, kteří pro něho přišli, knězům, velitelům stráže a starším: "Jako na povstalce jste na mne vyšli s meči a holemi. 53:Denně jsem byl mezi vámi v chrámě, a nevztáhli jste na mne ruce. Ale toto je vaše hodina, vláda tmy."

=Zajatý Pán Ježíš Kristus inkognito sledován Petrem až do nepřátelského doupěte22,54-60a=

54:Pak ho zatkli a odvedli do veleknězova domu. Petr šel zpovzdálí za nimi. 55:Když zapálili uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo, přisedl mezi ně i Petr. 56:A jak seděl tváří k ohni, všimla si ho jedna služka, pozorně se na něj podívala a řekla: "Tenhle byl také s ním!" 57:Ale on zapřel: "Vůbec ho neznám." 58:Zakrátko ho spatřil někdo jiný a řekl: "Ty jsi také jeden z nich." Petr odpověděl: "Nejsem!"

59:Když uplynula asi hodina, tvrdil zase někdo: "I tenhle byl určitě s ním, vždyť je z Galileje!" 60a:Petr řekl: "Vůbec nevím, o čem mluvíš!"

= Denunciovaný Petr ze strachu zapřel Pána Ježíše Krista a pak odešel a plakal 22,60b-62=

60b:A ihned, ještě než domluvil, zakokrhal kohout. 61:Tu se Pán obrátil a pohleděl na Petra; a Petr se rozpomenul na slovo, které mu Pán řekl: "Dřív než dnes kohout zakokrhá, zapřeš mne třikrát." 62:Vyšel ven a hořce se rozplakal.

= Veleknězovi hlídači brutálně šikanovali a ponižovali Pána Ježíše Krista 22,63-65=

63:Muži, kteří Ježíš hlídali, posmívali se mu a bili ho; 64:zavázali mu oči a ptali se ho: "Hádej, proroku, kdo tě uhodil." 65:A ještě mnoha jinými slovy ho uráželi.

= Pán Ježíš Kristus ráno odveden na zasedání velerady 22,66-71=

66:Jakmile nastal den, shromáždili se starší z lidu, veleknězové a zákoníci, odvedli ho před svou radu a řekli mu: 67:"Jsi-li Mesiáš, pověz nám to." Odpověděl jim: "I když vám to řeknu, neuvěříte. 68:Položím-li otázku já vám, neodpovíte. 69:Ale od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici všemohoucího Boha." 70:Tu mu řekli všichni: "Jsi tedy Syn Boží?" On jim odpověděl: "Vy sami říkáte, že já jsem." 71:Oni řekli: "Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to slyšeli z jeho úst."

Kapitola 23 – Evangelium sv.Lukáše

=Pán Ježíš Kristus odveden ze zasedání velerady k Pilátovi 23,1-5=

1:Tu povstalo celé shromáždění a odvedli ho k Pilátovi. 2:Vznesli proti němu žalobu: "Podle našeho zjištění rozvrací tento člověk náš národ, brání odvádět císaři daně a prohlašuje se za Mesiáše krále." 3:Pilát mu položil otázku: "Ty jsi král Židů?" On mu odpověděl: "Ty sám to říkáš." 4:Pilát řekl veleknězům a zástupům: "Já na tomto člověku žádnou vinu neshledávám." 5:Ale oni na něj naléhali: "Svým učením pobuřuje lid po celém Judsku; začal v Galileji a přišel až sem."

=Pán Ježíš Kristus poslán od Piláta k Herodovi 23,6-12=

6:Jakmile to Pilát uslyšel, otázal se, zda je ten člověk z Galileje. 7:Když se dověděl, že podléhá Herodově pravomoci, poslal ho k němu, protože Herodes byl právě v těch dnech také v Jeruzalémě. 8:Když Herodes Ježíše spatřil, velmi se zaradoval; už dávno si ho totiž přál vidět, poněvadž o něm mnoho slyšel, a doufal, že uvidí, jak dělá nějaký zázrak. 9:Kladl mu mnoho otázek, ale on mu na nic neodpovídal. 10:Byli při tom i veleknězové a zákoníci a neústupně na něj žalovali. 11:Tu se od něho Herodes se svými vojáky pohrdavě odvrátil, vysmál se mu, dal ho obléci ve slavnostní šat a poslal ho zase k Pilátovi. 12:Toho dne se Herodes a Pilát stali přáteli; před tím totiž bylo mezi nimi nepřátelství.

=Pán Ježíš Kristus vrácen Herodem zpátky Pilátovi 23,13-25=

13:Pilát svolal velekněze, členy rady i lid 14:a řekl jim: "Přivedli jste přede mne tohoto člověka, že pobuřuje lid; já jsem ho, jak vidíte, před vámi vyslechl a neshledal jsem na něm nic, z čeho jej obviňujete. 15:Ani Herodes ne; vždyť nám ho poslal zpět. Je zřejmé, že nespáchal nic, proč by zasluhoval smrt. 16:Dám ho na místě potrestat a pak ho propustím." 17:Musel jim totiž o svátcích propustit vždy jednoho z vězňů. 18:Ale oni všichni najednou křičeli: "Pryč s ním! Ať je nám propuštěn Barabáš!" 19:To byl člověk, kterého uvrhli do vězení pro jakousi vzpouru ve městě a vraždu. 20:Tu k nim Pilát znovu promluvil, neboť chtěl Ježíše propustit. 21:Avšak oni křičeli: "Na kříž, na kříž s ním!" 22:Promluvil k nim potřetí: "Čeho se vlastně dopustil? Neshledal jsem na něm nic, proč by měl zemřít. Dám ho zbičovat a pak ho propustím." 23:Ale oni na něm s velkým křikem vymáhali, aby ho dal ukřižovat; a jejich křik se stále stupňoval. 24:A tak se Pilát rozhodl jim vyhovět. 25:Propustil toho, který byl vsazen do vězení pro vzpouru a vraždu a o kterého žádali; Ježíše vydal, aby se s ním stalo, co chtěli.

=Křížová cesta Pána Ježíše Krista 23,26-32=

26:Když jej odváděli, zastavili nějakého Šimona z Cyrény, který šel z pole, a vložili na něho kříž, aby jej nesl za Ježíšem. 27:Za ním šel veliký zástup lidu; ženy nad ním naříkaly a oplakávaly ho. 28:Ježíš se k nim obrátil a řekl: "Dcery jeruzalémské, nade mnou neplačte! Plačte nad sebou a svými dětmi; 29:ejhle, přicházejí dny, kdy budou říkat: 'Blaze neplodným, blaze těm, které nikdy nerodily a nekojily! 30:Tehdy 'řeknou horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přiryjte nás!' 31:Neboť děje-li se toto se zeleným stromem, co se stane se suchým?" 32:Spolu s ním byli vedeni na smrt ještě dva zločinci.

=Ukřižování Pána Ježíše Krista 23,33-38=

33:Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jej i ty zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. 34:Ježíš řekl: "Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí." O jeho šaty se rozdělili losem. 35:Lid stál a díval se. Členové rady se mu vysmívali a říkali: "Jiné zachránil, ať zachrání sám sebe, je-li Mesiáš, ten vyvolený Boží." 36:Posmívali se mu i vojáci; chodili k němu a podávali mu ocet 37:a říkali: "Když jsi židovský král, zachraň sám sebe." 38:Nad ním byl nápis napsaný písmem řeckým, latinským a hebrejským: "Toto je král židovský."

= Pán Ježíš Kristus na kříži slíbil spásu kajícímu se spoluodsouzenci na smrt 23,39-43=

39:Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: "To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!" 40:Tu ho ten druhý okřikl: "Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen ke stejnému trestu. 41:A my trpíme spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal." 42:A řekl: "Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království." 43:Ježíš mu odpověděl: "Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji."

= Pán Ježíš Kristus z lásky k nám zemřel za naše hříchy na kříži 23,44-45=

44:Bylo už kolem poledne; tu nastala tma po celé zemi až do tří hodin, protože se zatmělo slunce. 45:Chrámová opona se roztrhla v půli. 46:A Ježíš zvolal mocným hlasem: "Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha." Po těch slovech skonal.

=Obrácení setníka a dalších lidí po smrti Pána Ježíše Krista 23,46-49=

47:Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: "Tento člověk byl vskutku spravedlivý." 48:A ti, kdo se v celých zástupech sešli na tu podívanou, když viděli, co se stalo, odcházeli bijíce se do prsou. 49:Všichni jeho přátelé stáli opodál, i ženy, které Ježíše doprovázely z Galileje a všechno to viděly.

=Pohřeb Pána Ježíše Krista 23,50-56=

50:Členem židovské rady byl muž jménem Josef, člověk dobrý a spravedlivý, 51:který nesouhlasil s jejich rozhodnutím a činem. Pocházel z židovského města Arimatie a patřil k těm, kdo očekávali království Boží. 52:Ten přišel k Pilátovi a požádal ho o Ježíšovo tělo; 53:sňal je z kříže, zavinul do plátna a položil do hrobu, vytesaného ve skále, kde ještě nikdo nebyl pochován. 54:Byl pátek a začínala sobota. 55:Ženy, které šly s Ježíšem z Galileje, šly za ním; viděly hrob i to, jak bylo tělo pochováno. 56:Potom se vrátily, aby připravily vonné masti a oleje. Ale v sobotu zachovaly podle přikázání sváteční klid.

Kapitola 24 – Evangelium sv.Lukáše

=Prázdný hrob po vzkříšení Pána Ježíše Krista z mrtvých 24,1-12=

1:Prvního dne po sobotě, za časného jitra, přišly k hrobu s vonnými mastmi, které připravily. 2:Nalezly však kámen od hrobu odvalený. 3:Vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše nenašly. 4:A jak nad tím byly bezradné, stanuli u nich dva muži v zářícím rouchu. 5:Zachvátil je strach a sklonily se tváří k zemi. Ale oni jim řekli: "Proč hledáte živého mezi mrtvými? 6:Není zde, byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji, 7:že Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát." 8:Tu se rozpomenuly na jeho slova, 9:vrátily se od hrobu a oznámily to všechno jedenácti učedníkům i všem ostatním. 10:Byla to Marie Magdaléna, Jana a Marie Jakubova a s nimi ještě jiné, které pověděly apoštolům. 11:Těm však ta slova připadala jako blouznění a nevěřili jim. 12:Petr se rozběhl ke hrobu, nahlédl dovnitř a uviděl tam ležet jen plátna. Vrátil se v údivu nad tím, co se stalo.

=Pán Ježíš Kristus se zjevil na cestě dvěma učedníkům jdoucím do Emauz 24,13-35=

13:Téhož dne se dva z nich ubírali do vesnice jménem Emauz, která je od Jeruzaléma vzdálena 11.160 Km, tj.asi tři hodiny cesty, 14:a rozmlouvali spolu o tom všem, co se stalo. 15:A jak to v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi. 16:Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali. 17:Řekl jim: "O čem to spolu rozmlouváte?" Oni zůstali stát plni zármutku. 18:Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: "Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo!" 19:On se jich zeptal: "A co to bylo?" Oni mu odpověděli: "Jak Ježíše Nazaretského, který byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem, 20:naši veleknězové a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho. 21:A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je to dnes třetí den, co se to stalo. 22:Ovšem některé z našich žen nás ohromily: Byly totiž zrána u hrobu 23:a nenalezly jeho tělo; přišly a vyprávěly, že měly i vidění andělů, kteří říkali, že je živ. 24:Někteří z nás pak odešli ke hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy vypravovaly, jeho však neviděli." 25:A on jim řekl: "Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci! 26:Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a vejít do slávy?" 27:Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma. 28:Když už byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtěl jít dál. 29:Oni ho však začali přemlouvat: "Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a den se schyluje." Vešel tedy a zůstal s nimi. 30:Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim. 31:Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům. 32:Řekli si spolu: "Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?" 33:A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě. 34:Ti jim řekli: "Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi." 35:Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, když lámal chléb.

=Pán Ježíš Kristus se teď zjevil rovněž apoštolům v Jeruzalémě 24,36-43=

36:Když o tom mluvili, stál tu on sám uprostřed nich a řekl jim: "Pokoj vám.". 37:Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali, že vidí ducha. 38:Řekl jim: "Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl? 39:Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Pohleďte na mne a dotkněte se mne: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně." 40:To řekl a ukázal jim ruce a nohy.41:Když tomu pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: "Máte tu něco k jídlu?" 42:Podali mu kus pečené ryby. 43:Vzal si a pojedl před nimi.

= Pověření Pána Ježíše Krista hlásat pokání na odpuštění hříchů všem národům 24,44-48=

44:Řekl jim: "To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech." 45:Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. 46:Řekl jim: "Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; 47:v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem. 48:Vy jste toho svědky.

= Pán Ježíš Kristus přislíbil svým věrným následovníkům posilu Ducha Svatého 24,49=

49:Sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti."

=Nanebevstoupení Pána Ježíše Krista 24,50-53=

50:Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim; 51:a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe. 52:Oni před ním padli na kolena; potom se s velikou radostí vrátili do Jeruzaléma, 53:byli stále v chrámě a chválili Boha.

Svaté evangelium Pána Ježíše Krista podle sepsání svatého Jana.

Kapitola 1 – Evangelium sv.Jana

=Bůh a Pán Ježíš Kristus je světlem v temnotách tehdejšího ale i dnešního světa 1,1-14=

1:Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. 2:To bylo na počátku u Boha. 3:Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. 4:V něm byl život a život byl světlo lidí. 5:To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. 6:Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan. 7:Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. 8:Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví. 9:Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa. 10:Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. 11:Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. 12:Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. 13:Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha. 14:A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

=Bůh a Pán Ježíš Kristus je světlem, milostí a pravdou světa tehdejšího i dnešního 1,14-18=

15:Jan o něm vydal svědectví a volal: "To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než já." 16:Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí. 17:Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. 18:Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl.

=Jana Křtitel svědčí o Pánu Ježíši Kristu jako Božím Vykupiteli 1,19-34=

19:Toto je svědectví Janovo, když k němu židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: "Kdo jsi?" 20:Nic nepopřel a otevřeně vyznal: "Já nejsem Mesiáš." 21:Znovu se ho zeptali: "Jak to tedy je? Jsi Eliáš?" Řekl: "Nejsem." "Jsi ten Prorok?" Odpověděl: "Ne." 22:Řekli mu tedy: "Kdo jsi? Ať můžeme přinést odpověď těm, kdo nás poslali. Za koho se sám pokládáš?" 23:Řekl: "Jsem hlas volajícího na poušti: Urovnejte cestu Páně – jak řekl prorok Izaiáš." 24:Ti vyslaní byli z řad farizeů. 25:Otázali se ho: "Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš ani Eliáš ani ten Prorok?" 26:Jan jim odpověděl: "Já křtím vodou. Uprostřed vás stojí, koho vy neznáte - 27:ten, který přichází za mnou; jemu nejsem hodný ani rozvázat řemínek u jeho obuvi." 28:To se stalo v Betanii, na druhém břehu Jordánu, kde Jan křtil. 29:Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak jde k němu, a řekl: "Beránek Boží, který snímá hřích světa. 30:To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází někdo větší, neboť byl dříve, než já. 31:Já jsem nevěděl, kdo to je, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby ho poznal Izrael." 32:Jan vydal svědectví: "Spatřil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. 33:A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: 'Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem Svatým.' 34:Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží."

= Pán Ježíš Kristus povolal Ondřeje a Jana za své první učedníky 1,35-39=

35:Druhého dne tam byl opět Jan se dvěma ze svých učedníků. 36:Spatřil Ježíše, jak jde okolo, a řekl: "Aha, beránek Boží." 37:Ti dva učedníci slyšeli, co řekl, a šli za Ježíšem. 38:Když se Ježíš obrátil a uviděl, že jdou za ním, otázal se jich: "Co chcete?" Řekli mu: "Rabi (což přeloženo znamená: Mistře), kde bydlíš?" 39:Odpověděl jim: "Pojďte a uvidíte!" Šli tedy, viděli, kde bydlí, a zůstali ten den u něho. Bylo kolem čtyř hodin odpoledne.

=Přivedení Petra Ondřejem za Pánem Ježíšem Kristem je symbol jednoty křesťanů 1,40-42=

40:Jeden z těchto dvou, kteří slyšeli, co Jan řekl, a Ježíše následovali, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. 41:Vyhledal nejprve svého bratra Šimona a řekl mu: "Nalezl jsem Mesiáše (což je v překladu: Kristus)." 42:Přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohleděl a řekl: "Ty jsi Šimon, syn Janův; budeš se jmenovat Kefas (což se překládá: Petr)."

= Pán Ježíš Kristus povolal Filipa za svého dalšího učedníka 1,43-44=

43:Druhého dne se Ježíš rozhodl vydat na cestu do Galileje. Vyhledal Filipa a řekl mu: "Následuj mě!" 44:Filip byl z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova;

=Zázrak Pána Ježíše Krista přesvědčil Filipem přivedeného váhajícího Bartoloměje 1,45-51=

45:Filip zase vyhledal Bartoloměje a řekl mu: "Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše, syna Josefova ze města Nazaret." 46:On mu ale namítl: "Nazaret? Co odtamtud může vzejít něco dobrého?" Filip mu odpoví: "Pojď a přesvědči se!" 47:Ježíš spatřil Bartoloměje, jak k němu přichází a řekl o něm: "Aha, pravý Izraelita, v němž není lsti." 48:On se ho zeptal: "Odkud mě znáš?" Ježíš mu odpověděl: "Dříve, než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkem." 49:"Mistře", řekl mu Bartoloměj, "ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele." 50:Ježíš mu odpověděl: "Ty věříš proto, že jsem ti řekl: 'Viděl jsem tě pod fíkem?' Uvidíš věci daleko větší." 51:A dodal: "Amen, amen, pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka."

Kapitola 2 – Evangelium sv.Jana

=První veliký zázrak Pána Ježíše Krista na svatební hostině v Káně Galilejské 2,1-12=

1:Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka; 2:na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. 3:Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: "Už nemají víno." 4:Ježíš jí řekl: "Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina." 5:Matka řekla služebníkům: "Udělejte, cokoli vám nařídí." 6:Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra. 7:Ježíš řekl služebníkům: "Naplňte ty nádoby vodou!" I naplnili je až po okraj. 8:Pak jim přikázal: "Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!" Učinili tak. 9:Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno - nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli - zavolal si ženicha 10:a řekl mu: "Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli." 11:Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili. 12:Potom odešel Ježíš, jeho matka, bratři i učedníci do Kafarnaum a zůstali tam několik dní.

= Pán Ježíš Kristus proti kšeftujícím šmelinářům a spekulantům 2,13-17=

13:Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se vydal na cestu do Jeruzaléma. 14:V chrámu našel prodavače dobytka, ovcí a holubů i penězoměnce, jak sedí za stoly. 15:Udělal si z provazů bič a všechny z chrámu vyhnal, i s ovcemi a dobytkem, směnárníkům rozházel mince, stoly zpřevracel 16:a prodavačům holubů poručil: "Pryč s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště!" 17:Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: 'Horlivost pro tvůj dům mne stráví.'

= Spor o pravomoc Pána Ježíše Krista vyhnat kšeftující šmelináře a spekulanty 2,17-22=

18:Ale židé mu řekli: "Jakým znamením nám prokážeš, že to smíš činit?" 19:Ježíš jim odpověděl: "Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej postavím." 20:Tu řekli židé: "Čtyřicet šest let byl tento chrám budován, a ty jej chceš postavit ve třech dnech?" 21:On však mluvil o chrámu svého těla. 22:Když byl pak vzkříšen z mrtvých, rozpomenuli se jeho učedníci, že to říkal, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš pověděl.

= O velikonočních svátcích v Jeruzalémě mnozí uvěřili v Pána Ježíše Krista 2,23-25=

23:Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnozí uvěřili v jeho jméno, protože viděli znamení, která činil. 24:Ježíš jim však nesvěřoval, kdo je, poněvadž všechny lidi znal; 25:nepotřeboval, aby mu někdo o něm říkal svůj soud. Sám dobře věděl, co je v člověku.

Kapitola 3 – Evangelium sv.Jana

=Rozhovor Pána Ježíše Krista s Nikodémem 3,1-21=

1:Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady. 2:Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: "Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním." 3:Ježíš mu odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží." 4:Nikodém mu řekl: "Jak se může člověk narodit, když už je starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit." 5:Ježíš odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. 6:Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. 7:Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. 8:Vítr vane kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha." 9:Nikodém se ho otázal: "Jak se to může stát?" 10:Ježíš mu řekl: "Ty jsi učitel Izraele, a tohle nevíš? 11:Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte. 12:Jestliže nevěříte, když jsem vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských? 13:Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka. 14:Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn

člověka, 15:aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. 16:Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.17:Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. 18:Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. 19:Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. 20:Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo. 21:Kdo však činí pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu."

= Jan Křtitel a učedníci Pána Ježíše Krista křtí přicházející lidi 3,22-26=

22:Potom Ježíš odešel se svými učedníky do Judska; tam s nimi pobýval a křtil. 23:Také Jan křtil v Ainon, blízko Salim, protože tam byl dostatek vody; lidé přicházeli a dávali se křtít. 24:To bylo ještě před Janovým uvězněním. 25:Mezi učedníky Janovými a Židy došlo ke sporu o očišťování. 26:Přišli k Janovi a řekli mu: "Mistře, ten který byl s tebou na druhém břehu Jordánu, o němž jsi vydal dobré svědectví, nyní sám křtí a všichni chodí k němu."

=Další svědectví Jana Křtitele o Pánu Ježíši Kristu je vzorem pokory a skromnosti 3,27-36=

27:Jan odpověděl: "Člověk si nic nemůže přisvojit, není-li mu to dáno z nebe. 28:Vy sami jste svědkové, že jsem řekl: Já nejsem Mesiáš, ale jsem vyslán jako jeho předchůdce. 29:Ženich je ten, kdo má nevěstu. Ženichův přítel, který u něho stojí a čeká na jeho rozkaz, upřímně se raduje, když uslyší ženichův hlas. A tak je má radost dovršena. 30:On musí růst, já však se menšit. 31:Kdo přichází shůry, je nade všecky. Kdo pochází ze země, náleží zemi a mluví o pozemských věcech. Kdo přichází z nebe je nade všecky, 32:svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá. 33:Kdo však jeho svědectví přijal, potvrdil tím, že Bůh je pravdivý. 34:Ten, koho poslal Bůh, mluví slova Boží, neboť Bůh udílí svého Ducha v plnosti. 35:Otec miluje Syna a všechnu moc dal do jeho rukou. 36:Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává."

Kapitola 4 – Evangelium sv.Jana

=Pán Ježíš Kristus rozmluvou ze samařskou ženou zjevil své Božství v Samaří 4,1-38 =

1:Když se Pán dověděl, že farizeové uslyšeli, jak on získává a křtí více učedníků než Jan - 2:ač Ježíš sám nekřtil, nýbrž jeho učedníci - 3:opustil Judsko a odešel opět do Galileje. 4:Musel však projít Samařím. 5:Na té cestě přišel k samařskému městu jménem Sychar, v blízkosti pole, které dal Jákob svému syny Josefovi; 6:tam byla Jákobova studna. Ježíš, unaven cestou, usedl u té studny. Bylo kolem poledne. 7:Tu přichází samařská žena, aby načerpala vody. Ježíš jí řekne: "Dej mi pít!" - 8:Jeho učedníci odešli před tím do města, aby nakoupili něco k jídlu. - 9:Samařská žena mu odpoví: "Cože ty ač Žid, chceš ode mne, Samaritánky, abych ti dala napít?" Židé se totiž se Samaritány nestýkají. 10:Ježíš jí odpověděl: "Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala pít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou." 11:Žena mu řekla: "Pane, ani vědro nemáš a studna je hluboká, kde tedy vezmeš tu živou vodu? 12:Jsi snad větší než náš praotec Jákob, který nám tuto studnu dal? Sám z ní pil, stejně jako jeho synové i jeho stáda." 13:Ježíš jí odpověděl: "Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň. 14:Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému." 15:Tu mu žena řekla: "Pane, dej mi té vody, abych už nežíznila a nemusela už sem chodit pro vodu." 16:Ježíš jí řekl: "Jdi, zavolej svého muže a přijď sem!" 17:Žena mu řekla: "Nemám muže." Nato jí řekl Ježíš: "Správně jsi odpověděla, že nemáš muže. 18:Měla jsi totiž pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvým mužem. To jsi správně řekla." 19:Žena mu řekla: "Pane, vidím, že jsi prorok. 20:Naši předkové uctívali Boha na této hoře, ale vy říkáte, že místo, na němž má být Bůh uctíván, je v Jeruzalémě!" 21:Ježíš jí odpoví: "Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě. 22:Vy uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, neboť spása je ze Židů. 23:Ale přichází hodina, ano již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili. 24:Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě." 25:Žena mu řekla: "Vím, že přijde Mesiáš, zvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všechno." 26:Ježíš jí řekl: "Já jsem to - ten, který k tobě mluví." 27:Vtom přišli jeho učedníci a divili se, že rozmlouvá s ženou. Nikdo však neříkal 'nač se ptáš' nebo 'proč s ní mluvíš?' 28:Žena tam nechala svůj džbán a odešla do města a řekla lidem: 29:"Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno co jsem dělala. Není to snad Mesiáš?" 30:Vyšli tedy z města a šli k němu. 31:Mezitím ho prosili jeho učedníci: "Mistře, pojez něco!" 32:On jim řekl: "Já mám k nasycení pokrm, který vy neznáte." 33:Učedníci si mezi sebou říkali: "Přinesl mu snad někdo něco k jídlu?" 34:Ježíš jim řekl: "Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě

poslal, a dokonal jeho dílo. 35:Neříkáte snad: Ještě čtyři měsíce a budou žně? Ejhle, pravím vám, pozvedněte zraky a pohleďte na pole, že již zbělela ke žni. 36:Již přijímá odměnu ten, kdo žne, a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec. 37:Přitom je pravdivé rčení, že jeden rozsévá a druhý žne. 38:Já jsem vás poslal, abyste žali tam, kde jste nepracovali. Jiní pracovali a vy v jejich práci pokračujete."

=Mnoho Samaritánů uvěřilo v Pána Ježíše Krista a prosili ho, aby u nich zůstal 4,39-42=

39:Mnoho Samaritánů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila: "Všechno mi řekl, co jsem dělala." 40:Když k němu ti Samaritáni přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal tam dva dny. 41:A ještě mnohem více jich uvěřilo pro jeho slovo. 42:Oné ženě pak říkali: "Teď už věříme ne proto, cos nám o něm řekla; ale sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa."

=Syn vysokého úředníka byl v premortální agónii ale Pán Ježíš Kristus ho uzdravil 4,43-54=

43:Po dvou dnech odešel Ježíš odtamtud do Galileje. 44:Sám totiž dosvědčil, že prorok nemá vážnosti ve své vlasti. 45:Když přišel do Galileje, Galilejští jej přijali, protože viděli všechno, co učinil v Jeruzalémě o svátcích, které tam také slavili. 46:Přišel tedy opět do Kány Galilejské, kde před tím proměnil vodu ve víno. V Kafarnaum byl jeden královský úředník, jehož syn byl nemocen. 47:Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, vydal se k němu a prosil ho, aby přišel a uzdravil jeho syna, který už umíral. 48:Ježíš mu odpověděl: "Neuvidíte-li zázraky a znamení, neuvěříte." 49:Královský úředník mu řekl: "Pane, pojď, než mé dítě umře!" 50:Ježíš mu odpověděl: "Vrať se domů, tvůj syn je živ!" Ten člověk uvěřil slovu, které mu Ježíš řekl, a šel. 51:Ještě když byl na cestě, šli mu naproti jeho sluhové a oznámili mu: "Tvůj syn žije." 52:Zeptal se jich, v kterou hodinu se mu začalo dařit lépe. Odpověděli mu: "Včera hodinu po poledni mu přestala horečka." 53:Tu otec poznal, že to bylo právě v tu chvíli, kdy mu Ježíš řekl: "Tvůj syn je živ." A uvěřil on i všichni v jeho domě. - 54:To druhé znamení učinil Ježíš opět v Galileji, kam přišel z Judska.

Kapitola 5 – Evangelium sv.Jana

=Pán Ježíš Kristus u rybníka u ovčí brány uzdravil 38-let chronicky nemocného 5,1-9=

1:Potom byly židovské svátky a Ježíš se vydal do Jeruzaléma. 2:V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník, hebrejsky zvaný Betesda, a u něho pět sloupořadí. 3:V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých čekajících na pohyb vody. 4:Neboť anděl Páně čas od času sestupoval do rybníka a vířil vodu; kdo první po tom zvíření vstoupil do vody, býval uzdraven, ať trpěl kteroukoli nemocí. 5:Byl tam i jeden člověk, nemocný již třicet osm let. 6:Když Ježíš spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouho nemocen, řekl mu: "Chceš být zdráv?" 7:Nemocný mu odpověděl: "Pane, nemám nikoho, kdo by mě odnesl do rybníka, jakmile se voda rozvíří. Než se tam sám dostanu, jiný mě předejde." 8:Ježíš mu řekl: "Vstaň, vezmi lože své a choď!" 9:A hned byl ten člověk uzdraven; vzal své lože a chodil. Toho dne však byla sobota.

=Pán Ježíš Kristus pronásledován za to, že těžce nemocného uzdravil v sobotu 5,10-16=

10:Proto židé řekli tomu uzdravenému: "Je sobota, a proto nesmíš nosit lože." 11:Odpověděl jim: "Ten, který mě uzdravil, mi řekl: Vezmi své lože a choď!" 12:Zeptali se ho: "Kdo byl ten člověk, který ti řekl: Vezmi je a choď?" 13:Ale uzdravený nevěděl, kdo to je, neboť Ježíš se mu ztratil v zástupu, který tam byl. 14:Později vyhledal Ježíš toho člověka v chrámě a řekl mu: "Jsi zdráv. Už nehřeš, aby tě nepotkalo něco horšího!" 15:Ten člověk šel a oznámil židům, že je to Ježíš, kdo ho uzdravil. 16:A proto židé začali Ježíše pronásledovat, že takové věci dělal v sobotu.

=Ještě více chtějí Pána Ježíše Krista zabít proto, že Boha nazývá svým Otcem 5,17-18=

17:On však jim odpověděl: "Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji." 18:To bylo příčinou, že židé ještě více usilovali Ježíše zabít, protože nejenže znesvěcoval sobotu, ale tím že nazýval Boha svým vlastním Otcem se stavěl na rovinu s Bohem.

=Pán Ježíš Kristus mluví o jednotě Otce i Syna a o naší eschatologické dimenzi 5,19-30=

19:Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn. 20:Vždyť Otec miluje Syna a ukazuje mu všechno, co sám činí; a ukáže mu ještě větší skutky, takže užasnete. 21:Jako Otec mrtvé křísí a probouzí k životu, tak i Syn probouzí k životu, které chce. 22:Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud dal do rukou Synovi, 23:aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nemá v úctě Syna, nemá v úctě ani Otce, který ho poslal. 24:Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života. 25:Amen, amen, pravím vám, přichází hodina, ano, už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteří uslyší, budou žít. 26:Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě. 27:A dal mu moc konat soud, poněvadž je Syn člověka. 28:Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas 29:a vyjdou; ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení. 30:Sám od sebe nemohu dělat nic; jak mi Bůh přikazuje, tak soudím, a můj soud je spravedlivý, neboť nehledám vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal."

=Pán Ježíš Kristus mluvil o svědectví Jana Křtitele a jeho osobě jako zářícím světle 5,31-35=

31:"Svědčím-li sám o sobě, mé svědectví není pravé. 32:Je však jiný, který o mě svědčí, a já vím, že svědectví, které o mě vydává, je pravé. 33:Poslali jste k Janovi a on vydal svědectví pravdě. 34:Já nepotřebuji svědectví od člověka - ale říkám to proto, abyste vy byli spaseni. 35:Jan byl svíce hořící a zářící, a vy jste se chtěli na chvíli radovat v jeho světle.

= Celé Písmo Svaté je svědectvím samotného Boha-Otce o Pánu Ježíši Kristu 5,36-40=

36:Svědectví, které mám já, je větší než Janovo: skutky, jež mi Otec svěřil, abych je vykonal. Tyto skutky, které činím, svědčí o tom, že mě Otec poslal. 37:A sám Otec, který mě poslal, vydal o mě svědectví. Vy jste však nikdy neslyšeli jeho hlas ani jste nespatřili jeho tvář 38:a jeho slovo ve vás nezůstává, poněvadž nevěříte tomu, koho on poslal. 39:Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně. 40:Ale vy nechcete přijít ke mně, abyste měli život.

=Pán Ježíš Kristus mluvil o svědectvích Jana Křtitele a Mojžíše 5,41-43=

41:Nečekám slávu od lidí. 42:Ale o vás jsem se přesvědčil, že v sobě nemáte lásku k Bohu. 43:Přišel jsem ve jménu svého Otce, ale nepřijímáte mne. Kdyby přišel někdo ve svém vlastním jménu, toho přijmete.

= O žalobě na židy od samotného Mojžíše pro nevěru v Pána Ježíše Krista 5,44-47=

44:Jak byste mohli uvěřit, když oslavujete sebe navzájem, ale slávu od samého Boha nehledáte! 45:Nedomnívejte se, že já budu na vás u Otce žalovat; vaším žalobcem je Mojžíš, v něhož jste složili svou naději. 46:Kdybyste opravdu věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně. 47:Nevěříte-li tomu, co on napsal, jak uvěříte mým slovům?"

Kapitola 6 – Evangelium sv.Jana

=Pán Ježíš Kristus nasytil pět tisíc mužů z pěti ječmenných chlebů a dvou ryb 6,1-14=

1:Potom odešel Ježíš na druhý břeh Tiberiadského jezera v Galileji. 2:Šel za ním velký zástup, poněvadž viděli znamení, která činil na nemocných. 3:Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. 4:Byly blízko židovské svátky velikonoční. 5:Když se Ježíš rozhlédl a viděl, že k němu přichází četný zástup, řekl Filipovi: "Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?" 6:To však řekl, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce učinit. 7:Filip mu odpověděl: "Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo." 8:Řekne mu jeden z učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra: 9:"Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí!" 10:Ježíš řekl: "Ať se všichni posadí!" Na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc. 11:Pak vzal Ježíš chleby, vzdal díky a rozdílel sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. 12:Když se nasytili, řekl svým učedníkům: "Seberte zbylé nalámané chleby, aby nic nepřišlo nazmar!"

13:Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů nalámanými díly, které z těch pěti ječných chlebů po jídle zbyly. 14:Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: "Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!"

=Pán Ježíš Kristus ve své skromnosti s pokoře nechtěl se stát králem 6,15=

15:Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám.

= Levitace Pána Ježíše Krista chodícího po vodní hladině 6,16-21=

16:Když nastal večer, sestoupili jeho učedníci k moři, 17:vstoupili na loď a jeli na druhý břeh do Kafarnaum. Už se setmělo a Ježíš s nimi stále ještě nebyl. 18:Moře se vzdouvalo mocným náporem větru. 19:Když veslovali asi pětadvacet nebo třicet stadií, spatřili Ježíše, jak kráčí po moři a blíží se k lodi; zmocnil se jich strach. 20:On jim však řekl: "Já to jsem, nebojte se!" 21:Chtěli jej vzít na loď, a hned se loď ocitla u břehu, k němuž jeli.

=Pán Ježíš Kristus kázáním o chlebu života přislibuje Eucharistii - svátost oltářní 6,22-59=

22:Zástup zůstal na protějším břehu moře. Druhého dne si uvědomili, že tam byl jen jeden člun a že Ježíš na něj nevstoupil společně se svými učedníky, ale že učedníci odjeli sami. 23:Jiné čluny z Tiberiady však přistály nedaleko místa, kde jedli chléb, nad nímž Pán vzdal díky. 24:Když tedy zástup shledal, že Ježíš ani jeho učedníci tam nejsou, vstoupili na ty čluny a jeli ho do Kafarnaum hledat. 25:Když jej na druhém břehu moře nalezli, řekli mu: "Mistře, kdy ses sem dostal?" 26:Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám, hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli chléb a nasytili jste se. 27:Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný; ten vám dá Syn člověka, jemuž jeho Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť." 28:Řekli mu: "Jak máme jednat, abychom konali skutky Boží?" 29:Ježíš jim odpověděl: "Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal." 30:Řekli mu: "Jaké znamení učiníš, abychom je viděli a uvěřili ti? Co dokážeš? 31:Naši otcové jedli na poušti manu, jak je psáno: 'Dal jim jíst chléb z nebe'." 32:Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám, chléb z nebe vám nedal Mojžíš; pravý chléb z nebe vám dává můj Otec. 33:Neboť Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu." 34:Řekli mu: "Pane, dávej nám ten chléb stále!" 35:Ježíš jim řekl: "Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mně, nikdy nebude žíznit. 36:Ale řekl jsem vám: Viděli jste [mě], a přece nevěříte. 37:Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven, 38:neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal; 39:a jeho vůle jest, abych neztratil nikoho z těch, které mi dal, ale vzkřísil je v poslední den. 40:Neboť to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já jej vzkřísím v poslední den." 41:Ale židé proti němu reptali, že řekl: 'Já jsem chléb, který sestoupil z nebe'. 42:A říkali: "Což tohle není Ježíš, syn Josefův? Vždyť známe jeho otce i matku! Jak tedy může říkat: 'Sestoupil jsem z nebe'!" 43:Ježíš jim odpověděl: "Nereptejte mezi sebou! 44:Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. 45:Je psáno v prorocích: 'Všichni budou vyučeni od Boha'. Každý, kdo slyšel Otce a vyučil se u něho, přichází ke mně. 46:Ne že by někdo Otce viděl; jen ten, kdo je u Boha, viděl Otce. 47:Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný. 48:Já jsem chléb života. 49:Vaši Otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. 50:Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. 51:Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa." 52:A židé se mezi sebou přeli: "Jak nám ten člověk může dát k jídlu své tělo?" 53:Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. 54:Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. 55:Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj. 56:Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. 57:Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne. 58:Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe - ne jako jedli vaši otcové, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, živ bude navěky." 59:To řekl, když učil v synagóze v Kafarnaum.

=Petrovo vyznání víry v Pána Ježíše Krista 6,60-71=

60:Když to jeho učedníci slyšeli, mnozí z nich řekli: "To je hrozná řeč! Kdo to může poslouchat?" 61:Ježíš poznal, že učedníci na to reptají, a řekl jim: "Nad tím se urážíte? 62:Což až uvidíte Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve? 63:Co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život. 64:Ale někteří z vás nevěří." Ježíš totiž od počátku věděl, kteří nevěří a kdo je ten, který ho zradí. - 65:A řekl: "Proto jsem vám pravil, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce." 66:Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili. 67:Ježíš řekl Dvanácti: "I vy chcete odejít?" 68:Šimon Petr mu odpověděl: "Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. 69:A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží." 70:Ježíš jim odpověděl: "Nevyvolil jsem si vás dvanáct? A přece jeden z vás je ďábel." 71:Mínil Jidáše, syna Šimona Iškariotského. Ten ho totiž měl zradit, jeden z Dvanácti.

