wz

Zpět na hlavní stránku!


Společenské postavení a pozice obou pohlaví.

Které pohlaví je na tom ve společnosti dnes lépe a které hůře?

Pokud Vás to zaujme, pak doporučuji Vám, aby jste si přečetl(a) zejména tuto klíčovou hlavní práci:

Henryk Lahola : Ženy jsou ve společnosti privilegovány a muži diskriminováni. Feminismus či feminizmus nebo antifeminismus či antifeminizmus nebo maskulinismus či maskulinizmus. Feministky či maskulinisti nebo maskulinisté. Babice 2009, publikováno i na www.henryklahola.nazory.cz/Femini.htm

1.Svět zaměstnanosti a nezaměstnanosti.

Komentář:

A.)Nezaměstnaným není každý skutečně nezaměstnaný člověk, ale formálně podle definice Mezinárodního úřadu práce (ILO) pouze ti z nezaměstnaných, kteří v referenčním týdnu splňovali současně tyto tři podmínky: 1.) nebyli zaměstnané, 2.) do eventuální práce byli schopny nastoupit ihned anebo nejpozději do 14 dní a za 3.) ctihodné damstvo úřednictvo z místních “Úřadů Práce” v dotyčném členském státě bylo ochotno uznat, že tito horečně hledající si práci nezaměstnaní lidé jsou skutečně takovými osobami, které si práci “aktivně hledali”. Osobně to pokládám za nefér. Kdyby se počítali totiž všichni skuteční nezaměstnaní tak by se ukázalo, že nezaměstnaných mužů je minimálně trojnásobek toho počtu, který je oficiálně uváděn ve statistických výkazech a také i nezaměstnaných žen je minimálně dvojnásobek, jako těch, které oficiálně zachycují statistické výkazy.

B.)Pod formálně-technickým pojmem “mladiství nezaměstnaní” zde pro účely této práce rozumím všechny nezaměstnané osoby, které spadají do věkové skupiny 15 – 24 let.

C.) Dlouhodobá nezaměstnanost je taková nezaměstnanost, která je delší než jeden rok.

1.1.Nejvyšší nárůst nezaměstnanosti byl v roce 1999:

Nejvyšší meziroční nárůst počtu nezaměstnaných osob celkem kulminoval v České republice v roce 1999, kdy bylo oficiálně evidováno o 118 tisíc nezaměstnaných více než tomu bylo v roce 1998, přičemž z tohoto počtu 118 tisíc nových nezaměstnaných bylo 66 tisíc mužů.

1.2.Nezaměstnanost mladých lidí ve věku 15 – 24 let:

Při rozlišování nezaměstnaných osob podle pohlaví lze konstatovat, že mezi nezaměstnanými mladistvými dosahují v České republice muži 61% všech nezaměstnaných.

1.3.Nezaměstnanost středoškoláků:

Muži také převažují mezi nezaměstnanými středoškoláky, kde muži dosahují 52% všech nezaměstnaných z této kategorie nezaměstnaných v České republice.

1.4.Nezaměstnanost vysokoškoláků:

Pokud jde o nezaměstnané vysokoškoláky, tak mezi nezaměstnanými osobami s vysokoškolským vzděláním je v České republice dokonce až 59% mužů.

1.5.Nezaměstnanost lidí ve věkové skupině nad 50 let:

Mezi nezaměstnanými ve věkové skupině nad 50 let v České republice rovněž prakticky vždycky bylo více mužů než žen. Například v roce 1998 bylo v České republice o 5 tisíc nezaměstnaných mužů více anebo v procentuálním vyjádření lze konstatovat, že v České republice bylo o 20% nezaměstnaných mužů více v této věkové skupině.

1.6.Svět podnikatelů a zaměstnanců:

Podnikajícími se rozumí zaměstnavatelé a osoby samostatně výdělečně činné v civilním (tj.bez armády) sektoru národního hospodářství. V roce 2004 podnikalo v České republice více mužů než žen. Podnikajících žen bylo asi 300 000 a podnikajících mužů asi 560 000. A také ve všech věkových kategoriích podnikajících osob podnikající muži převažovali nad podnikajícími ženami.

Na rozdíl od světa podnikatelů úplně jinak to vypadá ve světě zaměstnanců. Mezi nejpočetnější skupinou zaměstnanců, což jsou zaměstnanci ve věku 35 – 49 let tvoří ženy 52% zaměstnanců, v ostatních věkových skupinách je podíl zaměstnaných mužů a žen výrazně vyrovnanější.

/prameny: Výběrová šetření pracovních sil ČSÚ (2004)/

2.Svět aktivní státní politiky zaměstnanosti a sociálních dávek.

2.1.Svět aktivní státní politiky zaměstnanosti mužů a žen:

Uchazečem o zaměstnání se rozumí osoba, která není v pracovním nebo obdobném vztahu, ani nevykonává samostatnou výdělečnou činnost a ani se nepřipravuje soustavně pro povolání a osobně se u úřadu práce uchází na základě písemné žádosti o zprostředkování vhodného zaměstnání.

Rekvalifikace je změna dosavadní kvalifikace uchazeče o zaměstnání, kterou je potřebné zajistit získáním nových znalostí a dovedností teoretickou nebo praktickou přípravou, umožňující jeho pracovní uplatnění ve vhodném zaměstnání. V praxi pro nezaměstnaného je možnost jít na rekvalifikaci obrovské privilegium, které je fakticky prioritně dopřáváno převážně ženám a to jak ve smyslu kvantitativním – tj. žen, kterým je dopřáno rekvalifikace je výrazně více než mužů, tak i ve smyslu kvalitativním – tj. nezaměstnané ženy jsou většinou posílány do různých rekvalifikačních kursů na počítačové odborníky, zatímco muži – pokud vůbec jsou na nějaký rekvalifikační kurs posláni – jsou posíláni pouze na rekvalifikační kurzy zedníků, svářečů a podobně; prostě nezaměstnaným ženám ctihodné damstvo úřednictvo na Úřadech práce přiděluje rekvalifikační kurzy s tím aspektem, aby pak nezaměstnané ženy měli práci, která bude mnohem lépe placena, fyzicky mnohem méně náročná, zdraví mnohem méně škodlivá a společensky mnohem prestižnější než tak práce, kterou na základě podřadných rekvalifikačních kurzů toto ctihodné damstvo úřednictvo z Úřadů práce je ochotno – vzhledem k nezájmu nezaměstnaných žen – poskytnout i nezaměstnaným mužům. Samotná statistika je více než výmluvná. Například v roce 2004 byla v České republice rekvalifikace poskytnuta až 44 089 uchazečům o zaměstnání, z čeho bylo více něž 63,2% žen!!

