wz

Zpět na hlavní stránku!


Vysoké školy: Školné Poplatek Poplatok Poplatky za studium štúdium Česká Slovenská republika protiústavní protiústavné + rigorózní řízení rigorózne konanie zkouška skúška!

Nejprve úvodem bych chtěl vysvětlit barevné rozlišení použité v této práci:

Text, který je psán česky takovouto obyčejnou “automatickou” barvou pokládám za všeobecný text aniž bych ho jakkoliv blíže diferencoval, zda-li ho adresuji českým nebo slovenským studentům, potažmo zda-li se týká popisu právní situace v České republice anebo ve Slovenské republice.

Modrý text, který jsem napsal po česky se týká výlučně pouze popisu právní situace v České republice, zatímco červený text, který jsem napsal po slovensky se týká výlučně pouze popisu právní situace ve Slovenské republice.

Nejprve by jsem budoucím českým studentům úvodem chtěl říci ve všeobecnosti pokud jde o legislativní (právní) úpravu vysokého školství v České republice to, že tato oblast práva je v České republice regulována zákonem č.111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (dále jen “zákon o vysokých školách”).

Najskôr by som budúcim slovenským študentom úvodom chcel povedať vo všeobecnosti pokiaľ ide o legislatívnu (právnu) úpravu vysokého školstva v Slovenskej republice to, že táto oblasť práva je v Slovenskej republike regulovaná zákonom č.131/2002 Z.z., o vysokých školách a o zmene a doplnení niektorých zákonov (ďalej len “zákon o vysokých školách”).

Nejpalčivější problém, který v této oblasti školství české studenty nejvíce tíží je problematika školného a poplatků za studium na veřejných a soukromých školách v České republice. A proto hned na počátku řeknu něco o legislativní úpravě této problematiky v České republice (můj výklad vychází z platného právního stavu v České republice ke dni 31.prosinci 2006).

Najpalčivejší problém, ktorý v tejto oblasti školstva slovenských študentov najviac ťaží je problematika školného a poplatkov za štúdium na verejných a súkromných školách v Slovenskej republice. A proto hneď na začiatku poviem niečo o legislatívnej úprave tejto problematiky v Slovenskej republice (môj výklad vychádza z platného právneho stavu v Slovenskej republike ku dňu 31.decembra 2006).

Pokud jde o školné a poplatky spojené se studiem na veřejné vysoké škole v České republice, tak podle ustanovení § 58 odst.1 zákona o vysokých školách platného v České republice může Veřejná vysoká škola stanovit poplatek za úkony spojené s přijímacím řízením, který činí nejvýše 20 % základu. Pokud jde o školné a poplatky spojené se studiem na veřejné vysoké škole v České republice, tak podle ustanovení § 58 odst.2 zákona o vysokých školách platného v České republice základem pro stanovení poplatků spojených se studiem je 5 % z průměrné částky připadající na jednoho studenta z celkových neinvestičních výdajů poskytnutých ministerstvem ze státního rozpočtu veřejným vysokým školám v kalendářním roce. Základ vyhlásí ministerstvo počátkem kalendářního roku; základ platí pro akademický rok započatý v tomto kalendářním roce. Pro výpočet základu slouží údaje za uplynulý kalendářní rok.

Pokiaľ ide o školné a poplatky spojené so štúdiom na verejnej vysokej škole v Slovenskej republike, tak podľa ustanovenia § 92 odst.1 zákona o vysokých školách platného v Slovenskej republike základom na určenie školného a poplatkov spojených so štúdiom na verejnej vysokej škole je 10% z priemernej sumy pripadajúcej na jedného študenta denného štúdia z celkových bežných výdavkov poskytnutých ministerstvom verejným vysokým školám zo štátneho rozpočtu v rámci rozpisu schváleného rozpočtu v predchádzajúcom kalendárnom roku. Pokiaľ ide o školné a poplatky spojené zo štúdiom na verejnej vysokej škole v Slovenskej republike, tak podľa ustanovenia § 92 odst.2 zákona o vysokých školách platného v Slovenskej republike základ sa vzťahuje na akademický rok, ktorý začína v danom kalendárnom roku. Pokiaľ ide o školné a poplatky spojené so štúdiom na verejnej vysokej škole v Slovenskej republike, tak podľa ustanovenia § 92 odst.7 zákona o vysokých školách platného v Slovenskej republike verejná vysoká škola môže požadovať od uchádzačov o štúdium poplatok za materiálne zabezpečenie prijímacieho konania. Poplatok je odvodený od skutočných nákladov vysokej školy spojených s týmito úkonmi. Jeho výška nesmie presiahnuť 25% základu podľa odseku 1.

