wz

Zpět na hlavní stránku!


Takzvaná branná povinnost je obyčejné otroctví!
Stát je otrokář a takzvanou brannou povinností zotročuje své občany!!

Takzvaná všeobecná branná povinnost je hrubým ponížením a zneuctěním lidské důstojnosti osob, které jsou brutálním násilím ze strany státní moci a proti své svobodné vůli přinuceny k výkonu nucených prací pod záminkou takzvané všeobecné branné povinnosti.

Takzvaná všeobecná branná povinnost a systém odvodů, kterým stát zotročuje mladé chlapce ve jménu militarismu je jednou z posledních forem otrokářství a otroctví, která v leckterých částech světa v různé intenzitě přežívá i dnes na počátku třetího tisíciletí.

Řeknu to zcela na rovinu a úplně otevřeně bez toho, že bych si na ústa dával jakékoliv servítky:

Politický režim, který se domnívá, že je oprávněn nutit mladé chlapce – a to ještě k tomu navíc dokonce přímo své vlastní občany - aby proti své svobodné vůli a proti svému vlastnímu přesvědčení násilím či pohrůžkou násilí, ze strany státu a jeho utiskujícího byrokratického, vojenského, policejního a justičního aparátu - byli podrobování nuceným pracím (například – v daném případě – v armádě) je zločineckým režimem, který nemá žádného morálního práva na svoji další existenci.

Vycházíme-li z filozofické podstaty svobodného státu jako dobrovolného společenství svobodných občanů, kteří se zcela svobodně a dobrovolně rozhodli na základě jakési nepsané “společenské smlouvy” založil stát; současně též se tito svobodní občané rozhodli ustanovit vládu, která by měla spravovat tento stát a vládnout ve státě ke prospěchu všem občanům.

Jinými slovy – stát, režim a ani jeho vláda zde není na to, aby utiskovala své vlastní občany, ale právě naopak stát, režim i vláda jsou zde na to, popřípadě měli by být na to, aby všem svým občanům sloužili!

Stát proto nesmí být otrokářem. Ale právě naopak, stát má být garantem svobody a demokracie! To je totiž ten mandát, který svobodní občané ze své svobodné vůle svěřili státu!!

A je přímo šokující, že ještě i dnes v té či oné formě mohou ve světě existovat politické režimy, které nejenže vojenské otroctví a nucené práce v armádě pokládají za legitimní součást svého politického režimu, ale které zotročují a podrobují nuceným pracím dokonce i své vlastní občany, kterým by po správnosti právě naopak měli sami sloužit a nikoliv si je takto skrze svévolné zneužití státního aparátu zotročovat.

Ba dokonce nejenže vlastní občany zotročují a podrobují nuceným pracích, ale činí tak i bez toho, že by tito občané se dopustili nějakého zločinu; bez toho, že by se proti svému zotročení a přinucení k nuceným pracím pod záminkou takzvané všeobecné branné povinnosti mohli nějak bránit před nezávislým a nestranným soudem; bez toho, že by jim byla prokázána před tímto nezávislým a nestranným soudem vina ze spáchání nějakého zločinu pro který by si eventuálně zasloužili uložení trestu nucených prací; jako i bez toho, aby proti rozhodnutí o jejich odvedení do armády mohly podat odvolání k nezávislému a nestrannému soudu; a aby tak existoval vůbec někdo, kdo těmto násilnickým praktikám - činěným s požehnáním militaristického režimu a jeho branného zákona - uvržení nevinných osmnáctiletých chlapců do “vojenského otroctví” by učinil konečně přítrž, protože se právně i fakticky jedná o naprosto bezprecedentní porušování i těch nezákladnějších lidských práv mladých chlapců na osobní svobodu, kteří jsou násilně nuceni ze strany brutálního, tyranského a despotického militaristického režimu (a to režimu, který má často navíc dokonce i tu nehorázní drzost, že se skrývá za falešnou maskou pluralitní “demokracie”!!) k otrockým nuceným pracím v armádě (takzvaná “vojenská služba”), popřípadě i mimo armády (takzvaná “civilní služba”).

Ani za “svobodný” a ani za “demokratický” se nemůže považovat totiž žádný stát a ani žádný politický režim, který vědomě a úmyslně zotročí byť i jen jednoho jediného svého občana! A to ani omylem ne!! Stát, který vědomě a úmyslně zotročí byť i jen jednoho jediného člověka není státem ani svobodným a ani demokratickým! Stát, který vědomě a úmyslně zotročí byť i jen jednoho jediného člověka je totiž státem otrokářským!!

Bez ohledu na to, jaký postoj k lidským právům má pozitivní právo tohoto současného otrokářského státu, se na základě přirozeného práva domnívám, že otroctví a otrokářství, a to včetně vojenského otroctví a vojenského otrokářství, které bývá praktikováno pod záminkou takzvané “všeobecné branné povinnosti” společně i s genocidou a válečným štvaním jsou ty nejtěžší zločiny proti lidskosti. A všichni ti, co jakkoliv propagují, podporují anebo jakkoliv napomáhají existenci sytému vojenského otroctví a otrokářství jsou vojenští otrokáři a zločinci!

Vím, že Boží mlýny melou sice pomyly, ale jistě. A proto pevně věřím, že i tyto zločiny proti lidskosti páchané vojenskými otrokáři a zločinci budou jednou spravedlivě potrestány!!

Na základě přirozeného práva tyto zločiny proti lidskosti do budoucna lze pokládat za ničím nepromlčitelné a ničím neomluvitelné, a proto mám za to, že v budoucnosti ti, co byly propagátory, podporovatelé, organizátoři, či jíní strůjci odvodových konskripcí a takzvané prezenční branné povinnosti musí být kdykoliv v budoucnosti – kdy to po pádu militaristického režimu bude objektivně možné učinit - bráni na zodpovědnost, aby se před spravedlivým soudem zodpovídali za tyto své zločiny, a to bez ohledu na nějakou tu jejich poslaneckou, senátorskou či jinou imunitu, kterou mají, či měli v době páchání těchto zločinů schvalování, propagace, podpory a napomáhání existence systému vojenského otroctví a otrokářství jako i bez ohledu na to, jaký postoj k páchání této trestné činnosti zaujímalo či nezaujímalo pozitivní právo státu v době, kdy tyto zločiny byly páchány či spáchány!

Bez ohledu na ty, či ony pozitivně-právní normy státu, respektive režimů,které tyto zločiny schvalování, propagace, podpory a napomáhání existence systému vojenského otroctví a otrokářství jakkoliv umožňovali a podporovali či umožňují a podporují v současné době, ve jménu přirozeného práva každé lidské bytosti žít svobodně (a to bez ohledu na eventuální absenci zakotvení práva na osobní svobodu do pozitivního práva státu v minulosti či současnosti!), je právo člověka na osobní svobodu nejvyšší Boží zákon napsaný v lidských srdcích od té doby co Bůh stvořil člověka; a proto musí být všude na světě – jakmile padne militaristický režim a zvítězí tam tak skutečně humanitní a demokratické síly – tito zločinci bráni na zodpovědnost bez ohledu na to, zda-li podle pozitivního práva státu, respektive z hlediska jeho hmotně-právních či procesně-právních předpisů v době páchání těchto zločinů schvalování, propagace, podpory a napomáhání existence systému vojenského otroctví a otrokářství jednání těchto zločinců pozitivní právo formálně pokládalo za legální a tedy v souladu se svým právním řádem anebo nikoliv!

