wz

Zpět na hlavní stránku!


Fotografie tříletého JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy v roce 1970.

Z léta 1970 je pak známá i fotografie Henryka Laholy, na které je vyfotografován v letním bílém tričku s obrázkem plovoucího parníku nebo jiné podobné lodi po moři. Tato fotografie ale na rozdíl od těch ostatních tří fotografií tříletého Henryka Laholy (které dvě byli pořízeny na moravském Slovácku, konkrétně dvě fotografie v sadě domu v Babicích č.p.257 a jedna se psem Bojarem v Kudlovicích na návštěvě u Josefa Gajdoše – holubáře) byla pořízena na Slovensku v Bratislavě.

Nejprve počátkem roku 1970 matka Henryka Laholy paní Milada Laholové společně i s otcem Henryka Laholu panem Jaroslavem jela do obce Kudlovice podívat se jak tam bydlí její bratr Josef Gajdoš. Fotografovala matka Henryka Laholy paní Milada Laholová. Vyfocen je nejen Henryk Lahola, ale společně s ním i otec Henryka Laholy pan Jaroslav Lahola. Bratr paní Milady Laholové, pan Josef Gajdoš (nazýván obvykle jako "strýc Pepa") měl velice zuřivého vlčáka, který se jmenoval Bojar a i tento vlčák je společně vyfocen s jeho synovcem Henrykem Laholou a otcem Henryka Laholy panem Jaroslavem Laholou. Strýc Pepa (Josef Gajdoš) měl před i po Bojarovi mnoho jiných vlčáků. Ani jeden ale nebyl tak "ostrý" jako Bojar. Později se strýci Pepovi narodil syn Broňa, dnes Ing.Bronislav Gajdoš, pak si postavil strýc Pepa dům v Babicích a přestěhovali se z Kudlovic do Babic. Tehdy ale po svém přestěhování z Kudlovic do Babic strýc Pepa vlčáka Bojara více již neměl. Po přestěhování z Kudlovic se v Babicích strýci Josefu Gajdošovi narodil ještě další syn Marek, tj.Marek Gajdoš a ještě o něco později dcera Erika, tj.Erika Gajdošová. Dnes je strýc Josef Gajdoš v celé České republice, na Slovensku ale i v zahraničí znám především jako špičkový chovatel poštovních holubů a nejenže se angažuje na místní úrovni ve Svazu chovatelů poštovních holubů, ale se svými poštovními holuby jezdí prakticky po celé Evropě zúčastňujíc se na nejrůznějších soutěžích a výstavách. Bůh mu jakoby daroval nový život, když se jen čirou náhodou nezúčastnil na té výstavě poštovních holubů v Polsku, kde se zřítila ta střecha a zemřelo tam desítky lidí a mezi nimi i mnoho dobrých kamarádů strýce Josefa Gajdoše – holubářů z České republiky, ze Slovenska, z Polska a z dalších států.