Kapitola 7 – Evangelium sv.Jana

=Pán Ježíš Kristus šel na slavnosti stánků tajně aby nebyl předčasně zavražděn 7,1-13=

1:Potom chodil Ježíš po Galileji; nechtěl chodit po Judsku, protože ho židé chtějí zabít. 2:Byly blízko židovské svátky stánků, 3:a jeho bratří mu řekli: "Jdi odtud do Judska, aby tvoji učedníci viděli skutky, které činíš. 4:Nikdo přece nezůstává se svými skutky v ústraní, chce-li být známý na veřejnosti. Činíš-li takové věci, ukaž se světu!" 5:Ani jeho bratři v něj totiž nevěřili. 6:Ježíš jim řekl: "Můj čas ještě nenastal, ale pro vás je stále vhodný čas. 7:Vás nemůže svět nenávidět, mne však nenávidí, protože ho usvědčuji z jeho zlých skutků. 8:Vy na svátky jděte, já na tyto svátky ještě nejdu, protože můj čas se dosud nenaplnil." 9:To ji řekl a zůstal v Galileji. 10:Když jeho bratři odešli na svátky, tu šel také on – ale tajně, aby se o tom nevědělo. 11:Židé ho o svátcích hledali a říkali: "Kde je?" 12:Bylo o něm mezi lidmi mnoho dohadů. Jedni říkali: "Je dobrý." Jiní říkali: "Není, vždyť svádí lid." 13:Nikdo ovšem ze strachu před židy o něm nemluvil veřejně.

=Ti co chtějí zabít Pána Ježíše Krista ho navíc “de facto” nařkli, že je prý paranoidní7,14-20=

14:Když bylo uprostřed svátků, vstoupil Ježíš do chrámu a učil. 15:Židé se divili a říkali: "Jak to přijde, že se vyzná v Písmech, když ho tomu nikdo neučil?" 16:Ježíš jim odpověděl: "Mé učení není mé, ale toho, kdo mě poslal. 17:Kdo chce činit jeho vůli, pozná, zda je mé učení z Boha, nebo mluvím-li sám za sebe. 18:Kdo mluví sám za sebe, hledá svou vlastní slávu; kdo však hledá slávu toho, který ho poslal, ten je pravdivý a není v něm nepravosti. 19:Nedal vám Mojžíš zákon? A nikdo z vás zákon neplní. Proč mne chcete zabít?" 20:Zástup odpověděl: "Jsi posedlý? Kdo tě chce zabít?"

=Pán Ježíš Kristus poukázal na dvojí metr sobotního uzdravení a obřadu obřízky 7,21-24=

21:Ježíš jim odpověděl: "Jediný skutek jsem učinil a všichni se nad tím pozastavujete. 22:Mojžíš vám dal obřízku - ne že by pocházela teprve od Mojžíše, je od praotců - a vy obřezáváte člověka i v sobotu. 23:Přijímá-li člověk v sobotu obřízku, aby byl dodržen Mojžíšův zákon, proč se na mne zlobíte, že jsem v sobotu uzdravil celého člověka? 24:Nesuďte podle zdání, ale suďte spravedlivým soudem!"

=Závist a podceňování Pána Ježíše Krista ze strany “rodáků” ale i víra od “cizích” 7,25-31=

25:Tu řekli někteří Jeruzalémští: "Není to ten, kterého chtějí zabít? 26:A hleďte, mluví veřejně, a nic mu neříkají. Snad nedošli přední muži opravdu k poznání, že je to Mesiáš? 27:Ale o tomto člověku víme, odkud je. Až přijde Mesiáš, nikdo nebude vědět, odkud je." 28:Tu Ježíš, když učil v chrámě, hlasitě zvolal: "Znáte mě a víte také, odkud jsem. A přece jsem nepřišel sám od sebe, ale poslal mě ten, který je pravdivý; toho vy neznáte. 29:Já ho však znám, neboť jsem od něho a on mě poslal." 30:Tehdy se ho chtěli zmocnit; ale nikdo na něj nevztáhl ruku, neboť ještě nepřišla jeho hodina. 31:Ale mnozí ze zástupu v něj uvěřili a říkali: "Až přijde Mesiáš, bude snad činit více znamení než on?"

=Nenávist farizejů proti učení Pána Ježíše Krista byla tehdy stejná jako je tomu i dnes 7,32=

32:Farizeové se doslechli, že se to v zástupu o něm říká, a tak společně s veleknězi poslali chrámovou stráž, aby ho zatkli.

= Pána Ježíše Krista podezírají, že chce jít vyučovat Řeky do řecké diaspory 7,33-36=

33:Ježíš řekl: "Ještě krátký čas budu s vámi a pak odejdu k tomu, který mě poslal. 34:Budete mě hledat, ale nenajdete. A kde jsem já, tam vy přijít nemůžete." 35:Židé si říkali mezi sebou: "Kam hodlá jít, že ho nenajdeme? Chce snad jít mezi pohany a tam učit? 36:Co znamenají slova, jež řekl: 'Budete mě hledat a nenajdete, a tam, kde jsem já, vy nemůžete přijít'?"

= Pán Ježíš Kristus je proud živé vody jako posila svým věrným následovníkům 7,37-39=

37:V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: "Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! 38:Kdo věří ve mne, 'proud živé vody poplyne z jeho nitra', jak praví Písmo." 39:To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. Dosud totiž Duch Svatý nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven.

=Polemika věřících a nevěřících v Pána Ježíše Krista o slavnosti stánků 7,40-52=

40:Když někteří ze zástupu slyšeli ta slova, říkali: "To je skutečně ten Prorok!" 41:Druzí prohlašovali: "Je to Mesiáš!" Jiní namítali: "Což přijde Mesiáš z Galileje? 42:Neříká Písmo, že Mesiáš vzejde z potomstva Davidova a z Betléma, odkud byl David?" 43:A tak došlo v zástupu kvůli němu k roztržce. 44:Někteří ho chtěli zadržet; ale nikdo na něj nevztáhl ruku. 45:Chrámová stráž se vrátila k veleknězům a farizeům a ti se jich ptali: "Proč jste ho nepřivedli?" 46:Oni odpověděli: "Nikdo nikdy takto nemluvil!" 47:Farizeové jim řekli: "I vy jste se dali svést? 48:Uvěřil v něj někdo z předních mužů či farizeů? 49:Jen tahle chátra, která nezná zákon - kletba na ně!" 50:Jeden z nich, Nikodém, který za Ježíšem již předtím přišel, jim řekl: 51:"Odsoudí náš zákon někoho, aniž ho napřed vyslechne a zjistí, čeho se dopustil?" 52:Řekli mu: "Nejsi ty také z Galileje? Hledej v Písmu a uvidíš, že z Galileje prorok nikdy nepovstane!"

Kapitola 8 – Evangelium sv.Jana

= Odpověď Pána Ježíše Krista na úskočnou otázku zda ukamenovat cizoložnici 7,a53-8,11=

a53:Všichni se vrátili do svých domovů. 1:Ježíš však odešel na Olivovou horu. 2:Na úsvitě přišel opět do chrámu a všechen lid se k němu shromažďoval. On se posadil a učil je. 3:Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství; postavili ji doprostřed 4:a řeknou mu: "Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice. 5:V zákoně nám Mojžíš přikázal takové ukamenovat. Co říkáš ty?" 6:Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi. 7:Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: "Kdo z vás je bez hříchu, ať první hodí do ní kamenem!" 8:A opět se sklonil a psal po zemi. 9:Když to uslyšeli, zahanbeni ve svém svědomí vytráceli se jeden po druhém, počínaje starší nejprve, až tam zůstal sám s tou ženou, která stála před ním. 10:Ježíš se zvedl a řekl jí: "Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?" 11:Ona řekla: "Nikdo, Pane." Ježíš jí řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!"

= Pán Ježíš Kristus je světlo světa a kdo ho následuje nebude chodit ve tmě 8,12=

12:Ježíš k nim opět promluvil a řekl: "Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života."

= Pán Ježíš Kristus nejen sám svědčí o sobě, ale svědčí o něm i Bůh-Otec 8,13-20=

13:Farizeové mu řekli: "Ty vydáváš svědectví sám o sobě, proto tvé svědectví není pravdivé." 14:Ježíš jim odpověděl: "I když vydávám svědectví sám o sobě, moje svědectví je pravdivé, neboť vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Vy nevíte, odkud přicházím a kam jdu. 15:Vy soudíte podle zdání. Já nesoudím nikoho. 16:Jestliže já přece soudím, je můj soud pravdivý, neboť nesoudím sám, ale se mnou i ten, který mě poslal. 17:I ve vašem zákoně je přece psáno, že svědectví dvou osob je pravé. 18:Jsem to já, kdo svědčí sám o sobě; a svědčí o mně také Otec, který mě poslal." 19:Zeptali se ho: "Kde je tvůj otec?" Ježíš odpověděl: "Neznáte ani mě ani mého Otce. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce." 20:Ta slova řekl v síni pokladnic, když učil v chrámě. Ale nezatkli ho, protože dosud nepřišla jeho hodina.

=Napomínání těch , kteří nevěří v Pána Ježíše Krista 8,21-30=

21:Opět jim řekl: "Já odcházím; budete mě hledat, ale umřete ve svém hříchu. Kam já jdu, tam vy přijít nemůžete." 22:Tu židé řekli: "Chce si snad vzít život, že říká: Kam já jdu, tam vy nemůžete přijít?" 23:I řekl jim: "Vy jste zdola, ale já jsem shůry. Vy jste z tohoto světa. 24:Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Jestliže neuvěříte, že já to jsem, zemřete ve svých hříších." 25:Řekli jemu: "Kdo jsi ty?" Ježíš jim odpověděl: "Co vám od začátku říkám. 26:Mám o vás mnoho co říci, a to slova soudu; ten, který mě poslal, je pravdivý, a já oznamuji světu to, co jsem slyšel od něho." 27:Nepoznali, že k nim mluví o Otci. 28:Ježíš jim řekl: "Teprve, až vyvýšíte Syna člověka, poznáte, že já jsem to a že sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak, jak mě naučil Otec. 29:Ten, který mě poslal, je se mnou; nenechal mě samotného, neboť stále dělám, co se líbí jemu." 30:Když takto mluvil, mnozí v něho uvěřili.

=Polemika Pána Ježíše Krista s nepřáteli ve sporu o otcovství Abrahamovo 8,31-59=

31:Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili: "Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. 32:Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými." 33:Odpověděli mu: "Jsme potomci Abrahamovi a nikdy jsme nikomu neotročili. Jak můžeš říkat: stanete se svobodnými?" 34:Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu. 35:Otrok nezůstává v domě navždy; navždy zůstává syn. 36:Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni. 37:Vím, že jste potomci Abrahamovi; ale chcete mě zabít, neboť pro mé slovo není u vás místa. 38:Já mluvím o tom, co jsem viděl u Otce; a vy děláte, co jste slyšeli od vašeho otce." 39:Odpověděli mu: "Náš otec je Abraham." Ježíš jim řekl: "Kdybyste byli děti Abrahamovy, jednali byste jako on. 40:Já jsem mluvil pravdu, kterou jsem slyšel od Boha, a vy mě chcete zabít. Tak Abraham nejednal. 41:Vy konáte skutky svého otce." Řekli mu: "Nenarodili jsme se ze smilstva, máme jednoho Otce, Boha." 42:Ježíš jim řekl: "Kdyby Bůh byl váš Otec, milovali byste mě, neboť jsem od Boha vyšel a od něho přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, ale on mě poslal. 43:Proč mou řeč nechápete? Proto, že nemůžete snést mé slovo. 44:Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži. 45:Já mluvím pravdu, a proto mi nevěříte. 46:Kdo z vás mě usvědčí z hříchu? Mluvím-li pravdu, proč mi nevěříte? 47:Kdo je z Boha, slyší Boží řeč. Vy proto neslyšíte, že z Boha nejste." 48:Tu židé mu odpověděli: "Řeklo se o tobě správně. Ty jsi Samaritán a jsi blázen!." 49:Ježíš odpověděl: "Nejsem blázen, ale ctím si Otce, vy mne však nadáváte. 50:Já sám nehledám svou slávu, ale někdo ji hledá a soudí. 51:Amen, amen, pravím vám, kdo zachová mé slovo, nezemře navěky." 52:Ale židé mu řekli: teď jsme poznali, že jsi posedlý! Umřel Abraham, stejně i proroci, a ty pravíš: Kdo zachovává mé slovo, neokusí smrti navěky." 53:Jsi snad větší, než náš otec Abraham, který umřel? Také proroci umřeli. Kým ty se činíš?" 54:Ježíš odpověděl: "Kdybych oslavoval sám sebe, má sláva by nic nebyla. Mne oslavuje můj Otec, o němž vy říkáte, že je to váš Bůh. 55:Vy jste ho nepoznali, ale já ho znám. Kdybych řekl, že ho neznám, budu lhář jako vy. Ale znám ho a jeho slovo zachovávám. 56:Váš otec Abraham zajásal, že spatří můj den; spatřil jej a zaradoval se." 57:Ale židé mu řekli: "Ještě ti není padesát a viděl jsi Abrahama?" 58:Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám, dříve než byl Abraham, jsem já." 59:Tu se chopili kamenů a chtěli je po něm házet. Ježíš se však ukryl v zástupu a vyšel z chrámu.

Kapitola 9 – Evangelium sv.Jana

= Caecus ex naturae byl vyléčen Pánem Ježíšem Kristem 9,1-12=

1:Cestou uviděl člověka, který byl od narození slepý. 2:Jeho učedníci se ho zeptali: "Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?" 3:Ježíš odpověděl: "Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží. 4:Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. 5:Pokud jsem na světě, jsem světlo světa." 6:Když to řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel slepému tím blátem oči 7:a řekl mu: "Jdi, umyj se v rybníce Siloe" - co znamená 'Poslaný. On tedy šel, umyl se, a když se vrátil, viděl. 8:Sousedé a ti, kteří jej dříve vídali žebrat, se ptali: "Není to ten, kdo tu sedával a žebral?" 9:Jedni říkali: "Je to on." Jiní pak: "Není, ale je mu podoben." On sám řekl: "Jsem to já." 10:I řekli mu: "Jak to, že se ti otevřely oči?" 11:Odpověděl: "Člověk jménem Ježíš udělal bláto, potřel mi oči a řekl mi: Jdi k Siloe a umyj se! Šel jsem tedy, umyl jsem se a vidím." 12:Řekli mu: "Kde je ten člověk?" Odpověděl: "To nevím."

=Člověk za vyléčení caecitas innata Pánem Ježíšem Kristem šikanován farizeji 9,13-34=

13:Přivedou toho, který byl dříve slepý, k farizeům; 14:toho dne, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, byla totiž sobota. 15:Proto se ho farizeové znovu dotazovali, jak nabyl zraku. A on jim řekl: "Položil mi bláto na oči, umyl jsem se a vidím." 16:Někteří z farizeů říkali: "Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu." Jiní naopak říkali: "Jak by mohl hříšný člověk činit taková znamení?" A došlo mezi nimi k roztržce. 17:Řekli tedy znovu tomu slepému: "Za koho ty jej pokládáš, když ti otevřel oči?" On odpověděl: "Je to prorok." 18:Ale židé nevěřili, že byl slepý a že prohlédl, dokud si nezavolali jeho rodiče 19:a nezeptali se jich: "Je to váš syn, o němž říkáte, že se narodil slepý? Jak to že nyní vidí?" 20:Rodiče odpověděl: "Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý. 21:Jak to, že nyní vidí, to nevíme, a kdo mu otevřel oči, také ne. Jeho se zeptejte, je dospělý, ať mluví sám za sebe!" 22:To řekli jeho rodiče, protože se báli židů, neboť židé se usnesli, aby ten, kdo Ježíš vyzná jako Mesiáše, byl vyloučen ze synagógy. 23:Proto řekli jeho rodiče: Je dospělý, zeptejte se ho! 24:Zavolali tedy ještě jednou toho člověka, který byl dříve slepý, a řekli mu: "Vyznej před Bohem pravdu! My víme, že ten člověk je hříšník." 25:Odpověděl: "Je-li hříšník, nevím; jedno však vím, že jsem byl slepý a nyní vidím."

26:Řekli mu: "Co s tebou učinil? Jak ti otevřel oči?" 27:Odpověděl jim: "Již jsem vám to řekl, ale vy jste to nevzali na vědomí. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?" 28:Osopili se na něho: "Ty jsi jeho učedník, ale my jsme učedníci Mojžíšovi. 29:My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je." 30:Ten člověk jim odpověděl: "To je právě divné: Vy nevíte odkud je - a otevřel mi oči! 31:Víme, že hříšníky Bůh neslyší; slyší však toho, kdo ctí a činí jeho vůli. 32:Co je svět světem, nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepého od narození. 33:Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nemohl by nic takového učinit." 34:Odpověděli mu: "Celý ses narodil v hříchu, a nás chceš poučovat?" A vyhnali ho.

=Člověk vyléčený z caecitas innata věří v Pána Ježíše Krista i přes pronásledování 9,35-41=

35:Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: "Věříš v Syna člověka?" 36:Odpověděl: "A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?" 37:Ježíš mu řekl: "Vidíš ho; je to ten, kdo s tebou mluví." 38:On na to řekl: "Věřím, Pane," a padl před ním na kolena.

Kapitola 10 – Evangelium sv.Jana

=Pán Ježíš Kristus je vzor dobrého pastýře co i život dá za své ovce a9,39-10,15=

a39:Ježíš řekl: "Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí." a40:Farizeové, kteří tam byli, to slyšeli a řekli mu: "Jsme snad i my slepí?" a41:Ježíš jim odpověděl: "Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu. 1:"Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, je zloděj a lupič. 2:Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. 3:Vrátný mu otvírá a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. 4:Když je má všechny venku, kráčí před nimi a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas. 5:Za cizím však nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají." 6:Toto přirovnání jim Ježíš řekl; oni však nepochopili, co tím chtěl říci. 7:Řekl jim tedy Ježíš znovu: "Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro ovce. 8:Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči. Ale ovce je neposlouchaly. 9:Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. 10:Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti. 11:Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. 12:Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. 13:Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží. 14:Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, 15:tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce.

=Pán Ježíš Kristus je vzor ekumenického dobrého pastýře jednotného stáda a9,16-10,21=

16:Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo a jeden pastýř. 17:Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal. 18:Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce." 19:Pro tato slova došlo mezi Židy opět k roztržce. 20:Mnozí z nich říkali: "Je posedlý zlým duchem a blázní. Proč ho posloucháte?" 21:Jiní říkali: "Tak nemluví posedlý. Což může zlý duch otevřít oči slepých?"

=Polemika Pána Ježíše Krista s nepřáteli na svátek posvěcení chrámu 10,22-38=

22:Byly právě svátky posvěcení Jeruzalémského chrámu; bylo to v zimě. 23:Ježíš se procházel v chrámě, v sloupoví Šalomounově. 24:Tu židé ho obklopili a řekli mu: "Jak dlouho nás chceš držet v nejistotě? Jsi-li Mesiáš, řekni nám to otevřeně!" 25:Ježíš jim odpověděl: "Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které činím ve jménu Otce, ty o mně vydávají svědectví. 26:Ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí. 27:Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou 28:a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve. 29:Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky. 30:Já a Otec jsme jedno." 31:Teď židé se opět chopili kamenů, aby ho ukamenovali. 32:Ježíš jim řekl: "Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od Otce. Pro který z nich mne chcete kamenovat?" 33:Ale židé mu odpověděli: "Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání: jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh." 34:Ježíš jim řekl: "Ve vašem zákoně je přece psáno: 'Řekl jsem: jste bohové.' 35:Jestliže Bůh ty, jichž se týká toto slovo, nazval bohy - a Písmo nelze zrušit - 36:jak můžete obviňovat mne, kterého Otec posvětil a poslal do světa, že se rouhám, protože jsem řekl: Jsem Boží Syn? 37:Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi! 38:Jestliže je však činím a nevěříte mně, věřte těm skutkům, abyste jednou provždy pochopili, že Otec je ve mně a já v Otci."

=Židé co uvěřili v Pána Ježíše Krista však přicházeli za ním 10,39-42=

39:Opět se ho chtěli zmocnit, on jim však unikl. 40:Odešel znovu na druhý břeh Jordánu, na místo, kde dříve křtil Jan, a tam se zdržoval. 41:Mnozí k němu přicházeli a říkali: "Jan sice neučinil žádné znamení, ale vše, co o něm řekl, je pravda." 42:A mnoho lidí tam v Ježíše uvěřilo.

Kapitola 11 – Evangelium sv.Jana

= Postmortální resuscitace od Pána Ježíše Krista i po čtyřech dnech od exitu 11,1-44=

1:Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. 2:To byla ta Marie, která pomazala Pána vzácným olejem a nohy mu otřela svými vlasy; a její bratr Lazar byl nemocen. 3:Sestry mu vzkázaly: "Pane, ten, kterého máš rád, je nemocen." 4:Když to Ježíš uslyšel, řekl: "Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven." 5:Ježíš měl velice rád Martu, její sestru i Lazara. 6:Když tedy uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal sice ještě dva dny na tom místě, kde byl. 7:Potom však řekl svým učedníkům: "Pojďme opět do Judska!" 8:Učedníci mu řekli: "Mistře, není to dávno, co tě chtěli židé ukamenovat, a zase tam chceš jít?" 9:Ježíš odpověděl: "Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, neboť vidí světlo tohoto světa. 10:Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světla." 11:To pověděl a dodal: "Náš přítel Lazar usnul. Ale jdu ho probudit." 12:Učedníci mu řekli: "Pane, spí-li, uzdraví se." 13:Ježíš mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o pouhém spánku. 14:Tehdy jim tedy Ježíš řekl: "Lazar umřel. 15:A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu!" 16:Tomáš, nazývaný Dvojče řekl ostatním učedníkům: "Pojďme i my, ať zemřeme spolu s ním!" 17:Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě. 18:Betanie byla blízko Jeruzaléma, necelou hodinu cesty, 19:a mnozí z Židů přišli k Marii a Martě, aby je potěšili v jejich zármutku nad jejich bratrem. 20:Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, šla mu naproti. Marie zůstala doma. 21:Marta řekla Ježíšovi: "Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel. 22:Ale i tak vím, že o cokoliv požádáš Boha, Bůh ti dá." 23:Ježíš jí řekl: "Tvůj bratr vstane." 24:Řekla mu Marta: "Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den." 25:Ježíš jí řekl: "Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. 26:A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?" 27:Řekla mu: "Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět." 28:S těmi slovy odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: "Je tu Mistr a volá tě." 29:Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu. 30:Ježíš totiž ještě nedošel do vesnice a byl na tom místě, kde se s ním Marta setkala. 31:Když viděli Židé, kteří byli s Marií v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; domnívali se, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala. 32:Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla mu k nohám a řekla: "Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel." 33:Když Ježíš viděl, jak pláče a jak pláčou i Židé, kteří přišli s ní, v Duchu se rozhorlil a vzrušen 34:řekl: "Kam jste ho položili?" Řekli mu: "Pane, pojď se podívat!" 35:Ježíšovi vstoupily do očí slzy. 36:Židé říkali: "Aha, jak jej měl velice rád!" 37:Někteří z nich však řekli: "Když otevřel oči slepému, nemohl způsobit, aby tento člověk neumřel?" 38:Ježíš, znovu rozhorlen, přichází k hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. 39:Ježíš řekl: "Zvedněte ten kámen!" sestra zemřelého Marta mu řekla: "Pane, již zapáchá, vždyť je to již čtvrtý den co zemřel." 40:Ježíš jí odpověděl: "Vždyť jsem ti řekl, že budeš-li věřit, uvidíš slávu Boží.." 41:Zvedli tedy kámen. Ježíš pohlédl vzhůru a řekl: "Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel. 42:Věděl jsem sice, že mě vždycky vyslyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal." 43:Když to řekl, zvolal mocným hlasem: "Lazare, pojď ven!" 44:Zemřelý vyšel, měl plátnem svázány ruce i nohy a tvář měl zahalenu šátkem. Ježíš jim řekl: "Rozvažte ho a nechejte odejít!"

=Farizeji se po vzkříšení Lazara již definitivně rozhodli zabít Pána Ježíše Krista 11,45-57=

45:Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš učinil, uvěřili v něho. 46:Ale někteří z nich šli k farizeům a oznámili jim, co učinil. 47:Veleknězové a farizeové svolali radu a řekli: "Co si počneme? Ten člověk činí mnohá znamení 48:Když proti němu nezakročíme, všichni v něj uvěří, a přijdou Římané a zničí nám toto svaté místo i národ." 49:Jeden z nich, Kaifáš, velekněz toho roku, jim řekl: "Vy nic nevíte; 50:ani nechápete, že je lepší, když jeden člověk zemře za lid, než aby zahynul celý národ." 51:To však nevyřkl sám ze sebe, ale jako velekněz toho roku předpověděl, že Ježíš má zemřít za národ, 52:a nejenom za národ, ale také proto, aby rozptýlené děti Boží shromáždil v jedno. 53:Od toho dne byli tedy smluveni, že ho zabijí. 54:Proto už Ježíš nechodil veřejně mezi židy, ale odešel odtud do kraje blízko pouště, do města jménem Efraim, a tam zůstal s učedníky. 55:Bylo krátce před židovskými velikonocemi a mnozí z té krajiny přišli před svátky do Jeruzaléma, aby se očistili. 56:Hledali Ježíše, a jak stáli v chrámě, říkali si mezi sebou: "Co myslíte? Přijde na svátky?" 57:Veleknězové a farizeové vydali totiž nařízení, že každý, kdo by věděl, kde se zdržuje, má to oznámit, aby ho mohli zatknout.

Kapitola 12 – Evangelium sv.Jana

=Pán Ježíš Kristus pomazán librou drahého oleje z pravého nardu12,1-3=

1:Šest dní před velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde bydlel Lazar, kterého vzkřísil z mrtvých. 2:Připravili mu tam večeři; Marta při ní obsluhovala a Lazar byl jeden z těch, kteří byli s Ježíšem u stolu. 3:Tu vzala Marie libru drahého oleje z pravého nardu, pomazala Ježíšovi nohy a otřela je svými vlasy. Dům se naplnil vůní té masti.

=Zrádce a první bolševický demagog Jidáš Iškariotský kritizoval Pána Ježíše Krista 12,4-11=

4:Jidáš Iškariotský, jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit, řekl: 5:"Proč nebyl ten olej prodán za tři sta denárů a peníze dány chudým?" 6:To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale že byl zloděj: měl na starosti pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo. 7:Ježíš řekl: "Nechej ji, uchovala to ke dni mého pohřbu! 8:Chudé máte vždycky s sebou, ale mne nemáte vždycky."

=Farizeji se rozhodli zabít i Lazara neboť je živý důkaz “Božstí” Pána Ježíše Krista 11,45-57=

9:Velký zástup Židů se dověděl, že tam Ježíš je; a přišli nejen kvůli němu, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých. 10:Proto se veleknězové uradili, že zabijí i Lazara; 11:neboť mnozí Židé kvůli němu odcházeli a věřili v Ježíše.

=Pán Ježíš Kristus vjel na oslátku do Jeruzaléma 12,12-19=

12:Druhého dne se dovědělo mnoho poutníků, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. 13:Vzali palmové ratolesti, šli ho uvítat a volali: "Hosana, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský." 14:Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno: 15:'Neboj se, dcero Siónská, aha, král tvůj přichází, sedě na oslátku.' 16:Jeho učedníci tomu v té chvíli nerozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tu se rozpomenuli, že to o něm bylo psáno a že se tak stalo. 17:Zástup, který byl s ním, když vyvolal Lazara z hrobu z vzkřísil ho z mrtvých, vydával o tom svědectví. 18:Proto ho také přišlo uvítat množství lidu, neboť slyšeli, že učinil toto znamení. 19:Farizeové si řekli: "Vidíte, že nic nezmůžete! Celý svět se dal za ním."

=Odpověď řeckým poutníkům přejícím si vidět Pána Ježíše Krista 12,20-26=

20:Někteří z poutníků, kteří se přišli o svátcích klanět Bohu, byli Řekové. 21:Ti přistoupili k Filipovi, který byl z Betsaidy v Galileji, a prosili ho: "Pane, rádi bychom viděli Ježíše." 22:Filip šel a řekl to Ondřejovi, Ondřej a Filip to šli říci Ježíšovi. 23:Ježíš jim odpověděl: "Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka. 24:Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek. 25:Kdo miluje svůj život, ztratí jej; kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný. 26:Kdo mně chce sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mně slouží, dojde cti od Otce."

=Předpověď utrpení i vítězství Pána Ježíše Krista nad smrtí 12,27-36=

27:"Nyní je má duše sevřena úzkostí. Mám snad říci: Otče, zachraň mě od této hodiny? Vždyť pro tuto hodinu jsem přišel. 28:Otče, oslav své jméno!" Z nebe zazněl hlas: "Oslavil jsem a ještě oslavím." 29:Zástup, který tam stál a slyšel to, říkal, že zahřmělo. Jiní tvrdili: "Anděl k němu promluvil." 30:Ježíš na to řekl: "Tento hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám. 31:Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven. 32:A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě." 33:To řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít. 34:Zástup mu odpověděl: "My jsme slyšeli ze zákona, že Mesiáš má zůstat navěky; jak ty můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je ten Syn člověka?" 35:Ježíš jim řekl: "Ještě jen malou chvíli je světlo mezi vámi. Dokud máte světlo, neustávejte v cestě, aby vás nepřekvapila tma; kdo chodí ve tmě, neví, kam jde. 36:Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste se stali syny světla." Tak promluvil Ježíš; potom odešel a skryl se před nimi.

=Veliká část židů trvá v nevěře, jiní se bojí víru v Pána Ježíše Krista vyznat 12,37-43=

37:Ač před nimi učinil taková znamení, nevěřili v něho; 38:a tak se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: 'Hospodine, kdo uvěřil našemu kázání? A komu byla zjevena moc Hospodinova?' 39:Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš také řekl: 40:'Oslepil jim oči a zatvrdil jim srdce, takže nevidí očima a srdce nepochopí, neobrátí se a já je neuzdravím.' 41:Tak řekl Izaiáš, neboť viděl jeho slávu a mluvil o něm. 42:Přesto v něho uvěřili mnozí z předních mužů, ale kvůli farizeům se k němu nepřiznávali, aby nebyli vyloučeni ze synagógy. 43:Zamilovali si lidskou slávu víc než slávu Boží.

= Víra v Pána Ježíše Krista je víra v Boha-Otce 12,44-46=

44:Ježíš hlasitě zvolal: "Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, který mě poslal. 45:A kdo vidí mne, vidí toho, který mě poslal. 46:Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.

=Pán Ježíš Kristus zakončuje svou veřejnou činnost 12,47-50=

47:Kdo slyší má slova a nezachovává je, toho já nesoudím. Nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych svět spasil. 48:Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by jej soudil: Slovo, které jsem mluvil, to jej bude soudit v poslední den. 49:Neboť jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mě poslal, přikázal mi, jak mám mluvit a co říci. 50:A vím, že jeho přikázání je věčný život. Co tedy já mluvím, mluvím tak, jak mi pověděl Otec."

Kapitola 13 – Evangelium sv.Jana

=Pán Ježíš Kristus na znak pokory a skromnosti umyl nohy apoštolům 13,1-17=

1:Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina,aby z tohoto světa šel k Otci; miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce. 2:Když byli u večeře a ďábel již vložil do srdce Jidáše Iškariotského, syna Šimonova, aby ho zradil, 3:Ježíš vstal od stolu a vědom si toho, že mu Otec dal všechno do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází, 4:odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se; 5:pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán. 6:Přišel k Šimonu Petrovi a ten mu řekl: "Pane, ty mi chceš mýt nohy?" 7:Ježíš odpověděl: "Co já činím, nyní nechápeš, potom však to pochopíš." 8:Petr mu řekl: "Nikdy mi nebudeš mýt nohy!" Ježíš odpověděl: "Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl." 9:Řekl mu Šimon Petr: "Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!" 10:Ježíš mu řekl: "Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni." 11:Věděl, kdo ho zradí, a proto řekl: Ne všichni jste čistí. 12:Když jim umyl nohy, oblékl si svůj šat, opět se posadil a řekl jim: "Chápete, co jsem vám učinil? 13:Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem. 14:Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. 15:Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já. 16:Amen, amen, pravím vám, sluha není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal. 17:Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte.

=Pán Ježíš Kristus předem označil svého zrádce 13,18-30=

18:Nemluvím o vás všech. Já vím, které jsem vyvolil. Ale má se naplnit slovo Písma: 'Ten, který se mnou jí chléb, zvedl proti mně patu.' 19:Říkám vám to již nyní předem, abyste potom, až se to stane, uvěřili, že já jsem to. 20:Amen, amen, pravím vám, kdo přijímá toho, koho pošlu, mne přijímá. A kdo přijímá mne, přijímá toho, který mě poslal. 21:Když to Ježíš řekl, v hlubokém zármutku dosvědčil: "Amen, amen, pravím vám, jeden z vás mě zradí." 22:Učedníci se dívali jeden na druhého v nejistotě, o kom to mluví. 23:Jeden z učedníků, kterého si Ježíš obzvláště oblíbil, byl u stolu po jeho boku. 24:Na toho se Šimon obrátil a řekl: "Zeptej se, o kom to mluví!" 25:Ten učedník se naklonil těsně k Ježíšovi a zeptal se: "Pane, kdo to je?" 26:Ježíš odpověděl: "Je to ten pro koho omočím tuto skývu chleba a podám mu ji." Omočil tedy skývu, vzal ji a dal Jidášovi Iškariotskému, synu Šimonovu. 27:Tehdy, po té skývě vstoupil do něho satan. Ježíš mu řekl: "Co chceš učinit, učiň ihned!" 28:Nikdo u stolu nepochopil, proč mu to řekl. 29:Protože měl Jidáš u sebe pokladnici, domnívali se někteří, že ho poslal nakoupit, co potřebují na svátky, nebo dát něco chudým. 30:Jidáš přijal skývu, a hned vyšel ven. byla noc.

=Pán Ježíš Kristus předpovídá svůj brzký odchod k otci ale i zakolísání Petrovo 13,31-38=

31:Když Jidáš vyšel ven, Ježíš řekl: "Nyní byl oslaven Syn člověka a Bůh byl oslaven v něm; 32:Bůh jej také oslaví v sobě a oslaví jej hned. 33:Dítky, ještě jen krátký čas jsem s vámi. Budete mě hledat, a jako jsem řekl Židům, tak nyní říkám i vám: Kam já odcházím, tam vy přijít nemůžete. 34:Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem měli rádi; jako já jsem měl rád vás, i vy se mějte rádi navzájem. 35:Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým." 36:Šimon Petr mu řekl: "Pane, kam odcházíš?" Ježíš odpověděl: "Kam já jdu, tam mne nyní následovat nemůžeš; budeš mne však následovat později." 37:Šimon Petr mu řekl: "Pane, proč tě nemohu nyní následovat?" Svůj život za tebe položím." 38:Ježíš odpověděl: "Svůj život za mne položíš? Amen, amen, pravím tobě: Než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš."

Kapitola 14 – Evangelium sv.Jana

= Závěrečná řeč Pána Ježíše Krista k apoštolům na rozloučenou 14,1-14=

1:"Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. 2:V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. 3:A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já. 4:A cestu, kam jdu, znáte." 5:Řekne mu Tomáš: "Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?" 6:Ježíš mu odpověděl: "Já jsem cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. 7:Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho již znáte, neboť jste ho viděli." 8:Filip mu řekl: "Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!" 9:Ježíš mu odpověděl: "Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce? 10:Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky. 11:Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li mně, věřte aspoň pro ty skutky! 12:Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci. 13:A o cokoliv budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. 14:Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním.

=Pán Ježíš Kristus slíbil svým věrným následovníkům též pomoc Ducha Svatého 14,15-31=

15:Máte-li rádi mne, budete zachovávat má přikázání; 16:a já požádám Otce a on vám dá jiného “Povzbuditele”, aby byl s vámi navěky - 17:Ducha Pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude. 18:Nezanechám vás osiřelé, přijdu k vám. 19:Ještě malou chvíli a svět mne už neuzří, vy však mě uzříte, poněvadž já jsem živ a také vy budete živi. 20:V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás. 21:Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě má rád. A toho, kdo mě má rád, bude mít rád můj Otec; i já ho budu mít rád a dám se mu poznat." 22:Řekl mu Juda, ne ten Iškariotský: "Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám, ale ne světu?" 23:Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě má rád, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude mít rád; přijdeme k němu a budeme u něj přebývat. 24:Kdo mě nemá rád nezachovává má slova. A slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal. 25:Toto vám pravím, dokud jsem s vámi. 26:Ale “Povzbuditel”, Duch Svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno co jsem vám řekl. 27:Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí! 28:Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím - a přijdu k vám. Jestliže mě máte rádi, měli byste se radovat, že jdu k Otci; neboť Otec je větší než já. 29:Řekl jsem vám to nyní předem, abyste potom, až se to stane, uvěřili. 30:Již s vámi nebudu mnoho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. Proti mně nic nezmůže. 31:Ale svět má poznat, že mám rád Otce a jednám, jak mi přikázal. Vstaňte, pojďme odtud!"

Kapitola 15 – Evangelium sv.Jana

=Podobenství kde Bůh-Otec je vinař, Pán Ježíš Kristus je vinný kmen a my ratolesti 15,1-8=

1:"Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. 2:Každou mou ratolest, která neponese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce.3:Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil. 4:Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li při mně. 5:Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. 6:Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí. 7:Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. 8:Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.

=Pán Ježíš Kristus řekl o následování Pána Ježíše Krista apoštolům ale i nám 15,9-11=

9:Jako Otec má rád mne, tak i já mám rád vás. Zůstaňte v mé lásce. 10:Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. 11:To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla úplná."

=Pán Ježíš Kristus řekl o poslání apoštolů 15,12-17=

12:"To je mé přikázání, abyste se měli rádi navzájem, jako jsem já měl rád vás. 13:Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. 14:Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji. 15:Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce. 16:Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu. 17:To vám přikazuji, abyste jeden druhého měli rádi.

=Pán Ježíš Kristus říká svým věrným následovníkům,že je bude svět nenávidět 15,18-25=

18:Nenávidí-li vás svět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás. 19:Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho. Protože však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí. 20:Vzpomeňte si na slovo, které jsem vám řekl: Sluha není nad svého pána. Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat - jestliže mé slovo zachovali, i vaše zachovají. 21:Ale to vše vám učiní pro mé jméno, poněvadž neznají toho,který mě poslal. 22:Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, byli by bez hříchu. Nyní však nemají výmluvu pro svůj hřích. 23:Kdo nenávidí mne, nenávidí i mého Otce. 24:Kdybych byl mezi nimi nečinil skutky, jaké nikdo jiný nedokázal, byli by bez hříchu. Ale oni je viděli, a přece mají v nenávisti i mne i mého Otce. 25:To proto, aby se naplnilo slovo napsané v jejich zákoně: 'Nenáviděli mě bez příčiny'.

=Pán Ježíš Kristus proti “nenávisti světa” dá svým věrným posilu Ducha Svatého 15,26-27=

26:Až přijde “Povzbuditel”, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví. 27:Také vy vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od počátku.

Kapitola 16 – Evangelium sv.Jana

=Pán Ježíš Kristus předpovídá svým věrným následovníkům pronásledování “světa”16,1-4=

1:To jsem vám pověděl, abyste se nezhoršili. 2:Budou vás vylučovat ze svého společenství; ano, přichází čas, že ten, kdo vás zabije, bude se domnívat, že tím uctívá Boha. 3:To s vámi budou činit, protože nepoznali Otce ani mne. 4:Ale to jsem vám pověděl, abyste jste si když přijde ten čas, vzpomněli si na to,že já jsem vám to předpověděl. O tomhle jsem s vámi na počátku nemluvil, poněvadž jsem byl s vámi.