Navzdory diskrepanci přirozeného práva s právem pozitivním a tedy i navzdory této formální retroaktivitě – bez ohledu na to, zda-li je tato retroaktivita nepravá či retroaktivita pravá – nemůže být, nesmí být a ani nebude otázka retroaktivity překážkou pro potrestání těchto zločinů schvalování, propagace, podpory a napomáhání existence systému vojenského otroctví a otrokářství!

V tomto směru budiž precedentem trestání nacistických válečných zločinců po skončení druhé světové války, které bylo rovněž učiněno na základě přirozeného práva a jako takové nejevilo o nic menší diskrepanci s pozitivním právem státu v době, kdy tyto zločiny nacističtí váleční zločinci páchali, respektive z hledisek hmotně-právních či procesně-právních předpisů v době páchání těchto zločinů byli tyto nacistické válečné zločiny rovněž zcela legální v době kdy byli spáchány, a tedy potrestání nacistických válečných zločinců nebylo o nic méně “retroaktivní”, jako bude formální retroaktivita při budoucím potrestání zločinů schvalování, propagace, podpory a napomáhání existence systému vojenského otroctví a otrokářství!

Je totiž důležité aby se to řeklo takhle zcela na rovinu a bez servítek, aby si všichni tito vojnoví otrokáři, zločinci a jejich pomahači či podporovatelé byli vědomi - a s tímto svým vědomím každý večer i uléhali ke svému spaní - že po celou dobu svého života, pro případ eventuální skutečně demokratické a humanitní změny režimu v důsledku vítězství skutečně demokratických a humanitních sil, (k čemu dříve nebo později tak nebo onak přece jen nakonec dojde!!) tyto zločince, kteří se dopustili zločinů schvalování, propagace, podpory a napomáhání existence systému vojenského otroctví a otrokářství celkem jistě trest nemine a ani nesmí minout zasloužený trest za jejich zločiny, pokud budou ještě v tu dobu na živu! Pokud budou jíž mrtví bude je soudit Bůh a tento Boží trest bude mnohem přísnější!

To v praxi znamená, že poté, co bude svržen militaristický režim a zvítězí skutečně demokratické a humanitní síly, se tito pachatelé zločinů schvalování, propagace, podpory a napomáhání existence systému vojenského otroctví a otrokářství budou za tyto své zločiny proti lidskosti zodpovídat nejen před svým otupělým svědomím (pokud vůbec nějaké svědomí mají!), ale přímo před spravedlivým soudem, který spravedlivě posoudí jejich zločiny podle přirozeného práva a vyměří jim takový trest jaký si za své zločiny na základě svých skutků zasloužili, co podle mého osobního odhadu – pokud jde například konkrétně o Českou republiku – by mnozí tito vojnoví otrokáři a zločinci možná strávili i ostatek svého života ve věznici ve Valdicích, potažmo v jiné podobné věznici se zvýšenou ostrahou a jejich veškerý majetek propadl ve prospěch státu, respektive ve prospěch odškodnění obětí jejich trestné činnosti. p

Zrušením takzvané prezenční branné povinnosti byl v České republice učiněn pouze první krok. A cesta ku skutečné spravedlnosti je proto ještě velice daleká!

De lege ferenda do budoucna dříve nebo později bude muset režim uznat, že takzvaná prezenční branná povinnost a nucená vojenská služba (ale v podstatě i nucená náhradní služba a také i civilní služba) byla bezprecedentním porušením základních lidských práv postižených lidí, kteří byli takto násilím nuceni bez jakéhokoliv provinění, bez jakéhokoliv rozsudku, k úplně bezprecedentnímu, bezplatnému podrobení výkonu nucených otrockých prací v armádě v případě, že takzvaná všeobecná branná povinnost byla vykonávána formou vojenské služby, anebo v případě, že takzvanou všeobecnou brannou povinnost vykonávali formou takzvané civilní služby, tak byli donuceni k bezplatnému výkonu nucených otrockých prací na stavbách, ve zdravotnictví a jiných oblastech průmyslu, služeb a podobně. Toto oficiální uznání, že stát v rozporu s lidskými právy nutil své vlastní občany k výkonu otrockých nucených prací musí být druhým krokem ke skutečné spravedlnosti!

De lege ferenda na tyto “vojáky” a “civilkáře” musí být pohlíženo úplně stejně jako na příslušníky takzvaných “Pomocných Technických Práporů” /dále jen “PTP”/ z období padesátých let dvacátého století či na občany, kteří v období nacistické okupace byli donuceni jít na nucené práce do Velkoněmecké říše! Jinými slovy to znamená že i tito lidé mají nárok za období svého zotročení a výkonu nucených prací ať již v armádě (takzvaná “vojenská služba”) anebo i mimo armády (takzvaná “civilní služba”) nárok na finanční odškodnění.

De lege ferenda do budoucna nevidím nejen žádný důvod, proč by se na bývalé “vojáky” a “civilkáře” - násilím donucené režimem k výkonu této takzvané všeobecné branné povinnosti a to včetně politických vězňů, respektive lidí, kteří byli uvězněni nebo jinak perzekvování režimem pro jejich odmítnutí “vojenské” anebo “civilní” služby (potažmo odmítnutí “vojenské” i “civilní” služby zároveň!) – mělo pohlížet jinak než na ostatní politické vězně z dob nacismu a komunismu! I tito lidé mají nárok na odškodnění úplně stejně jako i všichni ostatní lidé z řad politických vězňů nacismu a komunismu!! A toto odškodnění musí patřit i těm lidem, kteří byli režimem jakkoliv perzekvováni za to, že postiženým lidem, kteří byli vystaveni hrozbě všeobecné branné povinnosti jakkoliv pomáhali, popřípadě snažili se jim pomáhat, aby se výkonu takzvané všeobecné branné povinnosti vyhnuli, anebo alespoň získali nějaké úlevy, a dokonce i tehdy, když tato pomoc třebas i nebyla úplně nezištná, respektive bezplatná.

Na veškerá odškodnění v této souvislosti ať jsou použity nejen peníze ze státního rozpočtu, ale též i ten majetek, který na základě soudního výroku o propadnutí majetku bude v spravedlivém soudním procesu zkonfiskován (trest propadnutí majetku) právě samotným odsouzeným pachatelům zločinů schvalování, propagace, podpory a napomáhání existence systému vojenského otroctví a otrokářství.

