wz

Zpět na hlavní stránku!


Člověk nikdy nemá právo si hrát na Boha!

Usmrcení jiného člověka je zločin a zločin bez jakékoliv výjimky zůstane navěky zločinem!!

Na úvod bych chtěl něco – speciálně pokud jde o právní situaci v České republice a Slovenské republice – napsat o tom, jaké stanovisko zaujímá pozitivní ústavní právo v České republice a ve Slovenské republice stanovisko k problematice práva na život, jako základního lidského práva (nerozlišuje přitom zda-li se jedná o lidský život “ženský” anebo “mužský”!). Nejprve bych ale chtěl vysvětlit barevné rozlišení dále používané v této úvodní části této práce:

Text, který je psán česky takovouto obyčejnou ”automatickou” barvou pokládám za všeobecný text aniž bych ho jakkoliv blíže diferencoval, zda-li ho adresuji českým nebo slovenským čtenářům, respektive zda-li se daný text týká popisu právní situace v České republice anebo ve Slovenské republice.

Modrý text, který jsem napsal po česky se týká výlučně pouze popisu právní situace v České republice!

Červený text, ktorý som napísal po slovensky sa naopak týka výlučne iba popisu právnej situácie v Slovenskej republike!.

Nejprve pokud jde o Českou republiku třeba uvést, že klíčovým právním předpisem ústavního práva České republiky v této oblasti je LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD č.2/1993 Sb. (dále jen “LISTINA”), co je právní předpis České republiky s právní sílou ústavního zákona.

Najskôr pokiaľ ide o Slovenskú republiku treba uviesť, že kľúčovým právnym predpisom ústavného práva Slovenskej republiky v tejto oblasti je ÚSTAVA SLOVENSKEJ REPUBLIKY č.460/1992 Zb. (ďalej iba “ÚSTAVA”).

Pokud jde o právo člověka na život, tak třeba říci, že podle ustanovení Čl.6 odst.1 LISTINY je stanoveno, že ”Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením”.

Pokiaľ ide o právo človeka na život, tak treba povedať, že podľa ustanovenia Čl.15 odst.1 ÚSTAVY je ustanovené, že “Každý má právo na život. Ľudský život je hodný ochrany už před narodením”.

Dále pak, pokud jde o právo člověka na život, tak třeba říci, že podle ustanovení Čl.6 odst.2 LISTINY je dále pak stanoveno, že ”Nikdo nesmí být zbaven života”.

Ďalej potom, pokiaľ ide o právo človeka na život, tak treba povedať, že podľa ustanovenia Čl.15 odst.2 ÚSTAVY je ďalej potom ustanovené, že “Nikto nesmie byť pozbavený života”.

Explicitně pokud jde o problematiku takzvaného “trestu smrti”, k této právní otázce se zcela jednoznačně vyjadřuje ustanovení Čl.6 odst.3 LISTINY ve kterém je explicitně stanoveno, že “Trest smrti se nepřipouští”.

Explicitne pokiaľ ide o problematiku takzvaného “trestu smrti”, k tejto právnej otázke sa celkom jednoznačne vyjadruje ustanovenie Čl.15 odst.3 ÚSTAVY v ktorom je explicitne ustanovené, že “Trest smrti sa nepripúšťa”.

Jestliže nebereme v úvahu mimořádné situace jako válečný stav nebo výjimečný stav, pak ve stavu míru je jedinou výjimkou z ochrany “práva na život”, kterou zná ústavní právo České republiky pouze institut “nutné obrany” a v určitém omezenějším rozsahu taky i institut “krajní nouze”, které jsou právní instituty trestního práva hmotného, a jako takové jsou mezi nejširší laickou neprávnickou veřejností známy spíše pod souhrnným termínem “právo na osobní sebeobranu”, které vychází ze skutkového předpokladu, že je ohrožen život napadeného člověka, který pak v sebeobraně usmrtí útočníka, který ohrožoval jeho život. Tato výjimka z ochrany “práva na život” je – pokud jde o ústavní právo České republiky – zakotven v ustanovení Čl.6 odst.4 LISTINY, které říká, že “Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné”.

