wz

Zpět na hlavní stránku!


Univerzitě Karlově – Právnické fakultě dne 15.2.2005 poděkovala

Poděkování Univerzitě Karlově – Právnické fakultě v Praze na závěr promoce ze dne 15.2.2005 ve jménu čerstvých doktorů práv přednesla JUDr.Mgr.Pavla Kučerová, rozená Hejtmánková, narozená ve Vysokém Mýtě.

Vaše magnificence pane prorektore, spectabilis pane proděkane, honorabilis pane promotore, professores et doctores, vážené kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové!

Na dnešní slavnostní promoci je nám udělován titul doktorů práv. A to po obhajobě rigorózní práce a absolvování rigorózní zkoušky. Měli jsme již možnost seznámit se s právnickou praxí. A mnozí z nás zjistili jak velmi se liší od teorie. Za strohou řečí paragrafů se může skrývat spousta lidské bídy, trápení, ale i štěstí nebo naděje.

Právo pro nás přestalo být bezobsažným učivem, které je nutno umět na zkoušku a tu je možno v případě potřeby opakovat. V běžném právnickém životě většinu chyb můžeme sice napravit, ale situace, které je přinesly opakovat nemůžeme. Aplikovat právo do praxe sebou přináší velkou odpovědnost, které se nesmíme bát a nesmíme se jí ani vyhýbat.

Úkolem právníka, a tím více doktora práv nesmí být hledání mezer v zákonech na úkor porušování morálních pravidel, neměli bychom prosazovat právní formalismus a schovávat se za učené fráze, které nejen že neříkají nic ostatním lidem, ale někdy postrádají obsah i pro nás samotné. Naším úkolem je naopak přispívat ke zkvalitnění právního vědomí ve společnosti. Jen tak budeme moci nosit titul který je nám dnes udělován s hrdostí, a jen tak ho dokážeme naplnit adekvátním obsahem.

Vážení přátelé!

Moji kolegové a já bychom nemohli dnes převzít diplom, nebýt samotné Univerzity Karlovy – Právnické fakulty a jejich vědeckých i administrativních pracovníků. Děkujeme Vám za to, že jste nám umožnili další profesionální růst a za to, že jste nás při vypracování rigorózních prací vedli a rozšířili tak naše vědomosti. Také víme, že příprava a studium k rigorózní zkoušce nezatěžovala jenom nás. Spolu s námi se na našich výsledcích podíleli i naši blízcí, kteří více či méně dobrovolně trpěli naše zvýšené pracovní vytížení a sdíleli, nebo alespoň chápali naši touhu po zvyšování vzdělání. Ať už to byli naši rodiče, manželé nebo děti, naše studium pro ně znamenalo, že jsme na ně měli ještě méně času a ještě méně trpělivosti než jindy. Přesto nás podporovali. A za to jim patří náš úpřimný dík, neboť jak řekl Ernst Hemingway: “Velké ideály nepotřebují jen křídla, ale i terén, odkud by mohli vzlétnout!”

Děkujeme všem, jsme si však vědomi, že naše studium dosažením doktorského titulu ani zdaleka nekončí. Právo je neustále se vyvíjející a měnící, což klade na právníka vysoké nároky když musí sledovat novelizace, judikaturu i vývoj teoretických poznatků. Naše studium práva tedy skončí až okamžikem kdy ho přestaneme praktikovat. A proto nikdy nesmíme zůstat spokojeni s úrovní dosažených znalostí.

Právo je “ars aequi et boni” tedy umění spravedlnosti a dobra. Pokud chceme být skutečnými umělci práva máme před sebou ještě velmi dlouhou cestu. (Potlesk)

Zpět na hlavní stránku!