Koncem května 1970 paní Milada Laholová byla i s rodinou za svojí matkou v Babicích, a tam v ovocném sadě u své matky paní Marie Gajdošové v Babicích, tj.Babice č.p.257 je pod rozkvetlou jabloní vyfotografován i Henryk Lahola na dvou snímcích s jakýmsi velikým světlým míčem v náručí, z toho na jednom není vlastně ani Henryk Lahola vidět, tam je vidět pouze ten veliký nafukovací míč v rukách Henryka Laholy. Pouze na tom druhém snímku je vidět, že tento míč drží tříletý Henryk Lahola. Jinak ale babka Henryka Laholy z matčiny strany paní Marie Gajdošová, která za svobodna se jmenovala Maňásková (což je dnes nejrozšířenější příjmení v Babicích. Někteří dokonce lživě tvrdí, že prý Henryk Lahola je vzdáleným příbuzným komunistického starosty Miloslava Maňáska, pravda to však ale není!!) zemřela v Babicích dne 6.dubna 2006 ve věku nedožitých 91 let. Její manžel a současně děda Henryka Laholy pan Josef Gajdoš, který byl známý tím, že jako poslední soukromě hospodařící zemědělec choval v sedmdesátých letech dvacátého století dvě krávy zemřel na přepracování ještě v roce 1979. Staří rodiče Josef Gajdoš a Marie Gajdošová měli čtyři děti. Nejstarší byla dcera Milada Gajdošová, dnes Laholová, která je matkou JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy. Dalším potomkem Josefa Gajdoše a Marie Gajdošové je dcera Jarmila Gajdošová, dnes Jarmila Maňásková, protože se vdala za elektrikáře Josefa Maňáska, který tragicky zemřel v roce 1975, když utrpěl smrtelný pracovní úraz v zaměstnání. Jarmila Maňásková jinak též má dva syny. Starší se jmenuje Robert Maňásek a mladší Radek Maňásek. Třetím dítětem Josefa Gajdoše a Marie Gajdošové je syn Josef Gajdoš (holubář!). A aby to tak nebylo jednoduché, manželka tohoto Josefa Gajdoše – holubáře se rovněž jmenuje čirou náhodou Marie. Josef Gajdoš (holubář) má dva syny a jednu dceru. Jeho nejstarším synem je Ing.Bronislav Gajdoš, prostředním dítětem je syn Marek Gajdoš a nejmladší je dcera Erika Gajdošová. No a nejmladším dítětem již zesnulých Josefa Gajdoše a Marie Gajdošové je pak nejmladší dcera Marie Gajdošová přezývána Marie brněnská (kde studovala). Marie Gajdošová (brněnská) má dceru Silvii. A právě této Marii Gajdošové (brněnské) nyní patří dům i sad Babice č.p.257, kde byl v sadě pod jabloní dva krát vyfotografován JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola – tehdy jako tříleté dítě v květnu 1970 s velikým nafukovacím míčem v náručí. Celkově v tomto odstavci zmiňuji dva Josefy Gajdoše a tři Marie Gajdošové a proto pozor na to – nepleťte si proto tyto osoby!

Standardní čtyři obyčejné fotografie na jednom společném snímku:

Čtyři malé fotografie na jednom společném snímku – Na prvním z těchto čtyř snímků je tříletý JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola v bílém tričku s obrázkem parníku, dále na dolním snímku pod tímto prvním snímkem je tříletý JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola v náručí svého otce Jaroslava Laholy před otevřenou klecí jindy velice zuřivého vlčáka Bojara u strýce Pepy v Kudlovicích a pak vedle jsou dva snímky Henryka Laholy z ovocného sadu babky Marie patřící k domu v Babicích č.p.257.

Velkorozměrové čtyři fotografie na jednom společném snímku.

Podívejte se ještě jednou na tytéž snímky v detailních velkorozměrných fotografiích:

Čtyři výrazně veliké fotografie v jednom společném snímku – Tyto čtyři fotografie ukazují v podstatě totéž, avšak ve výrazném zvětšení oproti předešlému ”obyčejnému” snímku. Tyto čtyři fotografie – a zejména tyto čtyři výrazně detailní “veliké” fotografie umožňují divákovi si všechny čtyři snímky detailně prohlédnout ještě jednou.

Lidé a zejména malé děti měli z Bojara veliký strach. Ale jako dospělý křesťan, když jsem v Bratislavě vyučoval děti římskokatolické náboženství jsem na Bojara často myslel. Žáci první třídy byli zcela bezbožní, Pána Boha nemilovali, do kostela nechodili a modlili se jen velice neradi a neochotně. A to jako třeťáci by již měli být připraveni k prvnímu svatému přijímání! Kdybych tak měl dnes Bojara i já, vzal bych takové bezbožné dítě k Bojarovi, otevřel klec s Bojarem a tomuto velkoměstskému (tj.bratislavskému) dítěti řekl: “Keď nebudeš milovať Pána Boha, keď nebudeš chodiť do kostola aspoň v nedeľu a keď sa nebudeš modliť k Ježišovi Kristovi, tak ťa odovzdám Bojarovi na spapanie! A Bojar ťa spapá!!” A tak za pomoci Bojara by jistě všechny děti dobrovolně zanechali své mrzké bezbožnosti, nejprve dobrovolně se začali s láskou modlit k Ježíši Kristu a s radostí chodit na nedělní mši svatou, a nakonec pak dokonce zcela rádi, úplně dobrovolně a bez počáteční přetvářky by začali i úpřimně milovat Pána Boha na nebesích.

Dne 24.5.2007 tuto stručnou práci s fotografiemi z pobytu tříletého Henryka Laholy v Babicích, Kudlovicích i Bratislavě uveřejnil:

JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

Zpět na hlavní stránku!