2.2.Svět sociálních dávek poskytovaných mužům a ženám:

Počet vyplácených rodičovských příspěvků představuje zde měsíční průměr za rok 2004. U výše rodičovského příspěvku došlo od 1.1.2004 ke změnám podmínek jeho vyplácení – například nově není již rozhodující výše výdělečné činnosti. Dále od 1.5.2004 se příspěvek zvýšil z 1,1 násobku životního minima na 1,5 násobek životního minima. Výše rodičovského příspěvku se tak zvýšila z 2500 Kč na 3500 Kč. Data neobsahují důchody vyplácené do ciziny a jsou součtem krácených a trvale vyměřených důchodů.

Ženy jsou mnohem častějšími beneficienty prakticky úplně všech důchodů a sociálních dávek. Až 99% žen je mezi příjemci rodičovských příspěvků – konkrétně v roce 2004 rodičovský příspěvek pobíralo 268 363 žen a pouze 3 021 mužů.

Pokud jde konkrétně o důchody tak třeba konstatovat, že až 88,2% tvoří ženy mezi příjemci vdovského (vdoveckého) důchodu a ženy tvoří 87,3% ze všech příjemců starobního a vdovského (vdoveckého) důchodu současně. V případě starobního důchodu tvoří ženy “jen” 56,4% beneficientů starobního důchodu. Pokud jde o konkrétní počty tak třeba konstatovat, že v České republice v roce 2004 bylo 769 885 žen a 598 755 mužů kteří pobírali starobní důchod; dále 483 874 žen a 71 214 mužů, kteří pobírali starobní a vdovský či vdovecký důchod; dále 55 839 žen a 7 535 mužů kteří pobírali samostatný vdovský či vdovecký důchod, přičemž ještě k tomu navíc ženy pobírali v průměru svůj vdovský důchod ve výši 5 028 Kč, zatímco muži pobírali v průměru vdovecký důchod ve výši 3 862 Kč.

/prameny: Statistika MPSV ČR – data za rok 2004/

3.Svět pracovních pozic a jejich obsazení příslušníky obou pohlaví.

Komentář:

Na úvod musím uvést, že údaje jsou uváděny pouze za zaměstnání spadající pod čtyřmístné kódy klasifikace zaměstnání (KZAM) s 500 a více zaměstnanci ve výběrovém vzorku (bez dopočtu).

3.1.Světy pracovních pozic, které zpravidla patří ženám:

Ženy mají totálně monopolizovány všechny profese a povolání související s výchovou a péči o děti. Dále sem patří zdravotnické profese na střední úrovni a také úřednické práce středně – technického rázu. Do první desítky zaměstnání s nejvyšším podílem žen se ještě zařadili profese, zajištující obsluhu strojů v textilním průmyslu. V žádné z těchto profesí prakticky nenajdeme žádného muže, monopol žen je zde prakticky stoprocentní. Zatímco pokud jde o úřednické práce středně – technického rázu, zde je monopol žen prakticky stoprocentní; pak mezi vedoucími úředníky a administrativními pracovníky tvoří ženy “jen” 81% všech těchto vyšších úředníků. A pokud jde o soudnictví, funkci soudce zastává dvě třetiny žen. V privátní sféře ženy tvoří 65% úřednic – zaměstnankyň v oblasti provozu obchodu a služeb. Mezi všemi zaměstnanými lékaři a klinickými psychology je 53% žen, v masmédiích (televizní a rozhlasové stanice plus tisk) je mezi zaměstnanými redaktory, novináři a technickými redaktory je 52% žen, a mezi zaměstnanými duševními a vědeckými pracovníky je rovněž téměř 52% žen. Pokud jde o školství, tak ženy mezi pedagogy všude z výjimkou snad pouze u vysokých škol jednoznačně převládají. Pokud jde o předškolskou výchovu – mezi učiteli i vychovávateli je pozice žen absolutně stoprocentní, absolutně stoprocentní je pozice žen i mezi zástupci ředitelů v předškolní výchově a absolutně stoprocentní je pozice žen i mezi samotnými řediteli v předškolní výchově! Pokud jde o základní školní docházku i zde téměř 90% těchto učitelů tvoří ženy. Mezi zástupci ředitelů základních škol je pak 72% žen a mezi samotnými řediteli základných škol je pak pouze 56% žen. Pouze mezi pedagogy vysokých škol mají mírnou převahu muži, nicméně ani tahle “převaha” mužů se ani zdaleka netýká všech pozic vysokoškolských pedagogů. Například mezi nejnižšími pedagogy vysokých škol – asistenty mají převahu naopak ženy, které tvoří 51% všech asistentů na vysokých školách a univerzitách v České republice.

3.2.Světy pracovních pozic, které zpravidla patří mužům:

Profesemi se stoprocentním obsazením muži jsou stavební montážníci, obsluha důlního zařízení a razících štítů, dále horníci a lamači pro uhelné doly, dále zedníci a kameníci a taky i – kromě obsluhy pojízdných zařízení – prakticky i všichni dělníci pro těžbu dřeva. U těchto profesí v pozici dělníků je zastoupení mužů absolutně 100%, respektive ženy pokud se zde vyskytují, tak pouze v manažerské řídící funkci, kde konkrétně mezi vedoucími pracovníky např. ve stavebnictví je 7% žen, v průmyslu 8%. Dále pak v drtivé většině muži vykonávají i práce kvalifikovaných dělníků (zpravidla pouze vyučení a bez maturity) jejichž podstata spočívá v obsluze nějakého stroje či strojního zařízení – například mezi řidiči traktorů či obsluhujícími dalších zemědělských a lesních strojů je až 99,% mužů. Rovněž mezi tesaři a truhláři je zaměstnáno též až 99% mužů. A mezi příslušníky armády České republiky je zaměstnáno 94% mužů.

/prameny: Strukturální statistika mezd ČSÚ (2004)/

4.Svět pracovního uplatnění obou pohlaví podle sfér ekonomiky.

Komentář:

Osobně sice předpokládám, že to ví i malé dítě, nicméně vzhledem k tomu, že si uvědomuji, že tuto práci – kromě seriozních lidí - budou číst i různí mentálně retardovaní debilové, a to nikoliv proto, že by je to snad skutečně zajímalo, potažmo tomu dokonce snad alespoň trochu rozuměli, nýbrž pouze za tím účelem, aby se pak mohli ve svých četných “diskusních fórech” opět rozplývat nad “ubohou dementní úrovní” této práce; tak speciálně pro tyto “génie” – jejichž inteligenci a tím méně snad vzdělání rozhodně nemohu až tak velice moc přeceňovat, že bych předpokládal, že to budou znát – to proto v maximální stručnosti zopakuji: primární sférou ekonomiky je zemědělství, lesnictví a rybolov, sekundární sférou ekonomiky je dobývání nerostných surovin, průmysl a stavebnictví a terciální sférou je vše co zahrnujeme pod nejširší pojem “služby”.