A v neposlední míře, všichni tito zločinci musí být spravedlivě potrestání. A toto spravedlivé potrestání se musí týkat absolutně všech pachatelů zločinů schvalování, propagace, podpory a napomáhání existence systému vojenského otroctví a otrokářství a to v tom nejširším možném slova smyslu!

Pokud jde o politiky to znamená, nejen těch politiků, kteří na exekutivní úrovni měli cokoliv co do činění s legislativou takzvané branné povinnosti, ale i všech těch poslanců, kteří coby poslanci v parlamentech kdykoliv v minulosti hlasovali za takzvané branné zákony, anebo se zdrželi hlasování, popřípadě chyběli při hlasování (tj.všech poslanců z výjimkou těch, kteří hlasovali proti těmto zákonům!!).

A v úplně stejné míře musí být potrestání i ti všichni politici, kteří se jakkoliv zasloužili na pronásledování “odpíračů” vojenské nebo civilní služby – například tím, že v parlamentu coby poslanci nehlasovali proti těm trestním a jiným zákonům, které obsahovali anebo v sobě alespoň zahrnovali i takové právní normy, jejichž obsahem bylo pronásledování a perzekuce “odpíračů” vojenské a civilní služby. A bráni na zodpovědnost a spravedlivě potrestání musí být nejen ti politici, kteří se jakkoliv přičinili o pronásledování a perzekuci “odpíračů” vojenské a civilní služby, ale stejnou měrou i ti politici, kteří se jakýmkoliv způsobem přičinili o pronásledování či perzekuci i těch lidí, kteří jiným lidem pomohli či chtěli pomoci vyhnout se takzvané branné povinnosti, anebo jim poskytnout alespoň nějaké úlevy, přičemž není podstatné, zda-li se jednalo o pronásledování či perzekuci lidí, kteří tak činili nezištně anebo za nějakou úplatu.

Doposud jsem mluvil pouze o potrestání politiků, kteří jakýmkoliv způsobem osobně přispěli k nucení či přinucení byť i jen jednoho jediného člověka k výkonu takzvané všeobecné branné povinnosti (lhostejno zda-li šlo o službu vojenskou nebo civilní) anebo pronásledovaní či jiné perzekuci byť i jen jednoho jediného člověka proto, že výkon všeobecné branné povinnosti odmítl anebo chtěl odmítnout, či pronásledování anebo jinou perzekuci (například i administrativním zákazem výkonu povolání nebo propuštění ze zaměstnání ze strany zaměstnavatele atd.) byť i jen jednoho jediného člověka za to, že tento člověk pomohl či chtěl pomoci byť i jen jednomu jedinému člověku vyhnout se výkonu takzvané všeobecné branné povinnosti, anebo tomuto “branci” poskytnout alespoň nějakou úlevu (a to bez ohledu na to, zda-li tento člověk pomáhající “odpíračům” byl motivován nezištnými důvody morálně-etickými, anebo tak jednal pouze z důvodů osobně-zištných). Samozřejmě, že za všechny tyto zločiny

schvalování, propagace, podpory a napomáhání existence systému vojenského otroctví a otrokářství

musí být na prvním místě potrestáni politici – avšak v konečném důsledku nejen politici!

V konečném důsledku spravedlivého potrestání všech zločinců, kteří se dopustili zločinu schvalování, propagace, podpory a napomáhání existence systému vojenského otroctví a otrokářství se dosáhne pouze tehdy, pokud bude spravedlivě potrestán každý člověk – a to bez ohledu na jeho občanství, pohlaví, rasu, barvu pleti, jazyk, náboženské vyznání či bez náboženského vyznání, politické či jiné smýšlení, národnostní nebo sociální původ, majetek, zaměstnání, vzdělání, rod nebo jiné postavení - který jakýmkoliv způsobem osobně přispěl k nucení či přinucení byť i jen jednoho jediného člověka k výkonu takzvané všeobecné branné povinnosti (lhostejno zda-li šlo o službu vojenskou nebo civilní) anebo jakkoliv přispěl k pronásledovaní či jiné perzekuci byť i jen jednoho jediného člověka proto, že výkon všeobecné branné povinnosti odmítl anebo chtěl odmítnout, či jakkoliv přispěl k pronásledování anebo jiné perzekuci (například i administrativním zákazem výkonu povolání nebo propuštění ze zaměstnání ze strany zaměstnavatele atd.) byť i jen jednoho jediného člověka za to, že tento člověk pomohl či chtěl pomoci byť i jen jednomu jedinému člověku vyhnout se výkonu takzvané všeobecné branné povinnosti, anebo tomuto “branci” umožnil či chtěl umožnit alespoň nějakou úlevu (a to bez ohledu na to, zda-li tento člověk pomáhající “odpíračům” byl motivován nezištnými důvody morálně-etickými, anebo tak jednal pouze z důvodů osobně-zištných).

Jinými slovy “de lege ferenda” v budoucnosti musí být potrestání nejen politici, ale i všichni úředníci, policisté, policejní vyšetřovatelé, prokurátoři či státní zástupci, soudci, lékaři, odvodový komisaři či jiní důstojníci podílející se na odvodech, novináři jako i všichni ostatní denuncianti, udavači a všichni další lidé bez ohledu na jejich občanství, pohlaví, rasu, barvu pleti, jazyk, náboženské vyznání či bez náboženského vyznání, politické či jiné smýšlení, národnostní nebo sociální původ, majetek, zaměstnání, vzdělání, rod nebo jiné postavení - který jakýmkoliv způsobem osobně přispěli k nucení či přinucení byť i jen jednoho jediného člověka k výkonu takzvané všeobecné branné povinnosti (lhostejno zda-li šlo o službu vojenskou nebo civilní) anebo jakkoliv přispěli k pronásledovaní či jiné perzekuci byť i jen jednoho jediného člověka proto, že výkon všeobecné branné povinnosti odmítl anebo chtěl odmítnout, či jakkoliv přispěli k pronásledování anebo jiné perzekuci (například i administrativním zákazem výkonu povolání nebo propuštění ze zaměstnání ze strany zaměstnavatele atd.) byť i jen jednoho jediného člověka za to, že tento člověk pomohl či chtěl pomoci byť i jen jednomu jedinému člověku vyhnout se výkonu takzvané všeobecné branné povinnosti, anebo “branci” poskytnout alespoň nějakou úlevu (a to bez ohledu na to, zda-li tento člověk pomáhající “odpíračům” byl motivován nezištnými důvody morálně-etickými, anebo tak jednal pouze z důvodů osobně-zištných).

Nesouhlasím s falešným názorem, že realizace tohoto co jsem napsal by byla prý jakási pomsta! Ne nic takového!! Jednak proto, že jsem humanista a právník a tudíž uvažuji pouze v humánních dimenzích práva a humánního právního státu, jednak též pro to, že jsem křesťan a tudíž mstít se nechci. Nicméně na spravedlnosti a tedy i spravedlivém trestu pro všechny pachatele zločinu schvalování, propagace, podpory a napomáhání existence systému vojenského otroctví a otrokářství ale musím trvat!