Pokud jde o školné a poplatky spojené se studiem na veřejné vysoké škole v České republice, tak podle ustanovení § 58 odst.3 zákona o vysokých školách platného v České republice studuje-li student déle, než je standardní doba studia zvětšená o jeden rok v bakalářském nebo magisterském studijním programu, stanoví mu veřejná vysoká škola poplatek za studium, který činí za každý další započatý měsíc studia nejméně jednu čtvrtinu základu; do doby studia se započte též doba předchozího studia v bakalářských a magisterských studijních programech, které nebylo řádně ukončeno. Pokud jde o školné a poplatky spojené se studiem na veřejné vysoké škole v České republice, tak podle ustanovení § 58 odst.4 zákona o vysokých školách platného v České republice studuje-li absolvent bakalářského nebo magisterského studijního programu v dalším bakalářském nebo magisterském studijním programu, stanoví mu veřejná vysoká škola poplatek za studium, který činí za jeden rok nejvýše základ podle odstavce 2; to neplatí, studuje-li absolvent bakalářského studijního programu v navazujícím magisterském studijním programu či jde-li o souběh řádných studijních programů nepřesahující standardní dobu studia programu jednoho. Pokud celková doba dalšího studia překročí standardní dobu studia, stanoví veřejná vysoká škola poplatek za studium podle odstavce 3.

Pokiaľ ide o školné a poplatky spojené zo štúdiom na verejnej vysokej škole v Slovenskej republike, tak podľa ustanovenia § 92 odst.3 zákona o vysokých školách platného v Slovenskej republike študenti v študijnom programe prvého stupňa, v študijnom programe druhého stupňa alebo v študijnom programe podľa § 53 ods. 3 (tj.spojenie študijného programu bakalárskeho a magisterského stupňa v jeden nedeliteľný celok), ktorí neprekročili štandardnú dĺžku štúdia ustanovenú pre študijný program, školné neplatia. Pokiaľ ide o školné a poplatky spojené zo štúdiom na verejnej vysokej škole v Slovenskej republike, tak podľa ustanovenia § 92 odst.4 zákona o vysokých školách platného v Slovenskej republike ak študent študuje študijný program prvého stupňa, študijný program druhého stupňa alebo študijný program podľa § 53 ods. 3 dlhšie, ako je štandardná dĺžka štúdia bez vážneho dôvodu, ktorým môžu byť napríklad zdravotné dôvody, je povinný uhradiť vysokej škole za každý ďalší rok štúdia ročné školné určené vysokou školou. Ročné školné nesmie presahovať päťnásobok základu. Pre študijné programy uskutočňované na fakulte určuje ročné školné vysoká škola na návrh fakulty. Za dobu štúdia na účely tohto odseku sa považuje celková doba, počas ktorej bol študent zapísaný na štúdium zodpovedajúceho stupňa študijného programu na niektorej z verejných vysokých škôl v Slovenskej republike. U študentov študijného programu prvého stupňa sa do doby štúdia započítava aj doba, počas ktorej bol študent zapísaný na štúdium študijného programu podľa § 53 ods. 3. U študentov študijného programu druhého stupňa sa do doby štúdia započítava aj doba, počas ktorej bol študent zapísaný na štúdium študijného programu podľa § 53 ods. 3 presahujúcej 3 roky. U študentov študijného programu podľ § 53 ods. 3 sa do doby štúdia započítava aj doba, počas ktorej bol študent zapísaný na štúdium študijného programu prvého stupňa alebo druhého stupňa. Doba štúdia sa na účely tohto odseku zaokrúhľuje na celé akademické roky smerom nahor. Toto ustanovenie sa vzťahuje aj na študentov štátnych škôl. Pokiaľ ide o školné a poplatky spojené so štúdiom na verejnej vysokej škole v Slovenskej republike, tak podľa ustanovenia § 92 odst.5 zákona o vysokých školách platného v Slovenskej republike, tak študenti dennej formy štúdia doktorandských študijných programov školné neplatia.

Pokud jde o školné a poplatky spojené se studiem na veřejné vysoké škole v České republice, tak podle ustanovení § 58 odst.5 zákona o vysokých školách platného v České republice uskutečňuje-li veřejná vysoká škola studijní program v cizím jazyce, stanoví poplatek za studium v bakalářském, magisterském nebo doktorském studijním programu; na stanovení výše poplatků spojených se studiem se nevztahují odstavce 2 až 4.