4.1.Svět pracovního uplatnění obou pohlaví podle sfér ekonomiky:

V České republice nejvíce ekonomicky aktivních osob pracuje v terciální ekonomické sféře, kde je zaměstnáno až 57% ekonomicky aktivních osob. Ve sféře sekundární je v České republice zaměstnáno 39% a ve sféře primární pouze 4% ekonomicky aktivních osob. Ženy nacházejí uplatnění nejvíce v terciální sféře, muži naopak ve sféře sekundární a primární. Pokud jde o největší ekonomickou sféru – sféru terciální, z řad zaměstnanců této sféry 55% tvoří ženy.

/prameny: Výběrová šetření pracovních sil ČSÚ (2004)/

5.Absolutní délka života i délka života při plném zdraví u obou pohlaví.

Komentář:

Pokud jde o takzvanou “střední délku života při narození” – jedná se o odhady Světové zdravotnické organizace. Samotná střední délka života zde vychází z takzvaných úmrtnostních norem, respektive tabulek, které jsou konstruovány na základě specifických měr úmrtnosti podle věku ve výchozím roce. Takto tedy střední délka života ve věku – X-let určuje, kolika let se v průměru ještě dožije muž při žena, který dosáhl konkrétního věku X , za předpokladu zachování specifických měr úmrtnosti příslušníků daného pohlaví podle věku na úrovni výchozího roku. A průměrný věk při úmrtí zjistíme tak, že ke střední délce života přičteme věk X-let. Upozorňuji, že střední délku života v žádném případě nelze zaměňovat s průměrným věkem žijících. Hodnota ukazatele “střední délka zdravého života při narození” vyjadřuje, kolik let prožitých v plném zdraví může očekávat novorozenec při současné úrovni nemocnosti a úmrtnosti. Pravděpodobnost úmrtí mezi 15 – 60 rokem života se rovněž odvozuje z těchto výše zmiňovaných úmrtnostních tabulek.

5.1.Absolutní délka lidského života u obou pohlaví:

Pravděpodobnost úmrtí českého muže ve věku mezi 15. až 60.rokem života je v současné době 16%. Třeba však podotknout, že toto číslo není úplně stále a vykazuje mírné kolísání – například v roce 1995 byla pravděpodobnost úmrtí českého muže mezi 15. až 60.rokem života ještě téměř 19% - na čem se výrazně “zasloužila” také brutální šikana a těžké otrocké práce spojené s četností smrtelných úrazů i sebevražd v rámci výkonu nucené “služby” v armádě, což již – zaplať Pán Bůh – dnes tento odporný feministický vynález v podobě takzvané “všeobecné branné povinnosti” (ovšemže – jak ostatně jinak – pouze pro muže) neexistuje, či přesněji řečeno – došlo k pozastavení odvodů a tím pádem i vykonávání této formy otroctví, avšak legislativní rámec pro praktikování této formy vojenského otroctví doposud nebylo odstraněno z právního řádu České republiky, co vládnoucímu damstvu a panstvu umožňuje – kdykoliv se mu zlíbí – opět své “mužské” poddané obléci do uniforem vojenských otroků a brutálním násilím je opět nutit - bez jakéhokoliv soudního rozsudku, jako i bez toho že by spáchali nějaký zločin – k výkonu nucených prací pro ctihodné damstvo a panstvo vládnoucího vojensko - tyranského feministického režimu, který nejenže má tendenci porušovat lidská práva, ale ba co víc má ještě navíc i tu nehoráznou drzost, že tento svůj prohnitý plutokratický režim nazývá režimem údajně “demokratickým”. Pravděpodobnost úmrtí české ženy ve věku mezi 15. až 60.rokem života je v současné době 7%. I zde je však pro objektivitu třeba podotknout, že toto číslo není úplně stále a vykazuje i zde mírné kolísání – například v roce 2001 byla pravděpodobnost úmrtí české ženy mezi 15. až 60.rokem života ještě 8% a v roce 1995 dokonce až 9%. Taktéž je třeba zdůraznit, že mezi muži je v tomto věku téměř až čtyřnásobek větší počet “úspěšných” sebevrahů než mezi ženami. A také i tím, že muži – navzdory tomu, že žijí kratší život jako ženy – v průměru pracují více let jako ženy (a to ani zdaleka ne kvůli vyššímu věku odchodu do důchodu, která je mužům paradoxně stanovena ve vyšším věku než ženám a to dokonce i navzdory tomu, že život mužů je kratší než život žen!!). Dále muži v zaměstnání v průměru navíc vykonávají i výrazně fyzicky těžší práce než ženy a taky pokud jde o fond odpracovaných hodin – muži v průměru týdně odpracují více hodin než ženy, mají více přesčasů a v důsledku fyzicky těžké práce a únavy mužů z přepracování mají je též muži i výrazně více smrtelných ale i jiných pracovních úrazů než ženy.

5.2.Absolutní délka lidského života u obou pohlaví:

Ženy se dožívají vyššího věku než muži. Střední délka života při narození byla u české ženy v roce 2004 o 7 let delší než u českého muže. Třeba však podotknout, že toto číslo není úplně stále a vykazuje mírné kolísání – například v roce 1990 byla střední délka života při narození u české ženy o 8 let delší než u českého muže.

5.3.Absolutní délka lidského života při plném zdraví u obou pohlaví:

Život české ženy při plném zdraví je o 6 let delší než život českého muže při plném zdraví, přičemž tento časový rozdíl mezi životem české ženy při plném zdraví a životem českého muže při plném zdraví má tendenci se ještě dále zvětšovat ve prospěch žen a k neprospěchu mužů. Tento mnou uváděný údaj pochází z roku 2002, což bylo naposledy co měl vládnoucí režim v České republice o tento ukazatel zájem, respektive co byl v České republice tento ukazatel naposledy proto vůbec zjišťován.

5.4.Věk ve kterém ženy a muži nejčastěji umírají:

České ženy nejčastěji umírají ve věku 80 – 84 let. V roce 2004 bylo v České republice v tomto věku 23,6% zemřelých žen. Čeští muži nejvíce umítají ve věku 74 – 78 let. V roce 2004 bylo v České republice v tomto věku 15,9% zemřelých mužů. Ve všech věkových skupinách až do věku 74 let je podíl mužů na počtu zemřelých vyšší než podíl žen. Obrat nastává až v 75 roce života příslušníků obou pohlaví, kdy je “počet zemřelých žen vyšší než počet zemřelých mužů” (poznámka: ono totiž těch mužů na umírání ve vysokém věku zas tak moc není…). A nejenže věk 75 let znamená mezi příslušníky obou pohlaví obrat, ale ba co víc, procentuální zastoupení žen mezi zemřelými s každým dalším rokem roste což ovšemže není nijak překvapující když těch mužů na to umírání je stále méně a čím dále tím více nastává situace, že mezi muži už pomalu nemá kdo umírat (protože již všichni zemřeli!!). A tak tedy zatímco 75 rok věku mužů a žen je prvním rokem, kdy umírá – poprvé(!!) – více žen než mužů, mezi zemřelými ve věku 75 – 79 let je 53% žen, ve věkové skupině 80 – 84 let je mezi zemřelými již 61% žen, ve věkové skupině 85 – 89 let je mezi zemřelými dokonce již 68% žen a nakonec mezi zemřelými nad 90 let je mezi zemřelými pravidelně vždy téměř až 80% žen!!