Jako křesťané máme sice svým viníkům odpouštět – to ano, s tím ovšemže souhlasím a sám za sebe i odpouštím všem, co mi někdy, nějak v minulosti ublížili. Osobně totiž nejsem pomstychtivý vůči osobním “nepřátelům” a jako křesťan odpouštím všem, co mi osobně někdy či nějak ublížili. To však ale nic nemění na tom, že i já jako křesťan můžu odpustit (a také i odpouštím!) pouze sám za sebe; a to pouze to, a jen to, co bylo kdy ublíženo pouze mně samotnému! Odpustit jakékoliv jiné křivdy, nepravosti či zločiny, kterými bylo kdykoliv, jakkoliv či kýmkoliv ublíženo komukoliv jinému než-li mně samotnému odpustit nemohu, ani kdybych to osobně odpustit chtěl!!

Těmito svými názory na takzvanou brannou povinnost, armádu a militarismus jsem se nikdy netajil a zejména v čase, kdy jsem ještě bydlel v Bratislavě byli tyto mé názory celému mému okolí velice dobře známy. Velice dobře je znali moji sousedé v domě, moji spolupracovníci v zaměstnání, moji kamarádi z kostela, ba dokonce i “moji” estébáci z Legerského č.1 v Bratislavě ( Krajská správa Štátnej tajnej Bezpečnosti Bratislavy a Západoslovenského kraja Slovenskej socialistickej republiky). A svoji nenávist vůči militarismu, armádě a branné povinnosti jsem nijak netajil ani před samotnými vojenskými důstojníky z obvodní vojenské správy v Bratislavě.

Jednou jsem měl s jedním plukovníkem dosti ostrý rozhovor. On připustil sice, že coby předseda odvodových komisí již odvedl do armády několik stovek mladých chlapců, současně však rozhořčeně namítal, že prý proč by měl být za to někdy v budoucnosti zavřen, vždyť všichni ti chlapci prý z toho měli obrovskou radost, že půjdou na vojnu a že se z nich prý stanou velicí chlapi a že prý dokonce šli všichni ti chlapci na vojnu zcela dobrovolně!

Odpověděl jsem mu, že pokud je to pravda tak jak říká, že by celkem určitě pak zavřen nebyl, protože zde pak není splněna právní podmínka, že “nutil či přinutil byť i jen jednoho jediného člověka k výkonu takzvané všeobecné branné povinnosti” a proto by ho soud musel osvobodit – samozřejmě ale za předpokladu, že skutečně je čistá pravda to co říká, že všichni ti chlapci, které jste odvedl “šli na vojnu dobrovolně”.

Pokud by se ale ukázalo, že to pravda není, respektive pokud by přinejmenším jeden z těch mladých chlapců, které jste konkrétně vy jako konkrétní osoba odvedl prohlásil, že na vojnu šel nedobrovolně a tedy z přinucení – pak si nemohu pomoci, ale bylo by zde pak zřejmé, že jste se i vy zločinu schvalování, propagace, podpory a napomáhání existence systému vojenského otroctví a otrokářství dopustil!

A nejen vy osobně, ale společně s vámi i všichni ostatní, kteří se na tomto zločinu zotročení byť i jen tohoto jednoho jediného “odvedeného” chlapce jakkoliv podíleli:

to znamená, že i všichni ostatní členové odvodové komise s výjimkou těch o kterých by se prokázalo, že hlasovali proti (pokud by vůbec někdo takový byl!); dále pak i všichni lékaři a medicínští laboranti (lhostejno zda-li civilní nebo vojenští!), pokud konkrétním obsahem svých zdravotních posudků odvedení tohoto člověka fakticky sami podpořili (a to bez ohledu na to, zda-li tyto jejich posudky jinak z formálního medicínského hlediska byli pravdivé či nikoliv!!); jako i všichni politici a úředníci příslušného ministerstva a všichni politici a úředníci příslušného národního výboru, kteří vám poskytli jakoukoliv pomoc, servis a součinnost a v neposledním řadě i všichni poslanci Federálního shromáždění (a to jak Sněmovny Lidu, tak i Sněmovny Národů), kteří byli poslanci v době, kdy se schvaloval dotyčný branný zákon na podkladě kterého byl dotyčný mladý chlapec odveden, s výjimkou snad těch poslanců, kteří eventuálně osobně hlasovali proti dotyčnému brannému zákonu, pokud vůbec v našem reálně-socialistickém státě vůbec alespoň jeden jediný takový poslanec se našel aby hlasoval proti, o čem osobně velice pochybuji; jako i všichni novináři v tisku rozhlasu a televizi plus všechny ostatní osoby, které v médiích či prokazatelně jinde v médiích vyjádřili jakoukoliv písemnou nebo verbální veřejnou podporu institutu takzvané všeobecné branné povinnosti, odvodům, tomuto konkrétnímu brannému zákonu, tomuto konkrétnímu odvodu, či odvedení tohoto konkrétního chlapce…

Neobstojí ani námitka, že by zde šlo o jakousi “sociální genocidu” vojenských důstojníků či takzvané “vojenské inteligence”.

Podle mých odhadů - pokud jde o počty lidí, kteří se nějakým způsobem dopustili zločinů schvalování, propagace, podpory a napomáhání existence systému vojenského otroctví a otrokářství - minimálně devadesát procent osob, které se dopustili těchto zločinců jsou právě samotní takzvaní “nevojáci” či “civilisté”! A tím je tedy zřejmé, že mi jde o spravedlnost a nikoliv tedy o nějakou moji osobní averzi vůči vojenským důstojníkům a armádě. Kromě toho navíc podle mých odhadů pokud jde o tyto zločince z řad civilistů, kteří se dopustili zločinů schvalování, propagace, podpory a napomáhání existence systému vojenského otroctví a otrokářství minimálně polovina z řad těchto zločinců jsou osoby ženského pohlaví!

Navíc téměř třetina z řad všech osob, které se dopustili zločinů vojenského otrokářství (a to přibližně tak ve stejných proporcích jak u mužů tak i u žen) jsou v podstatě lidé, kteří z titulu svého povolání neměli s armádou a ani orgány činnými v trestním řízení absolutně vůbec nic společného a zločinů schvalování, propagace, podpory a napomáhání existence systému vojenského otroctví a otrokářství se dopustili na základě svého osobního rozhodnutí formou svého zcela dobrovolného a úmyslného individuálního udavačství a denunciace.