Ak neberieme v úvahu mimoriadne situácie ako vojnový stav alebo výnimočný stav, potom v stave mieru je jedinou výnimkou z ochrany “práva na život”, ktorú pozná ústavné právo Slovenskej republiky iba inštitút “nutnej obrany” a v určitom obmedzenejšom rozsahu tiež aj inštitút “krajnej núdze”, ktoré sú právnymi inštitútmi trestného práva hmotného, a ako také sú medzi najširšou laickou neprávnickou verejnosťou známe skôr pod súhrnným termínom “právo na osobnú sebaobranu”, ktoré vychádza zo skutkového predpokladu, že je ohrozený život napadnutého človeka, ktorý potom v sebaobrane usmrtí usmrtí útočníka, ktorý ohrozoval jeho život. Tato výnimka z ochrany “práva na život” je – pokiaľ ide o ústavné právo Slovenskej republiky – zakotvené v ustanovení Čl.15 odst.4 ÚSTAVY, ktoré hovorí, že “Podľa tohoto článku nie je porušením práv, ak bol niekto pozbavený života v súvislosti s konaním, ktoré podľa zákona nie je trestné”.

Tolik tedy pokud jde o maximálně stručné uvedení do problematiky současného ústavního práva České republiky a Slovenské republiky pokud jde o ochranu “práva na život” jako základného lidského práva.

V tom co budu psát dál již nerozlišuji Českou republiku a Slovenskou republiku, ba dokonce to o čem píši dále se nevztahuje pouze na Českou republiku a Slovenskou republiku, ale se vztahuje na absolutně celý svět, a to bez jakékoliv výjimky!

 

 

1.) Takzvaný “trest smrti” je vždy obyčejnou vraždou!!

Tyto moje webové stránky z technického hlediska nejsou na příliš vysoké úrovni – avšak jsou to webové stránky moje vlastní a plně originální! Nikdy jsem z cizích webových stránek nic nukradl!! Mnohé jiné webové stránky jsou sice z technického hlediska formálně sice na mnohem vyšší úrovni technické dokonalosti než tyto moje webové stránky, nicméně již se ale decentně mlčí, že jsou výslednicí “vykrádání” zdrojových kódů cizích webových stránek! Takto tedy i úplný počítačový analfabet – zloděj (který by jinak nebyl schopen vytvořit vůbec ani ty nejprimitivnější webové stránky!!) si může zkompilovat relativně dokonalé webové stránky tím, že soustavně vykrádá “know how” webových stránek, které stvořili skuteční počítačoví programátoři a pak má tento počítačový “pseudoprogramátor” ještě tu neuvěřitelnou drzost vydávat zlepenec z těchto svých zlodějin za své dílo!!

A k úplně stejnému pirátství jako v oblasti webových stránek, ale svým charakterem dokonce k ještě mnohem horšímu pirátství dochází v oblasti biogenetiky a takzvané genové manipulace, kde obdobně jako počítačový “pseudoprogramátor”, tak i tento “pseudovědec”, který sice sám o sobě není schopen uměle vytvořit ani ten nejprimitivnější živý organismus má tu neuvěřitelnou drzost vykrádat genetické kódy dezoxyrybonukleové kyseliny DNA, které sice sám ani nevytvořil a ani není schopen uměle vytvořit, přesto však má tu neuvěřitelnou drzost manipulovat s těmito genetickými kódy a skrze tuto genovou manipulaci dokonce i klonovat živé organismy. Zlodějina webových pirátů je odsouzeníhodná, zlodějina těchto pseudovědců je však ale ještě mnohem odsouzeníhodnější!

Zatímco webový pirát totiž vykrádá “know how” cizích webových stránek, genový manipulátor pak vykrádá “know how” cizích genových kódů, respektive jinak řečeno – zatímco webový pirát krade “know how” lidí, kteří jsou skutečnými programátory, pak genový manipulátor svými krádežemi “know how” genových DNA kódů okrádá samotného Pána Boha, neboť pouze samotný Bůh je stvořitelem všech genových DNA kódů, zatímco člověk není schopen sám o sobě vytvořit ani ten nejjednodušší a nejprimitivnější genový DNA kód!!