/prameny: Úmrtnostní tabulky, Demografická statistika ČSÚ;ÚZIS ČR (2004)/

5.5.Délka života obyvatelstva českého, slovenského a sousedů:

V roce 2004 průměrná délka života muže v České republice byla 72,54 let a průměrná délka života ženy byla 79.24 let. V roce 2004 tedy průměrná délka život žen v České republice byla o 6,70 let delší než průměrná délka života mužů.

V roce 2005 průměrná délka života muže v České republice byla 72,74 let a průměrná délka života ženy byla 79.49 let. V roce 2005 tedy průměrná délka život žen v České republice byla o 6,75 let delší než průměrná délka života mužů.

roku 2004 priemerná dĺžka života muža v Slovenskej republike bola 70,21 rokov a priemerná dĺžka života ženy bola 78,37 rokov. V roku 2004 teda priemerná dĺžka života žien v Slovenskej republike bola o 8,16 rokov dlhšia než priemerná dĺžka života mužov.

roku 2005 priemerná dĺžka života muža v Slovenskej republike bola 70,52 rokov a priemerná dĺžka života ženy bola 78,68 rokov. V roku 2005 teda priemerná dĺžka života žien v Slovenskej republike bola o 8,16 rokov dlhšia než priemerná dĺžka života mužov.

A pro zajímavost se také podívejme jak je to u nejbližších sousedů Československého (anebo chcete-li českého a slovenského) národa, přičemž pod pojmem “nejbližších sousedů” myslím spíše na sousedy ve smyslu společné historické minulosti než jen pouze na sousedy ve smyslu společných státních hranic. Jistý historik dokonce formuloval hypotézu, že Čechy jsou nejvýchodnější částí západní Evropy, zatímco Slovensko je nejzápadnější částí Evropy východní. Já osobně s tímto dělením příliš nesouhlasím, nicméně určitou logiku má a proto tedy vzhledem k tomu, že nyní uvažuji v těchto širších geopolitických souvislostech evropského blízkého západu i východu vychází mi z toho to, že našimi nejbližšími “sousedy” v tomto historickém smyslu jsou za prvé jednak na západě Němci společně i s Rakušany, jednak za druhé na východě Rusové společně s Bělorusi a Ukrajinci a nakonec za třetí ve smyslu severojižního uvažování též Maďaři a Poláci. Podívejme se tedy jak to tedy s průměrnou délkou života mužů a žen vypadá v těchto zemích:

V roce 2004 průměrná délka života muže v Rakousku byla 76,00 let a průměrná délka života ženy byla 81,89 let. V roce 2004 tedy průměrná délka život žen v Rakousku byla o 5,89 let delší než průměrná délka života mužů.

V roce 2005 průměrná délka života muže v Rakousku byla 76,03 let a průměrná délka života ženy byla 81,96 let. V roce 2005 tedy průměrná délka život žen v Rakousku byla o 5,93 let delší než průměrná délka života mužů.

V roce 2004 průměrná délka života muže v Německu byla 75,56 let a průměrná délka života ženy byla 81,68 let. V roce 2004 tedy průměrná délka život žen v Německu byla o 6,12 let delší než průměrná délka života mužů.

V roce 2005 průměrná délka života muže v Německu byla 75,66 let a průměrná délka života ženy byla 81,81 let. V roce 2005 tedy průměrná délka život žen v Německu byla o 6,15 let delší než průměrná délka života mužů.

V roce 2004 průměrná délka života muže v Polsku byla 70,04 let a průměrná délka života ženy byla 78,52 let. V roce 2004 tedy průměrná délka život žen v Polsku byla o 8,48 let delší než průměrná délka života mužů.

V roce 2005 průměrná délka života muže v Polsku byla 70,71 let a průměrná délka života ženy byla 79,03 let. V roce 2005 tedy průměrná délka život žen v Polsku byla o 8,32 let delší než průměrná délka života mužů.

roku 2004 priemerná dĺžka života muža v Maďarskej republike bola 68,07 rokov a priemerná dĺžka života ženy bola 76,69 rokov. V roku 2004 teda priemerná dĺžka života žien v Maďarskej republike bola o 8,62 rokov dlhšia než priemerná dĺžka života mužov.

roku 2005 priemerná dĺžka života muža v Maďarskej republike bola 68,18 rokov a priemerná dĺžka života ženy bola 76,89 rokov. V roku 2005 teda priemerná dĺžka života žien v Maďarskej republike bola o 8,71 rokov dlhšia než priemerná dĺžka života mužov.

roku 2004 priemerná dĺžka života muža v Ukrajinskej republike bola 61,35 rokov a priemerná dĺžka života ženy bola 72,27 rokov. V roku 2004 teda priemerná dĺžka života žien v Ukrajinskej republike bola o 10,92 rokov dlhšia než priemerná dĺžka života mužov.

roku 2005 priemerná dĺžka života muža v Ukrajinskej republike bola 64,39 rokov a priemerná dĺžka života ženy bola 75,31 rokov. V roku 2005 teda priemerná dĺžka života žien v Ukrajinskej republike bola o 10,92 rokov dlhšia než priemerná dĺžka života mužov.

V roce 2004 průměrná délka života muže v Běloruské republice byla 62,79 let a průměrná délka života ženy byla 74,65 let. V roce 2004 tedy průměrná délka život žen v Běloruské republice byla o 11,86 let delší než průměrná délka života mužů.

V roce 2005 průměrná délka života muže v Běloruské republice byla 63,03 let a průměrná délka života ženy byla 74,69 let. V roce 2005 tedy průměrná délka život žen v Běloruské republice byla o 11,66 let delší než průměrná délka života mužů.

V roce 2004 průměrná délka života muže v Ruské federaci byla 59,91 let a průměrná délka života ženy byla 73,27 let. V roce 2004 tedy průměrná délka život žen v Ruské federaci byla o 13,36 let delší než průměrná délka života mužů.

V roce 2005 průměrná délka života muže v Ruské federaci byla 60,55 let a průměrná délka života ženy byla 74,04 let. V roce 2005 tedy průměrná délka život žen v Ruské federaci byla o 13,49 let delší než průměrná délka života mužů.

/prameny: CIA – THE World FACTBOOK (2004/2005)/

6.Délka pracovní aktivity a pracovního času obou pohlaví.