Zejména pokud se zločinů schvalování, propagace, podpory a napomáhání existence systému vojenského otroctví a otrokářství formou této denunciace a udavačství dopustili ženy coby příslušnice společensky privilegovaného pohlaví, vůči kterým byla “všeobecná branná povinnost” navzdory své “všeobecnosti” přece jen poněkud “méně všeobecná”, jedná se ze strany žen, které se dopustili těchto zločinů schvalování, propagace, podpory a napomáhání existence systému vojenského otroctví a otrokářství formou denunciace a udavačství proti příslušníkům našeho “méněcenného” mužského pohlaví u kterých “všeobecná branná povinnost” bývá či byla “všeobecnější” než u žen (pokud šlo o takzvanou “všeobecnou brannou povinnost” muži a ženy jsou si rovní, ibaže ženy jsou přece jen vždy rovnější) pak se ze strany pachatelek zločinů schvalování, propagace, podpory a napomáhání existence systému vojenského otroctví a otrokářství spáchaného formou denunciace a udavačství jedná o projev hyenismu toho největšího kalibru a zejména v těchto případech by byl plně na místě trest doživotního odnětí svobody u těchto pachatelek zločinů schvalování, propagace, podpory a napomáhání existence systému vojenského otroctví a otrokářství, které to spáchali formou denunciace a udavačství a to ve věznicích se zvýšenou ostrahou plus propadnutím veškerého jejich majetku; a v případě, že pachatelka (ale právě tak i pachatel!) zločinu schvalování, propagace, podpory a napomáhání existence systému vojenského otroctví a otrokářství žije v manželství, pak “ex offo” trest propadnutí majetku logicky spojený i se zánikem “Společného jmění manželů” a jeho propadnutí ve prospěch státu, respektive propadnutí ve prospěch obětí jejich trestné činnosti a tohoto druhu majetku pachatelek (ale i pachatelů!) tohoto druhu trestné činnosti schvalování, propagace, podpory a napomáhání existence systému vojenského otroctví a otrokářství.

Tolik pokud jde o zločin schvalování, propagace, podpory a napomáhání existence systému vojenského otroctví a otrokářství. Nyní dovolte malý historický exkurz o tom, kdo je “vynálezce” (či spíše bych měl říci “vynálezkyní”!!) systému vojenského otroctví a otrokářství:

Připomeňme si kdo a kdy v osmnáctém století - kdy již pod tlakem demokratických humanistických ideí staré despotické režimy absolutistických monarchií kopali jako umírající kůň, a zuřivě na všechny strany chrlili plameny své fanatické nenávisti vůči důstojnosti člověka a jeho lidským právům – vynalezl ďábelský systém vojenského otroctví a otrokářství!

Byly to právě toto nejtemnější období umírajícího absolutistického feudalismu, které zplodilo ten nejzvrhlejší organizovaný systém nejodpornějšího možného způsobu pohrdání základními lidskými právy mužů a jejich lidskou důstojností. Jednalo se totiž o ten nejhnusnější feministický vynález, který fakticky znamenal obnovení státního otrokářství a otroctví, kdy feudální absolutistický stát /a po něm v dalších stoletích i další pseudodemokratické režimy/ zavedl tzv."prezenční vojenskou službu" neboli "všeobecnou brannou povinnost".

Konkrétně nucenou vojenskou službu vynalezli na počátku čtyřicátých let osmnáctého století /něco cca po roku 1742/ rakouská císařovna a uherská královna /formálně a oficiálně "císařovna římská" / Marie Terezie a ruská carevna Alžběta I.Petrovna. Obě tyto dámy vedly výbojné války a tedy armáda pro ně rozhodně nebyla jen tak na parádu. Jejich výbojné války velice zatěžovali státní rozpočet neboť vydržování žoldnéřských armád rozhodně nebylo levnou záležitostí. A tak obě tyto dámy přišli na myšlenku, že by mohli násilím a bez ohledu na smluvní vztah římského práva "emfyteusis" /na němž se zakládá institut dědičného nájmu půdy coby fundament feudálních právních vztahů mezi principálem (feudálem) a emfyteutem (poddaným)/ zotročit své poddané, ba dokonce nejen své vlastní poddané (tj.poddané žijící na územích patřící přímo panovníkovu!), ale prakticky všechny obyvatele žijící na území, které ovládají, protože tato vojenská branná povinnost má býti "všeobecná".

Ovšemže "všeobecná" nikoliv v linquistickém slova smyslu, tedy toho, co ve skutečnosti významově znamená slovo "všeobecný", nýbrž všeobecná pouze v tom smyslu jak si slovo "všeobecný" interpretuje feministický mozek, což znamená, že slovo "všeobecná povinnost" znamená, že se týká - ostatně vždyť jak u feministek vlastně jinak - pouze mužů!!

Na základě těchto skutečností lze tudíž plným právem tyto obě dámy označit za první feministky na světě. Posléze pak po roce 1768 ve střední Evropě i v Rusku došlo od myšlenky i k činům a tedy prvním pokusům o vytvoření obrovských armád na základě násilných odvodů (konskripcí) za použití jednak primitivní “hyperchlapské” propagandy, jednak brutálního násilí vládnoucího režimu.

Ve střední Evropě opět zde stála v popředí nechvalně známá císařovna Marie Terezie a pokud jde o Rusko pak carevna Kateřina s příjmením "Veliká", ačkoliv zdravému rozumu nemůže být zřejmé, co je na této v pořadí třetí arogantní a bezohledné feministce velikého?!

Snad leda ak, tak veliké množství prolité lidské krve. Och pardon! Nikoliv lidské krve, ale ovšemže pouze mužské krve. A muži - ovšemže jak jinak - na základě feministického vidění světa lidmi vlastně ani nejsou. Lidmi jsou totiž pouze ženy. Muž je mnohem méně, muž podle feministického vidění světa člověkem vlastně v podstatě vůbec ani jen není...

Proto asi ani není divu, že již samotné tzv."lékařské prohlídky" odvodových komisí fakticky byli zejména v osmnáctém století tím nejhrubším možným ponižováním lidské důstojnosti mladých mužů, respektive chlapců - pokud na rozdíl od feministek uznáme, že nejen ženy, ale též i muži jsou lidé a tudíž by měli mít i muži nárok na respektování své lidské důstojnosti.

Před těmito tzv."lékařskými komisemi" museli ani ne dvacetiletí chlapci "defilovat" úplně nazí, byli tam jednak "váženi" a jednak jim tam fakticky krejčovskými metry a měřítky "měřeny" všechny možné i nemožné rozměry částí jejich nahých lidských těl jako hlavy, krku, hrudníku, břicha, dolních končetin, horních končetin, chodidel, zápěstí atd.

Navíc obě dvě feministky, a to jak císařovna Marie Terezie, tak i ruská carevna Kateřina byli natolik sexuálně úchylné, že se - na tyto násilně, brutálním režimem feudálního absolutizmu přinucené mladé chlapce, aby nazí v Adamovem rouše se promenádovali před tzv. "lékařskými odvodovými komisemi" se ženskou asistencí - chodily často obě tyto panovnice (rakouská císařovna i ruská carevna) dokonce i osobně dívat, a tím ve své úchylnosti se sexuálně ukájet.