Tím, že člověk není objektivně schopen sám o sobě vytvořit ani ten sebevíce jednodušší či primitivnější genový DNA kód, není tudíž schopen uměle vytvořit ani ten nejjednodušší či nejprimitivnější živý organismus! Ba dokonce ještě před několika desetiletími člověk neměl ani jen tušení, že existují nějaké genové DNA kódy!!

Přesto však pýcha a namyšlenost mnohých lidí měla již odpradávna tu neuvěřitelnou drzost, že navzdory fakticitě objektivní neschopnosti člověka uměle “vdýchnout život” byť i tomu nejjednoduššími či nejprimitivnějšímu organismu se nijako nezdráhali “brát život” absolutně všem živým organismům a to dokonce i včetně lidí samotných! Po celá tisíciletí, ba dokonce v některých morálně zaostalých zemích se ještě i dnes hledí na praktikování takzvaného “trestu smrti” jako by se jednalo o něco zcela běžného, normálního a přirozeného!!

Pokud jde o právní oblast trestního práva, nikdy neexistuje a ani existovat nemůže absolutně žádný důvod, který by mohl jakkoliv odůvodnit či ospravedlnit použití takzvaného “trestu smrti”! Pokud člověk totiž objektivně není schopen ani uměle vytvořit živého člověka a ani vzkřísit z mrtvých jiného člověka (to totiž umí pouze Bůh!!) nemá žádné právo tento život – který sám objektivně není schopen uměle ani stvořit a ani u mrtvého znovuobnovit – komukoliv brát (to rovněž může činit pouze Bůh!!)!!

Nazvěme proto věci pravými jmény a řekněme si teda zcela na rovinu, že takzvaný “trest smrti” je vždy pouze obyčejnou vraždou a všichni ti, co s vynesením rozhodnutí o takzvaném “trestu smrti” měli cokoliv společného, jako i všichni ti, co i s exekucí “popravy” měli cokoliv společného a nakonec i všichni ti co s popravou člověka souhlasí či souhlasili jsou obyčejní sprostí vrahové, kteří se jako vrahové budou jednou celkem určitě i zodpovídat – pokud i možná ne za svého pozemského života před spravedlivým a nestranným soudem lidským, pak ale celkem určitě před spravedlivým a nestranným soudem Božím, který bude pro všechny tyto sprosté vrahy soudem mnohem přísnějším! Takzvaný “trest smrti” je vždy vraždou a tým nejodpornějším a nezvrhlejším projevem barbarství, který mohou schvalovat pouze mentálně degenerovaní a dementní psychopatičtí vrahové a jiní podobní zločinci a tomu bude tedy plně adekvátní i jejich Boží trest!!

Pokud jde o různé zastánce takzvaného “trestu smrti”, je pak třeba otevřeně říci, že nejpřísnější trest bude čekat různé pokrytecké pseudověřící farizeje – lhostejno zda-li se formálně hlásí ke křesťanství, k islámu či k jakémukoliv jinému náboženství. Pro tyto pravičáky a pseudověřící pokrytce a farizeje je jejich “víra” (ač ve skutečnosti žádnou skutečnou náboženskou víru vůbec ani nemají!!) pouze farizejskou přetvářkou a marketingovým heslem jejich pravičácké politické propagandistické sebeprezentace před televizními kamerami a jinými médii. Tito pseudověřící farizejové sice před zraky televizních kamer často hrají divadlo kde se ohánějí tím, jací jsou – například - prý velicí křesťané a předstírají, že jsou prý proti potratům, proti euthanasii a podobně, decentně však ale mlčí, že podporují dobyvačné války v zahraničí a existenci takzvaného “trestu smrti” ve své vlastní zemi (a pokud ve své vlastní zemi “trest smrti” již nemají, tak o “trestu smrti” v zahraničí - viz.například články mnohých českých a slovenských novinářů a “čtenářů” s jakým velikým “nadšením” psali o takzvaném “trestu smrti” pro bývalého iráckého prezidenta), ba někdy někteří z nich dokonce měli i takové politické či jiné podobně vlivné postavení, že některým těmto takzvaným “trestům smrti” ač mohli sice zabránit, nezabránili, protože této úmyslné “obřadní” vraždě organizované státní mocí ani zabránit nechtěli; ba co víc, dotyčnou konkrétní “popravu” plně schvalovali, ba někdy se i na ní různým způsobem dokonce i podíleli. Ovšemže otázku jak se taková úmyslná, státní mocí organizovaná a provedená “obřadní” vražda člověka shoduje či neshoduje s jejich údajným náboženským přesvědčením si nikdy nekladli, protože žádné skutečné náboženské přesvědčení a žádnou skutečnou náboženskou víru ani nemají. Všechny vrahy postihne jednou přísný trest Boží. Ze všech vrahů však ale nejpřísnější trest Boží postihne právě tyto pseudověřící farizeje! Pokud by po své smrti v pekle neskončil nikdo jiný, pak ale tito pseudověřící farizejové v něm ale skončí celkem určitě, neboť nikoliv vrahové -ateisté, ale právě naopak vrahové, kteří se navenek “naoko” označují za údajné “věřící” nejvíce uráží samotného Pána Boha!!