6.1.Délka pracovní aktivity obou pohlaví než odejdou do důchodu:

Navzdory tomu, že ženy žijí v průměru mnohem déle než muži do starobního důchodu v průměru později než muži neodcházejí! Ba dokonce nejenže mužům není dopřáno, aby o alikvotní počet let co žijí v průměru méně než ženy odcházeli rovněž o tentýž počet let dříve do starobního důchodu – což by bylo jen spravedlivé vzhledem k vyrovnání objektivně tak existující disparity mužů a žen v počtu let co fakticky pobírají starobní důchod z fondů důchodového pojištění – ale ba co víc mužům není dopřáno ani jen formální rovnoprávnosti se ženami, která by byla dána stanovením alespoň formálně identické věkové hranice pro odchod do důchodu pro všechny občany bez ohledu na jejich pohlaví, a tedy i bez zohlednění toho, že ženy žijí v průměru déle než muži a tudíž i následně po delší časový úsek budou v průměru pobírat starobní důchod z fondů důchodového pojištění. Eventuální další řešení bych viděl v tom, že se dosavadní jednotné fondy důchodového pojištění rozdělí na úplně samostatné fondy důchodového pojištění osob ženského pohlaví a úplně samostatné fondy důchodového pojištění osob mužského pohlaví, čím by se alespoň dosáhlo zamezení finančního přerozdělování mužů ve prospěch žen – kde muži delší dobu pracují než ženy ač současně žijí naopak kratší dobu než ženy a pak tedy dochází k tomu, že ač do jednotných fondů důchodového pojištění přispívají více než ženy, zpátky se jim pak dostává ve formě plateb starobního důchodu méně než ženám poněvadž ho pobírají po mnohem kratší dobu. Muž totiž v průměru pobírá důchod cca 11 let, zatímco žena v průměru pobírá důchod 25 let!!

Pokud jde o konkrétní délku pracovní aktivity obou pohlaví tak třeba konstatovat, že nejvíce žen končí pracovní aktivitu ve věku 55 – 59 let, kdy míra pracovní aktivity žen poklesne na 45,5 % a rozdíl ve prospěch mužů je zde 35,9%. U mužů dochází k útlumu pracovní aktivity až po 60.roce, ve věku 60 – 64 let míra pracovní aktivity mužů klesá, přesto však jsou muži pracovně aktivními ještě i ve věku 65 a více let až třikrát častějikrát než ženy!!

Pokud jde o počet důchodců a důchodkyň v České republice ta třeba konstatovat, že důchodkyně tvoří 33% všech žen starších 15 let, zatímco důchodci tvoří 21% všech mužů starších patnácti let. Výrazně vyšší počet důchodkyň než důchodců je jednak v důsledku vyššího věku odchodu do důchodu pro muže, jednak vyšší úmrtností přepracovaných mužů a to zvláště ve věku 50 – 75 let.

6.2.Délka průměrné délky pracovního času obou pohlaví:

Pracovní síla se v těchto statistických údajích je vymezena podle standardů Mezinárodní organizace práce (ILO), což znamená, že zahrnuje zaměstnané i nezaměstnané. Skupinu “zaměstnaní” tvoří zaměstnanci, osoby pracující na základě smluv jiných než pracovních pro zaměstnavatele (dohody o provedení práce, dohody o pracovní činnosti, autorské smlouvy atd.), zaměstnaní ve vlastním podniku (zaměstnavatelé, osoby samostatně výdělečně činné a pomáhající rodinní příslušníci), členové produkčních družstev, pomáhající rodinní příslušníci a také učni pracující za mzdu.

Za týden odpracují ženy, zaměstnané na plný úvazek, o 5 hodin v průměru méně než mužimuži pracující na plný úvazek odpracují týdně v průměru 41,2 hodiny, ženy pracující na plný úvazek odpracují týdně v průměru 36,2 hodiny. Ženy se zkráceným pracovním úvazkem však pracují týdně v průměru téměř o 1 hodinu déle než takto zaměstnaní muži – ženy zaměstnané na zkrácený pracovní úvazek odpracují v průměru 20,9 hodin; muži zaměstnaní na zkrácený pracovní úvazek odpracují v průměru prý jen 20,1 hodin. Faktem však zůstává, že na částečný úvazek pracovala pouze každá dvanáctá žena a každý čtyřicátý čtvrtý muž. Naopak pokud jde o ještě o další, tj. takzvané “druhé” zaměstnání, tak třeba konstatovat, že druhé zaměstnání má 76 000 mužů a 40 000 žen.

/prameny: Výběrová šetření pracovních sil ČSÚ (2004)/

7.Svět mezd a platů.

7.1.Všeobecně o mzdách a platech v České republice:

Hrubá měsíční mzda zaměstnance se vypočte jako podíl, v němž je čitatel kumulace měsíční hrubé mzdy (včetně prémií a takzvaného 13. A 14.platů) od počátku roku do konce sledovaného období a jmenovatel počet měsíců od počátku roku do konce sledovaného období. Aby zjišťovaná mediánová hrubá měsíční mzda nebyla zkreslována zaměstnanci, kteří pracovali na kratší úvazky, zahrnují se do výpočtu pouze zaměstnanci s týdenním úvazkem 30 a více hodin za týden.

7.2.Nejvyšší výdělky v České republice z hlediska profese:

Nejvyšší výdělky měli v roce 2004 – jak mezi ženami, ale i mezi muži – zákonodárci, vedoucí a řídící pracovníci. Na druhém místě byli výdělky vědeckých a odborných duševních pracovníků, třetí byli technici, zdravotníci a pedagogičtí pracovníci (opět pořadí nezáleželo na pohlaví). Absolutně nejméně vydělávali nekvalifikovaní a pomocní dělníci.

7.3.Rozdíl ve výdělku téže profese v České republice z hlediska pohlaví:

U zaměstnanců do 29 let jsou rozdíly ve výdělcích žen a mužů nejnižší. Nejvyšší rozdíly v platech mužů a žen ve prospěch mužů se dosahuje u zaměstnanců ve věkové kategorii nad 65 let. V této věkové kategorii průměrný výdělek ženy dosahuje pouze nějakých 75% průměrného výdělku muže. Feministické televizní a rozhlasové stanice společně i s feministickým tiskem (což jsou v České republice v podstatě absolutně všechny televizní a rozhlasové stanice, jako i absolutně veškerý tisk) však ale decentně mlčí o tom, že tento i jiné podobné údaje pouze účelově vytrhli ze širšího kontextu, protože se to tak pro potřebu jejich feministické propagandy hodilo. A proto já tedy uvedu celou věc na pravou míru, protože v této souvislosti je nezbytné uvést, že ženy ve věkové skupině nad 65 let, které v tomto věku ještě vůbec pracují si prakticky téměř vždy pouze přivydělávají ke svému starobnímu důchodu, zatímco pro muže je výdělek ze zaměstnání i v tomto věku obvykle hlavním a současně též i jediným zdrojem jeho finančních příjmů. A v důsledku těchto skutečností je proto charakter a struktura vykonávaného zaměstnání a tím pádem i jeho finančního ohodnocení v tomto věku u žen a mužů výrazně odlišná. Obdobně je to ale i v jiných věkových skupinách zaměstnanců, neboť i u těchto skupin zaměstnanců lze rozdíly mezi výdělky mužů a žen vysvětlit působením dalších faktorů s odlišnou strukturou či odvětví u mužů a žen kde například “dělník” a “dělnice” byť i mají totéž vzdělání nemusí znamenat totéž (například když ten dělník za nesnesitelného rámusu strojů se například někde v kamenolomu musí ohánět osm hodil desetikilovým kladivem, zatímco dělnice sedí na židli někde u pásu a při tom třeba ještě poslouchá z rádia nějakou náladovou hudbu), potažmo počtem odpracovaných hodin, když nesvobodno zapomínat na to, že zaměstnanec - muž v průměru odpracuje více hodin než zaměstnankyně – žena.