Samozřejmě, že i zde vychytralé feministky celou svou akci postavili na vychytralém zneužití "mužské ješitné pýchy a hlouposti" projevujících se u valné části mentálně retardovaných mužů což ostatně u negramotných, nevzdělaných a zaostalých rolníků nebylo zas tak těžké namluvit jim, že toto – pro lidskou důstojnost – maximálně potupné a strašlivé státní vojenské otroctví je ve skutečnosti pro ně prý "veliká čest" ukázat se ve válce jací jsou "veliký chlapi" a i když též z jakési povinnosti "k vlasti" tak i z vlastního zájmu, protože si tak prý mohou vydobýt svou velikou pověst na poli "mužské cti a slávy", ukázat jací jsou "veliký chlapi" a další podobné nesmyslné kecy a bláboly.

A ač všichni jak tehdy, tak dokonce ještě i dnes vehementně popírají, respektive se snaží popírat to, že za všemi těmito idiotskými propagandistickými bláboly "o velikých hrdinských chlapech" v souvislosti s nucenou vojenskou službou stály i stojí v pozadí ve skutečnosti intelektuální mozky světového feminismu, faktem zůstává, že až se tito podvedení a obelhaní rolníci vraceli z válek v zuboženém stavu slepí, hluší, bez nohou, bez rukou či jinak zmrzačeni, jediné kteří se tomu mohli teď smát byli již jen samotné feministky, neboť jejich pudová nenávist vůči mužům, coby příslušníků “méněcenného pohlaví” a tím i jejich touhy po jejich fyzické destrukci teď byli dostatečně ukojeny.

Speciální dodatek pro Českou republiku a Slovenskou republiku!

Na závěr bych chtěl něco – speciálně pokud jde o právní situaci v České republice a Slovenské republice – napsat o tom, jaké stanovisko zaujímá pozitivní ústavní právo v České republice a ve Slovenské republice stanovisko k problematice otroctví a otrokářství. Nejprve ale bych chtěl ale vysvětlit barevné rozlišení dále používané v tomto speciálním dodatku této práce:

Text, který je psán česky takovouto obyčejnou ”automatickou” barvou pokládám za všeobecný text aniž bych ho jakkoliv blíže diferencoval, zda-li ho adresuji českým nebo slovenským čtenářům, respektive zda-li se daný text týká popisu právní situace v České republice anebo ve Slovenské republice.

Modrý text, který jsem napsal po česky se týká výlučně pouze popisu právní situace v České republice!

Červený text, ktorý som napísal po slovensky sa naopak týka výlučne iba popisu právnej situácie v Slovenskej republike!.

Nejprve pokud jde o Českou republiku třeba uvést, že klíčovým právním předpisem ústavního práva České republiky v této oblasti je LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD č.2/1993 Sb. (dále jen “LISTINA”), co je právní předpis České republiky s právní sílou ústavního zákona.

Najskôr pokiaľ ide o Slovenskú republiku treba uviesť, že kľúčovým právnym predpisom ústavného práva Slovenskej republiky v tejto oblasti je ÚSTAVA SLOVENSKEJ REPUBLIKY č.460/1992 Zb. (ďalej iba “ÚSTAVA”).

Pokud jde o právo člověka na osobní svobodu, tak třeba říci, že podle ustanovení Čl.8 odst.1 LISTINY je stanoveno, že “Osobní svoboda je zaručena”. Podle Čl.3 odst.1 Listiny je stanoveno, že “Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví…”, co znamená, že se ustanovení Čl.8 odst.1 LISTINY garantující osobní svobodu člověku vztahuje nejen na osoby ženského pohlaví, ale úplně stejně tak i na osoby pohlaví mužského!

Pokiaľ ide o právo človeka na osobnú slobodu, tak treba povedať, že podľa ustanovenia Čl.17 odst.1 ÚSTAVY je ustanovené, že “Osobná sloboda sa zaručuje”. Podľa Čl.12 odst.2 ÚSTAVY je ustanovené, že “Základné práva a slobody sa zaručujú na území Slovenskej republiky všetkým bez ohľadu na pohlavie…”, čo znamená, že ustanovenie Čl.17 odst.1 ÚSTAVY garantujúce osobnú slobodu človeka sa vzťahuje nielen na osoby ženského pohlavia, ale úplne rovnako tak i na osoby pohlavia mužského!

O tom jakému zacházení jsou vystaveni branci a zejména pak vojáci prezenční vojenské služby (a o vojácích na frontě již ani nemluvě!!) snad ani není třeba blíže rozebírat. A to vše i navzdory tomu, že podle ustanovení Čl.7 odst.2 LISTINY je stanoveno, že “Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu”. Podle Čl.3 odst.1 Listiny je stanoveno, že “Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví…”, co znamená, že se ustanovení Čl.7 odst.2 LISTINY, které zakazuje podrobovat člověka mučení či jakémukoliv jinému krutému, nelidskému anebo ponižujícímu zacházení nebo trestu vztahuje nejen na osoby ženského pohlaví, ale úplně stejně tak i osoby pohlaví mužského je zakázáno mučit anebo podrobovat krutému, nelidskému anebo ponižujícímu zacházení anebo trestu!

O tom akému zaobchádzaniu sú vystavení branci a najmä vojaci prezenčnej vojenskej služby (a o vojakoch na fronte už ani nehovoriac!!) snáď ani nie je treba bližšie rozoberať. A to všetko i navzdory tomu, že podľa ustanovenia Čl.16 odst.2 ÚSTAVY je ustanovené, že “Nikoho nemožno mučiť ani podrobiť krutému, neľudskému či ponižujúcemu zaobchádzaniu alebo trestu”. Podľa Čl.12 odst.2 ÚSTAVY je ustanovené, že “Základné práva a slobody sa zaručujú na území Slovenskej republiky všetkým bez ohľadu na pohlavie…”, čo znamená, že sa ustanovenie Čl.17 odst.1 ÚSTAVY, ktoré zakazuje podrobovať človeka mučeniu či akémukoľvek inému krutému, neľudskému alebo ponižujúcemu zaobchádzaniu alebo trestu vzťahuje nielen na osoby ženského pohlavia, ale úplne rovnako tak i osoby pohlavia mužského je zakázané mučiť alebo podrobovať krutému, neľudskému alebo ponižujúcemu zaobchádzaniu alebo trestu!

To že imanentní vlastností takzvané všeobecné branné povinnosti je nejen fakticky kruté a nelidské zacházení, ale právě tak i soustavné ponižování lidské důstojnosti u branců, a ještě více u vojáků prezenční vojenské služby není taky třeba blíže zdůrazňovat. A to navzdory tomu, že podle ustanovení Čl.10 odst.1 LISTINY je stanovené, že “Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.” Podle Čl.3 odst.1 Listiny je stanoveno, že “Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví…”, co znamená, že se ustanovení Čl.10 odst.1 LISTINY garantující právo každého člověku na zachovávání jeho lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a ochrany jeho jména se vztahuje nejen na osoby ženského pohlaví, ale úplně stejně tak i na osoby pohlaví mužského!