Jednu výjimku z takzvaného trestu smrti bych snad ale možná připustil třeba i já:

O tom, jak po stránce hmotně-právní a procesně-právní byl či nebyl soudní proces s bývalým iráckým prezidentem a dalšími iráckými politiky “spravedlivým” snad netřeba ani mluvit. Pouze bych ze srdce dopřál všem českým, slovenským a dalším novinářům, politikům a jiným lidem, kteří tuto soudní frašku pokládají “za spravedlivý proces”, aby jednou v budoucnosti rovněž byli i oni sami postaveni někdy, někde před nějaký takovýto podobný “trestní soud” a byli tak ním souzeni po hmotně-právní a procesně-právní stránce ve stejně “spravedlivém procesu”, a před stejně “nezávislým, nestranným a objektivním soudem” jako byl dotyčný proces, respektive soud s bývalým iráckým prezidentem a dalšími iráckými politiky.

 

 

2.) Takzvaný “potrat” je vždy obyčejnou vraždou!!

Takzvaný “trest smrti”, společně i s takzvaným “umělým přerušením těhotenství” a takzvanou “euthanázií” mají jedno společné – ve všech třech případech se jedná o vraždu člověka!! Ústavní právo České republiky jako i ústavní právo Slovenské republiky uznává, že lidský život je hoden ochrany již před narozením. Přesto však ale jinak právní řády České republiky i Slovenské republiky připouštějí vraždění nenarozených dětí. Ideologicky se tak opírají nejen o pohanské, starověké římské právo, ale přímo o vulgarizaci “ad absurdum” dokonce i tohoto pohanského starověkého římského práva. Jedná se o “inspiraci” římského věcného práva, jako podkategorii majetkové části občanského práva, respektive práva civilního (ius civile) jako protiklad práva veřejného. Podle tohoto římského majetkového práva, věcí v právním smyslu může být pouze samostatný předmět, který není součástí jiné věci, protože jinak tvoří pouze příslušenství věci hlavní a jako takové není způsobilé být samostatným subjektem majetkových právních vztahů podle římského občanského práva. To také znamená že neoddělené “plody” jsou součástí věci hlavní. Takto římské právo zná “plody” rostlin, “plody” zvířat” či “plody” otroků atd. Římské právo tím, že tyto “plody” pokládá pouze za součást věci hlavní a neuznává je tedy za “věc” samu o sobě, nemohou být tyto neoddělené věci samostatným předmětem majetkového práva a tudíž za vlastníka všech těchto plodů je pokládán zcela automaticky vlastník této věci hlavní. Navíc je to ještě trochu komplikováno i tím, zda-li se jedná o věc movitou či nemovitou. To znamená, že pokud jde o “neoddělené plody” – jablka, za majitele těchto jablk na jabloni je zcela automaticky pokládán majitel pozemku, na kterém roste dotyčná jabloň (jabloň je “spojena s pozemkem pevným základem”), na které se zas nacházejí tyto jablka. Podobně i u takzvaných “neoddělených plodů zvířat” je za vlastníka ještě nenarozeného mláděte zcela automaticky pokládán vlastník zvířete, které v sobě nosí doposud ještě nenarozené mládě, či pokud jde o otroky, tak vlastníkem tohoto nenarozeného dítěte je vlastník dotyčné těhotné otrokyně, která v sobě nosí ještě nenarozené dítě. Pokud dojde k takzvané separaci “plodů” dochází ke změně, protože tyto původně nesamostatné plody byli před touto “separací” pouze nesamostatnou součástí “věci hlavní”.