=Pán Ježíš Kristus však dá svým věrným následovníkům pomoc Ducha Svatého 16,5-16=

5:Nyní však odcházím k tomu, který mě poslal, a nikdo z vás se mě nezeptá: Kam jdeš? 6:Ale že jsem s vámi tak mluvil, zármutek naplnil vaše srdce. 7:Říkám vám však pravdu: Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, “Povzbuditel” k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám. 8:On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud: 9:Hřích v tom, že ve mne nevěří; 10:spravedlnost v tom, že odcházím k Otci a již mne nespatříte; 11:soud v tom, že vládce tohoto světa je již odsouzen. 12:Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to neunesli. 13:Jakmile však přijde on, Duch Pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít. 14:On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne. 15:Všechno, co má Otec, jest mé. Proto jsem řekl, že vám bude zvěstovat, co přijme ode mne. 16:Zanedlouho mě již nespatříte a zanedlouho mě opět uzříte."

=Pán Ježíš Kristus řekl svým věrným že budou plakat když svět se bude radovat 16,17-24=

17:Někteří z jeho učedníků si mezi sebou řekli: "Co znamenají slova 'zanedlouho mě nespatříte a zanedlouho mě opět uzříte' a 'odcházím k Otci'?" 18:Říkali: "Co znamená ono: zanedlouho? Nevíme, o čem mluví." 19:Ježíš poznal, že se ho chtějí otázat, a řekl jim: "Dohadujete se mezi sebou o tom, že jsem řekl: Zanedlouho mě nespatříte a zanedlouho mě opět uzříte? 20:Amen, amen, pravím vám, vy budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat; vy se budete rmoutit, ale váš zármutek se promění v

radost. 21:Žena, když rodí, má zármutek, neboť přišla její hodina; ale když porodí dítě, nevzpomíná už na soužení pro radost, že na svět přišel člověk. 22:I vy máte nyní zármutek. Uvidím vás však opět a vaše srdce se zaraduje a vaši radost vám nikdo nevezme.23:V onen den se mě nebudete již na nic ptát. Amen, amen, pravím vám, budete-li o něco prosit Otce ve jménu mém, dá vám to. 24:Až dosud jste o nic neprosili v mém jménu. Proste a dostanete, aby vaše radost byla plná.

=Pán Ježíš Kristus nás povzbuzuje k vytrvalosti víry protože On přemohl svět 16,25-33=

25:To vše jsem vám říkal v obrazech. Přichází hodina, kdy k vám už nebudu mluvit o Otci v obrazech, ale budu jej zvěstovat přímo. 26:V onen den budete prosit v mém jménu a neříkám vám, že já budu prosit Otce za vás; 27:vždyť Otec sám má vás rád, protože vy máte rádi mne a uvěřili jste, že jsem vyšel od Boha. 28:Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět. Teď svět opouštím a navracím se k Otci." 29:Jeho učedníci mu řekli: "Nyní mluvíš přímo a bez obrazů. 30:Nyní víme, že víš všechno a že nepotřebuješ, aby ti někdo kladl otázky. Proto věříme, že jsi vyšel od Boha." 31:Ježíš jim odpověděl: "Teď věříte? 32:Hele, přijde čas, a již je zde, kdy se rozprchnete každý do svého domova a mne necháte samotného. Ale nejsem sám, neboť Otec je se mnou. 33:To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.

Kapitola 17 – Evangelium sv.Jana

= Horlivá velekněžská modlitba Pána Ježíše Krista 17,1-5=

1:Po těch slovech Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl: "Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe, 2:stejně, jako jsi učinil, když jsi mu dal moc nad všemi lidmi, aby vše, co jsi mu svěřil, dal jim: život věčný. 3:A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíš Krista. 4:Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil. 5:A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve, než byl svět.

=Modlitba Pána Ježíše Krista za své věrné apoštoly a učedníky 17,5-9a=

6:Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali. 7:Nyní poznali, že všechno, co jsi mi dal, je od tebe; 8:neboť slova, která jsi mi svěřil, dal jsem jim a oni je přijali. V pravdě poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že ty jsi mě poslal. 9a:Za ně prosím.

=Modlitba Pána Ježíše Krista za své věrné následovníky doby své ale i té naší 17,9b-19=

9b:Ne za svět prosím, ale za ty, které jsi mi dal, neboť jsou tvoji; 10:a všechno mé je tvé, a co je tvé, je moje. V nich jsem oslaven. 11:Již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já jdu k tobě. Otče Svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my. 12:Dokud jsem byl s nimi, zachovával jsem je v tvém jménu, které jsi mi dal; ochránil jsem je, takže žádný z nich nezahynul, kromě toho, který byl zavržen, aby se naplnilo Písmo. 13:Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě na světě, aby v sobě měli plnost mé radosti. 14:Dal jsem jim tvé slovo, ale svět k nim pojal nenávist, poněvadž nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. 15:Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého. 16:Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. 17:Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda. 18:Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. 19:Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli v pravdě posvěceni.

=Modlitba Pána Ježíše Krista za své věrné následovníky žijící dnes v současnosti 17,20-26=

20:Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; 21:aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že jsi mě poslal. 22:Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno - 23:já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a oblíbil sis je tak jako mne. 24:Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já; ať hledí na mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě měl rád již před založením světa. 25:Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal, a také oni poznali, že jsi mě poslal. 26:Dal jsem jim poznat tvé jméno a ještě dám poznat, aby v nich byla láska, kterou máš ke mně, a já abych byl v nich."

Kapitola 18 – Evangelium sv.Jana

= Pán Ježíš Kristus po Jidášově zradě zajat nepřáteli a odvlečen 18,1-11=

1:Po těch slovech odešel Ježíš s učedníky za potok Cedron, kde byla zahrada; a do ní vstoupil on i jeho učedníci. 2:Také Jidáš, který ho zradil, znal to místo, neboť Ježíš tam se svými učedníky často býval. 3:Jidáš vzal s sebou oddíl vojáků, k tomu stráž od veleknězů a farizeů, a přišli tam s pochodněmi, lucernami a zbraněmi. 4:Ježíš, který věděl všechno, co ho má potkat, vyšel a řekl jim: "Koho hledáte?" 5:Odpověděli mu: "Ježíše Nazaretského." Řekl jim: "To jsem já." Stál s nimi i Jidáš, který ho zradil. 6:Jakmile jim řekl 'to jsem já', couvli a padli na zem. 7:Opět se jich otázal: "Koho hledáte?" A oni řekli: "Ježíše Nazaretského." 8:Ježíš odpověděl: "Řekl jsem vám, že jsem to já. Hledáte-li mne, nechejte ostatní odejít." 9:Tak se mělo naplnit slovo: 'Z těch, které jsi mi dal, neztratil jsem ani jednoho.' 10:Šimon Petr vytasil meč, který měl u sebe, zasáhl jednoho veleknězova sluhu a uťal mu ucho. Ten sluha se jmenoval Malchos. 11:Ježíš řekl Petrovi: "Schovej ten meč do pochvy! Což nemám pít kalich, který mi dal Otec?"

=Pán Ježíš Kristus odveden ke tchánovi velekněze Kaifáše Annášovi 18,12-14=

12:Vojáci s důstojníkem a židovská stráž se zmocnili Ježíše a spoutali ho. 13:Přivedli ho nejprve k Annášovi; byl totiž tchánem Kaifáše, který byl toho roku veleknězem. 14:Byl to ten Kaifáš, který poradil židům, že je lépe, aby jeden člověk zemřel za lid.

=Zajatý Pán Ježíš Kristus inkognito sledován Petrem až do nepřátelského doupěte18,15-23=

15:Za Ježíšem šel Šimon Petr a jiný učedník. Ten učedník byl znám veleknězi a vešel do nádvoří veleknězova domu. 16:Petr zůstal venku před vraty. Ten druhý učedník, který byl znám veleknězi, vyšel, promluvil s vrátnou a zavedl Petra dovnitř. 17:Tu řekla vrátná Petrovi: "Nepatříš i ty k učedníkům toho člověka?" On řekl: "Nepatřím." 18:Poněvadž bylo chladno, udělali si sluhové a strážci oheň a stáli kolem něho, aby se ohřáli. I Petr stál s nimi a ohříval se. 19:Velekněz se dotazoval Ježíše na jeho učedníky a na jeho učení. 20:Ježíš mu řekl: "Já jsem mluvil k světu veřejně. Vždycky jsem učil v synagóze a v chrámě, kde se shromažďují všichni Židé, a nic jsem neříkal tajně. 21:Proč se mě ptáš? Zeptej se těch, kteří slyšeli, co jsem říkal. Ti přece vědí, co jsem řekl." 22:Po těch slovech jeden ze strážců, který stál poblíž, udeřil Ježíše do obličeje a řekl: "Tak se odpovídá veleknězi?" 23:Ježíš mu odpověděl: "Řekl-li jsem něco špatného, prokaž, že je to špatné. Jestliže to bylo správné, proč mě biješ?"

=Pán Ježíš Kristus poslán od Annáše ke svému zeti veleknězi Kaifášovi 18,24=

24:Annáš jej tedy poslal spoutaného veleknězi Kaifášovi.

= Denunciovaný Petr ze strachu zapřel Pána Ježíše Krista, pak odešel a plakal 18,25-27=

25:Šimon Petr stál ještě u ohně a zahříval se. Řekli mu: "Nejsi i ty z jeho učedníků?" On to zapřel: "Nejsem." 26:Jeden z veleknězových sluhů, příbuzný toho, jemuž Petr uťal ucho, řekl: "Cožpak jsem tě s ním neviděl v zahradě?" 27:Petr opět zapřel a vtom zakokrhal kohout.

= Pán Ježíš Kristus odveden od velekněze Kaifáše k Pilátovi 18,28-19,a1=

28:Od Kaifáše vedli Ježíše do místodržitelského paláce. Bylo časně zrána. Ale židé sami do paláce nevešli, aby se neposkvrnili a mohli jíst velikonočního beránka. 29:Pilát k nim vyšel a řekl: "Jakou obžalobu vznášíte proti tomu člověku?" 30:Odpověděli: "Kdyby nebyl zločinec, nebyli bychom ti ho vydali." 31:Pilát jim řekl: "Vezměte si ho vy a suďte podle svého zákona!" Tu židé mu odpověděli: "Není nám dovoleno nikoho popravit." 32:To aby se naplnilo slovo Ježíšovo, kterým naznačil, jakou smrtí má zemřít. 33:Pilát vešel opět do svého paláce, zavolal Ježíše a řekl mu: "Ty jsi král židovský?" 34:Ježíš odpověděl:"Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?" 35:Pilát odpověděl: "Jsem snad Žid? Tvůj národ a veleknězové mi tě vydali. Čím ses provinil?" 36:Ježíš řekl: "Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán židům; mé království však není odtud." 37:Pilát mu řekl: "Jsi tedy přece král?" Ježíš odpověděl: "Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas." 38:Pilát mu řekl: "Co je pravda?" Po těch slovech vyšel opět k židům a řekl jim: "Já na něm žádnou vinu nenalézám. 39:Je zvykem, že vám o velikonocích propouštím na svobodu jednoho vězně. Chcete-li, propustím vám tohoto židovského krále." 40:Na to se dali do křiku: "Toho ne, ale ať je propuštěn Barabáš!" Ten Barabáš byl vzbouřenec.

a1:Tehdy dal Pilát Ježíše zbičovat.

Kapitola 19 – Evangelium sv.Jana

= Římští vojáci brutálně šikanovali a ponižovali Pána Ježíše Krista 19,2-3=

2:Vojáci upletli z trní korunu, vložili mu ji na hlavu a přes ramena mu přehodili purpurový plášť. 3:Pak před něho předstupovali a říkali: "Buď pozdraven, králi židovský!" Přitom ho bili do obličeje.

=Nenávist vůči Pánu Ježíši Kristu jde u židů až tak daleko, že teď uznávají i císaře 19,4-16=

4:Pilát znovu vyšel a řekl židům: "Hleďte, vedu vám ho ven, abyste věděli, že na něm nenalézám žádnou vinu." 5:Ježíš vyšel ven s trnovou korunou na hlavě a v purpurovém plášti. Pilát jim řekl: "Aha, člověk!" 6:Když ho veleknězové a jejich služebníci uviděli, dali se do křiku: "Ukřižovat, ukřižovat!" Pilát jim řekl: "Vy sami si ho křižujete! Já na něm žádnou vinu nenalézám." 7:Ale židé mu odpověděli: "My máme zákon, a podle toho zákona musí zemřít, protože se vydával za Syna Božího." 8:Když to Pilát uslyšel, ještě více se ulekl. 9:Vešel znovu do paláce a řekl Ježíšovi: "Odkud jsi?" Ale Ježíš mu nedal žádnou odpověď. 10:Pilát řekl: "Nemluvíš se mnou? Nevíš, že mám moc tě propustit, a mám moc tě ukřižovat?" 11:Ježíš odpověděl: "Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry. Proto ten, kdo mě tobě vydal, má větší vinu." 12:Od té chvíle ho Pilát usiloval propustit. Ale Židé křičeli: "Jestliže ho propustíš, jsi nepřítel císařův. Každý, kdo se vydává za krále, je proti císaři." 13:Když to Pilát uslyšel, dal vyvést Ježíše ven a zasedl k soudu na místě zvaném 'Na dláždění', hebrejsky Gabata. 14:Byl den přípravy před svátky velikonočními, kolem poledne. Pilát židům řekl: "Ejhle, váš král!" 15:Oni se dali do křiku: "Pryč s ním, pryč s ním, ukřižuj ho!" Pilát jim řekl: "Vašeho krále mám dát ukřižovat?" Veleknězové odpověděli: "Nemáme krále, jen císaře." 16:Tu jim ho vydal, aby byl ukřižován, a oni se Ježíše chopili.

= Křížová cesta Pána Ježíše Krista a poté i jeho ukřižování římskými vojáky 19,17-22=

17:Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota. 18:Tam ho ukřižovali a s ním jiné dva, z každé strany jednoho a Ježíše uprostřed. 19:Pilát dal napsat nápis a připevnit jej na kříž. Stálo tam: Ježíš Nazaretský, král židovský. 20:Ten nápis četlo mnoho Židů, neboť místo, kde byl ukřižován, bylo blízko města; byl napsán hebrejsky, latinsky a řecky. 21:Proto židovští veleknězové řekli Pilátovi: "Nepiš: 'Král židovský', nýbrž že on řekl 'Jsem král židovský'." 22:Pilát jim odpověděl: "Co jsem napsal, to jsem napsal."

= Privatizace oděvu Pána Ježíše Krista římskými vojáky po jeho ukřižování 19,22-24=

23:Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a rozdělili je na čtyři díly, každému vojákovi díl; zbýval ještě spodní šat. Ten byl beze švů, od shora vcelku utkaný. 24:Řekli mezi sebou: "Netrhejme jej, ale losujme, čí bude.!" To proto, aby se naplnilo Písmo: 'Rozdělili si mé šaty a o oděv můj metali los.' To tedy vojáci provedli.

= Pán Ježíš Kristus se rozloučil s Pannou Marií a apoštolem sv.Jánem 19,25-27=

25:U Ježíšova kříže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdaléna. 26:Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého si zvláště oblíbil, řekl matce: "Ženo, aha, tvůj syn!" 27:Potom řekl tomu učedníkovi: "Aha, tvá matka!" V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě.

=Pán Ježíš Kristus se ani nestihl napít kyselého vína s myrhou neboť záhy zemřel 19,28-30=

28:Ježíš věděl, že vše je již dokonáno; a proto, aby se až do konce naplnilo Písmo, řekl: "Žízním." 29:Stála tam nádoba plná octa; namočili tedy houbu do octa a na yzopu mu ji podali k ústům. 30:Když Ježíš okusil octa, řekl: "Dokonáno jest." A nakloniv hlavu, skonal.

= Exsudatus ex pericardii tekl z pobodnutého boku Pána Ježíše Krista 19,31-37=

31:Poněvadž byl pátek, židé požádali Piláta, aby dal ukřižovaným polámat kosti a takhle je usmrtit, usmrcená těla poté sejmout z kříže, aby nezůstala na kříži i přes sobotu, protože ta sobota byl židovský svátek. 32:Přišli tedy vojáci a zlámali kosti prvnímu i druhému, kteří byli ukřižováni s ním. 33:Když přišli k Ježíšovi a viděli, že je již mrtev, kosti mu nelámali, 34:ale jeden z vojáků mu probodl kopím bok; a ihned vyšla krev a voda. 35:A ten, který to viděl, vydal o tom svědectví, a jeho svědectví je pravdivé; on ví, že mluví pravdu, abyste i vy uvěřili. 36:Neboť se to stalo, aby se naplnilo Písmo: 'Ani kost mu nebude zlomena'. 37:A na jiném místě Písmo praví: 'Uvidí, koho probodli.'

=Pohřeb Pána Ježíše Krista 19,38-42=

38:Potom požádal Piláta Josef z Arimatie - byl to Ježíšův učedník, ale tajný, protože se bál židů - aby směl Ježíšovo tělo sejmout z kříže. Když Pilát k tomu dal souhlas, Josef šel a tělo sňal. 39:Přišel také Nikodém, který kdysi navštívil Ježíše v noci, a přinesl sto liber směsi myrhy a aloe. 40:Vzali Ježíšovo tělo a zabalili je s vonnými látkami do lněných pláten, jak je to u Židů při pohřbu zvykem. 41:V těch místech, kde byl Ježíš ukřižován, byla zahrada a v ní nový hrob, v němž dosud nikdo nebyl pochován. 42:Tam položili Ježíše, protože byl pátek a hrob byl blízko.

Kapitola 20 – Evangelium sv.Jana

=Apoštol Pána Ježíše Krista Jan zcela jednoznačně uznává primát apoštola Petra 20,1-10=

1:První den po sobotě, když ještě byla tma, šla Marie Magdaléna k hrobu a spatřila, že kámen je od hrobu odvalen. 2:Běžela k Šimonu Petrovi a k tomu učedníkovi, kterého si Ježíš obzvláště oblíbil, a řekla jim: "Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kam ho položili." 3:Petr a ten druhý učedník vstali a šli k hrobu. 4:Oba dva běželi, ale ten druhý učedník předběhl Petra a byl u hrobu první. 5:Sehnul se a viděl tam ležet lněná plátna, ale dovnitř nevešel. 6:Po něm přišel Šimon Petr a vešel do hrobu. Uviděl tam ležet lněná plátna, 7:ale šátek, jímž ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na jiném místě. 8:Potom vešel dovnitř i ten druhý učedník, který přišel k hrobu dřív; spatřil vše a uvěřil. 9:Dosud totiž nevěděli, že podle Písma musí vstát z mrtvých. 10:Oba učedníci se pak vrátili domů.

=Zmrtvýchvstalý Pán Ježíš Kristus se zjevil Marii Magdaléně 20,11-18=

11:Ale Marie stála venku před hrobem a plakala. Přitom se naklonila do hrobu 12:a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde před tím leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou. 13:Otázali se Marie: "Proč pláčeš?" Odpověděla jim: "Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili." 14:Po těch slovech se obrátila a spatřila za sebou Ježíše; ale nepoznala, že je to on. 15:Ježíš jí řekl: "Proč pláčeš? Koho hledáš?" V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: "Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já si ho vezmu." 16:Ježíš jí řekl: "Marie!" Obrátila se a zvolala hebrejsky: "Rabi", to znamená 'Mistře'. 17:Ježíš jí řekl: "Nedotýkej se mne, neboť jsem ještě nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu." 18:Marie Magdaléna šla k učedníkům a oznámila jim: "Viděla jsem Pána a toto mi řekl."

=Prvního dne po sobotě Pán Ježíš Kristus dal apoštolům moc odpouštět hříchy 20,19-23=

19:Téhož dne večer - prvního dne po sobotě - když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš a postavil se uprostřed nich a řekl: "Pokoj vám." 20:Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána. 21:Ježíš jim znovu řekl: "Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás." 22:Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha Svatého. 23:Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, a komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."

=Tělo Pána Ježíše Krista zbavené impenetrability opět přešlo přes zavřené dveře 20,24-26=

24:Tomáš, jeden z dvanácti učedníků, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. 25:Ostatní mu řekli: "Viděli jsme Pána." Odpověděl jim: "Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím." 26:Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se a řekl: "Pokoj vám."

=Osmého dne po sobotě Pán Ježíš Kristus se ukázal i Tomášovi aby uvěřil 20,27-31=

27:Potom řekl Tomášovi: "Vlož sem svůj prst a podívej se na mé ruce. A vlož svou ruku do rány v mém boku. A nebuď nevěřící, ale věřící!" 28:Tomáš mu odpověděl: "Pán můj a Bůh můj." 29:Na to Ježíš řekl: "Uvěřil si, protože jsi viděl. Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili." 30:Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize. 31:Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste vírou dosáhli život v jeho jménu.

Kapitola 21 – Evangelium sv.Jana

=Zjevení Pána Ježíše Krista apoštolům při lovu ryb v Galileji 21,1-14=

1:Potom se Ježíš opět zjevil učedníků u jezera Tiberiadského. 2:Stalo se to takto: Byli spolu Šimon Petr, Tomáš, Bartoloměj z Kány Galilejské, synové Zebedea a ještě dva z jeho učedníků. 3:Šimon Petr jim řekl: "Jdu lovit ryby." Odpověděli mu: "I my půjdeme s tebou." Šli a vstoupili na loď. Té noci však nic neulovili. 4:Když začalo svítat, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on. 5:Ježíš jim řekl: "Nemáte něco k jídlu?" Odpověděli: "Nemáme." 6:Řekl jim: "Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete." Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb. 7:Onen učedník, kterého Ježíš si obzvláště oblíbil, řekl Petrovi: "To je Pán!" Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil si plášť – byl totiž svlečen - a brodil se k němu vodou. 8:Ostatní učedníci přijeli na lodi - nebyli daleko od břehu, jen asi dvě stě loket - a táhli za sebou síť s rybami. 9:Když vstoupili na břeh, spatřili ohniště a na něm rybu a chléb. 10:Ježíš jim řekl: "Přineste několik ryb z toho, co jste nalovili!" 11:Šimon Petr šel a vytáhl na břeh síť plnou velkých ryb, bylo jich sto padesát tři; a ač jich bylo tolik, síť se neprotrhla. 12:Ježíš jim řekl: "Pojďte jíst!" A nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: "Kdo jsi?" Věděli, že je to Pán. 13:Ježíš šel, vzal chléb a dával jim; stejně i rybu. 14:To se již potřetí zjevil učedníkům po svém vzkříšení.

=Pán Ježíš Kristus oficiálně dal apoštolu Petrovi absolutní primát v Církvi 21,15-19=

15:Když pak pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: "Šimone, synu Janův, máš mně rád více než tito zde?" Odpověděl mu: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu: "Pas moje beránky." 16:Zeptal se ho podruhé: "Šimone, synu Janův, máš mne rád?" Odpověděl: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu: "Buď pastýřem mých ovcí!" 17:Zeptal se ho potřetí: "Šimone, synu Janův, máš mne rád?" Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád. Odpověděl mu: "Pane, ty víš všechno, ty víš že tě mám rád." Ježíš mu řekl: "Pas mé ovce! 18:Amen, amen, pravím tobě, když jsi byl mladší, sám ses přepásal a chodil jsi, kam jsi chtěl; ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě přepáše a povede, kam se ti nebude chtít." 19:To řekl, aby mu naznačil, jakou smrtí Petr oslaví Boha. A po těch slovech dodal: "Následuj mne!"

=Závěrem Pán Ježíš Kristus říká apoštolu Petrovi o budoucnosti apoštola Jana 21,20-23=

20:Petr se obrátil a spatřil, že za nimi jde učedník, kterého si Ježíš obzvláště oblíbil, ten, který byl při večeři po jeho boku a který se ho tehdy otázal: "Pane, kdo tě zradí?" 21:Když ho Petr spatřil, řekl Ježíšovi: "Pane, co bude s ním?" 22:Ježíš mu řekl: "Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijde, není to tvá věc. Ty mne následuj!" 23:Proto se rozšířila mezi bratry řeč, že onen učedník nezemře. Ježíš však nepověděl, že nezemře, nýbrž: "Jestliže chci, aby tak zůstal, dokud nepřijdu, není to tvá věc." 24:To je ten učedník, který vydává svědectví o těchto věcech a který je zapsal; a my víme, že jeho svědectví je pravdivé. 25:Je ještě mnoho jiného, co Ježíš učinil; kdyby se mělo všechno dopodrobna popsat, snad ani celý svět by neměl dost místa pro knihy o tom napsané.

 

Skutky svatých apoštolů.

Kapitola 1 – Skutky svatých apoštolů

=Poslední příkazy sv.apoštolům od Pána Ježíše Krista 1,1-5=

1:První knihu, Theofile, jsem napsal o všem, co Ježíš činil a učil od samého počátku 2:až do dne, kdy v Duchu Svatém přikázal svým vyvoleným apoštolům, jak si mají počínat, a byl přijat k Bohu; 3:jim také po svém umučení mnoha způsoby prokázal, že žije, po čtyřicet dní se jim dával spatřit a učil je o království Božím. 4:Když s nimi byl u stolu, nařídil jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma: "Čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o němž jste ode mne slyšeli. 5:Jan křtil vodou, vy však budete pokřtěni Duchem Svatým, až uplyne těchto několik dní."

=Nanebevstoupení Pána Ježíše Krista 1,6-11=

6:Ti, kteří byli s ním, se ho ptali: "Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?" 7:Řekl jim: "Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci; 8:ale dostanete sílu Ducha Svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samaří a až na sám konec země." 9:Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel. 10:A když upřeně hleděli k nebi za ním, jak odchází, najednou stáli vedle nich dva muži v bílém rouchu 11:a řekli: "Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet."

= Katolická Církev těsně po nanebevstoupení Pána Ježíše Krista 1,12-14=

12:Potom se z hory, které se říká Olivová, vrátili do Jeruzaléma; není to daleko, jen asi kolik je dovoleno ujít v sobotu. 13:Když přišli do města, vystoupili do horní místnosti domu, kde pobývali. Byli to Petr, Jan, Jakub, Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Zélót a Juda Jakubův. 14:Ti všichni se svorně a vytrvale modlili spolu se ženami, s Marií, matkou Ježíšovou, a s jeho bratry.

=První řeč apoštola sv.Petrova po nanebevstoupení Pána Ježíše Krista 1,15-22=

15:V těch dnech vstal Petr ve shromáždění bratří - bylo tam pohromadě asi sto dvacet lidí - a řekl: 16:"Bratří, muselo se splnit slovo Písma, kde Duch Svatý už ústy Davidovými mluvil o Jidášovi, o tom, který na Ježíše přivedl stráže, 17:ačkoliv patřil do počtu nás Dvanácti a byl vyvolen ke stejné službě. 18:Z odměny za svůj zlý čin si koupil pole, ale pak se střemhlav zřítil, jeho tělo se roztrhlo a všechny vnitřnosti vyhřezly. 19:Všichni obyvatelé Jeruzaléma se o tom dověděli a začali tomu poli říkat ve svém jazyce Hakeldama, to znamená Krvavé pole. 20:Neboť je psáno v knize Žalmů: 'Jeho obydlí ať zpustne, ať není nikoho, kdo by v něm bydlil'; a jinde je psáno: 'Jeho pověření ať převezme jiný.' 21:Proto jeden z těch mužů, kteří s námi chodili po celý čas, kdy Pán Ježíš byl mezi námi, 22:od křtu Janova až do dne, kdy byl od nás vzat, musí se spolu s námi stát svědkem jeho zmrtvýchvstání."

=Zvolení sv.Matěje za nového apoštola Pána Ježíše Krista 1,23-26=

23:Vybrali tedy dva, Josefa jménem Barsabas, zvaného Justus, a Matěje; 24:pak se modlili: "Ty, Pane, znáš srdce všech lidí; ukaž, koho z těch dvou sis vyvolil, 25:aby převzal místo v této apoštolské službě, kterou Jidáš opustil a odešel tam, kam patří." 26:Potom jim dali losy a los padl na Matěje; tak byl připojen k jedenácti apoštolům.

Kapitola 2 – Skutky svatých apoštolů

=Pán Ježíš Kristus seslal z nebe na své sv.apoštoly Ducha Svatého 2,1-13=

1:Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. 2:Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. 3:A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; 4:všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. 5:V Jeruzalémě byli zbožní Židé ze všech národů na světě, 6:a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. 7:Byli ohromeni a divili se: "Což nejsou všichni, kteří tu mluví, z Galileje? 8:Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči: 9:Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie, 10:Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů Libye u Kyrény a přistěhovalí Římané, 11:Židé i obrácení pohané, Kréťané i Arabové; všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích!" 12:Žasli a v rozpacích říkali jeden druhému: "Co to má znamenat?" 13:Ale jiní říkali s posměškem: "Jsou opilí!"

=Druhá řeč a současně první veřejné kázání apoštola Pána Ježíše Krista sv.Petra 2,14-36=

14:Tu vystoupil Petr spolu s jedenácti, pozvedl hlas a oslovil je: "Muži Judska a všichni, kdo bydlíte v Jeruzalémě, toto vám chci oznámit, poslouchejte mě pozorně: 15:Tito lidé nejsou, jak se domníváte, opilí - vždyť je teprve devět hodin ráno. 16:Ale děje se to, co řekl proroka Joel: 17:'A stane se v posledních dnech, praví Bůh, sešlu svého Ducha na všechny lidi, synové vaši a vaše dcery budou mluvit v prorockém vytržení, vaši mládenci budou mít vidění a vaši starci budou mít sny. 18:I na své služebníky a na své služebnice v oněch dnech sešlu svého Ducha, a budou prorokovat. 19:A učiním divy nahoře na nebi a znamení dole na zemi: krev a oheň a oblaka dýmu. 20:Slunce se obrátí v temnotu a měsíc se změní v krev, než přijde den Páně, velký a slavný; 21:a každý, kdo vzývá jméno Páně, bude zachráněn.' 22:Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského Bůh potvrdil před vašimi zraky mocnými činy, divy a znameními, která mezi vámi skrze něho činil, jak sami víte. 23:Bůh předem rozhodl, aby byl vydán, a vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili. 24:Ale Bůh ho vzkřísil; vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci. 25:David o něm praví: 'Viděl jsem Pána stále před sebou, je mi po pravici, abych nezakolísal; 26:proto se mé srdce zaradovalo a jazyk můj se rozjásal, nadto i tělo mé odpočine v naději, 27:neboť mě nezanecháš v říši smrti a nedopustíš, aby se tvůj Svatý rozpadl v prach. 28:Dal jsi mi poznat cesty života a blízkost tvé tváře mne naplní radostí.' 29:Bratří, o praotci Davidovi vám mohu směle říci, že zemřel a byl pohřben; jeho hrob tu máme až dodnes. 30:Byl to však prorok a věděl o přísaze, kterou se mu Bůh zavázal, že jeho potomka nastolí na jeho trůn; 31:viděl do budoucnosti a mluvil tedy o vzkříšení Kristově, když řekl, že nezůstane v říši smrti a jeho tělo se nerozpadne v prach. 32:Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni to můžeme dosvědčit. 33:Byl vyvýšen na pravici Boží a přijal Ducha Svatého, kterého Otec slíbil; nyní jej seslal na nás, jak to vidíte a slyšíte. 34:David nevstoupil na nebe, ale sám říká: 'Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, 35:dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.' 36:Ať tedy všechen Izrael s jistotou ví, že toho Ježíše, kterého vy jste ukřižovali, učinil Bůh Pánem a Mesiášem."

= První přírůstek členů Katolické Církve od nanebevstoupení Pána Ježíše Krista 2,37-41=

37:Když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: "Co máme dělat, bratří?" 38:Petr jim odpověděl: "Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha Svatého. 39:Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh." 40:A ještě mnoha jinými slovy je Petr zapřísahal a napomínal: "Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!" 41:Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí.

=Život prvních křesťanů podle skutečně komunistických ideálů Pána Ježíše Krista 2,42-47=

42:Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se. 43:Všech se zmocnila bázeň, neboť skrze apoštoly se stalo mnoho zázraků a znamení. 44:Všichni pak věřící byli pospolu a měli všechny věci společné. 45:Statky i majetek movitý prodávali a rozdělovali jej mezi všechny, jak kdo potřeboval. 46:Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem. 47:Chválili Boha a byli všemu lidu milí. A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse.

Kapitola 3 – Skutky svatých apoštolů

= Claudus ex naturae uzdraven apoštolem Pána Ježíše Krista sv.Petrem 3,1-11=

1:Petr a Jan šli o třetí hodině do chrámu k odpolední modlitbě. 2:Právě tam přinášeli nějakého člověka, chromého od narození; každý den ho posadili u chrámové brány, které se říká Krásná, aby prosil o almužnu ty, kdo tam vcházeli. 3:Když viděl přicházet do chrámu Petra a Jana, prosil také je o almužnu. 4:Petr spolu s Janem na něj upřeli zrak a řekli: "Pohleď na nás!" 5:Obrátil se k nim a čekal, že od nich něco dostane. 6:Petr však řekl: "Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám: ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!" 7:Vzal ho za pravou ruku a pomáhal mu vstát; a vtom se chromému zpevnily klouby, 8:vyskočil na nohy, vzpřímil se a začal chodit. Vešel s nimi do chrámu, chodil, skákal radostí a chválil Boha. 9:A všichni ho viděli, jak chodí a chválí Boha. 10:Když poznali, že je to ten, co sedal a žebral před chrámem u Krásné brány, žasli a byli u vytržení nad tím, co se stalo. 11:Protože se držel Petra a Jana, všichni se k nim v úžasu sběhli do sloupoví, kterému se říká Šalomounovo.

= Třetí řeč a současně druhé veřejné kázání apoštola Pána Ježíše Krista sv.Petra 3,12-26=

12:Když to Petr viděl, promluvil k lidu: "Muži izraelští, proč nad tím žasnete a proč hledíte na nás, jako bychom svou vlastní mocí nebo zbožností způsobili, že tento člověk chodí? 13:Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, Bůh našich otců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého vy jste vydali a kterého jste se před Pilátem zřekli, když ho chtěl osvobodit. 14:Svatého a spravedlivého jste se zřekli a vyprosili jste si propuštění vraha. 15:Původce života jste zabili, Bůh ho však vzkřísil z mrtvých a my jsme toho svědky. 16:A protože tento člověk, kterého tu vidíte a poznáváte, uvěřil v jeho jméno, moc Ježíšova mu dala sílu a zdraví - a víra, kterou jméno Ježíšovo v něm vzbudilo, úplně ho uzdravila před vašima očima. 17:Vím ovšem, bratří, že jste jednali z nevědomosti, stejně jako vaši vůdcové. 18:Bůh však tímto způsobem vyplnil, co předem ohlásil ústy všech proroků, že jeho Mesiáš bude trpět. 19:Proto čiňte pokání a obraťte se, aby byly smazány vaše hříchy 20:a přišel čas Hospodinův, čas odpočinutí, kdy pošle Ježíše, Mesiáše, kterého vám určil. 21:On zůstane v nebi až do chvíle, kdy bude všechno nové, jak o tom Bůh od věků mluvil ústy svých svatých proroků. 22:Mojžíš řekl: 'Hospodin, náš Bůh, vám povolá proroka z vašich bratří, jako jsem já; toho budete poslouchat ve všem, co vám řekne.' 23:A 'každý, kdo toho proroka neuposlechne, bude vyhlazen z mého lidu.' 24:Také všichni ostatní proroci, kolik jich jen od Samuele bylo, přinášeli zvěst právě o těchto dnech. 25:Vás se týkají zaslíbení proroků i smlouva, kterou Bůh uzavřel s vašimi otci, když řekl Abrahamovi: 'V tvém potomstvu budou požehnány všechny národy na zemi.' 26:Především pro vás povolal svého služebníka a poslal ho k vám, aby vám přinesl požehnání a odvrátil každého od jeho hříchů."

Kapitola 4 – Skutky svatých apoštolů

=Apoštolé Pána Ježíše Krista sv.Petr a sv.Jan před veleradou 4,1-7=

1:Když Petr a Jan ještě mluvili k lidu, přišli na ně veleknězové s velitelem chrámové stráže a saducei, 2:rozhořčeni, že učí lid a hlásají, že v Ježíši je vzkříšení z mrtvých. 3:Násilím se jich chopili a vsadili je na noc do vězení, neboť už byl večer. 4:Ale mnozí z těch, kteří slyšeli Boží slovo, uvěřili, takže jich bylo již na pět tisíc. 5:Druhý den se shromáždili jeruzalémští představitelé židů, starší a znalci zákona, 6:velekněz Annáš, Kaifáš, Jan a Alexandr a ostatní z velekněžského rodu, 7:dali předvést Petra a Jana a začali je vyslýchat: "Jakou mocí a v jakém jménu jste to učinili?"

=Čtvrtá řeč apoštola Pána Ježíše Krista sv.Petra k farizejům 4,8-22=

8:Tu Petr, naplněn Duchem Svatým, k nim promluvil: "Vůdcové lidu a starší, 9:když nás dnes vyšetřujete pro dobrodiní, které jsme prokázali nemocnému člověku, a ptáte se, kdo ho uzdravil, 10:vězte vy všichni i celý izraelský národ: Stalo se to ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého vy jste ukřižovali, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých. Mocí jeho jména stojí tento člověk před vámi zdráv. 11:Ježíš je ten kámen, který jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným. 12:V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni." 13:Když viděli odvahu Petrovu i Janovu a shledali, že jsou to lidé neučení a prostí, žasli; poznávali, že jsou to ti, kteří bývali s Ježíšem. 14:A když viděli, že ten uzdravený člověk tam stojí s nimi, neměli, co by na to řekli. 15:Poručili jim, aby opustili zasedání; pak se mezi sebou radili: 16:"Co s těmi lidmi uděláme? Bůh skrze ně způsobil zřejmý zázrak.Všichni, kdo bydlí v Jeruzalémě, to vědí, a my to nemůžeme popřít.17:Aby se to však příliš nerozneslo v lidu, pohrozíme jim, že už Ježíše nikomu nesmějí zvěstovat."18:Zavolali je tedy a přikázali jim, aby jméno Ježíšovo vůbec nerozhlašovali a o něm neučili. 19:Ale Petr a Jan jim odpověděli: "Posuďte sami, zda je před Bohem spravedlivé, abychom poslouchali více vás než Boha, 20:protože o tom, co jsme viděli a slyšeli, nemůžeme mlčet."

21:A tak jim pohrozili a propustili je, protože nenašli nic, zač by je mohli potrestat; také měli obavy z lidu, neboť všichni chválili Boha za to, co se stalo. 22:Tomu chromému, který byl zázračně uzdraven, bylo totiž už přes čtyřicet let.