To že imanentnou vlastnosťou takzvanej všeobecnej brannej povinnosti je nejen fakticky kruté a neľudské zaobchádzanie, ale práve tak i sústavné ponižovanie ľudskej dôstojnosti u brancov a ešte viac u vojakov prezenčnej vojenskej služby nie je tiež potreba bližšie zdôrazňovať. A to navzdory tomu, že podľa ustanovenia Čl.19 odst.1 ÚSTAVY je ustanovené, že “Každý má právo na zachovanie ľudskej dôstojnosti, osobnej cti, dobrej povesti a na ochranu mena.” Podľa Čl.12 odst.2 ÚSTAVY je ustanovené, že “Základné práva a slobody sa zaručujú na území Slovenskej republiky všetkým bez ohľadu na pohlavie…”, čo znamená, že ustanovenie Čl.19 odst.1 ÚSTAVY garantujúce právo každého človeka na zachovanie jeho ľudskej dôstojnosti, osobnej cti, dobrej povesti a ochrany jeho mena sa vzťahuje nielen na osoby ženského pohlavia, ale úplne rovnako tak i na osoby pohlavia mužského!

Zakázáno je rovněž podrobovat lidi nuceným pracím nebo službám. A to konkrétně v ustanovení Čl.9 odst.1 LISTINY je stanoveno, že “Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám”. Je to jen ukázkou neuvěřitelného právního pokrytectví, když hned v následujícím odstavci Čl.9 odst.2 LISTINY je napsáno, že se “ustanovení odstavce 1 nevztahuje na za a)práce ukládané podle zákona osobám ve výkonu trestu odnětí svobody nebo osobám vykonávajícím jiný trest nahrazující trest odnětí svobody, za b)vojenskou službu nebo jinou službu stanovenou zákonem namísto povinné vojenské služby, za c)službu vyžadovanou na základě zákona v případě živelních pohrom, nebo jiného nebezpečí, které ohrožuje životy, zdraví nebo značné majetkové hodnoty, a za d)jednání uložené zákonem pro ochranu života, zdraví nebo práv druhých.” Jinými slovy, je tedy stanoveno, že ač teoreticky na základě Čl.9 odst.1 LISTINY sice “Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám”, v praxi je však podle ustanovení Čl.9 odst.2 písm.b/ LISTINY toto ustanovení předešlého odstavce současně vzápětí ihned popřeno tím, že je stanoveno, že se ustanovení odstavce 1 nevztahuje na “vojenskou službu nebo jinou službu stanovenou zákonem namísto povinné vojenské služby.”

Zakázané je taktiež podrobovať ľudí núteným prácam alebo službám. A to konkrétne v ustanoveniu Čl.18 odst.1 ÚSTAVY je ustanovené, že “Nikoho nemožno poslať na nútené práce alebo nútené služby.” Je to iba ukázkou neuveriteľného právneho pokrytectva, keď hneď v nasledujúcom odseku Čl.18 odst.2 ÚSTAVY je napísané, že sa “ustanovenie odseku 1 nevzťahuje na za a)práce ukladané podľa zákona osobám vo výkone trestu odňatia slobody alebo osobám vykonávajúcim iný trest, nahradzujúci trest odňatia slobody, za b)vojenskú službu alebo inú službu ustanovenú zákonom namiesto povinnej vojenskej služby, za c)službu vyžadovanú na základe zákona v prípade živelných pohrôm, nehôd alebo iného nebezpečenstva, ktoré ohrozuje životy, zdravie alebo značné majetkové hodnoty, a za d)konanie uložené zákonom na ochranu života, zdravia alebo práv iných.” Inými slovami, je teda ustanovené, že hoci teoreticky na základe Čl.18 odst.1 ÚSTAVY síce “Nikoho nemožno poslať na nútené práce alebo nútené služby”, v praxi je však podľa ustanovenia Čl.18 odst.2 písm.b/ ÚSTAVY toto ustanovenie predošlého odseku súčasne vzápätí ihneď popreté tým, že je ustanovené, že sa ustanovenie odseku 1 nevzťahuje na “vojenskú službu alebo inú službu ustanovenú zákonom namiesto povinnej vojenskej služby.”

Jak jsem již uvedl, ač teoreticky na základě Čl.9 odst.1 LISTINY sice “Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám”, v praxi je však podle ustanovení Čl.9 odst.2 písm.b/ LISTINY toto ustanovení předešlého odstavce současně vzápětí ihned popřeno tím, že je stanoveno, že se ustanovení odstavce 1 nevztahuje na “vojenskou službu nebo jinou službu stanovenou zákonem namísto povinné vojenské služby.” To znamená, že pro Českou republiku ustanovení Čl.9 odst.2 písm.b/ LISTINY jakoby říkalo, že na mladé chlapce ze kterých militaristický režim České republiky udělal otroky - vojáky se nevztahuje ustanovení Čl.9 odst.1 Listiny, které říká, že “Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám”.

Militaristický režim České republiky však ale poněkud zapomněl, že jsou zde ještě i další ustanovení garantující základní lidská práva:

Podle ustanovení Čl.7 odst.2 LISTINY je stanoveno, že “Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu”, podle ustanovení Čl.8 odst.1 LISTINY je stanoveno, že “Osobní svoboda je zaručena” a podle ustanovení Čl.10 odst.1 LISTINY je stanovené, že “Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.” A v celém právním řádu České republiky se nenachází žádné ustanovení, které by stanovilo výjimku, že tyto tři ustanovení LISTINY se nevztahují na “vojenskou službu nebo jinou službu stanovenou zákonem namísto povinné vojenské služby” tak, jak tuto výjimku stanovil militaristický režim České republiky v ustanovení Čl.9 odst.2 písm.b/ LISTINY ve vztahu k ustanovení Čl.9 odst.1 LISTINY. A o tom, jak u otroků - vojáků, které militaristický režim České republiky podrobil výkonu takzvané vojenské prezenční služby (a to zejména u vojáků -nováčků nazývaných slangově “bažanti” či “holubi“) byla či nebyla respektována tato jejich základní lidská práva, a to zejména ustanovení garantující jejich “lidskou důstojnost”; ustanovení zakazující podrobovat je “krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení”; potažmo garantující jejich právo na osobní svobodu snad ani není třeba mluvit.

Ako som už uviedol, hoci teoreticky na základe Čl.18 odst.1 ÚSTAVY síce “Nikoho nemožno poslať na nútené práce alebo nútené služby”, v praxi je však podľa ustanovenia Čl.18 odst.2 písm.b/ ÚSTAVY toto ustanovenie predošlého odseku súčasne vzápätí ihneď popreté tým, že je ustanovené, že sa ustanovenie odseku 1 nevzťahuje na “vojenskú službu alebo inú službu ustanovenú zákonom namiesto povinnej vojenskej služby.” To znamená, že pre Slovenskú republiku ustanovenie Čl.18 odst.2 písm.b/ ÚSTAVY ako keby hovorilo, že na mladých chlapcov z ktorých militaristický režim Slovenskej republiky urobil otrokov – vojakov sa nevzťahuje ustanovenie Čl.18 odst.1 ÚSTAVY, ktoré hovorí, že “Nikoho nemožno poslať na nútené práce alebo nútené služby”.