Pokiaľ ide o školné a poplatky spojené so štúdiom na verejnej vysokej škole v Slovenskej republike, tak podľa ustanovenia § 92 odst.6 zákona o vysokých školách platného v Slovenskej republike pre cudzincov určí školné za študijné programy všetkých stupňov a poplatky spojené so ątúdiom vysoká škola; na ich určenie sa nevzťahujú odseky 1 až 5 a odseky 7 až 10. U študentov študujúcich v rámci medzištátnych zmlúv sa školné a poplatky spojené so štúdiom riadia ustanoveniami týchto zmlúv. Ustanovenie tohto odseku sa nevzťahuje na cudzincov s trvalým pobytom na území Slovenskej republiky.

Pokud jde o školné a poplatky spojené se studiem na veřejné vysoké škole v České republice, tak podle ustanovení § 58 odst.6 zákona o vysokých školách platného v České republice veřejná vysoká škola zveřejní výši poplatků spojených se studiem podle odstavců 1 až 5 pro příští akademický rok před termínem pro podávání přihlášek ke studiu. Výši, formu placení a splatnost poplatků určí statut veřejné vysoké školy.

Pokiaľ ide o školné a poplatky spojené so štúdiom na verejnej vysokej škole v Slovenskej republike, tak podľa ustanovenia § 92 odst.12 zákona o vysokých školách platného v Slovenskej republike, tak formu platenia a splatnosť poplatkov určí štatút verejnej vysokej školy. Pokiaľ ide o školné a poplatky spojené so štúdiom na verejnej vysokej škole v Slovenskej republike, tak podľa ustanovenia § 92 odst.11 zákona o vysokých školách platného v Slovenskej republike, tak verejná vysoká škola zverejní najneskôr dva mesiace před posledným dňom určeným na podávanie prihlášok na ątúdium (§ 57 ods. 5) školné a poplatky spojené so štúdiom podľa odsekov 1 až 13 na nasledujúci akademický rok.

Pokud jde o školné a poplatky spojené se studiem na veřejné vysoké škole v České republice, tak podle ustanovení zákona o vysokých školách platného v České republice je celé rigorózní řízení bezplatné, veřejná vysoká škola nemá právní nárok vyžadovat žádné poplatky za úkony spojené se zabezpečením rigorózního řízení, rigorózní zkouškou a obhajobou rigorózní práce. Taková je právní situace “lege artis” na základě platného práva. V praxi však ale mnohé veřejné vysoké školy – v rozporu se zákonem – se pod nejrůznějšími záminkami pokoušejí nutit zájemce o rigorózního řízení, aby za něj zaplatili, ačkoliv to nemá oporu v právním řádu České republiky a jako takové je to nezákonné. Například Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, právě tak jako údajně i Právnická fakulta Masarykovy Univerzity v Brně požadovala (a s největší pravděpodobností zřejmě i nadále požaduje) od zájemců o rigorózní řízení poplatek ve výši 6.000 Kč. Já osobně, když jsem v letech 2004 – 2005 absolvoval rigorózní řízení na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze jsem sice kategoricky odmítl tento poplatek zaplatit a také jsem ani vůbec žádný poplatek nikdy nezaplatil. Nicméně drtivá většina absolventů obou právnických fakult hlásících se k rigoróznímu řízení však tento nezákonný poplatek údajně zaplatí, ačkoliv si jako právníci jsou velice dobře vědomi, že tak nemusí učinit. Přesto však ale drtivá většina raději zaplatí kvůli různým řečem, že by možná je pak učitelé třeba úmyslně pod nějakou záminkou “vyhodili od zkoušek” nebo něco podobného atd. Rovněž Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze požadovala (a s největší pravděpodobností zřejmě i nadále požaduje) od zájemců o rigorózní řízení poplatek ve výši 5.500 Kč. Já osobně, když jsem v roce 2005 absolvoval rigorózní řízení na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze jsem sice kategoricky odmítl tento poplatek zaplatit a také jsem ani vůbec žádný poplatek nikdy nezaplatil. Nicméně prý zatím všichni absolventi Filozofické fakulty hlásících se k rigoróznímu řízení přede mnou údajně tento nezákonný poplatek zaplatili, a to ať již z důvodů týchž fám, které jsem zmínil v souvislosti s rigorózním řízení na Právnické fakultě anebo jednoduše z toho důvodu, že neměli ani tušení, že nejsou povinni tento nezákonně vyžadovaný poplatek zaplatit.