=Modlitba vděky za propuštění sv.apoštolů Pána Ježíše Krista sv.Petra a sv.Jána 4,23-31=

23:Když byli Petr a Jan propuštěni, vrátili se mezi své a oznámili, co jim řekli veleknězové a starší. 24:Když to bratří uslyšeli, pozdvihli jednomyslně hlas k Bohu a řekli: "Pane, který jsi učinil nebe i zemi i moře a všecko, co je v nich, 25:ty jsi skrze Ducha Svatého ústy našeho otce Davida, svého služebníka, řekl: 'Proč zuří pohané hněvem a národy osnují marná spiknutí? 26:Povstávají králové země a vladaři se srocují proti Hospodinu a jeho Mesiáši.' 27:Opravdu se srotili v tomto městě Herodes a Pontius Pilát spolu s pohany i s národem izraelským proti tvému Svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi posvětil, 28:a vykonali, co tvá ruka a tvá vůle předem určila. 29:Pohleď tedy, Pane, na jejich hrozby a dej svým služebníkům, aby s odvahou a odhodlaně mluvili tvé slovo; 30:a vztahuj svou ruku k uzdravování, čiň znamení a zázraky skrze jméno svého Svatého služebníka Ježíše." 31:Když se pomodlili, otřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem Svatým a s odvahou mluvili slovo Boží.

= Život prvních křesťanů podle skutečně komunistických ideálů Pána Ježíše Krista 4,32-31=

Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši; nikdo z nich neříkal, že by něco z majetku jeho bylo mu vlastním, nýbrž všechno bylo jim společné. Boží moc provázela svědectví apoštolů o zmrtvýchvstání Ježíše Krista, Pána našeho a všichni se těšili veliké oblibě. Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, neboť ti, kteří měli pole nebo domy, prodávaly je, a peníze, které utržili skládali apoštolům k nohám. Z toho se rozdávalo každému jak potřeboval. 36:Také Josef, kterého apoštolé nazvali Barnabáš - to znamená 'syn útěchy' - levita původem z Kypru, 37:měl pole, prodal je, přinesl peníze za ně a položil je k nohám apoštolů.

Kapitola 5 – Skutky svatých apoštolů

=Do komuny Pána Ježíše Krista se chtěli vetřít i dva vychytralí podvodníci 5,1-11=

1:Také nějaký muž, jménem Ananiáš, a žena, jeho manželka Safira prodali svůj pozemek, 2:ale nechal lstivě za sebou něco z utržených peněz a s vědomím své manželky přinesl jistou část, a položil apoštolům k nohám. 3:Ale Petr mu řekl: "Proč satan ovládl tvé srdce, že jsi lhal Duchu Svatému a dal stranou část peněz za ten pozemek? 4:Byl tvůj a mohl sis ho přece ponechat; a když jsi ho prodal, mohl jsi s penězi naložit podle svého. Jak ses mohl odhodlat k tomuto činu? Nelhal jsi lidem, ale Bohu!" 5:Když to ten muž uslyšel, skácel se a byl mrtev; a na všechny, kteří to slyšeli, padla velká bázeň. 6:Mladší z bratří ho přikryli, vynesli a pohřbili. 7:Asi po třech hodinách vstoupila jeho žena, netušíc, co se stalo. 8:Petr se na ni obrátil: "Pověz mi, prodali jste ten pozemek opravdu jen za tolik peněz?" Ona řekla: "Ano, za tolik." 9:Petr jí řekl: "Proč jste se smluvili a tak pokoušeli Ducha Páně? Aha, za dveřmi je slyšet kroky těch, kteří pochovali tvého muže; ti odnesou i tebe." 10:A hned se skácela u jeho nohou a zemřela. Když ti mládenci vstoupili dovnitř, našli ji mrtvou. Vynesli ji a pohřbili k jejímu muži. 11:A velká bázeň padla na celou církev i na všechny, kteří o tom slyšeli.

=Znamení a divy sv.apoštolů Pána Ježíše Krista 5,12-16=

12:Skrze ruce apoštolů dělo se mnoho znamení a divů mezi lidem. Všichni se svorně scházeli v Šalomounově sloupoví 13:a nikdo jiný se neodvažoval k nim přidružit, ale lid je chválil a ctil. 14:A stále přibývalo mnoho mužů i žen, kteří uvěřili Pánu. 15:Dokonce vynášeli nemocné i na ulici a kladli je na lehátka a na nosítka, aby na některého padl aspoň Petrův stín, až půjde kolem. 16:Také z ostatních míst v okolí Jeruzaléma se scházelo množství lidí; přinášeli nemocné a sužované nečistými duchy a všichni byli uzdravováni.

=Uvěznění a zázračné vysvobození sv.apoštolů Pána Ježíše Krista 5,17-21=

17:Ale velekněz a jeho stoupenci, totiž saducejská strana, byli naplněni závistí; 18:chopili se apoštolů a vsadili je do městského vězení. 19:Anděl Páně však v noci otevřel dveře vězení, vyvedl apoštoly ven

a řekl: 20:"Jděte znovu do chrámu a zvěstujte lidu ta slova života." 21:Oni poslechli, vešli na úsvitě do chrámu a učili. Jakmile se dostavil velekněz se svými lidmi, svolali veleradu a všechny starší izraelské a poslali pro apoštoly do vězení.

=Sv.apoštolé Pána Ježíše Krista před veleradou a statečná řeč apoštola sv.Petra 5,22-33=

22:Když tam stráže došly, vězení bylo prázdné. Vrátili se tedy a hlásili: 23:"Dveře žaláře jsme našli pevně zavřené a stráže stály před nimi, ale když jsme otevřeli, nikoho jsme uvnitř nenašli." 24:Když ta slova uslyšel velitel chrámové stráže a veleknězové, nedovedli si vysvětlit, co se to mohlo stát. 25:Tu přišel nějaký člověk a oznámil jim: "Ti muži, které jste vsadili do vězení, jsou v chrámě a učí lid." 26:Velitel a stráž tedy pro ně došli a vedli je, ale bez násilí; báli se totiž, aby je lid nezačal kamenovat. 27:Když je přivedli, postavili je před radu a velekněz je začal vyslýchat: 28:"Důrazně jsme vám zakázali učit o tom člověku, a vy jste tím svým učením naplnili celý Jeruzalém; a na nás byste chtěli svalit odpovědnost za jeho krev!" 29:Petr a apoštolé odpověděli: "Více sluší poslouchat Boha než lidi. 30:Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, kterého vy jste pověsili na kříž a zabili; 31:toho Bůh vyvýšil jako vůdce a spasitele a dal mu místo po své pravici, aby přinesl Izraeli pokání a odpuštění hříchů. 32:My jsme svědkové toho všeho a s námi Duch Svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají." 33:Když to veleknězové slyšeli, rozlítili se a chtěli apoštoly zabít.

=Velký učitel zákona se ve veleradě nepřímo zastal sv.apoštolů Pána Ježíše Krista 5,34-42=

34:Tu vstal ve veleradě farizeus jménem Gamaliel, učitel zákona, kterého si vážil všechen lid; poručil, aby je na chvíli vyvedli ven, 35:a řekl: "Dobře si rozmyslete, Izraelci, co s těmi lidmi chcete udělat. 36:Nedávno povstal Teudas a tvrdil, že je Vyvolený; přidalo se k němu asi čtyři sta mužů. Když byl zabit, byli všichni jeho stoupenci rozprášeni a nakonec z toho nebylo nic. 37:Po něm povstal ve dnech soupisu Juda Galilejský a strhl za sebou lid; také on zahynul a jeho stoupenci byli rozehnáni. 38:Proto vám teď radím: Nechejte tyto lidi a propusťte je. Je─li z lidí záměr ten nebo to dílo,rozpadne se i samo; 39:je─li však od Boha, nebudete moci je zrušit; abyste snad nebyli shledáni jako odbojní Bohu." Dali mu za pravdu; 40:zavolali apoštoly, poručili je zbičovat, zakázali jim mluvit ve jménu Ježíšovu a pak je propustili. 41:A oni odcházeli z velerady s radostnou myslí, že se jim dostalo té cti, aby nesli potupu pro jeho jméno. 42:Dále učili den co den v chrámě i po domech a hlásali evangelium, že Ježíš je Mesiáš.

Kapitola 6 – Skutky svatých apoštolů

=Nový institut a volba prvních sedmi jáhnů v Katolické Církvi Pána Ježíše Krista 6,1-7=

1:V té době, kdy učedníků stále přibývalo, začali si ti z nich, kteří vyrostli mezi Řeky, stěžovat na křesťany z židovského prostředí, že se jejich vdovám nedává každodenně spravedlivý díl. 2:A tak apoštolé svolali všechny učedníky a řekli: "Bohu se nebude líbit, jestliže my přestaneme kázat Boží slovo a budeme sloužit při stolech. 3:Bratří, vyberte si proto mezi sebou sedm mužů dobré pověsti, o nichž se ví, že jsou plni Ducha Svatého a moudrosti, a pověříme je touto službou. 4:My pak budeme i nadále věnovat všechen svůj čas modlitbě a hlásání Božího slova." 5:Ta řeč se zalíbila celému shromáždění s tímto návrhem rádo souhlasilo, a tak si zvolili Štěpána, který byl plný víry a Ducha Svatého, dále Filipa, Prochora, Nikánora, Timóna, Parména a Mikuláše z Antiochie, původem pohana, který přistoupil k židovství. 6:Přivedli je před apoštoly, ti se pomodlili a vložili na ně ruce. 7:Slovo Boží se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také mnoho knězů přijalo víru.

=Působení a obžaloba prvého mučeníka za víru v Pána Ježíše Krista sv.Štěpána 6,8-15=

8:Štěpán byl obdařen Boží milostí a mocí a činil mezi lidem veliké divy a znamení. 9:Tu proti němu vystoupili někteří židé, patřící k synagóze, zvané synagóga propuštěnců, a k synagóze Kyrénských a Alexandrijských, a společně se židy z Kilikie a z Asie se začali se Štěpánem přít. 10:Ale nebyli schopni čelit Duchu moudrosti, kterým mluvil. 11:Navedli tedy několik mužů, aby prohlašovali: "My jsme slyšeli, jak mluví rouhavě proti Mojžíšovi a proti Bohu." 12:Tím pobouřili lid a starší se zákoníky; pak si pro Štěpána přišli, odvedli ho a postavili před radu. 13:Přivedli falešné svědky a ti vypovídali: "Tenhle člověk znovu a znovu mluví proti tomuto svatému místu i proti Mojžíšovu zákonu. 14:Na vlastní uši jsme slyšeli, jak řekl, že Ježíš Nazaretský zboří tento chrám a změní ustanovení, která nám dal Mojžíš." 15:Všichni, kteří v radě zasedali, pohlédli na Štěpána a viděli, že jeho tvář je jako tvář anděla.

Kapitola 7 – Skutky svatých apoštolů

= Obranná řeč prvomučeníka pro víru v Pána Ježíše Krista sv.Štěpána před radou 7,1-53=

1:Velekněz se Štěpána otázal: "Je tomu tak?" 2:A Štěpán začal mluvit: "Bratří a otcové, vyslechněte mne: Bůh slávy se zjevil našemu praotci Abrahamovi ještě v Mezopotámii, než se usadil v Cháranu, 3:a řekl mu: 'Opusť svou zemi a své příbuzné a jdi do země, kterou ti ukážu.' 4:A tak vyšel Abraham z Chaldejské země a usadil se v Cháranu. Když jeho otec zemřel, vyzval jej Bůh, aby se odtud přestěhoval do této země, ve které vy nyní bydlíte. 5:Ale nedal mu z ní do vlastnictví ani píď, slíbil však, že ji dá natrvalo jemu i jeho potomkům, ačkoliv tehdy ještě Abraham neměl syna. 6:A Bůh mu řekl: 'Tvoji potomci se přestěhují do cizí země a budou tam bydlet; udělají z nich otroky a po čtyři sta let s nimi budou zle nakládat. 7:Ale já budu soudit národ, který je zotročí', řekl Bůh, 'a oni vyjdou svobodni a budou mi sloužit na tomto místě'. 8:Bůh uzavřel s Abrahamem smlouvu, jejímž znamením se stala obřízka. Když se podle Božího slibu Abrahamovi narodil Izák, osmého dne jej obřezal. Právě tak obřezal Izák Jákoba a Jákob svých dvanáct synů. 9:Jákobovi synové žárlili na svého bratra Josefa a prodali ho do Egypta; ale Bůh byl s ním, 10:vysvobodil ho ze všech jeho útrap a způsobil, že si ho farao, egyptský král, oblíbil pro jeho moudrost a svěřil mu správu nad Egyptem i nad celým královským domem. 11:Potom nastal po celém Egyptě i Kanaánu hlad a veliká nouze, a naši praotcové neměli co jíst. 12:Jákob se dověděl, že jsou v Egyptě zásoby obilí a dvakrát tam poslal své syny. 13:Když tam přišli podruhé, dal se Josef svým bratřím poznat; tak se farao dověděl o Josefově původu. 14:Pak si Josef vzal k sobě svého otce Jákoba a všechny své příbuzné; bylo jich sedmdesát pět. 15:Tak se Jákob dostal do Egypta a tam zemřel on i naši praotcové. 16:Jejich ostatky přenesli do města Sichem a uložili je do hrobky, kterou Abraham koupil od synů Emora ve městě Sichem a zaplatil stříbrem. 17:Když už byl blízko čas, kdy Bůh chtěl splnit to, co Abrahamovi slíbil, počet našeho lidu v Egyptě velmi vzrostl. 18:Ale tu nastoupil v Egyptě jiný král, který už o Josefovi nic nevěděl. 19:Ten jednal s naším národem nepřátelsky a přinutil naše praotce, aby odkládali děti, které se jim narodí, a nenechávali je naživu. 20:V té době se narodil Mojžíš, kterého si Bůh vyvolil. Po tři měsíce o něj pečovali doma; 21:a když ho museli odložit, ujala se ho faraónova dcera a starala se o něj jako o svého syna. 22:Byl vychován ve vší egyptské moudrosti a byl mocný v slovech i činech. 23:Když Mojžíš dosáhl věku čtyřiceti let, přišlo mu na mysl, aby se podíval, jak žijí jeho izraelští bratří. 24:A tu uviděl, jak s jedním z nich nějaký Egypťan zle nakládá; přispěchal tomu ubožákovi na pomoc a pomstil ho tím, že Egypťana zabil. 25:Myslel, že jeho bratří pochopí, že je chce Bůh skrze něho zachránit; ale oni to nepochopili. 26:Druhého dne mezi ně zase přišel, právě když se dva z nich rvali; snažil se je smířit, a proto jim řekl: 'Co to děláte? Jste přece bratří! Proč ubližujete jeden druhému?' 27:Ale ten, který svého bližního napadl, odstrčil Mojžíše a řekl: ,Kdo tě nad námi ustanovil vládcem a soudcem? 28:Snad mne nechceš také zabít jako včera toho Egypťana?' 29:Když to Mojžíš slyšel, utekl z Egypta a žil v zemi madiánské; tam se mu narodili dva synové. 30:Když uplynulo čtyřicet let, zjevil se mu na poušti u hory Sinaj anděl v plameni hořícího keře. 31:S údivem hleděl Mojžíš na to zjevení; šel blíž, aby se lépe podíval, a tu se ozval Hospodinův hlas: 32:'Já jsem Bůh tvých otců, Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův.' Mojžíš se třásl strachem a neodvážil se vzhlédnout. 33:Hospodin mu řekl: 'Zuj si obuv, protože místo, na kterém stojíš, je země svatá. 34:Dobře jsem viděl, jak můj lid v Egyptě těžce trpí, a slyšel jsem, jak sténá. Proto jsem sestoupil, abych je vysvobodil. Jdi tedy, posílám tě do Egypta.' 35:To je ten Mojžíš, kterého odmítli, když řekli: 'Kdo tě nad námi ustanovil vládcem a soudcem?' Toho poslal Bůh jako vládce i vysvoboditele, když se mu prostřednictvím anděla zjevil v keři. 36:To je ten Mojžíš, který je vyvedl z Egyptské země, který činil divy a znamení v Egyptě, při Rudém moři i na poušti po čtyřicet let. 37:To je on, který řekl synům izraelským: 'Bůh vám z vašich bratří povolá proroka, jako jsem já.' 38:To je ten, kdo při shromáždění lidu na poušti byl prostředníkem mezi andělem, který k němu mluvil na hoře Sinaj, a mezi našimi praotci. To on přijal pro vás slova života. 39:Ale naši praotcové ho nechtěli za vůdce, zřekli se ho a zatoužili po Egyptu. 40:Proto řekli Árónovi: 'Udělej nám bohy, kteří by nás vedli. Vždyť nevíme, co se stalo s tím Mojžíšem, který nás vyvedl z Egypta.' 41:A tehdy si udělali sochu telete, začali této modle obětovat a před výtvorem vlastních rukou pořádali slavnosti. 42:Proto se od nich Bůh odvrátil a dopustil, aby se klaněli nebeským mocnostem, jak se o tom píše v knize proroků: 'Byl jsem to já, lide izraelský, komu jste po těch čtyřicet let na poušti obětovali a přinášeli dary? 43:Byl to Moloch, jehož stánek jste s sebou nosili, a hvězdu boha svého Refan, obrazy, které jste si udělali pro svou modloslužbu. Proto vás přestěhuji do vyhnanství, až do končin babylónských.' 44:Naši praotcové měli na poušti stánek svědectví; Bůh přikázal Mojžíšovi, aby jej udělal podle vzoru, který mu ukázal. 45:Tento stánek odevzdali svým synům, a ti jej za Jozue vnesli do země pohanů, které Bůh před nimi zahnal. Tak tomu bylo až do časů Davidových. 46:David nalezl u Boha milost a prosil, aby směl vyhledat místo, kde by přebýval Bůh Jákobův. 47:Ale teprve Šalomoun vystavěl Bohu chrám. 48:Avšak Nejvyšší nepřebývá v chrámech, vystavěných lidskýma rukama, jak praví prorok: 49:'Mým trůnem je nebe a země podnoží mých nohou! Jaký chrám mi můžete vystavět, praví Hospodin, a je vůbec místo, kde bych mohl spočinout? 50:Což to všechno nestvořila má ruka?' 51:Jste tvrdošíjní a máte pohanské srdce i uši! Nepřestáváte odporovat Duchu Svatému, jako to dělali vaši otcové. 52:Byl kdy nějaký prorok, aby ho vaši otcové nepronásledovali? Zabili ty, kteří předpověděli příchod Spravedlivého, a toho vy jste nyní zradili a zavraždili. 53:Přijali jste Boží zákon z rukou andělů, ale sami jste jej nezachovali!"

= Mučednická smrt prvého mučeníka sv.Štěpánova za víru v Pána Ježíše Krista 7,54-60=

54:Když to členové rady slyšeli, začali na Štěpána v duchu zuřit a zlostí zatínali zuby. 55:Ale on, plný Ducha Svatého, pohleděl k nebi a uzřel Boží slávu i Ježíše, jak stojí po pravici Boží, 56:a řekl: "Aha, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, stojícího po pravici Boží." 57:Tu začali hrozně křičet a zacpávat si uši; všichni se na něho vrhli 58:a hnali ho za město, aby ho kamenovali. Svědkové dali své pláště hlídat mládenci, který se jmenoval Šavel. 59:Když Štěpána kamenovali, on se modlil: "Pane Ježíši, přijmi mého ducha!" 60:Pak klesl na kolena a zvolal mocným hlasem: "Pane, odpusť jim tento hřích!" To řekl a zemřel.

Kapitola 8 – Skutky svatých apoštolů

=První pronásledování křesťanů z jeruzalémské komuny Pána Ježíše Krista 8,1-3=

1:V tom čase nastalo velmi kruté pronásledování jeruzalémské církve; všichni kromě apoštolů se rozutekli po Judsku a Samaří. 2:Pobožní muži Štěpána pochovali a plakali velmi nad ním. 3:Šavel se snažil církev zničit: pátral dům od domu, zatýkal muže i ženy a dával je do žaláře.

= Homines debilem ac mancos apoštol Pána Ježíše Krista sv.Filip uzdravil v Samaří 8,4-8=

4:Ti, kteří se z Jeruzaléma rozutekli, začali kázat evangelium všude, kam přišli. 5: Apoštol Filip odešel do města Samaří a zvěstoval tam Krista. 6:Všichni lidé byli zaujati slovy apoštola Filipa, když je slyšeli, a když viděli znamení, která činil. 7:Neboť z mnoha posedlých vycházeli s velikým křikem nečistí duchové a mnoho ochrnutých a chromých bylo uzdraveno. 8:A tak nastala veliká radost v tom městě.

= Apoštol Pána Ježíše Krista sv.Filip obrátil na víru v Samaří i iluzionistu Šimona 8,9-13=

9:Jeden muž, jménem Šimon, který tam žil, už dlouhou dobu svou magií uváděl v úžas samařský lid; říkal o sobě, že je v někým velikým. 10:Všichni - prostí i významní - mu dychtivě naslouchali a říkali si: "On je Boží síla, která se nazývá Veliká." 11:Poslouchali ho ve všem proto, že na ně dlouhý čas působil svou magií. 12:Ale když uvěřili zvěsti apoštola Filipa o Božím království a o Ježíši Kristu, dávali se pokřtít muži i ženy. 13:Tu uvěřil i sám Šimon, dal se pokřtít, byl stále s apoštolem Filipem a nevycházel z úžasu, když viděl, jak se tu dějí veliká znamení a mocné činy.

= Apoštolé Pána Ježíše Krista sv.Petr a sv.Jan byli na pastorační vizitaci v Samaří 8,14-25=

14:Když apoštolé v Jeruzalémě uslyšeli, že v Samaří přijali Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana. 15:Oni tam přišli a modlili se za ně, aby také jim byl dán Duch Svatý, 16:neboť ještě na nikoho z nich nesestoupil; byli jen pokřtěni ve jméno Pána Ježíše. 17:Petr a Jan tedy na ně vložili ruce a oni přijali Ducha Svatého. 18:Když Šimon viděl, že ten, na koho apoštolé vloží ruce, dostává Ducha Svatého, nabídl jim peníze a řekl: 19:"Dejte i mně tu moc, aby Ducha Svatého dostal každý, na koho vložím ruce." 20:Petr mu odpověděl: "Tvé peníze ať jsou zatraceny i s tebou: Myslil sis, že se Boží dar dá získat za peníze! 21:Tato moc není pro tebe a nemůžeš mít na ní podíl, neboť tvé srdce není upřímné před Bohem. 22:Odvrať se proto od této své ničemnosti a pros Boha; snad ti odpustí, co jsi zamýšlel. 23:Vidím, že jsi pln hořké závisti a v zajetí nepravosti." 24:Šimon na to řekl: "Modlete se za mne k Bohu, aby mne nepostihlo nic z toho, o čem jste mluvili." 25:Apoštolé i potom vydávali svědectví a kázali slovo Páně. Pak se vraceli do Jeruzaléma a ještě cestou zvěstovali evangelium v mnoha samařských vesnicích.

= Apoštol Pána Ježíše Krista sv.Filip na rozkaz Ducha Svatého pokřtil kleštěnce 8,26-40=

26:Anděl Páně řekl apoštolu Filipovi: "Vydej se na jih k cestě, která vede z Jeruzaléma do Gázy." Ta cesta je opuštěná. 27:Apoštol Filip se vydal k té cestě a hele, právě přijížděl eunuch - etiopský kleštěnec, který byl ministrem a správcem pokladnice etiopské královny. Ten vykonal pouť do Jeruzaléma 28:a nyní se tento kleštěnec – eunuch vracel na svém voze a četl proroka Izaiáše. 29:Tu Duch Svatý řekl apoštolu Filipovi: "Běž k tomu vozu a jdi vedle něho!" 30:Apoštol Filip k eunuchovi - kleštěnci přiběhl, a když uslyšel, že od tohoto kleštěnce - eunucha je čten prorok Izaiáš, zeptal se: "A taky i rozumíš tomu, co čteš?" 31:Eunuch - kleštěnec odpověděl: "Jak bych mohl, když mi to nikdo nevyloží!" A kleštěnec - eunuch pozval apoštola Filipa, aby nastoupil a sedl si vedle něho. 32:To místo Písma, které eunuch - kleštěnec četl, znělo: 'Jako ovce je veden na zabití, jako beránek, němý, před tím, kdo ho střihá, tak neotevřel ani svá ústa. 33:Pro jeho pokoru byl soud nad ním zrušen; kdo bude moci vypravovat o jeho rodě? Jeho život na této zemi byl ukončen.' 34:Kleštěnec - eunuch se obrátil k apoštolu Filipovi: "Vylož mi, prosím, o kom to prorok mluví - sám o sobě, či o někom jiném?" 35:Tu apoštol Filip začal u toho slova Písma a zvěstoval eunuchovi – kleštěnci Ježíše. 36:Jak pokračovali v cestě, přijeli k místu, kde byla voda. Kleštěnec - eunuch řekl: "Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn?" 38: Eunuch – kleštěnec dal zastavit vůz a oba, apoštol Filip i kleštěnec - eunuch, sestoupili do vody a apoštol Filip eunucha - kleštěnce pokřtil. 39:Když vystoupili z vody, Duch Páně se apoštola Filipa zmocnil a kleštěnec - eunuch apoštola Filipa už neviděl, ale radoval se a jel dál svou cestou. 40: Apoštol Filip se pak ocitl v Azotu. Procházel všemi městy a přinášel jim radostnou zvěst, až se dostal do Cesarei.

Kapitola 9 – Skutky svatých apoštolů

=Skoro bolševik Šavel se stal po obrácení apoštolem Pána Ježíše Krista sv.Pavlem9,1-19a=

1:Šavel nepřestával vyhrožovat vražednou nenávistí proti učedníkům Páně. Představil se tedy před velekněze 2:a žádal od něho doporučující listy pro synagógy v Damašku, aby tam mohl stoupence tohoto učení, muže i ženy, jestliže tam nějaké najde, přivést v poutech do Jeruzaléma. 3:Na cestě, když už byl blízko Damašku, zazářilo kolem něho náhle světlo z nebe. 4:Padl na zem a uslyšel hlas: "Šavle, Šavle, proč mne pronásleduješ?" 5:Šavel řekl: "Kdo jsi, Pane?" On odpověděl: "Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. 6:Vstaň, jdi do města a tam se dovíš, co máš dělat." 7:Muži, kteří ho doprovázeli, zůstali stát jako ohromeni a nebyli schopni slova; slyšeli sice hlas, ale nespatřili nikoho. 8:Šavel vstal ze země, otevřel oči, ale nic neviděl. Museli ho vzít za ruce a dovést do Damašku. 9:Po tři dny neviděl, nic nejedl a nepil.10:V Damašku žil jeden učedník, jménem Ananiáš. Toho Pán ve vidění zavolal: "Ananiáši!" On odpověděl: "Zde jsem, Pane." 11:Pán mu řekl: "Jdi hned do ulice, která se jmenuje Přímá, a v domě Judu je Šavel z Tarsu. Právě se modlí 12:a dostalo se mu vidění, jak k němu vchází muž jménem Ananiáš a vkládá na něj ruce, aby opět viděl." 13:Ananiáš odpověděl: "Pane, mnoho lidí mi vyprávělo o tom člověku, kolik zla způsobil bratřím v Jeruzalémě. 14:Také zde má od veleknězů plnou moc zatknout každého, kdo vzývá tvé jméno." 15:Pán mu však řekl: "Jdi, neboť on je mým nástrojem, který jsem si zvolil, aby nesl mé jméno národům i králům a synům izraelským. 16:Ukáži mu, co všechno musí podstoupit pro mé jméno." 17:Ananiáš šel, vstoupil do toho domu, vložil na něho ruce a řekl: "Bratře Šavle, posílá mě k tobě Pán Ježíš, který se ti zjevil na tvé cestě; chce, abys opět viděl a aby tě naplnil Duch Svatý." 18:Tu jako by mu s očí spadly šupiny, zase viděl a hned se dal pokřtít. 19a:Pak přijal pokrm a síla se mu vrátila.

= Šavel a nyní po obrácení apoštol Pána Ježíše Krista sv.Pavel kázal v Damašku 9,19b-25=

19b:Pobyl pak několik dnů s damašskými učedníky, 20:a hned hlásal v synagógách Ježíše, že totiž on je Syn Boží. 21:Všichni, kdo ho slyšeli, žasli a říkali: "Není to ten, co v Jeruzalémě pronásledoval ty, co vzývali toto jméno? A nepřišel sem proto, aby je v poutech odvedl k veleknězům?." 22:Ale Šavel - Pavel působil čím dál tím mocněji a svými důkazy, že Ježíš je Mesiáš, přiváděl do úzkých damašské židy. 23:Po nějaké době se židé uradili, že ho zabijí, 24:ale úmysl jejich byl oznámen Pavlovi. Protože ve dne v noci hlídali i brány, aby ho mohli zahubit, 25:spustili ho učedníci dolů z hradeb v koši po provazech.

= Po svém obrácení návštěva apoštola Pána Ježíše Krista sv.Pavla v Jeruzalémě 9,26-31=

26:Když přišel do Jeruzaléma, chtěl se připojit k učedníkům; ale všichni se ho báli, protože nevěřili, že k nim patří. 27:Tu se ho ujal Barnabáš, uvedl ho k apoštolům a vypravoval jim, jak na cestě do Damašku uviděl Pána, uslyšel jeho hlas, a jak tam v Damašku potom neohroženě kázal v Ježíšově jménu. 28: A žil s nimi v Jeruzalémě na všem se podílet s apoštoly a všude směle mluvil ve jménu Páně. 29:Kázal také řecky mluvícím židům a přel se s nimi, takže se ho pokoušeli zabít. 30:Když se to bratří dověděli, doprovodili ho do Cesaree a poslali do Tarsu. 31:A tak církev v celém Judsku, Galileji a Samaří měla klid, vnitřně i navenek rostla, žila v bázni Páně a vzrůstala počtem, protože ji Duch Svatý posiloval.

= Homo paralysis uzdraven apoštolem Pána Ježíše Krista sv.Petrem 9,32-35=

32:Když Petr procházel všechna ta místa, přišel také k bratřím, kteří žili v Lydě. 33:Tam se setkal s jedním člověkem, jménem Eneáš, který byl už osm let upoután na lůžko, poněvadž byl ochrnutý. 34:Petr mu řekl: "Eneáši, Ježíš Kristus tě uzdravuje! Vstaň a ustel své lůžko!" A Eneáš hned vstal. 35:A viděli ho všichni co obývali Lydu a Saron, a obrátili se k Pánu.

=Exitus a postmortální resuscitace skrze apoštola Pána Ježíše Krista sv.Petra 9,36-43=

36:V Jafe žila učednice jménem Tabita, tj. v překladu Gazela. Konala mnoho dobrých skutků a štědře rozdávala almužny. 37:Ale právě tehdy onemocněla a zemřela. Umyli ji a položili do horního pokoje. 38:Poněvadž Lyda je blízko Jafy dověděli se učedníci, že je tam Petr, a poslali k němu dva muže s naléhavou prosbou: "Přijď rychle k nám!" 39:Petr se hned s nimi vydal na cestu. Když přišel uvedli ho do horního pokoje, kde ho s pláčem obklopily všechny vdovy a ukazovaly mu košile a pláště, které jim ušila Gazela, dokud byla naživu. 40:Petr poslal všechny z místnosti ven; pak poklekl, pomodlil se, obrátil se k mrtvé a řekl: "Tabito, vstaň!" Ona otevřela oči, a když spatřila Petra, zvedla se na lůžku. 41:Podal jí ruku a pomohl jí vstát. Pak všechny zavolal, i vdovy, a vrátil jim ji živou. 42:Zpráva o tom se rozšířila po celém Jafe a mnoho lidí uvěřilo v Pána. 43:Petr zůstal ještě delší čas v Jafe v domě jakéhosi Šimona, koželuha.

Kapitola 10 – Skutky svatých apoštolů

= Apoštol Pána Ježíše Krista sv.Petr byl poslán Duchem Svatým k pohanům 10,1-23a=

1:V Cesarei žil nějaký muž jménem Kornel, důstojník pluku zvaného Italský. 2:Byl to člověk zbožný, s celou svou rodinou věřil v jediného Boha, byl velmi štědrý vůči židovskému lidu a pravidelně se modlil k Bohu. 3:Ten měl kolem třetí hodiny odpoledne vidění, v němž jasně spatřil Božího anděla, jak k němu vchází a volá na něj: "Kornélie!" 4:Pohlédl na něj a pln bázně řekl: "Co si přeješ, Pane?" Anděl odpověděl: "Bůh přijal tvé modlitby a almužny a pamatuje na tebe. 5:Vyprav hned posly do Jafy, ať sem přivedou Šimona, zvaného Petr. 6:Bydlí u Šimona koželuha, který má dům u moře." 7:Když odešel ten anděl, který k němu mluvil, zavolal ze svých lidí dva sluhy a jednoho zbožného vojáka ze své stráže, 8:všechno jim vypravoval a pak je vyslal do Jafy. 9:Druhého dne, právě když se blížili k městu, vyšel Petr za poledne na rovnou střechu domu, aby se modlil. 10:Pak dostal hlad a chtěl se najíst. Zatímco mu připravovali jídlo, upadl do vytržení mysli: 11:Vidí, jak se z otevřeného nebe cosi snáší; podobalo se to veliké plachtě, kterou spouštějí za čtyři cípy k zemi. 12:Byly v ní všechny druhy živočichů: čtvernožci, plazi i ptáci. 13:Tu k němu zazněl hlas: "Vstaň, Petře, zabíjej a jez!" 14:Petr odpověděl: "To ne, Pane! Ještě nikdy jsem nejedl nic, poskvrněného a nečistého." 15:Ale hlas se ozval znovu: "Co Bůh očistil, to ty nepokládej za nečisté." 16:To se opakovalo třikrát a zase to všechno se stáhlo zpátky do nebe. 17:Zatímco Petr úporně přemýšlel, co to jeho vidění může znamenat, podařilo se mužům od Kornela nalézt Šimonův dům. Zastavili se před vraty, 18:zavolali a ptali se, zda tu bydlí Šimon, kterému říkají Petr. 19:A Petr stále ještě přemýšlel o svém vidění, když mu Duch Svatý řekl: "Jsou tu tři muži a hledají tě; 20:sejdi hned dolů a bez rozpaků s nimi jdi, neboť já jsem je poslal." 21:Petr tedy sešel dolů k těm mužům a řekl: "Já jsem ten, kterého hledáte. Proč jste za mnou přišli?" 22:Oni odpověděli: "Posílá nás setník Kornel, muž spravedlivý, který věří v jediného Boha a má dobrou pověst u všeho židovského lidu. Zjevil se mu anděl a rozkázal mu, aby tě pozval do svého domu a vyslechl, co mu máš říci." 23a:Petr je zavedl dovnitř, pohostil je a nechal je u sebe přes noc.

=Apoštol Pána Ježíše Krista sv.Petr pokřtil Kornela a jeho suitu 10,23b-48=

23b:Hned druhého dne se s nimi Petr vydal na cestu a ještě několik bratří z Jafy ho doprovázelo. 24:Nazítří přišli do Cesaree. Kornel je očekával a spolu s ním jeho příbuzní a nejbližší přátelé. 25:Když chtěl Petr vejít, vyšel mu Kornel naproti, padl na kolena a poklonil se mu. 26:Ale Petr jej přinutil vstát a řekl: "Vstaň, vždyť i já jsem jen člověk." 27:Za rozhovoru vešli dovnitř a Petr shledal, že je tam shromážděno mnoho lidí. 28:Promluvil k nim: "Dobře víte, že židům není dovoleno stýkat se s pohany a navštěvovat je. Mně však Bůh ukázal, abych si o žádném člověku nemyslel, že styk s ním poskvrňuje nebo znečišťuje. 29:Proto jsem také bez váhání přišel, když jste pro mne poslali, a nyní se ptám, jaký jste k tomu měli důvod." 30:Kornel odpověděl: "Jsou to právě tři dny, co jsem se v tuto chvíli modlil ve svém domě odpolední modlitbu, a náhle stál přede mnou muž v zářícím rouchu 31:a řekl: 'Kornélie, Bůh vyslyšel tvou modlitbu a ví o tvých dobrých skutcích. 32:Vyprav posly do Jafy a povolej odtud Šimona, kterému říkají Petr. Bydlí v domě koželuha Šimona u moře.' 33:Hned jsem tedy pro tebe poslal a ty jsi ochotně přišel. Nyní jsme tu všichni shromážděni před Bohem a chceme slyšet vše, co ti Pán uložil." 34:A Petr se ujal slova: "Nyní skutečně vidím, že Bůh nikomu nestraní, 35:ale v každém národě je mu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé. 36:To je ta zvěst, kterou Bůh poslal synům izraelským, když vyhlásil pokoj v Ježíši Kristu. On je Pánem všech. 37:Dobře víte, co se odehrávalo po celém Judsku: Začalo to v Galileji po křtu, který kázal Jan. 38:Bůh obdařil Ježíše z města Nazaret Duchem Svatým a mocí, Ježíš procházel zemí, všem pomáhal a uzdravoval všechny, kteří byli v moci ďáblově, neboť Bůh byl s ním. 39:A my jsme svědky všeho, co činil v Judsku i v Jeruzalémě. Ale oni ho pověsili na kříž a zabili. 40:Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu zjevit se - 41:nikoli všemu lidu, nýbrž jen svědkům, které k tomu napřed vyvolil, totiž nám; my jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání. 42:A uložil nám, abychom kázali lidu a dosvědčovali, že je to on, koho Bůh ustanovil za soudce živých i mrtvých. 43:Jemu všichni proroci vydávají svědectví, že pro jeho jméno budou odpuštěny hříchy každému, kdo v něho věří." 44:Ještě když Petr mluvil, sestoupil Duch Svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli. 45:Bratří židovského původu, kteří přišli s Petrem, žasli, že i pohanům byl dán dar Ducha Svatého. 46:Vždyť je slyšeli mluvit ve vytržení mysli a velebit Boha. Tu Petr prohlásil: 47:"Kdo může zabránit, aby byli vodou pokřtěni ti, kteří přijali Ducha Svatého jako my?" 48:A dal pokyn, aby byli pokřtěni ve jménu Ježíše Krista. Potom jej pozvali, aby u nich zůstal několik dní.

Kapitola 11 – Skutky svatých apoštolů

= Apoštol Pána Ježíše Krista sv.Petr vysvětluje v Jeruzalémě pokřtění pohanů 11,1-18=

1:O tom, že i pohané přijali slovo Boží, dověděli se apoštolé a bratří v Judsku. 2:Když přišel Petr do Jeruzaléma, začali mu bratří židovského původu vyčítat: 3:"Navštívil jsi neobřezané lidi a jedl s nimi!" 4:A tak jim to Petr začal po pořádku vysvětlovat: 5:"Byl jsem v městě Jafe a právě jsem se modlil, když jsem ve vytržení mysli měl vidění: Cosi se snáší dolů a podobá se to veliké plachtě, kterou spouštějí za čtyři cípy z nebe; zastavila se právě u mne. 6:Když jsem se do ní pozorně podíval, uviděl jsem tam nejrůznější zvířata i divokou zvěř, plazy a ptáky. 7:Uslyšel jsem hlas, který mi řekl: 'Vstaň, Petře, zabíjej a jez!' 8:Odpověděl jsem: 'To ne, Pane! Ještě nikdy nevešlo do mých úst nic poskvrněného nebo znečištěného.' 9:Ale hlas z nebe promluvil znovu: 'Co Bůh očistil, to ty nepokládej za nečisté.' 10:To se opakovalo třikrát a vše se pak opět stáhlo zpátky do nebe. 11:A právě v tu chvíli se zastavili před domem, kde jsme bydleli, tři muži, poslaní ke mně z Cesaree. 12:Duch mi řekl, abych bez rozpaků šel s nimi. Se mnou se vydalo na cestu i těchto šest bratří a všichni jsme vstoupili do Kornelova domu. 13:On nám vypravoval, jak se mu v jeho domě zjevil anděl a řekl mu: ,Pošli někoho do Jafy a pozvi k sobě Šimona, kterému říkají Petr. 14:Co on ti poví, přinese spásu tobě i tvé rodině.' 15:Když jsem k nim začal mluvit, sestoupil na ně Duch Svatý, jako už na počátku sestoupil na nás. 16:Tu jsem si vzpomněl na to, co řekl Pán: 'Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem Svatým.' 17:Jestliže tedy jim Bůh dal stejný dar jako nám, když uvěřili v Pána Ježíše Krista, jak jsem já v tom mohl Bohu bránit?" - 18:Po těch slovech bratří už nic nenamítali, ale velebili Boha: "Tak i pohany povolal Bůh k pokání, aby dosáhli života!"