Formální význam je například i v tom, zda-li může jít o civilněprávní delikt způsobení škody či civilněprávní delikt krádeže. Podle římského práva je tedy krádež jablk, které se nacházeli na jabloni chápána jako způsobení škody na věci hlavní a vlastník věci hlavní (tj.jabloně, či spíše vlastně vlastník pozemku na kterém dotyčná jabloň je zasazena) žaluje zloděje o náhradu škody! Naopak krádež již posbíraných jablk, například jablk uskladněných jablk někde ve sklepě není pokládáno za škodu na jabloni, respektive pozemku (protože po “separaci” těchto jablk již tato jablka již nejsou součástí dotyčné jabloně, respektive pozemku) a proto se toto i římské právo posoudí vždy jako krádež. Podobně i u chovaných domácích zvířat – savců, poté co dojde k přerušení “pupeční šnůry” mezi březí samicí a jí porozeným mládětem, se toto mládě stává samostatnou “věcí” a tedy způsobilým předmětem práva a tedy teprve od tohoto okamihu může z právního hlediska dojít ke krádeži “mláděte”. Jakékoliv ublížení na zdraví způsobeno ještě nenarozenému mláděti je pokládáno pouze za poškozování věci hlavní, tj. březí samice, která je matkou dotyčného mláděte a tedy o pouhé způsobení škody vlastníkovi tohoto zvířete – této březí samice. U otroků je to ještě explicitnější. Z pohledu lidských práv měli otroci nepochybně zcela bezprávné postavení. Nicméně z pohledu majetkového římského práva však otroci mají exkluzivní postavení oproti všem ostatním “věcem”. Jedním ze svrchovaných práv vlastníka věci je i zničit vlastní věc. Podle římského práva vlastník věci movité může tuto věc svévolně zničit, vlastník nemovitosti může tuto nemovitost, která je jeho majetkem svévolně zbourat, vlastník ovocného sadu může tyto stromy svévolně vytnout a vlastník domácích zvířat může tyto domácí zvířata svévolně zabít. Je zde ale jedna výjimka – a to u otroků! Vlastník otroků je nemůže svévolně zabíjet. Úmyslné a bezdůvodné zabití otroka je trestné! Vražda nenarozeného dítěte otrokyně však ale trestnou není, protože kým při porodu tohoto dítěte nedojde k přerušení pupeční šnůry” mezi matkou – otrokyní a novorozeným dítětem, které porodila je toto její dítě pokládáno za nesamostatnou součást věci hlavní”, tj.nesamostatnou součást těla otrokyně. Uměle vyvolaný potrat u otrokyně tudíž není pokládán za vraždu otroka. Ba co víc, analogický princip platil podle římského práva u všech lidí a teda i u “svobodných” žen (tj.mám na mysli ženy, které nejsou otrokyněmi! Nemám zde totiž v úmyslu vysvětlovat právní termín “pater familias” a zahlcovat vám tak dalším složitým popisem vztahů římského rodinného práva ).

Na základě výše uvedeného za vraždu dítěte podle římského práva nebyla pokládána vražda ještě nenarozeného dítěte, protože nenarozené dítě bylo pokládáno pouze za nesamostatnou součást těla těhotné ženy, a pokud došlo o rozhodnutí o potratu jejího nenarozeného dítěte nepokládalo se to za vraždu nenarozeného dítěte, protože toto dítě, kým nedojde k jeho “separaci” od těla své matky je pouze nesamostatnou součástí jejího těla.