Pokiaľ ide o školné a poplatky spojené so štúdiom na verejnej vysokej škole v Slovenskej republike, tak podľa ustanovenia § 92 odst.8 zákona o vysokých školách platného v Slovenskej republike môže verejná vysoká škola požadovať poplatok za úkony spojené so zabezpečením rigorózneho konania, rigoróznou skúškou a s obhajobou rigoróznej práce. Výšku poplatku možno určiť do 150% základu podľa odseku 1. Pokiaľ ide o školné a poplatky spojené so štúdiom na verejnej vysokej škole v Slovenskej republike, tak podľa ustanovenia § 92 odst.9 zákona o vysokých školách platného v Slovenskej republike, tak verejná vysoká škola môže požadovať poplatok za úkony spojené s vydaním diplomu o priznaní akademického titulu absolventom magisterského štúdia, ktorí vykonali rigoróznu skúšku. Poplatok nesmie presiahnuť 30% základu podľa odseku 1. Pokiaľ ide o konkrétnu výšku poplatku za rigorózne konanie možno povedať, že napríklad Právnická fakulta Univerzity Komenského v Bratislave ešte pred niekoľkými rokmi (a azda aj dnes) požadovala poplatok vo výške 6.000 Sk a teda na ostatných tj. filozofických a ďalších “neprávnických” fakultách to je o niečo menej. Pokiaľ ide o konkrétnu legislatívnu situáciu v Slovenskej republike tu – na rozdiel od situácie v Českej republike – sú tieto poplatky prinajmenšom z formálneho hľadiska požadované na základe zákona o vysokých školách platného v Slovenskej republike a teda majú formálnu oporu v tomto zákone. Z tohoto dôvodu sa záujemca o rigorózne konanie v Slovenskej republike – na rozdiel od obdobnej situácie v Českej republike – nemôže prakticky zaplateniu tohoto poplatku vyhnúť a musí ho teda fakticky zaplatiť. Osobne sa síce domnievam, že nielen poplatok za rigorózne konanie, ale vôbec akékoľvek poplatky i školné v súvislosti so štúdiom na verejných a štátnych vysokých školách sú protiústavné (a toto sa týka nielen Slovenskej republiky, ale úplne rovnako aj Českej republiky!!), avšak eventuálne konanie pred príslušným ústavným súdom (v Slovenskej republike či Českej republike) by bolo veľmi zdĺhavé a prakticky preto v tejto právnej oblasti – z praktických dôvodov - takmer absolútne nevyužiteľné.

Pokud jde o školné a poplatky spojené se studiem na veřejné vysoké škole v České republice, tak dle ustanovení § 58 odst.8 zákona o vysokých školách platného v České republice čistě hypoteticky může

rektor poplatky spojené se studiem podle odstavců 2 až 4 snížit, prominout nebo odložit termíny jejich splatnosti s přihlédnutím ke studijním výsledkům a sociální situaci studenta podle zásad uvedených ve statutu veřejné vysoké školy. Pochybuji však ale, že by někdy, někde k něčemu takovému bylo bývalo došlo.

Pokiaľ ide o školné a poplatky spojené so štúdiom na verejnej vysokej škole v Slovenskej republike, tak podľa ustanovenia § 92 odst.13 zákona o vysokých školách platného v Slovenskej republike čisto hypoteticky môže rektor školné a poplatky spojené so štúdiom znížiť, odpustiť alebo odložiť termíny ich splatnosti s prihliadnutím na študijné výsledky, sociálnu a zdravotnú situáciu študenta alebo na iné skutočnosti hodné osobitného zreteľa podľa zásad uvedených v štatúte vysokej školy. Pochybujem však ale, že by niekedy, niekde k  takému niečomu bolo bývalo došlo.

Pokud jde o školné a poplatky spojené se studiem na soukromé vysoké škole v České republice, tak podle ustanovení § 59 zákona o vysokých školách platného v České republice poplatky spojené se studiem na soukromých vysokých školách si stanoví soukromá vysoká škola ve svém vnitřním předpisu.

Pokiaľ ide o školné a poplatky spojené so štúdiom na súkromnej vysokej škole v Slovenskej republike, tak podľa ustanovenia § 93 odst.1 zákona o vysokých školách platného v Slovenskej republike školné a poplatky spojené so štúdiom na súkromnej vysokej škole určí si súkromná vysoká ąkola vo svojom vnútornom predpise. Pokiaľ ide o školné a poplatky spojené so štúdiom na súkromnej vysokej škole v Slovenskej republike, tak podľa ustanovenia § 93 odst.1 zákona o vysokých školách platného v Slovenskej republike súkromná vysoká ąkola zverejní najneskôr dva mesiace před posledným dňom určeným na podávanie prihlášok na štúdium (§ 57ods. 5) školné a poplatky spojené so štúdiom podľa odseku 1 na nasledujúci akademický rok.