= Založení křesťanské obce Pána Ježíše Krista v Antiochii 11,19-30=

19:Po smrti Štěpánově nastalo v Jeruzalémě pronásledování. Ti, kteří se odtud rozutekli, dostali se až do Fénicie, na Kypr a do Antiochie; slovo evangelia však zvěstovali jenom Židům. 20:Ale někteří z nich, původem z Kypru a z Cyrény, začali po svém příchodu do Antiochie zvěstovat Pána Ježíše také pohanům. 21:Moc Boží byla s nimi, a veliké množství lidí uvěřilo a obrátilo se k Pánu. 22:Zpráva o tom se dostala k sluchu církve v Jeruzalémě a bratry byl poslán do Antiochie Barnabáš. 23:Když tam přišel a spatřil, co se z milosti Boží děje, měl radost a povzbuzoval všechny, aby ve svém rozhodnutí setrvali a zůstali Pánu věrni. 24:Byl to muž dobrý, plný Ducha Svatého a víry; a tak bylo mnoho lidí přivedeno k Pánu. 25:Proto se odebral do města Tars, kde byl Šavel-Pavel. 26:A když ho nalezl, vzal ho s sebou do Antiochie. Pracovali spolu v tamté církvi po celý rok a vyučovali velké množství lidí; a právě v Antiochii byli učedníci poprvé nazváni křesťany. 27:V těch dnech přišli z Jeruzaléma do Antiochie proroci. 28:Jeden z nich, jménem Agabus, veden Duchem Svatým předpověděl, že po celém světě nastane veliký hlad. To se také stalo za císaře Klaudia. 29:Proto se učedníci rozhodli, že každý podle svých možností pomůže bratřím v Judsku. 30:Učinili to a jejich sbírku jeruzalémským starším přivezl Barnabáš a Šavel.

Kapitola 12 – Skutky svatých apoštolů

=Herodes pronásledujíc jeruzalémské křesťany Pána Ježíše Krista zavraždil Jakuba12,1-3=

1:V té době král Herodes krutě zasáhl proti některým bratřím. 2:Mečem dal popravit Jakuba, bratra Janova. 3:Když viděl, že si tím získal židy, rozkázal zatknout také Petra. Byly právě velikonoce.

=Uvěznění a zázračné vysvobození apoštola Pána Ježíše Krista sv.Petra 12,4-19=

4:Zmocnil se ho, dal ho zavřít do vězení a hlídat čtyřmi strážemi po čtyřech vojácích. Chtěl ho po velikonocích veřejně soudit. 5:Petra tedy střežili ve vězení a církev se za něj stále modlila k Bohu. 6:Noc předtím, kdy jej chtěl Herodes předvést na soud, spal Petr mezi dvěma vojáky, spoután dvěma řetězy, a stráže před dveřmi hlídaly vězení. 7:Najednou u něho stál anděl Páně a v žaláři zazářilo světlo. Anděl udeřil Petra do boku, vzbudil ho a řekl: "Rychle! Vstaň!" A s Petrových rukou spadly řetězy. 8:Anděl mu řekl: "Opásej se a obuj se!" Petr to udělal a anděl ho vyzval: "Vezmi si plášť a pojď za mnou." 9:Petr následoval tedy anděla ven z vězení, ale nebyl si jist, zda to všechno je skutečnost; myslel si, že má vidění. 10:Prošli první stráží, pak druhou, a přišli k železné bráně, která vedla do města; ta se jim sama od sebe otevřela. Vyšli ven, prošli jednou ulicí a tu mu náhle anděl zmizel. 11:Teprve nyní se Petr vzpamatoval a řekl: "Teď už vím, že Pán opravdu poslal svého anděla, vysvobodil mne z ruky Herodovy a uchránil od toho, co si přál židovský lid." 12:S tím vědomím šel do domu Marie, matky Jana, příjmením zvaného Marek. Tam se shromáždilo mnoho lidí a modlili se. 13:Když Petr zatloukl na domovní dveře, přišla dívka jménem Rode, a poznavši Petrův hlas samou radostí hned neotevřela ale běžela dovnitř oznámit, že Petr stojí přede dveřmi. 15:Ale oni jí řekli: "Ty ses zbláznila!" Ona však trvala na tom, že je to pravda. Řekli jí: "Tak to musí být jeho duch!" 16:Ale Petr stále tloukl. Šli tedy otevřít a užasli, když ho spatřili. 17:Pokynul jim rukou, aby je uklidnil, a vypravoval jim, jak ho Pán vyvedl z vězení; nakonec jim řekl: "Povězte to Jakubovi a ostatním bratřím." Pak odešel z města. 18:Ráno se strhl mezi vojáky nemalý poplach, kam se Petr poděl. 19:Herodes ho hledal a když ho nenašel, vyslýchal strážce a rozkázal je odvést. Pak opustil Judsko, odebral se do Cesarei a nějaký čas tam zůstal.

=Smrt pronásledovatele křesťanů Pána Ježíše Krista Heroda 12,20-25=

20:Herodes byl tehdy velmi rozezlen na Tyr a Sidon. Jejich zástupci se však společně k němu dostavili; získali si králova komorníka Blasta a požádali o smír, protože jejich země byla zásobována potravinami z Herodova království. 21:Ve stanovený den zasedl Herodes v královském rouchu na trůn a pronesl k nim řeč; 22:lid začal provolávat: "To mluví bůh, ne člověk!" 23:A tu jej postihl anděl Páně za to, že si přivlastnil čest, patřící jen Bohu: zemřel rozežrán červy. 24:Ale slovo Páně se šířit nepřestalo. 25:Když Barnabáš a Saul splnili své poslání, vrátili se z Jeruzaléma do Antiochie a vzali s sebou Jana zvaného Marek.

Kapitola 13 – Skutky svatých apoštolů

= Dva věrní následovníci Pána Ježíše Krista šli na misijní cestu z Antiochie na Kypr 13,1-3=

1:V Antiochii byli v církvi proroci a učitelé: Barnabáš, Šimon zvaný příjmením Niger tj.Černý, Lucius z Cyreny, Manaen, který byl vychován spolu s Herodem tetrarchou, a Šavel-Pavel. 2:Když konali bohoslužbu Pánu a postili se, řekl Duch Svatý: "Ať je mi posvěcen Barnabáš a Šavel-Pavel k dílu, k němuž jsem je povolal." 3:A tak po modlitbách a postu na ně vložili ruce a vyslali je k dílu.

= Oba věrní následovníci Pána Ježíše Krista na Kypru potkali podvodníka s magií 13,4-12=

4:Posláni tedy Duchem Svatým, odešli Barnabáš a Šavel-Pavel do Seleucie a odtud se plavili na Kypr.

5:Když dopluli do Salaminy, zvěstovali tu slovo Boží v židovských synagógách. Měli s sebou i Jana jako pomocníka. 6:Pak prošli celým ostrovem až do Pafu. Tam se setkali s jakýmsi židovským iluzionistou, který se vydával za proroka; říkali mu Barjesu. 7:Byl u dvora místodržitele Sergia Paula, muže vzdělaného. Ten nechal ať je k němu zavolán Barnabáš a Šavel-Pavel, protože chtěl slyšet Boží slovo. 8:Ale Elimas, ten iluzionista - tak se totiž vykládá jeho jméno – vystoupil proti nim a snažil se odvrátit místodržitele od víry. 9:V tu chvíli Šavel, který se také jmenuje Pavel, byl naplněn Duchem Svatým, podíval se na něho a řekl: 10:"Ty svůdce všeho schopný, synu ďáblův, nepříteli Boží spravedlnosti, kdy už přestaneš podvracet přímé cesty Páně? 11:Nyní na tebe dopadne Boží trest: Oslepneš a neuzříš sluneční světlo, dokud se nad tebou Bůh neslituje." V tom na něj padla náhle mrákota a tma, tápal kolem sebe a hledal, kdo by ho vedl za ruku. 12:Když místodržitel uviděl, co se stalo, uvěřil, pln údivu nad učením Páně.

= Příchod apoštola Pána Ježíše Krista sv.Pavla do Antiochie 13,13-15=

13:Z Pafu se Pavel se svými průvodci plavil do Perge v Pamfylii. Ale Jan od nich odešel a vrátil se do Jeruzaléma. 14:Přes Perge šli dál do Antiochie v Pisidii. Když nastala sobota, vešli do synagógy a posadili se. 15:Po čtení ze Zákona a Proroků vybídli je představení synagógy: "Bratří, máte-li slovo povzbuzení, promluvte k lidu."

= Kázeň apoštola Pána Ježíše Krista sv.Pavla před Židy v Antiochii 13,16-43=

16:Tu povstal Pavel, pokynul rukou a řekl: "Muži izraelští a s nimi vy, kteří ctíte jediného Boha, slyšte mne! 17:Bůh tohoto izraelského lidu si vyvolil naše praotce, učinil z nich za jejich pobytu v Egyptě silný národ a vyvedl je odtud svou velkou mocí. 18:Celých čtyřicet let trpělivě snášel jejich chování na poušti, 19:a když vyhladil sedm národů v kanaánské zemi, dal ji v úděl svému lidu. 20:To trvalo asi čtyři sta padesát let. Potom jim dával soudce až do proroka Samuele. 21:Pak chtěli krále, a Bůh jim dal Saula, syna Cis z pokolení Benjamínova, který jim vládl čtyřicet let. 22:Ale zbavil ho moci a povolal jim za krále Davida, o němž vydal svědectví: 'Nalezl jsem Davida, syna Jesse, muže podle srdce svého, který bude činit všechnu mou vůli.' 23:A z Davidova potomstva dal Bůh Izraeli podle svého slibu Spasitele Ježíše. 24:Před jeho vystoupením kázal Jan všemu izraelskému lidu, aby se odvrátili od svých hříchů a dali se pokřtít. 25:Když Jan končil své poslání, řekl: 'Já nejsem ten, za koho mě pokládáte. Za mnou přichází někdo, jemuž nejsem hodný rozvázat řemínek na jeho nohou.' 26:Bratří z rodu Abrahamova i vy, kteří s nimi ctíte jediného Boha, nám bylo posláno toto slovo spásy. 27:Ale obyvatelé Jeruzaléma a jejich vůdcové Spasitele nepoznali, odsoudili ho, a tak naplnili slova proroků, která se čtou každou sobotu. 28:Ačkoli na něm nenalezli žádný důvod pro trest smrti, vymohli si na Pilátovi, aby ho dal popravit. 29:Když udělali všechno přesně tak, jak to bylo o něm v Písmu napsáno, sňali jej z kříže a položili do hrobu. 30:Ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých 31:a on se po mnoho dní zjevoval těm, kteří s ním přišli z Galileje do Jeruzaléma; ti jsou nyní jeho svědky před lidem. 32:My vám přinášíme radostnou zprávu, že slib, daný našim praotcům, 33:splnil Bůh nám, jejich dětem, a vzkřísil Ježíše; vždyť je o něm psáno v druhém Žalmu: 'Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.' 34:To, že jej vzkřísí z mrtvých, takže se už nepromění v prach, slíbil těmito slovy: 'Věrně vám splním zaslíbení, která jsem dal Davidovi.' 35:A pak na jiném místě říká: 'Nedopustíš, aby se tvůj Svatý rozpadl v prach.' 36:David sloužil Bohu za svého života, potom podle jeho vůle zemřel, byl uložen k svým předkům a rozpadl se v prach. 37:Ten však, kterého Bůh vzkřísil, se neobrátil v prach. 38:Budiž vám tedy známo, bratří, že skrze něho se vám zvěstuje odpuštění všech hříchů, a to i těch, jichž vás nemohl zprostit Mojžíšův zákon. 39:Ale v něm je ospravedlněn každý, kdo věří. 40: Mějte se na pozoru proto, aby vás nepostihlo, o čem se mluví v Prorocích: 41:'Vy, kteří mnou pohrdáte, otevřete oči, zděste se a dejte se na útěk, protože já učiním ve vašich dnech něco, čemu nikdy neuvěříte, když vám to bude někdo vypravovat.'" 42:Když Pavel a Barnabáš vycházeli ze synagógy, všichni je prosili, aby k nim o tom všem znovu promluvili příští sobotu. 43:Shromáždění se rozcházelo a od mnoha Židů i obrácených pohanů, kteří ctili jediného Boha, byl doprovázen Pavel a Barnabáš; ti s nimi rozmlouvali a povzbuzovali je, aby se drželi Boží milosti.

= Papaláši a feministky vyhnaly apoštola Pána Ježíše Krista sv.Pavla z Antiochie 13,44-52=

44:Příští sobotu přišlo skoro celé město slyšet Boží slovo. 45:Když židé viděli tolik lidí, naplnila je závist a začali Pavlovým slovům odporovat a rouhat se. 46:Ale Pavel a Barnabáš směle prohlásili: "Vám židům se mělo nejprve hlásat Slovo Boží! Když ho však ale odmítáte, a tak sami sebe pokládáte za nehodných věčného života, obracíme se k pohanům!! 47: Protože tak nám Pán přikázal: 'Ustanovil jsem tě, abys byl světlem pro pohanské národy , aby si jim byl spásou až na sám konec světa.' 48:Když to pohané uslyšeli, radovali se a velebili slovo Páně; a uvěřili všichni, kteří byli určeni pro život věčný. 49:A slovo Páně se šířilo po celé krajině. 50:Ale židé pobouřili vznešené ženy, které také ctily jediného Boha, pobouřili i přední muže toho města, tím bylo podníceno proti nim nepřátelství; Pavel a Barnabáš byli vyhnáni z jejich svého kraje. 51:Oni na svědectví proti nim setřásli prach z nohou a odešli do Ikonia. 52:Ale učedníci byli naplnění radostí a Duchem Svatým.

Kapitola 14 – Skutky svatých apoštolů

= Evangelizace apoštola Pána Ježíše Krista sv.Pavla v Ikoniu 14,1-7=

1:Totéž se stalo v Ikoniu: Pavel a Barnabáš vešli do židovské synagógy a mluvili tak mocně, že uvěřilo mnoho Židů i Řeků. 2:Avšak ti židé, kteří neuvěřili, pobouřili pohany a vyvolali jejich nenávist proti bratřím. 3:Přesto tam Pavel a Barnabáš dost dlouho zůstali a přes všechny překážky mluvili o Pánu; a Pán dosvědčoval svou milost tím, že jim dával moc konat znamení a zázraky. 4:Obyvatelstvo města se rozdělilo: jedni byli při židech, druzí při apoštolech. 5:Pohané i židé se svými představiteli se chystali apoštoly ztýrat a ukamenovat. 6:Ti se o tom dověděli a utekli do lykaonských měst Lystry a Derbe a do okolí. 7:A tam kázali evangelium.

= Claudus ex naturae byl uzdraven apoštolem Pána Ježíše Krista sv.Pavlem 14,8-12=

8:V Lystře žil jeden člověk, který měl ochrnuté nohy; byl chromý od narození a nikdy nechodil. 9:Ten poslouchal Pavlovo kázání. Pavel se na něho upřeně podíval, a když viděl, že věří v Boží pomoc, 10:řekl mocným hlasem: "Postav se zpříma na nohy!" A on vyskočil a chodil. 11:Když zástupy viděly, co Pavel učinil, provolávaly lykaonsky: "To k nám sestoupili bohové v lidské podobě!" 12: A Barnabáš začal být nazýván Zeus, Pavel zas začal být nazýván Hermes, poněvadž to byl především on, kdo mluvil.

= Prohlašování “Bohem” a poté kamenování apoštola Pána Ježíše Krista sv.Pavla 14,13-20=

13:Dokonce kněz Diova chrámu před hradbami dal přivést k bráně ověnčené býky a chtěl je s lidmi apoštolům obětovat. 14:Když se to Barnabáš a Pavel doslechli, roztrhli svůj oděv, vběhli do zástupu mezi lidi 15:a volali: "Co to děláte? Vždyť i my jsme smrtelní lidé jako vy. Zvěstujeme vám, abyste se od těchto marných věcí obrátili k živému Bohu, který učinil nebe, zemi, moře a všechno, co je v nich. 16:Tento Bůh sice v minulosti nechával pohanské národy žít, jak chtěly, 17:avšak nepřestal dosvědčovat sám sebe tím, že jim prokazoval dobro: dával vám z nebe déšť i úrodu v pravý čas, sytil vás pokrmem a naplňoval radostí." 18:Takovou řečí se jim jen s námahou podařilo zadržet zástupy, aby jim nezačaly obětovat. 19:Tu se tam objevili Židé z Antiochie a Ikonia, strhli lidi na svou stranu a začali Pavla kamenovat. Když mysleli, že je mrtev, vyvlekli ho z města. 20:Ale učedníci ho obstoupili a on vstal a vrátil se do města. Druhého dne pak odešel Pavel a Barnabáš do Derbe.

=Závěr evangelizace a návrat apoštola Pána Ježíše Krista sv.Pavla z misijní cesty 14,21-28=

21:I v tomto městě kázali evangelium a získali mnoho učedníků. Potom se vraceli přes Lystru, Ikonium a Antiochii v Pisidii. 22:Všude tam posilovali učedníky a povzbuzovali je, aby vytrvali ve víře; říkali jim: "Musíme projít mnohým utrpením, než vejdeme do Božího království." 23:V každé té církvi ustanovili starší a v modlitbách a postech svěřili učedníky Pánu, v kterého uvěřili. 24:Pak prošli Pisidií, dostali se do Pamfylie 25:a tam kázali v městě Perge. Potom se odebrali do Atalie 26:a odpluli do Antiochie v Sýrii, odkud před časem svěřeni Boží milosti vyšli k dílu, které právě teď dokončili. 27:Po svém návratu shromáždili církev a vypravovali, co všechno skrze ně Bůh učinil a jak i pohanům otevřel dveře víry. 28:A zůstali tam s učedníky delší dobu.

Kapitola 15 – Skutky svatých apoštolů

= Spor apoštola Pána Ježíše Krista sv.Pavla se židokřesťany ohledem obřízky 15,1-5=

1:Tu přišli do Antiochie někteří lidé z Judska a začali křesťany učit: "Nepřijmete-li obřízku, jak to předpisuje Mojžíšův zákon, nemůžete být spaseni." 2:Pavel a Barnabáš s tím nesouhlasili a dostali se s nimi do sporu; proto bylo rozhodnuto, aby ti dva a ještě někteří jiní z Antiochie šli do Jeruzaléma a předložili tuto otázku apoštolům a starším. 3:Církev je tedy vyslala na cestu a oni šli přes Fénicii a Samařsko a všude k veliké radosti bratří vyprávěli, jak se i pohané obracejí k víře. 4:Když přišli do Jeruzaléma, byli přijati církví, apoštoly a staršími a vypravovali jim, jak je Bůh ve všem vedl. 5:Tu povstali někteří bratří z farizeů a prohlásili: "Pohané musí přijmout obřízku a musí se jim nařídit, aby zachovávali Mojžíšův zákon."

= Řeč apoštola Pána Ježíše Krista sv.Petra na prvním koncilu Katolické Církve 15,6-11=

6:Apoštolé a starší se tedy sešli, aby celou tu věc uvážili. 7:Když došlo k velké rozepři, povstal Petr a promluvil k nim: "Dobře víte, bratří, že si mě Bůh hned na začátku mezi vámi vyvolil, aby ode mne pohané uslyšeli slovo evangelia a uvěřili. 8:A sám Bůh, jenž zná lidská srdce, se za ně postavil: Dal jim Ducha Svatého tak jako nám 9:a neučinil žádného rozdílu mezi námi a jimi, protože jejich srdce očistil vírou. 10:Proč tedy nyní pokoušíte Boha a chcete vložit na učedníky břemeno, které nemohli unést ani naši otcové ani my! 11:Věříme přece, že jsme stejně jako oni spaseni milostí Pána Ježíše."

= Řeč apoštola Pána Ježíše Krista sv.Pavla na prvním koncilu Katolické Církve 15,12=

12:A když Barnabáš a Pavel začali vypravovat, jaká znamení a divy činil Bůh skrze ně mezi pohany, všichni ve shromáždění zmlkli a poslouchali.

= Řeč bratrance Pána Ježíše Krista sv.Jakuba na prvním koncilu Katolické Církve 15,13-21=

13:Když domluvili, ujal se slova Jakub a řekl: "Bratří, slyšte mne! 14:Šimon vypravoval, jak Bůh poprvé projevil pohanům svou milost a povolal si z nich svůj lid. 15:S tím se shodují slova proroků, neboť je psáno: 16:'Navrátím se zase a znovu postavím Davidův zbořený dům, z jeho trosek jej opět vystavím a zbuduji, jako byl dřív, 17:aby také ostatní lidé hledali Pána, všechny národy, které jsem přijal za své. To praví Pán, 18:který to oznámil už před věky.' 19:Proto já soudím, abychom nedělali potíže pohanům, kteří se obracejí k Bohu, 20:ale jen jim napsali, aby se vyhýbali všemu, co přišlo do styku s pohanskou bohoslužbou, aby nežili ve smilstvu, aby nejedli maso zvířat, která nebyla zbavena krve, a aby nepožívali krev. 21:Vždyť Mojžíš má odedávna po městech své kazatele, kteří čtou jeho Zákon v synagógách každou sobotu."

= Apoštolský list apoštolů Pána Ježíše Krista z prvního koncilu Katolické Církve 15,22-29=

22:Tu se apoštolé a starší za souhlasu celé církve rozhodli, že ze svého středu vyvolí dva muže, a s nimi Pavel a Barnabáš budou posláni do Antiochie. Byli to Juda, kterému říkali Barsabáš, a Sila, přední muži mezi křesťany. 23:Po nich poslali tento dopis: "My, apoštolé a starší, vaši bratří, posíláme pozdrav vám, svým bratřím v Antiochii, Sýrii a Cilicii, kteří jste dříve byli pohany. 24:Dověděli jsme se, že vás někteří lidé od nás zneklidnili a zmátli svými slovy, ačkoliv jsme jim k tomu nedali žádný pokyn. 25:Proto jsme se jednomyslně rozhodli, že náš milý bratr Pavel a Barnabáš společně i se dvěma muži, které zvolíme budou posláni k vám. 26: Tito lidé ve službě našeho Pána Ježíše Krista nasadili pro něj svůj život. 27: Tak je k vám posílán též Juda a Sila, kteří vám to vše sami potvrdí. 28:Toto je rozhodnutí Ducha Svatého i naše: Nikdo ať vás nezatěžuje jinými povinnostmi než těmi, které jsou naprosto nutné: 29:Zdržujte se všeho, co bylo obětováno modlám, také krve, pak masa zvířat, která nebyla zbavena krve, a konečně smilstva. Jestliže se toho všeho vyvarujete, budete jednat správně. Buďte zdrávi."

= Delegace věrných služebníků Pána Ježíše Krista přišla do Antiochie 15,30-35=

30:Pak se pověření bratří odebrali do Antiochie. Tam všechny shromáždili a odevzdali jim dopis. 31:Když jej bratří přečetli, velmi se zaradovali, protože je uklidnil. 32:Také Juda a Sila křesťany velmi povzbudili a posílili svými slovy; vždyť i oni byli proroci. 33:Zůstali tam nějakou dobu; pak je bratří s přáním pokoje propustili a oni se vrátili zpět. 35:Pavel a Barnabáš zůstali ještě v Antiochii a s mnoha jinými tam učili a zvěstovali slovo Páně.

= Odchod apoštola Pána Ježíše Krista sv.Pavla z Antiochie 15,36-41=

36:Po nějaké době uslyšel Barnabáš od Pavla: "Navštivme opět naše bratry ve všech městech, kde jsme kázali slovo Páně, a podívejme se, jak se jim daří." 37:Barnabáš chtěl s sebou vzít také Jana Marka. 38:Pavel však nepokládal za správné vzít ho s sebou, poněvadž je opustil v Pamfylii a v práci s nimi nepokračoval. 39:Vznikla z toho taková neshoda, že se spolu rozešli: Barnabáš vzal s sebou Marka a plavil se na Kypr, 40:Pavel se rozhodl, že jeho spolupracovníkem bude Sila, a když ho bratří poručili milosti Páně, vydal se i on na cestu. 41:Procházel Sýrií a Cilicií a všude posiloval církve.

Kapitola 16 – Skutky svatých apoštolů

= Apoštol Pána Ježíše Krista sv.Pavel si přibral dalšího spolupracovníka 16,1-5=

1:Tak se Pavel dostal také do Derbe a do Lystry. Tam byl jeden učedník jménem Timotej; jeho matka byla židovka, která uvěřila v Krista, ale jeho otec byl pohan. 2:Bratří v Lystře a v Ikoniu o něm vydávali dobré svědectví, 3:a Pavel ho chtěl vzít s sebou. Z ohledu na tamní židy jej dal obřezat: všichni totiž věděli, že jeho otec byl pohan. 4:Ve všech městech, jimiž procházeli, předávali závazná ustanovení, na nichž se usnesli apoštolé a starší v Jeruzalémě. 5:A tak se církve upevňovaly ve víře a počet bratří rostl každým dnem.

= Sen apoštola Pána Ježíše Krista sv.Pavla, ve kterém byl poslán do Makedonie 16,6-10=

6:Poněvadž jim Duch Svatý zabránil zvěstovat Slovo v provincii Asii, procházeli Frygií a krajinou galatskou. 7:Když přišli až k Mysii, pokoušeli se dostat do Bitynie, ale Duch Ježíšův jim to nedovolil. 8:Prošli tedy Mysií a přišli k moři do Troady. 9:Tam měl Pavel v noci vidění: Stanul před ním jakýsi Makedonec a velmi ho prosil: "Přeplav se do Makedonie a pomoz nám!" 10:Po tomto Pavlově vidění jsme se bez váhání chystali na cestu do Makedonie, protože jsme usoudili, že nás volá Bůh, abychom tam kázali evangelium.

= Apoštol Pána Ježíše Krista sv.Pavel ve Filipech 16,11-15=

11:Vypluli tedy z Troady a plavili se přímo na ostrov Samotráké a druhého dne do makedonské Neapole. 12: A odtud do Filip. Je to hlavní město římské části Makedonie, osadní město a římskou kolonií této části Makedonie. V tomto městě jsme strávili několik dní. 13:V sobotu jsme vyšli za bránu k řece, protože jsme se domnívali, že tam bude modlitebna; posadili jsme se a mluvili k ženám, které se tam sešly. 14:Poslouchala nás i jedna žena jménem Lýdie, obchodnice s purpurem z města Tyatir, která věřila v jediného Boha. Pán jí otevřel srdce, aby přijala, co Pavel zvěstoval.15:Když byla ona a všichni z jejího domu pokřtěni, obrátila se na nás s prosbou: "Jste-li přesvědčeni, že jsem uvěřila v Pána, vejděte do mého domu a buďte mými hosty"; a my jsme její naléhavé pozvání přijali.

= Apoštol Pána Ježíše Krista sv.Pavel uzdravil duševně nemocnou otrokyni 16,16-18=

16:Když šli jednou do modlitebny, potkala je jakási otrokyně, která měla věšteckého ducha a předpovídáním budoucnosti přinášela svým pánům značný zisk. 17: Ta šla za Pavlem a za jeho spolupracovníky a stále volala: "Tito lidé jsou služebníci nejvyššího Boha. Zvěstují nám cestu ke spáse." 18:A to dělala po mnoho dní. Pavlovi to bylo proti mysli, obrátil se proto na toho ducha a řekl: "Ve jménu Ježíše Krista ti přikazuji, abys z ní vyšel!" A v tu chvíli ji ten zlý duch opustil.

=Od apoštola Pána Ježíše Krista sv.Pavla nepožadují náhradu škody-ušlého zisku 16,19=

19:Když si její páni uvědomili, že tím přišli o svůj zisk, uchopili Pavla a Silu a vlekli je na náměstí před městskou správu.

= Sila a apoštol Pána Ježíše Krista sv.Pavel obviněni z rušení veřejného pořádku 16,20-21=

20:Tam je předvedli před soudce a řekli: "Tito lidé pobuřují naše město. Jsou to Židé 21:a rozšiřují zvyky, které my jako Římané nemůžeme uznat, nebo se dokonce podle nich řídit."

=Postup “contra legem” v neprospěch Silu a apoštola Pána Ježíše Krista sv.Pavla 16,22-24=

22:Také dav se obrátil proti nim a soudcové z nich dali strhat šaty a rozkázali je zbičovat. 23:Když je důkladně zbičovali, zavřeli je do vězení a náčelníkovi věznice poručili, aby je dobře hlídal. 24:On je podle toho rozkazu zavřel do nejbezpečnější cely a pro jistotu jim dal nohy do klády.

= Zázračné znamení o Božském poslání apoštolů Pána Ježíše Krista ve vězení 16,25-26=

25:Kolem půlnoci se Pavel a Sila modlili a zpěvem oslavovali Boha; ostatní vězňové je poslouchali. 26:Tu náhle nastalo veliké zemětřesení a celé vězení se otřáslo až do základů. Rázem se otevřely všechny dveře a všem vězňům spadla pouta.

= Náčelníkova caedes sui odvrácena apoštolem Pána Ježíše Krista sv.Pavlem 16,27-29=

27:Když se náčelník věznice probudil a uviděl, že jsou všechny dveře vězení otevřené, vytasil meč a chtěl se zabít, protože myslel, že mu vězňové utekli. 28:Ale Pavel hlasitě vykřikl: "Nedělej to! Jsme tu všichni!" 29:Tu náčelník věznice rozkázal, aby mu přinesli světlo, vběhl dovnitř a pln strachu padl před Pavlem a Silou na kolena.

= Apoštolé Pána Ježíše Krista pokřtili náčelníka věznice i jeho podřízené 16,30-34=

30:Pak je vyvedl ven a řekl: "Bohové a páni, co mám dělat, abych byl zachráněn?" 31:Oni mu řekli: "Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě." 32:A začali jemu i všem v jeho domácnosti zvěstovat slovo Boží. 33:Ještě v tu noční chvíli se jich ujal, očistil jim rány a hned se dal se všemi svými lidmi pokřtít. 34:Pak je zavedl do svého domu, pozval je ke stolu a s celou rodinou se radoval, že uvěřili v Boha.

= Apoštol Pána Ježíše Krista sv.Pavel brojí proti nesprávnému úřednímu postupu 16,35-37=

35:Druhého dne ráno poslali soudcové justiční stráž s rozkazem: "Propusť ty muže!" 36:Náčelník věznice oznámil tento rozkaz Pavlovi: "Soudcové nařídili, abyste byli propuštěni. Od této chvíle jste svobodni a v pokoji odejděte." 37:Ale Pavel řekl: "Nás, římské občany, veřejně a bez soudu zbili a zavřeli do vězení. A teď se nás chtějí ve vší tichosti zbavit? To ne! Ať sem sami přijdou a propustí nás!"

=Poškození apoštolé Pána Ježíše Krista puštěni, ale škoda jim nahrazena nebyla 16,38-40=

38:Stráž to oznámila soudcům. A ti, když uslyšeli, že Pavel a Sila jsou římští občané, 39:ulekli se a přišli za nimi; omluvili se, vyvedli je z vězení a prosili, aby opustili město. 40:Pavel a Sila vyšli z vězení a šli k Lýdii. Tam se shledali s křesťany, povzbudili je a odešli z Filip.

Kapitola 17 – Skutky svatých apoštolů

= Výtržnosti lumpenproletářské sebranky proti apoštolům Pána Ježíše Krista 17,1-5a=

1:Dali se cestou, která vede přes města Amfipol a Apolonii a přišli do Soluně, kde měli Židé synagógu. 2:Pavel jako obvykle přišel do jejich shromáždění a po tři soboty k nim mluvil, 3:vykládal Písmo a dokazoval, že Mesiáš musel trpět a vstát z mrtvých. "A ten Mesiáš", řekl Pavel, "je Ježíš, kterého já vám zvěstuji." 4:Někteří z nich se tím dali přesvědčit. K Silu a Pavlovi se připojilo také velmi mnoho Řeků, kteří už ctili jediného Boha, a nemálo žen z významných rodin. 5:To však naplnilo Židy hněvem a závistí. S pomocí několika ničemů z ulice způsobily hluk, rozruch, vyvolali srocení davu a rozbouřili město.

=Flagrantní porušení domovní svobody v “boji” proti apoštolům Pána Ježíše Krista 17,5b-6a=

Pak napadli dům Jasona a chtěli Pavla a Silu postavit před shromáždění. 6:Když je nenalezli, Jason a několik bratří bylo odvlečeno k představeným města.

= Apoštolé Pána Ježíše Krista jsou prý pučisté a Jason jejich spolupachatel 17,6b-7=

A křičeli: "Ti, kteří pobouřili celý svět, přišli i k nám, a Jason je přijal do svého domu! 7:Ti všichni porušují císařova nařízení, protože tvrdí, že pravým králem je Ježíš."

= “Spolupachatelé” apoštolů Pána Ježíše Krista byli po zaplacení kaucí propuštěni 17,8-9=

8:Tato slova poděsila všechen lid i představené města, 9:ale když Jason a ostatní zaplatili záruku, byli propuštěni.

= Misijní cesta apoštola Pána Ježíše Krista sv.Pavla po odchodu ze Soluně 17,10-15=

10:A hned té noci vypravili křesťané Pavla a Silu do města Beroj. Když tam přišli, odebrali se do židovské synagógy. 11:Židé ve městě Beroj byli přístupnější než v Soluni: Přijali evangelium s velikou dychtivostí a každý den zkoumali v Písmu, zdali je to tak, jak zvěstuje Pavel. 12:A tak mnozí z nich uvěřili a s nimi nemálo Řeků, vznešených žen i mužů. 13:Jakmile se však Židé v Soluni dověděli, že Pavel káže slovo Boží i ve městě Beroj, vypravili se tam a začali podněcovat a pobuřovat lidi. 14:Tu bratří hned vypravili Pavla z města Beroj směrem k moři, ale Sila a Timotej ve městě zůstali. 15:Ti, kteří Pavla doprovázeli, šli s ním až do Athén a odtud se vrátili s jeho vzkazem, aby k němu Sila a Timotej co nejdříve přišli.

= Apoštol Pána Ježíše Krista sv.Pavel v Athénách 17,16-21=

16:Zatím na ně Pavel v Athénách čekal; když shledal, kolik modlářství je v tom městě, velmi ho to znepokojovalo. 17:Proto mluvil v synagóze se židy a s pohany, kteří uvěřili v jediného Boha; a každý den hovořil i na náměstí s lidmi, kteří tam právě byli. 18:Rozmlouvali s ním i někteří epikurejští a stoičtí filosofové. Jedni se ptali: "Co nám to chce ten nedovzdělanec vykládat?" Druzí říkali: "Zdá se, že nás chce získat pro cizí božstva." Tak soudili, protože Pavel kázal o Ježíšovi a o zmrtvýchvstání. 19:Pak ho vzali s sebou, dovedli na Areopag a tam mu položili otázku: "Rádi bychom se dověděli, jaké je to tvé nové učení, které šíříš. 20:Vždyť to, co nám vykládáš, zní velice podivně. Chceme se tedy dovědět, co to je." 21:Všichni Athéňané i cizinci, kteří tam pobývají, ničemu totiž nevěnují tolik času jako tomu, že vykládají a poslouchají něco nového.

= Řeč apoštola Pána Ježíše Krista sv.Pavla v athénském Areopagu 17,22-34=

22:Pavel se tedy postavil doprostřed shromáždění na Areopagu a promluvil: "Athéňané, vidím, že jste v uctívání bohů velice horliví. 23:Když jsem procházel vašimi posvátnými místy a prohlížel si je, nalezl jsem i oltář s nápisem: 'Neznámému bohu'. Koho takto uctíváte, a ještě neznáte, toho vám zvěstuji: 24:Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, ten je pánem nebe i země, a nebydlí v chrámech, které lidé vystavěli, 25:ani si nedává od lidí sloužit, jako by byl na nich závislý; vždyť je to on sám, který všemu dává život, dech i všechno ostatní. 26:On stvořil z jednoho člověka všechno lidstvo, aby přebývalo na povrchu země, určil pevná roční údobí i hranice lidských sídel. 27:Bůh to učinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a tak jej nalézt, a přece není od nikoho z nás daleko. 28:'Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme', jak to říkají i někteří z vašich básníků: 'Vždyť jsme jeho děti.' 29:Jsme-li tedy Božími dětmi, nemůžeme si myslet, že božstvo se podobá něčemu, co bylo vyrobeno ze zlata, stříbra nebo z kamene lidskou zručností a důmyslem. 30:Bůh však prominul lidem dobu, kdy to ještě nemohli pochopit, a nyní zvěstuje všem, ať jsou kdekoliv, aby této neznalosti litovali a obrátili se k němu. 31:Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých." 32:Jakmile uslyšeli o vzkříšení z mrtvých, jedni se mu začali smát a druzí řekli: "Rádi si tě poslechneme, ale až někdy jindy." 33:A tak Pavel od nich odešel. 34:Někteří se však k němu připojili a uvěřili; mezi nimi byl i Dionýz z Areopagu, žena jménem Damaris a s nimi ještě jiní.

Kapitola 18 – Skutky svatých apoštolů

= Apoštol Pána Ježíše Krista sv.Pavel odešel z Athén do nového působiště 18,1-11=

1:Potom odešel Pavel z Athén a přišel do města Korint. 2:Tam našel Žida Akvilu, rodáka z Pontu, a jeho manželku Priscilu z Itálie, protože císař Klaudius vydal rozkaz, aby všichni Židé opustili Řím. Pavel se s nimi sblížil, 3:zůstal u nich a pracoval s nimi, poněvadž měli stejné řemeslo - dělali stany. 4:Každou sobotu mluvil v synagóze a snažil se získat židy i pohany. 5:A když přišli z Makedonie Sila a Timotej, věnoval se Pavel zcela kázání a dokazoval židům, že Ježíš je zaslíbený Mesiáš. 6: Ale židé se proti Pavlovi postavili a rouhali se. Proto setřásl prach ze svého roucha a řekl: "Vy sami jste odpovědni za svou záhubu. Já jsem vůči vám bez viny a od této chvíle se obrátím k pohanům." 7:Odešel ze synagógy a působil v sousedním domě jistého bohabojného Justa, ctitele Božího, jehož dům přiléhal k synagoze a který uvěřil v Hospodina. 8:Představený synagógy Krispus a všichni, kteří byli v jeho domě, uvěřili Pánu; také mnozí z města Korint kteří Pavla poslouchali, uvěřili a dali se pokřtít. 9:Jedné noci měl Pavel vidění, v němž mu Pán řekl: "Neboj se! Mluv a nemlč, 10:protože já jsem s tebou a nikdo ti neublíží. Mnozí v tomto městě patří k mému lidu." 11:A tak tam Pavel zůstal jeden a půl roku a učil je Božímu slovu.