A i současné právo, ačkoliv se k tomu nechce otevřeně hlásit, fakticky ideově při zdůvodňování potratů vychází právě z tohoto starověkého, pohanského římského práva. Kromě toho navíc současní obhájci vraždění nenarozených dětí mají tu nehoráznou drzost, že potrat s eufemistickým pokrytectvím prezentují jako údajné “umělé přerušení těhotenství”, nehledě k tomu, že ve skutečnosti pouze studentka či student – debil může přerušit svá vysokoškolská studia, který chce předejít tomu, aby ho jako hlupáka, který intelektuálně nestačí na studium na vysoké škole hned nevyhodili a toto “přerušení” tudíž není považováno za ukončení studia na vysoké škole, ale pouze za přerušení studia, protože tato debilka či debil co studium přerušil(a) má v úmyslů pak opět pokusit se studovat dál. Naopak takzvané “umělé přerušení těhotenství” není vůbec žádným přerušením těhotenstvím, ale jeho předčasným ukončením a to ukončením vraždou nenarozeného dítěte!

Každého z těch, co schvalují vraždění nenarozených dětí bych se chtěl zeptat, jak by se jim líbilo, kdyby se pro takovéto umělé přerušení těhotenství” jak ho oni nazývají rozhodla jejich vlastní matka právě pokud by šlo o ukončení těhotenství, když se oni samotní měli narodit. Také i tehdy by jste říkali, že - Vaše matka, pokud by se rozhodla, že namísto toho, že Vás porodí půjde na potrat – Vaše matka rozhodla pouze “o svém těle”??

Určitě ne!! Vaše matka by tím totiž nerozhodla o svém těle”, ale o Vás by tím rozhodla! A Vy by jste tu dneska teď mezi námi vůbec nebyl(a), nikdy by jste nežil(a), nikdy neexistoval(a)!! A úpřimně řečeno, proto, že jste egoistický sobec, které(mu) samotné(mu) ač sice bylo dopřáno narodit se a žít, tak na jedné straně tento dar života, respektive tuto možnost narodit se a žít na tomto světě pokud jde o Vaši vlastní osobu pokládáte za něco zcela přirozeného, současně však ale to, co v případě Vaší vlastní osoby pokládáte za něco úplně přirozeného a samozřejmého zcela sobecky upíráte ostatním lidem, respektive nenarozeným dětem. Náš Pán Ježíš Kristus nám řekl, abychom nikomu nečinili to, co nechceme, aby jiní činili nám! A tím se i řídím ve svém životě. Takzvané “cestování v čase” v současnosti možné není a jen Bůh ví, zda-li někdy v budoucnosti o několik stovek, tisíců či miliónů let v budoucnosti pokročí věda a technika v takové míře, že toto takzvané “cestování v čase bude možné nebo nikoliv. Pokud by se totiž dalo tímto způsobem (anebo třeba nějakým jiným způsobem!!) zcela jednoznačně a nezpochybnitelně určit, že dítě nacházející se v prenatálním stavu v budoucnosti poté co se narodí a vyroste bude stoupencem takzvaného “umělého přerušení těhotenství”, tak bych i já z čistým svědomím věřícího křesťana mohl souhlasit s potratem tohoto nenarozeného dítěte, protože tím, že ono samo v budoucnosti ve své dospělosti bude schvalovat potraty, lze mít tedy zcela logicky konkludentně za to, že tím pádem – zcela logicky - schvaluje rovněž i svůj vlastní potrat, tj.potrat “sebe sama” a tedy potrat jeho vlastní osoby by se tak stal “de facto” v souladu s jeho vlastním přáním!

A tudíž v zcela hypotetické rovině za těchto hypoteticky jednoznačně prokazatelných okolností by s takovýmto potratem nenarozeného “stoupence potratů in futurobylo možno i z křesťanského hlediska plně souhlasit!!