Zatím když jsem psal o problematice poplatků a školného, tak jsem při této problematice úplně obešel a vyhnul se otázkám ústavnosti. Jednou na toto téma napíši obšírnou právní analýzu, nicméně teď jen maximálně stručně: Nejdůležitějším předpisem ústavního práva v této oblasti je v případě České republiky LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD č.2/1993 Sb. v platném znění (dále jen “LISTINA”), což je právní předpis České republiky se sílou ústavního zákona. Podle ustanovení Čl..33 ost.1 LISTINY má každý právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon. Podle ustanovení Čl.33 odst.2 LISTINY mají občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách. Podle ustanovení Čl.33 odst.3 LISTINY Zřizovat jiné školy než státní a vyučovat na nich lze jen za podmínek stanovených zákonem; na takových školách se může vzdělání poskytovat za úplatu. Můj právní názor je takový, že “veřejná vysoká škola” má - bez ohledu na svůj momentální terminologický název (zavedený zákonem č.111/1998 Sb. o mnoho let později než vznikla LISTINA) – charakter státní školy. A na státních školách “mají občané právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách”. Podle mého právního výkladu to znamená, že absolutně každý občan má právo absolvovat nejen základní školu, ale i nějakou střední školu či gymnasium a to úplně bezplatně! Bezplatné vzdělávání na vysokých školách je omezeno pouze “schopnostmi občana a možnostmi společnosti”, avšak ničím jiným!! Pokud jde o “schopnosti občana”, tak tyto schopnosti občan, který studuje vysokou školu dostatečně prokázal tím, že úspěšně absolvoval přijímací zkoušku a na základě výsledku přijímacího řízení byl pravomocně přijat ke studiu. Pokud jde “o možnosti společnosti” zmiňované v ustanovení druhého odstavce Čl.33 LISTINY, toto lze vykládat pouze v kontextu s ustanovením třetího odstavce Čl.33 LISTINY, kde je stanoveno, že “zřizovat jiné školy než státní…a na takových školách se může vzdělávání poskytovat za úplatu.”, což znamená – z ohledem na právní kontext předešlých ustanovení, že školné a poplatky jsou v souladu s ústavou pouze na soukromých školách!! A ani to ne na úplně všech soukromých školách, protože pro školy, které mají charakter základních a středních škol v jakékoliv formě – ať již státních nebo soukromých – je jakékoliv školné explicitně v odstavci druhém Čl.33 LISTINY zakázáno. A tedy školné je v souladu s ústavou pouze na soukromých školách, které svým charakterem jsou školy vyššího stupně než je stupeň středoškolský. Navíc kromě primárních důvodů v příslušných ustanoveních Čl.33 LISTINY dalším sekundárním aspektem neústavnosti poplatků a školného v mnohých případech jsou i aspekty jejich konkrétní výše. Bez ohledu na to, že v této oblasti se nepoužívají všeobecné předpisy o poplatcích je zřejmé, že i školné či poplatky v této oblasti mají právní charakter “poplatků”. Podle ustanovení Čl.11 odst.5 LISTINY je stanoveno, že daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona. V České republice jako i ve Slovenské republice příslušný Ústavní soud již v mnohých případech celkem správně judikoval v tom smyslu, že stanovení jakýchkoliv daní ale i poplatků musí být v zájmu právní jistoty stanoveno v zákoně zcela jednoznačně a určitě. Pokud má nějaká sazba totiž v zákoně určenu pouze “dolní hranici”, zatímco jakékoliv určení “horní hranice” pro stanovení výše poplatku v zákoně úplně chybí, nelze takto stanovenou výši “poplatku” pokládat ani za jednoznačnou, ani za určitou, v důsledku čeho všechna ustanovení právního řádu České republiky, která vykazují tuto vadu jsou protiústavní.