= Apoštol Pána Ježíše Krista sv.Pavel byl předveden před prokonzula Galia 18,12-17=

12:Když byl Galio místodržitelem v Achaji, vystoupili židé společně proti Pavlovi, přivedli ho na soud 13:a takto ho obžalovali: "Tento člověk přemlouvá lidi, aby uctívali Boha v rozporu se zákonem." 14:Když se už Pavel chtěl hájit, zazněl hlas Galia k židům: "Kdyby šlo o nějaký přestupek nebo dokonce trestný čin, náležitě bych vás, židé, vyslechl podle práva. 15: Ale když jsou to spory o učení, o slova či nějaká jména a o váš Zákon, vyřiďte si to sami mezi sebou. Tím se já jako soudce zabývat nebudu." 16:A dal rozkaz, aby je vyvedli ze soudní síně. 17:Tehdy přítomní Řekové chytili představeného synagógy Sostena a bili ho přímo před soudní stolicí; ale Galio tomu nevěnoval pozornost.

=Návrat apoštola Pána Ježíše Krista sv.Pavla ze druhé cesty a počátek třetí cesty 18,18-22=

18:Pavel zůstal ve městě Korint ještě mnoho dní, pak se ale s křesťany rozloučil a odplul s manžely Akvila a Priscila do Sýrie. Protože učinil slib, dal si v Cenchreis ostříhat vlasy. 19:Dostali se do Efezu, kde oba manželé už zůstali. Pavel tam šel do synagógy a hovořil se Židy. 20:Ačkoli ho žádali, aby s nimi zůstal delší dobu, on jejich pozvání nepřijal, rozloučil se s nimi a řekl: 21:"Já se k vám vrátím, bude-li Bůh chtít." Pak odplul z přístavu Efez 22:do Cesaree a odtud se vydal do Jeruzaléma, aby pozdravil církev. Potom odešel do Syrské Antiochie.

= Setkání křesťanských manželů s dalším učedníkem Pána Ježíše Krista 18,23-28=

23:Když tam pobyl nějaký čas, vydal se znovu na cestu. Procházel přes galatskú krajinu a Frygii a posiloval tam všechny učedníky. 24:Mezitím přišel do přístavu Efez Žid jménem Apollo, původem z Alexandrie, muž vzdělaný a výmluvný, který dovedl přesvědčivě vykládat Svaté Písmo. 25:Byl už poučen o cestě Páně, mluvil s velikým nadšením a učil přesně o Ježíšovi, ale znal jenom křest Janův. 26:Začal neohroženě vystupovat v synagóze. Když ho uslyšeli Priscila a Akvila, vzali ho k sobě a ještě důkladněji mu vyložili Boží cestu. 27:Bratří ho také povzbudili v jeho úmyslu vypravit se do Achaje a napsali tamním učedníkům doporučující dopis. Když tam Apollo přišel, z milosti Boží velmi prospěl těm, kteří uvěřili. 28:Ve veřejných rozhovorech překonával židy přesvědčivými důkazy z Písem, že Mesiáš je Ježíš.

Kapitola 19 – Skutky svatých apoštolů

= Apoštol Pána Ježíše Krista sv.Pavel pokřtil dvanáct mužů 19,1-7=

1:Zatímco byl Apollo ve městě Korint, prošel Pavel hornatým vnitrozemím a přišel do města Efez; tam se setkal s nějakými učedníky. 2:Zeptal se jich: "Když jste uvěřili, přijali jste Ducha Svatého?" Odpověděli mu: "Vůbec jsme neslyšeli, že je seslán Duch Svatý." 3:Pavel řekl: "Jakým křtem jste tedy byli pokřtěni?" Oni řekli: "Křtem Janovým." 4:Tu jim Pavel prohlásil: "Jan křtil ty, kteří se odvrátili od svých hříchů, a vybízel lid, aby uvěřili v toho, který přijde po něm – v Ježíše." 5:Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše. 6:Jakmile na ně Pavel vložil ruce, sestoupil na ně Duch Svatý a oni mluvili v prorockém vytržení. 7:Těch mužů bylo asi dvanáct.

= Apoštol Pána Ježíše Krista sv.Pavel koná divy a hlásá evangelium 19,8-12=

8:V synagóze pak Pavel neohroženě působil po tři měsíce; rozmlouval s lidmi a přesvědčoval je o království Božím. 9:Protože však někteří tvrdošíjně trvali na svém a neuvěřili, ba dokonce cestu Páně přede všemi tupili, oddělil se Pavel od nich, odvedl s sebou i učedníky a začal denně mluvit v přednáškové síni filosofa jménem Tyrana. 10:To trvalo dva roky, takže všichni obyvatelé provincie Asie mohli slyšet slovo Páně, židé i pohané. 11:Bůh konal skrze Pavla neobvyklé mocné činy. 12:Lidé dokonce odnášeli k nemocným šátky a zástěry, kterých se dotkl, a zlí duchové je opouštěli.

= Lidé co uvěřili v Pána Ježíše Krista se zříkají pověr a pověrčivého čarování 19,13-20=

13:Také někteří židovští zaříkávači, kteří cestovali od města k městu, pokusili se užívat ke svému zaklínání jména Pána Ježíše. Nad těmi, kteří byli posedlí zlými duchy, říkali: "Zaklínáme vás Ježíšem, kterého káže Pavel." 14:Tak to dělalo sedm synů židovského velekněze Skevy. 15:Ale zlý duch jim řekl: "Ježíše znám a o Pavlovi taky vím. Ale kdo jste vy?" 16:Tu člověk, v kterém byl ten zlý duch, se na ně vrhl, všechny je přemohl a dva z nich tak zřídil, že z toho domu utekli nazí a plní ran. 17:To se rozhlásilo mezi všemi židy i pohany, kteří žili ve městě Efez; na všechny padla bázeň a jméno Pána Ježíše bylo ve velké úctě. 18:Přicházeli i mnozí z těch, kteří uvěřili, a přede všemi vyznávali, že také oni dříve používali zaklínání. 19:Nemálo pak těch, kteří se zabývali svými pověrčivými čarami, přinesli své knihy a přede všemi je spálili. Jejich cena se odhadovala na padesát tisíc stříbrných drachem. 20:A tak mocí Páně rostlo a rozmáhalo se jeho slovo.

= Plány apoštola Pána Ježíše Krista sv.Pavla jít do Jeruzaléma a do Říma 19,21-22=

21:Po těchto událostech se Pavel veden Duchem Svatým rozhodl, že půjde přes Makedonii a Achaju do Jeruzaléma. Řekl: "Zůstanu tam nějaký čas, a potom musím také do Říma." 22:Poslal do Makedonie dva ze svých pomocníků, Timotea a Erasta, a sám se ještě nějaký čas zdržel v Asii.

=Lstivý podnikatel pod maskou náboženství štve proti apoštolu Pána Ježíše Krista 19,23-40=

23:V té době došlo k velikému pobouření kvůli tomu učení. 24:Nějaký Demeter, zlatník a výrobce stříbrných napodobenin Diany v chrámu, který poskytoval značný výdělek řemeslníkům, 25:svolal je i ostatní, kteří dělali podobné věci, a řekl jim: 26:"Mužové, víte, že z této práce máme blahobyt, a vidíte a slyšíte, že tenhle Pavel přemluvil a svedl mnoho lidí nejen z města Efez, nýbrž skoro z celé provincie. Říká, že bohové udělaní lidskýma rukama nejsou žádní bohové. 27:Je nebezpečí, že nejen našemu řemeslu hrozí nebezpečí, že náš obor ztratí vážnost, že upadne, nýbrž i chrám veliké bohyně Diany nebudou považovat za nic, a začne tak upadat sláva té, kterou uctívá naše provincie i celý svět." 28:Když to uslyšeli, velmi se rozzlobili a začali křičet: "Veliká je efezská Diana!" 29:Pobouření se rozšířilo na celé město. Lidé se hromadně hnali do divadla a vlekli s sebou Makedonce Gaia a Aristarcha, Pavlovy průvodce na cestách. 30:Pavel chtěl jít do shromáždění lidu, ale učedníci mu v tom zabránili. 31:Také někteří vysocí úředníci provincie, kteří mu byli nakloněni, mu vzkázali, aby se tam neodvažoval. 32:Každý křičel něco jiného, neboť v shromáždění byl zmatek a většina nevěděla, proč se vůbec sešli. 33: Ale židé postrčili dopředu Alexandra a zástup ho nechal vystoupit. Alexandr zamával rukou a chtěl pronést před lidem obhajobu. 34:Když však poznali, že je to Žid, všichni jedním hlasem křičeli asi dvě hodiny: "Veliká je efezská Diana!" 35:Teprve městský tajemník uklidnil zástup a řekl: "Efezané, kterýpak člověk by nevěděl, že město Efez je strážcem chrámu velké Diany a jejího obrazu od Jupitera seslaného z nebe! 36:Protože o tom nemůže být pochyb, musíte zachovat klid a nedělat nic ukvapeného. 37:Přivedli jste tyto lidi, ale oni se nedopustili ani svatokrádeže, ani netupili naši bohyni. 38:Chce-li si Demeter a řemeslníci na někoho stěžovat, k tomu jsou soudní dny a místodržitelé. Tam ať se soudí. 39:A žádáte-li ještě něco jiného, může se to vyřídit v řádném shromáždění. 40:Vždyť je nebezpečí, že budeme kvůli dnešku obžalováni ze vzpoury. Není tu žádný důvod, kterým bychom mohli obhájit toto srocení." Po těch slovech rozpustil shromáždění.

Kapitola 20 – Skutky svatých apoštolů

=Cesta apoštola Pána Ježíše Krista Makedonií, Řeckem a maloasijským pobřežím 20,1-6=

1:Když ten zmatek ustal, svolal si Pavel učedníky a povzbudil je. Pak se s nimi rozloučil a vydal se na cestu do Makedonie. 2:Prošel tamní kraje, vytrvale povzbuzoval bratry slovem Božím a přišel do Řecka, 3:kde strávil tři měsíce. Když se chystal vyplout do Sýrie, zosnovali proti němu židé úklady, a proto se rozhodl vrátit se přes Makedonii. 4:Doprovázel ho Sopater, Pyrrhův syn z Beroje, Aristarcha a Sekunda ze Soluně, Gai a Timotej a Tychikus a Trofimus z Asie. 5:Ti šli napřed a čekali na nás v Troadě. 6:My jsme po velikonocích vypluli z Filip a přijeli jsme k nim do Troady až za pět dní. Tam jsme zůstali týden.

= Vulneratio mortalis a resuscitace od apoštola Pána Ježíše Krista sv.Pavla 20,7-12=

7:První den v týdnu jsme se sešli k lámání chleba a Pavel promluvil ke shromáždění. Protože chtěl na druhý den odcestovat, protáhl řeč až do půlnoci. 8:Byli jsme shromážděni v horní místnosti, kde bylo mnoho lamp. 9:Nějaký mladík jménem Eutychus seděl na okně, a protože Pavel mluvil dlouho, přemáhal ho spánek. Usnul a spadl z třetího poschodí a když ho zvedli, byl mrtvý. 10:Pavel sešel dolů, sklonil se nad ním, objal ho a řekl: "Upokojte se, je v něm život." 11:Pak se vrátil nahoru, lámal a jedl chléb, dlouho do rána s nimi rozmlouval a potom odešel. 12:Chlapce přivedli živého a to je velice povzbudilo.

=Cesta apoštola Pána Ježíše Krista Makedonií, Řeckem a asijským pobřežím 20,13-16=

13:My jsme nastoupili na loď napřed a vypluli jsme směrem k Asu, kde se k nám měl připojit Pavel. Tak nám totiž nařídil a sám se rozhodl jít pěšky. 14:Když se s námi v Asu sešel, vzali jsme ho na loď a dopluli do Mitylény. 15:Odtud jsme pluli dál a na druhý den jsme se dostali do blízkosti Chia. Další den jsme připluli k Samu a příští den jsme dorazili do Milétu. 16:Pavel se totiž rozhodl minout Efez a neztrácet čas v provincii Asii, neboť spěchal, aby byl pokud možno na den letnic v Jeruzalémě.

=Dojemné loučení apoštola Pána Ježíše Krista sv.Pavla se staršími Církve 20,17-38=

17:Z Milétu poslal Pavel vzkaz do města Efez a zavolal si starší církve. 18:Když k němu přišli, řekl jim: "Vy víte, jak jsem si u vás počínal celou dobu od prvního dne, kdy jsem přišel do Asie. 19:Sloužil jsem Pánu s velkou pokorou, v slzách a zkouškách, které mě potkaly pro úklady židů. 20:Víte, že jsem vám nezamlčel nic, co by vám bylo k prospěchu; všechno jsem vám řekl, když jsem vás učil ve shromáždění i v rodinách. 21:Naléhal jsem na Židy i Řeky a vyzýval je, aby se obrátili k Bohu a uvěřili v našeho Pána, Ježíše Krista. 22:Nyní jdu do Jeruzaléma, protože mě Duch Svatý nutí, a nevím, co mě tam potká. 23:Vím jen tolik, že mi Duch Svatý město od města ohlašuje, že na mne čekají pouta a utrpení. 24:Ale já nepřikládám svému životu žádnou jinou cenu, než abych dokončil svůj běh a splnil úkol, který jsem dostal od Pána Ježíše: hlásat evangelium o Boží milosti. 25:Nyní vím, že mě už neuvidí nikdo z vás, k nimž jsem na svých cestách přišel hlásat Boží království. 26:Proto vám v tento den prohlašuji před Bohem, že mou vinou nikdo nezahyne, 27:neboť jsem vám oznámil celou Boží vůli a nic jsem nezamlčel. 28:Dávejte pozor na sebe i na celé stádo, ve kterém si vás Duch Svatý ustanovil za strážce, abyste byli pastýři Boží církve, kterou si Bůh získal krví vlastního Syna. 29:Vím, že po mém odchodu přijdou mezi vás draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo. 30:I mezi vámi samými povstanou lidé, kteří povedou scestné řeči, aby strhli učedníky na svou stranu. 31:Buďte proto bdělí a pamatujte, že jsem se slzami v očích po tři roky ve dne v noci každému z vás neustále ukazoval cestu. 32:Nyní vás svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vás proměnit a dát vám podíl mezi všemi, kdo jsou posvěceni. 33:Od nikoho jsem nežádal stříbro, zlato ani oděv. 34:Sami víte, že tyto mé ruce vydělávaly na všechno, co jsem potřeboval já i moji společníci. 35:Tím vším jsem vám ukázal, že máme takto pracovat, pomáhat slabým a mít na paměti slova Pána Ježíše, který řekl: 'Blaze tomu, kdo dává, ne tomu, kdo bere.'" 36:Po těch slovech si s nimi se všemi klekl a pomodlil se. 37:Všichni se dali do hlasitého pláče, objímali Pavla a líbali ho, 38:dojati nejvíce jeho slovy, že ho už nikdy neuvidí. Pak ho doprovodili k lodi.

Kapitola 21 – Skutky svatých apoštolů

=Cesta apoštola Pána Ježíše Krista sv.Pavla do Jeruzaléma 21,1-7=

1:Když nastal čas k odjezdu, rozloučili jsme se s nimi. Přímou cestou jsme dopluli na Kós, druhý den Rodu a odtud jsme pluli do Patary. 2:Tam jsme našli loď, která plula do Fénicie. Nasedli jsme na ni a vypluli. 3:Přiblížili jsme se na dohled ke Kypru, ale nechali jsme ho vlevo a mířili k Sýrii. Přistáli jsme ve městě Týr, kde měla loď vyložit náklad. 4:Vyhledali jsme učedníky a zůstali jsme tam sedm dní. Ti z vnuknutí Ducha Svatého říkali Pavlovi, aby nechodil do Jeruzaléma. 5:Když ty dny uplynuly, vydali jsme se zase na cestu. Všichni, i ženy a děti, nás vyprovázeli až za město. Na břehu jsme si klekli a pomodlili se. 6:Pak jsme se rozloučili. My jsme nastoupili na loď a oni se vrátili domů. 7:Potom jsme pokračovali v plavbě; z města Týr jsme dorazili do Ptolemaidy. Tam jsme pozdravili bratry a zůstali u nich jeden den.

= Pouť apoštola Pána Ježíše Krista sv.Pavla do Jeruzaléma neodradí ani proroctví 21,8-14=

8:Druhý den jsme se vydali na cestu a přišli do Cesaree. Tam jsme navštívili Filipa, kazatele evangelia a jednoho ze sedmi jáhnů, a ubytovali se u něho. 9:Ten měl čtyři dcery panny, které prorokovali. 10:Když jsme tam byli několik dní, přišel z Judska prorok, jménem Agab. 11:Přišel k nám, vzal Pavlův opasek, svázal si jím nohy i ruce a řekl: "Toto praví Duch Svatý: Muže, kterému patří tento opasek, židé v Jeruzalémě takto svážou a vydají pohanům." 12:Když jsme to uslyšeli, prosili jsme my i tamní bratří Pavla, aby do Jeruzaléma nechodil. 13:Ale on odpověděl: "Proč pláčete a působíte mi tím větší bolest? Vždyť já jsem připraven nejen nechat se svázat, nýbrž i zemřít v Jeruzalémě pro jméno Pána Ježíše!" 14:Protože se nedal přemluvit, přestali jsme naléhat a řekli jsme: "Děj se vůle Páně!"

=Setkání apoštola Pána Ježíše Krista sv.Pavla s jeruzalémskou církví 21,15-26=

15:Potom jsme se připravili na cestu a vydali se do Jeruzaléma. 16:S námi šli i někteří učedníci z Cesaree a vedli se sebou jistého Kypřana Mnazona, jednomu z prvních učedníků. U něho jsme se měli ubytovat. 17:Když jsme přišli do Jeruzaléma, přijali nás bratří s radostí. 18:Nazítří se Pavel odebral i s námi k Jakubovi, kde se sešli všichni starší. 19:Pavel je pozdravil a vyprávěl jim podrobně všechno, co Bůh jeho působením vykonal mezi pohany. 20:Když to vyslechli, chválili Boha. Potom řekli Pavlovi: "Pohleď, bratře, kolik tisíc židů uvěřilo v Krista, a všichni jsou nadšenými zastánci Zákona. 21:O tobě se doslechli, že prý učíš všechny židy, žijící mezi pohany, aby odpadli od Mojžíše: aby přestali obřezávat své syny a žít podle otcovských zvyků. 22:Co teď? V každém případě se dovědí, žes přišel. 23:Udělej tedy, co ti radíme: Jsou tu čtyři muži, kteří na sebe vzali slib. Připoj se k nim, 24:podrob se s nimi očistnému obřadu a zaplať za ně, co je předepsáno; pak si budou moci dát ostříhat hlavu. Tak poznají všichni, že není ani trochu pravdy na tom, co se o tobě říká, a že naopak sám jsi věrný Zákonu a žiješ podle něho. 25:Pokud jde o pohany, kteří přijali víru, těm jsme písemně oznámili své rozhodnutí, že nemají jíst pokrmy, obětované modlám, ani krev, ani maso zvířat nezbavených krve, a že se mají vyvarovat smilstva." 26:Nato Pavel vzal ty muže s sebou a na druhý den se s nimi dal zasvětit. Pak šel do chrámu a oznámil, kdy se skončí očistné dny a za každého z nich bude přinesena oběť.

=Lumpenproletáři proti apoštolu Pána Ježíše Krista sv.Pavla a ten zatčen Římany 21,27-36=

27:Když se těch sedm dní chýlilo ke konci, uviděli ho v chrámě židé z provincie Asie. Pobouřili celý dav, zmocnili se Pavla 28:a křičeli: "Izraelci, pojďte sem! To je ten člověk, který všude všechny učí proti vyvolenému lidu, proti Zákonu a proti chrámu. A teď ještě přivedl do chrámu pohany a znesvětil toto svaté místo." 29:Viděli totiž předtím Trofima z Efezu s Pavlem ve městě a domnívali se, že ho Pavel přivedl do chrámu. 30:V celém městě nastal rozruch a lid se začal sbíhat. Chytili Pavla a vlekli ho ven z chrámu. A hned byly zavřeny brány. 31:Ve chvíli, kdy ho už chtěli zabít, došlo hlášení veliteli praporu, že celý Jeruzalém se bouří. 32:Ten vzal okamžitě vojáky i důstojníky a běžel dolů k davu. Jakmile uviděli velitele a vojáky, přestali Pavla bít. 33:Velitel přistoupil k Pavlovi, zatkl ho a rozkázal vojákům, aby ho spoutali dvěma řetězy. Potom vyšetřoval, kdo je a co udělal. 34:V davu křičel každý něco jiného. Protože se velitel nemohl pro zmatek dovědět nic jistého, rozkázal odvést Pavla do pevnosti. 35:Když se dostali ke schodišti, museli ho vojáci pro násilí davu nést, 36:neboť celé množství lidu šlo za ním a křičeli: "Pryč s ním!"

= Apoštol Pána Ježíše Krista sv.Pavel se dostal pod ochranu Římanů 21,37-40=

37:Než ho dovedli do pevnosti, řekl Pavel veliteli: "Smím ti něco říci?" On se podivil: "Ty umíš řecky? 38:Nejsi ten Egypťan, který nedávno podnítil ke vzpouře a vyvedl na poušť čtyři tisíce vzbouřenců?" 39:Pavel odpověděl: "Já jsem Žid z Tarsu v Cilicii, občan ne bezvýznamného města. Prosím tě, dovol mi promluvit k lidu." 40:Velitel mu to dovolil. Pavel, jak stál na schodišti, dal lidu znamení rukou. Nastalo napjaté ticho a Pavel je oslovil hebrejsky:

Kapitola 22 – Skutky svatých apoštolů

= Řeč apoštola Pána Ježíše Krista sv.Pavla k židům v Jeruzalémě 22,1-21=

1:"Bratří a otcové, vyslechněte, co vám chci nyní říci na svou obhajobu." 2:Když uslyšeli, že k nim mluví hebrejsky, úplně se uklidnili a Pavel pokračoval: 3:"Já jsem Žid a narodil jsem se v Tarsu v Cilicii, ale vychován jsem byl zde v Jeruzalémě. U nohou Gamaliela jsem se naučil přísně žít přesně podle zákona našich otců. Byl jsem právě tak plný horlivosti pro Boha, jako jste dnes vy všichni, 4:a víru v Ježíše Krista jsem pronásledoval až k smrti, svazuje a dávaje do žaláře, muže i ženy jsem dával spoutat a uvěznit, 5:jak mi může dosvědčit velekněz a celý sbor starších. Od nich jsem dostal doporučující dopisy pro židovské souvěrce v Damašku a vydal jsem se tam, abych tamní stoupence nové víry přivedl v poutech jako vězně do Jeruzaléma, aby byli potrestáni. 6:Když jsem ještě byl na cestě a blížil se k Damašku, kolem poledne mě najednou obklopilo jasné světlo z nebe. 7:Padl jsem na zem a uslyšel jsem hlas, který mi pravil: 'Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ?' 8:Já jsem odpověděl: 'Kdo jsi, Pane?' A on mi řekl: 'Já jsem Ježíš Nazaretský, kterého ty pronásleduješ.' 9:Moji průvodci viděli sice světlo, ale neslyšeli hlas toho, kdo ke mně mluvil. 10:Řekl jsem: 'Co mám dělat, Pane?' A Pán mi řekl: 'Vstaň a pokračuj v cestě do Damašku; tam ti bude řečeno všechno, co ti Bůh ukládá.' 11:Protože jsem byl oslepen jasem toho světla, museli mě moji druhové vzít za ruku a tak mě dovedli do Damašku. 12:Jeden muž, zbožný podle Božího zákona, jménem Ananiáš, který měl dobrou pověst u všech místních židů, 13:přišel za mnou, přistoupil ke mně a řekl: 'Bratře Šavle, otevři oči!' A já jsem v tu chvíli nabyl zraku. 14:On mi řekl: 'Bůh našich otců si tě vyvolil, abys poznal jeho vůli, spatřil jeho Spravedlivého a slyšel hlas z jeho úst. 15:Budeš jeho svědkem přede všemi lidmi a budeš mluvit o tom, co jsi viděl a slyšel. 16:Nuže neváhej! Vstaň, vzývej jeho jméno a dej se pokřtít, abys byl obmyt ze svých hříchů.' 17:Když jsem se potom vrátil do Jeruzaléma a modlil se v chrámě, upadl jsem do vytržení mysli. 18:Spatřil jsem Pána, jak mi říká: 'Pospěš si a rychle odejdi z Jeruzaléma, protože nepřijmou tvé svědectví o mně.' 19:Já jsem odpověděl: 'Pane, oni vědí, že jsem dával uvěznit a bičovat v synagógách ty, kdo v tebe věří. 20: A když se prolévala krev tvého svědka Štěpána, i já jsem byl při tom, souhlasil jsem s tím a hlídal jsem šaty těch, kdo ho kamenovali.' 21:Ale Pán mi řekl: 'Jdi, neboť já tě pošlu daleko mezi pohanské národy!'"

= Apoštol Pána Ježíše Krista upozornil Římany na porušení své prezumce neviny 22,22-25=

22:Poslouchali ho až do chvíle, kdy řekl tato slova; ale pak začali křičet: "Sprovoď ho ze světa! Nesmí zůstat na živu!" 23:Protože křičeli, strhávali ze sebe šaty a házeli do vzduchu prach, 24:rozkázal velitel vojákům, aby Pavla zavedli do pevnosti; dal jim pokyn, aby při výslechu použili bičování, neboť chtěl zjistit, proč proti němu tolik běsní. 25:Když ho přivázali, řekl Pavel důstojníkovi, který měl službu: Smíte bičovat římského občana, a to bez soudu?"

= Apoštol Pána Ježíše Krista po upozornění Římanů na nesprávný úřední postup 22,26-29=

26:Když to důstojník uslyšel, šel k veliteli a hlásil mu to. Řekl mu: "Co chceš dělat? Ten člověk je římský občan!" 27:Velitel přišel k Pavlovi a ptal se ho: "Řekni mi, jsi římský občan?" On odpověděl: "Ano." 28:Velitel mu na to řekl: "Já jsem získal toto občanství za veliké peníze." Ale Pavel prohlásil: "Já jsem se jako římský občan už narodil." 29:Ihned od něho odstoupili ti, co ho měli vyslýchat. A velitel dostal strach, když se dověděl, že Pavel je římský občan, a on ho dal spoutat.

Kapitola 23 – Skutky svatých apoštolů

= Apoštol Pána Ježíše Krista sv.Pavel se ohradil proti nezákonným metodám 22,a30-23,3=

a30:Na druhý den, aby bezpečně zjistil, z čeho židé Pavla obviňují, dal ho vyvést z vězení a nařídil, aby se shromáždili veleknězové a celá rada. 1:Pak dal přivést Pavla a postavil ho před ně. Pavel upřel zrak na jejich shromáždění a řekl: "Bratří, až do dneška žiji se zcela dobrým svědomím před Bohem." 2:Tu nařídil velekněz Ananiáš těm, kdo stáli u Pavla, aby ho udeřili přes ústa. 3:Na to se Pavel k němu obrátil a řekl: "Tebe bude bít Bůh, ty obílená stěno. Sedíš zde, abys mě soudil podle Zákona, a proti Zákonu rozkazuješ, aby mě bili?"

=Apoštol Pána Ježíše Krista sv.Pavel se omluvil za nevědomou urážku předáka židů 23,4-5=

4:Ti, co stáli u Pavla, řekli: "Troufáš si urážet Božího velekněze?" 5:Pavel odpověděl: "Nevěděl jsem, bratří, že je to velekněz. Vím, že je psáno: 'Nebudeš tupit vládce svého lidu.'"

=Geniální taktika obhajoby apoštola Pána Ježíše Krista sv.Pavla před veleradou 23,6-10=

6:Protože Pavel věděl, že jedna část rady patří k saduceům a druhá k farizeům, zvolal: "Bratří, já jsem farizeus, syn farizeův. Jsem souzen pro naději ve zmrtvýchvstání." 7:Když to řekl, vznikl spor mezi farizeji a saducei a shromáždění se rozdvojilo. 8:Saduceové totiž říkají, že není zmrtvýchvstání a že nejsou andělé a duchové, kdežto farizeové vyznávají obojí. 9:Nastal velký křik a někteří zákoníci z farizejské strany vstali a začali namítat: "Nic zlého na tom člověku nenacházíme. Co když k němu mluvil duch nebo anděl?" 10:Hádka byla stále prudší a velitel se bál, že Pavla roztrhají. Proto povolal vojenský oddíl, aby Pavla vyrval z jejich středu a zavedl ho do pevnosti.

=Apoštolu sv.Pavlovi se ve snu zjevil Pán Ježíš Kristus a posílá ho na misii do Říma 23,11=

11:Následující noc stanul před Pavlem Pán a řekl: "Neztrácej odvahu! Jako jsi svědčil o mně v Jeruzalémě, tak musíš svědčit i v Římě."

= Synovec apoštola Pána Ježíše Krista sv.Pavla sdělil, že židé chtějí zabít strýce 23,12-22=

12:Když nastal den, židé se spolčili a přísahali, že nebudou jíst ani pít, dokud Pavla nezabijí. 13:Bylo jich více než čtyřicet, kdo se takto spikli. 14:Ti šli k veleknězům a starším a řekli: "Přísahali jsme si, že nic nevezmeme do úst, dokud Pavla nezabijeme. 15:Vy teď spolu s radou požádejte velitele, aby dal Pavla přivést před vás, pod záminkou, že chcete důkladněji vyšetřit jeho případ. A my jsme připraveni zabít ho dříve, než přijde na místo." 16:O těch úkladech se doslechl syn Pavlovy sestry. Šel do pevnosti a oznámil to Pavlovi. 17:Pavel zavolal jednoho z důstojníků a řekl mu: "Zaveď tohoto mladíka k veliteli, má pro něho zprávu." 18:Ten ho vzal s sebou, dovedl k veliteli a řekl mu: "Zavolal mě vězeň Pavel a požádal mě, abych tohoto mladíka dovedl k tobě, protože ti chce něco sdělit." 19:Velitel ho vzal za ruku, odešel s ním stranou a zeptal se: "Co mi chceš oznámit?" 20:On mu řekl: "Židé se domluvili, že tě požádají, abys dal zítra Pavla dovést před radu, která bude předstírat, že chce jeho případ důkladněji vyšetřit. 21:Ale ty jim nevěř, neboť na něho číhá více než čtyřicet mužů, kteří se zavázali přísahou, že nebudou jíst ani pít, dokud ho nezabijí, a nyní jsou připraveni a čekají jen na tvé rozhodnutí." 22:Velitel mladíka propustil a přikázal mu: "Nikomu nevyzraď, žes mi to oznámil."

= Apoštol Pána Ježíše Krista sv.Pavel odeslán k místodržiteli Felixovi 23,23-32=

23:Pak zavolal dva ze svých důstojníků a dal jim rozkaz: "Připravte na devátou hodinu večer dvě stě pěšáků pro cestu do Cesaree, dále sedmdesát jezdců a dvě stě lehko-oděnců. 24:Ať přichystají mezky a Pavla bezpečně dopraví k místodržiteli Felixovi." 25:Současně napsal dopis tohoto znění: 26:"Klaudius Lysias zdraví vznešeného místodržitele Felixe. 27:Muže, kterého ti posílám, se zmocnili židé a chtěli ho zabít. Když jsem se dověděl, že je to římský občan, zasáhl jsem s vojenským oddílem a vysvobodil ho. 28:Chtěl jsem přesně zjistit, z čeho jej obviňují, a proto jsem ho dal přivést před jejich radu. 29:Shledal jsem, že se žaloba týká sporných otázek jejich zákona, ale že nejde o žádný zločin, který by zasluhoval smrt nebo vězení. 30:Protože jsem se dověděl, že proti tomuto muži chystají úklady, posílám ho ihned k tobě a také žalobcům jsem nařídil, aby ho žalovali před tvým soudem." 31:Vojáci tedy podle rozkazu vzali Pavla a během noci ho dopravili do Antipatridy. 32:Na druhý den nechali jezdce pokračovat v cestě s Pavlem a sami se vrátili do pevnosti.

=Apoštolu Pána Ježíše Krista sv.Pavlu Felix zatím řekl “audiatur etiam altera pars”23,33-35=

33:Jezdci dojeli do Cesaree, odevzdali dopis místodržiteli a předali mu i Pavla. 34:Místodržitel přečetl dopis a zeptal se Pavla, z které provincie pochází. Když se dověděl, že z Cilicie, 35:řekl: "Vyslechnu tě, jakmile se dostaví tvoji žalobci." A dal rozkaz, aby byl hlídán v Herodově paláci.

Kapitola 24 – Skutky svatých apoštolů

=Proti apoštolu Pána Ježíše Krista sv.Pavlu vznesl žalobu židy najatý římský právník 24,1-9=

1:Za pět dní přišel velekněz Ananiáš s několika staršími a s nějakým Tertulem právníkem, a dostavili se k místodržiteli, aby na Pavla podali žalobu. Když byl Pavel předvolán, 2:Tertulus začal obžalobu: Vznešený Felixi, tvou zásluhou se těšíme dokonalému míru a tvou moudrou péčí spěje všechno u tohoto národa k lepšímu. 3:Vždy a všude to přijímáme s velikou vděčností. 4:Ale abych tě už déle nezdržoval, prosím tě, abys nás krátce vyslechl ve své laskavosti. 5:Shledali jsme, že tento zlý člověk jako morová nákaza a vyvolává rozbroje mezi všemi židy co jsou po celém světě a je též původcem vzpoury nazaretské sekty. 6:Pokusil se i znesvětit chrám a my jsme ho zadrželi. 8:Až ho budeš vyslýchat, můžeš se sám přesvědčit o tom všem, co na něj žalujeme." 9:K jeho řeči se připojili i židé a tvrdili, že je tomu tak.

=Obhajobná řeč apoštola Pána Ježíše Krista sv.Pavlem proti lživým obviněním 24,10-21=

10:Když ho místodržitel vyzval k obhajobě, Pavel promluvil: "Vím, že už mnoho let vykonáváš úřad soudce v tomto národě, a proto s klidnou myslí přednáším svou obhajobu. 11:Můžeš si zjistit, že tomu není víc než dvanáct dní, co jsem přišel do Jeruzaléma, abych se poklonil Bohu, 12:a ani v chrámu, ani v synagógách, ani jinde ve městě mě nikdo nepřistihl, že bych se s někým přel anebo dokonce podněcoval vzpouru davu. 13:A nemohou dokázat před tebou nic, pro co mě nyní žalují. 14:Přiznávám se ti však k tomu, že podle směru, který oni označují za sektu, sloužím Bohu svých předků: Věřím všemu, co je napsáno v zákoně Mojžíšově a v prorockých knihách, 15:a tak jako oni mám naději v Bohu, že jednou spravedliví i nespravedliví vstanou k soudu. 16:Proto i já se vždy snažím zachovat neporušené svědomí před Bohem i lidmi. 17:Po mnoha letech jsem se vrátil, abych svému národu odevzdal peněžitou podporu a přinesl oběti v chrámě. 18:A při nich mě tam po očistném obřadu spatřili. Nedošlo při tom ani k shluku, ani k výtržnostem. 19:Byli tam ovšem někteří židé z provincie Asie a ti by měli být přítomni před tebou a přednést žalobu, mají-li něco proti mně. 20:Anebo tito přítomní ať řeknou, jaký zločin na mně našli, když jsem stál před veleradou, 21:kromě toho, že jsem mezi nimi zvolal: 'Pro víru ve zmrtvýchvstání jsem dnes od vás souzen.'"

=Vůči apoštolu Pána Ježíše Krista sv.Pavlu porušil Felix “nulla crimen sine lege” 24,22-24=

22:Pak Felix, ač dobře znal všechno o tom učení, odročil přelíčení a řekl: "Jakmile přijde velitel Lysias, rozhodnu ve vaší při." 23:Nařídil důstojníkovi, aby Pavla držel v mírné vazbě a nikomu z jeho přátel nebránil, kdyby mu chtěl posloužit. 24:Po několika dnech přišel Felix se svou manželkou Drusilou, která byla židovka, dal si zavolat Pavla a poslouchal jeho výklad o víře v Krista Ježíše.

= Zkorumpovaný Felix čeká od apoštola Pána Ježíše Krista sv.Pavla úplatek 24,25-26a=

25:Když však Pavel začal hovořit o spravedlnosti a zdrženlivosti a o budoucím soudu, pocítil Felix úzkost a řekl: "Pro dnešek můžeš jít, až budu mít čas, dám si tě zase zavolat." 26:Zároveň doufal, že dostane od Pavla peníze, aby jej propustil.

=Vůči apoštolu Pána Ježíše Krista sv.Pavlu porušil Felix i “nulla poena sine lege” 24,26b-27=

Proto si ho také nechával často zavolat a hovořil s ním. 27:Po dvou letech se stal jeho nástupcem Porcius Festus. Ale Felix zanechal Pavla ve vazbě, protože se chtěl zavděčit židům.

Kapitola 25 – Skutky svatých apoštolů

= Apoštol Pána Ježíše Krista trvá na respektování věcné i místní příslušnosti soudu 25,1-10=

1:Za tři dny po svém příchodu do provincie odebral se Festus z Cesaree do Jeruzaléma. 2:Tam se k němu dostavili veleknězové a přední židé se žalobou proti Pavlovi. Žádali ho, 3:aby jim prokázal laskavost a dal Pavla přivést do Jeruzaléma. Ale byla to léčka, protože chtěli Pavla na cestě zabít. 4:Festus jim odpověděl, že Pavel je ve vazbě v Cesarei a on sám že také brzo odcestuje. 5:A řekl: "Ať tedy vaši zástupci tam jdou se mnou a podají na toho člověka žalobu, jestliže se něčeho dopustil." 6:Festus se mezi nimi nezdržel víc než osm nebo deset dní a vrátil se do Cesaree. Na druhý den zasedl k soudu a rozkázal přivést Pavla. 7:Když ho přivedli, postavili se proti němu židé, kteří přišli z Jeruzaléma, a vznášeli mnoho těžkých obvinění; nemohli je však nijak dokázat. 8:Pavel se hájil takto: "Neprovinil jsem se ničím ani proti židovskému zákonu, ani proti chrámu, ani proti císaři." 9:Festus se chtěl zavděčit židům a odpověděl Pavlovi: "Chceš jít do Jeruzaléma a tam být přede mnou souzen z těchto obvinění?" 10:Ale Pavel řekl: "Stojím před císařským soudem, kde mám být souzen. Proti židům jsem se v ničem neprovinil, jak i ty velmi dobře víš.

