wz

Zpět na hlavní stránku!


Třetí výročí přijetí svátosti křtu.

Dne 14.května 1970 jsem oslavoval třetí výročí svatého křtu ze dne 14.5.1967!

Nejprve by jsem ale asi měl říci pír slov úvodem: Svátosti jsou posvátná znamení, ustanovená našim Pánem Ježíšem Kristem, aby se jimi udělovala člověku milost Boží, bez níž nelze dojíti věčné spásy. Svátosti nás spojují s Bohem, a jsme-li v milosti posvěcující, pak svátosti milost rozmnožují a dávají nám sílu, abychom nepodlehli hříchu a byli stále dokonalejšími. Svátosti působí milost z moci samotného Ježíše Krista. Svátostí je sedm – křest, biřmování, Svátost oltářní, pokání, svaté pomazání, svěcení kněžstva, svátost stavu manželského.

Křest svatý je nejdůležitější svátost, je to svátost první a nejdůležitější, která není ničím nahraditelná a proto je tato svátost nevyhnutelně potřebná pro spásu duše podle slov našeho Pána Ježíše Krista: “Nenarodí-li se kdo znovu z vody a Ducha Svatého, nemůže vejíti do království nebeského” (Jn 3,5).

Svatým křtem vlévá se do duše posvěcující milost, shlazuje se dědičný hřích a všechny ostatní hříchy i tresty za ně, duše je vybavena milostí pomáhající a vybavena zárodky ctnosti. Pokřtěný se stává z dítěte Adamova dítětem Božím – z pohanského psa určeného k zatracení v pekle se stává křesťanem a tedy i spoludědicem království nebeského a chrámem Ducha Svatého, jakožto i členem Církve Boží – Církve katolické!

My křesťané svatým křtem jsme byli přijati do společenství učeníků našeho Pána Ježíše Krista – stali jsme se členy Církve. Pokřtěného člověka proto voláme “křesťan”, co znamená, že patří Kristu Ježíši, našemu Pánovi.

Před svým nanebevstoupením náš Pán Ježíš Kristus řekl svým apoštolům: “Jděte, učte všechny národy a křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. A já jsem s vámi po všechny dni až do skončení světa” (Mt 28,19 - 20). Těmito slovy náš Pán Ježíš Kristus tedy rozkázal vysluhování svátosti křtu. A poté, co na apoštoly sestoupil Duch Svatý, apoštolé začali hlásat Evangelium, a z posluchačů apoštolé pokřtili 3.000 lidí a tím je i přijali do Církve. Od té doby se tedy skrze svátost křtu každý stává členem Církve (viz. Sk 2, 38 – 41).

V době apoštolů apoštolé zpravidla křtili zejména dospělé lidi. Nicméně ale když se k Ježíši Kristu obrátili manželé, tak tehdy společně s oběma dospělými manžely apoštolé automaticky pokřtili i jejich nezletilé děti. A z toho se pak vyvinul zvyk, že křesťanští manželé si své děti dávají pokřtít – pokud možno – co nejdříve po narození.

Děti mladší sedmi let jsou tak křtěny zcela automaticky a bez vlastního přičinění pouze na základě víry svých rodičů, kteří žijí v řádném katolickém manželství.

Naopak děti starší než sedmileté a také i dospělí lidé, kteří se sami pro sebe rozhodnou přijmout svátost křtu musí prokázat alespoň ty nejzákladnější znalosti křesťanského učení a musí svoji víru také i svým praktickým životem dosvědčovat. Ostatně takto se to vyžadovalo již od prvních křesťanů žijících v časech apoštolských v prvním století po Kristu!

Jestliže o svátost křtu pro své dítě žádají jeho rodiče žijící v řádném katolickém manželství, Církev pokřtí jejich dítě, které se těmto rodičům narodilo v jejich řádném katolickém manželském svazku na základě žádosti těchto rodičů, kteří za prvé žijí v řádném katolickém manželském svazku; za druhé slíbí, že z tohoto dítěte vychovají věřícího křesťana – katolíka; a za třetí oba dva tito rodiče sami žijí řádným životem věřících křesťanů – katolíků, protože pokud sami tito rodiče nežijí řádným životem víry věřícího křesťana – katolíka, nelze reálně ani předpokládat, že by byli schopni a ochotni řádného věřícího křesťana – katolíka vychovat ze svých vlastních dětí. A proto tam, kde není žádné víry u bezbožných rodičů platí i zde : “Nemo alienum transfere potest, quo ipse habet” – což bych v daném smyslu zde interpretoval tak, že “žádní rodiče nemůžou na své děti přenést více katolické víry než mají oni samotní”, anebo jinými slovy když to řeknu zcela natvrdo – pokud jsou rodiče zcela bezbožní ateisté, tak jsou zcela bezbožnými ateisty i jejich děti a za těchto okolností vzhledem k tomu, že tito rodiče sami nesplňují tyto tři podmínky, neměli by žádat ani o svatý křest, respektive svatý křest jejich dětí by jim měl být zásadně odmítnut! Z hlediska dítěte ateistických rodičů nelze říci, že by se tomuto dítěti děla nějaká křivda – pokud totiž toto dítě začne v rámci základní školní docházky chodit do školy, může se tam také přihlásit (potažmo být rodiči přihlášeno) i na dobrovolnou výuku náboženství. A jakmile toto dítě bude mít alespoň ty nejzákladnější informace o náboženství jehož svatý křest hodlá přijmout, a má také i zájem toto dítě i nadále žít podle této víry – zejména pak celoživotně každou neděli se zúčastňovat na mši svaté - pak nic nebrání tomu, aby toto dítě skutečně i přijalo svátost křtu.