Zatiaľ keď som písal o problematike poplatkov a školného, tak – až na jednu stručnú výnimku – som úplne obišiel a vyhol sa otázkam ústavnosti. Raz na túto tému napíšem obšírnu právnu analýzu, avšak teraz len maximálne stručne: Najdôležitejším predpisom v tejto oblasti je ÚSTAVA SLOVENSKEJ REPUBLIKY č.460/1992 Sb. v platnom znení (ďalej len “ÚSTAVA”). Podľa ustanovenia Čl.42 odst.1 ÚSTAVY má každý právo na vzdelanie. Školská dochádzka je povinná. Jej dĺžku po vekovú hranicu ustanoví zákon. Podľa ustanovenia Čl.42 odst.2 ÚSTAVY občania majú právo na bezplatné vzdelanie v základných školách a stredných školách, podľa schopností občana a možnosti spoločnosti aj na vysokých školách. Podľa ustanovenia Čl.42 odst.3 ÚSTAVY zriaďovať iné školy ako štátne a vyučovať v nich možno len za podmienok ustanovených zákonom; v takýchto školách sa môže vzdelávanie poskytovať za úhradu. Môj právny názor je taký, že “verejná vysoká škola” má - bez ohľadu na svoj momentálny terminologický názov (zavedený zákonom č.131/2002 Z.z. o mnoho rokov neskôr než vznikla ÚSTAVA) – charakter štátnej školy. A na štátnych školách “majú občania právo na bezplatné vzdelanie v základných školách a stredných školách, podľa schopností občana a možnosti spoločnosti aj na vysokých školách.” Podľa môjho právneho výkladu to znamená, že absolútne každý občan má právo absolvovať nielen základnú školu, ale aj nejakú strednú školu či gymnázium a to úplne bezplatne! Bezplatné vzdelávanie na vysokých školách je obmedzené len “schopnosťami občana a možnosťami spoločnosti” , avšak ničím iným!! Pokiaľ ide o “schopnosti občana”, tak tieto schopnosti občan, ktorý študuje vysokú školu dostatočne preukázal tým, že úspešne absolvoval prijímaciu skúšku a na základe výsledku prijímacieho konania bol právoplatne prijatý ku štúdiu. Pokiaľ ide o “možnosti spoločnosti” zmieňované v ustanovení druhého odstavca Čl.42 ÚSTAVY, toto možno vykladať iba v kontexte s ustanovením tretieho odstavca Čl.42 Ústavy, kde je stanovené, že “zriaďovať iné školy ako štátne a…takýchto školách sa môže vzdelávanie poskytovať za úhradu.”, čo znamená – s ohľadom na právny kontext predošlých ustanovení, že školné a poplatky sú v súlade s ústavou iba na súkromných školách!! A ani to nie úplne na všetkých súkromných školách, pretože pre školy, ktoré majú charakter základných a stredných škôl v akejkoľvek forme – či už štátnych alebo súkromných – je akékoľvek školné explicitne v odstavci druhom Čl.42 ÚSTAVY zakázané. A teda školné je v súlade s ústavou iba na súkromných školách, ktoré svojim charakterom sú školami vyššieho stupňa než je stupeň stredoškolský. Navyše okrem primárnych dôvodov v príslušných ustanoveniach Čl.42 ÚSTAVY ďalším sekundárnym aspektom protiústavnosti poplatkov a školného v niektorých prípadoch sú aj aspekty ich konkrétnej výšky. Bez ohľadu na to, že v tejto oblasti sa nepoužívajú všeobecné predpisy o správnych poplatkoch je zrejmé, že aj školné a poplatky v tejto oblasti majú právny charakter “správnych poplatkov”. V Slovenskej republike ako aj v Českej republike príslušný Ústavný súd už v mnohých prípadoch správne sa vyjadril v tom zmysle, že stanovenie akýchkoľvek daní ale aj poplatkov musí byť v záujme právnej istoty stanovené v zákone úplne jednoznačne a určite. Ak má nejaká sadzba totiž v zákone určenú iba “dolnú hranicu”, zatiaľ čo akékoľvek určenie “hornej hranice” pre stanovenie výšky poplatku v zákone úplne chýba, nie je možné takto stanovenú výšku “poplatku” pokladať ani za jednoznačnú, ani za určitú, v dôsledku čoho všetky ustanovenia právneho poriadku Slovenskej republiky, ktoré vykazujú túto vadu sú protiústavné.

Jak v České republice, tak i ve Slovenské republice je na převážné většině Univerzit, tak patrně zřejmě i na většině ostatních Vysokých škol jako konečný termín pro podávání přihlášek k univerzitnímu anebo jinému vysokoškolskému studiu obvykle stanoven na poslední kalendářní den měsíce února (februára).

Přesto ale někde je tomu i jinak. Někde si můžete totiž podat přihlášku ještě i do poloviny března (marca) anebo dokonce i ještě později. Tyto delší lhůty jsou zpravidla vypsány jednak na technických fakultách veřejných vysokých škol, jednak na soukromých vysokých školách – v obou případech je tak z důvodu výrazně menšího zájmu uchazečů o studium na nich, v případě soukromých vysokých škol pak ještě navíc také i z důvodů pořádně masného” školného, které se obvykle platí na soukromých vysokých školách.

Až na ojedinělé výjimky se přijímací zkoušky jak v České republice, tak i ve Slovenské republice konají zpravidla během měsíce června (júna). Podle mého názoru, je nerozumné podávat si více než-li jednu nebo maximálně dvě přihlášky. A to zejména proto, že podávání velikého množství přihlášek je sobecké a nemravné!