= Appellatio apoštola Pána Ježíše Krista “ad iudicium Imperatorem Romani” 25,11-12=

11:Jestliže jsem vinen a spáchal jsem něco, za co si zasloužím smrt, nezdráhám se zemřít. Není-li však pravda, z čeho mě tito žalobci obviňují, nikdo mě jim nemůže vydat. Odvolávám se k císaři." 12:Nato Festus promluvil se svými rádci a pak odpověděl: "K císaři ses odvolal, k císaři půjdeš."

 

=Právní vědomí veleknězů ve věci apoštola Pána Ježíše Krista sv.Pavla je nulové 25,13-16=

13:Uplynulo několik dní a do Cesaree přišli král Agripa a Bernika, aby pozdravili Festa. 14:Protože se tam zdrželi nějakou dobu, předložil Festus králi Pavlův případ. Řekl: "Je zde muž, kterého Felix zanechal ve vazbě 15:Když jsem přišel do Jeruzaléma, obrátili se na mne veleknězové a židovští starší se žalobou proti němu a žádali jeho odsouzení. 16:Odpověděl jsem jim, že Římané nemají ve zvyku odsoudit člověka, dokud není postaven před žalobce a nedostane možnost hájit se proti jejich obvinění.

= I nový římský místodržitel chápe, že apoštol Pána Ježíše Krista je nevinný 25,17-19=

17:Když sem přišli, bez odkladu jsem hned druhý den zasedl k soudu a rozkázal jsem přivést toho muže. 18:Žalobci vystoupili proti němu, ale neobviňovali ho ze žádných zločinů, jak jsem očekával, 19:nýbrž měli s ním jen nějaké spory o své náboženství a o nějakého zemřelého Ježíše, o němž Pavel tvrdil, že je živ.

=Řekl o “Appellatio ad iudicium Imperatorem Romani” apoštola Pána Ježíše Krista25,20-27=

20:Protože se v těchto otázkách nevyznám, navrhoval jsem, zda by se nechtěl odebrat do Jeruzaléma a tam být v té věci souzen. 21:Avšak Pavel podal odvolání a žádal, aby byl ponechán ve vazbě až do rozhodnutí císařova; proto jsem dal rozkaz, aby zůstal ve vězení, než ho pošlu k císaři." 22:Agripa řekl Festovi: "Také já bych rád slyšel toho člověka." Festus odpověděl: "Zítra ho budeš slyšet." 23:Na druhý den tedy přišli Agripa a Bernika s velkou okázalostí a vstoupili spolu s vysokými důstojníky a předními muži města do přijímací síně. Na Festův rozkaz byl přiveden Pavel. 24:Festus pak promluvil: "Králi Agripo a všichni zde přítomní, vidíte toho muže, na něhož si u mne všichni židé jak v Jeruzalémě, tak zde stěžovali a křičeli, že nesmí zůstat na živu. 25:Já jsem zjistil, že nespáchal nic, zač by zasluhoval smrt. Protože on sám se odvolal k císaři, rozhodl jsem, že ho k němu pošlu. 26:Nemám však nic určitého, co bych o něm císaři napsal. Proto jsem ho dal předvést před vás a zvláště před tebe, králi Agripo, abyste ho vyslechli a já se dověděl, co mám napsat. 27:Zdá se mi totiž nerozumné poslat vězně a neuvést zároveň obvinění vznesená proti němu."

Kapitola 26 – Skutky svatých apoštolů

=Obrana apoštola Pána Ježíše Krista sv.Pavla 26,1-8=

1:Agripa řekl Pavlovi: "Dovoluje se ti, aby ses hájil." Nato se Pavel ujal slova a začal obhajobu: 2:"Pokládám se za šťastného, králi Agripo, že se smím dnes před tebou hájit proti všemu, z čeho mě židé obviňují, 3:zvláště proto, že dobře znáš všechny židovské obyčeje i sporné otázky. Prosím tedy, abys mě trpělivě vyslechl: 4:Můj život od mládí znají všichni Židé; vědí, jak jsem od počátku žil mezi svým lidem, a to i v Jeruzalémě. 5:Znají mě už od dřívějška, a kdyby chtěli, mohou dosvědčit, že jsem žil podle nejpřísnějšího směru našeho náboženství jako farizeus. 6:Nyní stojím před soudem, protože trvám na zaslíbení, které dal Bůh našim otcům. 7:Dvanáct kmenů našeho národa doufá, že tohoto zaslíbení dosáhne, a slouží horlivě Bohu dnem i nocí. Pro tuto naději jsem, králi, obžalován od židů. 8:Co se vám zdá být neuvěřitelné na tom, že Bůh křísí mrtvé?

= Apoštol sv.Pavel dále mluvil o svém obrácení k Pánu Ježíši Kristu 26,9-23=

9:Také já jsem se ovšem domníval, že musím všemožně bojovat proti jménu Ježíše Nazaretského. 10:A to jsem v Jeruzalémě vskutku dělal. Když jsem k tomu dostal od veleknězů plnou moc, dal jsem mnoho věřících uvěznit, a když měli být usmrceni, souhlasil jsem s tím. 11:Po všech synagógách jsem je často dával trestat a nutil je, aby se rouhali. Jako smyslů zbavený jsem se chystal pronásledovat je i

v cizích městech. 12:A tak jsem se vypravil s plnou mocí a pověřením veleknězů do Damašku. 13:Když jsem byl na cestě, králi, spatřil jsem o poledni světlo z nebe, jasnější než slunce. Jeho záře obklopila mne i ty, kdo šli se mnou. 14:Všichni jsme padli na zem a já jsem uslyšel hlas, který ke mně mluvil hebrejsky: 'Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ? Marně se vzpínáš proti bodcům.' 15:Já jsem se zeptal: 'Kdo jsi, Pane?' A Pán řekl: 'Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. 16:Ale zvedni se, povstaň. Neboť proto jsem se ti zjevil, abych tě učinil svým služebníkem a svědkem toho, co jsi spatřil a co ti ještě dám poznat. 17:Budu tě chránit před izraelským národem i před pohany, k nimž tě posílám, 18:abys otevřel jejich oči a oni se obrátili od tmy ke světlu, od moci satanovy k Bohu, a vírou ve mne dosáhli odpuštění hříchů a podílu mezi posvěcenými.' 19:A tak jsem se, králi Agripo, nemohl postavit proti nebeskému vidění, 20:a kázal jsem nejprve obyvatelům Damašku a Jeruzaléma a po celém Judsku, a pak i pohanům, aby se v pokání obrátili k Bohu a podle toho žili. 21:Z toho důvodu se mne židé zmocnili, když jsem byl v chrámě, a chtěli mě zabít. 22:Ale Bůh mi pomáhal až do dnešního dne, a tak zde stojím jako svědek před velkými i malými. Neříkám nic než to, co předpověděli proroci i Mojžíš: 23:Mesiáš má trpět, jako prvý vstane z mrtvých a bude zvěstovat světlo lidu izraelskému i pohanům."

= Účinek obranné řeči apoštola Pána Ježíše Krista sv.Pavla a reakce posluchačů 26,24-32=

24:Když se Pavel takto hájil, zvolal Festus. "Jsi blázen, Pavle, mnoho vědomostí tě připravuje o rozum!" 25:Pavel odpověděl: "Nejsem blázen, vznešený Feste, nýbrž mluvím slova pravdivá a rozumná. 26:Vždyť král to všechno zná, a proto také k němu mluvím otevřeně. Jsem přesvědčen, že mu nic z toho není neznámo. Vždyť se to nestalo někde v ústraní. 27:Věříš, králi Agripo, prorokům? Vím, že věříš." 28:Agripa odpověděl Pavlovi: "Málem bys mě přesvědčil, abych se stal křesťanem." 29:A Pavel řekl: "Kéž by dal Bůh, aby ses nejen ty, nýbrž i všichni, kdo mě slyší, stali dříve nebo později tím, čím jsem já - kromě těchto pout." 30:Král povstal a s ním i místodržitel, Bernika i všichni ostatní. 31:Když odcházeli, hovořili mezi sebou: "Tento člověk nedělá nic, za co by zasluhoval smrt nebo vězení." 32:A Agripa řekl Festovi: "Mohl být osvobozen, kdyby se nebyl odvolal k císaři."

Kapitola 27 – Skutky svatých apoštolů

= Apoštol sv.Pavel-vězeň pro víru v Pána Ježíše Krista je eskortován lodí ke Krétě 27,1-12=

1:Jakmile bylo rozhodnuto, že pojedeme po moři do Itálie, odevzdali Pavla a některé jiné vězně důstojníkovi, který se jmenoval Julius a byl od císařského praporu. 2:Nastoupili jsme na loď z Adramyteia, která měla plout do přístavů v provincii Asii, a vypluli jsme. Byl s námi Makedoňan Aristarch ze Soluně. 3:Na druhý den jsme přistáli v přístavu Sidon. Julius zacházel s Pavlem laskavě a dovolil mu, aby navštívil své přátele a přijal jejich pohostinství. 4:Odtud jsme vypluli a plavili jsme se chráněni Kyprem, protože vítr vál proti nám. 5:Propluli jsme mořem podél Cilicie a Pamfylie a přijeli jsme do Myry v Lycii. 6:Tam našel důstojník loď z Alexandrie, která plula do Itálie, a nalodil nás na ni. 7:Mnoho dní jsme pluli pomalu a stěží jsme se dostali do míst naproti Knidu. Protože nám vítr bránil, pluli jsme kolem Salmóny chráněni Krétou. 8:S obtížemi jsme se plavili podél pobřeží, až jsme dopluli do místa, které se jmenovalo Dobré přístavy, nedaleko města Lasea. 9:Protože jsme ztratili mnoho dní a plavba se již stávala nebezpečnou, neboť již i židovský půst se minul, Pavel je varoval: 10:"Mužové, vidím, že plavba bude nejen spojena s nebezpečím a velkou škodou pro náklad a loď, nýbrž ohrozí i naše životy." 11:Ale důstojník věřil více kormidelníkovi a majiteli lodi než tomu, co říkal Pavel. 12:Protože přístav nebyl vhodný k přezimování, většina se rozhodla plout odtud dále, dostat se – bude-li to možné - do Feniky a tam zůstat přes zimu. Je to přístav na Krétě, otevřený k jihozápadu a severozápadu.

= Drama na moři, které zažil apoštol sv.Pavel-vězeň pro víru v Pána Ježíše Krista 27,13-26=

13:Když začal vát slabý jižní vítr, domnívali se, že mohou provést svůj záměr. Zvedli kotvu a pluli těsně podél Kréty. 14:Ale zanedlouho se přihnal z Kréty bouřlivý vítr od severovýchodu 15:a opřel se do lodi tak, že ji nemohli ovládat. Nechali jsme se jím tedy unášet. 16:Když jsme se dostali do závětří ostrůvku, který se jmenoval Kauda, museli jsme vynaložit veliké úsilí, abychom vytáhli záchranný člun na palubu. 17:Pak lodníci zabezpečili loď tím, že ji převázali. Báli se, aby nenajeli na mělčinu - Syrtu, a tak stáhli plachty a nechali se unášet větrem. 18:Protože jsme byli prudce zmítáni bouří, lodníci druhý den vyhazovali do moře náklad, aby lodi ulehčili; 19:a třetí den vlastníma rukama hodili do moře lodní výstroj. 20:Po mnoho dní se neukázalo ani slunce ani hvězdy. Prudká bouře nepřestávala a již jsme ztráceli všechnu naději, že se zachráníme. 21:Když už nikdo neměl ani pomyšlení na jídlo, šel Pavel mezi lodníky a řekl jim: "Měli jste mě poslechnout a neopouštět Krétu, a mohli jste si ušetřit toto nebezpečí a škodu. 22:Ale teď vás vyzývám, abyste neztráceli naději, neboť nikdo z vás nepřijde o život, jenom loď vezme za své. 23:Dnes v noci ke mně přišel anděl od Boha, kterému patřím a kterému sloužím, 24:a řekl mi: 'Neboj se, Pavle, ty se před císaře dostaneš. A Bůh ti daroval všechny, kdo jsou s tebou na lodi.' 25:Buďte proto dobré mysli. Věřím Bohu, že tomu bude tak, jak mi oznámil. 26:Máme se dostat k nějakému ostrovu."

= Loď s apoštolem sv.Pavlem-vězněm pro víru v Pána Ježíše Krista ztroskotala 27,27-44=

27:Když jsme byli hnáni po Adriatickém moři již čtrnáctou noc, kolem půlnoci měli lodníci dojem, že je nablízku nějaká země. 28:Spustili olovnici a naměřili hloubku dvacet sáhů. Kousek dále ji spustili znovu a naměřili patnáct sáhů. 29:Báli se, abychom nenajeli na nějaká skaliska, a proto spustili ze zádi čtyři kotvy; toužebně čekali, až se rozední. 30:Když se lodníci pokoušeli utéci z lodi a spustili záchranný člun na hladinu pod záminkou, že chtějí spustit kotvy také z přídi, 31:řekl Pavel důstojníkovi a vojákům: "Nezůstanou-li oni na lodi, nemáte ani vy naději na záchranu." 32:Tu vojáci přesekli lana u člunu a nechali ho uplavat. 33:Než se začalo rozednívat, vybízel Pavel všechny, aby pojedli. Pravil: "Už čtrnáct dní čekáte na záchranu, nic nejíte a jste o hladu. 34:Proto vás vybízím, abyste pojedli. Je to potřebí k vaší záchraně. Neboť nikdo z vás nepřijde ani o vlas na hlavě." 35:Když to řekl, vzal chléb, vzdal přede všemi díky Bohu, lámal jej a začal jíst. 36:Všichni nabyli dobré mysli a přijali pokrm. 37:Bylo nás na lodi celkem dvě stě sedmdesát šest. 38:Když se nasytili, vyhazovali obilí do moře, aby lodi odlehčili. 39:Když však nastal den, nemohli poznat, která země je před nimi. Viděli jen nějaký záliv s plochým pobřežím a rozhodli se, že u něho s lodí přistanou, bude-li to možné. 40:Odsekli kotvy a nechali je v moři a zároveň rozvázali provazy u kormidel. Pak nastavili přední plachtu větru a udržovali loď ve směru k břehu. 41:Najeli však na mělčinu a uvízli s lodí. Příď se zabořila a nemohla se pohnout a záď se bortila pod náporem vlnobití. 42:Vojáci chtěli vězně zabít, aby některý neutekl, až doplave na břeh. 43:Ale důstojník chtěl zachránit Pavla, a proto jim v jejich úmyslu zabránil. Pak dal rozkaz, aby ti, kdo umějí plavat, první skočili do vody a plavali k zemi 44:a ostatní aby se zachránili na prknech nebo troskách lodi. Tak se všichni dostali na břeh živi a zdrávi.

Kapitola 28 – Skutky svatých apoštolů

=Předsudky proti Pánu Ježíši Kristu a jeho věrným následovníkům tehdy ale i dnes 28,1-4=

1:Když jsme se zachránili, dověděli jsme se, že se ten ostrov jmenuje Malta. 2:Domorodci se k nám zachovali neobyčejně laskavě. Zapálili hranici dříví a všechny nás k ní pozvali, protože začalo pršet a bylo zima. 3:Když Pavel nasbíral náruč chrastí a přiložil na oheň, zakousla se mu do ruky zmije, která prchala před žárem. 4:Jakmile domorodci uviděli, že mu visí na ruce had, říkali si mezi sebou: "Ten člověk je určitě vrah. I když se zachránil z moře, bohyně odplaty nedovolila, aby zůstal na živu."

= Pán Ježíš Kristus nedopustil, aby jeho věrný následovník umřel od hadího jedu 28,5-6=

5:Ale Pavel setřásl hada do ohně a nic zlého se mu nestalo. 6:Oni čekali, že oteče nebo že najednou padne mrtev. Když to však dlouho trvalo a viděli, že se s ním nic neděje, začali naopak říkat, že je to nějaký bůh.

= Dysenterii a febris správcova syna uzdravil apoštol Pána Ježíše Krista sv.Pavel 28,7-10=

7:Blízko toho místa měl své statky správce ostrova Publius. Ten nás přijal a tři dni se o nás laskavě staral jako o své hosty. 8:Publiův otec ležel s horečkou a úplavicí. Pavel přišel k němu, pomodlil se, vložil na něj ruce a uzdravil ho. 9:A potom začali přicházet i jiní nemocní z ostrova a Pavel je uzdravoval. 10:Štědře nás obdarovali, a když jsme měli odjíždět, přinesli nám, co jsme potřebovali na cestu.

=Apoštol Pána Ježíše Krista sv.Pavel po přezimování na Maltě je eskortován dál 28,11-15=

11:Po třech měsících jsme vypluli na alexandrijské lodi, která přezimovala na ostrově a měla jako znak Kastora a Polluxe. 12:Dopluli jsme do Syrakus a zůstali tam tři dny. 13:Odtud jsme pluli podél pobřeží a dorazili do Regia. Na druhý den začal vát jižní vítr, a tak jsme již za dva dny dopluli do Puteol. 14:Tam jsme se setkali s křesťany, a ti nás prosili, abychom u nich zůstali sedm dní. 15:Odtud jsme šli do Říma. Tamní bratří dostali o nás zprávu a přišli nám naproti až ke Třem hospodám, někteří pak až k Apiovu tržišti. Když je Pavel spatřil, vzdal díky Bohu a nabyl dobré mysli.

= Apoštol Pána Ježíše Krista sv.Pavel-vězeň v Římě učil o Pánu Ježíši Kristu 28,16-31=

16:Když přišli do Říma, dostal Pavel dovolení, že může bydlet v soukromém bytě s vojákem, který ho bude hlídat. 17:Po třech dnech pozval k sobě významné Židy, a když se shromáždili, řekl jim: "Bratří, já jsem už v Jeruzalémě byl vydán jako vězeň do moci Římanů, ačkoliv jsem neudělal nic proti židovskému národu ani proti obyčejům našich předků. 18:Římané mě vyslýchali a chtěli mě osvobodit, protože nejsem vinen ničím, zač bych zasluhoval smrt. 19:Avšak židé se proti tomu postavili, a tak mi nezbylo než odvolat se k císaři; ale ne proto, že bych chtěl žalovat na svůj národ. 20:Z toho důvodu jsem vás pozval, abych vás mohl spatřit a mluvit s vámi. Vždyť jsem v těchto okovech pro to, v co Izrael doufá." 21:Oni mu odpověděli: "My jsme nedostali z Judska žádný dopis, ani nikdo z bratří nepřinesl o tobě žádnou zprávu, ani o tobě nikdo nemluvil nic špatného. 22:Ale rádi bychom slyšeli, jaké je tvé smýšlení, neboť je nám známo, že všude jsou proti této sektě." 23:Určili mu den a přišli k němu ve velkém počtu. Od rána do večera k nim hovořil a vydával svědectví o Božím království. Přesvědčoval je o Ježíšovi důkazy z Mojžíšova zákona i z proroků. 24:Jedni se jimi dali přesvědčit, druzí nechtěli uvěřit. 25:Když odcházeli, rozděleni mezi sebou, řekl jim Pavel jen toto: "Duch Svatý dobře pověděl vašim předkům ústy proroka Izaiáše: 26:'Jdi k tomuto lidu a řekni mu: Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte. 27:Neboť srdce tohoto lidu otupělo, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže očima neuvidí a ušima neuslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se - a já je neuzdravím.' 28:Vězte," dodal Pavel, "že tato Boží spása byla poslána pohanům. A oni ji přijmou." 30:Pavel zůstal celé dva roky v najatém bytě a přijímal všechny, kdo za ním přišli, 31:zvěstoval Boží království a učil všemu o Pánu Ježíši Kristu bez bázně a bez překážek.

První list apoštola sv.Pavla Korintským.

1. list Korintským (1K)

Kapitola 1 - první list apoštola sv.Pavla Korintským.

=Vstupní pozdrav apoštola sv.Pavla věrným následovníkům Pána Ježíše Krista 1,1-3=

1:Pavel, z vůle Boží povolaný apoštol Krista Ježíše, a bratr Sostenes 2:církvi Boží Korintské, posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým, spolu se všemi, kteří vzývají jméno našeho Pána Ježíše Krista, ať jsou shromážděni kdekoliv, jinde či u nás: 3:Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

= Díkůvzdání apoštola sv.Pavla za věrné následovníky Pána Ježíše Krista 1,4-9=

4:Stále za vás Bohu děkuji pro milost Boží, která vám byla dána v Kristu Ježíši; 5:on vás obohatil ve všem, v každém slovu i v každém poznání. 6:Neboť svědectví o Kristu bylo mezi vámi potvrzeno, 7:takže nejste pozadu v žádném daru milosti a čekáte, až se zjeví náš Pán Ježíš Kristus. 8:On vám bude oporou až do konce, abyste v onen den našeho Pána Ježíše Krista nebyli obviněni. 9:Věrný je Bůh, který vás povolal do společenství se svým Synem, naším Pánem Ježíšem Kristem.

= Apoštol sv.Pavel poukazuje na jednotný poměr křesťanů k Pánu Ježíši Kristu 1,10-16=

10:Prosím vás, bratří, pro jméno našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni žili i mluvili svorně a neměli mezi sebou roztržky, nýbrž abyste dosáhli plné jednoty smýšlení i přesvědčení. 11:Dověděl jsem se totiž o vás z domu Chloe, bratří, že jsou mezi vámi spory. 12:Myslím tím to, že se mezi vámi říká: Já jsem Pavlův, já zase Apollův, já Petrův, a já Kristův. 13:Je snad Kristus rozdělen? Což byl Pavel za vás ukřižován? Nebo jste byli pokřtěni ve jméno Pavlovo? 14:Děkuji Bohu, že jsem nikoho z vás nepokřtil osobně kromě Krispa a Gaia; 15:tak nemůže nikdo říci, že jste byli pokřtěni v moje jméno. 16:Pokřtil jsem osobně i rodinu Štěpánovu. Jinak už nevím, že bych byl ještě někoho osobně pokřtil.

= Apoštol Pána Ježíše Krista o tom, že ani Bůh nemluvil k lidem řečí lidské “moudrosti” 1,17=

17:Kristus mě totiž neposlal křtít, ale zvěstovat evangelium, ovšemže ne v řečnickém umění, aby tak nebyl vyprázdněn smysl Kristova kříže.

= Apoštol Pána Ježíše Krista o diskrepanci mezi moudrostí evangelní a světskou 1,18-25=

18:Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží. 19:Je psáno: 'Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.' 20:Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí. 22:Ale židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, 23:ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, 24:ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. 25:Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé.

= Pán Ježíš Kristus si za své věrné následovníky volá právě chudé a opovrhované 1,26-31=

26:Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených; 27:ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; 28:neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic - 29:aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem. 30:Vy však jste z Boží moci v Kristu Ježíši; on se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením, 31:jak je psáno: 'Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu'.

Kapitola 2 - první list apoštola sv.Pavla Korintským.

= Apoštol Pána Ježíše Krista sv.Pavel za “bláznovství kříže” oproti “moudrosti světa” 2,1-5=

1:Ani já, bratří, když jsem přišel k vám, nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství nadnesenými slovy nebo moudrostí. 2:Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného. 3:Přišel jsem k vám slabý, s velkou bázní a chvěním; 4:má řeč a mé kázání se neopíraly o výmluvná slova lidské moudrosti, ale prokazovaly se Duchem a mocí, 5:aby se tak vaše víra nezakládala na moudrosti lidské, ale na moci Boží.

= Pána Ježíše Krista lze přijmout jen vírou a nikoliv z pozic racionalistických úvah 2,6-14=

6:Moudrosti sice učíme, ale jen ty, kteří jsou dospělí ve víře - ne ovšem moudrosti tohoto věku či vládců tohoto věku, spějících k záhubě, 7:nýbrž moudrosti Boží, skryté v tajemství, kterou Bůh od věčnosti určil pro naše oslavení. 8:Tu moudrost nikdo z vládců tohoto věku nepoznal; neboť kdyby ji byli poznali, nebyli by ukřižovali Pána slávy. 9:Ale jak je psáno: 'Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.' 10:Nám však to Bůh zjevil skrze Ducha; Duch totiž zkoumá všechno, i hlubiny Boží. 11:Neboť kdo z lidí zná, co je v člověku, než jeho vlastní duch? Právě tak nikdo nepoznal, co je v Bohu, než Duch Boží. 12:My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, 13:abychom poznali, co nám Bůh daroval. O tom i mluvíme ne tak, jak nás naučila lidská moudrost, ale jak nás naučil Duch, a duchovní věci vykládáme slovy Ducha. 14:Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem.

= Ti co nevěří v Pána Ježíše Krista ani nikdy nepochopí jeho věrné následovníky 2,15-16=

15:Člověk obdařený Duchem je schopen posoudit všechno, ale sám nemůže být nikým správně posouzen. 16:Vždyť 'kdo poznal mysl Páně a kdo ho bude poučovat?' My však mysl Kristovu máme.

Kapitola 3 - první list apoštola sv.Pavla Korintským.

= Skutečně věrný následovník Pána Ježíše Krista patří již Bohu a ne světu či lidem 3,1-4=

1:Já jsem k vám, bratří, nemohl mluvit jako k těm, kteří mají Ducha, jej nemohli snést - ani teď ještě nemůžete, 3:neboť dosud patříte světu. Odkud je mezi vámi závist a svár, ne-li z toho, že patříte světu a žijete jako ostatní lidé? 4:Když se jeden z vás hlásí k Pavlovi a druhý k Apollovi, neznamená to, že jste lidé světa?

=Pán Ježíš Kristus je alfou a omegou naší víry v Pána Ježíše Krista 3,5-11=

5:Kdo je vlastně Apollo? A kdo je Pavel? Služebníci, kteří vás přivedli k víře, každý tak, jak mu dal Pán. 6:Já jsem zasadil, Apollo zaléval, ale Bůh dal vzrůst; 7:a tak nic neznamená ten, kdo sází, ani kdo zalévá, nýbrž Bůh, který dává vzrůst. 8:Kdo sází a kdo zalévá, patří k sobě, ale každý podle vlastní práce obdrží svou odměnu. 9:Jsme spolupracovníci na Božím díle, a vy jste Boží pole, Boží stavba. 10:Podle milosti Boží, která mi byla dána, jako rozumný stavitel jsem položil základ a druhý na něm staví. Každý ať dává pozor, jak na něm staví. 11:Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus.

= Na víru v Pána Ježíše Krista je v této prohnité a zkažené době všude útočeno 3,12-15=

12:Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy - 13:dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. 14:Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. 15:Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm.

=Trest muže i ženy, co se násilně či necudně dotkne křesťana Pána Ježíše Krista 3,16-17=

16:Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá? 17:Kdo ničí chrám Boží, toho zničí Bůh; neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy.

=Důležité není přátelství lidí ani chytráctví doby, ale jen víra v Pána Ježíše Krista 3,18-21a=

18:Ať nikdo sám sebe neklame. Domnívá-li se někdo z vás, že je v tomto věku chytrým, ať se stane “hloupým”, a tak bude opravdu chytrým. 19: Protože “chytráctví” tohoto světa je hlupáctvím před Bohem, neboť je psáno: 'Nachytá chytré na jejich vychytralost'; 20:a jinde: 'Hospodin zná úmysly chytrých a ví, že jsou marné.' 21:A tak ať se nikdo nechlubí lidmi.

= Víra v Pána Ježíše Krista je tou absolutně nejvyšší hodnotou, kterou máme 3,21b-23=

21b: Všechno je vaše, 22:ať Pavel nebo Apollo nebo Petr, ať svět nebo život nebo smrt, přítomnost nebo budoucnost, všechno je vaše, 23:vy však jste Kristovi a Kristus je Boží.

 

Kapitola 4 - první list apoštola sv.Pavla Korintským.

=Věrnému následovníku Pána Ježíše Krista je úplně lhostejné co si o něm myslí lidé 4,1-3a=

1:Proto ať nás všichni pokládají za služebníky Kristovy a správce Božích tajemství. 2:Od správců se nežádá nic jiného, než aby byl každý shledán věrným. 3:Mně tedy pramálo záleží na tom, soudíte-li mě vy nebo jakýkoliv lidský soud.

= Věrný následovník Pána Ježíše Krista bez vážného důvodu neposuzuje jiné lidi 4,3b-6=

Vždyť ani já nejsem soudcem sám nad sebou; 4:ničeho si nejsem sice vědom, tím však ještě nejsem ospravedlněn, neboť mým soudcem je Pán. 5:Nevyslovujte proto soudy předčasně, dokud Pán nepřijde. On vynese na světlo to, co je skryto ve tmě, a zjeví záměry srdcí; tehdy se člověku dostane chvály od Boha. 6:Toto jsem, bratří, kvůli vám vztáhl na sebe a na Apolla, abyste se na nás naučili, co znamená 'ne nad to, co je psáno', a nikdo se nepyšnil jedním z nás proti druhému.

=Ne svou zásluhou, ale díky Pánu Ježíši Kristu si inteligentnější než jsou ostatní lidé 4,7-9=

7:Kdo ti dal vyniknout? Máš něco, co bys nebyl dostal? A když jsi to dostal, proč se chlubíš, jako bys to nebyl dostal? 8:Už jste nasyceni, už jste zbohatli, vešli jste do Božího království, a my ne! Kéž byste skutečně vešli do království, abychom i my kralovali spolu s vámi! 9:Skoro se mi zdá, že nás apoštoly Bůh určil na poslední místo, jako vydané na smrt; stali jsme se podívanou světu, andělům i lidem.

= My jsme chudí křesťané Pána Ježíše Krista a vy jste pseudokřesťanští papaláši 4,10-14=

10:My jsme blázni pro Krista, vy ovšem jste v Kristu rozumní; my jsme biti, jsme bez domova, 12:s námahou pracujeme svýma rukama. Jsme-li tupeni, žehnáme, pronásledováni neklesáme, 13:když nám zlořečí, odpovídáme laskavě. Až dosud jsme vyděděnci světa, na které se všechno svaluje. 14:Nepíši to proto, abych vás zahanbil, ale abych vás jako své milované děti napomenul.

= Pamatuj, že ne každý katolický kněz či laik je následovníkem Pána Ježíše Krista 4,15-16=

15:I kdybyste měli tisíce vychovatelů v Kristu, otců mnoho nemáte, neboť v Kristu Ježíši jsem vás já přivedl k životu skrze evangelium. 16:Prosím vás: Jednejte podle mého příkladu!

= Království Boží Pána Ježíše Krista nestojí na řeči ale na Boží moci 4,17-21=

17:Právě proto jsem k vám poslal Timotea, svého v Pánu milovaného a věrného syna. On vám připomene můj způsob jednání v Kristu, jak učím v každé církvi. 18:Někteří se začali povyšovat, protože prý už k vám nepřijdu; 19:ale přijdu k vám brzy, bude-li Pán chtít, a učiním si úsudek o těch domýšlivcích ne podle toho, co mluví, ale podle toho, co dokážou. 20:Království Boží nezáleží v slovech, nýbrž v moci. 21:Vyberte si: Mám na vás přijít s holí, nebo s láskou a mírností?

Kapitola 5 - první list apoštola sv.Pavla Korintským.

= Kdo se dopustí jakéhokoliv smilstva nemůže být následovníkem Pána Ježíše Krista 5,1-5=

1:Dokonce se proslýchá, že je mezi vámi případ smilstva, a to takový, jaký se nevyskytuje ani mezi pohany, že totiž kdosi žije s ženou svého otce. 2:A vy jste přitom nadutí, místo abyste se raději zarmoutili; odstraňte ze svého středu toho, kdo to udělal. 3:Neboť já, ač tělem vzdálen, duchem však přítomen, vyslovil jsem již soud nad tím, kdo se toho dopustil, jako bych byl s vámi - 4:a to ve jménu Pána Ježíše Krista. Až se shromáždíte - já budu duchem s vámi a bude s námi i moc našeho Pána Ježíše - 5:vydejte toho člověka satanu ke zkáze těla, aby duch mohl být zachráněn v den Páně.

= Křesťan Pána Ježíše Krista se distancuje od všech nemravných lidí v Církvi i státě 5,1-8=

6:Vaše vychloubání není dobré. Nevíte, že 'trocha kvasu všechno těsto prokvasí'? 7:Odstraňte starý kvas, abyste byli novým těstem, vždyť vám nastal čas nekvašených chlebů, neboť byl obětován náš velikonoční beránek, Kristus. 8:Proto slavme velikonoce ne se starým kvasem, s kvasem zla a špatnosti, ale s nekvašeným chlebem upřímnosti a pravdy.

= Křesťan Pána Ježíše Krista se musí distancovat od smilníků, chamtivců, rouhačů…5,9-13=

9:Napsal jsem vám v listě, abyste neměli nic společného se smilníky; 10:ale nemyslel jsem tím všechny smilníky tohoto světa nebo chamtivce, lupiče a modláře, protože to byste museli ze světa utéci. 11:Měl jsem však na mysli, abyste se nestýkali s tím, kdo si sice říká bratr, ale přitom je smilník nebo chamtivec nebo modlář nebo rouhač nebo opilec nebo lupič; s takovým ani nejezte. 12:Proč bych měl soudit ty, kdo jsou mimo nás? Nemáte soudit ty, kdo jsou z nás? 13:Kdo jsou mimo nás, ty bude soudit Bůh. Odstraňte toho zlého ze svého středu!

Kapitola 6 - první list apoštola sv.Pavla Korintským.

= O předkládání sporů křesťanů Pána Ježíše Krista před pohanské soudy nevěřících 6,1-11=

1:Jak to, že se někdo z vás opovažuje, má-li spor s jiným, soudit se před nespravedlivými, a ne před svatými? 2:Což nevíte, že svatý Boží lid bude soudit svět? Jestliže budete soudit svět, nejste snad schopni rozsuzovat takové maličkosti? 3:Nevíte, že budeme soudit anděly? Tím spíše věci všedního života! 4:Máte-li spory o tyto všední záležitosti, proč se obracíte k těm, kdo nemají s církví nic společného? 5:K vašemu zahanbení to říkám. Cožpak není mezi vámi nikdo rozumný, kdo by dovedl rozsoudit spor mezi bratrem a bratrem svým? 6:Ale bratr se soudí s bratrem, a to před nevěřícími! 7:Již to je chyba, že vůbec máte soudy mezi sebou. Proč raději netrpíte křivdu nebo škodu? 8:Vy však činíte křivdy a škodíte, a to bratřím!

= Pán Ježíš Kristus nikdy nespasí homosexuály, ani cizoložníky, ani smilníky… 6,9-11=

9:Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast na království Božím? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, a ani ti, kteří souloží se stejným pohlavím, 10:ani zloději, ani chamtivci, opilci, rouhači, lupiči nebudou mít účast na Božím království. 11:A to jste někteří byli. Dali jste se však obmýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista a Duchem našeho Boha.

= Následovník Pána Ježíše Krista se nenechá zotročit ani ženami a ani světem 6,12-15=

12:'Všechno je mi dovoleno' - ano, ale ne všechno prospívá. 'Všechno je mi dovoleno' - ano, ale ničím se nedám zotročit. 13:Jídlo je pro žaludek a žaludek pro jídlo; Bůh však jednou učiní konec obojímu. Tělo však není pro smilstvo, nýbrž pro Pána, a Pán pro tělo. 14:Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí i nás. 15:Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovými? Zda-li snad odtrhnu údy Kristovy a spravím z nich údy kurvy? Božechráň!

= Tělo věrného následovníka Pána Ježíše Kristu patří jen a jen pouze Bohu 6,12-20=

16:Což nevíte, že kdo se spojuje s kurvou, je jedno tělo s ní? Je přece řečeno 'budou ti dva jedno tělo'.

17:Kdo se spojuje s Pánem, je s ním jeden duch.

= Tělo věrného následovníka Pána Ježíše Krista je pro slávu Boží, a ne na soulož 6,12-20=

18:Varujte se smilstva! Žádný jiný hřích, kterého by se člověk dopustil, netýká se jeho těla; kdo se však dopouští smilstva, hřeší proti vlastnímu tělu. 19:Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha Svatého, který ve vás přebývá, jehož máte od Boha, a že nejste svoji? 20:Vždyť jste byli vykoupeni za velikou cenu. Oslavujte tedy Boha ve svém těle.

Kapitola 7 - první list apoštola sv.Pavla Korintským.

= Pán Ježíš Kristus: Muži je lépe, když žije bez ženy, manželství je pouze ústupkem 7,1-6=

1:Pokud jde o to, co jste psali: Je pro muže lépe, když žije bez ženy. 2:Abyste se však uvarovali smilstva, ať každý má svou ženu a každá svého muže. 3:Muž ať prokazuje ženě, čím je jí povinen, a podobně i žena muži. 4:Žena nemá své tělo pro sebe, ale pro svého muže. Podobně však ani muž nemá své tělo pro sebe, ale pro svou ženu. 5:Neodpírejte se jeden druhému, leda se vzájemným souhlasem a jen na čas, abyste byli volni pro půst a modlitbu. Potom zase buďte spolu, aby vás satan nepokoušel, když byste se nemohli ovládnout. 6:To ovšem říkám jako ústupek, ne jako příkaz.

= Apoštol Pána Ježíše Krista doporučuje celibát všem svobodným i všem vdovcům 7,7-9=

7:Přál bych si totiž, aby všichni lidé byli jako já; ale každý má od Boha svůj vlastní dar, jeden tak, druhý jinak. 8:Svobodným a vdovám pravím, že je pro ně lépe, když zůstanou tak jako já. 9:Je-li jim zatěžko žít zdrženlivě, ať vstoupí v manželství, neboť je lepší žít v manželství než se trápit.

= Pán Ježíš Kristus skrze sv.Pavla učí o obligatorní nerozlučitelnosti manželství 7,10-11=

10:Těm, kteří žijí v manželství, přikazuji - ne já, ale Pán – aby žena od muže neodcházela. 11:A když už odejde, ať zůstane neprovdána nebo se s mužem smíří; a muž ať ženu neopouští.

= Apoštol Pána Ježíše Krista sv.Pavel definuje “Pavlovské privilégium” 7,12-16=

12:Ostatním pravím já, a ne už Pán: Má-li někdo z bratří ženu nevěřící a ona je ochotna s ním zůstat, ať ji neopouští. 13:A má-li žena muže nevěřícího a on je ochoten s ní zůstat, ať ho nepropouští. 14:Nevěřící muž je totiž posvěcen manželstvím s věřící ženou a nevěřící žena manželstvím s věřícím mužem, jinak by vaše děti byly nečisté; jsou však přece svaté! 15:Chce-li se však nevěřící odloučit, ať se odloučí. V takovémto případě není brat anebo sestra otrocky vázán, protože Bůh nás povolal žít v pokoji. 16:Víš snad, ženo, zda se ti podaří přivést muže ke spáse? Víš snad, muži, zda se ti podaří přivést ženu ke spáse?

= Apoštol sv.Pavel radí zůstat v tom stavu, ve kterém nás povolal Pán Ježíš Kristus 7,17=

17:Každý ať žije v tom postavení, které měl od Pána, každý ať žije tak, jak ho Bůh povolal. A tak to učím ve všech církevních obcích.

= Apoštol Pána Ježíše Krista sv.Pavel však preferuje svobodu před otroctvím 7,18-21=

18:Jsi povolán jako žid? Nezatajuj svou obřízku. Jsi povolán jako pohan? Nedávej se obřezat. 19:Nezáleží na tom, zda je někdo obřezán nebo není, ale na tom, zda zachovává Boží přikázání. 20:Ať každý setrvává v takovém postavení, v jakém ho Bůh povolal. 21:Byl jsi povolán jako otrok? Netrap se tím. Ale pokud máš možnost stát se svobodným, raději toho použij.