Takzvané “cestování v čase na základě současného historického vývoje vědy a techniky současné době možné ale není a tudíž nijak nelze ani zjistit to, zda-li dotyčné nenarozené dítě v budoucnosti až se hypoteticky narodí a dospěje bude stoupencem či odpůrcem potratů. A tudíž za této naší současné situace je absolutně nezbytné postupovat podle právní zásady “In dubios pro reo”, jinými slovy chovat se ke všem nenarozeným dětem tak, jako kdyby ze všech se měli po svém narození a dospění stát odpůrci vraždění nenarozených dětí a tedy kategoricky odmítnout jakoukoliv možnost vykonání potratu těchto nenarozených dětí (per analogiam “presumpce neviny”).

 

 

3.) Takzvaná “euthanasie” je vždy obyčejnou vraždou!!

Ústavní právo České republiky a ani Slovenské republiky sice explicitně časově neurčuje přesně začátek a ani konec života. Jinak ale v praxi “začátek” lidského života de facto interpretuje v intencích výše zmiňovaného starověkého, pohanského římského práva, konec lidského života pak zpravidla interpretují jako ireversibilní zdravotní stav “nevratnosti” vědomí, jinými slovy jako “smrt cerebrální”. Vzájemná vnitřní kontradikce, daná tím, že diagnóza trvalé nevratnosti vědomí do budoucna ještě nemusí znamenat “cerebrální smrt“, přičemž ale dokonce ani skutečná “cerebrální smrt” ještě není úplnou smrtí je fakticky nezpochybnitelné!

Pokud jde o určení času vzniku lidského života tak třeba říci, že lidský život vniká v okamihu spojení mužské a ženské pohlavní buňky (tj.spermie a vajíčka). Od tohoto okamihu vznikl nový lidský život a od tohoto okamihu tudíž i tento nový lidský život má právo na existenci a jakékoliv znemožnění existence tohoto počatého života je vždy vraždou a všichni ti, co se na této vraždě jakkoliv podíleli jsou vrahové!

Pokud jde o určení času ukončení lidského života tak třeba říci, že lidský život nevratnou ztrátou vědomí, lidský život nekončí ani takzvanou “cerebrální smrtí” člověka, lidský život totiž končí až absolutným vyhasnutím absolutně všech životních funkcí organismu, to znamená v okamihu, kdy se živá hmota lidského těla stane hmotou “neživou”. Pokud by někomu snad nebylo zcela jasné to, kdy k takto vymezené smrti dochází, uvedu ještě jednu důležitou skutečnost:

Veškerá neživá hmota podléhá termodynamickým zákonům a to zejména takzvanému druhému fyzikálnímu termodynamickému zákonu jehož imanentní vlastností je tendence permanentního “vzrůstu entropie” veškeré neživé hmoty! Jediné co vzdoruje tomuto “vzrůstání entrope” je život (myslím jakýkoliv život: lidí, živočichů i rostlin). Život je biologická síla, která vzdoruje “vzrůstání entropie”. Zánik života je tedy zánik této síly vzdorující “entropii” a uplatnění zákonitostí druhého termodynamického fyzikálního zákona (vzrůst entropie) na tento odumřelý organismus těla lidského, živočišního nebo rostlinného, jehož důsledkem je rozklad tohoto odumřelého organismu. Například vím, že například při zastavení dýchání nastává cerebrální smrt již asi za pět minut, odumření srdečního svalu asi za dvacet minut, pak postupné odumírání i dalších orgánů, zastavení růstu vlasů, fousů a chlupů asi za 48 hodin po smrti cerebrální atd. Jinými slovy tedy vyhasínání všech znaků a pochodů života trvá asi tak dva až tři dni po smrti cerebrální a jednoznačným důkazem skutečné smrti je tedy počínající se rozklad organismu těla lidského, živočišného či rostlinného, respektive počínající se hnilobní zápach tohoto mrtvého těla lidského nebo živočišného.