Nicméně pro ty, pro které snad výše uvedený morálně-etický argument poukazující na sobectví a nemravnost takovéhoto jednání by se nejevil jako zcela dostatečný – jsem připraven teď uvést ještě i další argumenty: Školy často vyhlašují termíny přijímacích zkoušek na tytéž dny. Kolize termínů dvou či dokonce i vícero zkoušek má pak za následek, že by jste byl postaven před velice těžké rozhodování na kterou zkoušku skutečně půjdete a kterou oželíte. Když navíc uvážíme, že na každé vysoké škole musíte zaplatit dosti vysoký poplatek za přijímací řízení, který je nevratný bez ohledu na to, zda-li se zkoušky zúčastníte anebo nikoliv, pak zajisté uznáte, že i z hlediska zdravého rozumu je podávání většího množství přihlášek úplně iracionální.

A to již nemluvím ani o tom, že by jste mohl mít obrovské potíže dlouhodobě zvládnout paralelní studium na vícero než-li dvou školách (fakultách) současně. Samozřejmě že uznávám, že i tento argument nemusí platit u mravně zcela sobeckých a otrlých uchazečů, kteří jsou morálně na tak nízké úrovni, že jsou schopni uvažovat dokonce i o té alternativě, že by někde kde byli ke studiu přijati se jednoduše vůbec ani nezapsali!! Doufám, ale že Vy mezi takové bezcharakterní gaunery nepatříte…

Z celkového počtu vysokých škol je “Vysokých škol” výrazně větší množství než je počet “Univerzit “, avšak “Univerzity” mají výrazně více studentů než obyčejné “Vysoké školy”, ba dokonce na “Univerzitách”, ačkoliv je jich výrazně méně studuje více studentů než na všech ostatních “Vysokých školách”.

Teoreticky formálně trochu jiným dělením je teoretická diferenciace na vysoké školy veřejné a soukromé. Více než 95 % studentů studuje na veřejných vysokých školách a to včetně “Univerzit”, protože všechny “Univerzity” jsou výlučně pouze veřejné vysoké školy. Mezi soukromými vysokými školami není “Univerzita” ani jediná. Pokud jde o vysoké školství v České republice, podle posledních údajů z roku 2006 je zde zaregistrováno 25 veřejných a 43 soukromých škol, přičemž předpokládá se, že počet soukromých vysokých škol poroste i nadále. První soukromé vysoké školy v České republice začaly vznikat jako houby po dešti poté, co nabyl na účinnosti nový vysokoškolský zákon č.111/1998 Sb. a vznikají dodnes. A analogická situace je i ve Slovenské republice. Přesto však soukromé školy v celém Československu hrají stále okrajovou roli. Na drtivé většině z nich studuje pouze několik málo stovek studentů, ba dokonce je i mnoho takových kde dokonce i počet uchazečů je nižší než jedna stovka. Soukromé školy poskytují pouze studium v bakalářském studijním programu a nic víc. Chce-li někdo toho dosáhnou více tj.získat alespoň magisterského akademického titulu (pokud již snad netouží přímo dokonce po samotném doktorátu!!) musí studovat na některé z veřejných vysokých škol!!

Pokud se budeme hrát se slovíčky, pak lze říci, že coby “státní” vysoké školy jestvují pouze ministerské rezortí školy policejní a vojenské, respektive, že jednu ze dvou existujících “státních” vysokých škol má Ministerstvo vnitro a tu druhou zas Ministerstvo obrany. V České republice se nazývá první “státní” vysoká škola – patřící - Ministerstvu vnitra “Policejní akademie” a ta druhá “státní” vysoká škola – patřící – Ministerstvu obrany se nazývá “Univerzita obrany”.

Primární podmínkou k přijetí ke studiu na vysoké škole je podle příslušného zákona o vysokých školách dosažení úplného středního nebo středního odborného vzdělání s maturitou (někdy výjimky mohou být pouze na vysokých školách ryze uměleckého charakteru). Kromě této primární podmínky si “Univerzita” (respektive samotná její fakulta) či jiný vysoká škola může stanovit další podmínky týkající se určitého druhu znalostí či dovedností prověřovaných přijímacích zkouškou. Například na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze se testují všeobecné znalosti a logika, zatímco na Vysoké škole Ekonomické se na jejich fakultách zkouší matematika a cizí jazyk.