= Jsme Boží a tak apoštol Pána Ježíše Krista sv.Pavel radí nebýt nikdy otroky lidí 7,22-23=

22:Koho Pán povolal jako otroka, má v Pánu svobodu. Koho povolal jako svobodného, je v poddanství Kristově. 23: Za velikou cenu jste byli vykoupeni, nebuďte otroky lidí!

= Apoštol sv.Pavel radí zůstat v tom, v čem ho Pán Ježíš Kristus povolal 7,24=

24:V čem byl kdo povolán, bratří, v tom ať před Bohem zůstane.

= Apoštol Pána Ježíše Krista radí panicům a pannám odmítat manželství i nadále 7,25-26=

25: O panicích a pannách nemám příkazu Páně, ale radu dávám jako takový, který si získal milostivou důvěru od Boha, abych byl věrným a spolehlivým rádcem. 26: Vím, že panictví a panenství je stav dobrý, a proto je dobře, když člověk tak žít zůstane.

= Apoštol Pána Ježíše Krista sv.Pavel trvá na obligatorní nerozlučitelnosti manželství 7,27a=

27a: Přivázal jsi se k manželce? Nechtěj se s ní rozejít.

=Apoštol Pána Ježíše Krista radí neprovdaným mužům žádnou ženu ani nehledat 7,27b=

27b:Jsi bez ženy? Žádnou ženu nehledej.

=Apoštol Pána Ježíše Krista radí panictví, ale jako ústupek toleruje i manželství 7,28-32a=

28: Ale i kdyby ses oženil, nezhřešíš, a vdala-li by se panna, nezhřešila by; avšak tělesné trápení budou mít takové, že já vás pak lituji. 29: Pravím však bratři, protože čas ostatní je ukrácený; proto také ti, kdo mají ženy, ať žijí jako ti, kteří ženu nemají, 30:a ti kteří pláčí, jako by neplakali, a ti kteří se radují, jako by se neradovali, a ti kteří kupují, jako ti co nic nemají, 31:a ti, kteří užívají věcí tohoto světa, jako by věci tohoto světa neužívali; neboť tvářnost tohoto světa se pomíjí. 32a: Přeji si však, abyste byli bez starostí.

= Panic se chce líbit Pánu Ježíši Kristu; ženáč však se chce líbit své manželce! 7,32b-33=

32b: Kdo je bez ženy, stará se o věci Boží tak, aby se líbil Bohu. 33: Kdo se však oženil, stará se o světské věci, aby se líbil manželce, a je rozdělený.

= Panna se chce líbit Pánu Ježíši Kristu; žena však se chce líbit svému manželovi! 7,34-35=

34: Rozdílné jsou ženy a panny. Panny myslí na věci Páně, aby byly svaté na těle i na duchu. Ženy však myslí na světské věci, aby se zalíbily muži. 35:Toto vám říkám pro váš vlastní užitek, nikoliv abych na vás vrhl osidlo, nýbrž abyste důstojně a věrně bez kdejakého rozptylování mohli sloužit Bohu.

= Apoštol Pána Ježíše Krista jako ústupek respektuje i eventuální vstup do manželství 7,36=

36:Domnívá-li se však někdo, že by mněl hanbu vůči své snoubence, která je už ve zralém věku, a že se patří, aby si ji vzal, ať udělá, co chce: nezhřeší. Ať vstoupí do manželského stavu.

= Apoštol Pána Ježíše Krista říká, že nejlepší je vůbec nevstupovat do manželství 7,37-38=

37:Ale kdo se pevně rozhodl ve svém srdci a nedbá na veřejné mínění, nic ho nemůže donutit aby, je-li pánem své vůle, aby se pevně rozhodl, že se neožení. A jedná správně! 38:Takže kdo se ožení se svou snoubenkou, jedná sice též dobře, ale kdo se neožení, udělá mnohem lépe.

= Apoštol Pána Ježíše Krista radí vdovcům i vdovám již nevstupovat do manželství 7,39-40=

39: Manželka je vázána zákonem manželským , dokud žije její manžel. Jestliže manžel zemře, je svobodná vdát se, za koho chce, samozřejmě, že pouze v Kristu. 40: Bude však blaženější, jestliže zůstane tak bez muže podle mé rady. Vím totiž, že i já mám Ducha Božího.

Kapitola 8 - první list apoštola sv.Pavla Korintským.

= Apoštol Pána Ježíše Krista vysvětlil, že maso obětované modlám je jako každé jiné 8,1-6=

1:Pokud jde o maso obětované modlám, víme, že 'všichni máme poznání'. Poznání však vede k domýšlivosti, kdežto láska buduje. 2:Jestliže si někdo myslí, že něco už plně poznal, ten ještě nepoznal tak, jak je třeba. 3:Kdo však miluje Boha, je od něho poznán. 4:Pokud tedy jde o to, zda se smí jíst maso obětované modlám, víme, že modly ani bohové tohoto světa nic nejsou a že jest jen jeden Bůh. 5:I když jsou tak zvaní bohové na nebi či na zemi - jakože je mnoho takových “bohů” a “pánů” - 6:my přece víme, že je jediný Bůh Otec, od něhož je všecko, a my jsme tu pro něho, a jediný Pán Ježíš Kristus, skrze něhož je všechno, a skrze nějž jsme i my.

=Apoštol Pána Ježíše Krista vysvětlil etiku konzumace masa obětovaného modlám 8,7-13=

7:Ale všichni nemají toto poznání. Někteří až dodnes chovají dosavadní náhled o modle, že jedí toto maso jako oběti modlám; jejich svědomí je slabé, a proto se poskvrňuje. 8:Pokrm nás Bohu nepřiblíží; nejíme-li obětované maso, nic neztrácíme, jíme-li, nic nezískáme. 9: Hleďte však, aby se tato vaše svoboda nestala kamenem úrazu pro slabé. 10:Když někdo tebe, který máš poznání, uvidí za stolem v pohanském chrámě, zda tím svědomí toho slabého bratra nebude “vzděláno” k tomu, aby také jedl maso obětované modlám, právě jako maso obětované modlám? 11:Jenže tak bude ten slabý ve víře tvým poznáním uveden do záhuby - bratr, pro kterého Kristus zemřel! 12:Když takto hřešíte proti bratřím a ubíjíte jejich slabé svědomí, hřešíte proti Kristu. 13:A proto: je-li jídlo kamenem úrazu pro víru mého bratra, nebudu jíst tohoto masa veřejně, abych nepřivedl svého bratra k pádu.

Kapitola 9 - první list apoštola sv.Pavla Korintským.

=Apoštol sv.Pavel napsal o právech služebníků Pána Ježíše Krista vůči společnosti 9,1-23=

1:Nejsem snad svoboden? Nejsem apoštol? Neviděl jsem Ježíše, našeho Pána? Nejste vy mým dílem v Pánu? 2:I kdybych pro jiné apoštolem nebyl, pro vás jím jsem! Vždyť pečetí mého apoštolství jste vy sami tím, že jste uvěřili v Pána. 3:Toto je má odpověď těm, kteří mne soudí: 4:Cožpak nemáme právo přijímat od vás jídlo a pití? 5: Cožpak nemáme právo nechat se obsluhovat věřícími sestrami-ženami, jako i ostatní apoštolé, a bratři Páně, a taky též Petr? 6:Cožpak jen já a Barnabáš jsme povinni vydělávat si na živobytí? 7:Který voják slouží za vlastní peníze? Kdo zakládá vinici a nejí z ní ovoce? Kdo pase stádo a neživí se mlékem toho stáda? 8:Jsou to snad jen mé lidské úvahy? Neříká to i sám zákon? 9:V Mojžíšově zákoně je přece psáno: 'Nezavážeš úst volu, když mlátí obilí'. Pečuje tu Bůh o voly? 10:Není to řečeno spíše pro nás? Ano, pro nás to bylo napsáno, neboť ten, kdo oře a kdo mlátí, má pracovat s nadějí, že dostane svůj podíl. 11:Když jsme vám zaseli duchovní setbu, bylo by to mnoho, kdybychom sklízeli vaši pozemskou úrodu? 12:Mají-li na vás právo jiní, proč ne tím spíše my? Přesto jsme tohoto práva nepoužili, raději snášíme nedostatek, jen abychom nekladli žádnou překážku do cesty Kristovu evangeliu. 13:Což nevíte, že ti, kteří slouží ve svatyni, dostávají ze svatyně jídlo, a ti, kteří přisluhují při oltáři, mají podíl na obětech? 14:Tak i Pán ustanovil, aby ti, kteří zvěstují evangelium, měli z evangelia obživu. 15:Já jsem však ničeho z toho nepoužil. Nepíšu o tom proto, abych se toho dožadoval. To bych raději umřel hladem, než aby mne někdo zbavil této chlouby! 16:Nemohu se chlubit tím, že kážu evangelium; nemohu jinak, běda mně, kdybych nekázal. 17:Kdybych to činil ze své vůle, mám nárok na odměnu; jestliže jsem byl povolán, plním svěřený úkol. 18:Zač tedy mohu čekat odměnu? Za to, že přináším evangelium zadarmo, že jsem se vzdal práva, které mám jako kazatel evangelia. 19:Jsem svoboden ode všech, ale učinil jsem se otrokem všech, abych mnohé získal. 20: Tak židům jsem byl židem, abych získal židy. Pro ty, kteří jsou pod Zákonem, jako bych byl i já pod Zákonem, ačkoliv nejsem pod Zákonem, abych získal ty, kteří jsou pod Zákonem. 21:Těm, kteří jsou bez Zákona, jako bych byl i já bez Zákona, abych získal ty, kteří jsou bez Zákona, ačkoliv nejsem bez Zákona Božího, protože jsem pod Zákonem Kristovým. 22:Těm, kdo jsou slabí, stal jsem se i já slabým, abych získal slabé. Všem jsem se stal vším, abych alespoň některé spasil. 23: A všechno to dělám pro evangelium, abych sám na něm měl podíl.

=Apoštol sv.Pavel praví o boji o odměnu věrného následovníka Pána Ježíše Krista 9,24-27=

24:Nevíte snad, že ti, kteří běží o závod, běží sice všichni, ale jen jeden dostane cenu? Běžte tak, abyste ji získali! 25:Každý závodník se podrobuje všestranné kázni. Oni to podstupují pro pomíjitelný věnec, my však pro věnec nepomíjitelný. 26:Já tedy běžím ne jako bez cíle; bojuji ne tak, jako bych dával rány do prázdna. 27:Tvrdě nutím své tělo ke kázni, abych snad, když kážu jiným, sám nebyl zavržen.

Kapitola 10 - první list apoštola sv.Pavla Korintským.

= Apoštol Pána Ježíše Krista varuje před bezbožností a konzumním životem 10,1-7=

1:Chtěl bych vám připomenout, bratří, že naši praotcové byli všichni pod oblakovým sloupem, všichni prošli mořem, 2:všichni byli křtem v oblaku a moři spojeni s Mojžíšem, 3:všichni jedli týž duchovní pokrm 4:a pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus. 5:A přece se většina z nich Bohu nelíbila; vždyť 'poušť byla poseta jejich těly'. 6:To vše se stalo nám na výstrahu, abychom nezatoužili po zlém jako oni. 7:A také nebuďte modláři jako někteří z nich, jak je psáno: 'Usadil se lid, aby jedl a pil, a potom povstali k tancům.'

= Apoštol Pána Ježíše Krista sv.Pavel varuje před sexuálními nemravnostmi 10,8-11=

8:Ani se neoddávejme smilstvu, jako někteří z nich, a padlo jich za jeden den třiadvacet tisíc. 9:A také nechtějme zkoušet Pána, jako to dělali někteří z nich a hynuli od hadího uštknutí, 10:ani nereptejte, jako někteří z nich, a byli zahubeni Zhoubcem. 11:To, co se jim stalo, je výstražný obraz a bylo to napsáno k napomenutí nám, které zastihl přelom věků.

= Varování před pýchou s příslibem pomoci Pána Ježíše Krista skromným a tichým 10,12-13

12:A proto ten, kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl. 13:Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.

= Apoštol Pána Ježíše Krista varuje před modlářstvím různých alternativních kultů 10,14-18=

14:A proto, moji milovaní, utíkejte před modlářstvím. 15:Mluvím k vám jako k rozumným lidem; posuďte sami, co říkám: 16:Není kalich požehnání, za nějž děkujeme, účastí na krvi Kristově? A není chléb, který lámeme, účastí na těle Kristově? 17:Protože je jeden chléb, jsme my mnozí jedno tělo, neboť všichni máme podíl na jednom chlebu. 18:Pohleďte na Izraelský lid: Nespojuje ty, kteří jedí oběti, společenství oltáře?

=Apel na naši absolutní věrnost a oddanost Pánu Ježíši Kristu v tomto zlém světě 10,19-22=

19:Co tím chci říci? Že pokrm obětovaný modlám něco znamená? Nebo že modla něco znamená? 20:Nikoli, nýbrž že to, co pohané obětují, obětují démonům, a ne Bohu. Nechci, abyste vešli ve společenství s démony. 21:Nemůžete pít kalich Páně i kalich démonů. Nemůžete mít účast na stolu Páně i na stolu démonů. 22:Chceme snad popudit Pána k žárlivosti? Jsme snad silnější než on?

=Apoštol Pána Ježíše Krista vysvětlil etiku konzumace masa obětovaného modlám 10,23-33=

23:'Všecko je dovoleno' - ano, ale ne všecko prospívá. 'Všecko je dovoleno' - ano, ale ne všecko přispívá ke společnému růstu. 24:Nikdo ať nemyslí sám na sebe, nýbrž ať má ohled na druhého! 25:Jezte všechno, co se prodává v masných krámech, a pro své svědomí se nepotřebujete na nic ptát. 26:'Hospodinova je země i její plnost.' 27:Pozve-li vás někdo z nevěřících a chcete tam jít, jezte všechno, co vám předloží, a pro své svědomí se na nic neptejte. 28:Kdyby vám však někdo řekl: "Toto bylo obětováno božstvům", nejezte kvůli tomu, kdo vás na to upozornil, a pro svědomí- 29:nemyslím vaše svědomí, nýbrž svědomí toho druhého. Proč by moje svoboda měla být souzena cizím svědomím? 30:Jestliže něco přijímám s vděčností, proč mám být odsuzován za to, zač vzdávám díky? 31:Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte ke slávě Boží. 32:Nebuďte kamenem úrazu ani Židům, ani Řekům, ani církvi Boží, 33:já se také snažím všem vyjít vstříc. Nehledám svůj vlastní prospěch, nýbrž prospěch mnohých, aby byli spaseni.

Kapitola 11 - první list apoštola sv.Pavla Korintským.

=Apoštol pána Ježíše Krista o ženách a mužích na bohoslužebních shromážděních 11,1-16=

1:Buďte následovníky mými, jako i já jsem Kristovým. 2:Chválím vás, bratři, že si všechny moje věci pamatujete a zachováváte učení, které jsem vám odevzdal. 3:Rád bych, abyste věděli, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou pak ženy muž, hlavou však Kristovou Bůh. 4:Každý muž, který se modlí anebo prorokuje s přikrytou hlavou, zneucťuje toho, kdo je mu hlavou Krista. 5: Každá pak žena, která se modlí a prorokuje s nezakrytou hlavou, hyzdí svoji hlavu, protože je to totéž, jako kdyby se dala ostříhat dohola. 6: A pokud si žena nezakrývá hlavu, ať se třeba také dá ostříhá dohola. Je-li však ženě mrzké a ohyzdné dát se ostříhat dohola, ať si tedy i zakrývá svou hlavu. 7:Muž si totiž nemá zakrývat svoji hlavu, protože je obrazem a slávou Boží; žena však je obrazem muže. 8: Neboť není muž ze ženy, nýbrž žena z muže; 9: vždyť ani nebyl stvořen muž pro ženu, ale žena pro muže. 10:Proto má žena mít znak moci na hlavě pro anděly. 11: Pravda, v Pánu ani muž není bez ženy, ani žena bez muže. 12: Neboť jako je žena z muže, tak je i muž skrze ženu zrozen a všechno pak pochází od Boha. 13: Vy sami mezi sebou posuďte: Líbí se vám, aby se žena k Bohu modlila nezakryta? 14: A neučí vás i sama příroda, že je nectí pro muže, nosí-li velmi dlouhé vlasy? 15: Ale když si žena pěstuje dlouhé vlasy, té je to na slávu a ozdobu, protože dlouhé vlasy jsou jí jakoby závojem. 16: Pokud by se ale někdo chtěl hádat, my to nemáme ve zvyku a Církev Boží taky ne.

= Apoštol Pána Ježíše Krista sv.Pavel kritizoval zlozvyky při “agapách” 11,17-22=

17:Když už vás napomínám, nemohu také pochválit, že se shromažďujete spíše ke škodě než k prospěchu. 18:Předně slyším, že jsou mezi vámi roztržky, když se v církvi shromažďujete, a jsem nakloněn tomu věřit. 19:Neboť musí mezi vámi být i různé skupiny, aby se ukázalo, kdo z vás se osvědčí. 20:Když vy se však shromažďujete, není to už společenství večeře Páně: 21:každý se dá hned do své večeře, a jeden má hlad, druhý se opije. 22:Což nemáte vlastní domy, kde byste jedli a pili? Anebo snad pohrdáte církví Boží a chcete zahanbit ty, kteří nic nemají? Co vám mám na to říci? Mám vás snad pochválit? Za toto vás nepochválím!

= Apoštol Pána Ježíše Krista sv.Pavel napsal o Eucharistii 11,23-34=

23:Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb,

24:vzdal díky, lámal jej a řekl: "Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku." 25:Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku." 26:Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde. 27:Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně. 28:Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije. 29:Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě k odsouzení. 30:Proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných a mnozí umírají. 31:Kdybychom soudili sami sebe, nebyli bychom souzeni. 32:Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni spolu se světem. 33:A tak, bratří moji, když se shromažďujete ke společnému stolu, čekejte jeden na druhého. 34:Kdo má hlad, ať se nají doma, abyste se neshromažďovali k odsouzení. Ostatní věci zařídím, až přijdu.

Kapitola 12 - první list apoštola sv.Pavla Korintským.

=Apoštol Pána Ježíše Krista sv.Pavel napsal o mimořádných darech Ducha Svatého 12,1-11=

1:Pokud jde o duchovní dary, bratří, nechtěl bych vás nechat v nevědomosti. 2:Pamatujete se, že když jste byli pohané, táhlo vás to neodolatelně k němým modlám. 3:Proto vám zdůrazňuji, že žádný, kdo mluví z Ducha Božího nezlořečí Pánu Ježíši Kristu; nemůže říci: "Prokletý Ježíš", a že nikdo nemůže říci: "Ježíš Kristus je Bůh", leč v Duchu Svatém. 4:Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; 5:rozdílné služby, ale tentýž Pán; 6:a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všechno ve všech. 7:Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu. 8:Jednomu je skrze Ducha Svatého dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha Svatého, 9:někomu zase víra v témž Duchu Svatém, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu Svatém, 10:někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit vícerými jazyky, a jinému řeči v cizích jazycích překládat. 11:Toto všechno působí jeden a týž Duch Svatý, který ze své moci uděluje individuálně každému zvláštní dary, jako sám chce.

= Křesťané bez ohledu na národnostní a třídní příslušnost patří Pánu Ježíši Kristu 12,12-13=

12:Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všechny údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem. 13:Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.

= Všichni pokřtění tvoříme spolu mystické Tělo Pána Ježíše Krista - Církev 12,14-27=

14:Tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů. 15:Kdyby řekla noha: "Protože nejsem ruka, nepatřím k tělu", tím by ještě nepřestala být částí těla. 16:A kdyby řeklo ucho "Protože nejsem oko, nepatřím k tělu," tím by ještě nepřestalo být částí těla. 17:Kdyby celé tělo nebylo než oko, kde by byl sluch? A kdyby celé tělo nebylo než sluch, kde by byl čich? 18:Ale Bůh dal tělu údy a každému z nich určil úkol, jak sám chtěl. 19:Kdyby všechno bylo jen jedním údem, kam by se podělo tělo? 20:Ve skutečnosti však je mnoho údů, ale jedno tělo. 21:Oko nemůže říci ruce: "Nepotřebuji tě!" Ani hlava nemůže říci nohám: "Nepotřebuji vás!" 22:A právě ty údy těla, které se zdají méně významné, jsou nezbytné, 23:a které pokládáme za méně čestné, těm prokazujeme zvláštní čest, a neslušné slušněji zahalujeme, 24:jak to naše slušné údy nepotřebují. Bůh zařídil tělo tak, že přehlíženým údům dal hojnější čest, 25:aby nebyla v těle roztržka, ale aby údy shodně pečovaly jeden o druhý. 26:Trpí-li jeden úd, trpí spolu s ním všechny. A dochází-li slávy jeden úd, všechny se radují spolu s ním. 27:Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů.

=Dostali jsme rozličné dary Ducha Svatého pro službu Pánu Ježíši Kristu v Církvi 12,28-31=

28:A Bůh ustanovil v Církvi některé za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele; pak udělil moci divotvorné, dary uzdravování, pomáhání bídným bezdomovcům, řízení a spravování církve, mluvení rozličnými jazyky a tlumočení řečí. 29:Jsou snad všichni apoštoly? Jsou všichni proroky? Jsou všichni učiteli? Činí všichni obdivuhodné činy? 30:Mají všichni dar uzdravovat? Mají všichni schopnost mluvit rozličnými jazyky? Dovedou všichni překládat z cizích jazyků? 31: Horlete o lepší dary. A ještě ukáži vám cestu na výsost vznešenější.

Kapitola 13 - první list apoštola sv.Pavla Korintským.

= Apoštol Pána Ježíše Krista sv.Pavel říká o Lásce 13,1-13=

1:Kdybych jazyky lidskými mluvil i andělskými, ale lásky bych neměl, učiněn jsem měď zvučící aneb zvonec znějící. 2:Kdybych měl proroctví a vědom byl různého tajemství a různého umění, a kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, lásky pak kdybych neměl, nic nejsem. 3:Kdybych vynaložil na pokrmy všechen statek svůj i kdybych obětoval své tělo, abych byl slavný, a lásky bych neměl, nic mi to neprospívá. 4:Láska trpělivá je, dobrotivá je, láska nezávidí, láska není všetečná, nenadýmá se. 5:Láska nedělá neslušnosti, nehledá svůj prospěch, neroztrpčuje se, nemyslí na zlé. 6:Neraduje se z nepravosti, ale vždycky se raduje z pravdy. 7:Všechno snáší, všechno věří, všeho se naděje, ve všem vytrvá. 8:Láska nikdy nevypadá, buďže je u koho dar proroctví - ten pomine, aneb dar jazyků - ten přestane, aneb dar poznání – ten zanikne. 9:Protože jen částečně něco víme a částečně něco prorokujeme; 10:když však přijde to, co je dokonalé, zanikne to, co je jen částečné. 11:Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, poznával jsem jako dítě, přemýšlel jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, zanechal jsem dětské způsoby. 12:Nyní vidíme jen nejasně jakoby skrze zrcadlo jen v záhadě a hádance skrze podobenství, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám jen částečně, ale potom poznám plně a dokonale, jako Bůh zná plně a dokonale mne. 13:A tak nyní pak zůstávají a trvají víra, naděje, láska, tyto tři, ale největší z této trojice je láska mezi nimi.

Kapitola 14 - první list apoštola sv.Pavla Korintským.

= Apoštol Pána Ježíše Krista sv.Pavel řekl o poměru jazyka k daru proroctví 14,1-25=

1:Držte se lásky a horlete o dary duchovní, zvláště však o to, abyste prorokovali. 2:Vždyť kdo mluví cizím jazykem, nemluví k lidem, nýbrž k Bohu, a nikdo mu nerozumí. Ale duchem mluví tajemství. 3:Ten však, kdo prorokuje, mluví lidem ke vzdělání a k povzbuzení a k útěše. 4:Kdo mluví cizími jazyky buduje sebe samého, ale kdo prorokuje, buduje Církev. 5:Chtěl bych, abyste všichni mluvili jazyky, ale ještě více, abyste prorokovali, neboť ten, kdo prorokuje je větší než ten, kdo mluví jazyky - ledaže by jeho řeč byla vykládána, aby se budovala Církev. 6:Vždyť kdybych k vám, bratří, přišel a mluvil jazyky, a nepřinesl vám žádné zjevení od Boha ani poznání ani prorocké slovo ani naučení - jaký prospěch byste z toho měli? 7:Je to jako s hudebními nástroji, třeba s flétnou nebo kytarou: kdyby nevydávaly odlišné tóny, jak by bylo možno rozeznat nápěv, který se na nich hraje? 8:A kdyby polnice vydala neurčitý zvuk, kdo by se připravoval k bitvě? 9:Tak i vy: Jestliže darem jazyka nepromluvíte jasné slovo, jak se má poznat, co bylo řečeno? Budete mluvit jen do vzduchu! 10:Na světě je mnoho různých jazyků a žádný z nich není o sobě nesrozumitelný. 11:Jestliže však neznám význam těch slov, budu pro mluvícího cizincem a on zase bude cizincem pro mne. 12:Tak i vy: když tak horlivě usilujete o duchovní dary, snažte se, abyste měli hojnost těch, které přispívají vzdělání církve. 13:A proto ten, kdo mluví cizími jazyky, nechť prosí, aby je dovedl také vykládat. 14:Kdybych se modlil cizím jazykem, modlil by se můj duch, ale rozum nemá z toho užitku. 15:Co tedy? Budu se modlit duchem, ale budu se také modlit s vědomou myslí. Budu zpívat žalmy duchem, ale budu je zpívat také s vědomou myslí. 16:Když děkuješ Bohu cizím jazykem jak ke tvému děkování by ten, kdo do toho není zasvěcen, mohl říci Amen, když nerozumí tomu, co říkáš? 17:Ty sice dobře vzdáváš díky, ale druhý z toho nemá žádný užitek. 18:Děkuji Bohu, že mluvím jazyky více než vy všichni, 19:ve shromáždění však - abych poučil i druhé - raději řeknu pět slov srozumitelně než tisíce slov v cizím jazyce. 20:Bratří, ve své soudnosti nebuďte jako děti. Co do špatnosti buďte jako nemluvňata, ale v myšlení buďte dospělí. 21:V Zákoně je psáno: 'Jinými jazyky a jinými rty budu mluvit k tomuto lidu, ale ani tak neuposlechnou', praví Hospodin. 22:Jazyky jsou tedy na znamení nikoli pro věřící, nýbrž pro nevěřící, prorokování však nikoli pro nevěřící, nýbrž pro věřící. 23:Kdyby se celá církev sešla ve shromáždění a všichni by mluvili cizími jazyky, a přišli by tam lidé nezasvěcení a nevěřící, cožpak by neříkali, že blázníte? 24:Budou¦li všichni prorokova a přijde tam člověk nevěřící nebo nezasvěcený, bude vším, co slyší, souzen a usvědčován, 25:vyjdou najevo věci skryté v jeho srdci, takže padne na tvář, bude se klanět Bohem a vyzná: "Vskutku je Bůh mezi vámi!"

=Apoštol Pána Ježíše Krista sv.Pavel o užívání mimořádných mystických darů 14,26-33a=

26:Co z toho plyne, bratří? Když se shromažďujete, každý něco má: jeden má žalm, druhý slovo naučení, jiný zjevení od Boha, ještě jiný promluví darem jazyků a další to vyloží. Všecko ať slouží společnému duchovnímu růstu. 27:Pokud jde o mluvení jazyky, ať promluví dva nebo tři, jeden po druhém, a někdo ať vysvětluje. 28:Kdyby neměli vykladače, ať ve shromáždění mlčí, každý ať mluví jen pro sebe a před Bohem. 29:Z proroků ať promluví dva neb tři a ostatní ať to posuzují. 30:Dostane-li se zjevení jinému ve shromáždění, nechť ten první mlčí. 31:Jeden po druhém můžete všichni prorocky promluvit, aby všichni byli poučeni a všichni také povzbuzeni. 32:Prorok přece ovládá svůj prorocký dar. 33:Bůh není Bohem zmatku, nýbrž Bohem pokoje.

=Sv.Pavel tlumočí vůli Pána Ježíše Krista, ať ženy nečtou Boží Slovo v kostele 14,33b-35=

Jako ve všech obcích věřících křesťanů 34:vaše ženy v kostelech ať mlčí, neboť nedovoluje se jim mluvit; ale mají poslouchat, jak to říká i Zákon. 35:Chtějí-li se něčemu naučit, ať se doma zeptají svých mužů; protože je ošklivé, aby žena mluvila v kostele.

=Odmítání příkazů apoštola sv.Pavla je odmítáním samotného Pána Ježíše Krista 14,36-40=

36:Vyšlo snad slovo Boží od vás? Nebo přišlo jen k vám samotným? 37:Pokládá-li se někdo za proroka nebo za člověka obdařeného Duchem, měl by poznat, že to, co vám píšu, je přikázání Páně. 38:Kdo to neuznává, nedojde sám uznání. 39:A tak, bratří moji, horlivě se snažte prorokovat a nebraňte mluvit jazyky. 40:Všechno ať se děje slušně a podle řádu.

Kapitola 15 - první list apoštola sv.Pavla Korintským.

=Práce apoštola sv.Pavla hlásající zmrtvýchvstání Pána Ježíše Krista 15,1-11=

1:Chci vám připomenout, bratří, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte, 2:a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval - vždyť jste přece neuvěřili nadarmo. 3:Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem 4:a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, 5:ukázal se Petrovi, potom jedenácti. 6:Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli. 7:Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům. 8:Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně. 9:Vždyť já jsem nejmenší z apoštolů a nejsem ani hodný jména apoštol, protože jsem pronásledoval církev Boží. 10:Milostí Boží jsem to, co jsem, a milost jeho ke mně nebyla marná, nýbrž pracoval jsem více než oni všichni, ale ne já, nýbrž milost Boží, která byla se mnou. 11:Ať už tedy já, nebo oni - tak zvěstujeme a tak jste uvěřili.

=Apoštol sv.Pavla vyzdvihl důležitost zmrtvýchvstání Pána Ježíše Krista 15,12-19=

12:Hlásá-li se však o Kristu, že vstal z mrtvých, kterak praví někteří mezi vámi, že není vzkříšení z mrtvých? 13:Jestli není vzkříšení z mrtvých, pak nevstal z mrtvých ani Kristus. 14:A jestliže Kristus nevstal z mrtvých, marné je hlásání naše, marná i víra vaše, 15: my pak jsme falešnými Božími svědky, protože jsme dosvědčili proti Bohu, že vzkřísil Krista, jehož nevzkřísil, neexistuje-li vzkříšení z mrtvých. 16:Neboť neexistuje-li vůbec vzkříšení z mrtvých, ani Kristus nevstal. 17:Jestli však Kristus nevstal z mrtvých, vaše víra je marná, neboť jste ještě ve svých hříších, 18:Zahynuli také ti, kteří zesnuli v Kristu. 19:Jestliže toliko v tomto životě máme pouhou naději v Kristu, jsme nejbídnější ze všech lidí!

= Pán Ježíš Kristus je prvotina těch, co vstanou z mrtvých 15,20-34=

20:Avšak Kristus vstal z mrtvých, prvotina to těch, kteří zesnuli. 21:A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání: 22:jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni budou oživeni. 23:Každý v pořadí jaké mu patří: první jakožto prvotina vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, co patří Kristovi. 24:Tu nastane konec, až Kristus zničí vládu všech panství, mocností a sil i odevzdá království Bohu a Otci. 25:Musí totiž kralovat, 'dokud Bůh nepoloží všechny nepřátele pod jeho nohy'. 26:Jako poslední nepřítel bude zničena smrt, 27:vždyť 'pod nohy Krista podřídil Bůh všechno'. Když však praví, že všechno jest mu poddáno, je patrné, že vyjma toho, jenž mu všechno poddal. 28:Až mu bude podřízeno všechno, pak i sám Syn se podřídí tomu, kdo mu všechno podřídil, aby byl Bůh všechno ve všem. 29:Jaký by jinak mělo smysl to, že se někteří dávají křtít za mrtvé? Jestliže mrtví vůbec nevstávají z mrtvých, proč dávají se taky křtíti za ně? 30:A proč i my v každou hodinu podstupujeme nebezpečí? 31:Den ze dne hledím smrti do tváře - ujišťuji vás o tom, bratří, při všem, co pro mne znamenáte, v Kristu Ježíši, našem Pánu! 32:Jestliže jsem v Efezu podstoupil zápas se šelmami jen z lidských pohnutek, co mi to prospěje? Jestliže mrtví nevstanou, pak 'jezme a pijme, neboť zítra zemřeme'. 33:Nedejte se svést: 'špatné společnosti kazí dobré mravy'. 34:Vystřízlivějte, jak se sluší, a nehřešte. Někteří nemají ani ponětí o Bohu. Říkám to k vašemu zahanbení!

= Apoštol Pána Ježíše Krista sv.Pavel o vlastnostech vzkříšeného těla 15,35-50=

35:Ale někdo snad řekne: "Jak vstanou mrtví? V jakém těle přijdou?" 36:Jaká pošetilost! To, co zaséváš, nebude oživeno, jestliže neumře. 37:A co zaséváš, není tělo, které vzejde, nýbrž holé zrno, ať už pšenice nebo nějaké jiné rostliny. 38:Bůh však mu dává tělo, jak sám určil, každému semeni jeho zvláštní tělo. 39:Není jedno tělo jako druhé, nýbrž jiné tělo mají lidé, jiné zvířata, jiné ptáci, jiné ryby. 40:A jsou těla nebeská a těla pozemská, ale jiný je lesk těl nebeských a jiný těl pozemských. 41:Jiná je záře slunce a jiná měsíce, a ještě jiná je záře hvězd, neboť hvězda od hvězdy se liší září. 42:Tak je to i se zmrtvýchvstáním. Rozsévá se v porušitelnosti, vstane v neporušitelnosti. 43:Co je rozseto v poníženosti, vstává v slávě. Co je rozseto v slabosti, vstává v moci. 44:Rozsévá se tělo živočišné, vstane tělo duchovní. Je-li tělo živočišné, je i tělo duchovní. 45:Tak je také psáno: 'První člověk Adam stal se živočichem žijícím' - poslední Adam duchem oživujícím. 46:Není však dříve to, co je duchovní, nýbrž to, co je živočišné. 47:První člověk co byl ze země byl pozemský, druhý člověk z nebe je nebeský. 48:Jaký byl onen pozemský, takoví jsou též ti, kteří jsou pozemští, a jaký je ten nebeský, takoví jsou i ti, kteří jsou nebeští. 49: Proto jako jsme nesli podobu pozemského, nesme též podobu nebeského. 50:Chci říci to, bratří, že člověk, jak je, nemůže mít podíl na království Božím, ani porušitelnost nebude dědičem neporušitelnosti.

= Apoštol Pána Ježíše Krista sv.Pavel o vítězství nad smrtí 15,51-58=

51:Aha, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, 52:naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví vstanou neporušeni; a my budeme proměněni. 53:Musí zajisté porušitelné toto tělo obléci neporušitelnost a smrtelné toto tělo obléci nesmrtelnost. 54:Když pak toto porušitelné tělo obleče neporušitelnost a toto smrtelné obleče nesmrtelnost, pak se naplní to slovo, které je psáno: 'Pohlcena je smrt ve vítězství. 55:Kde je, ó smrti, tvé vítězství? Kde je, ó smrti, tvůj osten?' 56:Ostnem smrti je hřích a hřích má svou moc ze zákona. 57:Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista! 58:A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná.

Kapitola 16 - první list apoštola sv.Pavla Korintským.

=Apoštol Pána Ježíše Krista sv.Pavel o sbírce pro věřící v Jeruzalémě 16,1-4=

1:Pokud jde o sbírku pro církev v Jeruzalémě, dělejte to podle pokynů, které jsem dal církvím v Galacii. 2:Každou neděli nechť každý z vás dá stranou, co může postrádat, aby se sbírky neděly teprve tehdy, až k vám přijdu. 3:Až budu u vás, vyšlu ty, které doporučíte, s průvodními listy, aby donesli dar vaší vděčnosti do Jeruzaléma. 4:Ukáže-li se vhodné, abych tam šel také já, půjdou se mnou.

=Osobní správy apoštola Pána Ježíše Krista sv.Pavla 16,5-12=

5:Přijdu k vám, až dokončím cestu Makedonií. Makedonií totiž jen projdu, 6:ale u vás bych chtěl zůstat déle, snad i přes celou zimu, abyste vy mne potom vypravili na další cestu. 7:Nerad bych se u vás jen zastavil; doufám, že s vámi budu moci zůstat nějaký čas, dovolí-li to Pán. 8:V Efezu zůstanu až do letnic; 9:otevřela se mi zde veliká a nadějná příležitost, ale také nepřátel je mnoho. 10:Přijde-li Timotej, hleďte, aby byl mezi vámi bez strachu; vždyť koná dílo Páně stejně jako já. 11:Nikdo tedy jím nepohrdej, nýbrž doprovoďte ho v pokoji, aby přišel ke mně, neboť ho očekávám s bratry. 12:Pokud jde o Apolla, velice jsem ho žádal, aby k vám šel spolu s jinými bratry, ale zhola nebylo vůle, aby šel nyní; půjde však, až bude míti čas příhodný.

=Osobní pokyny apoštola Pána Ježíše Krista sv.Pavla 16,13-18=

13:Buďte bdělí, stůjte pevně ve víře, buďte stateční a silní! 14:Všecko nechť se mezi vámi děje v lásce. 15:O něco vás prosím, bratří. Víte o rodině Štěpánově, že první z celé Achaje uvěřili a dali se do služby bratřím. 16:I vy se ochotně podřizujte takovým lidem a každému, kdo pracuje na společném díle. 17:Mám radost, že přišli Štěpán, Fortunát a Achaiko, neboť mi nahradili vaši nepřítomnost. 18:Uklidnili mé i vaše srdce. Važte si takových lidí!

=Pozdravy a požehnání apoštola Pána Ježíše Krista sv.Pavla 16,19-24=

19:Pozdravují vás církve v Asii. Velice vás v Pánu pozdravuje Akvila a Priska spolu s církví, která se shromažďuje v jejich domě. 20:Pozdravují vás všichni bratří. Pozdravte se všichni v políbení svatém. 21:Pozdrav mou, Pavlovou rukou. 22:Kdo nemiluje Pána našeho Ježíše Krista, ať je proklet! Maranatha! 23:Milost Pána Ježíše buď s vámi. 24:Moje láska je s vámi všemi v Kristu Ježíši.

 

 

 

 

 

Tento soubor Písma Svatého Nového zákona zatím doposud ještě není dokončen! Zatím obsahuje pouze úplný text s úplnou redakcí pro všechna čtyři kanonická evangelia, knihy Skutky svatých apoštolů a úplný text s úplnou redakcí prvního listu apoštola sv.Pavla Korintským. Zatím ještě úplně schází všechny ostatní Listy svatých apoštolů a kniha Zjevení.

Jinak text Písma Svatého Nového zákona z lásky k Pánu Bohu do češtiny překládá, píše a rediguje oddaný laický služebník Pána Ježíše Krista

JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

Zpět na hlavní stránku!