/prameny: Strukturální statistika mezd ČSÚ (2004)/

8.Svět vzdělání a vzdělanosti mužů a žen.

8.1.O růstu vzdělanosti žen na úkor mužů v České republice:

Tento fakt je nesporný a nemohou ho fakticky popřít ani samotné feministky a feministé. Pokud jde o nejstarší věkovou skupinu obyvatel České republiky tak lze konstatovat, že mezi ženami ve věku 65 let a staršími jich má maturitu 16,3%, zatímco mezi muži ve věku 65 a více let má 22,7% mužů maturitu. Mezi ženami ve věku 65 let a staršími jich má vysokou školu 3,5%, zatímco mezi muži ve věku 65 a více let má 13,1% mužů vysokou školu.

Úplně jiný obraz je v současnosti, kdy lze konstatovat, že ve věkové skupině 25 – 39 let má maturitu až 44,8% žen a 32,5% mužů, což znamená, že maturitu má výrazně více žen než mužů. Pokud jde o vysokoškolské vzdělání to má v této skupině 25 – 39 let asi 12% žen a asi 13% mužů. Podotýkám ještě, že všechny tyto údaje pocházejí z roku 2004, a ovšemže i nadále dochází k vzrůstající divergenci v dosaženém vzdělání mezi muži a ženami vytláčejícím nyní dokonce již i v oblasti vzdělání a vzdělanosti muže do pozice lidí druhé kategorie za ženami. Je zde totiž signifikantní tendence vytlačování mužů do pozic pouhých učňovských škol bez maturity. Pokud jde o učňovské školství bez maturity, tak zatímco ve věkové skupině 65 a více let učňovské vzdělání bez maturity má dokonce více žen než mužů – konkrétně 260 tisíc žen a 251 tisíc mužů; naopak ve věkové skupině 25 – 39 let má učňovské vzdělání bez maturity jen 413 tisíc žen a 588 tisíc mužů! Naopak pokud jde o středoškolské vzdělání s maturitou, tak ve věkové skupině 25 – 39 let má maturitu 522 tisíc žen a 392 tisíc mužů; pokud jde o vyšší odborné vzdělání, tak to má ve skupině 25 – 39 let téměř 12% žen a asi tři a půl procenta mužů, a tak pouze mezi samotnými vysokoškoláky – počítáno k roku 2004 – měli muži mírnou, nepatrnou početní převahu nad ženami. Ani tato převaha však již dnes neexistuje.

/prameny: Výběrové šetření pracovních sil – průměry za rok 2004/

8.2.O počtu absolventů za školní rok 2003/2004 v České republice:

V České republice ve školním roce 2003/2004 mezi absolventy vysokoškolských magisterských studijních programů bylo 13 294 žen a pouze 12 199 mužů; mezi absolventy “vysokoškolských” bakalářských studijních programů bylo 7 351 žen a 5 188 mužů, a mezi absolventy takzvaných vyšších odborných škol 4 453 žen a 1 622 mužů – a tedy ve všech těchto kategoriích je drtivá převaha žen nad muži! Jedinou výjimkou jsou pouze vysokoškolské doktorské studijní programy, kde si doposud zachovali svoji mírnou převahu muži nad ženami; nicméně třeba konstatovat, že doktorandů v celé České republice je pouze zhruba jeden a půl tisíce lidí, a tedy je jedná o početně fakticky marginální skupinu vysokoškoláků.

8.3.Počty studentů a učňů ve školním roce 2004/2005 v České republice:

V České republice ve školním roce 2004/2005 mezi studenty univerzit a vysokých škol bylo 150 094 žen a jen 148 102 mužů; mezi studenty vyšších odborných škol 17 113 žen a pouhých 7 920 mužů; mezi studenty gymnázií 84 708 žen a 57 666 mužů a mezi studenty středních odborných škol s maturitou 116 755 žen a 92 174 mužů. Lze tedy konstatovat, že v současnosti mají ženy výraznou početní převahu již nejen mezi studenty středních odborných škol s maturitou, studenty gymnázií či studenty takzvaných vyšších odborných škol, ale právě tak i mezi studenty univerzit a jiných vysokých škol! Muži mají tedy početní převahu pouze mezi podřadnou, druhořadou skupinou učňů odborných učilišť bez maturity kde se “učí” 114 242 mužů a 61 733 žen – což jen ukazuje, že muži jsou fakticky vytlačováni do pozice lidí druhé kategorie!

/prameny: ÚIV – výkazy škol (MŠMT) – absolventi 2003/4; studenti,učni 2004/5./

8.4.O struktuře studentů univerzit a vysokých škol v roce 2004:

Skupiny studijních programů jsou vedeny podle KKOV, tj. Klasifikace kmenových oborů vzdělání, respektive v tomto případě se jedná o studenty univerzit a vysokých škol v doktorských, magisterských a bakalářských studijních programech v prezenčním, distančním a kombinovaném studiu. Ženy výrazně převažují mezi studenty právnických a filozofických fakult, ale i mezi studenty medicíny a farmacie – muži jak je to již nyní obvyklé, pokud se již vůbec dostanou na vysokou školu, tak pouze na nějaké relativně podřadné technické školy a vojenské školy, a tedy o školy o které nikdo nemá příliš veliký zájem.

Nejvíce studentů studuje humanitně orientované univerzity a vysoké školy subsumované pod kategorii “Společenské vědy a nauky”, kde studuje až 98 832 žen a pouze 59 520 mužů. O drtivé převaze žen na těchto – zejména – právnické a filozofické fakulty tudíž nemůže být ani sebemenších pochyb.

V kategorii “Vědy a nauky o kultuře a umění” kam též spadají z velké části i filozofické fakulty studuje dalších 3 824 žen a pouze 2 868 mužů.

A obdobnou převahu při studiích na univerzitách a vysokých školách mají ženy i jinde. Například v kategorii “Zdravotnické, lékařské a farmaceutické vědy” studuje 14 959 žen a pouze 6 632 mužů.