Vzhledem k obrovskému počtu zájemců všechny právnické fakulty a mnohé obory na filozofických fakultách preferuje pouze písemnou podobu zkoušky. Nicméně zatímco všichni studenti na právnických fakultách studují “právo” u filozofických fakult je tomu jinak. Na každé filozofické fakultě se vyučuje desítky, ne-li přímo stovky nejrůznějších oborů. Logicky z toho plyne, že zkoušky jsou kombinované, tj. že nejprve se uskuteční písemná část zkoušky čímž se zpravidla počet uchazečů vyselektuje na menší část těch nejlepších v závislosti na počtu bodů z písemné části přijímací zkoušky, aby pak následně se tito “nejlepší” podrobili též ústní části příjímací zkoušky, na základě které bude rozhodnuto, kteří z nich budou přijati a kteří nikoliv.

Podle statistik mají ve zkouškách největší úspěšnost absolventi gymnázií. Statisticky absolventi gymnázií mají u přijímacích zkoušek výrazně větší úspěšnost než absolventi ostatních středních škol což nijako nepřekvapuje vzhledem k tomu, že absolventi gymnázií jsou mezi středoškoláky absolutní intelektuální elitou!

Univerzity mají výrazně větší váhu než je váha obyčejných vysokých škol. Někdy se Zpravidla se za univerzity označují takové vysoké školy, které se dále člení na fakulty. Z tohoto pohledu je třeba i Vysoká škola ekonomická v Praze rovněž jakoby “univerzita”, avšak nazývá se “Vysoká škola”. Každá univerzita je cennější než obyčejná vysoká škola, proto máte-li možnost studovat na nějaké universitě a nějaké vysoké škole – dejte vždy přednost studiu na univerzitě!!

Někdy se pojmu “Univerzita” a “Vysoká škola” používá více-méně promiskuitně, to však ale neznamená, že by snad pojem “Univerzita” byl synonymem pojmu “Vysoká škola”. Není to synonymum! Každá “Univerzita” je sice vysokou školou, ale jen menšinový zlomek vysokých škol je “Univerzitou”! Každou “Univerzitu” je tudíž vzhledem k její vysoké prestiži možno pokládat za královnu všech vysokých škol.

Ve skutečnosti primárně jde totiž o označení historické, které je odvozeno z latinského slova “universitas”. V pravém slova smyslu z tohoto pohledu by v případě československého územního teritoria byla dokonce jedinou autentickou “universitas” pouze Univerzita Karlova v Praze, protože pokud jde o starobylost a tradici pouze její kořeny sahají do středověku dominujícího latinským jazykem. Pokud jde o Slováky lze konstatovat, že dominace latiny se Uherské království zřeklo na uherském zemském sněmu v roce 1890, kdy jako jednací řeč vedle do té doby monopolní latiny se zavedla maďarština, nemluvě již o tom, že na dalším uherském zemském sněmu v roce 1846 pak se maďarština stala monopolním jednacím jazykem a latina tím ztratila úplně pozici jednacího jazyka na uherském zemském sněmu. Pokud jde dokonce o země koruny české – zde latina ztratila své pozice ještě dříve! V každém případě však Univerzita Karlova v Praze je nejen královnou českých, slovenských a ostatních středoevropských univerzit, ale Univerzita Karlova v Praze je dokonce přímo univerzitou pro intelektuální elitu z celého naší planety. Je to absolutně nejstarší univerzita ve střední Evropě, nejstarší “Univerzita” nacházející se severně od italských Alp a východně od Paříže. Univerzitu Karlovu v Praze založil král zemí koruny české a císař svaté říše římské Karel IV. z dynastie Lucemburků. Univerzita Karlova v Praze začala výuku již v roce 1347/1348 a nejen v České republice a ve Slovenské republice, ale v celé střední Evropě je to bez sebemenší pochybnosti ta absolutně nejlukrativnější škola jaká zde kdy existovala a existuje.

A tedy tak jako každou “Univerzitu” lze vzhledem k její vysoké prestiži možno pokládat za královnu všech vysokých škol, právě tak i Univerzitu Karlovu v Praze lze pokládat za královnu nejen všech českých a slovenských, ale i všech středoevropských univerzit. A tak jako je lukrativnější a prestižnější studovat na Univerzitě” než na nějaké jiné vysoké škole, právě tak úplně stejnou měrou je mnohem lukrativnější a prestižnější studovat právě na samotné Univerzitě Karlově v Praze než na kterékoliv jiné univerzitě v celém střední Evropě, ba přímo v celém evropském regionu na východ od Paříže a na sever od italských Alp (Českou republiku a Slovenskou republiku nijak nevyjímajíc!)!!

Napsal v Uherském Hradišti dne 27.12.2006

JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

 

 

Zpět na hlavní stránku!