Ostatně vždyť svátost křtu značí do naší duše nesmazatelný znak – navždy naši duši vtiskne nesmazatelné znamení, že patříme našemu Pánovi Ježíši Kristu. Proto můžeme tuto svátost přijmout pouze jednou.

Bez křtu nemůžeme být spaseni. Ale není pouze křest vodou, nýbrž i křest touhy a křest krvi. Spasen totiž může být také ten, kdo sice úpřimně touží po spáse a přitom jedná podle svého svědomí, ale přitom – čistě hypoteticky - nemá vůbec žádnou příležitost ke křtu; anebo ten, kdo obětuje svůj život za pravdu Boží či pro svoji víru v našeho Pána Ježíše Krista v boji proti nepřátelům Ježíše Krista, i když třeba nebyl pokřtěn vodou.

Je jen samozřejmé, že o křest pro své děti můžou žádat pouze tací rodiče, kteří žijí v řádném katolickém manželství, věří v našeho Pána Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele a podle této své víry i žijí, protože pouze tito rodiče poskytují reálnou naději, že ze svého pokřtěného dítěte budou ochotni a schopni vychovat řádného, věřícího křesťana – katolíka. A taky je i samozřejmé, že tito rodiče, co žádají o křest pro své dítě se také zúčastní na křestním poučení, aby se jednak naučili jak mají ze svých dětí vychovávat dobré křesťany, jednak aby si i kněz ověřil jak hluboké jsou náboženské vědomosti těchto rodičů co žádají křest pro své dítě, zejména však ale zda-li se jedná o katolíky, kteří ve svém životě řádně praktikují svoji víru, každonedělně chodí na mši svatou a přistupují ke svátostem atd. – což kněz nebo katecheta rovněž lehce pozná na základě tohoto duchovního rozhovoru i tehdy, i kdyby se mu snad zde tito rodiče snažili něco lhát nebo lživě předstírat.

Na závěr bych dodal, že dobrý katolík často vzpomíná na den svého svatého křtu a obnovuje častěj “křestní slib”, a to zejména ve výroční den svého svatého křtu, což v případě JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy je dne 14.května, protože JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola přijal svatý křest v neděli dne 14.5.1967 v blumentálském kostele zasvěceném “Nanebovzatiu Panny Márie” ve farnosti Bratislava – Nové Město. Proto je tedy den 14.květen největším osobním svátkem a současně i absolutně nejdůležitějším osobním výročím a datumem v životě JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy.

Úplně na konec bych chtěl apelovat na Vás všechny moji milí bratři a sestry v Ježíši Kristu, kteří jste stejně jako já někdy v minulosti přijali svátost křtu:

Pamatujte, že svatý křest vtiskl do Vaší duše nesmazatelný znak našeho Pána Ježíše Krista! Usilujte se proto žít tak, aby náš Pán Ježíš Kristus mohl mít z Vás radost!!

Standardní dvě obyčejné fotografie oslav tříletého JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy:

První “malá” fotografie – Na této fotografii ze dne 14.5.1970 je vidět 3-letého JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu jak oslavuje svůj nejslavnější den v životě, kterým je 14.květen 1967, kdy přijal svátost křtu a stal se křesťanem.

Druhá “malá” fotografie – Na této fotografii 3-letého křesťana JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu ze dne 14.5.1970 je vidět zářící světlo Ducha Svatého a Boží lásku, která naplňuje každou křesťanskou duši věřící v našeho Pána Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele.

Velkorozměrové dvě fotografie JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy.

Podívejte se ještě jednou na oba tytéž snímky v detailních velkorozměrných fotografiích:

První “výrazně veliká” fotografie – Tato fotografie ukazuje v podstatě totéž, avšak ve výrazném zvětšení oproti předešlému ”obyčejnému” snímku. Tato fotografie – a zejména pak výrazně detailně ”veliká” fotografie umožňuje divákovi si tento snímek detailně prohlédnout ještě jednou a vidět 3-letého JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr,Henryka Laholu ještě jednou jak oslavuje třetí výročí svého křesťanství. Jak vidět i z tohoto snímku – patřit Bohu, patřit Ježíši Kristu, to je to největší štěstí jaké lidské duši může být kdy přáno!

Druhá “výrazně veliká” fotografie – Tato fotografie ukazuje v podstatě totéž, avšak ve výrazném zvětšení oproti předešlému ”obyčejnému” snímku. Tato fotografie – a zejména pak výrazně detailně ”veliká” fotografie umožňuje divákovi si tento snímek detailně prohlédnout ještě jednou a vidět 3-letého JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr,Henryka Laholu ještě jednou, který je zde absolutně šťastný protože patří svému Pánovi Ježíši Kristu, díky čemuž se v jeho duši rozlévá absolutní láska Boží, křesťanské štěstí a mír.

Dne 10.6.2007 za účelem povzbuzení všech věrných synů a dcer katolické církve v bezbožné České republice napsal:

Váš spolubrat v Ježíši Kristu JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

Zpět na hlavní stránku!