Militaristický režim Slovenskej republiky však ale akosi zabudol, že sú tu ešte i ďalšie ustanovenia garantujúce základné ľudské práva:

Podľa ustanovenia Čl.16 odst.2 ÚSTAVY je ustanovené, že “Nikoho nemožno mučiť ani podrobiť krutému, neľudskému či ponižujúcemu zaobchádzaniu alebo trestu”, podľa ustanovenia Čl.17 odst.1 ÚSTAVY je ustanovené, že “Osobná sloboda sa zaručuje” a podľa ustanovenia Čl.19 odst.1 ÚSTAVY je ustanovené, že “Každý má právo na zachovanie ľudskej dôstojnosti, osobnej cti, dobrej povesti a na ochranu mena.” A v celom právnom poriadku Slovenskej republiky sa nenachádza žiadne ustanovenie, ktoré by stanovilo výnimku, že tieto tri ustanovenia ÚSTAVY sa nevzťahujú na “vojenskú službu alebo inú službu ustanovenú zákonom namiesto povinnej vojenskej služby” tak, ako túto výnimku ustanovil militaristický režim Slovenskej republiky v ustanovení Čl.18 odst.2 písm.b/ ÚSTAVY vo vzťahu k ustanoveniu Čl.18 odst.1 ÚSTAVY. A o tom, ako u otrokov – vojakov, ktorých militaristický režim Slovenskej republiky podrobil výkonu takzvanej vojenskej prezenčnej služby (a to najmä u vojakov – nováčikov nazývaných slangovo “bažanti” či holuby”) boli či neboli rešpektované tieto ich základné ľudské práva, a to najmä ustanovenie garantujúce ich “ľudskú dôstojnosť”; ustanovenie zakazujúce podrobovať ich krutému, neľudskému či ponižujúcemu zaobchádzaniu”; či garantujúce ich právo na osobnú slobodu snáď ani nie je treba hovoriť.

 

 

Stanovisko k válkám a válečným konfliktům!

Žádné a to ani sebevětší materiální hodnoty se nemohou vyrovnat hodnotě lidského života. Lidský život je totiž nejvyšší hodnotou. A to nejen “ženský lidský život”, ale v úplně stejné míře i “mužský lidský život”, protože i muži jsou lidé a tudíž ani “mužský lidský život” nemá o nic menší hodnotu než je “ženský lidský život”. Každá válka vede ke ztrátám na lidských životech. Proto je válka tou největší tragédií. A válka, která přináší ztráty na lidských životech – bez jakékoliv změny – by byla největší tragédií dokonce i v tom případě i kdyby neznamenala ztrátu ani jednoho “ženského lidského života”, protože by v ní umírali pouze osoby mužského pohlaví.

Válka je zločin proti lidstvu. A neexistuje žádný důvod, který by mohl ospravedlnit jakékoliv vojenské použití ozbrojených sil. Každé takovéto použití ozbrojených sil je vždy zločinem. A každý, kdo s tímto zločinem má cokoliv společného je válečným zločincem!

A válečnými zločinci přitom však nejsou jen samotné političky a politici. Válečným zločincem je absolutně každý člověk (bez ohledu na své pohlaví, postavení či věk), který byť i jen pasivně souhlasí s jakýmkoliv vojenským použitím ozbrojených sil.

Každý člověk, který schvaluje nějakou válku, schvaluje tedy i vraždění a má tak přinejmenším osobní spoluvinu na smrti všech lidí, kteří v té konkrétní válce, anebo v její souvislosti zemřeli! A kdo tedy takovýmto způsobem fakticky konkludentně schvaluje vraždění či je s ním přinejmenším v této souvislosti (tj.války, kterou schvaluje) alespoň srozuměn, je sám vrahem a tedy válečným zločincem!!

 

Otázka viny:Jste válečným zločincem?

Každý člověk, který osobně z titulu své funkce anebo politického či jiného postavení se jakkoliv aktivně přičinil o rozpoutání války či jakkoliv přímo nebo nepřímo se na ní pak dále podílel anebo ji podporoval v rámci, po boku, či ke prospěchu útočící země a armády má kriminální vinu!

Každý člověk, který ačkoliv se sice aktivně nepřičinil na rozpoutání války, a ani přímo, ani nepřímo se na ní pak dále ani nepodílel, ani ji nepodporoval v rámci, po boku, či ke prospěchu útočící země a armády, avšak s válečným úsilím útočící země a armády sympatizovalpolitickou vinu!

Každý člověk, který ačkoliv se sice aktivně nepřičinil na rozpoutání války, a ani přímo, ani nepřímo se na ní pak dále ani nepodílel, ani ji nepodporoval v rámci, po boku, či ke prospěchu útočící země a armády; s válečným úsilím útočící země a armády ani nesympatizoval, avšak osud napadeného státu, národa či jiného podobného společenství, které se stalo obětí agrese je mu fakticky lhostejnýmorální vinu!

Každý člověk, který ačkoliv se sice aktivně nepřičinil na rozpoutání války, a ani přímo, ani nepřímo se na ní pak dále ani nepodílel, ani ji nepodporoval v rámci, po boku, či ke prospěchu útočící země a armády; s válečným úsilím útočící země a armády ani nesympatizoval, osud napadeného státu, národa či jiného podobného společenství, které se stalo obětí agrese mu sice nebyl zcela lhostejný a ačkoliv s agresí osobně nesouhlasil, proti válce nijak (ani písemně ani veřejně) neprotestoval má metafyzickou vinu!

Suma sumárum sečteno a podtrženo: Ať již je vaše vina kriminální, politická, morální či metafyzická – jste válečným zločincem!!

Vaše vina je sice rozdílná – největší vinu mají ti, co mají vinu kriminální, trochu menší vinu mají ti, co mají vinu politickou, dále ještě o něco menší vinu mají ti, co mají vinu morální a ze všech těchto čtyř kategorií viníků relativně nejmenší vinu mají ti, co mají vinu metafyzickou. Vinni jste však všichni! A proto vy všichni co máte vinu kriminální, politickou, morální či metafyzickou jste váleční zločinci!!

A pokud tedy vy patříte do některé s výše uvedených čtyř skupin válečných zločinců, pak vám tedy sděluji, že já s vámi jako s válečným zločincem hluboce pohrdám!!

Současně též vyjadřuji svůj obdiv a uznání vám všem, kteří se nebojíte pozvednout svůj hlas proti každé válce, proti každé agresi, proti každému násilí, proti takzvané branné povinnosti a s ní spojeným takzvaným vojenským otroctvím a otrokářstvím.

Ve Zlíně 1.3.2007

JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

 

Zpět na hlavní stránku!