S výše uvedeným souvisí i otázka takzvané euthanasie, která je tudíž vždy úplně obyčejnou vraždou. A to vraždou zcela neodůvodněnou. Vymlouvání se na cerebrální smrt organismu neobstojí a euthanasie vykonaná na takovémto člověku je vraždou. Tím méně pak může obstát argumentace tím, že vzhledem k těžkému poškození mozku, se dotyčný člověk již nikdy “neprobere k vědomí”. Tím spíše pak o vraždu jde u takovéhoto člověka, protože mozek takovéhoto člověka ač sice třeba těžce poškozen – jinak žije i nadále a pracuje.

Euthanasie byť i sice s výslovným a plně svobodným souhlasem poškozeného je trestným činem “účast na sebevraždě”. Provedení takzvané euthanasie u člověka kde není výslovný a svobodný souhlas poškozeného je pak obyčejnou a sprostou vraždou! Nikdy nezapomenu na šokující případ takovéto vraždy, který před zraky celého světa se stal ve Spojených státech amerických kde došlo k zavraždění jedné ženy nacházející se v těžkém bezvědomí na základě žádosti jejího manžela, který navíc v té době již několik let žil a souložil s jinou ženou, jeho manželka nacházející se v těžkém bezvědomí mu byla zcela lhostejná a přál si její smrt jednak proto, aby se mohl zmocnit jejího majetku a jednak proto, aby se pak mohl formálně oženit s touto svojí konkubinou, s kterou již několik let souložil i navzdory existence svojí manželky. A k této vraždě této ženy nacházejícím se v těžkém bezvědomí došlo i navzdory výslovnému nesouhlasu jejich rodičů a všech příbuzných. Samotná její vražda byla navíc vykonána navíc velice krutým a mučivým způsobem úmyslnou a uměle vyvolanou dehydratací jejího organizmu tím, že ji odpojili od přístrojů a tím i od přívodu tekutin. Samozřejmě – jak se ostatně dalo čekat – tuto vraždu, navíc vykonanou takovým mimořádně krutým, barbarským a mučivým způsobem většina českých novinářů ba i někteří slovenští novináři schvalovala a ještě k tomu, měli tu nehoráznou drzost, o této mimořádně brutální vraždě psát jako o údajném “jejím právu na smrt”. Ty novinové články mám odloženy dodnes a bylo by zajímavé kdyby v budoucnosti Bůh někomu dal tu moc a  všechny tyto české a slovenské novináře (jako i ostatní jim podobné zločince) co tenkrát napsali takovéto články nechat je někam zavřít do vězeňské kobky a přísně zakázal jim dát co i jen jedinou kapku vody! Kým by pak nezemřeli v  důsledku dehydratace jejich organismů každý den ráno, v poledne i večer by je pak osobně chodil navštěvovat ve věznici, aby se jich se smíchem zeptal, zda-li je umírání od žízně skutečně tak velice “příjemné žúžo ” jak de facto tenkrát psali v novinách či žvanili do rozhlasu nebo televize a jestli se jim realizace tohoto jejich “právo na smrt” skutečně tak velice ještě i dnes líbí!!

Fotografie této - od uměle navozené dehydratace organismu – umírající ženy byli něčím tak mimořádně krutým a hrůzostrašným, že je raději tito zcela cyničtí čeští a slovenští novináři úplně zcenzurovali, aby se nemohli dostat na veřejnost. Její tělo bylo takovým hrůzostrašným způsobem křečovitě pokrouceno, hlava v hlubokém záklonu, ústa křečovitě dokořán otevřeny, horní i dolní rty křečovitě zcela staženy až zřetelně bylo vidět snad veškeré její zuby strašidelně šklebící se jako u nějaké kostry, respektive lebky, asi tak, jako když se někde v hloubce pouště Sahary někde v písečném závoji někde objeví mrtvola člověka, který zemřel úplně stejně krutou smrtí od dehydratace, protože mu došli veškeré zásoby vody. Není mi známo, že by snad někdy, někdo zemřel krutější a mučivější smrtí.

Euthanasie vykonaná na základě žádosti jiné osoby než samotného poškozeného je vždy úplně obyčejnou a sprostou vraždou a všichni ti co s touto vraždou mají cokoliv společného, anebo ji schvalují jsou obyčejní a sprostí vrahové!

Ve Zlíně 1.3.2007

JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

Zpět na hlavní stránku!