Zastoupení obou pohlaví je nejvíce vyrovnané mezi studenty zemědělských, lesnických a veterinárních věd, které jsou pro muže příliš lukrativní, zatímco pro ženy již poměrně mnohem méně. Nicméně ale i zde mají ženy převahu nad muži. V kategorii “Zemědělské, lesnické a veterinární vědy” studuje 5 997 žen a 5 133 mužů.

A tak muži byli ženami vytlačeni do nezajímavých technických a vojenských vysokých škol, ale zpravidla muži drží hubu neboť jsou rádi, že ctihodné damstvo je nechá studovat alespoň tyto podřadné a fakticky méněcenné vysoké školy. Hold uchazečka o vysokoškolské studium má hezkou tvářičku, hezké nohy i hezké poprsí (vzhledem k eventuálnímu riziku erekce se snažím jako křesťan na to raději blíže ani nemyslet!!), což je devíza vůči které ani sebevětší intelektuální vědomosti a poznatky sebegeniálnějšího uchazeče absolutně nic nezmohou, aby měl alespoň minimální naději, že se proti tak silným (sice hloupým, ale zato mimořádně hezkým!!) soupeřkám bude mít naději prosadit. A tak pro něj zůstanou jen oči pro pláč a Interpolační polynomy či Laplaceovy transformace probíraných po výkladu některých partií funkcí komplexní proměnné a opírajíc se o teorii integrálu v komplexním oboru a podobně, což sotva u koho může vyvolat nějaké nadšení a proto není divu, že tato studia ženy velkoryse přenechávají mužům a muži jsou vděční alespoň za tyto drobty o které ženy nemají zájem. A tak tedy v kategorii “Technické vědy a nauky” studuje 59 043 mužů a pouhých 16 993 žen. Při pomyšlení na těchto necelých sedmnáct tisíc žen mě napadá, že ony museli být patrně asi škaredé jako ropuchy když se nedostali ani na práva a ani na filozofickou fakultu, i když jinak nepopírám, že mohou být třeba i velice inteligentní a chytré, nicméně v případě dívky otázka dostat se studovat na vysokou školu je mnohem více o její kráse než-li o její eventuální inteligenci či vědomostech. A obdobně tak i v kategorii “Vojenské vědy a nauky” studuje 243 mužů a pouze 69 žen. A tím spíše se divím těm 69 ženám co dobrovolně šli na vojenskou vysokou školu. Ba ještě více se divím těm 243 mužům. Ještě donedávna byla u nás nucená vojenská služba pro příslušníky “méněcenného pohlaví” a této souvislosti si pamatuji, že bylo zcela běžné, že “normální muž” si v krajném případě třebas i žiletkou podřezal žíly jen aby se nějak vyhnul svému uvržení do spárů vojenského otroctví.

/prameny: ÚIV – matriky studentů VŠ za rok 2004 (MŠMT) /

9.Rozvody a určení dětí do péče ženy po rozvodu.

Rozváděná manželství jsou sledována podle počtu nezletilých dětí. Nezletilým dítětem se rozumí osoba do 18 let věku. Počet rozhodnutí o svěření dítěte do péče po rozvodu je odlišný jak od počtu dětí, tak od počtu rozvodů, protože o svěření do péče se rozhoduje v první fázi a celé rozvodové řízení může být ukončeno až v dalším roce.

Každoročně se v České republice rozvádí více než třicet tisíc manželství a to v drtivém případě na návrh ženy. Muži se tedy nerozvádí – muži jsou ve více než dvoutřetinové většině případu pouze rozváděni! V roce 1995 bylo podáno 31 135 návrhů na rozvod manželství, z toho 20 902 těchto návrhů na rozvod podaly ženy a pouze v 10 233 případech návrh na rozvod podali muži.

V roce 2000 bylo podáno 29 704 návrhů na rozvod manželství, z toho 20 208 těchto návrhů na rozvod podaly ženy a pouze v 9 496 případech návrh na rozvod podali muži.

V roce 2004 bylo podáno 33 060 návrhů na rozvod manželství, z toho 22 110 těchto návrhů na rozvod podaly ženy a pouze v 10 950 případech návrh na rozvod podali muži.

A jak uvidíme dále, nejenže v zhruba 70% případech dochází k rozvodu z iniciativy ženy, ale z aspektem na to, komu feministkami ovládané soudy svěřují děti do péče a komu naopak stanoví aby nejenže dítě do péče nedostal, ale aby navíc ještě k tomu sám platil masné výživné jako mourovatý jasně ukazuje, že pro ženy je rozvod manželství eminentně lukrativní záležitostí a to navíc duplicitně neboť platné právo stanoví, že pokud je dítě svěřeno do péče jednomu z rodičů ten druhý mu musí navíc ještě platit výživné, ačkoliv z hlediska zdravého rozumu by bylo spíše přiměřenější, aby jeden z rodičů který je odměněn již tím, že mu je svěřeno dítě do péče by neměl být ještě duplicitně navíc odměňován i tím, že ten druhý rodič mu ještě navíc bude muset platit takzvané výživné, ale mělo by to být přesně naopak, tj. rodič, kterému je dítě svěřeno do péče za toto své zvýhodnění, že mu bylo dítě svěřeno do péče bude finančně kompenzovat ujmu druhému rodiči – kterému dítě svěřeno nebylo – tím, že mu bude platit finanční odškodné rovnající se jeho psychické ujmě v tom, že mu dítě do péče svěřeno nebylo!! Nepochybuji ani nejméně, že pro kontingetně a materialisticky smýšlející ženy by tohle bylo zcela nepřijatelné; zatímco na druhé straně by otcové dítěte pokud by dítě bylo svěřeno jim platili matkám dítěte toto finanční odškodnění mnohem ochotněji než jim platí takzvané výživné za situace kdy dítě má matka dítěte a ještě navíc jí musí platit takzvané výživné.

Pokud jde o rozvedená manželství, až 63% rozvedených manželů měla alespoň jedno nezletilé dítě. A ovšemže ostatně vždyť jak u feministických soudkyň jinak – v drtivé převaze je dítě svěřeno do péče matce!

Pokud jde o svěření dětí do péče po rozvodu, v roce 1995 byli děti v 28 629 případech svěřeny do péče matky, v 2 017 případech do péče otce a v dalších 140 případech do péče jiné osoby než rodičům.

Pokud jde o svěření dětí do péče po rozvodu, v roce 2000 byli děti v 28 746 případech svěřeny do péče matky, v 2 067 případech do péče otce, v 426 případech do společné či střídavé péče rodičů a v dalších 168 případech do péče jiné osoby než rodičům.

Pokud jde o svěření dětí do péče po rozvodu, v roce 2004 byli děti v 28 942 případech svěřeny do péče matky, v 2 286 případech do péče otce, v 764 případech do společné či střídavé péče rodičů a v dalších 129 případech do péče jiné osoby než rodičům.

podstatě do péče matky je dítě prakticky svěřeno absolutně vždy pokud má samotná žena o toto svěření dítěte do své péče zájem. Z hlediska zákona jsou si sice ženy a muži formálně rovní, nicméně v praxi jsou ženy mnohem rovnější a pokud o svěření dítěte do své péče má zájem žena (a to třeba i narkomanka, prostitutka, feťáčka či kriminálnice!!), pak vyhlídky muže ( byť se jedná o sebevíc slušného a seriózního člověka!!), že by snad – alespoň hypoteticky - dítě mohlo být svěřeno jemu se rovnají úplně čisté nule!!

/prameny: Demografická statistika ČSÚ; Okresní a krajské soudy/

Můj skromný závěr na konec:

Osobně jsem váhal, zda-li tuto poslední kapitolu mám vůbec zmiňovat. Já osobně – zaplať Pán Bůh – jsem svobodný a bezdětný panic, takže mně ženy ani jen hypoteticky skrze zákon o rodině vykořisťovat nemůžou. Nicméně i tuhle kapitolu jsem pro tebe čtenáři muži napsal, aby sis uvědomil svoji nicotnou ubohost vůči panující ženě! Věz, že ze ženou nikdy nevybabreš – to naopak žena vybabre vždy s tebou! Takzvané “gentlemanství” je opiem světové feminokracie sloužící feministkám jako feminokratické náboženství k “duchovní nadvládě nad muži; nicméně já jakékoliv formy mozky světového feminismu zosnované ideologie “gentlemanství” odmítám, neřídím se jim, a nikdy, a opakuji to ještě jednou nikdy nejsem ochoten žádnou svoji pozici dobrovolně vyklidit ve prospěch někoho jiného, a již vůbec ne ve prospěch feministek!!

Nikdy nejsem ochoten se dobrovolně vzdát a pokud je mi něco odejmuto, aby bylo přiřknuto feministkám, tak je to možné pouze za použití brutálního státního násilí, když bude zlomen surovou a brutální sílou můj odpor, a i to navíc ještě pouze až po velice těžkém a tvrdém boji, protože já nejsem ochoten se ničeho vzdát bez úporného a houževnatého boje, nikdy žádnou svoji pozici nevyklidím bez boje ve prospěch jiných, a ve prospěch feministek pak již teprve ne! Ve všeobecnosti mohu říci, že každý kdo sáhne na to co je moje, je můj nepřítel a vůči nepřátelům neznám žádný soucit. A to ani takzvaný “gentlemanský” soucit ne! Ovšemže nikdo není povinen se mnou souhlasit. Každý kdo mně ignoruje, toho i já ignoruji a nikdy mu nijako ubližovat nebudu. Moje duše i moje tělo patří mému Pánovi Ježíši Kristu! Kdo se nepřátelsky dotkne mé duše nebo těla – pokud mu za to neudělám v dlouhodobějším horizontu něco horšího bezprostředně riskuje, že mu pěstí vrazím takovou facku, že si bude myslet, že ho nějaký kůň kopytem do hlavy kopl. A to platí pro každého úplně stejně – pro muže, právě tak jako i pro ženu! Já totiž žádné takzvané “gentlemanství” neuznávám, a tudíž vůči všem nepřátelům se chovám úplně stejně, s úplně stejnou razancí a tvrdostí; tj. bez ohledu na to či ono pohlaví mého nepřítele. Ženy pro mě nejsou žádné křehké květinky”, ale suroví, brutální, sadističtí a krvežíznivý nepřátelé jako i muži. Tvrzení, že prý ženy jsou údajně méně surové, brutální, sadistické či krvežíznivé než muži jsou feministické pohádky pro hloupé a naivní muže, nikoliv však ale pro mě. Já věřím v skutečnou rovnost mužů a žen a to – v tom nejkrajnějším případě – dokonce třeba až v rovnost i do těch nejbrutálnějších důsledků tvrdých kopanců, tvrdých pěstí, zpřerážených žeber, vyražených zubů a prolité lidské krve, pokud by snad nedej Bůh muselo někdy k něčemu takovému dojít. A ženský nepřítel nemůže ode mně čekat, že budu k němu byť i jen o “píďbenevolentnější než jsem vůči svým mužským nepřátelům. Zde já totiž nejen v dobrém, ale i ve zlém zastávám názor absolutní rovnosti mužů a žen, neboť vůči všem nepřátelům – bez ohledu na jejich pohlaví - se chovám úplně stejně.

Jinak ale nelze o mně říci, že bych byl snad agresivní, anebo snad dokonce, že bych konflikty vyhledával. Nic takového! Když chodím po venku, cíleně manévruji tak abych pokud možno nikoho nepotkal. Objevím-li se mimoděk v blízkosti jiných lidí, snažím se co nejrychleji z daného prostoru vzdálit. Nikdy nikoho nepozdravím jako první. Pokud mne ale jako prvního pozdraví někdo jiný, zásadně vždy stejným způsobem na tento pozdrav odpovím. Jedinou výjimkou je problematika vykání. Rozmluvě s jinými lidmi se pokud možno vyhýbám. A pokud již s někým musím mluvit vykám úplně každému, a to ani malé děti nevyjímaje! A důsledně všem lidem vykám i tehdy, kdy se mi oni pokoušejí tykat, anebo dokonce mi i tykají. Když mi tyká Bůh, respektive v zastoupení Božím když mi tyká katolický kněz coby zpovědník při svatí zpovědi je to normální. Jinak to sice normální zcela není, nicméně ignoruji to. Jsem čtyřicetiletý emancipovaný muž. Žiji si vlastním životem, jen pro sebe a pro Boha v Kristu Ježíši. Vím, že nepřátele si člověk nevybírá, ale právě naopak, jiní lidé se dobrovolně rozhodli vybrat si mně za svého nepřítele a válčit proti mně. Zřejmě se asi nudí, nemají nic jiného na starosti a proto si mně vyvolili za svého nepřítele. Já jejich nepřátelství pouze vezmu na vědomí, jinak ale nikoho jsem si já za svého nepřítele osobně nikdy nezvolil – to jiní si zvolili mně

V boji proti mým nepřátelům mám však velice silnou zbraň a touto zbraní je moje modlitba k Ježíši Kristu Bohu Spasiteli a Vykupiteli. Moje křesťanská víra je ten nejcennější poklad který mám

Ve Zlíně dne 24.5.2007 napsal

JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

Zaujalo Vás to? Pokud ano, tak Vám doporučuji přečíst si ještě i tuto hlavní klíčovou práci:

Henryk Lahola : Ženy jsou ve společnosti privilegovány a muži diskriminováni. Feminismus či feminizmus nebo antifeminismus či antifeminizmus nebo maskulinismus či maskulinizmus. Feministky či maskulinisti nebo maskulinisté. Babice 2009, publikováno i na www.henryklahola.nazory.cz/Femini.htm

Zpět na hlavní stránku!